MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Metodika projektování naučných stezek

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ ZAHRADNICKÁ FAKULTA V LEDNICI NA MORAVĚ Ústav biotechniky zeleně Metodika projektování naučných stezek Dizertační práce Ing. Radek Otevřel Školitel: Doc. Ing. Milan Rajnoch, CSc. Brno 2010

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem dizertační práci na téma Metodika projektování naučných stezek vypracoval samostatně a použil pouze uvedenou literaturu, kterou cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne. 2

3 PODĚKOVÁNÍ V úvodu mojí práce bych chtěl poděkovat všem, kteří se podíleli na jejím vzniku. Svému školiteli Doc. Ing. Milanu Rajnochovi, CSc. za odborné vedení práce, Doc. Ing. Petru Kučerovi, Ph.D. za cenné rady a konzultace, firmě Urbania s.r.o., za možnost spolupráce na některých projektech, odborníkům z oblasti turistiky, cykloturistiky, rekreologie za poskytnuté rady a konzultace a všem, kteří mi poskytli podklady a materiály. 3

4 OBSAH: SEZNAM OBRÁZKŮ V TEXTU SEZNAM TABULEK V TEXTU ANOTACE (ABSTRACT) ÚVOD Východiska práce Cíl práce PROBLEMATIKA A LITERÁRNÍ PŘEHLED Stručná historie Teoretický přehled Legislativa vztahující se k naučným stezkám METODIKA A MATERIÁL Metodický postup Zpracování materiálu VÝSLEDKY Výsledky část I Naučná stezka Krajem říčky Ponávky Naučná stezka Přírodním parkem Bobrava Naučná stezka Kulturní promenáda Shrnutí poznatků z případových studií Výsledky část II Návrh metodiky projektování naučných stezek Doporučené standardy stezek Vedení a trasování Povrchy stezek Umísťování odpočívadel a vybavení stezky Značení naučných stezek Tvorba značky

5 Instalace značení, výkladových panelů a prvků vybavenosti Ostatní vybavení naučných stezek Bezpečnost návštěvníků Rizika a ochrana naučných stezek Projektování naučných stezek Evidence naučných stezek Údržba naučných stezek Propagace naučných stezek Inženýrské řešení Metodika hodnocení Výsledky hodnocení Terénní formulář DISKUSE ZÁVĚR RESUME SEZNAM LITERÁRNÍCH PRAMENŮ SEZNAM PUBLIKACÍ A PROJEKTŮ SEZNAM GRAFICKÝCH A OBRAZOVÝCH PŘÍLOH

6 SEZNAM OBRÁZKŮ V TEXTU (není-li označeno jinak, fotografie jsou dílem autora) Obr. 1: Pohled z rozhledny Babí lom na obce Lelekovice a Česká. Obr. 2: Cykloturistické naučné zastavení na naučné stezce Přírodním parkem Bobrava. Obr. 3: Náměšť nad Oslavou pohled na zámek a barokní most. Obr. 4: Schéma uzavřené okružní naučné stezky (vlevo) a otevřené okružní naučné stezky (vpravo). Obr. 5: Schéma liniové naučné stezky se dvěma nástupy (vlevo) a liniové naučné stezky s více nástupy (vpravo). Obr. 6: Možnosti trasování stezky (přímá trasa, mírně zvlněná a více spletitá trasa). Obr. 7: Profil naučné stezky s jednotlivými jeho částmi. Obr. 8: Příklad cykloturistického zastavení na cyklotrase v obci Chrlice. Obr. 9: Dopravní značky č. IS20, IS19a d a IS21a c. Obr. 10. Směrovka naučné stezky vedoucí po stávajícím turistickém značení Obr. 11: Směrovka naučné stezky vyznačená zvláštní značkou naučné stezky. Obr. 12: Turistická tabulka Obr. 13: Turistická směrovka Obr. 14: Cykloturistická směrovka Obr. 15: Lyžařská směrovka Obr. 16: Značka naučné stezky. Obr. 17: Místní značka Obr. 18: Pásová značka Obr. 19: Šipka Obr. 20: Cykloturistická značka a šipka Obr. 21: Lyžařská pásová značka Obr. 22: Výkladový panel se schématickou mapkou a zvýrazněným bodem zde stojíte. Obr 23: Ukázka úrovní informací výkladového panelu podle pravidla (Crater Lake National Park, Oregon). Obr 24: Ukázka úrovní informací výkladového panelu podle pravidla (Denver ZOO, Colorado). Obr. 25: Příklad vertikálního výkladového panelu. Obr. 26: Příklad šikmého výkladového panelu (Crowley s Ridge NC, Arkansas). Obr. 27: Příklad horizontálního výkladového panelu (Knockan Crag National Nature 6

7 Reserve, Skotsko). Obr. 28: Skladba výkladového panelu. Obr. 29: Skladba značky. Obr. 30: Ukázky použití loga naučné stezky (vlevo na výkladovém panelu, uprostřed na orientační směrovce, vpravo na brožuře). Obr. 31: Příklady nosičů pro umístění orientačních směrovek (vlevo na strom, vpravo na ocelový nosič). Obr. 32: Příklady nosičů pro umístění značky naučné stezky. Obr. 33: Kotvení prvků do štěrkokamenné patky řez. Obr. 34: Sochařsky ztvárněný stůl se sedacími prvky. Obr. 35: Umělecky ztvárněná lavice. Obr. 36: Příklad stolů do městského prostředí a do krajiny. Obr. 37: Odpadkový koš Obr. 38: Příklad odpadkového koše bez víka a s víkem. Obr. 39: Příklad cyklostojanu do krajiny a do městského prostředí. Obr. 40: Přístřešek Obr. 41: Příklad technických úprav na trasách naučných stezek. Obr. 42: Příklad pozorovatelen na trasách naučných stezek: vlevo nekrytá s maskováním vegetací, vpravo krytá, která slouží i jako přístřešek. Obr. 43: Popraskání fólie vlivem slunečního záření a povětrnostních vlivů. Obr. 44: Příklad tištěné brožury s mapou. Obr. 45: Návrh trasy naučné stezky varianta A. Obr. 46: Návrh trasy naučné stezky varianta B. Obr. 47: Návrh trasy naučné stezky varianta C. SEZNAM TABULEK V TEXTU (není-li označeno jinak, grafické přílohy jsou dílem autora) Tab. 1: Tabulka navržených tras a jejich délky. Tab. 2: Tabulka navržených naučných zastavení. Tab. 3: Tabulka směrových sestav "Kulturní promenády". Tab. 4: Tabulka informačních tabulí "Kulturní promenády". Tab. 5: Fáze orientačního systému z pohledu návštěvníka. 7

8 Tab. 6: Materiály vhodné pro výrobu výkladových panelů naučných stezek. Tab. 7: Fáze projektování naučné stezky. Tab. 8: Tabulka hodnocení návrhu trasy naučné stezky varianty A. Tab. 9: Tabulka hodnocení návrhu trasy naučné stezky varianty B. Tab. 10: Tabulka hodnocení návrhu trasy naučné stezky varianty C. Tab. 11: Tabulka hodnocení tras variant A C s výpočtem metodou váženého aritmetického průměru. 8

9 ANOTACE Naučné stezky zažívají v současné době obrovský rozmach. Tato forma interpretace místního dědictví se stala pro mnohé obce a mikroregiony nástrojem k přilákání návštěvníků do svého regionu a k prezentaci historických, kulturních a přírodních zajímavostí. Jejich evidence není nijak systematicky a metodicky řízená a přesný počet, přesnou lokalizaci, tématickou náplň a stav vybavenosti lze ve většině případů pouze odhadovat. Na některých webových portálech a v některých publikacích se začínají objevovat první snahy o evidenci naučných stezek a jejich stručný popis, bohužel však často chybí jejich lokalizace v mapovém podkladu. Značení stezek sahá do dávné historie, kdy si člověk značil cesty ke svým obydlím a lovištím, a to různými způsoby, od větviček přes zářezy do stromů, vrypy do skal přes hromady kamenů, patníky, kůly, směrovky a jiné vhodné znaky a značky. Později byly značeny i obchodní stezky. Až s rozvojem turistiky jako volnočasové aktivity, v první polovině 19. století, dochází ke značení tras v pravém slova smyslu a vzniká fenomén turistiky s mnohobarevným značením. Od té doby vznikalo mnoho turistických spolků, které rozvíjely a zdokonalovaly systém značení turistických tras. V naší zemi je systém tohoto značení na vysoké úrovni a řadíme se mezi nemnoho zemí, které mají způsob značení tras centrálně organizovaný. První naučné stezky se na našem území začaly objevovat až od roku Cílem práce jsou všeobecné metodické pokyny pro projektování naučných stezek, které byly vytvořeny na základě studia literatury a získaných praktických zkušeností. Metodika se zabývá od členění naučných stezek z různých hledisek přes jejich trasování a umísťování naučných zastavení, povrchy, značení, až po tvorbu logotypu, mobiliáře a bezpečnost návštěvníků. Cílem práce je i vlastní inženýrské řešení na posouzení vhodnosti navržené trasy a návrh terénního formuláře jako praktické pomůcky. Tvorbě metodiky předchází popis tří případových studií, z nichž každá má své specifické znaky. Všechny tři naučné stezky jsou situované do blízkosti brněnské aglomerace, ale každá se zaměřuje na jinou oblast návštěvníků a každá má svůj osobitý vizuální styl. Jedná se o naučnou stezku Krajem říčky Ponávky v mikroregionu Ponávka, naučnou stezku Přírodním parkem Bobrava vedenou v dotyku s městem Brnem a naučný okruh Kulturní promenáda v Náměšti nad Oslavou. Navržená metodika projektování naučných stezek není v žádném případě uzavřeným tématem a hloubka této problematiky by měla být rozpracována s dalšími odborníky 9

10 dotčených oborů. Snahou práce je navržené zásady souhrnně prezentovat a vytvořit jimi vzor pro projektanty, zřizovatele a inspirovat jimi i pracovníky státní správy a místních samospráv. ABSTRACT Nowadays the educational trails experience a huge expansion. This form of interpretation of the local heritage became a tool for many villages and micro-regions as a mean of tempting the visitors into its region and for the presentation the historic, cultural and natural interests. Their registering is not anyhow systematically and methodically controlled and their certain number, certain location, themes and condition of facilities can be in many cases only estimated. First attempts about the register of the educational trails and their brief descriptions start to appear on web pages unfortunately there is very often omitted their location in the map base. Marking of the trails extend to ancient history when human tried to mark the way to its dwellings and hunting grounds in many different ways: by the sprigs to the nick into trees, scratches into rocks over the piles of stones, bollards, poles and other suitable signs and trails. Later, the trade routes were marked as well. Thanks to the development of the tourism as a free-time activity, in the first half of the 19 th century we can see some well marked routes and new phenomenon of tourism with many coloured marking is created. Since that time many tourist associations were created, which developed and made perfect the system of marking the tourist trails. In our country the system of this marking is on the high level and we belong among not many countries, which have centrally organized the way of marking the trails. First educational trails started to appear in our region since The main point of the work are general methodological instructions for projecting the educational trails, which were created on the base of literary studies and obtained practical experience. The methodology is interested in segmentation of the educational trails from many points of view from their tracing out and placing the educational stops, surfaces, marking up to the creation of the logographer, furniture and the safety of the visitors. The main point of the work is also own engineering solving on appreciation designed trail and proposal terrain stationary like practical tool. Creation of the methodology is preceded by three example studies with certain characteristic features. 10

11 All three educational trails are situated near Brno agglomeration but each of them is interested in different area of visitors and each of them has its original visual style. We speak about the educational trail Land of the river Ponávka in the microregion Ponávka, the educational trail Nature park Bobrava which borders with the town Brno and educational circuit Culture promenade in Náměšť nad Oslavou. The suggested methodology of projecting the educational trails is not in any way the closed topic and the depth of this problem should be developed by the other experts of the closed fields. The endeavour of this work is to present the suggested principles and somehow to create the model for the designers, founders and also to inspire the workers of Civil Service and local government. 11

12 1. ÚVOD 1.1. Východiska práce Vývoj značení cest a tras má hluboké kořeny již u nejstarších civilizací, avšak značení turistických tras zaznamenal rozmach v 19. století. Tehdy se stala turistika rekreační aktivitou. Touha po objevování a pronikání do stále nových míst a rovněž snaha zpřístupnit veřejnosti dosud neodtajněné krásy a zajímavosti vede k budování nových tras a naučných stezek. V současné době tyto aktivity zažívají expanzi, vzniklo a vzniká mnoho zajímavých projektů. V posledním desetiletí dochází k velkému rozmachu zřizování naučných stezek. Souvisí to s vytvářením mikroregionů a snahou obcí přilákat návštěvníky a ukázat kvalitu jejich území. Jde i o zvyšování ekonomiky obcí a mikroregionů. Integrací v rámci Evropské unie lze očekávat, a již se tak i děje, další vlnu vzniku naučných stezek. Zřizování naučných stezek není v České republice nijak centrálně řízeno ani povinně evidováno, a proto lze jejich počet pouze odhadovat. Karel Drábek v roce 2005 odhadoval jejich počet na 400, mnohé z nich však mají značení a panely v neudržovaném a nepoužitelném stavu. 1 Prudkost rozmachu vytváření nových naučných stezek, které není nijak metodicky směrováno, má za následek, že je mnohdy ukvapeně zvolen právě tento druh interpretace místního dědictví. Neexistencí centrální evidence takovýchto tras dochází k tomu, že jejich zřizovatele, vlastníky či správce, je již mnohdy těžké dohledat. Průběh tras naučných stezek bývá součástí pouze lokálních mapových děl, propagačních materiálů nebo často pouze součástí informačního panelu, bez návaznosti na stávající turistické a cykloturistické trasy v daném území. 1 DRÁBEK, K.: Naučné stezky a trasy Praha a Středočeský kraj. Dokořán s

13 1.2. Cíl práce Tato práce má za cíl vytvořit užší metodický materiál pro navrhování naučných stezek v příměstské krajině, na základě rozboru literatury a tří případových studií. Vybrané případové studie by měly sloužit jako zdroj poznatků a inspirace při navrhování naučných stezek, zejména při jejich trasování, volbě naučného tématu, tvorbě systému značení a výkladových panelů a logotypu. Poznatky z těchto studií byly zapracovány při tvorbě metodických postupů. 13

14 2. PROBLEMATIKA A LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1. Stručná historie Lidé si odedávna snažili viditelným způsobem značit cesty ke svým obydlím a lovištím, později obchodní cesty, po kterých přepravovali výrobky od svého obydlí k jinému obydlí, z jednoho kraje do jiného kraje. K označování stezek a cest používali různých technologií, od větviček přes zářezy do stromů, vrypy do skal přes hromady kamenů, patníky, kůly, směrovky a jiné vhodné znaky a značky. Od těchto značek k turistickým však byla ještě dlouhá cesta. Nejdříve musela vzniknout turistika, a ta se začala, podle současného pojetí, v Evropě rozvíjet až v první polovině 19. století. Turistika se vyvíjela postupně, v závislosti na formování vztahu člověka k přírodě. Ty typy krajiny, které dnes vzbuzují nejvíce nadšení, budily po většinu času nezájem, ba dokonce odpor. Lesy, hory a skály, které dnes přitahují tisíce návštěvníků, kochajících se jejich krásami, byly pro naše předky ještě do 18. století příkladem šeredna a ohavnosti. 2 V antice asi nenalezneme opětování přírody pro ni samu, je ale evidentní, že hrála pro římského člověka velkou roli, že pociťoval silně i její estetickou dimenzi. A také se do přírody (byť v podobě té kultivované, venkovské) stále více chtěl vracet či tam trávit své volné chvíle. 2 Ve středověku neměl člověk pro přírodní krásy velký smysl. K určité nevšímavosti vůči přírodě však určitě přispěl i křesťanstvím poznamenaný pohled na svět jako něco hříšného, záporného, odvádějícího člověka od Boha. 2 Mýty a pověry, možná i pravdy, o hlubokých lesích (pokrývaly většinu evropského kontinentu) plných nebezpečí, ve kterých se loupilo a přepadalo, vzbuzovaly v lidech strach. Cestování krajinou se pak jevilo jako nebezpečné a lidé se například báli do lesů vstupovat. Díky vnímání krajiny jako nepřátelské, nemohla být vnímána její krása. Rozdíl mezi krajinou předkřesťanských dob a tou pozdější křesťanskou krajinou je zcela zásadní. Zprvu byla posvátná celá krajina, tedy to, co bylo samostatným dílem přírody. Za křesťanství se stalo posvátným jen to, co vzniklo lidskou rukou, co bylo dílem člověka. Z kopce se posvátnost přenesla na kapli postavenou na vrcholu. 2 STIBRAL, K. in CHYTILOVÁ, H. Rekreační pěší turistika, její záměrný vznik od Petrarcy po Wandervogel. Bakalářská práce. Brno: MZLU, s. 11,

15 Vymýcené lesy a háje, obdělávaná pole, upravené cesty a křesťanské symboly na nich, které poukazují na průběh prvních poutí. 3 Nástup vrcholného středověku je zásadní a prudkou změnou krajiny. Znamená vznik intenzivně a totálně využívané, silně mozaikovité pastevně agrární krajiny parkového rázu, totálně provázané novými ekonomickými vztahy, která rychle expanduje za hranice dřívějšího osídlení. Postupně se zlepšuje cestní síť. Diferencuje se hierarchie cest od pěšin přes jednoduché vozové cesty po silnice, zefektivňuje se doprava. 4 Měnilo se i estetické vnímání krajiny člověkem. Krajina je však zatím obdivována ne jako celek, ale v jejích jednotlivých detailech (zvěř, květiny apod.). V renesanci se již projevuje změna k estetickému vnímání přírody, které je povýšeno na objekt zájmu umění a nejen na objekt přírodovědného bádání. V tomto období je také znatelné propojování sídel s přírodou, zahrady se stávají součástí obydlí. V renesančním období již nalézáme první výlety do krajiny za její estetickou dimenzí. Takovým příkladem může být Aeneas Silvius Piccolomini ( ), pozdější papež Pius II., který již navštěvoval pro estetické zážitky krajinu cíleně. Najdeme u něj přímo okouzlení, nejen prostou zálibu, přírodním estetičnem. Především krajinu Itálie, a zde hlavně v Toskánsku. Jeho obdiv je již vysloveně moderní záležitost, ne pouhý vliv starověkých autorů. Ještě jako nemocný a starý se prý nechával vynášet do krajiny, aby se jí kochal. 5 Dalším příkladem může být švýcarský lékař a přírodovědec Conrad Gessner ( ), který v polovině 16. století objevil radost z výstupů na hory pro ně samé. Původně zde hledal rostliny pro lékařské účely, brzy se z něj však stal nadšený horolezec (nebo alespoň vysokohorský turista), vzletnými slovy líčící vytržení, které se ho ve výšinách zmocňovalo. 5 3 KVĚT, R. in CHYTILOVÁ, H. Rekreační pěší turistika, její záměrný vznik od Petrarcy po Wandervogel.Bakalářská práce. Brno: MZLU, s SÁDLO, J. in CHYTILOVÁ, H. Rekreační pěší turistika, její záměrný vznik od Petrarcy po Wandervogel.Bakalářská práce. Brno: MZLU, s STIBRAL, K. in CHYTILOVÁ, H. Rekreační pěší turistika, její záměrný vznik od Petrarcy po Wandervogel. Bakalářská práce. Brno: MZLU, s

16 Baroko opouští renesanční individualismus a sebevědomí, a přes všechny své divadelní efekty se obrací pokorněji k Bohu i přírodě. Díky změně tohoto postoje je baroko prvním slohem, který cíleně pracuje se zasažením architektury do krajiny nebo do městského organismu. Barokní architekt citlivě plánuje a promýšlí umístění stavby, která nyní krajinu vědomě dotváří. Celá krajina, u nás krutě zdevastovaná třicetiletou válkou, za baroka velmi vzkvétá a stává se malebnou. 5 Především baroko a rekatolizace vnesly do naší krajiny ohromné množství sakrálních staveb. Bylo vysvěceno mnoho svatých míst, na která se pořádala procesí a poutníci tato místa pravidelně navštěvovali. 6 Kromě těchto staveb, které byly do krajiny umisťovány, je celá krajina protkána sítí poutních cest, alejí, drobných kapliček a božích muk. Tato síť, mozaika lesů, polí, vesniček, cest, zámků a kopců tvoří skutečně půvabný a malebný organismus, který je dodnes v naší krajině silně přítomen. 5 Tehdejší rolník v krajině žil a pracoval. Neměl potřebu vycházet do krajiny za účelem jejího poznání a obdivování. Neměl čas ani síly putovat krajinou jako turista. 6 Příroda byla i nadále považována za nebezpečnou a některé její části jako les, bažiny či hory mohly být v lidově podávané za výtvor ďábla. Toto přetrvávalo hluboko do 18., dokonce až do 19. století. Za opravdu pěknou byla považována krajina pouze tehdy, když z ní zmizelo vše z nespoutané divočiny, a byla plná sadů, zahrad či vinic. Strach a odpor vedl k nové oblibě rovných a přímých linií, příroda již neměla růst zmateně a neuspořádaně, ale pokud možno ve tvaru jednoduchých geometrických tvarů. 7 Jedna z prvních zmínek o cestě uskutečněné záměrně za poznáním krajiny se u nás objevila kolem roku 1681, kdy píše historik Bohuslav Balbín o návštěvě pustého hradu Trosky (v Českém ráji), kdy fascinován vystoupil nahoru a obdivoval se mu. 6 6 PÁNKOVÁ, L. Nezáměrné kompozice a jejich pravidla na modelových turistických trasách. DP. Brno: MZLU, s STIBRAL, K. in CHYTILOVÁ, H. Rekreační pěší turistika, její záměrný vznik od Petrarcy po Wandervogel. Bakalářská práce. Brno: MZLU, s

17 Rozvoj cestování a zájem o turismus začíná v 1. polovině 19. století nástupem romantismu a národního obrození, kdy nejprve umělce a literáty a posléze také městské občany, začala lákat krása zajímavých míst naší země. 6 V romantismu se lidé obrací více k přírodě. Divoká a volná příroda se stává útočištěm v každé ze svých podob; oblíbené byly zejména noční nálady, krajiny ozářené měsíčním světlem, temné ruiny hradů, pohledy do mlhy a do dálky (ZŮNA, 1968). 8 Turistika postupně vznikala v těsné závislosti na vztahu člověka a krajiny; ten se postupně vyvíjel, byl ovlivňován změnami historickými, náboženskými, politickými a sociálními. Tak jako počátek mnohých lidských činností není zcela zřejmý a jasný, není ani u turistiky ostrá počáteční hranice. 9 Vznik turistiky jako takové se uvádí založením Sokola v roce V rámci Sokola byly organizovány i turistické výlety a setkání na významných místech. Od této doby, kdy vznikla turistika jako volnočasová aktivita, jsou zaznamenány i počátky turistického znační v pravém smyslu. Náplň a zaměření tohoto fenoménu turistiky vystihuje definice turisty uvedená v Mayersově konverzačním lexikonu z roku Turista je ten, kdo cestuje, podniká procházky a výlety, tedy túry (z francouzského tour) z potěšení (Vergnügungsreisender). 10 Začaly vznikat nejen alpské kluby, které se zajímaly výhradně o velehory, ale také turistické spolky, které zpřístupňovaly středohoří budováním a značením cest, útulní, chat a jiných zařízení pro pozdvižení čilosti a blahobytu návštěvníků hor. Značení, jak jej chápeme dnes, vzniklo v Německu. Na začátku 19. století se objevili v hlavních alpských údolích a v Duryňském lese první tvarové a mnohobarevné turistické značky. Majitelé nově vznikajících turistických chat jimi označovali přístupové cesty ke svým objektům. Proto mělo toto značení pouze místní význam. Brzy poté byly budovány turistické trasy, které byly většinou značeny jednoduchou pásovou značkou, sestávající z barevného pásu obklopeného bílými zvýrazňujícími pruhy. 8 ZŮNA, M. in CHYTILOVÁ, H. Rekreační pěší turistika, její záměrný vznik od Petrarcy po Wandervogel.Bakalářská práce. Brno: MZLU, s ZŮNA, M. in CHYTILOVÁ, H. Rekreační pěší turistika, její záměrný vznik od Petrarcy po Wandervogel.Bakalářská práce. Brno: MZLU, s Definice z Mayersova konverzačního lexikonu in GULDAN, A., 17

18 Ve druhé polovině 19. století vznikly v Německu, Švýcarsku i Rakousko-Uhersku včetně Česka a Slovenska, ale i například v Polsku či Slovinsku lokální sítě turistických tras značených pásovými značkami. Ze značkařského hlediska je možné 19. století a začátek století dvacátého charakterizovat roztříštěností a nejednotností turistického značení, neboť každý spolek používal svoje značky. V Česku byla první turistická trasa vyznačená 11. května 1889 Klubem českých turistů, od roku 1920 se klub přeměnil na Klub československých turistů (KČST). Ten se stal největším turistickým spolkem po vzniku Československa. Od té doby nastaly v systému značení podstatné změny. Byly propojovány ostrůvky s lokálním značením a začala se používat jednotná metodika turistického značení. Pásové značení bylo zavedeno téměř na celém našem území. Na území severních Čech a Moravy se ještě značilo podle německých vzorů tvarovými značkami. Následoval rozvoj až do roku Po rozpadu ČSR v roce 1938 byla síť značených tras respektive značení narušená a částečně zničená. V České republice vznikl Klub českých turistů (KČT) a na Slovensku Klub slovenských turistov a lyžiarov (KSTL). Válečné období zapříčinilo postupné zhoršování stavu značení turistických tras. Po druhé světové válce pokračovaly oba kluby ve výstavbě a značení turistických tras, ale události roku 1948 rozvoj opět na několik let přibrzdily. Od roku 1954 byla péče o značení sjednocena pod hlavičkou Svazu turistiky Československého svazu tělesné výchovy (ST ČSTV), stát financoval materiál a cestovné dobrovolným značkařům. Systém malovaných značek byl doplněn informačními objekty směrovkami, tabulkami místního názvu a na vhodných místech byly umísťované turistické vývěsné mapy. Od roku 1965 se u nás začínají budovat první naučné stezky. Brzy po roce 1989 byla rozšířena síť turistických tras i do dosud nepřístupných oblastí při rakouské a německé hranici. Území Česka a Slovenska má jednu z nejdokonalejších a nejhustších sítí turistického značení pro pěší turistiku. V roce 1920 byla celková délka značených tras v ČSR okolo kilometrů. Počet značených tras stále narůstal a v roce 1938 dosáhl celkové délky okolo kilometrů. 18

19 V ČSSR v roce 1980 bylo vyznačeno km, z toho v ČSR km a v SSR km. V roce 2002 bylo v Česku vyznačeno km pěších tras a 1240 km lyžařských tras. 11 Různé druhy turistického značení se rozšířily i v dalších zemích, zejména Evropy a Severní Ameriky. Ve většině zemí je značení prováděno nejrůznějšími subjekty, pouze v některých zemích je postavení jednoho národního turistického klubu natolik dominantní, že převažuje centrálně organizovaný způsob značení. Mezi takové země patří zejména Česko, Slovensko a Polsko. Mnohé evropské státy, které mají rozvinutější turistický ruch, nemají tak propracované podmínky jednotného značení na celém území státu. Turistické značení u nás bylo vždy budováno a udržováno především na bázi dobrovolnictví a jsme rovněž jednou z mála zemí, kde je značení standardizováno technickými normami. V současné době je turistika a všeobecně vyhledávání krajiny velmi rozšířené. Člověk, zejména městský, v dnešní uspěchané době svým nedostatkem času může připomínat barokního rolníka, který neměl čas do krajiny vstupovat. Práce jej dnes mnohdy zaměstnává také od slunka do slunka. Soudobý člověk má však velkou touhu vstupovat do krajiny, a to zejména kvůli svému odpočinku a relaxaci. I když se většinou jedná o krátkodobou rekreaci (jednodenní výlety či víkend), vyhledává díky rychlejšímu způsobu dopravy i vzdálenější lokality. Stále je atraktivní pěší turistika, cykloturistika a lyžování, ale rozvíjí se i další typy turistiky jako např. hipoturistika a turistika na kolečkových bruslích. Hipoturistika je poměrně mladým odvětvím v oblasti cestovního ruchu. Je to nový způsob trávení volného času na koňském hřbetě, přičemž se jedná o pobyt v přírodě a převažuje zde poznávací složka nad sportovně technickou. Tyto typy turistiky však vyžadují pro jejich realizaci upravené stezky. Díky moderním informačním technologiím si vyhledává zajímavá území, kam potom směřuje svůj zájem. Automobil je pro tyto záměry ideálním a samozřejmým prostředkem. Naučné stezky mohou nabývat na významu a četnosti návštěvnosti, protože přibývá návštěvníků ze vzdálenějších oblastí a nejen návštěvníků z blízkého okolí. 11 Zdroj: a 19

20 2.2. Teoretický přehled V odborné literatuře se setkáváme s pojmem naučné stezky v souvislosti s interpretací místních dědictví (zajímavostí). Většinou se však jedná o zahraniční literaturu a objevímeli něco na toto téma v české literatuře, pak se většinou jedná o překlad cizojazyčného textu. Zahraniční prameny jsou v tomto směru výrazně bohatší, a to i proto, že studium interpretace místního dědictví, respektive naučných stezek, je v zahraničí na vysoké úrovni. Lze najít i české literární prameny, často staršího data vydání, ale s informacemi, které jsou stále platné i pro dnešní dobu. Dizertační práce se snaží ukázat tvorbu naučných stezek jako jednu z forem interpretace místního dědictví. Ptáček 12 popsal naučnou stezku jako jednu z možných způsobů interpretace místního dědictví. Pod pojmem interpretace místního dědictví si lze představit například vytvoření naučné stezky přírodou nebo městem,. Samotný pojem interpretace je nový, avšak interpretace u nás má dlouholetou tradici a lze se s ní setkat na každém kroku. Interpretace je nástroj, který umožňuje návštěvníkům ukázat místní zajímavosti a něco se o nich dozvědět. Konkrétněji se naučnou stezkou zabývá Otruba 13. Naučnou stezkou je průběžná, lokalizovaná a zpřístupněná informace vázaná k určité linii trase (cestě chodníku, vodoteči). Hovoří zde o možnosti vzdělávacího významu určitého místa (krajinářského či urbanistického celku) podrobnou informací o dějích pro něj typických nebo pozoruhodných. Naučná stezka je k orientaci a informaci vybavena potřebnými náležitostmi. Podle Jurči 14 jsou naučné stezky vyznačené výchovně-vzdělávací trasy přírodně i kulturně pozoruhodnými oblastmi. Na nich a při nich jsou vybrány některé významné objekty a jevy, které jsou zvlášť vysvětleny. Vysvětlení uvedených zvláštností nebo podání zajímavých informací na trase naučné stezky je obvykle uvedeno na tabulích přímo v terénu, takže tyto naučné stezky jsou samoobslužné. Místo tabulí lze použít různé průvodcovské publikace, případně složitější audiovizuální techniku, či výjimečně živého odborného 12 PTÁČEK, L.: Interpretace místního dědictví: Příručka pro plánování a tvorbu prezentací místních zajímavostí. ZO ČSOP Veronica, s OTRUBA, I.: Zahradní architektura: Tvorba zahrad a parků. 1. vyd. Šlapanice: ERA, s

