PEDAGOGICKÁ FAKULTAA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTAA Katedra geografie Martin HENYCH H VÝUKA ORIENTACE NA ZŠ POMOCÍ MAP PRO ORIENTAČNÍ BĚH Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. PaedDr. Eduard Hofmann, CSc. Brno 2009

2 Prohlašuji tímto, že jsem zadanou bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením doc. PaedDr. Eduarda Hofmanna, CSc. a použil jen prameny a zdroje uvedené v seznamu literatury. V Brně dne

3 Děkuji doc. PaedDr. Eduardovi Hofmannovi, CSc. za vedení bakalářské práce, za jeho cenné rady a poskytnutí potřebných podkladů pro tuto práci. Zároveň bych rád poděkoval Mgr. Zdeňkovi Lenhartovi za teoretické a praktické rady, týkající se tvorby map pro orientační běh. 3

4 OBSAH SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK... 6 ÚVOD CÍLE PRÁCE DISKUZE PRAMENŮ A LITERATURY METODOLOGIE ZPRACOVÁNÍ ORIENTACE Orientace zvířat Prostorová orientace u lidí Orientace v geografii a kartografii ORIENTAČNÍ BĚH Historie Současnost Mapa a buzola Terén Trať a kontrola VÝUKOVÉ MAPY PRO ORIENTAČNÍ BĚH Obecné zásady výukových map Umístění mapy Terén Měřítko Hranice mapy Součásti mapy Jak vznikají výukové mapy Mapové symboly Terénní tvary Skalnaté útvary Vodstvo Porost Umělé objekty Jiné objekty a útvary Technické značky Tvorba výukové mapy NOVÝ MORAVEC Pomůcku Příprava mapových podkladů

5 6.4.3 Práce v terénu Překreslení mapy Kompletizace mapy VÝUKA ORIENTACE V RÁMCI TERÉNNÍ VÝUKY NA ZŠ Terénní výuka na PdF MU Zařazení orientačních činností do rámcové koncepce terénní výuky VÝUKA ORIENTACE A ORIENTAČNÍHO BĚHU NA INTEGROVANÉM TERÉNNÍM KURZU V JEDOVNICÍCH Program činnosti Seznámení s orientací v terénu a mapou pro OB Praktická ukázka orientace s mapou pro OB v terénu Praktický trénink OB liniová trať Stavba tratí OB teoretická část Stavba tratí OB a roznos kontrol praktická část Absolvování postavené tratě Jiné typy tréninků orientace Vyhodnocení činnosti Vstupní test Liniová trať Stavění tratě Absolvování tratě Celkové vyhodnocení Absolvování postavené tratě Jiné typy tréninků orientace ORIENTACE A MODERNÍ TECHNOLOGIE ZÁVĚR RESUMÉ SUMMARY SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY PŘÍLOHY

6 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ČR ČSOB ČSTV GLONASS GPS ISOM IOF IT ITC IVZ LOB MŠMT MTBO MU OB PdF ROB SMO ZM ZŠ Česká republika Český svaz orientačního běhu Český svaz tělesné výchovy Globalnaja navigacionnaja sputnikovaja sistěma Global Positioning System International Specification for Orienteering Maps International Orienteering Federation Information technology Integrované terénní cvičení Integrovaný vědní základ Lyžařský orientační běh Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Mountain bike orienteering Masarykova univerzita Orientační běh Pedagogická fakulta Radiový orientační běh Státní mapa odvozená Základní mapa Základní škola 6

7 ÚVOD Zabloudit se dá kdekoliv, kdykoliv a s kýmkoliv. Nikdo nikdy neví, kdy se mu může hodit schopnost orientovat se v neznámém terénu. Dobrá orientace je sice v určitém rozsahu podmíněna vrozeným orientačním smyslem, ale pořád je to dovednost jako každá jiná, která se dá poměrně snadno naučit. Cílem mé bakalářské práce je zaměřit se na výuku orientace na ZŠ pomocí map pro orientační běh. Výuka orientace má výrazný integrační charakter. Je to jedno z dílčích průřezových témat především uvnitř předmětů zeměpis a tělesná výchova, které má dopad i do dalších přírodovědných a společenskovědních předmětů a je spojeno s především s používáním map. Výuka orientace za pomocí orientační běhu je jedna z možností jak výuku orientace pojmout. Je to právě ta možnost, při které jde hlavně o práci s mapami. Vše to jsou dovednosti, které člověk využije i v praktickém životě. 7

8 1. CÍLE PRÁCE 1.1 Hlavní cíle - vytvoření výukové mapy pro orientační běh - výuka orientace a orientačního běhu na integrovaném terénním kurzu v Jedovnicích 1.2 Vedlejší cíle - uvedení do světa orientace, map a orientačního běhu - definice a zvláštnosti výukových map - specifikace výuky orientace v rámci terénní výuky na ZŠ - použití moderních technologií při orientaci 8

9 2. DISKUZE PRAMENŮ A LITERATURY Stěžejní literaturou pro tvorbu mé práce byly dvě publikace: Orientace v přírodě pro výuku na základní škole od autorů E. Hofmanna a P. Korvase a Tvorba map pro orientační běh od Z. Lenharta. První publikace mi posloužila jako podklad celkovému popisu výuky orientace, jenž probíhá postupně v celé práci. Tato literatura je snadno dostupná ve studovně PdF MU. Tvorba map pro orientační běh od Z. Lenharta se týká výhradně kapitoly, která popisuje tvorbu výukových map. Tato publikace vyšla jako metodický dopis ČSOB a je k dispozici i ve volně přístupné elektronické podobě na internetu. S existencí další literatury, která by se vztahovala ve větším rozsahu k mé bakalářské práci, byl problém. Tématem orientace a orientačního běhu se sice zabývá množství publikací, v drtivé většině však popisují stejná a známá fakta, pokaždé pouze jinak zformulovaná. Hlavní další použitou literaturu představovaly výhradně metodické dopisy vydané ČSOB, které ale ve studovnách a univerzitních knihovnách MU nenajdeme. Tyto publikace se dají zakoupit na sekretariátu ČSOB. V neposlední řadě jsem našel inspiraci v pracovních listech a studijních materiálech pro integrovanou terénní výuku od E. Hofmanna. Co se týče internetových zdrojů, tak jsem nejhojněji využíval webové stránky ČSOB, kde jsou k nalezení, mimo jiné, pravidla orientačního běhu, zásady stavby tratí, definice normy ISOM a další užitečné informace použité v této práci. Celá práce byla zpracována podle základních kroků při věcném zpracování seminární či závěrečné práce uvedené v publikaci Úvod do studia geografie od J. Mečiara a podle internetového materiálu Doporučení ke zpracování diplomové (bakalářské) práce od Němce J. a Šedinové P. 9

10 3. METODOLOGIE ZPRACOVÁNÍ Tvorba této bakalářské práce se skládala ze dvou hlavních částí a to praktické a teoretické. Praktická část měla dvě etapy. První etapou bylo vytvoření orientační výukové mapy Nový Moravec, která bude sloužit pro účely výuky orientace studentů PdF MU na terénních kurzech. Druhou etapou byla aplikace výukových metod orientace na integrované terénní výuce studentů PdF MU. Teoretická část práce obsahuje popis a vyhodnocení praktické činnosti a to převážně analytickou metodou. Většina obrázků a příloh jsou mapového charakteru. Jejich zpracování probíhalo převážně z vlastních mapových zdrojů v programu OCAD, který je pro tvorbu takovýchto materiálů vytvořen. Problém s takto vytvořenými obrázky nastal pouze při importu do textu, kdy muselo dojít k určitému přizpůsobení k formátu práce a nastala tak určitá velikostní deformace vkládané mapy. Ta se různě liší vzhledem k velikosti zachyceného území, specifiku daného terénu, počtu kontrol apod. Na takto vložené objekty nesmíme pohlížet jako na použitelné mapy, nýbrž jako na obrázky, které části map zachycují. U takovýchto obrázků totiž není uvedeno ani původní měřítko, ani zmenšení či zvětšení oproti původní verzi. V přílohách na konci práce jsou již potřebné náležitosti uvedeny, jelikož se jedná o kompletní mapy, nebo o mapy s velikostně odlišnými parametry. Při práci jsem vycházel ze studia literatury, map, studijních materiálů pro terénní výuku, informací z internetu, terénní praxe a z vlastních znalostí tématu a jeho problematiky. 10

11 4. ORIENTACE Pohybovat se záměrně určitým směrem, dokázat jej udržet a vrátit se bez problémů zpět bylo a je vždy cílem při pohybu nejen ve volné přírodě. Když lidé začínali cíleně migrovat (při lovu, za obchodem, ve válečných taženích, za poznáním apod.), postupovali často neznámými a neprozkoumanými krajinami a oblastmi. Našli se mezi nimi i takoví, kteří svoje cesty uměli zaznamenávat, a své získané zkušenosti se postupně rozhodli zanechat svým následovníkům a ulehčit jim tak cesty. Jejich první záznamy byly pouze náčrty, které měly daleko do map, jak je známe dodnes. Nicméně princip a hlavní účel používání map se nezměnil do dnes. I v dnešní době, kdy je možné se orientovat kdekoliv na světě pomocí moderních pomůcek, neztrácí původní orientační schopnost svůj půvab a potřebnost Orientace zvířat Správná orientace hraje důležitou roli i v mimolidské živočišné říši. Podobně jako u lidí uplatňují se také u jiných tvorů při orientaci v různé míře smysly: zrak, sluch, hmat, čich, chuť. V různé míře se u nich také projevuje paměť, která uchovává vjemy, informace a zkušenosti a dovede je zas vybavit. U zvířat jde převážně o paměť mechanickou neboli mimovolnou. Při orientaci se dostávají ke slovu i další schopnosti, například automatické reakce na světlo a teplotu, navigace podle denní a noční oblohy nebo citlivost na zemský magnetismus. Schopnost orientace se u zvířat uplatňuje v každodenním životě, zvlášť výrazně v době migrace (stěhování) některých druhů. 2 Schopnost zvířat se orientovat se projevuje ve všech sférách. Na zemi to jsou např. tahy sobů karibů na Aljašce nebo stěhování grónských lumíků i přes zamrzlý oceán. Ale i tehdy, uteče-li nám suchozemská želva, bude určitě prchat jižním směrem ke své prapůvodní vlasti. Ve vzduchu se zas příslovečně dobře orientují holubi, vlaštovky a čápi. Ve vodě si bezpečně nacházejí cesty z moře do rodných řek (vnitrozemských trdlišť) lososi. Také kýtovci putují spolehlivě a bezpečně tisíce kilometrů z polárních moří do tropického pásma, vhodného pro vrh mláďat. Dokonce i 1 Hofmann E., Korvas P., Orientace v přirodě, Brno 2008, s. 7 2 Něco jiného je schopnost echolokace u některých živočichů, např. u delfínů a netopýrů. Pomáhá jim pouze bezpečně se pohybovat v určitém prostředí. 11

