OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE O KLIENTA S AMYOTROFICKOU LATERÁLNÍ SKLERÓZOU

Transkript

1

2

3 FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ Studijní program: Ošetřovatelství B 5341 Kristýna Manová Studijní obor: Všeobecná sestra 5341R009 OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE O KLIENTA S AMYOTROFICKOU LATERÁLNÍ SKLERÓZOU Bakalářská práce Vedoucí práce: Bc. Martina Šellingová PLZEŇ 2013

4 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité prameny jsem uvedla v seznamu použitých zdrojů. V Plzni dne vlastnoruční podpis

5 Děkuji Bc. Martině Šellingové za odborné vedení práce, poskytování rad a materiálních podkladů. Dále děkuji zaměstnancům Neurologické kliniky FN Plzeň za pomoc při získávání údajů potřebných pro zpracování této bakalářské práce.

6 ANOTACE Příjmení a jméno: Manová Kristýna Katedra: Ošetřovatelství a porodní asistence Název práce: Ošetřovatelská péče o klienta s amyotrofickou laterální sklerózou Vedoucí práce: Bc. Martina Šellingová Počet stran: číslované 92, nečíslované 30 Počet příloh: 14 Počet titulů použité literatury: 31 Klíčová slova: amyotrofická laterální skleróza motoneuron ošetřovatelská péče ošetřovatelský proces deficit sebepéče Souhrn: Bakalářská práce se zabývá ošetřovatelskou péčí o klienta s amyotrofickou laterální sklerózou. Teoretická část přináší základní informace o motorice a motoneuronech a zabývá se problematikou amyotrofické laterální sklerózy z hlediska jejího vzniku, klinického obrazu, diagnostiky, léčby a ošetřovatelské péče. Praktická část je zaměřena na ošetřovatelský proces u klientů s amyotrofickou laterální sklerózou a stanovení specifik ošetřovatelské péče.

7 ANNOTATTION Surname and name: Manová Kristýna Department: Nursing and midwifery assistance Title of thesis: Nursing care of a client with amyotrophic lateral sclerosis Consultant: Bc. Martina Šellingová Number of pages: numbered 92, unnumbered 30 Number of appendices: 14 Number of literature items used: 31 Key words: amyotrophic lateral sclerosis motor neuron nursing care nursing process self-care deficit Summary: This thesis addresses a nursing care of a client with amyotrophic lateral sclerosis. The theoretical part contains basic information on a motor system and motor neurons and deals with amyotrophic lateral sclerosis in terms of its development, clinical symptoms and signs, diagnostics, treatment and nursing care management. The practical part is focused to the nursing process of clients with amyotrophic lateral sclerosis, and defines specifical characteristics of the nursing care.

8 OBSAH ÚVOD TEORETICKÁ ČÁST MOTORIKA Motoneuron, motorická jednotka AMYOTROFICKÁ LATERÁLNÍ SKLERÓZA Formy amyotrofické laterální sklerózy Neuropatologie Epidemiologie Etiologie a patofyziologie Klinický obraz Atypické příznaky Diagnostika Anamnéza Neurologické vyšetření Elektromyografie (EMG) Spirometrie Zobrazovací metody Pomocná vyšetření Diferenciální diagnostika Škály používané při sledování klientů s ALS Posouzení zdravotního stavu klientů Terapie Symptomatická léčba Prognóza Ošetřovatelská péče Sebepéče a soběstačnost Komunikace Výživa Spánek a odpočinek Dýchání Hygiena Péče o vyprazdňování Bolest a křeče Dekubity Rehabilitace Psychologie a psychoterapie Eutanázie... 36