21 průvodce. Zaměření naučných stezek může být různé podle záměru autorů: turisticko-vlastivědné, lesnické, kulturně-historické, přírodovědně-ochranářské. 15 Naučným stezkám ve světě věnovala pozornost i první Evropská konference o výchově k ochraně životního prostředí, která se konala v roce 1971 ve Švýcarsku. 14 Naučné stezky jako učebny ekologie a vztahu k přírodnímu prostředí v terénu, začaly vznikat v šedesátých letech. U nás byla první zřízena v roce 1965 ve státní přírodní rezervaci Medník ve Středočeském kraji. 15 Naučné stezky podle Friedlové plní souhrnně tyto funkce: 16 - Informační: stezka poskytuje poučení o přírodě a způsobech její ochrany, o vývoji určité sledované oblasti, o zajímavostech okolí stezky, o hospodářské činnosti člověka, o složení přírodních společenstev atd. - Výchovně vzdělávací: učí praktické ochraně přírody, všímá si vzájemného vztahu živé i neživé složky ekosystému i vzájemných vztahů organismů, rozvíjí a doplňuje poznatky získané ve škole, upozorňuje na negativní působení člověka. - Vybízející: vede návštěvníky záměrně k aktivní účasti na ochraně přírody naší vlasti, bojuje proti lhostejnosti, apeluje na svědomí a uvědomělost návštěvníků a jejich citový postoj k přírodě a k živým organismům. - Estetická: stezka ukazuje krásné a neopakovatelné přírodní prostředí, vhodně doplněno udržovanými panely se zdařilou grafickou úpravou, esteticky zapadající do svého okolí. Vychovává k vnímání krásy přírody, poukazuje na krajinotvornou funkci zeleně. - Motivační: zajímavými údaji, které můžeme při návštěvě doplnit přírodovědnou hrou a úkoly na trase souvisejícími s pozorováním přírody, se vzbuzuje zájem o samotnou stezku i o ochranu přírody a vyvolává ochotu spolupodílet se na budování podobných zařízení a na jejich údržbě. 14 JURČA, J., et al.: Biotechnika účelových lesů. Brno: MZLU, in VÍTKOVÁ, M.: Disertační práce. MZLU, s FRIEDLOVÁ, L., et al.: Budování a využití naučných stezek. [s.l.]:[s.n.], in VÍTKOVÁ, M.: Disertační práce. MZLU, s FRIEDLOVÁ, L., et al.: Budování a využití naučných stezek. [s.l.]:[s.n.], in VÍTKOVÁ, M.: Disertační práce. MZLU, s

22 - Propagační: naučné stezky propagují prospěšnou činnost dobrovolných ochránců přírody i profesionálních pracovníků ochrany přírody a její význam v současné době. Vyzdvihují kladný vztah člověka k přírodě. - Didaktická: učí způsobům i ověřeným postupům při praktické ochraně přírody a zlepšování životního prostředí. Ukazuje například způsoby péče o staré stromy, ochrany před výsušnými větry a erozí. Seznamuje s metodami práce státní ochrany přírody. - Komplexní působení: naučné stezky podchycují více lidských zájmových oblastí a činností, mají vlastivědnou a turistickou náplň, zahrnují zajímavosti z archeologie, speleologie, meteorologie či astronomie a vedou tak ke komplexnímu poznání přírody. Všechny jmenované funkce může plnit naučná stezka současně a jejich oddalování je jen umělým schématem, které ukazuje různá hlediska a záměry při budování naučných stezek. Vedle promyšlené náplně stezky hraje svou výchovnou roli i estetické provedení a vhodné umístění panelů. Kromě působení na návštěvníky plní naučná stezka též funkci ochrannou. Výše uvedené definice kladou velký důraz na volbu tématu naučné stezky. Volba tématu závisí na záměru autorů, jak uvádí FRIEDLOVÁ 1991, ovšem téma je voleno na základě podrobného studia a rozboru dané lokality a vymezení nosných prvků území. Rozhodnutí o prezentaci témat je dle Otruby 13 závislé na četnosti úkazů, o nichž chceme informovat, a délce trasy. Záměr naučné stezky může být dle Otruby 13 v zásadě dvojí: - monotematický, který se věnuje jednomu oboru, jedné části zajímavostí na trase, jednomu vzdělávacímu cíli. Může popisovat les a jeho prvky, botanické elementy, krajinu, historii, technické zajímavosti, geologii, hydrologii apod., polyhistorický, kdy jsou podávány informace současně o více jevech, zajímavostech či prvcích dané linie. Poučuje o více problémech, jejich vztazích a vazbách (ekologie, historie a současnost, geologie a technika aj.). Naučné stezky lze podle Jurči 17 roztřídit do několika typů: - Krátké, obsahově bohaté trasy délka kolem 4 5 km, zastávek, 13 OTRUBA, I.: Zahradní architektura: Tvorba zahrad a parků. 1. vyd. Šlapanice: ERA, s

23 - nejvhodnější je uzavřený kruh. - Trasy střední délky s poměrně bohatým obsahem obvykle delší než 10 km, zastávky ve větších vzdálenostech. - Dlouhé vlastivědné turistické trasy délka několik desítek kilometrů, zastávky rozptýleny po celé trase. Velký podíl na informacích o naučných stezkách má literatura zahraniční. Anglická a americká literatura pracuje s termínem naučná stezka jako s interpretive trail výkladovou stezkou. Jiná zahraniční literatura, např. Slovinská, Chorvatská, Švýcarská, překládá naučnou stezku doslovně jako educational trail. Zřídka je tento překlad používán i v americké nebo Irské literatuře. Výše jmenované termíny jsou však užívané pouze v téměř výhradně v souvislosti s popisem konkrétní naučné stezky, např. The Forest Educational Trail above Hell Cave ve Slovinsku, Forestry and geology educational trails Eschenberg ve Švýcarsku, Educational trails on Medvednica (Chorvatsko) a jiné. Zahraniční publikace, které se však zabývají teorií naučných stezek, nepoužívají výše uvedených termínů, ale téměř výhradně termínu interpretace a interpretace místního dědictví (Interpretation, Heritage interpretation). Objevuje se zde i ekvivalent naučné stezky, a to trasy s výkladovými panely trails and interpretive panels. Zahraniční autoři se problematikou tras a jejich vybavení zabývají velmi podrobně a publikují také své zkušenosti a poznatky na konkrétních projektech. Velmi často je možné se setkat s takovými publikacemi v podobě jakéhosi design manuálu pro konkrétní lokalitu. 17 JURČA, J., et al.: Biotechnika účelových lesů. Brno: MZLU, in VÍTKOVÁ, M.: Disertační práce. MZLU, s

24 Členění naučných stezek Naučná stezka dle průběhu: - okružní naučná stezka uzavřená (s jedním počátkem) - okružní naučná stezka otevřená (s více počátky) - liniová naučná stezka se dvěma nástupy - liniová naučná stezka s více nástupy Okružní naučná stezka uzavřená Je to nejvýhodnější typ naučných stezek. Mohou být navrhované jako jednoduchý okruh a nebo jako série vzájemně propojených okruhů, které umožňují návštěvníkovi volit různé vzdálenosti nebo cíle. Objevuje se jako naučný okruh s jedním počátkem, který je zároveň i cílem prohlídky. Navrhuje se v místech, kde je možnost pouze jednoho přístupu. Tohoto typu se využívá např. u přírodních zajímavostí, rezervací, v uzavřených areálech. Okružní naučné stezky jsou rovněž vhodné v horských a vysokohorských oblastech, kde je většinou třeba počítat s návratem do výchozího bodu. Návštěvník začíná naučnou procházku nejčastěji z parkoviště nebo informačního centra, kam se posléze musí vrátit. Zde je vhodné použít číslování jednotlivých naučných zastavení, návštěvník má možnost přehledu a kontroly o průběhu trasy. Výhodou okružních tras je, že návštěvník nikdy nevidí stejné části stezky dvakrát. Okružní naučná stezka otevřená Tvorba tohoto typu stezek se váže na území nebo areály, kde je možné na stezku vstoupit na více než jednom místě nebo na které jsou umístěny odbočky. Navrhujeme je například jako návaznosti na turistické trasy, v rozsáhlejších oblastech, kde naučná stezka prochází více sídelními útvary, kříží se s cestní sítí nebo turistickými trasami. Je možné číslování jednotlivých naučných zastavení, avšak může vznikat problém při nástupu v průběhu trasy. Pak posloupnost číslování není úplně účelná. Číslování jednotlivých zastavení či informačních panelů nám ztěžuje doplňování dalších zastavení do již ucelené číselné řady. Pokud při projektování stezky víme, že v budoucnu může dojít k doplnění dalších naučných zastavení, můžeme již v této fázi vyhradit číslo v číselné řadě a nebo lépe nepoužívat číslování jednotlivých zastavení, ale jejich lokalizaci vyznačit např. 24

25 jen na přehledné mapě, která se může objevit na výkladovém panelu každého naučného zastavení. Obr. 4: Schéma uzavřené okružní naučné stezky (vlevo) a otevřené okružní naučné stezky (vpravo). Počátek i konec je v jednom bodě. Na stezku se lze napojit nebo z ní vystoupit na více místech. Liniová naučná stezka se dvěma nástupy V případě, že nelze naučné téma pojmout jako okružní trasu, můžeme vytvořit liniovou naučnou stezku, která má v nejmenším rozsahu dva konečné body resp. počátky. Návštěvník v jednom bodě vstupuje na stezku a v druhém ji opouští. Směr prohlídky může být usměrněn pouze v jednom směru a nebo je možné stezku absolvovat jak jedním, tak druhým směrem. Tyto stezky mohou být navrhovány jako samostatné trasy nebo jako spojnice mezi jinými turistickými nebo naučnými trasami. Je rovněž možné je vkládat přímo do turistické trasy, kde lze využít i stávajícího turistického značení. Liniová naučná stezka s více nástupy Tato stezka je obdobou otevřené okružní stezky. Na stezku se připojuje více tras (turistických, místních okruhů, jiná naučná stezka) a návštěvník tak může na naučnou stezku vstoupit i opustit ji na těchto místech. Rozdíl od otevřené okružní stezky spočívá v tom, že pokud se návštěvník potřebuje dostat zpět do jeho výchozího bodu, musí absolvovat stejnou trasu, pouze v opačném směru. Tento typ naučné stezky je vhodný jako turistická vycházka, kdy se návštěvník nevrací nebo nepotřebuje vracet do výchozího místa. 25

26 Obr. 5: Schéma liniové naučné stezky se dvěma nástupy (vlevo) a liniové naučné stezky s více nástupy (vpravo). Spojuje 2 body, návrat do výchozího bodu je po stejné trase. Spojuje 2 body, na stezku se však lze napojit nebo z ní vystoupit i v dalších místech. Způsobem vedení cest z jednoho, dvou, tří, čtyř nástupních míst na naučných stezkách se podrobně zabývá Supuka a Vreštiak 18 včetně schématických nákresů. Naučná stezka dle druhu návštěvníků: - pěší - cyklistická - lyžařská - kombinovaná Naučné stezky pro pěší jsou navrhovány kratších délek na rozdíl od cyklistických i naučná zastavení případně odpočívadla jsou umísťována v kratších intervalech. Výběr povrchů naučných stezek pro pěší je širší než u stezek cyklistických. U cyklistických stezek je nutné zvažovat, pro jaké cyklisty má být stezka komponovaná, zda-li pro běžné rekreační cyklisty spíše na silničních nebo trekingových kolech a nebo pro tzv. mountain bikery (cyklisty na horských kolech). Od toho se bude odvíjet trasování, výškový profil stezky (diagram převýšení), druh povrchu a samozřejmě vhodnost lokality k navrhovanému typu cyklistické naučné stezky. Je rovněž třeba počítat s předpokládaným množstvím návštěvníků a návrhem jednosměrného či obousměrného provozu. 18 SUPUKA, J.; VREŠTIAK, P. Základy tvorby parkových lesov. Bratislava: Veda, vydání. s

27 Podle těchto ukazatelů je nutné volit parametry stezky. Naučné stezky podle délky: - krátké (do 1 km) - středně dlouhé (1 10 km) - dlouhé (10 50 km) - extrémně dlouhé (50 km a více) Naučné stezky a trasy podle tématu: - monotematické (zabývají se v celém rozsahu pouze jedním tématem) - polytematické s monotematickými zastaveními (zabývají se různými tématy, ale každé zastavení se zabývá výhradně jedním tématem) - polytematické s polytematickými zastaveními (zabývají se i na jednotlivých zastaveních různými tématy) Monotematické naučné stezky se zabývají v celém rozsahu pouze jedním tématem. Nabízí návštěvníkovi jeden okruh zajímavostí, jedno téma po celé délce naučné trasy. Může se jednat například o přírodní zajímavosti (botaniku, zoologii, rostlinná společenstva, nerostné bohatství, hydrologické poměry, ptactvo, krajinu), technické památky, historii apod. Polytematické s monotematickými zastaveními se během trasy zabývají vícero různými tématy, avšak na každém zastavení je interpretováno pouze jedno téma. S takovými stezkami se setkáváme u oblastí, kde jsou zdroje zajímavostí mnoha témat a je vhodné je nabídnout návštěvníkovy v celém rozsahu a nebo je to přímo požadavek či přání investora. Někdy méně může znamenat více, a proto je vhodné vybrat z vícero témat jedno nebo pouze několik témat, která jsou například málo obvyklá nebo pro danou oblast typická. Návštěvníkovi tak nabídneme nezaměnitelný zážitek. Naopak zúžením výběru témat můžeme zároveň zúžit spektrum návštěvníků na ty, kteří mají o dané téma zájem. U delších naučných stezek může být kladem zpestření vícero tématy. Návštěvník si pak může vybrat, které z monotematických zastavení je pro něj zajímavé, a které nikoli. Příklad: Naučná stezka Krajem říčky Ponávky představuje návštěvníkovi region říčky Ponávky (mikroregion tří obcí), která se však na každém zastavení zabývá odlišným tématem. 27

28 Objevují se zde zastavení s vodním režimem, zastavení o historii železnice procházející tímto územím. Je zde rovněž panel s historií hradu a kostela v jedné z obcí, naučný panel o Olšové studánce. Zastavení jsou navržena v místech pro dané téma typických. Jinak je tomu u polytematických stezek s polytematickými zastaveními, kde výkladový panel na jednotlivých naučných zastaveních obsahuje více témat zároveň. Často se s takovými stezkami resp. výkladovými panely setkáváme například v obcích, městech, mikroregionech, kde je návštěvníkovi podáváno velké množství informací. Po návštěvě takovéto stezky můžeme odcházet s dojmy, že toto velké množství rozličných informací je obtížné vstřebat a uchovat v paměti. Na druhou stranu si každý návštěvník odnese ucelený přehled o dané lokalitě (např. o historii, flóře, fauně, geologii, hydrologii, aj.) a nebo si zde může vybrat pouze informace, které jej zajímají. Zvláštní případ mohou tvořit samostatné výkladové panely bez vazby k jakékoli naučné stezce. Jedná se pouze o samostatnou informaci u zajímavé lokality nebo objektu, umístěné převážně na turistické trase nebo místním okruhu. Netvoří však naučnou stezku. Může být rovněž umísťován na turisticky frekventovaných místech, před hotely, parkovišti, apod. Po vhodně zvoleném tématu je důležitý obsah edukačních údajů, který bez atraktivity jeho formy nemůže být dostatečně přitažlivý a poutavý. Otruba uvádí, jak má být volena trasa pro návštěvníka. Prohlídková (návštěvnická) trasa má být volena tak, aby měl účastník nejen možnost se poučit, ale aby byl obohacen i o vjemy estetické, a to vše v klidu a pohodě. Proto musíme pečlivě zvažovat náročnost lokality ve vztahu k potenciálnímu návštěvníkovi. 5 Z výše uvedeného vyplývá, že při volbě tématu nejde pouze o naučný obsah, ale i o trasu, kudy je stezka vedena. Návštěvník by měl mít možnost obdivovat v prvé řadě krajinu, o které se může poučit formou výkladu. Zážitek v něm zanechají nejvíce vjemy a dojmy z trasy, než jen samotné naučné texty bez vazby na trasu. Předmětem trasy naučné stezky není pouze volba naučného tématu, ale i krása krajiny a její kvalita ve smyslu kompozice. Trasa vedení naučné stezky je minimálně stejně důležitá jako samotný obsah výuky a atraktivita její formy. I bez výkladových panelů může být stezka považována za naučnou, protože obsahem není samotný text, který čteme, ale 28

29 prostředí, ve kterém je stezka situována. V podstatě každá nová cesta je v jistém smyslu stezkou naučnou. Každý si na ní objeví obsah pro sebe. Pomocí vybavení naučné stezky podtrhujeme výjimečnost prostředí, ve kterém je stezka navržena. V literatuře jsou trasy často vázané k pojmu interpretace a naučná stezka respektive trasa s výkladovými panely se zde objevuje jako jedna z možného způsobu interpretace místních zajímavostí. Zahraniční díla se stala východiskem pro studium interpretace i v naší zemi. Pojem interpretace je proces komunikace. 19 John A. Veverka publikoval definici interpretace, která byla vytvořena v roce 1976 v Kanadě sdružením Interpretation Canada. Výklad je proces komunikace určený k tomu, aby odhalil významy a vztahy našeho kulturního a přírodního dědictví, prostřednictvím zapojení se do objektů, artefaktů, míst a krajiny. 20 Zahraniční autoři se vesměs shodují, že lze vysvětlit interpretaci v první řadě jako proces komunikace, která pomáhá lidem pochopit a dozvědět se více o daném místě, sbírce nebo události. Neopomenutelnou a klíčovou při navrhování naučných stezek je krajina samotná, její krása (estetika) i její celková kvalita ve smyslu její kompozice. Když je řeč o interpretaci místních dědictví, mělo by jít o to, ukázat návštěvníkům krásu krajiny zděděnou, krajinu našich předků a cenná díla v nejautentičtější podobě, ale také krajinu, která je utvářena současnými procesy a její současný vývoj. O krajině jako o přírodním a kulturněhistorickém dědictví se vedly velké diskuse v rámci zasedání Výboru pro světové dědictví. Podrobně se principy posuzování krajinného rázu zabývá Salašová (2006) ve své habilitační práci. Kulturní krajina se stala fenoménem, symbolem a objektem národního dědictví, důležitým znakem identity lidské komunity i krajinného prostoru. Krajina je dnes už v celosvětovém kontextu chápána jako památka s vysokou přírodní a kulturně historickou hodnotou. Historický charakter kulturní krajiny je daný existencí 19 MACFARLANE, 1994: in Hall & McArthur, 1993 in Allan R. Rhodes Espinoza, 20 VEVERKA, J. A.: definice publikována na 29

30 historických znaků, které vytváří její charakter. 21 Definice krajiny jako kulturní památky (resp. dědictví), v širším chápání památkové péče, vyvolala na mítinku v Santa Fe v roce 1992 (16. zasedání UNESCO) rozsáhlou odbornou diskusi o podstatě charakteru kulturní krajiny způsobu jejího určení. WILLIS et GARROD 1992 in Salašová 2006 uvádí, že dědictví, památka může být v zásadě identifikované jen porovnáním současnosti a minulosti prostoru anebo objektu. Jednou z typických vlastností krajiny je její dynamika a proměnlivost v čase, která je v rozporu se zaběhnutým, konzervativním přístupem památkové péče, soustřeďujícím se téměř výhradně na rekonstrukce památek. 20 Krajinu jako památku, dědictví, chápe i jeden z nejvýznamnějších dokumentů Evropské unie Evropská úmluva o krajině. V článku 5, odst. a) je uvedeno: krajina je chápaná jako nevyhnutná součást prostředí lidí, vyjádření diverzity jejich společného kulturního a přírodního dědictví a základ jejich identity. (Committee of Ministers of the Council of Europe 2000). Anglický výraz heritage v případě krajiny velmi výstižně pokrývá jedním termínem současně výraz památka a dědictví. 22 Velmi významné je při tvorbě naučných stezek vnímání (percepce) krajiny člověkem. Jedná se o posuzování hodnot krajiny z pohledu člověka a jeho potřeb. Percepce krajiny člověkem je významným aspektem ve vztahu k tvorbě naučných stezek a je vhodné poznatky o ní zde uplatnit. Člověk je ovlivňován prostředím a se změnou prostředí se mění i člověk, jeho psychika, jednání, přežívání, jeho reakce a vnímání. Když měníme prostředí, měníme nejen jeho vnímání, ale i sami sebe. 23 Jako tvůrci máme možnost ovlivnit vnímání návštěvníka komponováním naučné stezky. Každý člověk má z krajiny osobní zážitek, který se skládá z porovnávání původních očekávání, se skutečným zážitkem, a tím co vidí. 21 SALAŠOVÁ, A. Teoretické východiská a metodické princípy posudzovania krajinného rázu. HP. Lednice: ZF MZLU, s WILLIS et GARROD 1992 in SALAŠOVÁ, A. Teoretické východiská a metodické princípy posudzovania krajinného rázu. HP. Lednice: ZF MZLU, s SALAŠOVÁ, A. Teoretické východiská a metodické princípy posudzovania krajinného rázu. HP. Lednice: ZF MZLU, s

31 Studium percepce krajiny by mělo sloužit jednak autorovi naučné stezky pro posouzení krajiny a také jako určitý návod, jak pracovat s navrhovanou trasou, aby návštěvníkovi přinášela zajímavé zážitky a uspokojení. Znalosti o vnímání prostoru člověkem je možné uplatnit při tvorbě interaktivních naučných stezek. Interaktivní prvky člověka nutí zapojit více nebo všechny vjemové receptory a jeho zážitek se tím umocní. Při vnímaní prostoru uplatňuje člověk kromě zraku i další smysly, které mají při celkovém vnímaní různé postavení a význam: 23 - Zrak, vizuální vnímání. Dominantní smyslová modalita člověka, kterou získává asi 90% informací. Pro pochopení způsobu vizuálního vnímání je nutné pochopit optiku lidského oka. - Hmat. Doplňuje zrak tím, že poskytuje informace o kvalitě materiálů. Je téměř nezávislý na naší představivosti, zprostředkovává zkušenost hodnocením rezistencí a tlaků. Informuje o taktilních kvalitách životního prostředí, a tím komplementuje náš celistvý dojem. - Sluch. Pasivní vjemová modalita (nejde vypnout), tlumočí informace i mimo zrakové pole. Bez přepojení na vizuální vnímání má zvuk malou informační výpověď. Spolu s vizuálními vjemy si vytváříme zvukové mapy prostředí. - Čich. Dokáže vybudovat živou vzpomínkovou představu celého prostředí (receptor čichu je umístěný v blízkosti paměťového centra mozku). Konkrétní prostor si velmi často vybavíme právě přes čichové vjemy, a to i po velmi dlouhém čase. - Magnetický smysl. Člověk má smysl pro vnímání účinků magnetického pole Země, jak dokázali pokusy anglického psychologa Robina Bakera (Černoušek 1992). Tento smysl je ale vlivem civilizace oslabovaný, dochází k jeho atrofii; naproti tomu latentně přetrvává i u současných dospělých jedinců. Magnetický smysl je pravděpodobně daný výskytem magnetitu v tkáních mozku. K dalším šestým smyslům je možné přiřadit ještě mimosmyslové vnímání. Dá se konstatovat, že nemáme ještě úplnou představu o všech informačních kanálech, které spojují naše vnímaní s okolním prostředím. 23 SALAŠOVÁ, A. Teoretické východiská a metodické princípy posudzovania krajinného rázu. HP. Lednice: ZF MZLU, s

32 Podrobně se percepcí krajiny zabývá například Salašová (2006) ve své habilitační práci. V současné době je vhodné se alespoň zmínit o kvalitě mapových podkladů a technologii GPS. Mapové podklady jsou svojí kvalitou čím dál přesnější. Probíhá neustálé dopřesňování nad ortofotomapami či digitálními katastrálními mapami, vektorizují se a i podklady jsou čím dál kvalitnější. Ortofotomapy jsou dnes s přesností až 20 centimetrů na pixel. Technologie GPS jsou dnes daleko dostupnější a cenově přijatelnější než před několika lety a přesnost jejich měření se stále zvyšuje. Přesto, že masové používání GPS je stále ještě hudba budoucnosti, kapesní technologie nebo technologie GPS jako součást mobilních telefonů se stávají běžnou záležitostí, jak uvádí Finstrlová, L., specialistka z firmy VARS, a.s. Mapy v papírové podobě ustupují do pozadí a stále více se derou dopředu přístroje využívající technologie GPS. Jejich výhodou je, že pracují v souřadnicích WGS, což je celosvětový geografický systém. GPS zařízení jsou dnes poměrně běžně používané pro mobilní navigace do automobilů, pro cyklisty i pěší. 32

33 2.3. Legislativa vztahující se k naučným stezkám Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Výňatek ze Zákona o ochraně přírody a krajiny 2 Ochrana přírody a krajiny (1) Ochranou přírody a krajiny se podle tohoto zákona rozumí dále vymezená péče státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny. (2) Ochrana přírody a krajiny podle tohoto zákona se zajišťuje zejména a) ochranou a vytvářením územního systému ekologické stability krajiny, g) spoluúčastí v procesu územního plánování a stavebního řízení s cílem prosazovat vytváření ekologicky vyvážené a esteticky hodnotné krajiny, k) ochranou krajiny pro ekologicky vhodné formy hospodářského využívání, turistiky a rekreace. 4 Základní povinnosti při obecné ochraně přírody (1) Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ; jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. (2) Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologickostabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů. Podrobnosti ochrany významných krajinných prvků stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem. 33

34 (3) Závazné stanovisko orgánu ochrany přírody z hlediska tohoto zákona je také nezbytné ke schválení lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských osnov, 2 ) k odlesňování a zalesňování pozemků nad 0,5 ha a k výstavbě lesních cest a svážnic a lesních melioračních systémů. 12 Ochrana krajinného rázu a přírodní park (1) Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině. (2) K umisťování a povolování staveb, jakož i jiných činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Podrobnosti ochrany krajinného rázu může stanovit ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem. (3) K ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, který není zvláště chráněn podle části třetí tohoto zákona, může orgán ochrany přírody zřídit obecně závazným právním předpisem přírodní park a stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území. V Části třetí Zvláště chráněná území jsou v 16, 26, 29, 34 uvedeny základní ochranné podmínky národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací a přírodních rezervací. V 37 jsou uvedena ochranná pásma zvláště chráněných území. 16 Základní ochranné podmínky NP odstavec 1, e) na celém území NP je zakázáno pořádat a organizovat hromadné sportovní, turistické a jiné veřejné akce a provozovat vodní sporty mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánů ochrany přírody f) na celém území NP je zakázáno provozovat horolezectví a létání na padácích a 34

35 závěsných kluzácích a jezdit na kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánů ochrany přírody odstavec 2, Na území první zóny národního parku ( 17 odst. 1) je dále zakázáno a) povolovat a umisťovat nové stavby, 19 Návštěvní řády národních parků odstavec 1, Na území národních parků je omezen vstup, vjezd, volný pohyb osob mimo současně zastavěné území obcí a rekreační a turistická aktivita osob. Podmínky tohoto omezení a výčet turistických a rekreačních činností, které jsou zakázány, stanoví tento zákon a návštěvní řády. 26 Základní ochranné podmínky CHKO odstavec 2, a) na území první zóny CHKO je zakázáno umisťovat a povolovat nové stavby 29 Základní ochranné podmínky NPR a) na území NPR je zakázáno hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů nebo nevratně poškozovat půdní povrch, provádět chemizaci, změnu vodního režimu a terénní úpravy. b) na území NPR je zakázáno povolovat a umisťovat stavby f) na celém území NP je zakázáno provozovat horolezectví a létání na padácích a závěsných kluzácích a jezdit na kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody 34 Základní ochranné podmínky v PR (1) Na celém území přírodních rezervací je zakázáno c) povolovat a umisťovat nové stavby 63 Přístup do krajiny 35

36 (1) Veřejně přístupné účelové komunikace, stezky a pěšiny mimo zastavěné území obcí není dovoleno zřizovat nebo rušit bez souhlasu příslušného orgánu ochrany přírody. Obce vedou přehled o veřejně přístupných účelových komunikacích, stezkách a pěšinách v obvodu své územní působnosti. (2) Každý má právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby, pokud tím nezpůsobí škodu na majetku či zdraví jiné osoby a nezasahuje-li do práv na ochranu osobnosti či sousedských práv. Je přitom povinen respektovat jiné oprávněné zájmy vlastníka či nájemce pozemku a obecně závazné právní předpisy. (3) Práva podle odstavce 2 se nevztahují na zastavěné či stavební pozemky, dvory, zahrady, sady, vinice, chmelnice a pozemky určené k faremním chovům zvířat. Orná půda, louky a pastviny jsou z oprávnění vyloučeny v době, kdy může dojít k poškození porostů či půdy nebo při pastvě dobytka. Zvláštní předpisy nebo tento zákon mohou oprávnění podle odstavce 2 omezit nebo upravit odchylně. (4) Při oplocování či ohrazování pozemků, které nejsou vyloučeny z práva volného průchodu podle odstavce 3, musí vlastník či nájemce zajistit technickými nebo jinými opatřeními možnost jejich volného průchodu na vhodném místě pozemku. 64 Omezení vstupu z důvodu ochrany přírody Hrozí-li poškozování území v národních parcích, národních přírodních rezervacích, národních přírodních památkách a v první zóně chráněných krajinných oblastí, zejména nadměrnou návštěvností, může orgán ochrany přírody po projednání s dotčenými obcemi omezit nebo zakázat přístup veřejnosti do těchto území nebo jejich části. Zákaz či omezení vstupu musí být řádně vyznačeny na všech přístupových cestách a vhodným způsobem i na jiných místech v terénu. Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) Výňatek z Lesního zákona 20 Zákaz některých činností v lesích odstavec 1, b) provádět terénní úpravy, narušovat půdní kryt, budovat chodníky, stavět oplocení a jiné objekty 36

37 j) v lesích je zakázáno mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole, na koni, na lyžích nebo na saních odstavec 4, Vlastník lesa může povolit výjimku ze zákazů uvedených v odstavci 1 písm. a) až k). Pokud by touto výjimkou byla porušena práva jiných vlastníků lesů, rozhodne na návrh vlastníka lesa orgán státní správy lesů. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění zákona č. 68/2007 Sb. Výňatek ze stavebního zákona 103 Stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce nevyžadující stavební povolení ani ohlášení odstavec 1, a) 6. přístřešky o jednom nadzemním podlaží, které slouží veřejné dopravě, a jiné veřejně přístupné přístřešky do 40 m2 zastavěné plochy a do 4 m výšky; c) 8. informační a reklamní zařízení o celkové ploše menší než 0,6 m2; 10. informativní značky a oznámení na pozemních komunikacích; f) terénní úpravy a zařízení malého rozsahu, a to 1. úpravy terénu, násypy a výkopy do 1,5 m výšky nebo hloubky, pokud nejsou větší než 300 m2 a nehraničí s veřejnými pozemními komunikacemi a veřejnými prostranstvími 4. odstavné plochy pro jízdní kola, včetně konstrukcí pro uchycení kol; Hlava II. Evidence územně plánovací činnosti, ukládání písemností a nahlížení do nich 162 odstavec 2, c) územních studiích. 166 odstavec 3, Územní studii ukládá její pořizovatel; poskytuje ji tomu, na jehož návrh nebo žádost byla pořízena, obci a stavebnímu úřadu. Místa, kde je do územní studie možné nahlížet, oznámí jednotlivě dotčeným orgánům. 37