12 v podzemí afričtí rypošové a balkánští slepci, podobní našim krtkům, se dovedou orientovat podle vzduchových proudů ve svých chodbách a podle magnetického pole. 3 Vysloveně podle Slunce se orientují denní motýli, např. monarcha stěhovavý nebo babočky. Ale i Měsíc má důležitou roli třeba při nočním letu divokých kachen. Také magnetické siločáry mohou sehrát pro zvířata úlohu kompasu. Všechny tyhle pomůcky však zvířata vnímají jen instinktivně, nevědomky (podvědomě), automaticky, bez záměrné snahy. Snad jen u vyšších živočichů se při orientaci zapojuje rozumový úsudek, jak dokazují pokusy se šimpanzy nebo s potkany, kteří si dovedou hledat cestu v různých labyrintech Prostorová orientace u lidí U člověka jsou smysly a instinkty vyvinuty v odlišné míře než u jiných živočichů (někdy více, jindy méně). Do popředí se u lidí dostávají složky rozumové: schopnost abstraktně uvažovat, kombinovat poznatky a zkušenosti, utvořit si určité závěry, vědomě reagovat na novou situaci. Vedle vizuální a auditivní, pachové i jiné paměti se dostává do popředí logická paměť. Schopnost orientace se vyvíjí postupně, ne však u všech jedinců stejně. I zdravý člověk může mít nedostatečný orientační smysl a ve složitějších situacích se může cítit ztracený. Též momentální tělesná nebo duševní indispozice (rozčílení apod.) může oslabit schopnost se orientovat stejně jako alkohol nebo určité nemoci. 5 Nedá se vypočítat, podle čeho všeho se lidé orientují: podle tvarů a barev, podle zvuků a pachů, podle zkušeností a znalostí apod. Například skautská abeceda učí orientovat se podle výšky slunce, podle stínů, podle let a mechů na stromech, podle lišejníků na kamenech atd. Letuška, jejíž pravdivý příběh byl před lety v pozměněné formě zfilmován, po pádu letadla vyvázla z pralesa díky tomu, že věděla, že se má držet vodních toků. Při hledání správné orientace vede lidi občas v neposlední řadě i jakýsi šestý smysl, intuice bez dlouhých úvah a analýz. Lidé mají oproti jiným tvorům jedinečnou výhodu v tom, že dokázali pro hledání správného směru a správných míst vymyslet pomůcky, především kompasy (a dokonalejší buzoly) a mapy. Kompasy napomáhají určení světových stran pomocí 3 Cloudsley-Thompson J., Migrace zvířat, Praha Anděra M. a kol., Svět zvířat, Praha Jako jeden z příznaků dnes často jmenované Alzheimerovy choroby se uvádí zmatenost a neschopnost vybavit si správnou cestu nebo poznat i velice známá místa. 12

13 magnetické střelky a měření vodorovných úhlů. A mapa slouží lidem od nejstarších dob jako zmenšené plošné či plastické znázornění zemského povrchu nebo i jiných prostorů (hvězdné mapy, mapy povrchu Měsíce a slunečních oběžnic). 4.3 Orientace v geografii a kartografii Geografie coby věda o krajinné sféře sleduje mimo jiné teritoriální rozmístění míst a vztahy mezi nimi. Za její významnou součást se pokládá kartografie. Ta se zabývá záznamem jednotlivých prvků, tvorbou a rozmnožováním map. O zeměměřičích psal již Cicero v 1. stol. př. n. l. Ve starověku a středověku vznikaly mapy, které sloužily k zachycení nově objevených území. Často byly velice primitivní. 6 Dlouho trvalo, než byly vymyšleny pomyslné poledníky, spojující zemské póly a určující zeměpisnou délku, a rovník s rovnoběžkami k určení zeměpisné šířky. Ty značně zjednodušily orientaci zejména mořeplavcům. K lepší představě o rozložení zemského povrchu přispěly i globusy. Nejstarší známý Behaimův glóbus je už z r Jinou kapitolu tvoří vojenské mapy. Se svými důstojnickými štáby jich užíval třeba A. V. Suvorov ( ), který přešel r s ruským vojskem italské Alpy, a jeho pokračovatel polní maršál M. I. Kutuzov ( ), vítěz nad Turky a nad Francouzi v bitvě u Bereziny. Jejich mapy znázorňují nejen přírodu a mrtvé objekty, ale i přechodné postavení živých armádních sborů. Dnešní mapy se od starých vyobrazení zemského povrchu velmi liší. Když roku 1627 pořídil J. A. Komenský mapu Moravy, snažil se poctivě zachycovat obrysy kopců a lesy znázorňoval několika droboučkými stromky. Přesto však na mapě schází ledacos, co by se dalo i na tak malé ploše vhodnou značkou zachytit. 6 Stará latinská označení: Ea pars habitatur (tato část je obydlena), Hic habitant leones (zde bydlí lvi) 13

14 Obr. 1: Část Komenského mapy Moravy z r Kartografie prošla dlouhým vývojem. Dnešní mapování se provádí za pomoci vyspělých geodetických měření s použitím fotogrammetrie, teodolitu s elektronickým dálkoměrem, nivelizačních přístrojů s tachymetrickou latí a dalších moderních instrumentů. Také kartografické písmo, značky a symboly se s dobou mění a jsou dnes úplně odlišné než dříve. 14

15 5. ORIENTAČNÍ BĚH Orientační běh je moderní sportovní odvětví vytrvalostního charakteru, při němž je nutno se správně a rychle orientovat v neznámém terénu. Při závodě se hledají kontrolní stanoviště (kontroly) ve stanoveném pořadí a v nejkratším možném čase. Průchod kontrolními body je zaznamenán elektronickým nebo mechanickým zařízením. Cestu mezi kontrolami si každý volí podle vlastního uvážení za pomoci mapy, buzoly a stručného popisu kontrol. O úspěchu v závodě rozhoduje jak správná orientace, tak i rychlý běh. Orientační běh (dále jen OB ) je kondiční sport, v němž je nutno přemýšlet při tvrdé fyzické námaze. Mozek a tělo musí být správně sehrané, aby bylo dosaženo dobrého výsledku. Při orientačním běhu ve vysokém tempu dochází k zátěži asi kolem 90 % maximální spotřeby kyslíku, přičemž hlavními zdroji energie jsou uhlohydráty a cukry. Rychlost závodníků závisí především na typu terénu a na výkonnosti jednotlivých závodníků. Pohybuje se mezi 3 až 10 min/km. OB je v zásadě individuální sport. Osamocený jedinec musí udělat sám všechna rozhodnutí od startu až do cíle. Po celý průběh závodu musí být v neustálém kontaktu s mapou, orientovat se, dělat různá rozhodnutí (např. zda běžet přímou trasou nebo obíhat). Účastníci se musejí po celý průběh závodu vyrovnávat s vnitřními i vnějšími faktory, které mohou vést ke stresu a k chybným rozhodnutím. OB má v dnešní době mnoho podob. Mezi nejznámější patří pěší OB, lyžařský orientační běh (LOB), orientační závod na horských kolech (MTBO) a také přidružený rádiový orientační běh (ROB). Hlavní disciplíny OB jsou sprint, krátká trať, klasická trať, dlouhá trať, noční orientační běh a štafety. Časy vítězů v jednotlivých disciplínách se výrazně liší. 5.1 Historie Orientační běh vzniknul koncem 19. století ve Skandinávii. První závod se uskutečnil v norském městě Gröttum. Ze začátku byl OB především volnočasovou aktivitou. Až od roku 1919 následoval rozvoj OB. V Norsku a ve Švédsku se začaly pořádat první oblastní mistrovství, uskutečnil se první závod žen, zakládaly se oddíly orientačního běhu. Ve 40. letech 20. století pak vznikla první 15

16 speciální mapa pro OB. Orientační běh se rozšířil do Severní Ameriky, Austrálie a v roce 1950 se pak poprvé objevil i v Československu. Vývoj OB se v 2. polovině 20. století ubíral od rekreace k vrcholovému sportu. To vyústilo roku 1961 ve vznik organizace IOF (International Orienteering Federation), která byla založena 10 státy, mezi něž patřilo i Československo. Počátky OB na českém území měly spíše turistický charakter. Závodily hlídky, v průběhu tratě se plnily úkoly a zodpovídaly se otázky. Povinnou zátěží byl batoh a běh byl vyloženě zakázán. V 60. letech došlo k nejpodstatnějším změnám. Zkoušky v průběhu závodu byly zrušeny a zrušeny a rozhodujícím kritériem se stal čas absolvování tratě. V roce 1969 vznikl Československý svaz orientačního běhu, který byl o tři roky později pověřen uspořádáním Mistrovství světa ve Starých Splavech. Výraznějším a jediným milníkem ve vývoji OB v poslední době je použití elektroniky a výpočetní techniky. Ke zpracování a tvorbě map se začalo používat počítačů. K měření přesného času a zaznamenávání průchodu kontrolními body je zase od roku 1994 používáno, mimo mechanické, i elektronické zařízení Současnost V dnešní době je orientační běh rozšířen na všech kontinentech světa. IOF má 70 členů a jejich počet stále roste (nejnovějším přírůstkem je Panama, která byla přijata na kongresu IOF v Prostějově). Olomouc a okolí se v loňském roce výrazně zapsaly do historie OB, neboť zde ČSOB (Český svaz orientačního běhu) uspořádal již třetí mistrovství světa na našem území. Na mistrovství světa se setkává přibližně 100 nejlepších žen a 150 mužů a je organizováno každoročně. Pořádají se i mistrovství Evropy, mistrovství jednotlivých států a další nepočítaná spousta oblastních a regionálních závodů. Na celém světě existuje více než 4000 klubů OB a v nich je zaregistrováno orientačních běžců. Celkový počet příznivců tohoto sportu je však odhadován na více než 1 milion. Nejběžnějším a nejrozšířenějším sportem zůstává OB v zemích svého vzniku (Skandinávie). Významné postavení má však i ve Švýcarsku a ostatních evropských zemích, dále také v Austrálii a Japonsku. 7 Rajnošek, Z., Obnova a tvorba map v mobilním prostředí, Bakalářská práce, Brno

17 Na území České republiky je k registrováno 186 oddílů a v nich 8061 orientačních běžců (3237 mužů, 2190 žen, 668 dorostenců, 515 dorostenek, 802 žáků a 649 žákyň). Skutečný počet Čechů, kteří se tomuto sportovnímu odvětví věnují, je ale o mnoho vyšší. Organizace OB na území ČR si udržuje za poslední roky stejnou strukturu. Oddíly jsou sdružovány v rámci oblastí, které přibližně odpovídají administrativním hranicím krajů. Vyšší jednotku pak zastupuje ČSOB, který je zastřešen ČSTV (Český svaz tělesné výchovy). Soutěže v OB se odehrávají na oblastní a celostátní úrovni. 5.3 Mapa a buzola Základní pomůckou orientačního běžce je mapa a buzola. Pravidla orientačního běhu zakazují využívání jakýchkoliv technických zařízení (GPS, výškoměr, mobilní telefon, apod.). Mapa je zmenšené, zevšeobecněné, matematicko-kartografickým znázorněním do roviny převedené znázornění zemského povrchu. Obsah mapy je vyjádřen obrazově znakovými symboly, názvoslovím a legendou. Mapy se třídí podle zobrazovaného území, obsahu, účelu a podle měřítek. 8 Docela zvláštní kastu tvoří mapy pro sportovní účely, speciálně mapy pro orientační běh. Pro závody OB se používají speciálně zpracované podrobné mapy, ve kterých jsou zobrazeny všechny informace potřebné pro závodníka. Na rozdíl od map turistických nebo vojenských jsou tyto mapy opravdu přesné, proto také stojí vytvoření mapy pro orientační běh spoustu práce a času. Každá mapa musí být vytvořena tak, aby zaručila stejné podmínky pro všechny závodníky a aby odpovídala mezinárodně schválenému klíči ISOM (viz. 3.3 Mapové symboly). Mapa je základní složkou orientačního běhu a přímo ovlivňuje kvalitu závodu. 8 Hofmann E., Korvas P., Orientace v přirodě, Brno 2008, s

18 Obr. 2: Ukázka orientační mapy (Jeseníky, ČR) Buzola je přístroj k určování světových stran. Orientačním běžcům slouží k rychlé a přesné orientaci mapy a k určení směru pohybu (azimutu). Jde o jednoduchý přístroj (jeho podstatnou část tvoří kompas), který svojí konstrukcí umožňuje určit sever (nutný k orientaci mapy) a sledovat nastavený azimut. Škála výběru buzol je veliká. Rozlišujeme druhy podle držení, buzoly deskové a palcové. Buzoly závodní a buzoly na tvorbu map. Součástí buzoly může být také další povolená pomůcka (např. lupa, pravítko, krokovací kolečko, apod.). Mezi nejvýznamnější výrobce buzol patří skandinávské firmy Silva a Suunto. Obr. 3: Vpravo buzola klasická desková, uprostřed závodní palcová, vlevo digitální kompas Magnetická inklinace způsobuje vychylování magnetky z vodorovné roviny v daném místě a kompenzuje se protizávažím, což vyžaduje použití jinak kompenzované busoly pro severní a jižní polokouli. Například v Austrálii nelze tedy použít buzolu 18