9 PRAKTICKÁ ČÁST OBECNÁ ČÁST Formulace problému Cíl práce Výběrový soubor Výběr ošetřovatelského modelu Ošetřovatelská anamnéza Fyzikální vyšetření klienta sestrou Měření dle škál Charakteristika ošetřovatelského procesu SPECIÁLNÍ ČÁST KAZUISTIKA Uvedení do případu č Záznam informací z rozhovoru s klientkou Fyzikální vyšetření sestrou Plán ošetřovatelské péče Aktuální ošetřovatelské diagnózy Potencionální ošetřovatelské diagnózy Hodnocení plánu ošetřovatelské péče Edukační plán Uvedení do případu č Záznam informací z rozhovoru s klientem Fyzikální vyšetření sestrou Plán ošetřovatelské péče Aktuální ošetřovatelské diagnózy Potencionální ošetřovatelské diagnózy Hodnocení plánu ošetřovatelské péče Edukační plán DISKUSE ZÁVĚR SEZNAM ZDROJŮ SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SEZNAM PŘÍLOH

10 ÚVOD Bakalářská práce je zaměřena na problematiku ošetřovatelské péče o klienta s amyotrofickou laterální sklerózou (dále ALS). V práci jsme si vytyčily následující cíle: Charakterizovat amyotrofickou laterální sklerózu z hlediska jejích příčin, klinického obrazu, diagnostiky a léčby. Sjednotit teoretické poznatky o péči o klienty s amyotrofickou laterální sklerózou, a poukázat tak na tuto závažnou ošetřovatelskou problematiku. Vypracovat všechny oblasti ošetřovatelského procesu u klienta s amyotrofickou laterální sklerózou. Sestavit plán ošetřovatelské péče u vybraných klientů s amyotrofickou laterální sklerózou s ohledem na jejich bio-psycho-sociální a spirituální potřeby, určit specifika ošetřovatelské péče, a přispět tak ke zkvalitnění ošetřovatelské péče o tyto vážně nemocné klienty. Práce je rozdělena na dvě části část teoretickou a praktickou. Teoretická část je členěna na dvě hlavní kapitoly. První kapitola přináší informace o motorice, jedné z nejzákladnějších funkcí živých organismů, a motoneuronech, jejichž zánik je podstatou amyotrofické laterální sklerózy. Druhá kapitola se zabývá problematikou amyotrofické laterální sklerózy z hlediska jejího vzniku, klinického obrazu, diagnostiky, léčby a ošetřovatelské péče. Praktická část je členěna na část obecnou a speciální. Obecná část zahrnuje formulaci problému, cíl bakalářské práce, výběrový soubor, výběr modelu ošetřovatelského procesu, definuje teoretická východiska pro část speciální. Speciální část je vypracována metodou kazuistického šetření a představuje jednotlivé fáze ošetřovatelského procesu u vybraných klientů s amyotrofickou laterální sklerózou. Diskuze je zaměřena ke specifikům péče dle formy onemocnění, věnuje se vlivu onemocnění na kvalitu života, prognóze onemocnění, organizacím pro klienty s ALS, otázce eutanázie a všeobecné informovanosti o tomto typu onemocnění. Při vypracování bakalářské práce bylo využito odborné literatury a zdrojů informací uvedených v odkazech a v seznamu literatury. 10