38 Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 499/2006 Sb. ze dne 10. listopadu 2006 o dokumentaci staveb 1 Úvodní ustanovení (1) Tato vyhláška stanoví rozsah a obsah projektové dokumentace pro ohlašované stavby uvedené v 104 odst. 2 písm. a) až d) stavebního zákona, projektové dokumentace pro stavební řízení, dokumentace pro provádění stavby a dokumentace skutečného provedení stavby. Dále stanoví náležitosti dokumentace bouracích prací, obsahové náležitosti stavebního deníku, jednoduchého záznamu o stavbě a způsob jejich vedení. (2) Tato vyhláška se nevztahuje na rozsah a obsah projektové dokumentace pro stavby letecké, stavby drah a na dráze včetně zařízení na dráze, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací podle 194 písm. c) stavebního zákona. Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 503/2006 Sb. ze dne 10. listopadu 2006 o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření 1 (1) Tato vyhláška upravuje obsahové náležitosti a) žádosti o územně plánovací informaci, b) žádostí o vydání jednotlivých druhů územních rozhodnutí a jejich příloh, c) informace o záměru v území a o podání žádosti o vydání územního rozhodnutí, d) jednotlivých druhů územních rozhodnutí, e) informace o návrhu výroku rozhodnutí ve zjednodušeném územním řízení, f) oznámení o záměru v území k vydání územního souhlasu. (2) Tato vyhláška dále upravuje náležitosti obsahu a) veřejnoprávní smlouvy, kterou se nahrazuje územní rozhodnutí, b) územního opatření o stavební uzávěře, c) územního opatření o asanaci území. Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích - znění dle 80/06 Sb., 186/06 Sb. se zapracovanou změnou dle nařízení vlády č. 281/1997 Sb. Zákon upravuje kategorizaci pozemních komunikací, jejich stavbu, podmínky užívání a jejich ochranu, práva a povinnosti vlastníků pozemních komunikací a jejich uživatelů a 38

39 výkon státní správy ve věcech pozemních komunikací příslušnými silničními správními úřady. Zákon č.361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ze dne 14. září 2000 byl publikován ve sbírce zákonů, částce 98 z r a nabyl platnosti k Výňatek ze zákona o provozu na pozemních komunikacích 63 Svislé dopravní značky odstavec 1, e) svislými dopravními značkami jsou informativní značky, které poskytují účastníku provozu na pozemních komunikacích nutné informace, slouží jeho orientaci nebo mu ukládají povinnosti stanovené tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem odstavec 2, Prováděcí právní předpis stanoví podrobnosti dělení informativních značek 78 Užití dopravních značek, světelných signálů, dopravních zařízení a provozních informací odstavec 6, V bezprostřední blízkosti pozemní komunikace v obci je zakázáno umísťovat cokoliv, co by bylo možno zaměnit s dopravní značkou, světelným a akustickým signálem, dopravním zařízením nebo zařízením pro dopravní informace nebo co by mohlo snižovat jejich viditelnost, rozpoznatelnost nebo účinnost, oslňovat účastníky provozu na pozemních komunikacích nebo rozptylovat jejich pozornost způsobem ovlivňujícím bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Citované související vyhlášky Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů ČR č. 30/2001 Sb. ze dne 10. ledna 2001, kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích byla publikována ve sbírce zákonů, částce 11 z r a platí od Výňatek z vyhlášky č. 30/2001 Sb. 39

40 4 odstavec 1, a) Svislé dopravní značky jsou stálé dopravní značky, které jsou umístěny na sloupcích nebo konstrukcích pevně zabudovaných do terénu. 5 odstavec 1 a 2 Svislé dopravní značky se umísťují tak, aby byly pro účastníky provozu na pozemních komunikacích, pro které jsou určeny, včas a z dostatečné vzdálenosti viditelné a podle svého významu se obvykle umísťují při pravém okraji vozovky nebo nad vozovkou. 13 odstavec 1, aa), který říká, že informativními značkami směrovými jsou: Směrová tabule pro cyklisty (s jedním cílem) ( č. IS 19a a č. IS 19c), Směrová tabule pro cyklisty (s dvěma cíli) (č. IS 19b a č. IS 19d), Návěst před křižovatkou pro cyklisty (č. IS 20) a Směrová tabulka pro cyklisty (č. IS 21a až IS 21c), které informují o směru a případně i o vzdálenosti v kilometrech k vyznačeným cílům a o číslu cyklistické trasy. Vyobrazení informativních značek IS 19, IS 20 a IS 21 a až c je uvedeno v kapitole Značení naučných stezek, 1 c) Dopravní značky. Vyhláška MMR č.369/2001 Sb., o obecně technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace Související technické podmínky a normy: Technické podmínky č. 65 (TP 65) Zásady umísťování dopravních značek a dopravních zařízení, MDS 1995 stanovují základní způsob a umístění jednotlivých druhů dopravních značek, boční, výškové a směrové umístění, jejich vzdálenosti, uspořádání a kombinace. Přesto, že byly vydány ještě před účinností zákona č. 361/2000 Sb. a vyhlášky č. 30/2001 Sb., je nutno se jimi řídit (až do jejich případné novelizace) i při umísťování informativních značek pro cyklisty. 40

41 Technické podmínky č. 100 (TP 100) Zásady pro orientační dopravní značení na pozemních komunikacích, MDS 1999 upravují podrobnosti o užití, provedení a umísťování svislých dopravních značek uvádějících vybrané cíle a směry k jejich dosažení a označující obslužná dopravní zařízení. Přesto, že byly vydány ještě před účinností zákona č. 361/2000 Sb. a vyhlášky č. 30/2001 Sb., je nutno se jimi řídit (až do jejich případné novelizace) i při umísťování informativních značek pro cyklisty. Technické podmínky č. 108 (TP 108) Zásady pro orientační značení na cyklistických trasách, MDS 1999 vycházejí ještě z původního způsobu značení cyklotras dle zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích. Do doby jejich nového vydání, které již bude navazovat na zákon č. 361/2000 Sb. a vyhlášku č. 30/2001 Sb. lze TP 108 používat jen jako základní orientační materiál, který např. zobrazuje společné umístění informativních značek IS 19 a IS 21 na sloupku s informativními směrovými značkami IS 3 a IS 4. Neplatí však zde uvedená nutnost žádat MV ČR o výjimku k tomuto společnému umístění, neboť takováto rozhodnutí již dle zákona č. 361/2000 Sb. tomuto ministerstvu nepřísluší. Informativní značky pro cyklisty jsou návěstí v zájmu veřejné bezpečnosti podle 71 odst. 5. zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a proto se povolení terénních úprav a prací od stavebního úřadu nevyžaduje. TP 117 Zásady pro informační orientační značení na pozemních komunikacích, MDS 1999 ČSN Turistické značenie Tato norma kromě jiného přesně určuje druhy značek, jejich tvar, rozměry, barvy, technické provedení a způsob použití, stejně tak i informačních a nosných prvků na letní turistické značení, tyčové značení, turistické značení vodních toků, na značení lyžařských turistických tras. Neoprávněné poškozování, odstraňování, zakrývání nebo pozměňování turistických značek je přestupkem proti veřejnému pořádku podle 47 odst. 1 písm. e) přestupkového zákona (č. 200/1990 Sb.). ČSN Lesní dopravní síť 41

42 Norma stanovuje základní požadavky pro navrhování a projektování jednotlivých prvků dopravní sítě a dále stanovuje základní podmínky pro stavbu, údržbu, opravy, rekonstrukce a rekultivace lesních cest. Zabývá se přípravnými a průzkumnými pracemi, všeobecnými požadavky pro navrhování a projektování, lesní dopravní sítí, všeobecnými zásadami pro volbu tras lesní dopravní sítě, zemními pracemi, stavbou lesních cest, odvodněním tělesa lesní cesty, povrchy lesních cest, technickou vybaveností lesních cest, souběhy a křížením lesních cest s vedeními, vodními toky a dráhou, zaústěním lesních cest na veřejné pozemní komunikace, údržbou, opravou a rekonstrukcí lesních cest a rekultivací lesních cest. V kapitole 7 (zásady pro volbu tras lesní dopravní sítě) se zabývá také požadavky ochrany životního prostředí a krajiny. ČSN byla vydána v únoru ČSN Projektování polních cest Tato norma stanoví základní požadavky pro navrhování a projektování polních cest, jednotlivých prvků polních cest a dále stanovuje základní podmínky pro jejich stavbu, rekonstrukce, opravy a údržbu. Polní cesty a jejich vegetační doprovod dotvářejí krajinný ráz, zvyšují biodiverzitu (druhovou pestrost) území a trvalým a výrazným způsobem ohraničují pozemky a katastrální hranice. Polní cesty jsou směrově nerozdělené komunikace. Účelem polních cest je: a) zpřístupnění pozemků vlastníků (možnost uplatnění vlastnických práv) pro účely užívání k zemědělské výrobě a dopravě; b) zpřístupnění krajiny, tj. (doplnění stávající sítě pozemních komunikací, propojení důležitých bodů ve volné krajině z hlediska možnosti vedení turistických cest, cyklotras, apod.); c) napojení na silnice, místní komunikace, lesní dopravní síť, popř. na další sítě účelových komunikací. Návrh polních cest musí respektovat kritéria dopravní, ekologická, půdoochranná, vodohospodářská, estetická a ekonomická. Jedním z konkrétních kritérií vlastního provozu, které musí návrh cestní sítě splňovat, je zvýšení prostupnosti krajiny a prostupnosti zemědělského území vedením značených turistických cest, cyklistických tras, příp. běžeckých tratí a dalším z kritérií je zajištění návaznosti na stávající silniční síť, síť místních komunikací v obcích a stávající lesní cesty. Z kritérií vnějších vztahů jsou to 42

43 mimo jiné respektování krajinotvorné funkce cest v území (krajinný ráz), vytvoření důležitého krajinotvorného polyfunkčního prvku s funkcí ekologickou, půdoochrannou, vodohospodářskou a estetickou a začlenění do systému protierozní ochrany půdy. Další související právní předpisy Zákon č. 100/2001 o posuzování vlivů na životní prostředí TP Komunikace pro cyklisty ČSN Projektování místních komunikací, 2006 (nahrazuje ČSN z r. 1986) Seznam výše uvedených právních předpisů je platný k datu červen Výše uvedený přehled souvisejících právních předpisů dokazuje, že pro navrhování naučných stezek, je třeba mít v této související legislativě přehled. Navrhovat naučné stezky může provádět pouze autorizovaná osoba, a to zejména ve stupni dokumentace pro územní či stavební řízení nebo územní souhlas. V opačném případě příslušný stavební úřad územní rozhodnutí, souhlas nebo stavební povolení nevydá. K územnímu rozhodnutí nebo stavebnímu povolení je nutné také kladné stanovisko orgánu ochrany přírody krajského úřadu, vyplývající z 45i (Natura) novely zákona 114/1992 Sb. z roku Podmínky pro vydání patřičných rozhodnutí jsou sice stanoveny příslušnými zákony, v praxi je však nejvhodnější kontaktovat příslušný stavební úřad a jeho odbory a o svém záměru a příslušných podmínkách pro jeho úspěšné schválení se informovat. Úředník je přece jen člověk, a co člověk, to jiný výklad. Jakým stupňům dokumentace jednotlivé části naučné stezky podléhají a v jakém rozsahu a formě, stanovuje stavební zákon č. 183/2006 Sb. (např. 103, 104) a související prováděcí vyhlášky 499/2006 Sb., 503/2006 Sb. 43

44 3. METODIKA A MATERIÁL 3.1. Metodický postup Pro tuto práci byly vybrány tři případové studie řešící tři odlišné modelové objekty. Představují zdroj inspirace, poznání a příklad projektování naučných stezek v praxi. Na základě jejich analýzy, studia literatury a nasbíraných zkušeností byly vytvořeny užší metodické pokyny pro projektování naučných stezek v příměstské krajině (viz kapitola 4. Výsledky), které jsou ve větší míře zaměřené na technickou stránku tématu. Velkou měrou se zabývá značením, protože to se stává v současné době mnohdy velkým problémem a dochází k přeznačení krajiny i měst tzn. nadměrnému počtu značek. Navíc jsem nenašel kromě zahraniční literatury žádnou domácí, která by podrobně uváděla zásady tvorby výkladových panelů a logotypu naučných stezek. Na následujících stranách jsou prezentovány jednotlivé studie a v části Grafické přílohy jsou potom k těmto projektům doloženy mapové a grafické dokumenty. Z následné analýzy jednotlivých případových studií a srovnání s publikovanými informacemi a standardy byly vytvořeny užší metodické pokyny, které patří k hlavním cílům této práce. Pro vypracování užších metodických pokynů pro projektování naučných stezek byla využita komparativní metoda za použití dostupných domácích i zahraničních zdrojů, vlastní zkušenosti, konzultace s odborníky apod. Dalšími cíli jsou vlastní inženýrské řešení a návrh terénního formuláře. Hlavním zdrojem informací byly odborné publikace a statě. Nejhodnotnějším zdrojem bylo vlastní empirické poznání všech tří popsaných objektů. Studium bylo založeno na soudobých publikacích, příkladech a na praktickém využití znalostí. Vlastní modelové objekty byly vybrány podle jejich vztahu ke studovanému tématu. Záměrně byly vybrány objekty odlišné délkou, zaměřením na cílovou skupinu návštěvníků a lokalizací (v krajině, v urbánním prostoru). Každý objekt je vždy popsán samostatně. Zvolené objekty jsou popsány od jejich počátku po zrealizované dílo a jsou zdokumentovány. K velmi podnětným literárním a metodickým zdrojům patří americký originál publikace Signs, trails and wayside exhibits 24 univerzity ve Wisconsinu a překlad anglického 24 GROSS, M., ZIMMERMAN, R.,BUCHHOLZ, J.: Signs, trails, and wayside exhibits: connecting people and places. 3. vyd. UW-SP Foundation press, Inc., s. 44

45 originálu Interpretace místního dědictví. 25 Naučné stezky se staly předmětem zájmu během mojí dosavadní profesní praxe. Spolupráce se specialisty na některých projektech mi umožnila získání náhledu do jejich umění a také získání jejich rad a dlouholetých zkušeností Zpracování materiálu Výchozím postupem bylo shromáždění materiálů, vlastních praktických poznatků, zkušeností a pozorování k pochopení studovaného předmětu. Pro jednotlivé případové studie představovalo shromáždění materiálů i terénní průzkumy, studium odborné literatury a archivních dokumentů. Všechny tři případové studie mají společnou metodu interpretace místních zajímavostí (dědictví), a to formou naučné stezky. Liší se od sebe prostředím, ve kterém jsou umístěny, volbou tématu, spektrem návštěvníků, délkou trasy, a dalšími, spíše nuancemi. Studie byly zpracovány v gisové aplikaci ArcView 8.1 až 9.2., grafické návrhy logotypu a vizuálního stylu naučných panelů, značení a prvků vybavenosti v programu CorelDraw 9.0 až PTÁČEK. L.: Interpretace místního dědictví: Příručka pro plánování a tvorbu prezentací místních zajímavostí. ZO ČSOP Veronica, s. 45

46 4. VÝSLEDKY Vlastní vypracování dizertační práce je rozděleno na dvě samostatné části. První část výsledků obsahuje popis tří případových studií. Druhá část se pak zabývá standardy a obecnými doporučeními při projektování naučných stezek, zmiňuje základní principy a zásady při navrhování tras, tvorbě logotypu, značení a výkladových panelů Výsledky - část I Naučná stezka Krajem říčky Ponávky Obr. 1: Pohled z rozhledny Babí lom na obce Lelekovice a Česká. Zadavatel projektu: Zpracovatel: Spolupráce: Autoři: Svazek obcí Ponávka (obce Česká, Lelekovice, Vranov) Urbania, s.r.o. Ekologická dílna Brno Ing. Petr Kučera, Ing. Radek Otevřel 46

47 Cíl projektu a stručná charakteristika stezky Cílem projektu bylo navržení a vybudování kombinované naučné trasy pro pěší i cyklisty, za využití stávající cestní sítě v území mikroregionu Ponávky. Rovněž bylo nutné respektovat dlouhodobý a již pár let probíhající záměr zastupitelů obcí Česká, Lelekovice a Vranov, na vytváření sochařských děl na zajímavých místech. Tato místa musela být zakomponována do navržené trasy. Vznikla polytematická naučná stezka s monotematickými zastaveními, zabývající se historií, kulturou, ekologií, hydrologií. Umělecká díla na trase jsou s humorným podtextem. Lokalizace projektu Naučná trasa byla navržena jako liniová, s možností nástupů na více místech. Maximálně využívá stávající cestní a turistické sítě, na kterou navazuje a na mnoha místech vytváří souběh. Trasa prochází všemi třemi obcemi, avšak mimo ně se vyhýbá frekventované komunikaci spojující tyto obce a probíhá po turistických trasách. Na několika místech je naučná trasa rozdělena na úsek pro pěší a úsek pro cyklisty, a to z důvodu průchodnosti území. Po většinu trasy jde však o souběh cyklistického i pěšího provozu. Celková délka trasy činí 17,846 km, z toho společný, pěší i cyklistický úsek je 6,433 km dlouhý, úsek pouze pro pěší 4,838 km a úsek určený pouze pro cyklisty 6,575 km. Termín dokončení Projekt byl realizován firmou Urbania, s.r.o. v roce 2003, kdy byla vybudovaná tři hlavní zastavení a orientační a pásové značení. Naučná stezka je budována průběžně po etapách a každý rok je přidáno nové umělecké dílo nebo naučné zastavení. Zatím poslední etapa byla v terénu realizována v květnu 2008, a to naučné zastavení na vlakové zastávce v obci Česká. Popis studie Cílem následujícího textu je stručně zdůvodnit návrh naučné stezky Krajem říčky Ponávky, vysvětlit její náplň, členění i důvod trasování a podrobněji charakterizovat vybrané prvky stezky. Obrazová a mapová dokumentace je k této případové studii uvedena v přílohách č

48 Následující text ale vznikl také z jiného důvodu aby vysvětlil jedinečnost území mikroregionu Ponávky; aby popsal krajinu plnou pamětihodností, přírodních zajímavostí a vzpomínek. Protože určitě v celém Brně nežije nikdo, kdo by se v dětství alespoň jednou nevyšplhal příkrou strání na Babí lom a nezůstal v úžasu hledět na otevírající se krajinu jižní Moravy a Dyjskomoravského úvalu. Pohled z rozhledny je překvapivě nezvyklý a ukazuje krajinu Brna v pozoruhodných prostorových souvislostech a v neobyčejné malebnosti. Tato krajinářská studie byla sestavována v pevném přesvědčení, že rozvoj mikroregionu Ponávky není veden pouze ušlechtilou snahou místních patriotů po zásluze připomenout pamětihodnosti a krásy obcí Česká, Lelekovice a Vranov. Povodí Ponávky je vnímáno jako nadregionálně významný krajinný fenomén, který v kontrastu s městskou aglomerací Brna představuje ostrov klidu, pohody a stability; ostrov malebných a hlubokých lesů, barevných skal a klidného stínu.. Charakteristika území Území mikroregionu Ponávka představuje velmi členitou mozaiku kontrastních ploch, na kterých se nachází biotopy velmi rozdílných vlastností. Proto je toto uzemí z hlediska přírodovědného velmi zajímavé a v rámci Brněnska pozoruhodné. Charakteristickým rysem tohoto mikroregionu je značná pestrost reliéfu, rozmanitost geomorfologická, geologická, pedologická i mikroklimatická. Převažující reliéf má charakter ploché vrchoviny s výškovou členitostí m, ze které prudce vystupuje skalnatý hřeben Babího lomu (převyšuje okolí m). Typická nadmořská výška území kolísá mezi m n.m. Vliv rozdílných ekologických podmínek na využívání území Přírodní potenciál umožňuje na jedné straně stavební, dopravní nebo produkční využívání území, na druhé straně svými vlastnostmi využití krajiny limituje. Nevhodný způsob využívání často představuje značnou zátěž ta může v krajinném systému působit jako stresový faktor. Cílem krajinářské studie mimo jiné také bylo vymezit plochy s různým stupněm odolnosti nebo zranitelnosti. Takto chápaná ekologická zonace vymezuje území s rozdílnou kvalitou, různými vlastnostmi a diferencovanou odolností vůči stresovým faktorům. Kombinací 48

49 odolnosti a zátěže vzniká škála ploch, na jejímž jednom pólu se nachází území velmi odolná a málo zatížená, na druhém pólu pak území málo odolná a silně zatěžovaná. Územím mikroregionu Ponávka prochází skladebné části sítě územního systému ekologické stability krajiny (ÚSES) jak nadregionální, tak regionální a místní úrovně. Mikroregion Ponávka je přítomností nadregionálně a regionálně významných prvků republikově významnou křižovatkou státních zájmů v ochraně přírody a biofondu krajiny. Skladebné části ÚSES místního významu na území obcí mikroregionu Ponávka závazně vymezují schválené územní plány obce Česká, Lelekovice i Vranova. Zvláště chráněná území podle zák.č.114/1992 Sb.; území byla znovu kategorizována do nově vymezených zvláště chráněných území na základě 22 vyhl. 395/1992 Sb. a přílohy č.v. této vyhlášky. Z této přílohy byly rovněž převzaty názvy jednotlivých zvláště chráněných území: Babí lom, Babí doly, Jelení skok Významné krajinné prvky (VKP) podle zák.č.114/1992 Sb.: a) ex lege: b) reqistrované Okresním úřadem Brno-venkov: Březina u Lelekovic, Podlesí, Šiberná (hranice k.ú. Česká a Kuřim), Stará Tišnovka Česká, Kuřim), Paseky (Lelekovice), Údolí Ponávky Velkoplošná chráněná území Vranovské lesy, Velká a Malá Baba Přehled historických a kulturních hodnot území Podobně jako bohatstvím přírodních prvků vyniká území mikroregionu Ponávka i bohatstvím kulturních a historických hodnot území. - Hrobka rodu Liechtensteinů (Vranov u Brna) je památkou mezinárodního významu. - Lelekovický hrad (obec Lelekovice) - Kostel a Paulánský klášter (Vranov u Brna) - Mlýny na Ponávce 49

50 Soustava vodohospodářských úprav řeky. V mapě I. vojenského mapování se jich nachází šest. - Lelekovická sokolovna - Rázovitost kraje Prostupnost a průchodnost území Zkušenosti se současnými formami turistiky, cykloturistiky a vývoje pobytové rekreace ukazují, že je velmi nepravděpodobný vývoj směrem k dálkovým přechodům turistickými trasami území. Např. je těžko představitelné, že rodina s dětmi nastoupí v Útěchově nebo v Soběšicích na "dálkovou" červenou turistickou značku a po "hřebenové partii" projde přes Babí lom a Květnici na Sekoř, příp. ještě dál. Mnohem užívanější formy rekreace jsou postaveny na místních okruzích: rodina zaparkuje auto v Lelekovicích u hotelu Babí lom (v České u obecního úřadu, ve Vranově u Kostela Narození P. Marie) a bude vyhledávat okruhy, které ji v příhodnou chvíli přivedou k občerstvení a zase vyvedou do zajímavých, poučných a klidných míst. Estetika krajinných partií a existence uměleckých památek přitom hraje v aktivních formách rekreace stále významnější roli. Krajinářská studie se tedy zaměřila na to, aby vyznačené trasy poskytovaly především základní orientační rámec důležité je, aby do území bylo možno vstoupit mnoha možnými cestami a na vhodném místě se zájemci mohli připojit k nabízenému programu. Stejně tak je důležité, aby na mnoha místech mohli návštěvníci základní osu naučné stezky opustit a vytvořit si svůj originální a vlastní program. Cílem organizace tras je spíše nenápadně a nenásilně od sebe oddělit návštěvníky s rozdílnými způsoby pohybu. Jde především o bezpečnost rodin s dětmi nebo skupinových výprav. Není pochyb o tom, že náročnější formy cyklistiky vyvolávají kolize na smíšených trasách. Na druhou stranu pokud terén tyto formy sportu a zábavy bez ekologického rizika umožňuje není důvod k odpírání adrenalinové cyklistiky nebo freeridového stylu. Při tom však nelze přehlížet skutečnost, že rekreační využití území nemusí přinášet žádná pozitiva vlastníkům pozemků nebo jejich uživatelům. Zvlášť v případě vlastníků lesa nebo 50

51 lesních správců mohou intenzivní formy rekreace vyvolávat provozní kolize. Nikdo nemůže donutit vlastníka k poskytování svých zařízení (účelových komunikací, mostních objektů, apod.) k takovému využití, které mu komplikuje provozování předmětu jeho hlavní činnosti. Stejně tak je ale iluzí vyloučení např. horské cyklistiky formou zákazových značek pokud v rozsáhlém lesním komplexu existuje síť kvalitních živičných povrchů, pak by jediným skutečným způsobem zábrany muselo být úplné oplocení lesa. Za těchto okolností je považováno za účelnější vhodným značením a dobrou nabídkou odklonit zájemce od citlivých partií a pohyb návštěvníků v lese tak usměrnit a regulovat. Návrh turistických a vycházkových tras Mikroregion Ponávka je atraktivní lokalitou pro turistiku. Jsou zde vhodné terény pro pěší turistiku, cykloturistiku a v zimním období také pro běžkaře. Kromě přírodních krás je v této oblasti i mnoho historických památek a soudobých zajímavostí, které jistě stojí za návštěvu. Z toho také vycházela koncepce trasování naučné stezky "Krajem říčky Ponávky". Při návrhu tras se vycházelo z terénního průzkumu území resp. jeho parametrů. Byly vybrány zajímavé objekty (přírodní, historické, aj.), jejichž spojením vznikla kostra trasování naučné stezky. Na základě posouzení parametrů lesních a turistických značených cest byly trasy rozděleny na trasy pro pěší, pro cyklisty a trasy společné. Naučná stezka je tvořena páteřní trasou procházející všemi třemi obcemi (Českou, Lelekovicemi a Vranovem) a vedlejšími, které z páteřní odbíhají. Není okružní, je tedy liniová a nemá ani přesně určený počátek a konec. Na stezku je možné se napojit i odpojit v různých úsecích, ať už v jedné ze tří obcí po zaparkování svého automobilu nebo dopravením se autobusem či vlakem, tak ze značených turistických tras. Celková délka všech úseků trasy naučné stezky činí téměř 18 km a je na ní umístěno 10 tématických zastavení. Tyto nejsou číslovány, čímž je možné kdykoli přidat nové zastavení nebo prodloužit stezku směrem ke Kuřimi nebo k Brnu. Pokud turista vstoupí na naučnou stezku, nemusí absolvovat celou délku, ale může trasu opustit kteroukoli jinou turistickou nebo lesní cestou. 51

52 Naučná zastavení jsou dvojího druhu, hlavní, která obsahují hlavní informačně-orientační panely a ostatní naučná zastavení, na kterých jsou umístěny tématické informační panely. Hlavní informační panely jsou tři a jsou umístěny v každé ze sdružených obcí a jeden souhrnný, umístěný na vlakové zastávce v České. Obsahem je mapa naučné stezky s vyznačením jednotlivých zastavení s piktogramy vyjadřujícími jejich možnosti a vybavení. Dále obsahuje stručný popis obce, ve které je orientační panel instalován, a plán obce v měřítku 1 : 7000 s piktogramy označujícími důležité objekty významné pro turisty. Souhrnný panel obsahuje celkovou mapu naučné stezky, kde jsou kromě vyznačených zastavení zakreslena i místa všech doposud instalovaných nebo navržených uměleckých děl. Tyto jsou pak vyobrazeny na fotografiích a skicách. Ostatních informačních panelů je původně sedm a jsou umístěny na vybraných zastaveních naučné stezky. Jsou tematicky zaměřeny (Stará Tišnovka, Lelekovický hrad, Olšová studánka, Babí lom rozhledna, Babí lom stará rozhledna, Vranovský klášter) a obsahují popis o daném tématu s fotodokumentací nebo kresbou. Návrh tématického zaměření stezky Naučná stezka "Krajem říčky Ponávky" není řešena jako monotematická, ale výkladový panel se na každém zastavení věnuje tématu, které se k danému místu vztahuje. Kromě velkých informačně-orientačních tabulí (pořadové číslo 1, 8, 11, 12, v příloze č. 6) jsou zde výkladové panely pultového charakteru s následujícími tématy: - zastavení (č. 10) U Staré Tišnovky se zabývá vodním režimem území, - zastavení (č. 9) Pod hradem v Lelekovicích vypráví o historii kostela a zaniklého hradu, - zastavení (č. 4) u dubové pařeziny mezi Lelekovicemi a rozhlednou se věnuje přirozené obnově lesa (nerealizováno), - zastavení (č. 7) Babí lom rozhledna popisuje historii rozhledny na Babím lomu, - zastavení (č. 6) Babí lom 562 m n.m. se zabývá historií rozhleden, - zastavení (č. 5) U studánky obsahuje výkladový panel o pramenech, - zastavení (č. 2) U kostela a paulánského kláštera pojednává o klášteru, kostelu a Liechtensteinské hrobce. 52

53 Stezka je zásluhou patriotů stále živá, každý rok zde přibude nová plastika nebo výkladový panel. V roce 2009 bylo například doplněno zastavení (č. 3) ve Vranově s vyobrazením a lokalizací všech sochařských děl v mikroregionu Ponávka. Návrh cyklistických a tranzitních tras Hlavní cyklistickou trasou je komunikace č. III/37917 vedoucí přes obce Česká, Lelekovice a Vranov. Je však poměrně frekventovaná automobilovou dopravou. Snahou návrhu bylo vést i cyklisty územím zajímavějšími terény. Z České jsou cyklisté vedeni společně s pěšími na "Starou Tišnovku", kde se následně oddělí od pěších a jsou vedeni lesní cestou kolem skautské klubovny. K pěším se opět připojí na červené turistické značce pod zahrádkářskou oblastí. Trasa je společná až ke křižovatce s ulicí Na hrázi, kudy jsou odvedeni pěší turisté přes park kolem říčky Ponávky a s cyklisty se opět spojí u hotelu Babí lom. Cyklisté tento úsek absolvují po hlavní silnici kolem samoobsluhy a Obecního úřadu. Od hotelu Babí lom je první odbočka z páteřní trasy k lelekovickému kostelu a bývalému hradu. Pěší se k informační tabuli u kostela dostanou po schodišti, cyklisté se k tomuto zastaveni dostanou okolo po místní komunikaci. Před stoupáním k rozhledně se cyklisté odpojí doprava po ulici Záhumení a směřují po zpevněné lesní cestě k zastavení "U lavek", kde se zleva připojí pěší. Pro cyklisty je tedy uzavřena cesta přes Babí lom a jsou ochuzeni o dvě zastavení (Babí lom rozhledna a Babí lom stará rozhledna). Cestou k zastavení "U lavek" však míjí zastavení "Olšová studánka", o které mohou být ochuzeni pro změnu pěší, pokud neodbočí z páteřní trasy "U lavek" dolů, směrem do Lelekovic. Asi po kilometru od zastavení "U lavek" byla pro cyklisty navržena extrémnější krosová trasa s brodem vyúsťující na silnici č. III/37917 Vranov Lelekovice, cca 300 m před křižovatkou na Jehnice. Pokud cyklista neabsolvuje tuto extrémní trasu, může pokračovat dále po zpevněné lesní cestě ke "Knize", kde se trasa napojuje na komunikaci ze Šebrova. Kousek za odbočkou na "krosovku" směrem k Vranovu se opět odpojují pěší od cyklistů. Jsou vedeni po úzkých lesních pěšinách k zastavení kolem plastiky "Pohled za nekonečno" a k cyklistům se připojí "U knihy". Potom pokračují společně Vranovem a naposledy se pěší odpojí před ulicí Schodová (schodiště k vranovskému kostelu). Tento úsek cyklisté objíždí ulicí Březina a poté ulicí Poutní. Trasa pro pěší a cyklisty se spojí u kostela. 53