19 kompenzovanou pro naše zeměpisné oblasti. Výhodné jsou v tomto ohledu digitální kompasy použitelné po celé Zemi. 5.4 Terén Orientační běh probíhá ve všech možných typech terénů. Záleží na konkrétním místě konání a na disciplíně závodu (například závod ve sprintu probíhá obvykle v odlišném terénu než závod na klasické trati). Základní dělení je na městské, parkové, příměstské, otevřené a lesní terény. Obr. 4: Vlevo ukázka městského terénu (Zermatt, Švýcarsko), vpravo parkového (Libverda, ČR) Terény se rozlišují také podle dosažené rychlosti závodníků. Rychlý terén se vyznačuje hlavně jednoduchostí, většinou je málo členitý a dobře průběžný. Pomalý terén je naopak složitější, hodně kopcovatý případně skalnatý nebo zarostlý. Obr. 5: Vlevo ukázka rychlého terénu (Praha, ČR), vpravo pomalého (Valečov, ČR) 19

20 Odlišnost terénů závisí především na oblasti, kde se nacházejí. Ve skandinávských zemích jsou terény značně odlišné oproti terénům kontinentálním, které se nacházejí v ČR. Obr. 6: Příklad odlišných terénů podle oblasti (vlevo nahoře Druskininkai Litva, vpravo nahoře Zermatt Švýcarsko, vlevo dole Brno ČR, vpravo dole Dalarna Švédsko) 5.5 Trať a kontrola Trať závodu není vytyčena v terénu jako v jiných sportech (např. krosový a přespolní běh). Je pouze zakreslena fialovou nebo červenou barvou do mapy, Start se značí trojúhelníkem, čárami spojená kolečka s pořadovými čísly označují kontroly, které trať vymezují. Cíl je zakreslen dvojitým kroužkem. Objekt kontroly je vždy uprostřed kolečka. 20

21 Obr. 7: Trať závodu orientačního běhu (zdroj: V terénu se stanoviště kontrol umisťují na význačné situační či terénní prvky (skály, kameny, prameny, světliny, posedy, krmelce, křižovatky, jámy, kupky apod.). Informaci o přesném umístění každé kontroly se závodník dočte z popisu kontrol (např. severní roh lesa). V něm je uvedeno také kódové číslo hledané kontroly. Kontrola je označena v terénu oranžovo-bílým látkovým lampionem o velikosti 30x30cm. Lampión je zpravidla umístěn na kovovém nebo dřevěném stojanu, kde je také štítek s kódovým číslem kontroly (slouží k porovnání s kódovým číslem uvedeným v popisu kontrol). Dále kontrola obsahuje buď elektronické zařízení pro záznam časového průběhu závodníka, nebo speciální kleštičky, sloužící k označení průchodu kontrolou do startovního průkazu. Mechanické ražení kleštičkami bývá používáno i při selhání ražení elektronického. Obr. 8: Vlevo kontrola pro OB, uprostřed mechanické ražení, vpravo elektronické 21

22 6. VÝUKOVÉ MAPY PRO ORIENTAČNÍ BĚH Mapa na OB je velmi podrobná, a proto se hodí k nácviku orientace. Nachází se na ní velké množství terénních tvarů, cest, cestiček, druhů porostů apod. Především podrobností a větším měřítkem se mapy pro OB liší od klasických turistických map. Pro praktické procvičování není tedy potřeba zvláště velkého prostoru. Mapu OB používanou pro výuku OB a orientace nazýváme mapou výukovou. 9 Do intenzity vzniku a využívání výukových mapy pro OB výrazně promluvil nový projekt Výukové mapy, který je finančně zajišťován ČSOB a MŠMT (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy). Organizaci zabezpečuje Komise pro rozvoj OB. Hlavním cílem projektu je spolupráce oddílů OB se školami - od zajištění školních závodů až po nábor nových členů, v ideálním případě vytvoření podmínek pro zařazení OB do výuky. K je přihlášeno do projektu Výukové mapy výukových map, celkový počet se má však přiblížit Obecné zásady výukových map Umístění mapy Výuková mapa musí mít především dobré umístění. Ideální je, když na mapě leží škola, která mapu pro výuku využívá. Pokud je mapa zmapována pro výuku na terénních výjezdech, školách v přírodě a dalších podobných akcích, je vhodné umístit na ni místo ubytování účastníků Terén Dalším kritériem je výběr vhodného terénu. Výukové mapy podle terénu rozdělujeme na mapy parků, zahrad, školních hřišť, městských a příměstských lesíků a mapy lesů. Výběr terénu závisí na možnostech, které máme k dispozici a také na věkovém složení skupiny, pro které je mapa určena. Pro výuku nejmenších dětí si vybereme spíše mapu školního hřiště, případně parku či zahrady. Pro starší žáky můžeme vybrat i hodnotnější a těžší mapu lesa. Vhodné pro zmapování jsou lesní pasáže s velkým množstvím komunikací, dobrou průchodností a viditelností. Naopak hodně členitý terén s vysokým převýšením a skalnatými útvary je nevhodný, stejně jako les zarostlý a těžce průchodný. 9 Hofmann E., Korvas P., Orientace v přirodě, Brno 2008, s

23 6.1.3 Měřítko Měřítko mapy určuje poměr zmenšení mapy proti skutečnosti. Měřítka výukových map se pohybují v rozmezí 1: : (tzn. 1cm na mapě je m v terénu). Doporučená jsou ale běžnější měřítka 1:4 000, 1: 5 000, 1:7 500 a 1: Mapa v měřítku 1: je vhodná v určitém terénu pro závod v orientačním běhu, ale pro výuku je lepší využít výše zmíněné větší měřítka. Zpravidla platí: čím větší měřítko, tím lepší čitelnost mapy. Měřítko mapy záleží na specifiku daného terénu, ale i na celkových rozměrech mapy a možnostech tisku Hranice mapy Důležitým principem výukových map je ohraničení. Ohraničením mapy rozumíme významnou linii, či plochu v terénu, která může být jak přírodního charakteru (pole, výrazný pás hustého lesa, příkrý svah apod.), tak i charakteru lidské činnosti (silnice, elektrické vedení, plot, obec). Výuková mapa by měla mít vždy nějaké ohraničení, které zamezuje vyběhnutí z mapy Součásti mapy Každá výuková mapa by měla obsahovat kromě klasických mapových náležitostí i mapový klíč (alespoň základní verzi), který začátečníkům usnadní práci s mapou. Dále můžeme přidat očíslovaná políčka pro použití mechanického ražení. 6.2 Jak vznikají výukové mapy Výuková mapa může vzniknout dvěma způsoby. První možností je vznik výukové mapy z klasické (závodní) mapy pro OB - oddíl OB poskytne část svého zmapovaného území jako mapu výukovou. V druhém případě se vytvoří mapa, která slouží výhradně jako výuková. Mapy pro OB v ČR se jen zřídkakdy využívají i jinak než pro závody a výuku orientace. Hlavně proto jsou mapy vytvářeny spíše nadšenci z řad orientačních běžců než kartografy profesionály (na území ČR se zabývá profesionální tvorbou asi 10 mapařů). 23

24 Mapování map pro OB je obtížná záležitost, ke které jsou potřeba důležité osobní předpoklady. 10 Vlastní závodnická zkušenost: Čím je delší a úspěšnější, tím je to pro mapaře lepší. Jako minimum se doporučuje alespoň základních pět závodů. Těžko někdo vytvoří mapu, aniž by si zkusil zaběhnout aspoň jediný závod. Pečlivost, trpělivost a vytrvalost: Mapování je těžké a náročné, navíc jde velice pomalu. Abstraktní technické myšlení a prostorová představivost znamená například umět do mapy zanést vrstevnice a další různé terénní tvary Jemná ruka a dobré oči: Barvoslepost je velmi závažným handicapem, s ní se mapovat skoro nedá. Při špatném zraku si můžeme pomoct větším měřítkem. Fyzická odolnost: Mapaři se často v lese pohybují i přes jedenáct hodin denně a při tom musejí samozřejmě snášet různé nepříznivé faktory (zimu, déšť, vedro). Takže dobrá fyzická kondice je nutná. Zodpovědnost a odpovědnost: Termíny závodů a akcí, s kterými souvisí odevzdání kompletní verze mapy, jsou neúprosně dány. Takže je dobré nenechávat vše na poslední chvíli. Základní počítačová gramotnost: Většinou po sobě každý mapař sám mapu i kreslí, takže musí ovládat alespoň základy počítačové práce. Ti, co mapují mapy pro OB anebo ti, co po nich pak běhají, se zabývají každým detailem, každým terénním tvarem, prostě čímkoliv, co lze na první pohled spatřit. Takže na rozdíl od map turistických nebo vojenských jsou tyto mapy opravdu přesné a také proto stojí vytvoření mapy pro orientační běh spoustu práce a času. Vynaložené úsilí si dokáže pořádně představit pouze jedinec, který má již s tvorbou map pro OB vlastní zkušenost. 6.3 Mapové symboly Tvar, velikost a použití symbolů na mapách pro orientační běh je definováno mezinárodní normou ISOM (International Standard for Orienteering Maps). Nová verze ISOM je platná od roku Lenhart Z, a kol., Tvorba map pro orientační běh, Praha 2000, s. 5 24

25 Kresba mapy využívá šesti barev (bílá, zelená, žlutá, černá, hnědá a modrá), některých jejich odstínů a kombinací. Mapa se skládá z bodových, liniových a plošných znaků. Bodové objekty jsou znázorněny jednoduchými geometrickými obrazci, linie jsou rozlišeny různou strukturou čáry, plochy se znázorňují buď barevnou výplní, nebo šrafou Terénní tvary (hnědá barva) Tvar terénu a výškopis se znázorňuje pomocí velmi detailně kreslených vrstevnic a pomocí značek pro malé kupky, prohlubně atd. Terén pro orientační běh je obvykle nejlépe zobrazen vrstevnicemi s 5m intervalem. Obr. 9: Terénní tvary podle normy ISOM Skalnaté útvary (černá barva) Skály jsou zvláštní kategorií terénních tvarů. Zobrazení skal dává užitečné informace o nebezpečí a průběžnosti, rovněž poskytuje možnosti pro orientaci a umístění kontrol. Skalnaté útvary se znázorňují v černé barvě kvůli odlišení od terénních tvarů. Obr. 10: Skalnaté útvary podle normy ISOM Vodstvo (modrá barva) Tato skupina zahrnuje jak otevřenou vodu (potoky, rybníky, prameny), tak i zvláštní typy porostů podmíněné přítomností vody (bažiny). Klasifikace je důležitá, 25

26 neboť udává stupeň překážky pro běžce a představuje objekty pro orientaci a umístění kontrol. Černá čára kolem vodních útvarů označuje jejich nepřekonatelnost za normálních povětrnostních podmínek. V suchých terénech mohou objekty obsahovat vodu jen v některých obdobích. Obr. 11: Vodstvo podle normy ISOM Porost (bílá, zelená a žlutá barva) Vyjádření porostů je pro orientačního běžce důležité, protože porost ovlivňuje průchodnost a viditelnost a také poskytuje možnosti pro orientaci. Žlutá barva je použita pro otevřené plochy (louky, pole, paseky). Průběžný (otevřený) les je znázorněný bílou barvou. Zelená barva představuje hustotu lesa a podrostu v závislosti na jeho průběžnosti. Průběžnost závisí na charakteru lesa (hustota stromů a podrostu kapradí, ostružiní, kopřivy apod.) a hodnotí se podle rychlosti běhu, nikoliv optického dojmu. Rozdělujeme tři druhy hustého lesa, které znázorňujeme různými odstíny zelené: les pomalý běh (zelená 30%), les obtížný běh (zelená 60%) a les neprůchodný (zelená 100%). Šrafovanou zelenou barvou se znázorňuje hustota podrostu. S přibývající hustotou podrostu, se zvyšuje i intenzita šrafování v mapě. Obr. 12: Druhy porostů podle normy ISOM