11 TEORETICKÁ ČÁST 1 MOTORIKA Motorika neboli hybnost je jednou z nejzákladnějších funkcí živých organismů. Aktivita motorického systému se projevuje svalovou činností, která u člověka zajišťuje vzpřímenou polohu a umožňuje mu všechny pohyby nutné k přemisťování, získání potravy, rozmnožování i práci. Motorickou aktivitu rozlišujeme na volní a mimovolní. (1) Na řízení motoriky se u člověka podílejí prakticky všechny oddíly CNS, počínaje mozkovou kůrou a konče míchou, periferní nervový systém a svaly. Principem řízení pohybu je přenos informací z řídícího orgánu na orgán řízený. Řídícím orgánem je mozek a mícha, orgánem řízeným je sval. (2) 1.1 Motoneuron, motorická jednotka Motoneurony jsou velké nervové buňky obsažené v předních rozích míšních. (3) Motorická jednotka je tvořena motoneuronem předního rohu míšního a svalovými vlákny, která tento motorický neuron inervují. Stimulovat můžeme jednu motorickou jednotku, nikoliv však svalové vlákno. Drážděním předních rohů míšních může dojít k fascikulacím, což jsou viditelné svalové záškuby, které se objevují právě u amyotrofické laterální sklerózy. (4) Velikostí buněčného těla i délkou axonů patří motoneurony k největším buňkám v CNS. S tím jsou spojeny jejich vysoké energetické nároky, zvýšený obsah mitochondrií a rozsáhlé cytoskeletální struktury. Velikost motoneuronů nemůže být ovšem primární příčinou onemocnění ALS. (5) Rozlišujeme několik typů motoneuronů: Alfa motoneurony jsou velké multipolární buňky, uložené výhradně v předních sloupcích míšních, jejichž axony vedou od předních kořenů míšních do míšních nervů a dále pokračují jako motorická vlákna do kosterních příčně pruhovaných svalů. Platí, že v nejmediálnějších jádrech předních sloupců míšních jsou uloženy buňky inervující svaly trupu, v ostatních jádrech jsou pak obsaženy buňky pro svaly končetin. Gama motoneurony jsou svým tvarem podobné alfa motoneuronům. Leží mezi nimi a rozprostřeny jsou až k ventrálnímu okraji předních rohů míšních. Motoricky inervují intrafusální vlákna svalových vřetének, která slouží k udržování kontrakce svalu. (3) 11

12 2 AMYOTROFICKÁ LATERÁLNÍ SKLERÓZA Amyotrofická laterální skleróza je neurodegenerativní onemocnění charakterizované progresivní ztrátou centrálních a periferních motorických neuronů. Zánik motorických neuronů vede k progredujícím svalovým atrofiím a svalové slabosti s následnou poruchou hybnosti horních a dolních končetin, poruchou polykání a v pokročilém stádiu nemoci i poruchou dýchání. (6) Název pramení z řeckého slova a myo trofie a v překladu znamená chybění výživy svalů. Pojem laterální určuje oblast míchy, v níž jsou nervové buňky inervující svaly umístěny. Degenerace a zánik motoneuronů vede k zjizvení a následnému zatvrdnutí míšní tkáně, tedy skleróze. (6) Kromě termínu ALS se v širším slova smyslu užívá také název nemoc motoneuronu (motor neuron disease MND), časté je i užívání obou názvů ve zkratce ALS/MND. (7) U ALS dochází k postižení předních rohů míšních, motorického cortexu, jader motorických hlavových nervů v bulbární oblasti (mozkový kmen) a degeneraci kortikospinální dráhy. (8) Motoneurony vedou z mozku do míchy a z míchy do svalů. Vlivem progresivní degenerace motoneuronů dochází časem k jejich odumření, a ztrácí se tak schopnost mozku začít a kontrolovat pohyb. (4) V roce 1869 francouzský neurolog Jean-Martin Charcot vznesl na světlo světa zásadní myšlenku, že řadu dosud popisovaných onemocnění spojuje postižení předních rohů míšních a anterolaterálních drah míchy. Ve Francii proto bývá toto onemocnění často nazýváno jako Charcotova choroba. Ve Spojených státech amerických a Kanadě se užívá označení Lou Gehrigova nemoc po slavném basebalovém hráči, jehož boj s ALS sledovala celá Amerika. Československo mělo rovněž slavného sportovce, hokejového brankáře, Ing. Bohumila Modrého, který na ALS zemřel ve 47 letech. (9) 2.1 Formy amyotrofické laterální sklerózy Existují dvě základní formy ALS, sporadická a familiární. Sporadická forma ALS vyskytuje se nejčastěji, představuje asi % všech forem ALS, její příčinou jsou získané patogenetické mechanismy. Familiární forma ALS představuje asi 5-10 % všech forem ALS, její příčinou jsou známé nebo předpokládané mutace genů ovlivňující délku života motoneuronů. (6) Sporadická forma ALS má několik klinických forem a Světová neurologická federace (WFN) klasifikuje ALS do několika podskupin: 12