54 Návrh logotypu a značení tras Pro naučnou stezku "Krajem říčky Ponávky" bylo vytvořeno logo, které zároveň slouží i jako pásové značení. Jedná se o bílou obdélníkovou pavézu se dvěmi modrými vlnovkami uvnitř. Na informačně orientačních panelech se objevuje v pravém horním rohu. Jako pásové značky bylo využito pro označování a navigaci společných a pěších úseků stezky. Pro pásové značení cyklistických úseků bylo upraveno motivem je pouze jedna vlnovka se symbolem kola a je rovněž vyvedeno v modré barvě. Pro značení směru jsou bílé pavézy doplněny modrou šipkou. Směrové značení je obdobou směrových šipek KČT a vychází z jejich rozměrů. Barevné provedení je originální, světle hnědý podklad s tmavě hnědým orámováním a tmavě hnědým písmem. V místě barevného označení trasy (ve špičce směrové šipky) je umístěno logo naučné stezky, a to podle navigace úseku, tzn. pro pěší a společné úseky dvě modré vlnovky, pro cyklistický úsek vlnovka se symbolem kola. Směrové značení je vyrobeno z lisovaného pozinkovaného plechu a motiv je natištěný na fólii technologií InkJET a aplikovaný na podkladový plech. Uchycení je řešeno podle tloušťky nosiče. Na sloupech veřejného osvětlení nebo jiných nosičích větších průměrů nerezovou páskou Bandimex, na sloupcích průměru 50 až 70 mm hliníkovými objímkami. Informačně-orientační panely a naučné panely mají stejný barevný podklad i orámování jako směrové značení. Oba typy panelů se od sebe liší velikostí a provedením. Informačně-orientační panely mají rozměr 1312 x 912 mm, jsou sendvičové konstrukce, tzn. čelní plech s motivem a zadní plech v hliníkovém rámu se skrytou železnou vyztužovací konstrukcí uvnitř. Panel je umístěn vertikálně mezi dvěma dubovými hranoly zpracované sochařem. Motiv je natištěn na fólii technologií InkJet a aplikován na podkladní plech. Tabule je k dubovým nosičům uchycena čtyřmi závitovými tyčemi. Dubové hranoly jsou ukotveny do štěrko-kamenné patky. Naučné panely jsou rozměrů 600 x 450 mm a jsou ztvárněné jako pulty. Motiv natištěný opět na fólii a aplikovaný na podkladový plech, který je zakončen hliníkovým rámečkem. Ze spodní strany plechu je příruba, pomocí níž je celá tabule uchycena k dubovému hranolu pod úhlem 45. Dubový hranol je opět ztvárněn sochařem a ukotven ve štěrkokamenné patce. 54

55 Přístup do území a vybrané detaily tras Přístupnost území je díky malé vzdálenosti od Brna velmi dobrá i pro krátkodobou rekreaci. Nejjednodušší je přístupnost automobilem, kterým se návštěvník může přesunout do libovolného místa zahájení vycházkové trasy. I pro ostatní turisty je přístup do území pohodlný: vlakem do stanice Česká, městskou hromadnou dopravou do Vranova, České nebo Lelekovic. Dále je možné napojit se na naučnou stezku po značených turistických trasách nebo po některých lesních cestách. Za hlavní nástupy tras lze považovat prostor před Obecním úřadem v České, u konečné autobusu ve Vranově a prostor před hotelem v Lelekovicích, kde jsou umístěny hlavní informačně-orientační panely s podrobným plánem celé naučné stezky. Vybraná zastavení jsou nebo nejsou podle možností doplněna mobiliářem (lavice, stůl, odpadkový koš, popř. přístřešek). V mapě (Příloha č. 6) jsou tato zastavení označena piktogramy symbolizujícími rozsah vybavení. Stejným způsobem je vyznačena i vyhlídka. Únosnost území, rizika a limity pro využívání, konfliktní prvky tras, investice V rozhodovací praxi orgánů veřejné správy je často třeba omezit nebo limitovat využívání krajiny s ohledem na zranitelnost území a na riziko poškození nebo vyčerpání neobnovitelných přírodních zdrojů krajiny. Pomůckou pro rozhodování v těchto citlivých otázkách je tzv. "ekologické zónování". Každá regulace vždy souvisí s určitým zásahem do vlastnických nebo uživatelských práv občanů proto musí byt podložena objektivním a srozumitelným rozborem rizik tak, aby byla regulace akceptovatelná jak pro obyvatele území, tak i pro vlastníky problematických pozemků. Cílem ekologického zónování je prostorově vymezit plochy s různým stupněm odolnosti nebo zranitelnosti. Ekologická zonace vymezuje území s rozdílnou kvalitou, různými vlastnostmi a diferencovanou odolností vůči stresovým faktorům. Kombinací odolnosti a zátěže lze vymezit škálu ploch, na jejímž jednom pólu se nacházejí území velmi odolná a málo zatížená, na druhém pólu pak území málo odolná a silně zatěžovaná. Území málo odolná nemohou byt využívána lépe, než jako skladebné části systému zeleně krajiny. Plochy ekologických limitů jsou území, na nichž je rozvoj stavebních funkcí limitován nejrůznějšími nepříznivými přírodními nebo ekologickými faktory (např. zvýšená hladina spodní vody, rozbřídavé nebo bobtnající podloží, nezastavitelný svah, balvanité výchozy, 55

56 bezodtokový mikroreliéf, teplotní inverze, skeletnaté nebo mělké půdy, mrazové kotliny, apod.). Plochy ekologických rizik představují plochy citlivé a snadno narušitelné. Stavební nebo výrobní aktivity musí být vázány na realizaci ochranných opatření (např. zvýšená ochrana proti průsaku cizorodých látek do půdy, do vody, dále např. opatření proti prašnosti, hlučnosti, vibracím, apod.). Výstavba bez těchto ochranných opatření je nepřípustná pokud k realizaci ochranných opatření z jakéhokoliv důvodu nedojde, lze očekávat zvýšené ekologické riziko pro obyvatele dotčeného území. Plochy relativně ekologicky bezpečné nevyžadují žádnou zvláštní ochranu a o jejich využití rozhodují stavební úřady v územním řízení podle odvětvové legislativy. Pro území mikroregionu Ponávka byla ekologická zonace zpracována Ekologickou Dílnou Brno v souvislosti se zpracováním "Dokumentace hodnocení vlivů stavby R43 na životní prostředí" (Kučera, P. in Mertl, A. a kol., 2001). V této studii jsou závěry ekologické zonace využity v návrhu tras tak, aby lokalizace co nejlépe respektovala principy trvale udržitelného rozvoje rekreace v území. Nebylo považováno za účelné tuto studii zatěžovat detailním popisem ekologických zón nebo mapami jejich hranic. Nespornou výhodou mikroregionu Ponávky je existující a plně funkční technická infrastruktura pro uvažovaný typ rekreace: pěší turistika, cyklistika, popř. jezdectví, v zimě turistický běh na lyžích a cross country. Ta je tvořena především: - sítí zemědělských a lesních účelových komunikací se živičným, mlatovým nebo přírodním povrchem - soustavou vodohospodářských staveb: vodních nádrží i vodních toků, mostů a propustků, které umožňují bezkolizní křížení turistických tras s přirozenými vodními recipienty území a dostatečně hustou a fungující sítí maloobchodních prodejen, hostinců i zařízení s vyšším stupněm vybavenosti (hotelové služby) Jako největší nedostatek se v současné době projevuje nedostatečná kapacita finančně přijatelného ubytování v soukromí. Tento nedostatek zatím kompenzuje blízkost města Brna, které nabízí levné formy ubytovaní sociálně slabším rekreantům v ubytovnách hotelového typu velkých strojírenských podniků. Je však třeba konstatovat, že ubytování 56

57 ve venkovském prostředí přináší (i při sníženém komfortu) zcela jiné zážitky a pocity z dovolené "městských lidí", než ubytování v paneláku na rušné ulici... Zvýšení počtu pronajímatelných destinací může výrazně zvýšit atraktivitu mikroregionu a zhodnotit jeho neobyčejné přírodní a kulturní zajímavosti. Rovněž současná využitelnost mikroregionu pro sporty kolektivního typu je nedostatečná. Středisko pro sezónní nebo tréninková soustředění s odpovídající kapacitou a vybavením se v území nenachází (posilovna, sauna, solárium, hřiště pro doplňkové sporty při sportovních soustředěních...). Přitom přírodní podmínky dovolují i vyšší zátěže při vícefázovém tréninku a blízkost Brna umožňuje alternativní program při extrémní nepřízni počasí. Využití pro tento druh pohybové aktivity podporuje řada státních a regionálních programů, i různé nevládní a neziskové organizace, které jsou součástí mezinárodní sítě, jako např. Bohemian Greenways (viz např. ). 57

58 Naučná stezka Přírodním parkem Bobrava Obr. 2: Cykloturistické naučné zastavení na naučné stezce Přírodním parkem Bobrava. Zadavatel projektu Projekt SFMP Turistický produkt naučná cyklotrasa Přírodním parkem Bobrava byl zadán Sdružením Cyklistická stezka Brno Vídeň a partnery projektu byly obce a městské částí města Brna na trase (Modřice, Želešice, Radostice, Střelice, Ostopovice, Starý Lískovec), FutreBase Wein/4, Rakousko a Nadace Partnerství. Zpracovatel Ing. Radek Otevřel Spolupráce Ing. Eva Doležalová, Ing. Juraj Flámik Nadace Partnerství Cíl projektu a stručná charakteristika stezky Cílem projektu bylo vybudování naučné cyklotrasy Přírodním parkem Bobrava, napojené přímo na páteřní cyklistickou stezku Brno - Vídeň a propojenou stávající 58

59 bezpečnou cyklistickou stezkou s centrem města Brna s vytipováním a realizací naučných zastavení. Tato studie vznikla ve snaze více zpřístupnit a obeznámit širší veřejnost s oblastí Přírodního parku Bobrava a jeho blízkého okolí. Jedná se o okružní otevřenou cyklistickou naučnou stezku, která prochází jak přírodním parkem Bobrava, tak i brněnskou městskou aglomerací. Tematicky se jedná o polytematickou stezku s polytematickými i monotematickými naučnými zastaveními. Na trase jich je umístěno 10 a jsou situovány spíše do krajiny, pouze jedno z nich je situováno do sídliště Kamenný vrch. Výkladové panely jsou dvojjazyčné (čeština, němčina). Na jejich zpracování se podílela Nadace partnerství a překladu Felix Ruschke. Lokalizace projektu Koridor cyklistické stezky Brno Vídeň, katastr obcí Brno (MČ Starý Lískovec, Nový Lískovec, Brno střed, Brno jih), Modřice, Želešice, Moravany, Nebovidy, Ořechov, Radostice, Střelice, Ostopovice, Brno. Reliéf je velmi rozmanitý. Cyklotrasa prochází rovinatým terénem široké údolní nivy řeky Svratky v jižní části Brna, dále členitým terénem Bobravské vrchoviny se zaříznutým údolím říčky Bobravy a zpátky se pak okruh vrací kopcovitým terénem přes Střelice, Ostopovice, Starý a Nový Lískovec zpátky k řece Svratce v Pisárkách. V návrhu bylo využito stávající cestní sítě. V krajině jsou cyklisté vedeni převážně po vyšlapaných pěšinách nebo písečných provozních cestách, v intravilánech obcí a městských částí po místních nebo účelových komunikacích. Celková délka trasy: 43 km Termín dokončení Tento, jeden z pěti tématických okruhů popsaných v průvodci naučná cyklotrasa Přírodním parkem Bobrava, byl v listopadu roku 2005 realizován v terénu firmou Urbania, s.r.o. Na trase bylo navrženo 110 orientačních směrovek, z nichž bylo realizováno pouze 55 z důvodu nedostatku finančních prostředků. Díky absenci zbylých 55 pěti orientačních směrovek není stezka plně funkční, zejména pak její variantní úseky. Projekt byl spolufinancován ze zdrojů EU. Náklady projektu přesáhly 15200,- EUR a grantová podpora z EU 13700,- EUR vytvořila základní finanční podmínky pro uskutečnění projektu. 59

60 Obrazová a mapová dokumentace k této případové studii je uvedena v přílohách č Širší územní vztahy Navržená cyklotrasa navazuje na dálkovou cyklistickou stezku Brno-Vídeň (Jantarová stezka), na kterou se lze napojit u tunelu poblíž řeky Svratky v Pisárkách a jednak na východním okraji Modřic. Okruh je lokalizován jihozápadně od města Brna, podstatná část cyklotrasy je vedena přírodním parkem Bobrava, který je vyhledávanou turistickou a rekreační oblastí brněnské aglomerace s hustou sítí vyznačených turistických cest a stezek poskytující dostatek příležitostí k pěkným procházkám a výletům. Této krajině se naštěstí vyhnuly veškeré nepříznivé zásahy civilizace, a je proto ideální jak pro turisty, tak pro cyklisty. Při procházkách údolím Bobravy se návštěvníkům otvírají pěkné pohledy na lesy, louky či zemědělské usedlosti se zbytky sadů a zahrad. Mohou zde ještě obdivovat například několik starých mlýnů, na kterých se samozřejmě již podepsal čas. Tento přírodní park je dobře přístupný železniční dopravou, a to například z těchto vesnic: Tetčice, Omice, Silůvky či Radostice. Dobrým výchozím místem mohou být i Střelice. Na území přírodního parku nezasahuje s výjimkou několika samot žádné trvalé sídlo. V údolí Bobravy je situováno několik menších chatových lokalit. Část cyklotrasy od Pisárek do Modřic je vedena podél řeky Svratky. Ta se stéká u Přízřenic se Svitavou. Obě dvě řeky mají svá koryta chráněna kamennými nebo betonovými opevněními, aby se zabránilo vylévání toku z koryta za vyšších vodních stavů. Ochrana přírodních hodnot území Přírodní park Bobrava Přírodní parky slouží dle 12 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb. k ochraně krajinného rázu území s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, které není zvláště chráněno dle části třetí zákona č. 114/1992 Sb. Obvykle jde o území s plošnou výměrou obdobnou jako v případě chráněných krajinných oblastí. Zařazení přírodních parků mezi limity využití území je dáno způsobem jejich vyhlašování. Přírodní parky jsou zřizovány obecně závaznými vyhláškami okresních úřadů ( 77 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb.). 60

61 Ochranné podmínky pro území přírodních parků nejsou obsaženy přímo v zákoně, nýbrž individuálně (na základě 12 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb.) ve zřizovacích vyhláškách jednotlivých přírodních parků. Údolí řeky Bobravy bylo vyhlášeno za Přírodní park Bobrava roku Přírodní park se nachází v okrese Brno-venkov, konkrétně se rozprostírá kolem střední části řeky Bobrava a přilehlých lesních komplexů. Z geomorfologického hlediska je v SV části provincie Česká vysočina, v subprovincii Českomoravská subprovincie. Celek, ve kterém leží, se nazývá Bobravská vrchovina. Přírodní park leží přibližně ve střední části Bobravské vrchoviny. Bobravská vrchovina je tvořena hlubinnými vyvřelinami brněnského masivu. Půdním typem jsou hnědozemě a půdní druh zastupují půdy převážně hlinité. Výměra parku činí kolem 31,9 km². Průměrná nadmořská výška je cca 400 m. Největších výšek dosahuje její západní část (Bučín 444 m, u Neslovic 452 m a u Hlíny 461 m). Naopak nejnižší bod území se nachází na východní hranici parku v údolí říčky (240 m n. m.). Klimaticky patří území Bobravy do teplé oblasti s mírnými zimami a nižšími srážkami, nerovnoměrně rozloženými během roku. Značně suché klima vrchoviny je způsobeno její polohou v mírném srážkovém stínu Českomoravské vrchoviny. Ve sníženinách (údolí Bobravy a Šatavy) bývají místní teplotní inverze. Přírodní park Bobrava zasahuje do katastrálního území obcí Střelice, Troubsko, Popůvky, Omice, Tetčice, Neslovice, Hlína, Silůvky, Prštice, Radostice a Ořechov. Flóra Park je cenný především pestrou mozaikou lesů, lučních porostů, zemědělských usedlostí se zbytky sadů a zahrad, druhově bohatých břehových porostů meandrující řeky Bobravy se starými mlýny a mokřady. Podstatnou část parku tvoří lesnaté území (lesy pokrývají asi 90 % celého území) se značně zachovalým přírodním rázem krajiny. Tyto lesy si ve značné míře zachovaly kvalitní dřevinnou skladbu s převážným zastoupením původních druhů listnatých lesů. Nejrozšířenějším typem lesů jsou dubohabřiny, na jižních svazích teplomilné doubravy. Zejména v oblasti Bučína jsou rozšířeny bučiny, dále jsou zde suťové porosty, olšiny podél 61

62 větších toků a další. Východně, v rozsáhlém lesním komplexu Bučína mezi Tetčicemi, Ivančicemi a Střelicemi, se nachází asi 250 let starý buk. V těchto místech se kromě zbytků původních bukových dochovaly i zbytky habrových lesů. Na svazích nad Bobravou a Tetčickým potokem je přírodní památka Střelický les s přirozeným lesním společenstvím buko-dubového vegetačního stupně s výskytem xerotermofytů, zejména Třemdavy bílé. V původních lesích bylo asi 30 druhů dřevin (z toho 1-2 druhy jehličnaté). V současnosti je zde asi o 25 druhů více, avšak všechny jsou to nepůvodní druhy. Doubravy Nacházejí se na jižních svazích údolí mezi obcemi Silůvky Moravské Bránice a v údolí Bobravy. Nejcennější porost doubrav je chráněn v PP Střelický les. Je zde zastoupení stromových dubů pýřitých a dubů jadranských, dále dub zimní a dub žlutý. Byliny: třemdava bílá, kamejka modronachová, prvosenka jarní, smldník jelení, medovník meduňkolistý, pryšec mnohobarvý aj. Dubohabřiny Nejvíce zachovalých porostů dubohabřin zůstává dosud na Bučíně, zvláště na jižních svazích Brahovického údolí a také ve Střelickém lese. V dubohabřinách kvete hojně sasanka hajní, plicník lékařský, hrachor jarní, kopytník evropský, konvalika vonná. Dále chráněné: lilie zlatohlávek, okrotice bílá, kruštík širolistý, vemeník dvoulistý. Trávy: lipnice hajní. Bučiny I když hlavní centrum starých bučin (hřeben nad Tetčicemi) je téměř vytěženo, zůstává na severních svazích Bučínského hřebene několik mladších porostů původních bučin. Vyskytuje se zde zejména kyčelnice devítilistá a jaterník trojlaločný. Dále kyčelnice cibulkonosná, mařinka vonná, rulík zlomocný, okrotice dlouholistá, kruštík modrofialový, věšenka nachová, pryšec mandloňovitý a ostřice chlupatá. Keře: lýkovec jedovatý. Suťová společenstva Suťová společenstva zůstala zachována na severních svazích Bučína pod Tetčicemi. Dále na svazích údolí Bobravy a na malých plochách v údolích potoků. Vyznačují se zvýšením zastoupením řídkých dřevin (javor mléčný a lípa velkolistá). Lužní část 62

63 Lužní část (údolí Bobravy a některé její přítoky) byla většinou přeměněna na zemědělskou půdu. Někde zůstala zachována na malých plochách např.: Brahovické údolí (olše lepkavá, jasan ztepilý, dub letní, a střemcha pozdní). V lužních částech se dále vyskytují česnek medvědí, nadmutice bobulnatá, áron plamatý a pižmovka mošusová. Mokřady Na celém území se nacházejí dva významné mokřady: VKP Bobravský mokřad a PP Střelická bažinka. V PP Střelická bažinka je dominantní ostřice latnatá a ostřice dvoumužná. V uplynulých 50 letech došlo bohužel ke zničení mnoha lokalit s výskytem např. bledule jarní, úpolínu evropského, jalovce obecného. Podstatné změny postihly i luční a mokřadní oblasti. Původní luční společenstva v údolí Bobravy byla z větší části přeměněna na pole, z části na kulturní travní porosty. Zbytky původních luk zůstávají v posledních letech neposečeny a zarůstají dřevinami. Lokalita přesličky v nivě Bobravy nad železniční dráhou byla zlikvidována odvodněním. Seznam některých rostlin charakteristických pro oblast přírodního parku Bobrava: Bradáček vejčitý (Listera ovata) - jedna z ohrožených orchidejí; řazen mezi vzácnější druhy, Hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis) - řazen mezi méně ohrožené druhy, méně vzácnější, Okrotice bílá (Cephalanthera alba) - velice vzácná, ohrožený druh (chráněna úmluvou CITES), Prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) - přestože se jedná o běžnou rostlinu je na našem území chráněna, Vstavač nachový (Orchis purpurea) - velice ohrožený druh, chráněn zákonem, Střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) - silně ohrožen, chráněn evropskou legislativou, Vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha) - vzácnější než vemeník dvoulistý, velmi chráněn, Vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) - méně vzácný druh, přesto je chráněn zákonem, Kruštík širolistý pravý (Epipactis helleborine helleborine) - ohrožený druh, chráněn zákonem. 63

64 Fauna V odlišných oblastech národního parku žijí i různí živočichové: Doubravy Hmyz: drvodělka fialová, kudlanka nábožná, brouci: roháč obecný, tesařík, krajník hnědý, krajník pižmový Bučiny Střevlík zlatolesklý Suťové porosty Jasoň dymnivkový, bělopásek topolový, batolec duhový a batolec červený Brahovický potok + mokřady Rak říční, obojživelníci: čolek velký, ropucha obecná, skokan hnědý, skokan štíhlý, rosnička obecná. Pro bezpečný průchod obojživelníků od lesa přes silnici zde byl zřízen jeden z prvních žabích podchodů. Plazi: užovka hladká a užovka obecná. Ptáci V současnosti zde hnízdí asi 98 druhů ptáků. Zmizely však mnohé druhy (mokřady: bukač velký, bukáček malý, čírka obecná, čírka modrá, louky: chřástal polní, chřástal kropenatý, čejka chocholatá, lesy: tetřívek obecný, jeřábek lesní, mandelík hajní, dále: vrána šedá, kavky). Objevily se i nové druhy: výr velký, čáp černý, pěvci: krkavec velký, lejsek malá, lejsek černohlavý, sýkora lužní, hýl obecný, králíček ohnivý, dravci: včelojed obecný, káně lesní, jestřáb lesní, krahujec obecný. Dubohabřiny Hnízdí zde asi 54 druhů ptáků. Nejhojnějším druhem je modřinka obecná a lejsek bělokorý. Charakteristické druhy jsou: strakapůd prostřední a dlask tlustozobý. Bučiny Hnízdí zde asi druhů. Nejhojnější druhy jsou pěnkava obecná, lejsek bělokrký, sýkora modřinka a sýkora koňadra. Charakteristické jsou: doupňák evropský, datel černý a lejsek malý. Mokřady Hnízdí zde asi 13 druhů ptáků. Například: chřástal vodní, chřástal kropenatý a cvrčilka slavíková. 64

65 Savci Z drobných druhů jsou to například: rejsek malý, rejsec vodní, plšík lískový a myška drobná. V hlínsko-bučínské části jsou zastoupeny všechny běžné druhy lesních savců (např. liška obecná, jezevec, kuna lesní. V letech se zde zdržoval 1 x mladý los, 1 x mladý medvěd, a 1 x rys. Ochrana území přírodního parku se realizuje s cílem zachovat relativně málo narušené přírodní prostředí s jeho biologickými a estetickými hodnotami, přičemž se předpokládá jeho využití pro krátkodobou pohybovou rekreaci obyvatel jihu brněnské sídelní aglomerace. Zřizující vyhláška omezuje nebo zakazuje některé činnosti, které by mohly vést k narušení stávajícího krajinného rázu a existujících přírodních a estetických hodnot území. Zvláště chráněná území PP Střelický les, PP Střelická bažinka, PP v návrhu Stará řeka PP Střelická bažinka Původní slatinný mokřad s významnými rostlinnými a ptačími druhy byl nenapravitelně poškozen v 60. letech 20. století. V té době byl totiž jižním okrajem položen plynovod a ropovod se šachtou přímo v tělese mokřadu. Důsledkem toho v následujících letech zanikla převážná část významných rostlinných druhů. Většina ptačích druhů opustila lokalitu již v době výstavby. V roce 1993, kdy už nastávala určitá regenerace mokřadu, však došlo k ropné havárii. Až po šesti letech bylo zjištěno, že zbytkové znečištění již nebrání celkově revitalizaci území. Významné krajinné prvky (VKP) a) Ze zákona Jako významné krajinné prvky (VKP) ze zákona bývají zkráceně označovány významné krajinné prvky obecně vyjmenované zákonem č. 114/1992 Sb. v 3 písm.b) tedy lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy. b) Registrované 65

66 Zařazení registrovaných významných krajinných prvků mezi limity využití území je dáno provedením jejich registrace ve smyslu 6 zákona č. 114/1992 Sb. Registrace se provádí zápisem do seznamu významných krajinných prvků ( 7 odst. 1 vyhlášky č. 395/1992 Sb.). VKP evidované na území přírodního parku Bobrava týkající se zájmového území: a) mokřadní Za Radostickým mlýnem, V Cejpu, U Anenského mlýna, Pod Maksovkou, b) lesní U tunelu, Nad Radostickým mlýnem, Vysoká hora, Nad mlýny, Radostický kopec, U zámku ÚSES (dle Generelu zeleně města Brna) Zájmovým územím prochází nadregionální biokoridor NRBK K 139, který se dostává do kontaktu s územím města Brna na jejím severozápadním okraji prostřednictvím nadregionálního biocentra Podkomorské lesy. Dále pokračuje ve dvou větvích (západní a východní) pásmem lesů směrem na jih, východní větev se přibližuje regionálnímu BC Bosonožský hájek, k němuž odbočuje regionální biokoridor. Po překročení dálnice D1 ústí obě větve do RBC Bučín. V rámci PP Bobrava je biocentrem na regionální úrovni RBC 1645 Střelický les a RBC 1717 Líchy. Základní osou sítě regionálního ÚSES jsou ve městě Brně nivy řek Svitavy a Svratky. Kulturně historické hodnoty území Architektura a) sakrální Farní kostel Nejsvětější trojice a sv. Jiljí ve Střelicích, Kostel sv. Gotharda v Modřicích, Socha sv. Floriána v Modřicích, Farní kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Želešicích b) lidová Domy č. 23 a 76 na ulici 24.dubna v Želešicích c) technická 66

67 Mlýny na řece Bobravě, Železniční most na trati Střelice - Hrušovany nad Jevišovkou, Německá dálnice u Ostopovic, Železniční tunely, Doprava Dopravní vztahy Území PP Bobrava je dopravně dostatečně přístupné železničními tratěmi Brno Jihlava - Havl. Brod, Brno Moravské Bránice Znojmo Oslavany i silniční sítí z Brna, Rosic i Ivančic. Pro západní část území má význam komunikace II.třídy Moravský Krumlov Ivančice Neslovice Tetčice Rosice, pro severní část území komunikace I.třídy Rosice Popůvky Brno, pro východní část území komunikace II.třídy Střelice Ořechov Slůvky Moravské Bránice, pro jižní část území komunikace III. třídy Neslovice Prštice Ořechov. Ve směru sever jih vede územím rychlostní komunikace E 461 směrem na Vídeň. V severní části území protíná dálnice D1 Brno Praha, která navazuje na dálnici D2 Brno - Bratislava, jež vede souběžně s cyklotrasou v její jihovýchodní části. Pro pěší návštěvníky PP Bobrava je území dostupné po turisticky značených trasách. Hlavní trasa vede z Brna Horních Heršpic a sleduje Bobravu od hranic kat. území Želešice k železniční stanici Střelice. Navržená cyklotrasa je napojena na stávající dálkovou cyklotrasu Brno Vídeň. Cyklistická stezka Brno-Vídeň (Jantarová stezka) Celková délka trasy: cca 130 km, polovina na území ČR Jižní Morava a polovina na území Rakouska oblast Weinviertel. Charakteristika trasy: Výchozími body jsou obě metropole. V Brně trasa prochází městem prakticky od přehrady, u haly Rondo pak vede po samostatné stezce vedené po břehu řeky Svratky. Ve Vídni je nejlepší napojení na trasu z Dunajské stezky s napojením na Eurovelo č.9 u Stammerdorfu. Trasa je vhodná pro všechny druhy jízdních kol včetně závodních. Je vedena výhradně po stezce určené pro cyklisty či po méně frekventovaných obslužných komunikacích či silnicích nižší třídy. V ČR vede trasa převážně po dálkové cyklistické trase č.4, od soutoku řek Svratky a Svitavy v Brně až do Hevlína po Jantarové stezce. V Rakousku vede nejdříve po mezinárodní dálkové trase Eurovelo č.5 z Laa an der Thaya až k Mistelbachu, kde se 67

68 napojuje na Eurovelo č.9. Před Vídní se Eurovelo č.9 napojuje na Dunajskou stezku a využívá místní sítě vídeňských cyklostezek. Cykloturistika Cykloturistika je jednou z forem rekreačních aktivit, která je v souladu s trendy rozvoje cestovního ruchu. Je to nejekologičtější druh dopravy, příznivě ovlivňuje zdraví a kondici obyvatelstva a podporuje zdravý životní styl. Většina cílů je na kole dostupná. Cykloturistika se dá se spojit s kulturně-poznávacími aktivitami, dá se při ní vnímat okolní prostředí a získat nové zážitky. Na kole můžeme vyrazit nejen na výlety z našeho bydliště na krátký či jednodenní výlet, ale na kole také můžeme strávit dovolenou a to nejen u nás, ale i v zahraničí. V současné době zájem o cykloturistiku roste, a to nejen ve smyslu rekreačním, poznávacím a sportovním, ale také se začíná více používat kola jako dopravního prostředku na krátké vzdálenosti, čímž se dá regulovat automobilová doprava a zlepšit dostupnost blízkých měst. V mnoha městech se obvykle do cíle dostaneme na kole dřív, než automobilem. Bohužel jsou v málo městech odděleny stezky cyklistů od automobilových komunikací. Dobře rozmístěné cyklotrasy slouží nejen turistům na kole, ale i místním obyvatelům, kteří je mohou využívat každodenně, např. na cestě do zaměstnání. Cyklotrasy jsou důležité pro rozvoj mikroregionu. Vytvářejí spojnice různých míst, lákají turisty, kteří v místě utratí peníze a vytváří tak prostor pro rozvoj místního podnikání. Prostupnost krajiny Veřejně přístupné účelové cesty, stezky a pěšiny mimo zastavěné území zpřístupňují krajinu pro obyvatele a umožňují její využívání (paragraf 63 Přístup do krajiny, odst.1, zák 114/92 Sb.). Za veřejně přístupné účelové cesty lze považovat cesty s vlastním parcelním číslem jež jsou ve vlastnictví města Brna (LV 1), České republiky (LV 2, LV 3). V lesních porostech (PUPFL) lze považovat za veřejně přístupné cesty pouze odvozní lesní cesty a lesní cesty s vlastním parcelním číslem. Na tyto cesty může být omezen vstup či vjezd vlastníkem pozemku nebo orgánem státní správy lesa. Za veřejně přístupné cesty stezky a pěšiny lze považovat i ty, po nichž je v souladu s územním plánem vedena turistická nebo cykloturistická trasa. 68