27 6.3.5 Umělé objekty (černá barva) Jedná se především o síť cest, která poskytuje důležitou informaci pro běžce, a jejich klasifikace musí být na mapě jasně rozpoznatelná. Pro závodníka je zvláště důležitá klasifikace menších cest. Do úvahy je třeba brát nejen šířku, ale také, jak je pěšina zřetelná pro běžce. Ostatní umělé útvary (ploty, budovy, apod.) jsou také důležité, jak pro orientaci, tak i jako místa pro kontroly. Obr. 13: Umělé objekty podle normy ISOM Jiné objekty a útvary (různé barvy) ISOM povoluje zanést do mapy i zvláštní mapové značky (výrazný strom, vývrat, plošinka), jejichž vyjádření není definováno normou. Definice každé takovéto značky musí být uvedena v legendě mapy. Obr. 14: Zvláštní tvary podle normy ISOM Technické značky Technické značky jsou takové značky, které jsou důležité na všech druzích topografických map a ne pouze na mapách pro orientační běh (např. magnetické poledníky, výškové kóty). Každá technická značka má při znázornění svoji specifickou barvu. 27

28 Obr. 15: Technické značky podle normy ISOM Tvorba výukové mapy NOVÝ MORAVEC Mým úkolem bylo vytvořit výukovou mapu, která bude sloužit studentům Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity při výuce orientace a orientačního běhu na terénních kurzech. Jelikož v prostoru existovala starší mapa, dalo by se samotné mapování nazvat spíše revizí (zachycením změn) než tvorbou nové mapy. V této kapitole je popisován jak obecný postup při tvorbě map, tak i vznik konkrétní výukové mapy. Obě témata spolu totiž úzce souvisí Pomůcky Ještě než začneme tvořit mapu, musíme mít nebo si obstarat alespoň základní pomůcky: Buzola Buzola je pro mapování naprosto nezbytný nástroj. Nejlepší je klasická desková s měřítkem v stupních (závodnická palcová buzola je pro mapování nevhodná). Vlastní měřítko Vytvoříme si vlastní krokovací měřítko, s pomocí kterého pak přenášíme odkrokovanou vzdálenost do pracovní folie. Měřítko, které si nalepíme na všechny hrany buzoly, nám usnadňuje práci a zmenšuje riziko chyb. Obr. 16: Krokovací měřítko Mapařská folie Při práci v terénu mapujeme na speciální folii. Vzniká tak lesní originál, který po zhotovení naskenujeme a překreslíme. Folie jsou různého druhu, takže se 28

29 začátečníkům doporučuje koupit si část od zkušenějšího mapaře. U nového druhu folie bychom měli ještě před začátkem mapování otestovat kvalitu. Podložka Na podložce máme pevně přichycenou folii a mapový podklad. Podložku nosíme při práci pořád v ruce. Základem podložky je, aby byla lehká, vodovzdorná, hladká, tvrdá a nemagnetická. Její formát má nejčastěji rozměr A4, ale rozměry může mít i jiné. Tužky a guma Nejlépe barevné mikrotužky, které mají tu výhodu, že se nemusejí vůbec ořezávat. Měly by být hlavně tvrdé, vodovzdorné a ostré. Guma je při mapování jeden z nejpoužívanějších nástrojů. Obecně se doporučuje guma ve dřevě nebo v podobě tužky. Penál Nejčastější alternativy penálu jsou dvě náprsenka anebo podoba blokového polystyrénu. V obou případech je důležité dodržovat pevné pořadí tužek a barev. Obr. 17: Příklad mapovací náprsenky (zdroj: 29

30 Mapový klíč Konečný mapový klíč je závazný podle normy IOF (viz. 3.3 Mapové symboly). Pro záznam práce v terénu používáme ale svůj vlastní klíč. Lesní originál se stejně musí nakonec překreslit, a tak je zbytečné, řídit se normami, které nám nemusí vyhovovat. Každý si může barvy i značky přiřadit, jak chce, ovšem jen za předpokladu, že si po sobě bude mapu i sám kreslit. Nutné je stanovit si barvy a značkový klíč už před první čárkou na folii. Programy, počítač, skener Pro vytvoření mapy potřebujeme speciální kreslící program a počítač, na němž nám půjde nainstalovat a používat. Skener je důležitý zejména při skenování lesního originálu. Stačí i obyčejný stolní typ A4 s průměrným rozlišením Příprava mapových podkladů V dnešní době už skoro žádný mapař nemapuje na čistý bílý papír, ale vždy na nějaký podklad. Nejčastějším podkladem je předchozí stará mapa téhož prostoru. Další možné podklady jsou základní mapa (ZM) v měřítku 1:10 000, státní mapa odvozená (SMO) v měřítku 1:5 000, letecký snímek zkreslený, letecký snímek vyhodnocený (ortofoto a ortofotomapa). Dalším podkladem může být i špatná mapa s pevnými body (zejména kóty, které jsou v této mapě správně jak po výškové, tak i polohové stránce). Obr. 18: Vlevo ukázka základní mapy, vpravo ortofotomapa stejného prostoru 30

31 V prostoru mého mapování se nacházely dvě starší orientační mapy klasická závodní Solmanka (2003) a výuková Moravec (1997). Hlavně novější mapa Solmanka byla ještě celkem aktuální, a tak jsem ji použil jako hlavní podklad. Jako podklad pro mapu tábora, která je součástí konečné výukové mapy, jsem použil tábor ze staré mapy Moravce. Ze všeho nejdříve je nutné si podklad převést (zvětšit nebo zmenšit) do měřítka, ve kterém budeme mapu tvořit. Mapování v terénu neprobíhá většinou ve stejném měřítku, jako vznikne konečná mapa. Příliš malé měřítko vyžaduje přepečlivou jemnou kresbu, příliš velké naopak svádí k přemíře detailů, vyžaduje častější výměnu pracovní desky pracným přelepováním a dělá potíže při skenování. Ideální je měřítko 1,5 2 násobek oproti výsledné mapě, takže Nový Moravec (1: ) jsem mapoval v měřítku 1: Jedním z důležitých úkonů před začátkem mapovacích prací v terénu je nalezení směru ke skutečnému magnetickému severu, při kterém narážíme na problém magnetické deklinace. Magnetická deklinace je úhel sevřený severními větvemi magnetického a zeměpisného poledníku v daném místě. Mění se s místem a časem. Na různých místech Země je rozdílná. 11 V ČR je v dnešní době magnetická deklinace 2 4 (magnetické póly Země se stále pohybují), takže je pro turistickou orientaci zanedbatelná. Zjišťování skutečného magnetického severu provádíme pomocí buzoly a měření několika azimutů různých linií v terénu, které rýsujeme zpětně (nezaznamenáváme směr linie, ale severu). Sever poté ze všech měření zprůměrujeme a narýsujeme magnetický poledník, který je pro mapování nezbytný kvůli rýsování azimutů. Další nezbytnou součástí přípravy podkladů je narýsování čtvercové sítě, která je velmi užitečná. Velikost čtverců není nijak předepsána, ale zpravidla se doporučuje 1 1cm. Síť musí být orientovaná k magnetickému severu. Folii ustřihneme větší než je podklad, aby ho na všech místech překrývala. Pak obojí nalepíme na mapovací desku a přelepíme krycím papírem, popřípadě lepicí páskou, proti znečistění a zničení. V papíru vždy uděláme malé okénko a papír odkryjeme, vždy jenom ten kousek, který zrovna chceme mapovat. Po skončení práce zase okýnko pečlivě zalepíme. 11 Hofmann E., Korvas P., Orientace v přirodě, Brno 2008, s

32 6.4.3 Práce v terénu Postup práce v terénu závisí v první řadě na kvalitě podkladů. Na dobrých odpadá změření, nakreslení a úprava základní polohové sítě (kostry celé mapy), stejně jako zjištění výšek na základní síti. Za základní síť teoreticky považujeme síť změřených bodů, prakticky to bývá spíše síť základních linií. V mém případě základní síť tvořili cesty, silnice, velké potoky a okraje lesa. Tyto linie se za poslední roky výrazně nezměnili, a tak jsem je mohl obkreslit z podkladových map. Hlavní pro mě byla tedy finální fáze, která se skládá výhradně z plošného mapování uvnitř kostry mapy. Při plošném mapování se vyplňují jednotlivé plošky vymezené základními liniemi. Postupně vykreslujeme všechny prázdné prostory základní zmapované sítě. Polohu nového bodu určíme buď změřením směru a vzdálenosti od jiného bodu s již známou polohou (polygonometrická metoda), nebo protneme směry od dvou různých známých bodů (metoda trigonometrická.) Obr. 19: Jednotlivé fáze plošného mapování (zdroj: Měření směru Měření směru provádíme za pomoci azimutu. Mezi nejčastější druhy azimutového měření patří protínání vpřed a vzad a měření přibližným azimutem. Při protínání vpřed změříme a narýsujeme z jednoho a z druhého známého bodu azimut k novému bodu. Při protínání vzad stojíme na novém bodě a změříme z něj azimuty alespoň ke dvěma viditelným známým bodům. Nový bod je vždy průsečík naměřených azimutů. Přibližný azimut se používá pro velmi krátké úseky (do 30m), kdy stačí jen zorientovat desku, a směr načrtnout od ruky. 32

33 Obr. 20: Vlevo ukázka protínání v před, vpravo protínání vzad (zdroj: Měření vzdálenosti V dnešní době se při mapování používá k měření vzdálenosti převážně krokování. Délku kroku (popřípadě dvojkroku) je dobré si změřit na přesně vymezené dráze (ideální je například dráha na stadionu). Je třeba nezapomenout na to, že kroky by sice měly být stále stejně dlouhé, ale do kopce a v špatně průchodném terénu bychom je měli natahovat, a naopak třeba z kopce zkracovat. Důležité je dále umět převést změřenou vzdálenost v krocích do měřítka pracovní folie. K tomu nám poslouží krokovací měřítko (viz Pomůcky). Není nutné přesné zaměřování všech objektů, pokud se spokojíme s odhadem. Hlavní je relativní přesnost. Další možnou metodou na měření vzdálenosti je použití laserového dálkoměru, který pracuje na principu vysílání a příjmu laserového paprsku. Z doby, za jakou se vrátí zpět odrazem od cíle, spočte vzdálenost. Lépe tedy měří k jasným cílům, vadí mu větve a tráva v cestě, ale také déšť a mlha. Přesnost je obvykle 1m. Pro mě, jako amatérského mapaře, je ale dálkoměr zbytečně velká finanční investice. S určováním výškopisu na dobrých podkladech nebyl výraznější problém. Vrstevnice byly dobře a vyžadovaly tak jen místní korektury. Když však máme podklad se špatnými vrstevnicemi nebo úplně bez nich (např. ortofoto), musíme si pomoci výškoměrem (přístroj pro měření nadmořské výšky fungující na odlišnosti atmosférického tlaku) Finální fáze Finální fáze se skládá z posledního průchodu zmapovaným terénem. Při postupném mapování území můžeme zapomenout na nějaké detaily či udělat chybu. Na 33

34 tyto nepřesnosti bychom měli přijít právě při finální kontrole mapy, která přichází na řadu obvykle až po digitalizaci mapy. V tomto bodě jsem při tvorbě mapy musel udělat výjimku a provést revizi, z časového důvodu, ještě před překreslením lesního originálu Překreslení mapy Lesní originál lze sice už považovat za mapu, ale ta by byla těžko použitelná, proto ji musíme digitalizovat a převést tak do tisknutelné podoby. Všechny prvky je třeba nahradit smluvenými značkami. Mapy se dají kreslit mnoha různými programy, ale prakticky všechny mapy pro OB, nejen u nás, ale i v celém světě, se kreslí programem OCAD. Tento vektorový program byl původně vytvořen pro OB, ale později zobecněn na jakékoliv mapy (plány měst, autoatlasy, turistické mapy apod.). Za příklad hovoří zpracování geografického nákresu (Příloha 1), vytvořeného za pomoci protínání vpřed na terénním kurzu kartografie a topografie ve druhém ročníku. Kresbu jsem přizpůsobil mapovým značkám pro OB, na které jsem zvyklý. Programu OCAD je na trhu od roku 1988 a v dnešní době existuje řada jeho verzí. Nejnovější verzí je OCAD 9, který obsahuje i funkci na kvalitní stavbu tratí. Pro digitalizaci Nového Moravce mi postačila verze OCAD 8. Před samotným kreslením je nutné lesní originál naskenovat a převést do měřítka výsledné mapy. Tento rastrový obrázek vložíme jako kreslící předlohu a začneme vytvářet vektorovou kresbu. Kreslíme systematicky v šestnáctinásobném zvětšení, nejlépe po jednotlivých čtvercích sítě, abychom na nic nezapomněli. Hlavně nesmíme zapomínat soubor každých minut práce ukládat Kompletizace mapy Naši mapu musíme na závěr upravit, aby obsahovala všechny náležitosti. Jak ty obecné pro všechny mapy OB poledníky, jméno mapy, měřítko, ekvidistance, tiráž, reklamy, loga, situační mapka, tak i zásady pro výukové mapy mapový klíč, políčka pro ražení (viz Součásti mapy). Vytvořená výuková mapa Nový Moravec je zařazena včetně layoutu jako Příloha 2 na konci práce. 34

35 7. VÝUKA ORIENTACE V RÁMCI TERÉNNÍ VÝUKY NA ZŠ 7.1 Terénní výuka na PedF MU Integrovaná terénní výuka je nedílnou součástí studijních programů mnoha oborů na PedF MU. Dohromady by měla tvořit jeden celek, který by mohl být s úpravami používán budoucími učiteli. Na PedF MU ve studiu učitelství pro první stupeň ZŠ existují dnes již tři formy dlouhodobé terénní výuky. Jedná se o letní a zimní výcvikový kurz, které garantuje katedra tělesné výchovy PedF MU. Třetí forma dlouhodobé terénní výuky studentů pro učitelství 1. stupně základní školy je nejvíce specifickou a také nejmladší formou terénní výuky na PdF MU a probíhá v 8. semestru a garantuje ji katedra geografie spolu s ostatními přírodovědnými katedrami. V učitelství pro 2. stupeň ZŠ je zařazena opět celá škála praktického vyučování i dlouhodobé terénní výuky. Největší rozsah má především geografie, biologie, tělesná výchova, ale i historie. Mnohé formy mají společné cíle, např. zahraniční terénní praxe geografie a biologie formou vodní turistiky do Delty Dunaje apod. Na PedF v rámci studia učitelství zeměpisu probíhá i praxe na Integrovaném pracovišti, kde se studenti seznamují s možnostmi tohoto pracoviště a potom zde mohou splnit i výukovou praxi s žáky přítomných základních škol Zařazení orientačních činností do rámcové koncepce terénní výuky na ZŠ V této kapitole se pokusím stručně navrhnout konkrétní činnost a aktivitu, která by přímo či nepřímo souvisela s výukou orientace a orientačního běhu a která odpovídá věkovému rozložení účastníků, schopnostem a možnostem určité terénní výuky. 3. třída ZŠ - stmelovací pobyt v přírodě Na PedF je to letní kurz, který je organizován ve 2. semestru bakalářského studia a týká se pohybových aktivit spojených s pobytem v přírodě. Studenti by si měli, stejně jako učitelé, uvědomovat důležitost vzbuzovat u dětí trvalý zájem pohyb, a to nejen na půdě školy, ale i ve svém volném čase a přimět je k zařazení pohybových aktivit do jejich denního režimu. Jsou si vědomi, že se tělesná výchova podílí na jejich zdravém životním stylu. Také proto jsou náplní kurzu především ty aktivity, které 12 Hofmann E., Korvas P., Poláček P. kol., Multimediální učebnice pro terénní výuku, Brno

36 s těmito cíly korespondují. Například základy turistiky a pobytu v přírodě, hry a pohybové činnosti v přírodě, základy cykloturistiky, základy vodáctví, táboření, orientace v terénu a podobně. 13 Pro konkrétní orientační činnost dětí bych se všeho nejdříve doporučil základní seznámení s mapou a buzolou. Jako ideální pomůcka se nám nabízí mapa tábora na Moravci, která je vytvořena ve velkém měřítku (1:1 500), a navíc obsahuje pouze základní značení, ve kterém by se měl žák třetí třídy orientovat. Obr. 21: Mapa tábora (lokalita: Moravec, mapa je zmenšena na 57% původní velikosti) Základ je vysvětlit dětem princip orientace mapy, základní značky, co znamená měřítko mapy, apod. Pak jim dát za úkol najít na mapě táboru určitý objekt, který dobře znají ze skutečnosti (např. umístění jejich chatky). S mapou se dá samozřejmě pracovat dále, např. postavit dětem nějakou kontrolu či stanoviště, které si zkusí sami najít. Dalším hlavním úkolem by měla být činnost naučení a vysvětlení základní práce 13 Hofmann E., Korvas P., Poláček P. kol., Multimediální učebnice pro terénní výuku, Brno

37 s buzolou, respektivě princip azimutů. Jak zaměřit azimut, jak podle něho jít a držet směr. Pořád nesmíme zapomenout, že pracujeme s dětmi třetí třídy ZŠ. Dle mého názoru je ale bude točení kolečka a nastavovaní azimutů bavit, když se nám povede vysvětlit jim dobře základní princip. Pro práci s touto věkovou skupinou doporučuji výhradně zázemí táboru a blízkého okolí, které pro takovéto základy výuky orientace postačí. Jedinci, u kterých na první pohled zjistíme více vyvinutý orientační smysl než u jejich vrstevníků, by sice již mohli být vypuštěni s mapou a buzolou do lesa na jejich první liniový závod v orientačním běhu, nicméně není kam spěchat. 4. třída ZŠ - zimní pohyb v přírodě Na PedF MU je to zimní kurz, který probíhá ve 3. semestru bakalářského studia. Jedná se o pohybové činnosti v zimním, převážně horském prostředí. Studenti jsou seznamováni se specifiky horského prostředí. Pohyb v těchto lokalitách je spojen především se sjezdovým lyžováním, nechybí však také běžky, či sněžnice. Zimní kurz se snaží nabídnout studentům ucelenou soustavu činností, především spojených s pohybovou aktivitou a s důrazem na interdisciplinární provázanost. 14 Činnosti tvořící náplň kurzu nenesou pouze charakter lyžařského výcviku, ale vše je spojeno taktéž s orientací v zimní přírodě (např. pomocí lyžařských map, plánků sjezdových středisek). V zimě se dá využít večerní program pro vysvětlení dalších orientačních principů. Zaměřil bych se především na seznámení žáků se systémem GPS a jeho základním principem. V dnešní době, kdy je GPS přijímačem vybaven i leckterý mobilní telefon, je toto téma rozhodně aktuální. Při další etapě praktického vyzkoušení můžeme narazit na závažný problém. Navigace a s ní spojené technologie se rozvíjejí daleko rychleji, než může škola finančně zvládat. Reakce školy je však nutná, protože se jedná o aktivity, které budou žáky určitě bavit. Jestliže máme GPS přijímače k dispozici alespoň v určitém množství, můžeme přistoupit k praktickému vyzkoušení, a to jak za pěší zimní turistiky, tak i lyžařské (sněžnicové). Vše by mělo sloužit jako příprava pro další etapu použití GPS při hře Geocaching. 14 Hofmann E., Korvas P., Poláček P. kol., Multimediální učebnice pro terénní výuku, Brno

38 5. třída ZŠ přírodovědná terénní výuka Na PedF je to Integrované terénní cvičení (dále jen ITC), které má návaznost na předmět Integrovaný vědní základ (dále jen IVZ). Jedná se o jeho praktickou aplikaci formou terénní výuky. Tato forma dlouhodobé terénní výuky studentů pro učitelství 1. stupně základní školy je nejvíce specifickou a také nejmladší formou terénní výuky na PdF MU. Náročná je jak obsahově, tak personálně, protože se na ní podílejí vyučující předmětů geografie, biologie, chemie, fyziky, historie, tělesné výchovy a své náměty poskytuje i výtvarná výchova. Zde je nutné poznamenat, že integrovaná výuka v pojetí všech zainteresovaných má předmětové kurikulum doplnit ne odstranit nebo nahradit. Integrovanou výuku zde chápeme ve smyslu propojení obsahu učiva různých předmětů v jeden tematický výukový celek s cílem komplexního poznání využitelného pro praktický život. Při ITC se využívají rovněž různé druhy pohybových aktivit. Jedná se o nestrukturovaný i strukturovaný pohyb, který je prováděný za účelem různých forem terénního výzkumu. 15 Právě o skloubení pohybu a orientace půjde v konkrétním programu nám. Základní znalost systému GPS ze zimního kurzu nám dává možnost zorganizovat výše zmíněnou hru Geocaching. Úkolem žáků bude najít ukrytý poklad - cache (foneticky "keš ) a to za pomocí GPS souřadnic, na které cache umístíme. Jako poklad se umísťují různé druhy věcí, které se vkládají do schránky, která většinou obsahuje záznamník a tužku pro zapsání kdo poklad nalezl. (viz. kapitola 9. Orientace a moderní technologie) Dalším bodem, v případě volného časového prostoru, by mohlo být seznámení se základy orientačního běhu (princip OB, kontrola pro OB a specifika map pro OB mapový klíč, měřítko, odlišnost od turistických map apod.). Při této části můžeme žáky také upozornit na výrazné změny v terénu za poměrně krátký časový úsek, k čemuž nám poslouží porovnání dvou odlišně starých orientačních map stejného prostoru (viz. Příloha 3). Každému žákovi je poté třeba rozdat buzolu a orientační výukovou mapu (pokud je k dispozici) a vzít je na seznamovací okruh do terénu (ukazovat objekty v mapě v terénu a naopak, pomoci dětem s orientací mapy apod.). Po té přijde na řadu samotná činnost žáků: 15 Hofmann E., Korvas P., Poláček P. kol., Multimediální učebnice pro terénní výuku, Brno

39 Najít místa z terénu na mapě učitel ukáže v terénu některá význačná místa v různých vzdálenostech. Žáci mají za úkol najít tato místa na mapě. Vyhrává ten, kdo nalezne stanovený počet objektů na mapě nejdříve. Ukázat v terénu místa z mapy učitel určí na mapě místa, objekty, které mají žáci nalézt v terénu. Nejvhodnějším místem pro tuto soutěž je odkrytý kopec, s dobrou viditelností na většinu stran. 16 Na závěr programu lze připravit účastníkům krátkou liniovou trať klasického typu. Jde o liniovou trať, na které se nachází určitý počet kontrol. Jak linie, tak i kontroly jsou zakresleny v mapě. V terénu je liniová trať vyznačena většinou pomocí fáborků a vede po výrazných objektech a tvarech (cesty, průseky, kraje lesa, rozhraní porostů apod.). Zásadou bývá, že linie nekopíruje vždy nejkratší nebo časově nejvýhodnější trasu. Je tedy výhodné (jak časově, tak vzdálenostně) se od linie v takovémto určitém místě odpojit, trasu si zkrátit a později se na linii opět vrátit. Úkolem je orazit v určeném pořadí všechny kontroly. Jestli půjde závodník mezi kontrolami po linii nebo svou vlastní cestou záleží čistě na jeho uvážení a orientačních schopnostech (kdo si nebude orientací s mapou tak jistý, absolvuje radši celou trať po linii i za cenu nevýhodnějšího postupu). Liniová trať by se měla postavit právě tak, aby existovaly úseky, kde je výhodnější se od linie na určitou část postupu oddělit a tím si trať zkrátit. Čím více obsahuje liniová trať takových to voleb postupů, tím se stává zajímavější. (viz. Příloha č. 4) Další zajímavou činností je cvičení na určení polohy vlastního stanoviště. 17 Žákům se rozdají na začátku pochodu mapy a ukáže se jim výchozí bod (nebo jej musí nalézt sami určování vlastního stanoviště). Jejich úkolem je zaznamenat trasu pomocí záchytných bodů, které během cesty postřehli. Žákům zdůrazníme, že je nutné si všímat zejména výrazných objektů podél cesty, míst, kde se mění směr pochodu nebo výrazných křižovatek na trase. Na konci výletu pak společně srovnáme jednotlivé zákresy a případné odchylky zkonzultujeme. Toto cvičení se dá praktikovat jak s turistickými mapami, tak i s mapami pro orientační běh či jinými. 16 Hofmann E., Korvas P., Orientace v přirodě, Brno 2008, s Hofmann E., Korvas P., Orientace v přirodě, Brno 2008, s