69 Na území Brněnské aglomerace je nutno zabezpečit deklarovanou prostupnost krajiny, neboť často jsou historické i současné cesty rušeny, zastavovány nebo neprůchodné (např. v zahrádkářských koloniích). Popis návrhového řešení Trasování naučné cyklotrasy Naučná cyklotrasa Přírodním parkem Bobrava je navržena jako samostatný okruh pro krátkodobou rekreaci z přilehlých sídelních aglomerací příp. jako odbočka z dálkové trasy Brno Vídeň. Při návrhu trasy se vycházelo ze stávající cestní sítě a ze snahy vyhnout se co možná nejvíce konfliktům s motoristy. To se nepodařilo pouze na jedné třetině trasy. Byly vybrány zajímavé objekty (přírodní, historické, aj.), jejichž spojením vznikla kostra trasování naučné cyklotrasy. Část trasy tohoto okruhu je součástí dálkové trasy Brno - Vídeň, a to v úseku Pisárky Čertík až do Modřic (zahradní centrum Brabec), kde trasa odbočuje z cyklotrasy dálkové (Brno Vídeň). Z tohoto místa se trasa odklání od návrhu z roku 2002, kde vedla po silnici č. 152 do Želešic. V dnešním návrhu trasa prochází kolem Staré řeky pod silnicí č. 152 a dále vede po polní cestě rovnoběžné s touto silnicí. U benzínové čerpací stanice se dostává na účelovou komunikaci vedoucí kolem bývalých uhelných skladů. Za nimi cyklotrasa přechází opět na polní cestu a podjíždí železniční trať Brno Břeclav, a tím se dostává mezi těleso železnice a rychlostní komunikace Brno Mikulov. Následně po několika set metrech podjíždí i tuto komunikaci a přiblíží se k říčce Bobravě. Dále už pokračuje kolem vodního toku až do Želešic. Obcí Želešice a za nimi pokračuje po pravém břehu Bobravy na rozdíl od původní trasy z roku 2002, kde trasa procházela po jejím levém břehu. Až se dostaneme k želešickému lomu, překonáme přes lávku Bobravu a pokračujeme po levém břehu. Odtud už trasa souhlasí s původním trasováním (r.2002), tzn. pokračuje údolím říčky Bobravy až do Radostic. Kousek za Novým mlýnem ve směru na Radostice je přemostění přes řeku, které je využito pro variantní trasu podél pravého břehu a ž k silnici Nebovidy Ořechov. Další variantní trasa vede od Šafránkova mlýna ke Spálenému mlýnu. Po projetí celého údolí Bobravy se v Radosticích dostáváme na komunikaci, po které pokračujeme přes Střelice, do Ostopovic, kde máme možnost zvolit opět variantní trasu. Na tuto trasu se lze napojit naproti odbočce k obci Troubsko. Vede nahoru po polní cestě směrem k Nebovidům a na samé katastrální hranici se prudce stočí zpět dolů k Ostopovicům a u zastávky MHD se opět napojí na hlavní trasu. Po ní se přesuneme dál 69

70 přes Starý Lískovec, přes park KV2 na Kamenném vrchu do Nového Lískovce. Po Průjezdu Novým Lískovcem klesáme až do Pisárek k Čertíku. Tam se okruh naučné cyklotrasy napojí na dálkovou trasu z Prahy do Brna a po ní pokračuje kolem řeky Svratky až do Modřic (k zahradnímu centru Brabec). Tab. 1: Tabulka navržených tras a jejich délky celková délka km hlavní trasa 42,5 variantní trasy 7,5 dočasné trasy 2,5 Návrh zastavení na trase V rámci naučné cyklotrasy Přírodním parkem Bobrava je navrženo 10 tématických zastavení, která nejsou číslována. Tím je možné kdykoli přidat další zastavení. Nástup na trasu je možný na mnoha místech, ale pro přehlednost zvolíme za počátek obec Modřice. Pokud cykloturista nebo turista vstoupí na naučnou trasu, nemusí ji absolvovat v celé její délce, ale může z trasy sejít po jiné, turistické, lesní nebo polní cestě a nebo jiné komunikaci. Na každém ze zúčastněných katastrů (viz níže - tabulka zastavení) je navrženy vždy jedno zastavení, vyjma Střelického, kde jsou zastavení dvě. Na třech katastrech se však zastavení zatím neobjevují vůbec, a to na katastru Starý Lískovec, Brno-střed a Brno-jih. Každé zastavení je vybaveno informačním panelem, lavicí a cyklostojanem pro 4 kola. Tab. 2: Tabulka navržených naučných zastavení Pořadové číslo zastavení Katastr 1 Modřice 2 Želešice 3 Moravany 4 Ořechov 5 Nebovidy 6 Střelice 7 Radostice 8 Střelice 9 Ostopovice 10 Nový Lískovec Obsahem informačního panelu je mapa naučné cyklotrasy s vyznačením jednotlivých zastavení. Dále obsahuje stručný popis o naučné cyklotrase, který je umístěn nad mapou. 70

71 Na panelu je rovněž umístěno logo naučné cyklotrasy, název místa naučného zastavení s doprovodným textem a fotografiemi. Návrh značení trasy Naučná cyklotrasa Přírodním parkem Bobrava má svoje vlastní logo a rovněž značení. Jedná se o dva nesoustředné kruhy mezi nimiž je napsán název Bobrava (černě). Prostor mezi oběma kruhy má bílou výplň. V menším, vnitřním kruhu je vyobrazena silueta sedícího bobra (černá barva), levá část je vyplněna hnědozelenou barvou barva lesa, přírody, pravá část je vyplněna červeně barva chráněného druhu. Na vývoji loga se podílela i akademická malířka Nina Čampulková. Logo se objevuje jak na informačních tabulích, tak na orientačním značení (směrové šipky) v průběhu celé trasy. Směrové šipky jsou obdobou směrových šipek KČT, mají stejné rozměry, ale jiné barevné provedení. Vyrobeny jsou z pozinkovaného plechu a obsah směrovky je natištěný na fólii a nalepený na plech. Barevné provedení je žlutý podklad, černé písmo a logo dle výkresu 03. Uchycení je řešeno podle tloušťky nosiče, na sloup veřejného osvětlení nebo jiné nosiče větších průměrů nerezovou páskou Bandimex, na sloupky průměru 60 mm hliníkovými objímkami. Návrh mobiliáře Přístupnost území je díky malé vzdálenosti od Brna velmi dobrá i pro krátkodobou rekreaci. Vybraná zastavení jsou vybavena informačním panelem, lavicí a stojanem na kola. V mapě jsou tato zastavení označena kroužkem s červenou výplní. Aktuální zastavení je vždy zvýrazněno větším kroužkem a šipkou, která na něj ukazuje. Informační panel Vlastní informační panel má rozměr 1000 x 800 mm. Je vyroben jako sendvič, tzn. skládá se z hliníkového rámečku, dvou pozinkovaných plechů a kovového výztužného rámu. Tento výztužný rám je skrytý uvnitř sendviče (mezi dvěma pozinkovanými plechy) stejně jako spojovací materiál. Obsah panelu (viz. kapitola 3.2 Návrh zastavení na trase ) je natištěn na nereflexní fólii technologií InkJet, která je nalepena na pozinkovaný plech. Celá 71

72 tabule je uchycena čtyřmi nerezovými závitovicemi do neopracovaných dubových kůlů (výška 2100 mm, prům. 150 mm). Tyto jsou usazeny do betonové patky. Lavice Lavice je vyrobena ze čtyř vedle sebe horizontálně položených dubových hranolů (90x90x1500 mm), připevněných vratovými šrouby na 2 příčné hranoly a všechny společně tvoří sedák. Ten je potom připevněn ke čtyřem neopracovaným dubovým kůlům a celá lavice je potom uložena v betonové patce. Cyklostojan Na každém zastavení bude umístěn cyklostojan pro čtyři kola. Ten je tvořen ze dvou samostatně stojících částí. Skládá se z hrazdy (kovová tyč 1250 mm na konci se závity), která spojuje dva dubové kůly (délka 1100 mm a průměr cca 140 mm). Takto spojené kůly jsou pak uloženy v betonové patce. Závěr V současné době dochází k nebývalému rozvoji cyklistické dopravy. Lidé si uvědomují důležitost pohybu, který mnoha lidem chybí a snaží se jej kompenzovat pohybem na kole. Cyklisté si uvědomují, že je kolo jako dopravní prostředek ekologicky nezávadné, nenáročné na plochu při odstavování, v hustém městském provozu relativně rychlé, že nevyužívá pohonné hmoty a je snadněji finančně dostupné. Cyklistika je velice příjemný sport, kdy nejenže se dělá něco pro zdraví, ale také se shlédne spoustu zajímavých míst a ještě při tom získá spousta zážitků. Vzhledem k vysoké návštěvnosti velmi cenného území Přírodního parku Bobrava se proto nabízí rozšíření služeb i pro vyznavače cykloturistiky. Tato studie si tedy kladla za cíl zpřístupnit a seznámit širší veřejnost s touto vyhledávanou turisticko rekreační oblastí brněnské aglomerace. Obsahem studie je také koncepční návrh mobiliáře a vybavení informačních uzlů, návrh značení tras: nástin obsahu a technické řešení. Navrženými opatřeními dojde k rozšíření a zkvalitnění doprovodné turistické infrastruktury, zvýšení konkurenceschopnosti území kraje ve srovnání s územími s podobnou nabídkou, snížení podílu environmentálně škodlivé individuální silniční dopravy ve městech, rozšíření nabídky volnočasových aktivit, lepší koordinaci a 72

73 provázanosti aktivit, využití potenciálu cyklistiky pro rozvoj cestovního ruchu a zvýšení souvisejících ekonomických přínosů. 73

74 Naučná stezka Kulturní promenáda Obr. 3: Náměšť nad Oslavou pohled na zámek a barokní most. Zdroj: Zadavatel projektu Město Náměšť nad Oslavou Zpracovatel Ing. Radek Otevřel Cíl projektu a stručná charakteristika stezky Cílem projektu bylo vytvoření naučného okruhu ve městě Náměšť nad Oslavou, který by se měl zabývat kulturními a technickými památkami. Smyslem bylo zatraktivnění vycházky z centra města k zámku a opačně. Vznikla tedy okružní otevřená naučná stezka se dvěma počátky, a to na zámku a na náměstí u informačního centra. Dalo by se říci, že se jedná o dva samostatné naučné okruhy, jeden v rámci zámeckého parku, druhý v rámci náměstí a nejbližšího okolí. Oba dva tyto okruhy jsou spojeny liniovou trasou. 74

75 Ze situace by se naučná stezka mohla zdát spíš stezkou uzavřenou, ale vstoupit na ni lze na mnoha místech. Je to dáno uliční sítí města, po které je vedena. Zřizovatel měl již představu, které památky by chtěl prezentovat a kudy by předběžně mohla vést trasa. Lokalizace projektu Naučná trasa vytváří dva okruhy, které jsou spojeny liniovou trasou. Jedná se o okruh na náměstí a v jeho nejbližším okolí a okruh na zámku. U obou okruhů jsou stávající informační centra, která zároveň tvoří nástupní místa a jsou zde distribuovány letáky o naučné stezce. Stezka je vedena po stávající cestní síti, pouze v úseku od čistírny odpadních vod k baroknímu mostu bylo provedeno zpevnění povrchu. Téměř celá trasa vede městskou památkovou zónou, pouze k čistírně odpadních vod ji opouští. Terén je spíše rovinatý, ovšem převýšení spojnice mezi oběma okruhy je poměrně velké. Délka trasy je cca 3,5 km. Termín dokončení Projekt byl spolufinancován z dotací od firmy ČEZ a zrealizován byl firmou Urbania, s.r.o. v roce Obrazová a mapová dokumentace k této případové studii je uvedena v přílohách č Širší územní vztahy Náměšť nad Oslavou je malé město na úpatí Vysočiny, 40 kilometrů západně od Brna. Leží na malebných březích dolního toku řeky Oslavy. Místní jméno Náměšť je původem české. Označovalo se tak místo (sídliště nad řekou), kde bylo něco namístěno, nashromážděno, naplaveno - písek, spraš, hlína. První zmínka o Náměšti pochází z roku 1234, kdy náměšťský hrad patřil do majetku rodu Mezeříčských z Lomnice. Lokalita je dobře dostupná motorovou a také železniční dopravou. Město je napojeno na železniční trať Brno-Jihlava, a to již od roku Místa pro parkování automobilů jsou vyznačena v příloze č

76 ÚSES Kolem řeky Oslavy prochází regionální biokoridor č (severně od silnice I/ 23) a č (jižně od silnice I/23). Jihovýchodně od zámku je lokalizováno regionální biocentrum Obora, která je přírodní památkou. Obora je rovněž Evropsky významnou lokalitou podle soustavy Natura Památky a přírodní zajímavosti Státní zámek Náměšť nad Oslavou Původně moravský knížecí hrad. Ve 13. století získal hrad charakter gotické pevnosti. V roce 1563 se stali jeho majiteli Žerotínové. Jan st. ze Žerotína přestavěl hrad v letech na renesanční zámek. Karel st. ze Žerotína prodal Náměšť v roce 1628 a odešel do exilu. V roce 1629 se stali na celé jedno století majiteli panství Wendenbergové, následovali Enckenwirtové a. Tito majitelé obohatili Náměť o řadu barokních staveb. Bedřich Vilém Haugwitz koupil Náměšť v roce 1752 od Kufštejnů. Kromě řady stavebních akcí obohatili Haugwitzové kulturní, zvláště hudební život, kterého se aktivně účastnila i řada poddaných. Haugwitzové vlastnili zámek až do roku 1945, kdy byl zámek zkonfiskován a upraven na letní sídlo prezidenta republiky. V roce 1950 byl zámek částečně zpřístupněn veřejnosti. Další prostory byly zpřístupněny až po roce Zámek byl v roce 2001 prohlášen národní kulturní památkou. Barokní most se sochami přes řeku Oslavu z r Patří k nejstarším zachovaným kamenným mostům a je připodobňován ke Karlovu mostu. Je zdoben dvaceti sochami od J. Winterhaltera a A. Jelínka. Určitou symbolikou jsou 4 sochy andělů, umístěné na konci zábradlí obou předmostí. Jsou to archanděl Gabriel, archanděl Michael, archanděl Rafael a anděl od nebeské brány. Andělé v křesťanské symbolice představují ochránce a strážce. Jejich rozmístění mělo být ochranou mostu i jeho uživatelů. K poslední opravě barokního mostu došlo v roce Na opravený most byly osazeny kopie barokních soch. Kostel sv. Jana Křtitele Barokní farní kostel sv. Jana Křtitele byl postaven hrabětem Janem Baptistou z Werdenbergu v roce s obrazy nizozemského malíře F. Stolla a P. Trogera. Původně na tomto místě stával starý románský kostel. Ten v roce 1629 spolu s celým městečkem padl za oběť velikému požáru. 76

77 Kaple sv. Anny (Špitál) Barokní kaple sv. Anny tvoří centrální část souboru budov špitálu sv. Anny, který je v místě nazýván Špitálek. Celý objekt byl postaven v letech jako domov pro přestárlé sloužící a poddané náměšťského panství. Sochařská výzdoba je od J.Winterhaltera, obrazy od P.Trogera. Špitálníci zde žili ještě po roce V současné době je objekt ve správě Městského kulturního střediska. Kaple se využívá pro komorní koncerty a menší divadelní formy. Hrobka Haugwitzů Vlastní empírová hrobka vystavěná dle návrhu vídeňského architekta Josefa Kornhausela v letech , s mramorovými figurálními skulpturami od Josefa Kliebera. Empírový sloh, ve kterém se u nás stavělo přibližně v letech , se silně inspiroval řeckou a hlavně římskou antikou. Klasický je i použitý materiál sochařské výzdoby mramor. Jako poslední zde byl v roce 1995 pohřben jeden z příslušníků hraběcího rodu Karel Antonín Haugwitz. Sousoší Nejsvětější Trojice Barokní sousoší Nejsvětější Trojice nechala na toto místo postavit v roce 1715 Marie Isabella, manželka tehdejšího majitele panství, hraběte Jana Filipa z Werdenbergu. Sousoší vyjadřovalo díkuvzdání za to, že se Náměšti vyhnula morová epidemie. Je dílem Antonína Rigy. Měšťanský dům Renesanční dům U Bílého koníčka čp. 63 na Masarykově náměstí byl původně zájezdním hostincem vedle městské brány, zvané vrata, při vjezdu od Třebíče. Sklepení jsou zaklenuta kamennou valenou klenbou. Dům je zapsán v seznamu státních památek. Stará radnice Stará radnice je původně renesanční měšťanský dům, který vznikl přestavbou staršího gotického domu. Na radnici byl upraven v roce Při větší opravě v roce 1934 bylo obnoveno sgrafito na venkovních omítkách s naznačením dříve zazděného bočního vstupu. 77

78 Nad čelním vstupem se nalézá městský znak a na průčelí budovy jsou osazeny pamětní desky věnované obětem obou světových válek. V současnosti je v budově umístěno Městské kulturní středisko a jeho informační centrum, dále pamětní síně fotografa Ondřeje Knolla a knihtiskaře Viléma Papírníka. Část objektu užívá Základní umělecká škola. Fara Farní úřad byl v Náměšti již před rokem V roce 1740 začali Kufštejnové na místě původní farní budovy stavět novou, velice prostornou barokní faru. Fara je pohledově nejexponovanější budovou na celém náměstí. Plastiky sv. Josefa a sv. Jáchyma v nikách vedle hlavního vstupu do objektu jsou od Josefa Winterhaldera staršího. Kromě Římskokatolického farního úřadu je v budově umístěna Základní umělecká škola. Klášterní manufaktura přádelna Pozdně barokní klášter kapucínů byl postaven v roce V jeho centrální části se nalézá kaple vysvěcená v roce 1767 s hrobkou stavitelů kláštera hrabat Haugwitzů. V roce 1784 císař Josef II. klášter zrušil. Následně v opuštěných objektech hrabě Jindřich Vilém Haugwitz rozjel za pomoci nizozemských odborníků přádelnu a tkalcovnu. Její výrobky dostávaly zlaté medaile na průmyslových výstavách ve Vídni, Paříži, Lipsku i Londýně. V době svého maximálního rozvoje v polovině 19. století byla náměšťská továrna největším vlnařským podnikem na Moravě. Příčinou jejího zániku v roce 1867 byla levná doprava energií po postavení uhelné železnice ze Zastávky do Brna. Ta byla dokončena v roce 1861 a umožnila podstatné zlevnění výroby v brněnských textilkách. Dnes jsou převážné části bývalého kláštera obývány a část sloužila od roku 1960 pro výrobu oděvů. Zámecká obora zaujímá plochu mezi Kralicemi a Náměští s chovem daňčí zvěře. Je přírodní a kulturní památkou (popis viz podkapitola Ochrana přírodních hodnot území). Schulzovy filtry Kanalizační čistírna v Náměšti nad Oslavou byla postavena v letech Je to mechanicko-biologická čistírna. Mechanická část byla tvořena česlemi a usazovací nádrží k zachytávání hrubých nečistot, biologickou část tvoří Schulzovy biofiltry-válcové nádoby 78

79 o průměru 1,6m, vysoké 9,6m vyplněné kamenivem pokrytým vrstvou mikroorganismů. Odpadní voda je přivedena na horní okraj nádoby a je rozstřikována pomocí skrápěče na kamennou náplň filtru. Zde za přítomnosti mikroorganismů a vzduchu, který je strháván protékající vodou a komínovým tahem tělesa, dochází k odstraňování nečistot v odpadní vodě. Dnes je možné podobné zařízení vidět v Evropě pouze v Anglii. Náměšťská čistírna byla v provozu do roku Byla nahrazena novou moderní mechanicko- biologickou čistírnou. Přestože stará čistírna přestala čistit odpadní vody z města Náměště nad Oslavou, zůstala pro budoucí pokolení zachována její technicky a historicky nejdůležitější část, Schulzovy biofiltry s dosazovací nádrží, které tvoří ojedinělou technickou a kulturní památku. Ochrana přírodních hodnot území Předmětem ochrany je přírodní památka Obora se zachovalými mohutnými stromy a pozoruhodnou flórou a faunou. Náměšťská obora bezprostředně navazuje na zámecké parky. První zmínka o tomto původně hradním loveckém revíru je z roku Oplocena byla ve druhé polovině 16. století za Žerotínů. Celková plocha činí 346, 5 ha. Uvnitř obory byl postaven v roce 1890 zámeček Lusthaus. Ve východní části obory byla v roce 1850 postavena myslivna. Při zdi u silnice k Brnu stojí hájovna. Obora se nalézá ve výšce m nad mořem. Pramení zde čtyři potůčky. Na jednom z nich je postavena kaskáda čtyř rybníčků. V roce 1985 bylo v oboře 310 daňků, kteří se zde chovali již před husitskými válkami. V devadesátých letech byl jejich stav snížen na 187 kusů. Díky minimálním lesnickým zásahům se v oboře nalézá mnoho druhů drobných živočichů. Pozoruhodná je ptačí fauna. Před postavením letiště zde existovala největší kolonie kavky obecné v republice. Stromové patro tvoří převážně listnáče, z nichž je více než polovina dubů. Nedozírné škody v oboře napáchala vichřice v roce Tehdy padlo několik set stromů s obvodem kmene větším než 600 cm. Dnes jsou zde pouze 3 takové duby. Oboru spravují Lesy České republiky, lovecký revír je pronajatý soukromému subjektu. Popis studie Předmětem tohoto řešení je zpracování městského informačního systému pro pěší v podobě naučné trasy s názvem Kulturní promenáda. Návrh je koncipován tak, aby byl vytvořen ucelený a přehledný informační systém, který zajistí jednak orientaci 79

80 k jednotlivým cílům (památkám) naučné trasy a dále informaci o daném cíli (památce). Návrh jednotlivých prvků městského informačního systému je řešen tak, aby navržený materiál byl v souladu s materiály použitými v MPZ a přijatelný památkovou péčí. Barevné schéma je voleno v souladu s barevným schématem mobiliáře a veřejného osvětlení použitého na náměstí. Z návrhu tedy vzešel litinový systém, který je zároveň méně náchylný vůči vandalismu. Nosič orientačních sestav vychází z tvaru nosiče lamp veřejného osvětlení na náměstí. Informační tabule vychází z tvaru barokního okna. Barevná kombinace je šedá (grafit) na nosičích a odstín bílá káva na činných plochách (polepech). Vybavení naučného okruhu je tvořeno prvky orientačního systému (tabule s mapou stezky, směrové značení) a výkladovými panely. Na trase je umístěno 11 naučných zastavení a 2 panely s přehlednou mapou. K naučné stezce byl vytvořený leták, kde je vyobrazena mapa celé trasy shodná s mapou na panelech a popis k jednotlivým zastavením. Grafický vzhled letáku koresponduje s vizuálním stylem orientačního systému a výkladových panelů. Ostatní vybavenost je tvořená stávajícím městským mobiliářem litinovými lavičkami, odpadkovými koši, stojany na kola a lampami veřejného osvětlení. Stezka je určena především pěším turistům, a to jak pro svoji délku a vzdálenosti mezi jednotlivými zastaveními, tak z důvodu pohybu velkého množství pěších návštěvníků. Vjezdu cyklistů však rozhodně nijak bráněno není. Hustota turistů, zejména v prázdninových měsících, plynulý průjezd cyklistů v některých úsecích stezky nedovoluje. Popis prvků Orientační značení Kulturní promenády, které je tvořeno orientačními směrovkami, je sestaveno ze 4 základních prvků, které se liší na jednotlivých sestavách v počtech kusů směrovek a délkách sloupků. sloup sloupek směrovka hlavice 80

81 Sloup tvoří základová ocelová trubka průměru 70 x 3 x 1100 mm kotvená do betonového základu (patky min.300 x 300 mm) do hloubky min.700 mm. Nad povrchem terénu trubka vyčnívá 350 mm. Na trubku je nasunut litinový sloup z šedé litiny GG20 délky 1100 mm a průměru 90 mm. Součásti jsou spojeny 7ks stavěcích šroubů M12x20. Vrchní řadou 4 šroubů je možno seřizovat odchylky od kolmosti svislé osy. Povrchová úprava trubky je antikorozní nátěr syntetickou barvou. Povrch litinového sloupku je šopovaný (metalizovaný) zinkem a dále stříkaný metalizovanou barvou UNIFER II odstín 103, výrobce CAP Arreghini SpA, Italie. Sloupek je tvořen trubkou Zn průměru 70 x 2 x 2000(2400) mm. Trubka je zvenku i zevnitř žárově zinkovaná, natřená metalizovanou barvou UNIFER II odstín 103. Směrovku tvoří hliníko-křemíkový odlitek 700 x 100 mm a ocelová objímka na trubku průměr 70 mm. Obě části jsou lakovány fasádní polyesterovou práškovou barvou v odstínu metalizovaná černá B1381. Polep tvoří litá folie v odstínu RAL překrytá transparentní litou folií. Směrovka je s objímkou spojena 3 ks šroubů Zn M6x16 se zápustnou hlavou a vnitřním šestihranem. Hlavici tvoří odlitek z šedé litiny GG20. Tvar tvoří pavéza šířky 100 mm, tloušťky 25 mm s oboustranně předlitým zjednodušeným znakem města. Podklad pod barvou fasádní polyesterovou práškovou v odstínu metalizovaná černá B1381 tvoří práškový zinek. Sloupek je nasunut do sloupu tak, aby dosedl na základovou trubku. Pojištěn je 3 ks stavěcích šroubů M8x8. Na sloupek jsou postupně shora nasouvány směrovky s objímkami v počtu kusů podle požadavků na vyznačení směrů na tom kterém stanovišti. Je třeba dbát zásady danou tvarem objímek, že v jedné výškové úrovni mohou být pouze dva různé směry. Nejvyšší směrovka s objímkou musí být minimálně 25 mm od konce sloupku. Na konec sloupku, jako ukončení, přijde nasadit hlavice. V přírubě jsou vyvrtány 3 otvory 81

82 průměru 5,5 mm. Podle zvoleného natočení pavézy se do sloupku vyvrtají 3 otvory stejného průměru. Sloupek s hlavicí se spojí 3 ks nerezových trhacích nýtů 4,8x16mm. Před nýtováním se do dutiny příruby po obvodu nanese neutrální silikon transparentní, který následně zatěsní spoj. Neutrálním silikonem transparentním se zatěsní spára mezi sloupkem a hrdlem litinového sloupu. Rovněž se uvedeným silikonem zatěsní všechny šroubové spoje na sestavě. Výkladové panely Výkladové panely jsou složeny ze 3 základních prvků sloup sloupek deska Sloup i sloupek jsou provedeny ze stejného materiálu a stejných parametrů jako u směrových sestav, pouze délka sloupku je 1500 mm. Na místo zakončovací hlavice v podobě oboustranného zjednodušeného znaku města je sloupek zakončen černým plastovým víčkem. Deska Litinová deska 500 x 700 mm z šedé litiny GG20 ve tvaru barokního okna a 3 ks ocelových zesílených objímek na trubku průměru 70 mm. Části jsou lakovány fasádní polyesterovou práškovou barvou v odstínu metalizovaná černá B1381. Polep tvoří motiv na vinilové folii s antigrafity folií. Tisk je ředidlovýmí inkousty technologií InkJet. Deska je na sloupek přes objímky připevněna 6 ks šroubů Zn M8x30 s válcovou hlavou a vnitřním šestihranem. Sloupek je nasunut do sloupu tak, aby dosedl na základovou trubku. Pojištěn je 3 ks stavěcích šroubů M8x8. Na sloupek je přes objímky a šrouby připevněna deska tak, aby konec sloupku s víčkem byl 100 mm pod horním obrysem desky. Neutrálním transparentním silikonem se zatěsní spára mezi sloupkem a hrdlem litinového sloupu. Rovněž se uvedeným silikonem zatěsní všechny šroubové spoje na sestavě. Pro orientační mapy bylo využito prvků pro výkladové panely. 82

83 Tab. 3: Tabulka směrových sestav "Kulturní promenády": poř. č. umístění polep počet směrovek 1 v zámeckém parku oboustranný 3 2 u domu č.p. 12 oboustranný 2 3 u francouzské zahrady oboustranný 2 4 na křížení cest u zámeckého parku oboustranný 4 5 na křižovatce ulic U Pivovaru a Podhradí oboustranný 3 6 před barokním mostem směrem z náměstí oboustranný 3 7 u Šulcových filtrů u řeky oboustranný 4 8 za sokolovnou k Šulcovým filtrům oboustranný 4 9 u kruhového objezdu (sil. I/23) oboustranný 4 10 před informačním centrem oboustranný 9 11 u kostela oboustranný 4 12 u prodejny Dowo oboustranný 3 13 před vstupem kzámku z ulice Zámek oboustranný 1 Celkem směrovek 46 Tab. 4: Tabulka informačních tabulí "Kulturní promenády" poř. č. název zastavení počet tabulí 0 mapa (u informačního centra) 1 0 mapa (u zámeckého parku) 1 1 Klášterní manufaktura (Přádelna) 1 2 Zámek 1 3 Barokní most se sochami 1 4 Kostel sv. J. Křtitele 1 5 Fara a sousoší Nejsvětější Trojice 1 6 Kaple sv. Anny (Špitál) 1 7 Hrobka Haugwitzů 1 8 Stará radnice 1 9 Měšťanský dům 1 10 Schulzovy filtry 1 11 Typický pohled na zámek 1 Celkem tabulí 13 83

84 Shrnutí poznatků z případových studií Představené případové studie nejsou právě zdárným příkladem jednotnosti značení naučných stezek. Nebyly zde respektovány zásady KČT na vyznačení naučných stezek. Zde byl původní záměr odlišit se od turistického značení a vytvořit vlastní značení, které bude stezku prezentovat a zároveň propagovat. Vlastní značení může být zrovna zdárný příklad, jak lze přeznačit krajinu. Jsou zde však určité pojící prvky s turistickým značením. U naučné stezky Krajem říčky Ponávky byl použit stejný rozměr směrové šipky jako u turistického značení a stejně tak i grafické rozvržení směrovky. Starostové všech tří zainteresovaných obcí (Česká, Lelekovice, Vranov) pojali krajinu svého mikroregionu nejen naučným, ale i zábavným, avšak uměleckým způsobem. I z toho důvodu zde vznikla snaha o vytvoření vlastního značení. U naučné stezky Přírodním parkem Bobrava byly opět použity rozměry směrové šipky turistického značení a vzhledem k tomu, že je to stezka určená spíše pro cyklisty, jako podklad byla zvolená žlutá barva, stejně jako u cyklistického turistického a dopravního značení. Toto značení má však podstatnější nevýhodu. Na směrových šipkách není uváděna kilometráž k cílům, tzn., že navigační značení zde zastává spíš funkci pásového značení, avšak podstatně dražšího. Naučná stezka Kulturní promenáda v Náměšti nad Oslavou, byla již zadaná bez typického značení naučné stezky. Byla proto pojata spíše jako městský informační systém. Zde bylo nutné projednání s památkovým ústavem, jelikož trasa Kulturní promenády prochází z větší části městskou památkovou zónou, a proto byla zvolena litina v odstínu grafitu, stejně jako ostatní již nainstalovaný mobiliář a pouliční lampy, a decentní světle hnědý podklad činné plochy. Pro přehlednost a pro větší komfort orientace byla vytvořena brožura s mapou naučné stezky. Všechny tři naučné stezky byly voleny tak, aby maximálně využívaly stávající cestní sítě. Území v příměstských oblastech jsou protkaná velmi hustou cestní sítí, je tedy vhodné tuto síť zbytečně nezahušťovat a snažit se využít sítě stávající. I díky této skutečnosti u případových studií nedošlo k žádnému konfliktu se zákonem 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, a to ani při umísťování prvků vybavenosti. Určitým rizikem či negativem může být vedení naučné stezky po lesních těžebních cestách. V období těžby a svozu dřeva zde dochází ke střetu návštěvníků s lesní technikou. Takové vedení trasy je třeba mít schválené vlastníkem cesty. Kolem těžebních cest není vhodné umísťovat žádné vybavení 84

85 stezky kvůli případnému poškození při těžbě a svozu dřeva a vlastník pozemku na to často sám upozorní. Naučná stezka krajem říčky Ponávky je ukázkovým příkladem živé a plně funkční stezky s velmi dobrou údržbou. Je pravděpodobně díky autorům původního záměru starostů zainteresovaných obcí, kteří stanovily Den Ponávky, což je den, kdy se veřejnost vypraví na naučnou stezku nebo její část. Většinou bývá odhaleno nové umělecké dílo na trase, nebo nově vzniklé zastavení. Bohužel již bývá i vzpomínkou na zesnulého sochaře Jana Nováka, původně dvorního autora sochařských děl. Naučná stezka přírodním parkem Bobrava je díky nedostatku financí stále ne úplně doznačena a některé, zejména variantní úseky, nejsou v terénu zprovozněny. Je zde i poměrně velké negativum napojení trasy na mnoha místech na komunikace 3. třídy, což činí stezku méně zajímavou a mnohde i nebezpečnou. Kulturní promenáda je plně funkční a velmi dobře udržovaná. Zde je třeba vyzdvihnout propagaci brožurou, která je volně dostupná v informačním centru na náměstí a na zámku. 85

86 4.2. VÝSLEDKY ČÁST II. Kapitola Výsledky část II. obsahuje tři hlavní oddíly. První z nich je návrh metodiky projektování naučných stezek, která se zabývá členěním naučných stezek a všeobecnými doporučeními při jejich projektování. Druhá část s názvem Inženýrské řešení ukazuje na modelovém příkladu navržení tří variant týž trasy pomůcku při rozhodování o vhodnosti návrhu trasy naučné stezky. Pro posouzení byla navržena metodika se stupnicí hodnocení jednotlivých vlastností a na jejím základě bylo provedeno samotné hodnocení. Část třetí popisuje návrh terénního formuláře vybavenosti naučných stezek pro posouzení stávajícího stavu území pro navrhovanou naučnou stezku nebo pro hodnocení již stávající naučné stezky Návrh metodiky projektování naučných stezek Doporučené standardy stezek Turistické Trasování (uspořádání) cest Parametry tras jsou závislé na předpokládané návštěvnosti. Běžní uživatelé inklinují a upřednostňují okružní charakter nebo sérii více okruhů. Častý výskyt zatáček a změny úhlů dělají trasu zajímavější. Krátký výběžek trasy může zpřístupnit např. vodní tok nebo vrcholek a trasa se tak může stát ještě zajímavější. Uspořádání komunikací pro chodce v obcích Šířka jednoho pruhu na chodnících nebo stezkách pro chodce je 0,75 m. 26 Největší podélný sklon chodníku nesmí přestoupit 8,33 % (1:12), běžně se navrhuje 5 %. V úsecích delších než 200 m a sklonem větším než 5 % musí být zřízena odpočívadla nejméně 2 m dlouhá s podélným i příčným sklonem nejvíce 2 %. 27 Základní příčný sklon se navrhuje na směrově nerozdělených komunikacích střechovitý nebo jednostranný, směrově rozdělených komunikacích zásadně jednostranný pro každý jízdní pás. 26 ČSN , s ČSN , s

87 Základní příčný sklon se bez ohledu na druh krytu stanoví zpravidla 2,5 %, v odůvodněných případech 2,0 %. 28 Délka Turisté obvykle urazí za hodinu 1,5 4,5 kilometru v závislosti na terénu a jejich schopnostech. Turistické trasy by měl být dost dlouhé, aby poskytovaly smysluplný rekreační prožitek a dost krátké, aby vyhovovaly schopnostem turistů. Spojování tras a vkládání zastavení se užívá pro nabídku různých délek tras. Denní rekreace: Dlouhodobá rekreace: 0,4 8 km (1/2 dne) 8 25 km (celý den) 40 km nebo více Světlá šířka Šířku trasy je vhodné měnit, abychom se vyhnuly tunelovému jevu. Změnu šířky rovněž podpoříme různorodostí prostředí, kterým trasu vedeme, např. střídání zalesněné krajiny, otevřené louky, okrajů lesa. Trasy by se obecně měly zužovat na prudkých svazích na minimální šíři 90 cm. Jednosměrná trasa: Dvousměrná trasa: cm cm Světlá výška 240 cm Dodatečné vyčištění průchodného profilu může být nezbytné kvůli klesajícím větvím vlivem sněhu nebo prudkého deště. Pochůzná šířka Jednosměrná trasa: Dvousměrná trasa: cm cm 28 ČSN , s

88 Povrch Povrch se liší podle prostředí, kterým je stezka vedena. V historickém prostředí např. dlažba kamenná, v městském dlažba zámková. V krajině jako jednodušší řešení lze využít přirozeného povrchu, dřevěných nebo povalových chodníků ve vlhkých oblastech. Nákladnějším opatřením pak může být hutněné kamenivo. Cyklistické Mnoho cyklistů preferuje trasy s kvalitním povrchem a pokud možno bez souběhu s automobilovou dopravou. Budování takových úseků vyžaduje dostatek prostoru a finančních prostředků. Finančně méně náročné jsou trasy pro horská kola, kde je však nutné být opatrný s jejich lokalizací a dbát ochrany přírody. Cyklistické trasy lze rozdělit na cyklotrasy a cykloturistické trasy. Cyklotrasy jsou ty, které vedou po silnicích, dobrých místních a účelových komunikacích. K cykloturistickým trasám se v poslední době přidávají i tzv. singltreky, což jsou jednostopé rekreační cesty. Tento druh cykloturistiky preferuje Česká mountainbiková asociace (ČeMBA). Cyklistické trasy lze rovněž využívat v zimním období pro běh na lyžích a v létě pro turistiku a přístup pro návštěvníky s omezenou schopností pohybu. Využití cyklistických tras se neslučuje s jízdou na koni. Uspořádání komunikací pro cyklisty v obcích Základní šířka jízdního pruhu pro cyklisty v hlavním i přidruženém dopravním prostoru je 1 m. Nejmenší šířka zpevněné části pruhu je minimálně 0,75 m. 28 Největší podélný sklon cyklistické stezky se běžně navrhuje do 9 %, v odůvodněných případech 12 % do délky 200 m. 27 Základní příčný sklon se navrhuje na směrově nerozdělených komunikacích střechovitý nebo jednostranný, směrově rozdělených komunikacích zásadně jednostranný pro každý jízdní pás. 28 ČSN , s ČSN , s

89 Základní příčný sklon se bez ohledu na druh krytu stanoví zpravidla 2,5 %, v odůvodněných případech 2,0 %. 29 Délka Délka trasy se mění v závislosti na schopnostech a požadavcích cyklistů. Průměrní cyklisté se pohybují rychlostí přibližně km za hodinu. Rychlost je však ovlivňována nejen jejich schopnostmi, ale také terénem a povrchem stezky. Zdatní cyklisté urazí v jednom dni 80 km a více. V závislosti na terénu je pro celodenní výlet po naučné stezce pro cyklisty uvažována délka trasy km. Výhled vpřed by měl být alespoň 30 m, nejméně však 15 m. Zatáčky by měli být navrhovány tak, aby zajišťovaly dostatečný výhled. Světlá výška minimálně 240 cm Povrch - pro horská kola přírodní - pro cestovní kola asfaltový (méně vhodný je povrch z hutněného kameniva) Vybavení - parkovací plochy - stojany na kola Lyžařské Jako lyžařské běžecké trasy lze využít cyklistických tras a tras pro pěší s rovným povrchem. Zimní resp. lyžařská naučná stezka by měla mít téma volené tak, aby návštěvník mohl zmiňované jevy z výkladových panelů pozorovat v krajině. Lyžařské naučné stezky se nejčastěji objevují jako kombinované se stezkami pěšími nebo se střídají s cyklistickými nebo pěšími. (v letním období cyklistická nebo pěší, v zimním období lyžařská). I zde by mělo být téma volené pro zimní pozorování jevů nebo objektů. Pakliže tomu tak není, naučná stezka pro lyžaře je jen částečně funkční nebo zcela nefunkční a je používána pouze jako lyžařská kondiční trasa. Pro lyžařské stezky je vhodnější jednosměrný provoz a nebo obousměrný s oddělenými stopami pro každý směr, a to 29 ČSN , s

90 zejména ve stoupáních nebo klesáních přesahujících 8 %. Při výběru trasy je vhodné volit spíše severovýchodní orientaci, kde zůstává ležet sníh nejdéle. Délka Lyžaři urazí 3 13 km za hodinu, dle svých schopností a náročnosti terénu. Průměrný lyžař urazí za hodinu vzdálenost něco přes 5 km. Obvykle je trasa plánovaná na 2 až 4 hodiny v rozsahu od 6,5 km do 13 km. Nejvhodnější je, pokud stezka poskytuje několik délkových úseků, aby si návštěvník lyžař mohl zvolit při únavě kratší trasu. Světlá šířka Jednosměrný provoz: 240 cm Obousměrný provoz: cm Na příkrých svazích přinejmenším cm pro stoupání stromečkem nebo výstup bokem. Světlá výška cm (větve, zejména jehličnanů, mohou klesnout vlivem sněhu) Povrch Trasy pro běh na lyžích vyžadují udržovaný hladký povrch. Je vhodné připravit lyžařům stopu, což zvláště rekreační lyžaři velmi ocení. Připravením stopy jsou návštěvníci na stezku nalákáni. Ideálním povrchem pod sněhovou pokrývkou je travní drn, který hraje důležitou roli v protierozní ochraně a zároveň zpomaluje snižování sněhové pokrývky. Sklon Začátečníci mohou mít problém s překonáním svahu již od 10 %, zatímco zkušení lyžaři nemusí mít problém s překonáním svažitého úseku se sklonem 40%. Je vhodné vložit do stoupání krátké rovné úseky nebo odpočívky. Sjezdové dráhy by měly být rovné a hladké. Optimální: 0 5 % Maximum: 10 % (nepřerušovaný) 90

91 Příčný: % (kratší než 45 metrů) % (kratší než 45 metrů, jen zkušení lyžaři) 0 2 % (doporučený) Kombinované Tyto trasy umožňují pohyb všech skupin návštěvníků, ať už odděleně nebo společně. Vždy oddělené by měly být hipostezky od cyklistů, vhodné je oddělení i od pěších. Mohou být vedeny souběžně, ale ve vlastním vymezeném prostoru. Pro hipostezky by měl být používán nezpevněný povrch. U nedělených stezek je provoz smíšený a všichni účastníci musí dbát zvýšené opatrnosti. U dělených stezek mívají obvykle pěší i cyklisté vyhrazený prostor pro pohyb. Tato varianta bývá uplatňována na stezkách pro pěší a cyklisty se zpevněným povrchem, a to zejména v intravilánech, ale i v extravilánech. V krajině bývá provoz obvykle smíšený bez vymezování prostoru pro pohyb pěších a cyklistů. Česká mountainbiková asociace (ČeMBA) dokonce prosazuje smíšený provoz na jednostopých rekreačních cestách. V zimním období je pak možné zařadit i běžkaře, pokud je trasa značena a téma voleno i pro zimní období. Provoz pěších a lyžařů je většinou oddělen vytvořením lyžařské stopy. Zde platí nepsané pravidlo, že pěší by neměli vstupovat do běžecké stopy lyžařům, kterou tím ničí. Zdroj doporučených standardů stezek : ČSN , RATHKE, D.M., BAUGHMAN, M.J.: Recreational trail design and construction. Regents of the University of Minnesota,

92 Vedení a trasování Naučné stezky jsou budovány a vedeny nejen v extravilánech (krajině), ale také v intravilánech měst a obcí a mnohdy dokonce jako naučné stezky ještě menších celků v těchto územích jako např. parků, botanických zahrad apod. Území jsou dnes často protkána velmi hustou sítí komunikací, cest a pěšin, a proto je snahou tuto síť využít při návrhu naučné stezky a lokalitu nezahušťovat dalšími. Využitím stávajících cest pro trasování naučné stezky se lze do jisté míry vyhnout konfliktům při schvalování projektu např. s odbory ochrany přírody a krajiny, stavebními úřady, odbory dopravy, správou lesů, vlastníky pozemků, atd. Lesními cestami se v souvislosti s mimoprodukčními funkcemi lesa, zejména rekreační funkcí, rozumí všechny lesní cesty, tedy lesní cesty katastrované i nekatastrované, zpevněné i nezpevněné, ale i svážnice, zřetelné približovací linky apod., na kterých při jízdě na kole, na koni na lyžích nebo na saních nemůže dojít k poškození lesního porostu ani půdního povrchu alespoň ne způsobem, který by způsobil horší následek než např. přibližování dřeva. Vyznačenými trasami se v této souvislosti rozumí např. stezky značené turistickými značkami nebo jiným způsobem (např. tyčemi značené lyžarské trasy) nebo trasy vyznačené pro daný účel (např. pro jízdu na horských kolech) vlastníkem lesa nebo jiným subjektem se souhlasem vlastníka lesa." Podle stanoviska Ministerstva zemědělství tento výklad zákona stále platí. 30 Vedení a trasování každé naučné stezky vyžaduje, kromě snahy vyhovět zřizovateli, také respektování určitých zásad a postupů. Asi nejdůležitější z nich je znalost majetkových poměrů na plánované trase. Tzn. zakreslení plánované trasy do katastrálních map a zjištění všech pozemkových parcel, přes které stezka prochází a zjištění jejich vlastníků. Nejvýhodnějším stavem je, když všechny pozemkové parcely jsou v majetku zřizovatele naučné stezky. Pak většinou nestojí v cestě žádná překážka. Je-li však stezka vedena i přes parcely jiných vlastníků, kteří se zřizováním stezky nemají nic společného, bude zapotřebí minimálně jejich souhlas. 30 STANĚK, J.: Lesní zákon v teorii a praxi: Úplné znění zákona s komentářem. 1. vyd. Písek: Matice lesnická, s

93 V takovém případě je vhodné svolat jednání se všemi zúčastněnými stranami a dohodnout se na podmínkách vedení trasy přes tyto pozemkové parcely. Je-li stezka vedena po místní nebo účelové komunikaci, je nutné respektovat platné legislativní předpisy a technické podmínky o provozu na pozemních komunikacích a dopravním značení. Je třeba myslet i na handicapované návštěvníky, tzn. na vedení hmatových pásů pro nevidomé, povolené podélné sklony pro vozíčkáře, aj. Návrh nového zpevněného úseku je vhodné nechat zpracovat autorizovanou osobou na projektování pozemních komunikací nebo polních a lesních cest. Toto téma není předmětem dizertační práce a proto nebude dále rozvedeno. Charakter stezky Charakter stezky je důležitý pro zaujetí návštěvníka. Ten by neměl mít možnost se pouze poučit, ale měl by vnímat i estetické hodnoty území. Každá cesta nebo chodník by měla mít co nejpřirozenější tvar, protože dlouhé úseky rovných cest, stejně jako velmi vlnité nebo lomené cesty, jsou nepřirozené. Přímá trasa bez jakéhokoli zvlnění je fádní a nezajímavá. Mírně zvlněný charakter už dodá stezce na vizuální zajímavosti a více spletitý charakter vegetace dodá stezce tajemno a pestrost pohledů pro návštěvníka. (viz obr. 6) Ne každé místo musí být protkané cestami. Pokud je však rozhodnutí dobře promyšlené, dalším krokem je výstavba cesty s citlivostí k místu. Je třeba mít na paměti účel cesty a vyhnout se přílišné stavbě. Návštěvníci nejvíce ocení přirozenou tvář stezky, a proto by se neměla jevit jako násilný prvek. Měla by respektovat rysy krajiny a použité materiály by měly být voleny v souladu s materiály v daném místě. Náročnost tras by měla být volena s ohledem na potencionálního návštěvníka. Trasy je třeba navrhovat v různých náročnostech, a to vytvářením různě dlouhých okruhů, zkracováním nebo rozvětvováním trasy. 93

94 Obr. 6: Možnosti trasování stezky (přímá trasa, mírně zvlněná a více spletitá trasa). Zdroj: GROSS, Povrchy stezek Nezbytná by měla být v souvislosti s projektováním naučných stezek i zmínka o povrchu stezek. Toto téma je však velmi obsáhlé, a není proto předmětem této práce. Nicméně je vhodné se alespoň stručně zmínit a porovnat výhody a nevýhody některých povrchů stezek. Návrh materiálu povrchu stezky závisí na: - počtu návštěvníků - vlastnostech podkladu (povrchu) - estetické slučitelnosti s místem - finanční náročnosti Asfalt (živice) - široký rozsah využití, povrch přístupný pro invalidní vozík - výhodou je minimální údržba - nevýhodou jsou vysoké pořizovací náklady, jeho nepřirozený vzhled, lepkavost při vysokých teplotách, náchylnost k praskání 94

95 - doporučením je nechat zarůst okraje vegetací pro přirozenější vzhled Zámková dlažba - široký rozsah využití - výhody: poměrně příznivá cena, možnost pokládky na sucho, povrch vhodný pro pěší, cyklisty i invalidní vozíky - nevýhody: nutné vkládat odvodňovací prvky, povrch nevhodný do krajiny - doporučení: důkladná příprava lože, aby nedocházelo k propadávání dlaždic Dlažební kámen - široký rozsah využití - výhody: umožňuje vsakování vody, atraktivní povrch - nevýhodou je vysoká pracnost při pokládce a vysoká cena, nevhodný povrch pro cyklisty a při malé vrstvě sněhové pokrývky i pro lyžaře, nevhodný pro invalidní vozík - doporučení: používat vibračního zařízení k usazení kamenů Drcené kamenivo - široký rozsah využití - výhody materiálu: levný, propustný pro vodu - nevýhody: hlučný, nevhodný pro stezky s pozorováním divoké zvěře, špatně přístupný pro invalidní vozík - doporučení: vytvoření dostatečně mocné vrstvy kameniva, aby bylo omezeno prorůstání plevelnými rostlinami Dřevěné štěpky - užší rozsah využití - výhodou je přirozený vzhled, jednoduchá aplikace - nevýhody: při špatném odvodnění může být vlhký až podmáčený, vyžaduje doplňování - doporučení: vhodné jsou štěpky z tvrdého dřeva, vyhýbat se velkým ostrým a hranatým kusům, které rychleji opotřebovávají štěpkovač 95

96 Drcená kůra - omezené použití - výhodou je přirozený vzhled, měkký povrch - nevýhody: rychle se rozkládá, dostupná v blízkosti pil - doporučení: vhodná a efektní v suchých oblastech, preferovaná běžci Travnatý povrch - omezené sezónní využití - výhoda: esteticky přitažlivý v otevřených oblastech - nevýhoda: vyžaduje dobu pro regeneraci - doporučení: používat tam, kde je umožněna doba pro regeneraci Přírodní povrch - omezené použití - výhodou je minimální údržba - nevýhoda: může snadno zarůst vegetací z okrajů cest - doporučení: používat značení a mapy Prkenný a povalový chodník - omezené použití - výhody: přirozený vzhled, překonání nestabilních lokalit - nevýhody: nutná údržba, vyšší cena a pracnost - doporučení: používat citlivě ve vztahu k okolní krajině Povrchová úprava komunikací pro provoz chodců a cyklistů má odpovídat předpokládanému provozu a architektonickému řešení celého prostoru. Její charakter a kvalita závisí na jejich využívání a má vyhovovat potřebám chodců a cyklistů, pohybu dětských kočárků a invalidních vozíků a musí také vyhovět provozu údržbových mechanizmů a vozidel komunálních služeb. 31 Vždy je třeba projektovat stezky s ohledem na různé fyzické schopnosti návštěvníků. Zpevněný povrch umožňuje přístup pro většinu návštěvníků. Je nutné se zamyslet i nad provozem pro hendikepované návštěvníky. Stezky by měly obsahovat odvodňovací žlab na jedné straně a vodící desky na straně druhé pro zrakově postižené. 31 ČSN , s

97 Materiálů pro povrchy stezek je možné použít širokou škálu, ale je třeba vždy brát v úvahu prostředí, kterým stezka vede. Stezky by měly být z takového materiálu, který je pohodlný, bezpečný, a který svým vzhledem zapadá do daného prostředí. Pravděpodobně se tedy bude lišit povrch stezky v intravilánu od povrchu v krajině. Jedná-li se o prostředí městské nebo např. areál botanické nebo zoologické zahrady v intravilánu, je třeba kalkulovat také s tím, že velké procento návštěvníků (výraznější aspekt u žen) např. nepoužije turistickou obuv. Na základě této úvahy pro konkrétní lokalitu je vhodné zvážit použití některých povrchů, zejména těch nezpevněných. K nejjednodušším úpravám povrchu patří odstranění vegetace v celém navrhovaném profilu trasy. V místech, kde není povrch dostatečně pevný, je nutné jej zpevnit, např. rozprostřením vrstvy drceného kameniva nebo využitím plochých kamenů. U lokalit s vysokou hladinou podzemní vody budou prkenné nebo povalové chodníky zřejmě nezbytností. Konstrukce a povrchy tras a stezek je velmi obsáhlé téma, jehož rozbor nebyl cílem této práce. Toto téma bezprostředně souvisí s problematikou projektování naučných stezek, avšak v těchto případech je zapotřebí přizvat autorizovanou osobu v oblasti projektování dopravních staveb, nebo staveb vodního hospodářství a krajinného inženýrství nebo autorizovaného inženýra pro stavby pro plnění funkce lesa. V mnoha případech vznikajících naučných stezek je využíváno stávajícího povrchu terénu (stávající lesní cesty, polní cesty, místní komunikace), po nichž je trasa vedena. Trasy vedené po stávající síti cest a pěšin si nekladou za cíl vylepšování či přestavbu jejich konstrukce nebo povrchu. Častou příčinou vedení stezky po stávající síti cest může být mimo jiné také nedostatek finančních prostředků na vybudování trasy nové nebo zkvalitnění jejího povrchu. Někdy se používá co možná nejlevnějších variant zlepšení povrchu, např. rozprostření vrstvy drceného kameniva, a to zejména v humidnějších oblastech nebo v terénu, kde dochází k horšímu odtoku nebo vsakování srážkové vody z cest, které jsou pak v některých obdobích, zejména na jaře a na podzim špatně schůdné nebo sjízdné. Je to oproti jiným opatřením poměrně levná a na pracnost méně náročná varianta, pro cyklisty však méně populární. 97

98 Části profilu naučné stezky a jejich definice: 32 Pochůzná plocha stezky: je využitelná šíře povrchu stezky, po které se návštěvník pohybuje bez bezpečných pásů kolem stezky. Světlá šířka: je celková šíře, ze které jsou odstraněny keře, stromy, větve a další překážky. Od pochůzného povrchu stezky by měl být profil stezky vyčištěn minimálně 60 cm na každou stranu ( bezpečný pás ). Pokud cesta prochází hustým vegetačním porostem, šíře by měla být měněna, aby nedocházelo k tunelovému efektu. Světlá šířka by měla být udržována v celé světlé výšce. Je možné ponechat u okraje pochůzné plochy vegetaci, kameny a další objekty nižší než 60 cm. Světlá výška: je výška nad pochůznou plochou stezky, ze které musí být odstraněny větve stromů a keřů a jiné překážky. Obvykle je to prostor do výšky zhruba 60 cm nad návštěvníkovou hlavou, nejméně však 2,4 m od země. Je nutné počítat s tím, že v létě ohýbá větve listnáčů olistění a v zimě sníh větve jehličnanů. Bezpečný pás: vyčištěná oblast na obě strany kolem pochůzné plochy. Je to prostor, který vznikne po odečtení pochůzného povrchu stezky od světlé šířky. Koridor stezky: kombinace pochůzné plochy, bezpečných pásů a vše co návštěvník vidí podél stezky a ovlivňuje jeho vnímání. Ochranná zóna: prostor, který izoluje návštěvníka od aktivit přiléhajících k cestě, které by mohly narušovat jeho zážitek (např. výstavba, těžební areály, těžba dřeva). Tato zóna může také chránit fragilní oblasti od poškození návštěvníkem. 32 BAUGHMAN, M., SERRES, T.: Trail Design for Small Properties. Regents of the University of Minnesota, 2006 in 98

99 Obr. 7: Profil naučné stezky s jednotlivými jeho částmi. Zdroj: BAUGHMAN, SERRES, Umísťování odpočívadel a vybavení stezky Při umisťování odpočívadel a veškerého ostatního vybavení naučných stezek (výkladových panelů, mobiliáře) musíme rovněž respektovat vlastnická práva k pozemkům, na které odpočívadlo nebo jiné vybavení navrhujeme. Vždy půjde o dohodu s majitelem pozemku a dále podle stavebního zákona 183/2006 Sb. o ohlášení nebo o stavební povolení v závislosti na rozsahu stavby nebo zařízení. Pokud navrhujeme informační panel (dle stavebního zákona reklamu) velikosti činné plochy větší než 0,6 m 2, je nutné podat příslušnému stavebnímu úřadu ohlášení stavby se zjednodušenou prováděcí dokumentací. Při umisťování informačního panelu o činné ploše menší než 0,6 m 2 a dále prvků městského mobiliáře, tzn. laviček, stolů, odpadkových košů, cyklostojanů aj., není třeba jejich instalaci stavebnímu úřadu ohlašovat vůbec. Je-li záměrem vybudování zpevněného povrchu pro odpočívadlo, pak je nutné žádat o vydání stavebního povolení dle stavebního řádu. Častým případem, zejména pak v extravilánu, jsou pouhé terénní úpravy povrchu odpočívadla a jeho následné zatravnění nebo úprava nehutněným nebo hutněným kamenivem. Podle rozsahu terénních úprav (dle stavebního zákona) je nebo není nutné ohlášení nebo žádost o stavební povolení. 99

100 Obr. 8: Příklad cykloturistického zastavení na cyklotrase v obci Chrlice. Zdroj: autor Značení naučných stezek Každou naučnou stezku je nutné v terénu vyznačit, aby se po ní návštěvník mohl přehledně pohybovat, označit zajímavé lokality, jejichž příběh interpretujeme a rovněž je někdy nutné návštěvníka usměrnit nebo mu něco přikázat či zakázat. K tomu nám slouží různé druhy značení. Značka je nástroj, plocha nebo prostor, který komunikuje s návštěvníkem. Návštěvník by se měl dozvědět, odkud a kam stezka vede, kudy prochází a jaká je na stezce vybavenost. Značky jsou obvykle používané v parcích, lesích, zoologických zahradách, přírodních oblastech a kulturních místech po celém světě k poskytování informací a výkladu. Při rozvoji informačního systému pro danou lokalitu je třeba zvažovat výhody a omezení značek. 100

101 Použití značek 33 Výhody: - Značky jsou uživatelsky příjemné: návštěvníci si vyberou, které značky budou nebo nebudou číst. Vyberou si rovněž množství a podrobnost informací, které chtějí. - Značky jsou ke vzdělávání: dokud je lokalita navštěvovaná, značky zásobují návštěvníky informacemi nebo výkladem. - Značky jsou úsporné: ačkoli se design a kvalitní materiály mohou zdát drahé, uvážená počáteční investice pak bude vyvážena dlouholetou funkčností a vzhledem. Nevýhody: - Značky nemohou být neviditelné: zasahují do krajiny a obrazu města. - Značka nemůže nahradit dobrého průvodce: značka nemůže zodpovědět veškeré návštěvníkovi otázky nebo reagovat na spontánní události. - Značky nemohou poskytovat komplikovanou nebo dlouhou informaci: Většina návštěvníků bude ignorovat značky s dlouhými textovými zprávami, technickými popisy a rozsáhlými myšlenkami. Podle účelu rozlišujeme značení na: 1) Informační značení 2) Orientační značení 3) Výkladové panely 1. Informační značení Informační značky poskytují pokyny, identifikaci, reklamu, varování, pravidla nebo zákazy. Každá značka představuje jednotlivou zprávu (např. "Vítejte v národním parku" nebo "2 km k informačnímu centru"). Běžné informační značky užívané v přírodních a kulturních oblastech zahrnují: a) Příkazové a zákazové značky b) Výstražné značky c) Dopravní značky 33 GROSS, M., ZIMMERMAN, R.,BUCHHOLZ, J.: Signs, trails, and wayside exhibits: connecting people and places. 3. vyd. UW-SP Foundation press, Inc., s. 11) 101

102 ad a) Pravidla a regulační značky Prezentují záměr formou krátké informace či symbolu. Informace musí být stručná a výstižná. ad b) Výstražné značky Upozorňují na nebezpečí a opět využívají k prezentaci výstrahy krátké informace nebo symbolu. ad c) Dopravní značky Použití a umístění dopravní značky se řídí zákonem 361//2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhláškou MDS ČR č. 30/2001 Sb. a všemi souvisejícími technickými podmínkami (TP 65, TP 100, TP 108). Je-li naučná stezka vedená po místních komunikacích a je určena i cyklistům nebo pouze cyklistům, je třeba tato místa konzultovat s projektanty dopravního značení a projednávat a žádat o stanovení příslušné orgány (DI PČR, správce a majitele komunikací). Značení cyklotras je podobné jako u silničního značení pro motorová vozidla. Používají se tři základní cykloznačky: Návěst před křižovatkou (IS20), Směrová tabule (IS19a až d) a Směrová tabulka (IS21a až c). Všechny prvky cyklistického značení mají žlutou podkladovou barvu. Na všech je zobrazen symbol kola, číslo dané trasy a na směrových tabulích i kilometrové vzdálenosti k dalším cílům na trase. Umisťují se stejně jako dopravní značky před každou křižovatkou nebo odbočkou cyklotrasy. Jedná-li se o komunikace krajské nebo státní, platí výše uvedené. Projednání a stanovení je zde rozšířeno o Odbor dopravy příslušného krajského úřadu a u silnic státních o Ředitelství silnic a dálnic. Snahou projektanta by mělo být vyhnutí se kontaktu naučné stezky s dopravou a omezit případný kontakt na minimum, nebo pouze je-li to nevyhnutelné, kvůli bezpečnosti návštěvníků. Pro účely metodiky značení cyklotras a cyklistických stezek, tedy pro umístění značek IS 19, IS 20 a IS 21 je nutno dodržovat tyto zásady TP 65: 1) svislé dopravní značky se umísťují při pravém okraji silnice a přibližně kolmo ve směru jízdy vozidel, 102

103 2) nosné konstrukce značek nesmějí zasahovat do vymezené části dopravního prostoru stanovené volnou šířkou a volnou výškou silnice (včetně části vymezené pro cyklisty) podle ČSN , ČSN a ČSN , 3) spodní okraj nejníže umístěných dopravních značek (včetně dodatkových tabulek) je v obci nejméně 2,0 m nad úrovní vozovky a při umístění na chodníku nejméně 2,0 m nad úrovní chodníku, mimo obec ve výši nejméně 1,2 m nad úrovní vozovky a na mostě a na cyklistické stezce ve výši nejméně 2,5 m nad úrovní vozovky, 4) na jednom sloupku není dovoleno kombinovat značky různého provedení (reflexní, nereflexní) Tyto technické podmínky samozřejmě neřeší kombinaci značek různých druhů na jednom sloupku, uvedených ve vyhlášce č. 30/2001 Sb.. Přesto z nich lze odvodit, že směrové značky pro cyklisty nelze kombinovat s výstražnými značkami (A 1 až A 32), značkami upravujícími přednost (P 1 až P 8), zákazovými značkami (B 1 až B 34) a příkazovými značkami (C 1 až C 13). S ostatními druhy značek, tj. se všemi informativními značkami provozními, směrovými a jinými je kombinovat lze. Dále lze dopravní značky pro cyklisty osazovat na lampy veřejného osvětlení, sloupy elektrického a jiného vedení a jiné vhodné objekty, pokud s takovým osazením souhlasí jejich majitel nebo správce. KČT bude do novelizovaného vydání TP 65 prosazovat také možnost umísťovat směrové tabulky pro cyklisty (IS 21) společně s dalšími dopravními značkami, např. B3 až B7, B9 až B11, C1 až C5, C8 až C14. Pro účely metodiky značení cyklotras, tedy pro umístění a obsahovou náplň značek IS 19, IS 20 a IS 21 je nutno dodržovat tyto zásady TP 100: 1) informativní dopravní značení (dále jen IDZ) musí poskytovat účastníku silničního provozu přesné a jednoznačné informace o cílech a směrech k nim, 2) informace na dopravních značkách musí být přehledné a čitelné z dostatečné vzdálenosti; tomu je nutno přizpůsobit volbu druhu a počtu informací a jejich umístění ve vztahu k vedení silničního prostoru, 3) IDZ je součástí celého systému dopravního značení, nemá tedy odvádět pozornost od jiných významných dopravních značek a zakrývat je, 103