40 II. stupeň ZŠ Navazující terénní výuka na 2. stupni ZŠ může být postavena opět na tělesné výchově, přírodovědných předmětech zejména na zeměpise a biologii a někde také na historii. Je opět jen na učitelích, jak výuku seřadí, aby na sebe navazovala. Co se týče orientace v terénu, tak na prvním stupni jsme žáky naučili základy a na druhém stupni pokračujeme v jejich dalším rozvíjení a využívání. Jako hlavní náplň programu může být delší azimutový pochod (případně azimutový čtverec s vrácením do počátečního místa a vypozorováním odchylky), Geocaching se složitější a vzdálenější keší, nevyznačená liniová trať anebo klasické různě těžké orientační tratě. (viz. Příloha č. 5) 40

41 8. VÝUKA ORIENTACE A ORIENTAČNÍHO BĚHU NA INTEGROVANÉM TERÉNNÍM KURZU V JEDOVNICÍCH (určená pro výuku na druhém stupni ZŠ) Práce na odborném pracovišti v Jedovnicích je orientována především na činnost v terénu. Mým úkolem bylo proto připravit a zrealizovat činnost pro studenty geografie PdF MU, při které se naučí zásady orientace v terénu pomocí map na OB. 8.1 Program činnosti Celodenní program byl zaměřen, jak na samotné naučení základů orientace a orientačního běhu, tak i na schopnost využití získaných poznatků v budoucí učitelské praxi. Dopolední i odpolední program měl jak teoretickou, tak i praktickou část Seznámení s orientací v terénu a mapou pro OB Vstupní test Ve vstupním testu si studenti si vyplnili čtyři cvičení (viz. Příloha č. 5). Po vyhodnocení výsledků jsem získal alespoň částečný přehled o tom, co většina studentů umí a co se ještě musí naučit. Seznámení s mapou pro OB a mapovým klíčem Pro některé opakování známých informací, pro některé nové věci. Nejdříve jsem studentům rozdal orientační mapu Olšovec, na které bude praktická činnost probíhat (viz. Příloha č. 6). Každý se mohl podívat, jak přesně mapa pro OB vypadá, a dostal za úkol najít na mapě terénní pracoviště, kde se právě nacházíme. Dále jsem vysvětlil zásady mapování, specifika a obsah map pro OB (měřítko, magnetické poledníky apod.). Studenty jsem také seznámil s kompletním mapovým klíčem, který na mapě Olšovec není k dispozici (hlavní účel mapy je totiž závodní, nikoliv výukový). Seznámení se základními mapovými značkami je nezbytné k úspěšnému pochopení mapy pro OB. Ty se totiž zásadně liší od klasických mapových značek, které známe z běžných turistických map nebo automap. 41

42 Seznámení s buzolou K mapě dostali studenti i buzolu. Bylo jim vysvětleno, jak správně používat buzolu k zorientování mapy. Důležité bylo upozornění, že při orientaci mapy není potřeba používat otočné kolečko, které slouží výhradně k zaměření přesného azimutu. Při té příležitosti jsem studentům vysvětlil rozdíl mezi hrubým a přesným azimutem a také názorně ukázal, jak se oba azimuty používají. Seznámení s kontrolou pro OB Názorná ukázka, jak vypadá kontrola pro OB a z čeho se skládá. Vysvětlení systému a principu mechanického ražení. O ražení elektronickém jsem se zmínil jenom okrajově, aby posluchači věděli, že existuje i modernější alternativa. Seznámení s tratí pro OB Vysvětlení přítomným, jak je v mapě zakreslený start závodu, trať, kontroly a cíl závodu. Připomenutí, že vše je na OB mapě orientované na sever, tedy i čísla kontrol musí být otočena na horní okraj mapy. Studenti se dále dozvěděli, že tratí existují různé druhy - podle délky, podle obtížnosti anebo podle systému tratí. Nezapomněl jsem ani vysvětlit princip absolvování tratě a její charakteristiky - délka (vzdušnou čarou), počet kontrol, převýšení Praktická úkázka orientace s mapou pro OB v terénu Každý student si vzal svoji mapu, buzolu a mapový klíč a vyrazili jsme na praktickou výuku do terénu. Hned na prvním rozcestí měli všichni za úkol provést správné zorientování mapy, což je vlastně ztotožnění mapy se situací v terénu. Začali jsme s orientací mapy podle buzoly. Studentům jsem poté ukázal druhý typ zorientování mapy, a to podle situace v terénu. Společně jsme obešli krátký okruh lesem, při čemž se studenti učili s mojí pomocí rozpoznávat mapové značky v terénu. Snažil jsem se je také naučit, jak mapu co nejlépe používat, jak z ní vyčíst důležité informace. Dále jak se chovat na rozcestí, jak odhadovat vzdálenost a podle čeho se v terénu nejlépe orientovat. 42

43 Provedl jsem také názornou ukázku umístění kontroly u určitého objektu. Účelem bylo, aby si všichni uvědomili, že se kontroly nepokládají na zem ani nevěší do velkých výšek. Při výuce OB se navíc kontroly zbytečně neschovávají (něco jiného je závod OB). V neposlední řadě jsem zdůraznil, že by kontrola měla vždy zůstat ve stejném stavu a hlavně na stejném místě (o kontrolu se neopírat a nepřemísťovat, pouze orazit a pokračovat dále) Praktický trénink OB liniová trať Studenti si do své mapy obkreslili liniovou trať podle vzoru: Obr. 22: Liniová trať (mapa: Olšovec) Trať měřila 2,7 km a byla postavena tak, že vedla neustále po různých liniových symbolech. Bylo na ní umístěno celkem 7 kontrol, z nichž jedna byla falešná (nesprávně umístěná). Studenti se dozvěděli, že se v určitých místech na linii nachází 6 správných kontrol. Principem tohoto úkolu bylo absolvovat celou liniovou trať podle zákresu v mapě, najít a orazit všechny správné kontroly a zakreslit jejich umístění do mapy. Hodnotilo se správné splnění i výsledný čas. 43

44 8.1.4 Stavba tratí OB teoretická část V tomto bloku jsme se věnovali nácviku stavby tratí který se může být užitečný v pedagogickém povolání při terénní výuce. Vysvětlil jsem studentům hlavní zásady, na které by při stavění měli dávat pozor. Trať je třeba postavit tak, aby byla přiměřeně těžká a dlouhá a obsahovala vhodný počet kontrol (ani málo, ani zase příliš). Když postavíme dětem těžkou a dlouhou trať, při které se v lese třeba i ztratí a nedostanou se samy do cíle, tak pro ně OB nebude určitě příjemné zpestření výuky. Start a cíl První zásadou je dobré umístění startu a cíle. Když se na mapě nachází ubytovna nebo tábor, je výhodné postavit start i cíl tam. V jiném případě nám může posloužit roh či kraj lesa, louka nebo velká křižovatka. Obojí by mělo být na výrazném místě, které žáci bez problému najdou. Při stavbě výukových tratí doporučuji dělat start i cíl na stejném místě. Při stavění tratě se musíme zabývat dvěma hledisky. Prvním je samotná pozice kontrol a druhým pak to, jak vypadají postupy mezi nimi. Kontroly Kontroly stavíme na výrazné a jasné objekty, aby se eliminoval vliv náhody. Nevhodné je kontrolu umístit pouze na cestu (je potřeba ještě druhé určení - ohyb, konec, křížení apod.). Toto pravidlo se týká hlavně liniových a plošných symbolů. Bodový symbol (posed, jáma, pramen atd.) je pro kontrolu ideální v případě, že v jeho blízkosti není zaměnitelný objekt. Obr. 23: Vlevo příklad špatného umístění kontrol, vpravo dobrého (mapa: Trnůvka) 44

45 Postupy Postupy je třeba volit tak, aby nebyly úplně nudné a nevedly pořád po jedné cestě. Je dobré trať vymyslet tak, aby se účastníkům naskytla možnost volby postupů. Ideální je, když má postup jednu volbu kratší a těžší, bez převážného využití cest (např. čistým lesem, po rozhraní porostů) a druhou delší a lehčí, po cestách nebo výrazné linii (okraj lesa, podél potoka apod.). Tím odvážlivec, který se rozhodne pro těžší variantu, časově vydělá. Postup může mít i více jak dvě volby. Obr. 24: Různé varianty volby postupu (mapa: Libverda) Postupy mezi kontrolami by neměly být stereotypní (stejně dlouhé, podobné, apod.). Co nejvyšší odlišnost postupů klade důraz na zajímavost orientace. Nejlepší případ je ten, když závodník musí kvůli pestrosti trati měnit tempo běhu a rytmus sledování mapy. Pozornost je třeba dávat také na svíraný úhel mezi jednotlivými postupy. Při stavbě bychom se měli vyhýbat zbytečným ostrým úhlům, aby nebyl odběh závodníka ve stejném směru jako příběh. 45

46 Obr. 25: Vlevo příklad špatných úhlů mezi postupy, vpravo dobrých (mapa: Valečov) Dále není vhodné zařazovat na trať necitlivá stoupání, což je ale v některých členitých terénech skoro nemožné. Roznos kontrol Je obtížnější nalézt správný objekt, na který chci kontrolu umístit, než již samotnou postavenou kontrolu. Každý roznašeč musí vícekrát zkontrolovat správné umístění kontroly pomocí významných okolních objektů v mapě. Při chybném umístění kontroly jsou podmínky neregulérní a dojde ke zrušení závodu. Vhodnost kontroly lze posoudit jedině na místě v terénu Důležitou částí bylo připravit studenty na to, že se mnohdy skutečná situace v terénu velmi liší od té, kterou jsme při tvorbě tratě od stolu čekali. Toto se nám stává více na starších mapách, kde se objevují v lese nové paseky, oplocenky apod. V Jedovnicích jsme měli k dispozici novou mapu, ale i tak se může stát, že les, v mapě klasifikovaný jako průběžný, je v terénu ostružiní. V případě výskytu takovéto podobné situace v místě kontroly, musí stavitel zachovat chladnou hlavu a kontrolu přemístit na vhodnější místo, které nenaruší koncepci postavené tratě. V některých případech se jde kontrola stavět do určitého prostoru, aniž by roznašeč věděl, kam jí umístí. Pro přesné umístění se rozhodne až podle aktuální terénní situace. Kreslení map Nakonec přišlo na řadu vysvětlení ohledně kreslení map. Nejdříve je třeba nakreslit kontroly a dbát při tom na správné vycentrování středu kolečka na vybraný 46