104 4) na jedné dopravní značce, resp. na kombinaci značek užitých společně, se nedoporučuje užít více než 10 informačních údajů, 5) název cíle se uvádí v jednom řádku textu a přednostně v nezkrácené podobě, v případě nutnosti se zkracuje doplňující slovo názvu obce, 6) vzdálenost k určenému cíli se stanoví ke středu obce a zaokrouhluje se na celé kilometry. Tyto technické podmínky určují také vzdálenosti IDZ od jiných značek (min. 30 m v obci a min. 50 m mimo obec, výjimečně také 30 m) a jejich umístění před křižovatkou (u směrových tabulí m, výjimečně 10 m v obci a m mimo obec a návěstí před křižovatkou m v obci a m mimo obec). Vzhledem k průměrné rychlosti cyklisty a provedení dopravních značek pro cyklisty je dodržení takovéto vzdálenosti naprosto nevyhovující a na úkor přesnosti a jasnosti poskytovaných informací. Z těchto důvodů KČT bude do novelizovaného vydání TP 100 prosazovat umísťování směrových tabulí a návěstí před křižovatkou pro cyklisty (IS 19 a IS 20) ve vzdálenosti m od hranice křižovatky v obci i mimo obec a jejich umísťování od jiných značek ve vzdálenosti min. 10 m. Obr. 9: Dopravní značky č. IS20, IS19a d a IS21a c. IS 20 IS 19a IS 19b Návěst před Směrová tabule přímá Směrová tabule přímá křižovatkou (s jedním cílem) (se dvěma cíly) IS 19c Směrová tabule (s jedním cílem) IS 19b Směrová tabule (se dvěma cíly) 104

105 IS 21a IS21b IS21c Směrová tabulka (přímo) Směrová tabulka (vlevo) Směrová tabulka (vpravo) Zdroj: Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů ČR č. 30/2001 Sb. 2. Orientační značení Orientační značky usnadňují orientaci a vedou návštěvníka po trase. Umožňují mu plánovat a rozhodovat se. Návštěvník najde cestu neznámými místy za použití vizuálních, zvukových, či hmatových záchytných bodů. Efektivní orientační systém by měl využívat nejen značení, ale také architektury, osvětlení a krajinných prvků místa. Cílem orientačního systému je pomoci návštěvníkovi dostat se pohodlně a bez problémů z jednoho bodu do dalšího. Výhodou orientačních značek je, že zůstávají stále na místě, i když například není k dispozici průvodce nebo informační centrum je již zavřené. Jednotný orientační systém napomáhá k tomu, aby se návštěvník cítil pohodlně a byl dobře informovaný o daném místě. Způsob značení tras je doporučený normami ČSN Turistické značenie, ČSN Verejné značenie při lanových dráhach a lyžiarskych vlekoch a ČSN Značenie zjazdových a bežeckých lyžiarskych tratí a trás. Do této kategorie řadíme následující prvky orientačního značení: a) Směrové (navigační) značky b) Pásové a tvarové značky c) Orientační mapy d) Vstupní tabule a) Směrové (navigační) značky Udávají informaci o cíli a současně udávají směr 105

106 Pro naučné stezky nebylo dosud ujednocené směrové značení a na různých naučných stezkách je používané různé (individuální) značení. Kvůli jednotné, a tím i pohodlnější orientaci je vhodné používat unifikované směrové značení. Metodická pravidla KČT umožňují dva způsoby značení, z nichž přednostně má být použit první: 34 A. Pokud vede NS po stávajících turistických značených trasách (TZT), nebude vyznačkována zvláštní značkou NS, ale pro její sledování v terénu bude využito stávajícího turistického značení. O průběhu NS bude uživatel informován na všech rozcestích TZT zvláštními směrovkami (obr. 10), v jejichž hrotech bude pás nebo symbol TZT, po níž NS pokračuje.. B. V případě, že NS leží mimo stávající síť turistických značených tras, vyznačkuje se novou pásovou značkou nebo místní značkou nebo zvláštní značkou naučné stezky. Pokud křižuje jiné TZT, vybaví se v prvních dvou případech směrovkami naučné stezky podle bodu A, ve třetím případě běžnými směrovkami s uvedením názvu NS v záhlaví a symbolu NS v hrotu směrovky (obr. 11). Krátké NS (do délky cca 1 km) s plánkem jejich průběhu na informačních panelech zůstanou v tomto případě zpravidla bez směrovek. Obr. 10. Směrovka naučné stezky vedoucí po stávajícím turistickém značení. Obr. 11: Směrovka naučné stezky vyznačená zvláštní značkou naučné stezky. Zdroj: MMR, MŽP, KČT, KČT: Doporučené zásady pro zřizování, značení a údržbu naučných stezek a pro zřizování bodových informačních panelů. MMR ČR, MŽP ČR, KČT, s. 2, 3 106

107 Ostatní turistické směrové značení Lyžařské směrovky mají podkladovou barvu oranžovou, cykloturistické žlutou. Obr. 12: Turistická tabulka Obr. 13: Turistická směrovka Obr. 14: Cykloturistická směrovka Obr. 15: Lyžařská směrovka Zdroj: KČT, Pro naučné stezky je dosud pouze doporučené jednotné směrové značení, a proto je na naučných stezkách často používané různé individuální značení. b) Pásové a tvarové značky Označují trasy a stezky v celém jejich průběhu. Tvarová značka naučné stezky Jedná se o čtverec bílé barvy o rozměrech 10 x 10 cm, v němž je úhlopříčně, z levého horního rohu do pravého dolního rohu, umístěný zelený pruh o šířce 3 cm. Této značky se používá k označování výkladového panelu, a to umístěním černé číslice o výšce 6 cm a tloušťce 0,8 cm doprostřed značky. Výhodou této značky je, že návštěvník na každém místě v naší zemi pozná, že se nachází na naučné stezce a nemusí tak pátrat po jiném značení. Jeho nevýhodou je, že při aplikaci na stromy dochází při jejich stárnutí k deformaci čtvercové značky a je hůře udržovatelná než značky pásové. 107

108 V praxi se této značky z důvodu výše uvedené nevýhody používá zřídka, většinou je snahou KČT vést naučnou stezku po stávající turistické trase a nebo turistickou trasu přeložit a opět označit turistickou pásovou značkou. Někdy bývá pro označení naučného okruhu použito místní značky, kterou se obvykle značí místní trasy. Obr. 16: Značka naučné stezky Obr. 17: Místní značka Zdroj: KČT, Ostatní pásové značky a šipky Pásové značky používají stejných druhů a rozměrů, pouze barevné provedení je odlišné podle druhu trasy. Pěší trasy jsou značeny pásovými značkami, které se skládají ze tří vodorovných pásů. Prostřední pás, který určuje barvu značené trasy, je červený, modrý, zelený nebo žlutý. Oba krajní pásy jsou bílé a mají za úkol značku ještě více zviditelnit. Pásová značka tedy tvoří čtverec o rozměrech 10 x 10 cm. V ostrých lomech cesty nebo při jejím odbočení na jinou komunikaci je pásová značka doplněna na šipku. používá se stejných druhů značek, stejné tabulky i směrovky, zachovávají se i jejich rozměry. Cykloturistické trasy jsou vyznačeny pásovými značkami 35 o rozměru 14x14 cm, které mají krajní pásy žluté a prostřední je červený, modrý, zelený nebo bílý. Mohou být také doplněny na šipku. U lyžařských turistických tras je odlišná pouze barva krajních pásů značek, která je oranžová. Vnitřní pás pak může být opět červený, modrý, zelený nebo bílý. 35 Zdroj: Klub českých turistů, 108

109 Obr. 18: Pásová značka Obr. 19: Šipka Obr. 20: Cykloturistická značka a šipka Obr. 21: Lyžařská pásová značka Zdroj: KČT, Ostatní tvarové značky Na společném úseku několika značených tras se používá vícebarevná značka, Na koncích značených se používá koncová značka a různé krátké významové odbočky jsou značeny speciálními značkami odbočka k vrcholu nebo odbočka k vyhlídce, ke zřícenině hradu, ke studánce a k jinému zajímavému objektu. 36 c) Orientační mapy Mapy návštěvníkovi umožňují zorientovat se a mít přehled o lokalitě. Orientační mapy by měly být jednoduché a dramatické, aby upoutaly návštěvníka. Měly by obsahovat měřítko příp. vzdálenosti, vrstevnice příp. obtížnost, možnosti stezky, označení zajímavostí, vyznačení případných orientačních bodů v krajině. Musí obsahovat vysvětlivky (legendu) a směrovou růžici. Velké množství symbolů, které potřebují vysvětlivky, není vhodné. Důležité je vyznačení místa zde stojíte. Orientace mapy může být provedena dvěma způsoby. Buď orientace podle světových stran (podle severu), nebo orientace k místu bez respektování světových stran. Orientace k místu je pro rychlou orientaci vhodnější. Umísťují se na vstupech na naučné stezky na viditelná místa a tam, kde je jich zapotřebí. Dále pak dle potřeby a délky naučné stezky na dalších místech, na kříženích nebo u naučných zastavení. 36 Obrazová příloha tvarových značek na v sekci turistické značení. 109

110 Mohou být rovněž součástí výkladového panelu, kde je vhodné zakomponovat schéma mapy přímo do jeho grafického uspořádání. Tak dostane návštěvník informaci, kde přesně se daný výkladový panel resp. sám návštěvník nachází. Orientační mapy by měly být navrhovány v jednotném vizuálním stylu dané stezky. Obr. 22: Výkladový panel se schématickou mapkou (v pravé horní část) a zvýrazněným bodem zde stojíte. Zdroj: autor d) Vstupní tabule Vstupní tabule by bylo možné nazvat také uvítacími. Umísťují se na počátečních místech naučných stezek případně u všech vstupů na trasu. Jejich nezbytnou součástí je název naučné stezky s logem, uvedení zřizovatele, správce, pokud se liší od zřizovatele, autora, realizační firmy, případných partnerů projektu, rok vybudování stezky a kontakt na správce. Všechny tyto údaje, kromě názvu stezky a loga, mohou být uvedeny menším písmem nebo pod čarou. Vstupní tabule by měla korespondovat s vizuálním stylem všech ostatních panelů a značení, ale měla by návštěvníka upoutat. Vstupní tabule je vhodné doplnit stručným popisem naučné stezky, v němž by se měla objevit zmínka o délce a náročnosti trasy, počtu naučných zastavení a nosném tématu stezky. 110

111 Vstupní tabule mohou být řešeny jako samostatné panely, sloužící opravdu pouze k označení dané naučné stezky a nebo je lze integrovat do výkladových panelů nebo panelů s orientační mapou, které jsou umístěné poblíž vstupních míst na stezku. Vstupní tabule nemusí vždy představovat panel, ale může ji tvořit třeba i umělecké dílo s malou tabulkou se základními informacemi. Dobrý orientační systém bere v úvahu tři fáze z pohledu návštěvníka: Tab. 5: Fáze orientačního systému z pohledu návštěvníka. Návštěvníkovi otázky Druhy orientačního značení Kde se právě nacházím? mapa, situační plán místa Orientace, směr Kam chci jít? mapa reliéfu Jak se tam dostanu? panely se záchytnými body Jdu správnou cestou? pásové značení Během cesty Jak je to ještě daleko? směrové ukazatele s kilometráží Kde mám zabočit? směrové ukazatele, směrové pásové značení Je to to pravé místo? vstupní tabule Příjezd, přístup Chci tady opravdu zastavit? vybavení orientačním značením orientační značení místa Zdroj: GROSS, Výkladové panely Výkladové panely vypráví příběhy o zajímavostech, o místě nebo zdrojích. Jejich hlavním smyslem je vést návštěvníky k objevování nových souvislostí a významů. Mohou obsahovat mnoho různorodých informací a měly by být navrhovány pro snadné vzdělávání. Výkladový panel by měl obsahovat název stezky a logo v horní části, uprostřed v těžišti pohledu výklad doplněný obrazovým materiálem. Informace (výklad) by měl být stručný, zajímavý a čtivý. Spíše než uvádění faktů je vhodnější vytvořit stručný poutavý příběh. Výklad by měly doplňovat fotografie nebo kresby, které příběh návštěvníkovi vypráví místo psaného výkladu. Je uváděno, že obrázek je nejlepších tisíc slov. Toto klišé je speciálně u výkladových panelů a značek více než pravdivé. Výkladový panel může dále obsahovat číslo zastavení na trase, případně stručnou přehlednou mapku trasy se zvýrazněným aktuálním zastavením, informacemi o správci, 111

112 realizační firmě, partnerech projektu, roku realizace. Grafická úprava panelu by měla být poutavá, vytvořená podle jednotného vizuálního stylu dané naučné stezky a použité materiály by měly odpovídat charakteru místa. Aby byl výkladový panel efektivní, musí s návštěvníkem komunikovat rychle a dramaticky. Informace musí být důležitá a musí návštěvníkovi říci co může vidět nebo zažít. Návštěvník musí cítit, že čtení tohoto panelu je nejlepším výkladem. Většina návštěvníků se na výkladový panel podívá jen na pár sekund. Když je něco zaujme, zůstanou u něj déle. Dobře rozvržené panely využívají uspořádání informací k tomu, aby umožnily výklad v různých úrovních. K tomu je možné využít pravidla , které je metodou, jak efektivně uspořádat informaci. 37 Pravidlo : 3 vteřiny většina návštěvníků se podívá na panel přinejmenším na 3 vteřiny. Tato informace obvykle obsahuje poutavý název a velký obrázek. 30 vteřin někteří zaujetí návštěvníci si budou panel prohlížet zhruba 30 vteřin. Hlavní informace je obvykle delší, asi 1 až 2 odstavce dlouhá. 3 minuty návštěvníci, kteří se o téma zajímají se na panel budou dívat až 3 minuty. Tato část obsahuje podrobnější informace a grafiku obvykle menší velikosti. Obr 23: Ukázka úrovní informací výkladového panelu podle pravidla (Crater Lake National Park, oregon). Zdroj: GROSS,

113 Obr 24: Ukázka úrovní informací výkladového panelu podle pravidla (Denver ZOO, Colorado). Zdroj: GROSS, 2006 Podle způsobu provedení mohou být výkladové panely vertikální nebo šikmé, tzn. pultového charakteru a nebo horizontální, uložené zároveň s povrchem naučného zastavení a mohou být koncipované i jako pochůzné. Nevýhodou horizontálních výkladových panelů je, že jsou zanášeny prachem, listím apod., a text je tak návštěvníkovi skrytý. Pokud mají být pochůzné, musí být zvolený odolný materiál proti mechanickému opotřebovávání. 37 GROSS, M., ZIMMERMAN, R.,BUCHHOLZ, J.: Signs, trails, and wayside exhibits: connecting people and places. 3. vyd. UW-SP Foundation press, Inc., s

114 Obr. 25: Příklad vertikálního výkladového panelu. Obr. 26: Příklad šikmého výkladového panelu (Crowley s Ridge NC, Arkansas). Zdroj: GROSS, 2006 Obr. 27: Příklad horizontálního výkladového panelu (Knockan Crag National Nature Reserve, Skotsko). Zdroj: GROSS,

115 Tvorba značky Každá část informační značky nebo výkladového panelu je důležitá. Značky poskytují nejen informaci, ale také vytváří dojem a náladu. Obr. 28: Skladba výkladového panelu. Zdroj: GROSS, 2006 Obr. 29: Skladba značky. 115

116 Značky a panely sestávají ze tří částí: 1) Tvář (činná plocha): Zahrnuje všechny prvky, které tvoří povrch, jako grafika, text, polep. 2) Vlastní panel (značka): Fyzická podkladová deska, na které je aplikovaná (napsaná nebo natištěná) tvář značky. 3) Nosič: Ukotvuje značku vizuálně i fyzicky k místu. Logo Každá naučná stezka by měla mít svůj charakteristický znak logo. Ten ji odlišuje od ostatních naučných stezek. Logo slouží nejen jako identifikační prvek, ale tvoří povědomí o značce i jako prvek pro propagaci. Logotyp může být slovní, písmová, nebo grafická značka. Při konstrukci loga je nutné mít na paměti jeho složitost, kvůli následné vyrobitelnosti a použití na propagační účely. Obr. 30: Ukázky použití loga naučné stezky (vlevo na výkladovém panelu, uprostřed na orientační směrovce, vpravo na brožuře). Zdroj: autor Písmo O čitelnosti písma je možné se přesvědčit jednoduchým způsobem, kdy daný text nebo úryvek je vytištěn v textovém editoru (např. Microsoft Word) a připevněn na stěnu. Po odstoupení do vzdálenosti 1 2 metrů je snahou tento text přečíst. 116

117 Pro nadpis je obvykle používána velikost bodů, pro podnadpis bodů. Pro hlavní výkladový text je běžně používáno písma o velikosti bodů, ve výjimečných případech 20 bodů, ale písmo už je hůře čitelné. Pro popisky se používá velikost 18 bodů. Při navržení velikosti písma je nutné si uvědomit, že ne každý má dobrý zrak. Výkladový panel si budou chtít přečíst i návštěvníci s méně dobrým zrakem, takže panel s malým písmem se pro ně stane nečitelným a tudíž nezajímavým. Na druhou stranu není vhodné volit písmo příliš velké, neboť text by zabral velkou plochu a nebo by musel být redukován. Míchání fontů písma není vhodné, panel se tak stává roztříštěným a nepřehledným. Vhodnějším způsobem je kombinovat normální písmo, kurzívu a tučné písmo v rámci jednoho fontu. Používání patkového písma vyvolává pocit klidu, kdežto chladný moderní bezpatkový typ písma je rychle čitelný a nezprostředkovává žádné emoce. Times je populární patkový styl písma používaný pro výkladové panely a publikace. Arial a Helvetica jsou bezpatková písma s dobrou čitelností. 38 Text psaný velkými tiskacími písmeny je hůře čitelný a zabere o 40 % více místa. Doba čtení je o 14 % delší, než u malého tiskacího písma. 39 Délka řádku je optimální o 8 15 slovech. Zarovnání textu do bloku u výkladových panelů není nezbytné, text působí více dynamicky. 39 Barevné schéma Barva umožňuje různorodost, důraz a jednotu spolu s iluzí hloubky. Může vyvolávat nálady a doplňovat téma nebo krajinu. U výstražných a zákazových značek je třeba volit silný barevný kontrast, který zvýrazňuje zprávu (např. bílý text v sytě červeném poli). U výkladových panelů je při použití větších kontrastů barev panel vzrušující a aktivní, použitím světlého písma na tmavém pozadí lze dosáhnout větší hloubky (např. jasně žluté nebo oranžové písmo na hnědém pozadí). Jsou-li kontrasty minimální, panel je relativně neutrální a pasivní, ale může efektivně 38 GROSS, M., ZIMMERMAN, R.,BUCHHOLZ, J.: Signs, trails, and wayside exhibits: connecting people and places. 3. vyd. UW-SP Foundation press, Inc., s GROSS, M., ZIMMERMAN, R.,BUCHHOLZ, J.: Signs, trails, and wayside exhibits: connecting people and places. 3. vyd. UW-SP Foundation press, Inc., s

118 doplnit temnou krajinu. Pro divokou krajinu může být někdy vhodná přírodní krása dřeva a malé množství barev. Souhrn doporučení pro tvorbu výkladového panelu: - vytvořit jednoduchou tvář panelu - udržovat otevřený prostor, zvláště na okrajích - vytvořit silné ohnisko zájmu - rozvinout vizuální scénu z ohniska pomocí grafiky a měnící se úrovně informací - vytvořit vizuální styl, tzn. propojit všechny prvky značení navzájem i s jejich prostředím - vytvořit krátký a čtivý výklad - vybrat dobře čtivé fonty písma - používat v minimální míře hůlkového písma - kromě slov používat symboly a grafiku Materiály V současné době existuje mnoho materiálů pro výrobu výkladových panelů a rovněž mnoho technologií pro aplikaci textů a grafiky. Neustále se zdokonalují tiskařské stroje, které dnes již umožňují tisk dokonce na ocelový plech. Tiskové barvy jsou neustále zdokonalovány pro odolnost vůči povětrnostním vlivům a zejména na fotostálost. Při výběru vhodného materiálu pro výrobu výkladového panelu je třeba zvážit výhody a nevýhody navrhovaných materiálů, prostředí, do kterého budou instalované. V současné době je častou podmínkou odolnost vůči vandalismu. V níže uvedené tabulce (Tab. 6) je přehled materiálů pro výrobu výkladových panelů. Nejsou zde uvedeny kámen a odlitky kovových slitin, neboť tyto materiály a technologie s nimi spojené jsou velmi nákladné, a jsou proto nejčastěji používány k individuálním dílům. Doporučení: a) nepoužívat materiály s vysokou odrazivostí, a které oslňují. b) instalovat panely do výšky, která umožňuje snadné prohlížení pro všechny návštěvníky c) pravidelné čištění panelů prodlužuje jejich životnost d) navrhovat panely takové velikosti, aby nezakrývaly pohledy na místo 118

119 Tab. 6: Materiály vhodné pro výrobu výkladových panelů naučných stezek. Materiál Výhody Nevýhody Dřevo - životnímu prostředí přátelská surovina - relativně drahé - udržitelné a odolné - náchylné k poškození (poškrábání) - změnitelné - podléhá povětrnostním vlivům - unikáty Bezpečnostní sklo - dlouhá životnost - odrazy světla na skle - dobře kombinovatelné i s dřevěnými - náchylné k poškození nosiči - možnost recyklace Plexisklo - výhodné - náchylné k poškození a extrémům - rychle a snadno reprodukovatelné počasí - dlouhodobějším působením světla ztrácí průhlednost Zalaminované originály - extrémně výhodné - nízká životnost - rychlá použitelnost - neatraktivní vzhled - bezproblémová kombinace textu, fotografií a kreseb Umělá hmota - sítotisk - dobrá stálost na světle - náchylné vůči poškození (potištěná, sítotisk) - široká nabídka - špatná ekologická bilance Ocelové nebo - výhodné - snadné k poškrábání hliníkové plechy - dlouhá životnost - špatná ekologická bilance (potištěné či jinak - náchylné k odcizení (zejm. hliník) zpracované) InkJet technologie - dobré cenové podmínky - snadné k poškrábání (lepící fólie na různých - dobrá stálost na světle nosičích) a reprodukovatelnost y - velmi pěkné a oslovující - relativně drahé originály - velmi dlouhá životnost, odolné - náchylné vůči poškození a odcizení k povětrnostním vlivům Cera-print postup - velmi pěkné a oslovující - velmi drahé (skelná keramika) - extrémní životnost a odolné - riziko odcizení k povětrnostním vlivům Zdroj: kol. autorů, 2003 in VÍTKOVÁ, 2007 (upraveno OTEVŘEL, 2008) 119

120 Instalace značení, výkladových panelů a prvků vybavenosti Značení může být umísťované a instalované na stávající nosiče nebo na nosiče nové, které je třeba pevně ukotvit k zemi. Materiál, vzhled a rozměry nosiče by měly být navrhovány v souladu s místem, jeho charakterem a vyskytujícími se materiály. Všechny prvky musí být umísťované tak, aby byly dobře viditelné a kolem výkladových panelů musí být dostatek místa i pro skupinu návštěvníků. Zároveň však nesmí zasahovat do profilu stezky a omezovat provoz. Pro různé druhy značení se využívá různých druhů nosičů. Pro pásové značení lze využít kmene stromu, sloupu veřejného osvětlení či nízkého napětí, zdí, zídek, sloupků plotů, velkých kamenů, skály apod. Při absenci jakéhokoli stávajícího objektu pro aplikaci pásové značky je možné použít dřevěný kůl nebo hranol a pásovou značku na něj nanést přímo a nebo na plechový štítek a ten pak upevnit na dřevěný nosič. Pro směrové značení (směrové šipky) se používají kovové nebo dřevěné nosiče menších průměrů. Na tyto se uchycují pomocí objímek. Lze využít i nosiče větších průměrů, jako například již zmíněných sloupů veřejného osvětlení a k těmto jsou uchycovány pomocí nerezové stahovací pásky. Některé organizace využívají pro uchycení směrového značení i kmenů stromů, nicméně tento nosič není vhodný, protože dochází k jeho poranění a následnému poškození (zejména u dřevin s tenkou borkou), ať už stažením pevnící páskou, tak např. hřebíky. Dřevěné nosiče by měly být ošetřeny impregnací a nátěrem, nosiče z měkkého dřeva by měly být kotveny na přechodový prvek. Obr. 31: Příklady nosičů pro umístění orientačních směrovek (vlevo na strom, vpravo na ocelový nosič). Zdroj: autor 120

121 Obr. 32: Příklady nosičů pro umístění značky naučné stezky. Zdroj: ČEŘOVSKÝ, 1989 Výkladové panely a orientační mapy by měly být umísťované do takové výšky, aby byly čitelné jak pro dospělé, tak i pro děti. Pro výkladové panely se nejčastěji využívá samostatných nosičů. Podle velikosti panelu, požitého materiálu a výtvarného ztvárnění volíme počet nosičů. U menších či pultových panelů je dostačující jeden nosič u větších dva a více. Nosné prvky značení a výkladových panelů lze kotvit do betonu a to přímo, na přírubu nebo s přechodovým prvkem a nebo do štěrko-kamenné patky. U dopravních značek se používá pro kotvení patky z hliníkového odlitku na 3 nebo 4 kotevní šrouby a dvěma usazovacími (vyrovnávacími) šrouby. Způsob kotvení závisí na použitém materiálu nosiče. Kovové nosiče, vyjma nosičů dopravních značek, se nejčastěji kotví přímo do betonové patky nebo do betonové patky přes přírubu, dřevěné nosiče se mohou kotvit do betonu s použitím přechodového prvku nebo se zahutní přímo do štěrko-kamenné patky. Hloubka výkopu pro kotvení nosných prvků závisí na velikosti kotveného prvku, na terénu, zda je rostlý nebo navážkový a na hutnitelnosti zeminy. 121

122 U betonových patek je obvyklá hloubka do 60 cm, u štěrko-kamenných patek do 80 cm. Obr. 33: Kotvení prvků do štěrkokamenné patky řez. Zdroj: DAVIES, HESSELBARTH, VACHOWSKI, Ostatní vybavení naučných stezek Naučné stezky bývají v závislosti na jejich délce, náročnosti trasy a druhu návštěvníků vybaveny kromě výkladových panelů a značení ještě dalšími prvky. Ty by se měly stát jejich neopomenutelnou součástí, která zajistí návštěvníkům patřičný komfort a mohou výrazně přispět ke zvýšení návštěvníkova prožitku. Dobře navržené prvky mohou přispět k atraktivnějšímu vzhledu a větší návštěvnosti stezky. Prvky by měly být navržené v harmonii s místem. I toto vybavení by se mělo stát součástí jednotného vizuálního stylu naučné stezky, zvýší dojem celistvosti. Tím lze vytvořit osobitý charakter naučné stezky a vhodně podtrhnout jedinečnost místa. 122

123 Patří sem sedací prvky, jako lavice, židle, dále stoly, odpadkové koše, stojany na kola, přístřešky, mosty a lávky, pozorovací objekty a vyhlídky, informační centra a informační stánky. Ukotvení těchto prvků je voleno dle prostředí, do kterého jsou navrženy, a podle použitého materiálu nosných prvků. Všechny prvky je vhodné kotvit pevně k podkladu, aby bylo zabráněno jejich případnému odcizení. V současnosti je značný důraz kladen na vandalismus odolné provedení. Sedací prvky Lavicí může být rozřízlý kmen stejně jako sochařem ztvárněné dílo umožňující sezení. Důležitá je vhodnost umístění. Dobře umístěné lavice vyzývají návštěvníky k tomu, aby se pozastavili, přemítali nebo sledovali přírodu. Sedacím prvkem nemusí být jen lavice, ale může jím být zídka upravená jako sedací doplněná sedákem, židle vytesaná z kamene nebo vyřezaná z kmene stromu. Obr. 34: Sochařsky ztvárněný stůl se sedacími prvky. Obr. 35: Umělecky ztvárněná lavice. Zdroj: GROSS, 2006 Zdroj: GROSS, 2006 Naučné stezky vedené náročným terénem nebo stezky navrhované pro méně fyzicky zdatné návštěvníky musí být opatřeny dostatečným množstvím sedacích prvků. Ty jsou primárně umísťované na naučná zastavení, kde je žádoucí, aby se návštěvník zdržel. Je vhodné navrhovat sedací prvek po náročném stoupání nebo po dlouhém úseku, kde jej nebylo možné umístit, i když bude po krátkém úseku zopakován na naučném zastavení. Pokud se na stezce vyskytuje místo se zajímavým výhledem, je výhodné jej rovněž podpořit instalací sedacího prvku. 123

124 Sedací prvky by měly být navrhovány citlivě k danému prostředí. Pro záměr delšího sezení je vhodné navrhovat pohodlnější sezení a opatřit sedací prvek opěradlem. Doporučená výška sedáku lavice je mm. Pokud je lavice umísťovaná podélně se svahem, sedák musí být ve vodorovné poloze. V tomto případě by měla být doporučená sedací výška zvolená buď uprostřed lavice nebo podle tvaru terénu. Stoly Stoly navrhujeme na místa k sedacím prvkům, kde je návštěvník lákán k delšímu odpočinku a případnou konzumací potravin. Doplnění stolů má význam např. pro rodiny s dětmi. Není nutné umísťovat stůl na každé naučné zastavení. Pokud není cílem, aby návštěvník konzumoval potraviny na naučném zastavení, lze vytvořit jiné odpočinkové místo se stolem k tomuto účelu jinde na trase. U krátkých naučných stezek nebo u stezek v městském prostoru často není třeba navrhovat stoly vůbec. Ty mohou být nahrazeny posezením u nedalekého občerstvení nebo restauračním zařízením. Doporučená výška stolu je 750 mm. Obr. 36: Příklad stolů do městského prostředí a do krajiny. Zdroj: archiv fy Urbania, s.r.o. Odpadkové koše Navrhují se primárně na místech, kde je návštěvníkovi umožněno zastavení se a odpočinek, tzn. na naučných zastaveních, u vstupů na stezku. Dále by měly být odpadkové koše navrhované na místech se sedacími prvky a stoly. Při jejich navrhování je nutné mít vždy na paměti jejich údržbu resp. svoz odpadu. Pokud není možné, aby byl jakýmkoli způsobem svoz odpadu zajištěn, pak je vhodné odpadkový koš nenavrhovat. Důsledkem by 124