47 objekt. Potom rýsujeme spojnice a nakonec číslujeme kontroly, tak aby číslo nepřekáželo čtení důležitých částí mapy a aby bylo správně orientováno Stavba tratí OB a roznos kontrol praktická část Po teoretické části jsem studenty rozdělil na dvě části, rovnoměrně podle výkonnosti, k čemuž mi posloužily časy liniové trati. Každá skupina dostala za úkol vytvořit trať, roznést na ní kontroly a nakreslit mapy s tratí. Na stavění tratě se každá skupina podílela společnými silami, o roznos kontrol se pak podělili všichni členové. Po kompletním roznosu se získala finální podoba trati, kterou každý ze skupiny nakreslil do mapy Absolvování postavené tratě Každý ze skupiny měl za úkol absolvovat klasickou trať pro OB, kterou připravila druhá skupina. Důležité bylo, aby si každý pamatoval, kudy trať absolvoval, tedy po jakých postupech kontroly oběhl. Po dosažení cíle nastal totiž úkol postupy si zakreslit a předložit mapu ke kontrole Jiné typy tréninků orientace Při výuce orientace v Jedovnicích se na tyto metody z časového důvodu nedostalo, takže uvádím jenom příklady cvičení, s kterými by mohl program pokračovat. Klasické hvězdice Závodník dostane mapu s vyznačením pouze jedné kontroly. Po nalezení se vrací zpět a dostává mapu s jinou kontrolou atd. Paměťové hvězdice Podobné jako klasické hvězdice. Závodník si ale musí zapamatovat užitečné informace pro nalezení kontroly, protože mapa zůstává vždy na startu. Azimutové hvězdice Účastník dostane na startu údaj o azimutu a vzdálenosti jedné kontroly, po jejím nalezení se vrací zpět a dostane informace pro nalezení další kontroly atd. 47

48 Paměťová trať je trať, kterou závodník absolvuje bez mapy. Na startu dostane k zapamatování mapu s postupem na první kontrolu. Na první kontrole je další mapa k zapamatování, tentokrát s postupem na druhou kontrolu atd. Scorelauf se označuje trénink s libovolným pořadím kontrol. Kontroly na mapě nejsou spojeny, tudíž je jedno, v jakém pořadí je oběhneme. Existují různé druhy scorelaufů: bodovací, na rychlost, na limit atd. Vrstevnicová mapa (viz. Příloha č. 7) K absolvování trati dostane na startu každý speciálně upravenou mapu, na které se nachází pouze vrstevnice. Ostatní zmapované tvary a objekty jsou z mapy odstraněny, což podstatně ztěžuje orientaci v terénu. Švýcarská hra (viz. Příloha č. 8) Mapa pro tento typ tréninku, je opět speciálně upravena. Z mapy se odstraní vše až na malé oblasti nacházející se v okolí kontrol. Absolvování tratě je možné výhradně pomocí přesných azimutů. Zmapování území Z výukové mapy vyřízneme určitou část území, které pak necháme žáky zpětně zmapovat. Svůj výsledek si pak porovnají s originální mapou. 8.2 Vyhodnocení činnosti Za 4 dny se zúčastnilo výuky orientace celkem 45 studentů - 26 ženského pohlaví a 19 mužského. První den absolvovalo program 13 studentů, další den 12 a poslední dva dny skupiny po desíti. Je třeba připomenout, že každý měl na začátku odlišné znalosti a i jiné zkušenosti s tímto tématem. Například studenti se studijní kombinací geografie a tělesná výchova si orientační běh vyzkoušeli již na jiném kurzu, takže byli komplexně více připraveni. 48

49 V tomto vyhodnocení se pokusím o rozbor práce a výsledků studentů, tedy o rozbor úkolů, na kterých se aktivně podíleli Vstupní test Příklad 1 Světové strany Umět dobře pracovat se světovými stranami by pro studenty magisterského studia geografie neměl být problém, což se potvrdilo. První nejlehčí úkol zvládli všichni bez problémů. Příklad 2 Orientace mapy podle krajiny S vypracováním druhého příkladu jsem očekával více problémů, než u příkladu předchozího, nicméně moje hypotéza se nepotvrdila. Všech 45 studentů zvládlo cvičení bez větších problémů. Příklad 3 Vrstevnice Zde nastaly první komplikace. Toto cvičení se může zdát na první pohled lehké, ale někteří jedinci prohodili podobné dvojice řezů a jejich zobrazení. Nejčastější chyby byly u řezů A, B, D a E. Bezchybná úspěšnost byla přibližně 82%. Příklad 4 Mapové značky Z důvodu vypozorování, kolik toho studenti o různých mapových značkách vědí, jsem jim nejdříve nedal k dispozici žádnou mapu. Některým se podařilo vyplnit alespoň část prvního sloupce (nakreslení značek v turistické mapě). Zvládnout druhý sloupec bez mapy měl šanci pouze ten, kdo se již setkal s OB blíže, což byla vlastně pouze skupina budoucích tělocvikářů. Následně dostali všichni na pomoc mapu pro OB, z které se snažili mapové značky odvodit. Po kontrole a vyhodnocení si mohl každý podle legendy turistické mapy a mapového klíče pro OB chyby ve cvičení opravit. Celková úspěšnost příkladu (i za pomoci mapy) byla menší než 50%. Studenti se ale v úkolu seznámili s druhy značek v mapě pro OB a také zjistili, jak je mapa pro OB oproti mapě turistické podrobná. Na turistické mapě totiž nenajdeme značky pro krmelec, výrazný strom, vývrat anebo posed. 49

50 8.2.2 Liniová trať Na liniové trati (viz. Obr. 22) byly kontroly rozmístěny takto: Obr. 26: Liniová trať včetně kontrol (mapa: Olšovec) Zakreslovat nalezené kontroly bylo možno buď na trati (psací potřebu si vzala většina s sebou) nebo po zapamatování až v cíli. Rozbor jednotlivých kontrol: Číslo kontroly Počet oražení Úspěšnost Počet bezchybného zákresu Úspěšnost % 35 78% % 41 91% % 43 96% % 44 98% % 30 81% % % Tab. 1: Celková úspěšnost ražení a bezchybného zákresu (celkem 45 studentů) 50

51 Kontrola č. 1 Světlinka na cestě. Nalezení kontroly nebyl problém, ale úspěšnost správného zákresu byla malá. Projevila se zde skutečnost, že tento objekt není tak význačný jako třeba rozcestí cest. Proto 10 studentů zakreslilo místo kontroly jinde než přímo na světlince, všichni ale na správné cestě (buď níže, nebo výše). Falešná kontrola Byla zapíchnuta nahoře na posedu. Studenti byli při praktické ukázce poučeni, jak se správně kontrola umísťuje, takže rozpoznání nesprávné kontroly nedělalo nikomu problém. Razit falešnou kontrolu nebyla povinnost. Zajímavé je ale zjištění, že všech 19 mužů na posed orazit kontrolu stejně vylezlo, na rozdíl od žen. Z celkového počtu 26 studentek přinesla oražený posed pouze jedna. Kontrola č. 2 Kontrola na křižovatce cest, kterou nalezli opět všichni. Problémem se zde ukázala vysoká tráva, která znemožňovala důkladné rozpoznání odbočující cesty. Na to doplatili 4 účastníci, jejichž zákres nebyl přesný. Kontrola č. 3 Kontrola na rohu oplocenky. Pouze dva studenti nezakreslili kontrolu přímo na výrazném plotu. Kontrolu orazili všichni. Kontrola č. 4 Kontrola, která měla být těžší jak pro nalezení, tak i pro zákres. Vývrat, na kterém se nacházela, byl ovšem velký a výrazný, takže s najitím problém nebyl a se správným zákresem (až na jednu výjimku) taky ne. Kontrola č. 5 Kritická kontrola na trati, kterou jako jedinou ze všech nenašli všichni. Hlavní problém byl v odbočení z hlavní cesty, těsně před místem kontroly. Někteří malé a nevýrazné rozcestí minuli a přešli, jiní zase nedošli. Společné bylo ale pro všechny, co odbočku nenašli (celkem 8 studentů), že se vydali po paralelní cestě, která vede po 51

52 druhé straně údolí (viz obr. 27). Tím si vlastně linii zkrátili a vyhnuli se tak kontrole číslo 5. Obr. 27: Zkrácení liniové tratě a vynechání kontroly č. 5 (mapa: Olšovec) Druhým problémem byl zákres. Výrazný strom, kde byla kontrola umístěna, byl jehličnatý a nepříliš viditelný. Našlo se nejspíše proto 7 jedinců, kteří nezakreslili kontrolní bod přesně. Kontrola č. 6 Poslední orientační kontrola měla být těžká hlavně pro nalezení, protože linie před ní odbočovala z cesty do mělkého údolí. Lampion kontroly byl ale v čistém lese zdaleka vidět, a tak s ní nikdo výraznější problém neměl. Nákres byl poprvé u všech bezchybný. Rozbor dosažených časů: Studenti startovali na trať samostatně ve startovním intervalu 2 minuty. Za chybějící oražení páté kontroly se k výslednému času přičítala penalizace 10 minut. Nejrychlejší výsledný čas byl 20:57, nejpomalejší 50:00. Průměrný čas všech studentů je 36:27 a nejvíce jich dosáhlo času v rozmezí minut. 52

53 Počty studentů v časových intervalech Počet studentů 20:00-25:0025:01-30:0030:01-35:0035:01-40:0040:01-45:0045:01-50:00 časový interval Graf. 1: Vyhodnocení časových výsledků Výsledné časy záleží především na závodním pojetí. Nejlepší čas byl dosažen během, nejhorší pro změnu pomalou chůzí. Orientační běžec na dobré výkonnostní úrovni by trať zaběhl přibližně za 15 minut. Celkové zhodnocení Po rozboru zákresů a časů studentů soudím, že se mi podařilo postavit liniovou trať přiměřené délky a přiměřené obtížnosti. Absolvování trati a zákres se dal jednoduše zvládnout, ale na druhou stranu se dala i lehce udělat chyba. Půlhodinový časový rozdíl prvního a posledního je zanedbatelný, vzhledem k odlišnému nasazení jednotlivců. Při startovním intervalu 2 minuty dochází na takovéto trati k potkávání a spojování jednotlivých studentů. Důležité bylo, že i když část trati dokončili společně s jinými, dávali při tom relativně pozor a dokázali tak v cíli samostatně zakreslit, kde byly kontroly a kudy se pohybovali. Zvládnutím liniového tréninku se studenti připravili na další program Stavění tratě Každá skupina dostala k dispozici 5 kontrol a na mapě vymezený prostor o rozloze přibližně 1km 2, kde měla za úkol trať postavit. Start i cíl byl pevně daný. 53

54 Obr. 28: Vymezené oblasti pro stavbu tratí jednotlivých skupin (mapa: Olšovec) Úkolem každé skupiny bylo postavit zajímavou trať přiměřené obtížnosti (pro 2. stupeň ZŠ) a přiměřené délky (1,5 2,5 km vzdušnou čarou), na jejímž vymyšlení se podíleli všichni členové skupiny. Všem skupinám jsem před roznosem vytvořenou trať zkontroloval. Pokud splňovala parametry zadání, mohli studenti začít roznášet, což byla pro ně nejtěžší část úkolu. 54

55 Rozbor postavených tratí: Obr. 29: Dobře postavená trať s návrhy postupů (mapa: Olšovec) Obrázek 29 ukazuje dobře postavenou trať, která je dlouhá 1,8 km. Barevně jsou rozlišeny možné volby postupů. Modrou barvou jsou značeny postupy těžší a rychlejší, vhodné pro zkušenější jedince. Červená barva vykresluje postupy lehčí, ale pomalejší. Trať obsahuje kromě značného výběru postupů i zajímavé umístění kontrol (objekt kontroly je pokaždé jiného druhu). Na trati se nachází krátké, dlouhé i střední postupy, takže rozložení kontrol je také ideální. 55

56 Obr. 30: Špatně postavená trať (mapa: Olšovec) Trať na obrázku 30 měří 2 km, takže délkové parametry splňuje, jinak ale obsahuje spoustu chyb. V první řadě neobsahuje žádné zřetelné volby postupů, na rozdíl od dobré tratě (obr. 29). Postupy 2 3 a 3 4 navíc svírají velmi ostrý úhel. Obtížnost trati je vhodná spíše pro první než druhý stupeň ZŠ, všechny postupy totiž vedou po velkých a výrazných cestách. Umístění kontrol je také špatné. Kontroly č. 1, 3, 5 jsou všechny na křižovatkách cest (chybí pestrost). Kontroly 2 a 4 jsou umístěny pouze na cestě (chybí výraznější bod) Absolvování tratě Absolvováním tratě připravenou druhou skupinou studenti zkontrolovali, jak správný roznos kontrol, tak i celkovou koncepci tratě. Po doběhnutí si každý zakreslil do mapy skutečnou trasu, kudy mezi kontrolami postupoval. 56

57 Obr. 31: Ukázka absolvované tratě se zákresem postupů (mapa: Olšovec) Obrázek 31 nám ukazuje zákres postupů studenta (červená barva). Z mapy můžeme nyní vyčíst, že student udělal na tratí dvě chyby. První při dohledávání kontroly č. 2 a druhou před kontrolou č. 3. Zde minul odbočku a musel se tak vracet 100m zpět. Startovní interval byl 2 minuty, takže na trati opět docházelo ke spojování do skupinek, čemuž se bohužel těžce zabraňuje. Zákres postupů prováděl ale každý sám, takže všichni museli alespoň částečně vědět, kudy se v lese pohybovali Celkové vyhodnocení Všichni studenti absolvovali celý program a prošli tak za velmi krátký čas základy orientace v terénu a orientačního běhu, včetně jeho přípravy. Schopnosti přítomných byly na dobré úrovni, což je způsobeno především studiem geografie, která má k OB velmi blízko. Pro další činnost je důležité tématu se nebát a naučené schopnosti dále rozvíjet. Jako základní materiál mohou studentům posloužit orientační mapy se zákresy, které všem zůstaly. 57

58 9. ORIENTACE A MODERNÍ TECHNOLOGIE V dnešní době je možné se orientovat kdekoliv na světě pomocí moderních pomůcek a technologií. Práce s nimi je snadná a velmi přesná. Někdy můžeme začít mít pocit, že ztratí smysl používání tradičních orientačních pomůcek, jako jsou buzola, kompas, tištěná mapa apod. Jejich činnost je však vázána na zdroje a to je při delším pobytu v přírodě problém. 18 Tato kapitola by se mohla zařadit jednak k pomůckám pro orientaci a jednak k tématu, které pojednává o určování přesné polohy. Navigační přístroje v sobě kombinují několik funkcí, do kterých je zahrnutý jak kompas, tak barometr i modul pro satelitní navigaci. V dnešní době je to systém, který si rychle nalézá svoje místo v praktickém životě. V současné době existují dva hlavní funkční navigační systémy: americký Global Positioning System (GPS), což je radionavigační družicový systém pro určování okamžité polohy a času na Zemi, a ruský GLONASS. Pro problémy s financováním ruského systému se jako plně funkční považuje systém GPS, který má velmi širokou základnu po celém světě. Přijímací přístroj GPS pracuje na principu jednosměrného dálkoměru, který přijímá signál z jednotlivých navigačních družic, které vidí na obloze (celkem 24 navigačních a 3 rezervní družice). Z těchto přijatých informací je přístroj schopen vypočítat polohu (příjem minimálně ze tří družic) a nadmořskou výšku (příjem minimálně ze čtyř družic). GPS se v dnešní době hojně využívá v různých oblastech, do hlavního výčtu patří především: vojenské účely, zemědělství, letectví, životní prostředí, námořní doprava, záchranný systém, železniční doprava, vesmírné projekty, pozemní doprava, zeměměřičství a mapování. Navigačního systému GPS při orientaci v terénu využívá např. již dříve zmíněná hra na pomezí sportu a turistiky zvaná Geocaching. Ta spočívá v použití GPS (se používají běžné turistické přijímače GPS) při hledání skrytého objektu zvaného cache, o němž jsou známy jen jeho geografické souřadnice. Člověk zabývající se geocachingem bývá označován slovem geocacher. Cache mají různou definici 18 Hofmann E., Korvas P., Orientace v přírodě, Brno 2008 s. 5 58

59 obtížnosti nalezení, stejně jako se definuje obtížnost pohybu terénu při cestě na místo uschování cache. Pravidla orientačního běhu sice zakazují využívání jakýchkoliv technických zařízení, v posledních letech však začali orientační běžci využívat navigační systém GPS při vyhodnocování závodů a tréninků. V dnešní době vlastní každý člen reprezentačního družstva dospělých v OB a i spousta dalších závodníků GPS hodinky, většinou i se zabudovaným sporttestrem (přístroj na měření tepové frekvence). Po tréninku si závodníci stáhnou jedním kliknutím data do počítače a na webové mapě se jim hned přesně zobrazí, kudy to vlastně běželi. K tomu je jim k dispozici celá řada údajů - vědí přesně kolik toho uběhli, kolik vystoupali, znají časy a polohu jednotlivých mezičasů, atd. Pro orientační běžce je mimořádně cenné hlavně využití těchto dat ve spojení s programem QuickRoute, který vyvinul švédský orientační reprezentant a IT podnikatel Mats Troeng. Po otevření trasy z GPS nad podkladovou mapou se linie probarví v závislosti na aktuální rychlosti v určitém bodě tratě. (viz. Příloha 9) Toto umožňuje běžcům studovat chování a rychlost pohybu v jednotlivých částech terénu mnohem věrněji než doposud, kdy byly závěry bez použití GPS založené zejména na hypotézách a odhadech. Mezi další významné moderní technologie využívané při orientaci patří především výškoměr, dálkoměr a digitální kompas, o kterých jsem se již zmínil v předchozích částech práce. 59

60 ZÁVĚR Výuka orientace v terénu se dá pojmout různými způsoby. Cílem mé práce bylo tuto výuku založit na orientačním běhu a na speciálních mapách, které toto sportovní odvětví využívá. Mapy pro orientační běh mají specifické vlastnosti a jsou především velmi podrobné. Vytvoření takovéto mapy, která má sloužit výhradně pro výuku orientace a orientačního běhu, bylo prvním hlavním cílem závěrečné práce, a to včetně teoretického popisu činnosti. Druhým hlavním cílem byl výzkum praktické výuky orientace, který se skládal jak z pedagogické činnosti, tak i ze samotného výzkumu a rozboru uskutečněného programu. I přes drobné komplikace se mi podařilo hlavní cíle práce splnit. Hlavním problémem byl jednoznačně nedostatek času při terénní výuce, v jehož důsledku jsem nemohl praktikovat pokročilejší druhy orientačních tréninků a her. Při větším časovém prostoru se dá na základní znalosti navázat např. tvorbou vlastní mapy, s kterou souvisí práce v programu OCAD. Tento program má pestré spektrum využití a tak se práce s ním mohou hodit nejen profesionálním kartografům. Zajímavým zpestřením výuky orientace jsou také moderní technologie, z nichž má pro nás největší význam GPS. Zapojení elektronických přístrojů na určování přesné polohy, výškopisu, vzdálenosti apod. do výuky orientace v terénu je i přes finanční náročnost velkým přínosem. Celou závěrečnou práci jsem se snažil napsat jednoduchým způsobem, jenž podrobně popisuje dané téma tak, aby práce byla čitelná i pro jedince, který s orientačním během a orientačními mapami nepřišel do styku. Také proto obsahuje práce hojný počet obrázků a příloh, které doplňují a ukazují na skutečnosti uvedené v textové části. Na závěr bych chtěl dodat, že praktická výuka orientace v terénu je jednoznačně velkým zpestřením vzdělání a to nejen v oblasti zeměpisu. Důležité je, aby se terénního vyučování pedagogové neobávali a snažili se je do své výuky zařadit, alespoň v menší míře. 60

61 RESUMÉ Cílem této bakalářské práce bylo zaměřit se na výuku orientace a orientačního běhu na základní škole. Práce má dvě hlavní části. Obě byly jak teoretické, tak praktické. První část se zabývá tvorbou výukové mapy pro orientační běh. Vlastnoručně vytvořenou mapu jsem pojmenoval Nový Moravec a je k nahlédnutí v příloze na konci práce. V druhé části je popsána činnost výuky orientace v terénu, která probíhala na integrovaném terénním kurzu v Jedovnicích. Výsledky této činnosti jsem pečlivě zanalyzoval, takže mi posloužily jako důležitý podklad pro tvorbu této závěrečné práce. Vedlejší část práce se věnuje samotnému pojmu orientace, sportovnímu odvětví orientační běh a použití moderních technologií v orientační výuce. Mezi hlavní moderní pomůcku orientace patří navigační systém GPS, který se v dnešní době využívá v nerůznějších tematických oblastech. Pro lepší pochopení a usnadnění orientace v daném tématu obsahuje závěrečná práce velký počet mapových ukázek a příloh. 61

62 SUMMARY Aim of the bachelor paper was to focus on the teaching of orientation and orienteering at the elementary school. Paper is divided into two main parts. Both were theoretical as well as practical. The first one deals with making map for orienteering. I produced a map which I called Nový Moravec and it is addend as appendix at the end of the paper. Field teaching of orientation is described in the second part, which was executed at the integrated terrain course in Jedovnice. The results of that were analysed in detail, so they were utilised as a source for writing the paper. Additional part of the paper deals with the term orientation itself, sport field orienteering and using of modern technologies in teaching of orientation. GPS navigation system belongs to the main modern aid which is nowadays used in various areas. Due to better understanding and orientation in the topic, the bachelor thesis contains a lot of maps and appendixes. 62

63 SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY Anderson G. A kol., Trénink, Metodický dopis, Praha 2002, 40. s. Anděra M. a kol., Svět zvířat I Savci I, Praha 1997: Albatros, 144 s., ISBN Cloudsley-Thompson J., Migrace zvířat, Praha 1988: Albatros, 126 s., ISBN Hofmann, E. a kol., Integrované terénní vyučování, Brno : Paido, 2003, 142 s. Hofmann E. a kol., Integrovaná terénní výuka Jedovnice, Pracovní listy a studijní materiály, Brno 2008, 31 s. Hofmann E., Korvas P., Poláček P. a kol., Multimediální učebnice pro terénní výuku, Brno 2008, 22 s. Hofmann E., Korvas P., Orientace v přírodě, Brno 2008, 96 s., ISBN Lenhart Z, a kol., Tvorba map pro orientační běh, Metodický dopis, Praha 2000, 144 s. Mečiar J., Úvod do studia geografie, Brno 2005, 158 s., ISBN Rajnošek, Z., Obnova a tvorba map v mobilním prostředí, B. práce, PřF MU, Brno 2007, 57 s. Zimmerová R., Netradiční sportovní činnosti, Praha 2001: Portál, 255 s. ISBN ČSOB [online], IOF [online], Komise rozvoje OB [online], Lenhart Z, a kol., Tvorba map pro orientační běh [online], Mapová rada ČSOB[online], Něměc J., Šedinová P., Doporučení ke zpracování diplomové (bakalářské) práce [online], Wikipedie [online], 63

64 PŘÍLOHY Příloha 1: Digitalizace geografického nákresu v programu OCAD (lokalita: Hvozdec, měřítko 1:5 000) mapa je zmenšena na 87% původní velikosti 64

65 Příloha 2: Výuková mapa pro OB NOVÝ MORAVEC, 2008 (mapa je zmenšena na 31% původní velikosti) 65

66 Příloha 3: Porovnání dvou odlišně starých orientačních map stejného prostoru (mapy jsou zmenšeny na 48% původní velikosti) 66

67 Příloha 4: Ukázka liniové tratě a liniové tratě včetně zkrácení na mapě Nový Moravec (mapa je zmenšena na 78% původní velikosti) 67

68 Příloha 5: Návrh lehké (pro začátečníky) a těžší (pro pokročilejší) klasické orientační tratě na mapě Nový Moravec (mapa je zmenšena na 78% původní velikosti) 68

69 Příloha 6: Vstupní test 69

70 70

71 71

72 72

73 Příloha 6: Mapa pro OB Olšovec, 2008 (mapa je zmenšena na 68% původní velikosti) 73

74 Příloha 7: Vrstevnicová mapa s tratí na mapě Karolína 1: (mapa je zmenšena na 79% původní velikosti) Příloha 8: Švýcarská hra na mapě Oltářík 1:7 500 (mapa je v původní velikosti) 74