125 sice mohla být nechtěná skládka odpadků, ale návštěvník si může svoje odpadky odnést k odpadkovému koši, který je umístěn na přístupnějším místě. Odpadkové koše je třeba rovněž navrhovat v souladu s prostředím. Podle možnosti a četnosti svozu odpadu je nezbytná volba jejich vhodného objemu. Dle zkušeností se neosvědčuje objem koše menší než 50 litrů. Při použití vnitřní nádoby je vhodné navrhnout odpadkový koš uzamykací, a to nejlépe pomocí tvarového klíče (trojhran, čtyřhran, apod.). Jako nádoba na odpad může sloužit vkládání igelitového pytle a nebo samostatná plechová nádoba. Obě by měly být navenek kryty a chráněny vnější, pohledově přijatelnou nádobou. Vhodnější jsou rovněž odpadkové koše s horním víkem. Vnitřní nádoba je tak chráněna proti dešti. Obr. 37: Odpadkový koš Obr. 38: Příklad odpadkového koše bez víka a s víkem Zdroj: FDB, Lesy města Brna Stojany na kola Tyto prvky jsou navrhovány na cyklistických trasách nebo tam, kde je umožněn přístup cyklistům. Měly by být umísťovány u vstupů na naučnou stezku, u naučných zastavení a odpočívadel. Množství stojanů pro jednotlivá kola se volí podle předpokládaného počtu návštěvníků. Navrženy by měly být rovněž charakteru terénu. Pro horská kola musí být otvor pro vložení kola širší než pro kola trekingová nebo silniční. Nejvýhodnější je navrhovat stojany na kola univerzální. Je rovněž nutné počítat s menšími průměry kol pro děti. Stojany by měly být navrhovány tak, aby nedocházelo k poškození kola nebo jeho 125

126 částí (poškození výpletu kola vyvracením ve stojanu, odírání o konstrukci stojanu). Na místech, kde je nutné zanechat kolo na chvíli bez dozoru, je třeba navrhnout k cyklistickému stojanu systém pro uzamykání kol. Obr. 39: Příklad cyklostojanu do krajiny a do městského prostředí. Zdroj: archiv fy Urbania, s.r.o. Přístřešky Slouží jako ochrana za nepříznivého počasí (deště, sněžení) a nebo jako ochrana před slunečním zářením jako zdroj stínu. Jsou to zpravidla jednoduché, lehké stavby, které jsou nejčastěji vybaveny sedacími prvky a stoly. Stěny přístřešků mohou sloužit např. pro umístění informačních tabulí, značek i výkladových panelů. Parametry přístřešku určují parametry daného místa, respektive množství navrhovaných míst k sezení. Při použití materiálů by měl být zohledněn charakter místa. Obr. 40: Přístřešek Zdroj: GROSS,

127 Mosty, lávky, schodiště Na trasách jsou často překonávány terénní modelace (přirozené či umělé), vodní toky, kaňony a ne vždy je možné se těmto místům vyhnout. Mnohdy jsou naopak žádána a jsou důležitými a vyhledávanými prvky naučných stezek. Pro jejich zpřístupnění nebo překonání jsou používány mostní objekty, lávky, schodiště nebo žebříky. Jejich konstrukce a použité materiály by měly, jako všechny prvky naučných stezek, následovat charakter místa. Mohou být od nejjednodušších konstrukcí až po konstrukčně náročné stavby. Rovněž intenzita a druh provozu (cyklisté, pěší nebo kombinované) jsou určujícími kritérii jejich parametrů. Mostní konstrukce jsou tématem pro specialistu a vyžadují statické posouzení a rozbor místa kvůli založení konstrukce. Tato problematika je značně obsáhlá a není předmětem této práce. Obr. 41: Příklad technických úprav na trasách naučných stezek. Zdroj: ČEŘOVSKÝ,

128 Pozorovací objekty, vyhlídky Jednodušší či složitější stavby sloužící pro pozorování místa. Pro pozorování divoké zvěře je vhodné je maskovat, a tím nabídnout pro její pozorování ideální podmínky. Maskované přístřešky pomáhají ukrýt návštěvníkův pohyb, a dovolují zvěři pohybovat se bezstarostně v malé vzdálenosti od pozorovatelny. Obr. 42: Příklad pozorovatelen na trasách naučných stezek: vlevo nekrytá s maskováním vegetací, vpravo krytá, která slouží i jako přístřešek. Zdroj: GROSS, 2006 V těchto stavbách mohou být umístěny dalekohledy, sedací nábytek, výkladové panely. Pozorovací stanoviště mohou být zastřešená nebo otevřená. U zastřešených je možné pozorování i za nepříznivého počasí a zároveň může posloužit i jako přístřešek právě při nepřízni počasí. Použité materiály a charakter stavby by měl odpovídat charakteru místa. Finanční nákladovost obou typů závisí na rozsahu a složitosti stavby. Tyto stavby vyžadují statické posouzení a odborníka na jejich zakládání a konstrukci. Informační centra O těchto objektech je vhodné se zmínit, byť jsou častěji považována za samostatnou metodu interpretace místního dědictví. Informační centra mohou být skutečně jednou z metod úspěšné interpretace. Zároveň však mohou být součástí naučné stezky. V takovém případě bývají nejčastěji vstupní bránou na naučnou stezku. Zde návštěvník získá pro něj 128

129 potřebné informace a prohlédne si, případně převezme informační materiály. Informační centra mohou sloužit i jako výstavní prostory. Jsou provozně náročná a obvykle mají i velké vstupní náklady Bezpečnost návštěvníků Naučné stezky musí být projektovány s ohledem na bezpečnost návštěvníků. Návštěvníci hledají bezpečné a značené stezky. Vstupní panely, značení nebo mapy jsou pozváním k navštívení dané lokality. Bezpečí není pohodlí; je to nezbytnost a právní závazek. Stezky by se měly vyhnout nebezpečným místům jako jsou například nebezpečné skalní výchozy, lavinová pole, větrné koridory, vyvýšeniny náchylné k bleskům nebo místa náchylná k závějím, podmáčení nebo ledovatění. Jestliže není možné se těmto rizikům vyhnout, musí být instalovaná výstražná znamení a ochranné prvky. Dobrá informovanost návštěvníků je žádoucí pro jejich vlastní rozhodování. Značky by měly upozornit na případné obtíže a alternativy s přesnými vzdálenostmi, se kterými se na trase mohou setkat. V souvislosti s bezpečností je nezbytné zmínit se o cyklistických vinařských naučných stezkách. Je to způsob, jak návštěvníkům přiblížit tyto oblasti, seznámit je s procesem výroby vín. Součástí těchto stezek jsou ochutnávky vín. Návštěvník po ochutnávce velmi často pokračuje dál v jízdě na kole. Jsou-li tyto stezky vedené po veřejných komunikacích, není požívání alkoholu s následnou jízdou na kole slučitelné (viz Zákon 361/2000Sb. o provozu na pozemních komunikacích, 5, odst. (2), písm. a), b). Zřizovatelé i projektanti vinařských naučných stezek by si tento problém a s ním spojená rizika měli uvědomit a vhodnými opatřeními tato rizika eliminovat. Samozřejmě cyklista je účastníkem silničního provozu a zejména on sám by si měl být vědom rizik a podle toho přizpůsobit své jednání. Napomoci eliminovat rizika jízdy pod vlivem alkoholu můžou dostatečné ubytovací kapacity v průběhu stezky. Rovněž vedení stezky po jiných než veřejných komunikacích. Rizika pro návštěvníky NS a) padající kamení b) propasti, srázy = zábrany, ploty, záchytné prvky c) suché větve se mohou stát ve větru velmi nebezpečnými. Je nutné je kontrolovat a odstraňovat. d) nebezpečná divoká zvěř 129

130 e) vystouplé kořeny a skály mohou být nebezpečné pro návštěvníky se zrakovým postižením nebo sníženou mobilitou K upozornění na riziko slouží výstražné značky (viz kapitola Značení naučných stezek). Pro zamezení přístupu do některých oblastí však mnohdy návštěvníkům značky nestačí a je tedy nutné přistoupit k fyzické zábraně do daného prostoru pomocí zábrany, plotu apod. Ne vždy však zákazy něco vyřeší. Mnohdy je vhodnější využití tzv. motivačních prvků, které motivují návštěvníka a odvedou jeho pozornost jiným směrem. Mohou to být jak prvky vegetační (např. památný nebo zajímavý strom) nebo rekreační (např. studánka). Tyto prvky se stávají motivačními tehdy, jsou-li v terénu označeny a je-li na ně upozorněno směrovým značením nebo informačním panelem Rizika a ochrana naučných stezek Vandalismus, drsné přírodní podmínky a nekvalitní realizace mohou negativně ovlivnit značení, výkladové panely a další vybavení naučných stezek a samozřejmě i samotnou trasu. Jedině pravidelná kontrola a údržba dokáže udržet stezku a její vybavení v dobrém stavu. Pokud je to možné, je vhodné opravit drobná poškození. Nelze-li je opravit, pak by měl být prvek (panel, značka, aj.) odstraněn a nahrazen novým. Nefunkční a poškozené prvky ubírají naučné stezce na přitažlivosti pro návštěvníky. Protierozní ochrana Stezky je třeba navrhovat tak, aby byly respektovány zásady a normy. Tuto problematiku je vhodné přenechat autorizované osobě. Je třeba sledovat půdní materiál a zjistit, jakého je složení a co udělá za deště. Vypozorovat, odkud voda přitéká ještě před tím, než se dostane na stezku a následně kudy odtéká. Následně navrhnout taková opatření, jimiž ochráníme povrch stezky před erozí. Trasu je nutné dobře odvodnit podélnými a příčnými svody a odvést vodu mimo trasu naučné stezky. Náchylnost trasy k erozi je závislá na použitém materiálu svažitosti terénu. Stejně tak je třeba neopomenout zabezpečit okolní svahy před sesuvem nebo dešťovou erozí. 130

131 Ochrana podmáčených a nestabilních oblastí Při vedení trasy méně stabilními nebo mokřadními oblastmi, je někdy nejvhodnější nechat tyto nepřístupnými, nebo je chránit před návštěvníky dostatečnou vzdáleností nebo vizuální clonou. Jestliže stezka prochází nestabilní oblastí (např. efemérní rostlinný porost nebo mokřad), je vhodné lemovat stezku plotem nebo lany. Zvýšené dřevěné chodníky rovněž umožní pozorování bez přímého vstupu. Destruktivní činitelé Divoká zvěř při své migraci do jiných oblastí často využívá člověkem vytvořených stezek. Některá zvířata na stezkách mohou působit škody. Například narušováním povrchu nebo vytvářením nových vstupů v systému tras. Likvidací stávající vegetace je vytvořen prostor pro růst plevelných rostlin. Stejně tak umožnění přístupu světla do původně stinných partií. Tento problém lze vyřešit obnovením vegetačního krytu slunomilnými druhy. Výkladové panely nainstalovaný na pastvinách nebo volných plochách často přitahují ptactvo. Zanechaný důkaz může zakrýt informaci nebo její část. Panel nebo značka navíc působí velmi nevzhledně. Umístění tenkého drátu v nejvyšším bodě panelu odrazuje ptactvo od sezení na nich. Vandalismus Prvky vybavenosti by měly být navrhovány tak, aby veškeré spoje byly co nejméně nápadné a lákavé k destrukci či demontáži. Totéž se týká ukotvení prvků k terénu. Volbu použitých materiálů přizpůsobit prostředí, tzn. do odlehlých míst nepoužívat materiály náchylné k odcizení (hliníkové a nerezové profily a plechy) a poškození (sklo). Navrhovat prvky z odolnějších materiálů vůči vandalismu (tvrdé dřevo, nebarevné kovy). Prvky vybavenosti, zejména výkladové panely především pak jejich činné plochy, jsou ničeny nálepkami, spreji, fixy, škrábáním ostrými předměty. Z kvalitních materiálů je lze odstranit organickými nebo syntetickými rozpouštědly. Menší trhliny mohou být z materiálů obvykle vyleštěny voskem na karoserie na polymerové bázi, z dřevěných prvků obroušeny. Například pro činné plochy výkladových panelů je vhodné použít antigrafiti fólii, která napomůže k jejímu snadnějšímu očištění. 131

132 Povětrnostní vlivy Prvky ztrácí svoji funkčnost i povětrnostními vlivy. Dřevěné prvky jsou napadány hnilobami, kovové prvky korodují a plastické hmoty ztrácí na barevnosti. Dřevěné prvky je třeba ošetřovat lazurami, fungicidními nátěry, kovové prvky zinkováním, elektrickým galvanizováním, vypalovacími práškovými barvami. Správným kotvením lze rovněž omezit vliv nepříznivých faktorů. Dřevěné prvky, zejména z měkkého materiálu, je vhodné kotvit pomocí přechodových prvků, aby nedocházelo ke kontaktu s vlhkostí. Všechny materiály časem postupně zacházejí a blednou. Panely, které jsou na přímém slunci blednou rychleji než panely umístěné ve stínu. Tento jev lze eliminovat výběrem vhodného materiálu (smalt, kov, kámen) nebo přemístěním panelu na chráněné stanoviště. U činných ploch obsahujících orientační mapy je vhodná jedenkrát za tři roky jejich aktualizace. Obr. 43: Popraskání fólie vlivem slunečního záření a povětrnostních vlivů. Zdroj: autor 132

133 Projektování naučných stezek Pro projektování naučných stezek nebyl dosud vypracován žádný obecný metodický pokyn, který by usměrňoval nebo byl závazný pro projektanta i zřizovatele (kromě základní platné legislativy). Zřízení naučné stezky může navrhnout kterákoliv právnická nebo fyzická osoba. Při projektování naučných stezek se zpracovatel i zřizovatel musí řídit platnými právními předpisy (viz kapitola 2.1. Legislativa vztahující se k naučným stezkám). Ty ovšem neřeší problematiku naučných stezek zcela. Dále se musí řídit možnostmi území, stanovených zejména v územně plánovací dokumentaci. Aby se při zřizování, evidenci a údržbě naučných stezek nastolil řád, mělo by dojít k zapracování některých zásad do legislativy. Tab.7: Fáze projektování naučné stezky. 1. Záměr Čeho chceme dosáhnout? Proč toho chceme dosáhnout? Pro koho? 2. Sestavení pracovní skupiny zřizovatel (zástupce zřizovatele) projektant místní občané 3. Plán a harmonogram rozdělení úkolů časový harmonogram 4. Koncept Co budeme interpretovat? Jak toho dosáhnout? (Metoda interpretace) Jak to bude spravováno? orientační rozpočet 5. Příprava projektu podklady terénní průzkum 6. Projekt návrh trasy a naučných zastavení návrh tématu interpretace návrh logotypu a vizuálního stylu návrh výkladových panelů a prvků vybavenosti návrh umístění informačního a orientačního značení 7. Prezentace návrhů jednání pracovní skupiny jednání s širší veřejností 8. Odsouhlasení vyjádření dotčených orgánů souhlas vlastníků, nájemců nebo správců pozemků 133

134 9. Finální projekt textová část grafická část, mapové přílohy výkaz výměr musí obsahovat závazné údaje Zřizovatel zpracuje projekt na zřízení naučné stezky, jehož závaznými částmi by měli být: - kompletní údaje o zřizovateli - průběh trasy a vyznačení naučných zastavení zanesené do mapovém podkladu katastrální mapy - průběh trasy a vyznačení naučných zastavení zanesené v digitální podobě v souřadném systému S-JTSK v návaznosti na cestní síť turistických, lesních a polních cest, místních a účelových komunikací (v současnosti již málo který projektant zpracovává projekty bez počítačového vybavení) - návrh tématického obsahu stezky - návrh logotypu a vizuálního stylu - návrh výkladových panelů a ostatní vybavenosti naučné stezky (lavičky, stoly, odpadkové koše, stojany na kola) - návrh umístění orientačního a informačního značení - návrh intenzity a způsobu údržby - souhlas vlastníků, nájemců nebo správců pozemků, přes které má naučná stezka vést nebo na kterém má být umístěno naučné zastavení či umístěn samostatný výkladový panel - stanoviska a vyjádření dotčených orgánů (orgán ochrany přírody krajského úřadu, odbory ochrany přírody a krajiny, památkové péče v případě průchodu památkovou zónou nebo rezervací, stavební úřady, DI PČR, odbory dopravy, správci komunikací, správci sítí) - závazek zřizovatele udržovat vybavení naučných stezek a její schůdnost nebo sjízdnost (tento by měl být zapracován v legislativě i s případnými sankcemi). Bohužel je častou praxí, že naučné stezky jsou zřizované z dotačních prostředků a s náležitou slávou uváděné do provozu, avšak jejich následná údržba je pak opomíjena. Takovéto stezky jsou předurčeny k zániku a v mnoha případech se tak i děje. 134

135 Evidence naučných stezek Projekty naučných stezek jsou řešeny nejčastěji na lokální úrovni a chybí patřičná legislativa k povinnosti jejich evidování. Veškeré podklady by měly být dostupné u zřizovatelů naučných stezek, a těmi jsou nejčastěji obce, nebo sdružení obcí, zřídka soukromé subjekty. Doposud nebyla vytvořena žádná komplexní evidence naučných stezek. Pokusil se o to Klub českých turistů, který zmapoval naučné stezky v ČR včetně jejich popisu a v roce 2006 vydal obrazový atlas turistických cílů a naučných stezek v ČR. Toto dílo je svým tématem i rozsahem v naší zemi pionýrské dílo. Atlas je rozdělen podle krajů a v každém z nich se nachází stručné popisy naučných stezek a výřezy map s lokalizací tras. Při následné aktualizaci údajů však bylo zjištěno, že některé stezky již není možné v terénu najít nebo je jejich vybavení v dezolátním stavu. Tyto byly z evidence vyřazeny. V roce 2007 vznikl projekt který předpokládal vytvoření základní databáze naučných stezek na www doméně naucnastezka.cz a zároveň se zabýval prezentací ochrany přírody a trvale udržitelného rozvoje v daném internetovém prostoru. Jeho cílem bylo vytvoření graficky kvalitního portálu zabývající se problematikou naučných stezek v ČR, a který by byl zároveň informačním a komunikačním místem pro inspiraci a další vzdělávání v oblasti environmentální výchovy a trvale udržitelného rozvoje. Projekt byl podpořen v rámci výběrových řízení MŽP ČR až v druhé polovině roku 2007 při dodatečné dotační a grantové podpoře. Na základě analýzy možností v daném okamžiku byl zvolen jako prvořadý cíl zmapovat oblast naučných stezek v moravských krajích a ty potom prezentovat v internetovém prostoru v rámci daného projektu. Byla vytvořena struktura, která je zaměřena jak na obsahovou část (tj. informační databázi stezek, náhledy na vybraná zastavení, fotografie z prostoru instalací, základní informace k jednotlivým stezkám), tak na textovou část (články z oblasti ochrany přírody, citáty k zamyšlení, úryvky z odborné literatury). Do internetového prostoru bylo v rámci databáze zpracováno celkem 202 naučných stezek (Zlínský kraj 58, Olomoucký kraj 34, Moravskoslezský kraj 59 Jihomoravský kraj 51). Počet stezek umístěných v databázi odpovídá předpokladům, překvapivě byly všechny získány ze čtyř moravských krajů, což samozřejmě vyvolává potřebu pokračovat v mapování dále. Moravské stezky byly zvoleny především proto, že nejsou koncepčně zpracovány a uceleně prezentovány na žádném známém portále

136 Centrum dopravního výzkumu (CDV) zpracovává GIS metodiku evidence cyklistických tras Jihomoravského kraje, která by měla být v dohledné době publikována. Obsahuje lokalizaci všech cyklistických tras v geografickém informačním systému v Jihomoravském kraji. Pokud by byla lokalizace tras naučných stezek dodávána v gisovém formátu, třeba již ve stádiu projektové dokumentace, mohla by vzniknout centrální evidence spravovaná příslušným krajem. Vznikla by tak další vrstva v geografickém informačním systému, což by usnadnilo další práci s přípravou podkladů, analýzami území a kontrolou údržby. Informace o stezkách by potom nemusely být dodatečně sbírané. Zatím jsou tyto výstupy stále postavené na zpětném dohledávání a sbírání veškerých informací, což je práce velmi náročná, zdlouhavá a bohužel zdvojená. V každém případě jsou výše jmenované projekty a další snahy důležitými pionýrskými počiny, na kterých lze dále stavět a zdokonalovat je. Příklady internetových stránek zabývající se tématikou naučných stezek: NAVRÁTIL, K. in 136

137 Údržba naučných stezek Když absolvuji terénní průzkumy, víkendové výlety a vůbec procházky krajinou, všímám si, jak lidé využívají vybavenost naučných stezek. Tatínek čte mamince a svým dvěma dětem text z výkladového panelu. Děti tyto informace vůbec nezajímají, honí se kolem stolu s lavičkami a nesoustředěná maminka děti neustále okřikuje, aby poslouchaly, co tatínek čte. Děti by se chtěly posadit, ale lavičce chybí dřevěný sedák, který uhnil, nebo si jej někdo nenávratně vypůjčil coby pěknou fošnu, která se vždycky může hodit. Po odpočinku se rodiče snaží vložit papíry a obaly od svačiny do přetékajícího odpadkového koše, který byl od zřízení naučné stezky vyvezen možná jedenkrát. Odpadky nakonec stejně vypadnou na zem a připojí se k dalším, které již potkal podobný osud. Tento obraz se zdá být přehnaný, ale je nezřídka skutečný. Mnohdy však nejsou na vině pouze správci nebo vlastníci stezky, ale i samotní návštěvníci. Tyto řádky jsou zde uvedeny záměrně, protože při úvaze o vybudování naučné stezky je třeba si uvědomit a obeznámit investora, že je kromě investic na zřízení stezky nutné počítat s každoročními investicemi na údržbu stezky a případné opravy. Následná údržba vybudovaných naučných stezek je dnes často opomíjena. Zřizovatelé financují nebo získají dotace na zřízení naučné stezky, ale často si neuvědomují, že vybavení bude působením klimatických podmínek stárnout, ztrácet barvu a čitelnost a trasa bude zarůstat vegetací. I vandalismus přispěje k nefunkčnosti prvků svým dílem. Již na samém počátku by mělo být stanoveno, kdo bude zajišťovat následnou údržbu stezky. Mohou to být technické služby při svozu odpadu, klub českých turistů při obnovování značení, nebo organizace ochránců přírody či skupina místních nadšených patriotů. V každém případě je nezbytné, aby zřizovatel vyhradil každoročně finanční prostředky na pravidelnou údržbu a dále na případné opravy poškozené vybavenosti. V rámci pravidelné údržby by mělo být zajištěno vysypávání košů, sběr odpadků, čištění světlého profilu stezky a naučných zastavení od větví či náletové vegetace. V rámci údržby by mělo být rovněž obnovováno pásové značení, nátěry prvků vybavenosti a přibližně jedenkrát za tři roky obnova činných ploch výkladových panelů a orientačních map. Tyto vlivem slunečního záření ztrácí čitelnost a i mapové podklady zastarávají prudkým rozvojem stavební činnosti. Rovněž je třeba počítat s výměnou opotřebovaných nebo zničených prvků. Do údržby je rovněž nutné počítat monitoring stavu naučné stezky, který může 137

138 zajišťovat sám zřizovatel a nebo jej může zajišťovat specializovaná firma. Ta předává v pravidelných intervalech výstupy z terénních šetření. Vytvářet nové je v současné době poměrně jednoduché, ale je nezbytné se zaměřit na údržbu, aby to nové a pěkné zůstalo také funkční i po slavnostním přestřižení pásky Propagace naučných stezek Zřízení naučné stezky je jistě základním pilířem pro její uvedení do života, avšak nesmí být opomíjen tok informace o jejím vzniku k široké veřejnosti. Naučné stezky se budují pro návštěvníky, kteří přináší do regionu finanční prostředky, a tím zlepšují jeho ekonomiku. Ještě před vznikem projektu by měla být zvolena strategie propagace plánované naučné stezky a vymezit jí položku v rozpočtu. Forem propagace je mnoho. Vcelku nejsnadnějším a dnes patrně nejrozšířenějším řešením propagace je umístit informaci o dané naučné stezce na internetové stránky obce nebo regionu. Zde je vždy nutné zvolit několik správných klíčových slov, aby se návštěvník dostal při zadání dotazu do vyhledávače právě k této stezce. U této formy propagace je výhodou, že se návštěvník, ještě před opuštěním svého domu, může snadno dozvědět o dalších službách nabízených v tomto regionu (ubytování, stravování, aj.). Další formou propagace jsou média, tzn. vytvoření reklamy nebo krátkého pořadu o dané stezce a regionu pro televizní nebo rozhlasové vysílání. Nevýhodou zde může být, že v potenciální návštěvník jej může shlédnout nebo vyslechnout pouze v daném vysílacím čase. Poměrně rozšířenou formou, zejména dříve před rozšířením internetu, je tvorba map, brožur a letáků. Tyto mohou být dostupné v informačních střediscích v širokém okolí naučné stezky, na veletrzích cestovního ruchu, v informačním středisku nebo na informačním stojanu v samém místě naučné stezky. Výhodou této formy je, že návštěvník má možnost neustále nahlížet do mapy nebo přečíst si doplňující informace k jednotlivým zastavením, poskytování interpretace i po skončení návštěvy i možnost získávání financí. Nevýhodou může, že nejsou k dispozici, vždy když je potřeba, zvláště pak, když není možné je na lokalitě získat. Tato forma může být nezajímavá pro návštěvníky, kteří neradi čtou. Pro texty letáků a průvodců platí stejná pravidla jako u výkladových panelů. Dalšími způsoby prezentace mohou být multimediální prezentace (interaktivní počítačové prezentace, videoprogramy, audiovizuální prezentace), návštěvnická centra. 138

139 Nejúčinnější je však kombinace více forem propagace, např. internetová prezentace s vydáním tištěné brožury s mapou naučné stezky. Obr. 44: Příklad tištěné brožury s mapou. Práce se nezabývá tématem zadávání zakázek, výběrových řízení a způsobů a možností financování projektů a budování naučných stezek. Na financování se významně podílí kraje, regionální agentury rozvoje cestovního ruchu, Lesy České republiky a další organizace a subjekty. Na cykloturistice se významně podílí Centrum dopravního výzkumu (CDV), které je účelovou organizací Ministerstva dopravy. 139

140 Inženýrské řešení Ve snaze o eliminaci subjektivity tématu a pomoci při rozhodováních o návrhu tras, bylo vypracované inženýrské řešení na vhodnost návrhu trasy naučných stezek. Jako modelový objekt byla zvolena naučná stezka Krajem říčky Ponávky a navrženy tři varianty tras. Bylo nutné zvolit vlastnosti, které budou hodnoceny a na základě jejich váženého aritmetického průměru zjistit, která z navržených variant je nejvýhodnější. Tento postup se ukázal jako velmi vhodný při nerozhodném stavu navrhovaných tras. Záměrně je zvolena metoda váženého aritmetického průměru a pětibodová stupnice u atributů, aby bylo dosaženo relativně nejvyšší objektivnosti. Záměrně je také zvolena trasa jednoho ze tří uvedených modelových objektů, jelikož je podrobně představen v kapitole 3. Metodika a materiál a je tak možné si provést vlastní srovnání. Pro vlastní inženýrské řešení byla vybrána jedna ze tří modelových naučných stezek, a to naučná stezka Krajem říčky Ponávky. Její trasa byla navržena ve třech variantách průběhu územím a byly zvoleny vlastnosti, které byly u těchto tří variant hodnocené. Vlastnosti byly hodnoceny pětibodovou stupnicí 1 až 5 (viz kapitola Metodika hodnocení), kde číslo 1 představuje nejlepší stav a číslo 5 stav nejhorší. U každé vlastnosti byla stanovena její váha. Na základě metody váženého aritmetického průměru byl proveden výpočet. Varianta, u které z výpočtu vzešlo nejmenší číslo, by měla být nejlepší resp. nejvýhodnější Metodika hodnocení Hodnocené atributy - Náročnost stezky - vyjadřuje obtížnost terénu pro návštěvníka - ukazatel počítá s obtížností kombinovaně pro pěší i cyklisty 1 velmi lehká 2 lehká 3 střední 4 obtížná 5 extrémní - Návštěvníci - ukazatel hodnotí trasu podle možnosti návštěvnosti 140

141 1 kombinovaná trasa i se zimním využitím 2 kombinovaná trasa v celém průběhu 3 kombinovaná trasa v úsecích 4 trasa pouze pro pěší 5 trasa pouze pro cyklisty - Průjezdnost pro invalidy 1 bezproblémová v celém průběhu 2 podmínečně bezproblémová (např. překonání drobné překážky s cizí pomocí) 3 bezproblémová v části trasy 4 pouze v části trasy a zhoršená 5 žádná - Rovnost povrchu - posuzuje rovnost krytu pochůzné plochy trasy 1 rovný 2 částečně rovný (občasný výskyt travních drnů kořenů, kamenů, apod.) 3 nerovný (lokální výskyt kořenů, kamenů, apod.) 4 velmi nerovný (výskyt kořenů, kamenů, apod. na větší části trasy) 5 extrémně nerovný (extrémní výskyt kořenů, kamenů, apod. v celém průběhu trasy) - Průběh stezky - hodnotí naučnou stezku podle výhodnosti jejího průběhu 1 Okružní NS otevřená 2 Okružní NS uzavřená 3 kombinovaná NS (část okružní, část liniová) 4 Liniová NS s více nástupy 5 Liniová NS se dvěma nástupy - Variantnost tras - hodnotí možnost volby délky výletu resp. trasy 1 výborná 2 velmi dobrá 141

142 3 dobrá 4 špatná 5 žádná - Kolize s motorovou dopravou - hodnotí naučnou stezku podle výhodnosti jejího 1 žádná 2 minimální (např. na kříženích) 3 střední (v úsecích stezky) 4 větší (na převážné části stezky) 5 velká (souběh s motorovou dopravou v celém průběhu stezky) - Souběh s turistickými trasami - ukazatel zvýhodňuje souběh NS s turistickými trasami 1 v celém průběhu 2 na převážné délce stezky 3 místy (v úsecích stezky) 4 křížení NS s turistickými trasami 5 žádný - Dostupnost zajímavostí na trase - vyhodnocuje množství zajímavostí dosažitelné trasou % % % % 5-30 a méně - Možnost rozhledu z trasy - posuzuje možnost výhledů z trasy jakožto přidanou hodnotu naučné stezky 1 velmi častá 2 častá 3 středně častá 4 výjimečná 5 žádná 142

143 - Dostupnost občerstvení 1 vynikající (přímo na trase) 2 velmi dobrá 3 dobrá 4 špatná 5 žádná Výsledky hodnocení Následují návrhy tří variant trasy naučné stezky Krajem říčky Ponávky. Každá varianta je zakreslena do mapového podkladu a představena na výřezu. K jednotlivým variantám je uveden stručný popis navržené trasy a tabulka posuzovaných atributů a jejich ohodnocení. V závěru podkapitoly je uvedena souhrnná tabulka s posuzovanými vlastnostmi a hodnocením všech tří navržených variant. Každé vlastnosti resp. atributu je přidělena váha, která je prezentována desetinným číslem představující údaj v procentech. U každé varianty je vypočítán vážený aritmetický průměr a zaznamenán výsledek. Variantu, u které bylo dosaženo nejnižšího čísla, je možné považovat za nejvýhodnější z hlediska posuzovaných atributů a jejich váhy. Vysvětlivky k mapám 143

144 Varianta A Trasa navržená jako částečně okružní s možností více nástupů, v celém průběhu je navržená jako kombinovaná pro pěší i cyklisty. Neumožňuje variantnost délky výletu. Z trasy nejsou dosažitelné všechny zajímavosti požadované zadavatelem. Délka trasy 11 km. Obr. 45: Návrh trasy naučné stezky varianta A. Tab.8: Tabulka hodnocení návrhu trasy naučné stezky varianty A. 144

145 Varianta B Trasa je navržená jako liniová s možností více nástupů. Trasy umožňují variantnost délky výletu. Vyskytují se zde jak úseky kombinované, tak úseky pouze pro pěší návštěvníky a úseky pouze pro cyklisty. Trasa je navržená tak, aby z ní byly dostupné veškeré zajímavosti území požadované zadavatelem. Celková délka činí 18 km, z toho 8,0 km jsou kombinované úseky, úseky pro pěší 4,8 km a cyklistické úseky 5,2 km. Obr. 46: Návrh trasy naučné stezky varianta B. Tab.9: Tabulka hodnocení návrhu trasy naučné stezky varianty B. 145