13 Klasická forma ALS vyskytuje se asi v 65 %, postižen je centrální i periferní motoneuron; Progresivní bulbární paralýza vyskytuje se asi v 25 %; Progresivní svalová atrofie týká se postižení pouze centrálního motoneuronu a vyskytuje se asi v 8 %; Primární laterální skleróza s progresivním postižením pouze centrální motoneuronu - vyskytuje cca ve 2 %. (10) 2.2 Neuropatologie Při pitvě dominuje kachexie s redukcí podkožního tuku a atrofie kosterního svalstva. Postiženy jsou nejen svaly končetin, ale také interkostální svaly, svaly jazyka a bránice. Makroskopické vyšetření pitevního materiálu prokazuje atrofii míchy, největší postižení nacházíme v oblastech intumescencí, přední motorické kořeny jsou hnědé a více atroficky postižené než zadní senzomotorické kořeny. Atrofické mohou být i některé hlavové nervy. Mozek makroskopické odlišnosti nejeví, pouze při dlouhodobém průběhu onemocnění může být atrofovaný gyrus praecentralis. V histopatologickém vyšetření jsou degenerativní změny izolovány v motorické oblasti. Dominantní je atrofie velkých motorických neuronů předních rohů míšních a motorických neuronů jader hlavových nervů v mozkovém kmeni. (9) 2.3 Epidemiologie Amyotrofická laterální skleróza se vyskytuje na celém světě bez ohledu na rasové, etnické nebo socioekonomické podmínky. Onemocnění obvykle nastupuje ve věku mezi 50 až 70 lety (53 %), nezřídka může vzniknout do 40 let (13 %), méně často se objevuje nad 79 let (1 %). Častější je onemocnění mužů než žen v poměru 1,2-1,6:1. Geograficky zajímavá je oblast v západním Pacifiku ostrov Guam a poloostrov Kii v Japonsku - vykazující nejvyšší prevalenci (poměr počtu nemocných k počtu obyvatel) ALS na světě (1:2000). Průměrná délka života klientů s ALS se pohybuje v rozmezí asi od 2 do 5 let od prvních příznaků nemoci. (6) Incidence (nemocnost) se udává kolem 2/ obyvatel/rok. Prevalence se udává 6/ obyvatel. (7) 13

14 2.4 Etiologie a patofyziologie Podstatou ALS je nesporně degenerace motoneuronu, ale stále není jasné, co je její příčinou. Většina hypotéz se opírá o kombinaci dědičných faktorů a vlivu prostředí. Za etiologické faktory byly považovány abnormality superoxiddismutázy, genetické poruchy podobné těm, které nacházíme u spinálních svalových atrofií, excitotoxicita způsobená nadbytkem glutamátu nebo volných radikálů, apoptóza, autoimunitní procesy a také toxické vlivy. Genetika Familiární výskyt ALS činí cca 5-10 % a většinou se jedná o autosomálně dominantní dědičnost, u pětiny z těchto případů bylo zjištěno až 80 různých mutací genu produkujícího superoxiddismutázu. Genetický defekt však nebyl dosud identifikován. Na 21. chromozomu bylo zjištěno přes 60 mutací genů, které vedou k onemocnění ALS. Excitotoxicita Tato teorie je založena na pozorování Vrbové, která ukázala, že v ontogenezi dochází k eliminaci nadbytečné inervace ve zrajícím svalu. Podobný proces byl prokázán i v předních rozích míšních. Hlavními excitačními aminokyselinami jsou v oblasti předních rohů míšních aspartát a glutamát. Ve tkáňových kulturách bylo prokázáno, že velké množství glutamátu vede k neuronální smrti. Zvýšená hladina glutamátu tedy může způsobit pomalou degeneraci motoneuronu u ALS, avšak příčina nadbytku glutamátu není jasná. Volné radikály Předpokladem hypotézy volných radikálů je enzymatická porucha zpomalující vychytávání volných radikálů. Ve zdravém organismu jsou volné radikály produkovány v malém množství mitochondriemi. Jejich nadbytek však poškozuje buněčnou DNA, v takovém případě jsou proto za normálních okolností mitochondrie rychle metabolizovány. Apoptóza V motoneuronech předních rohů míšních nebyly nalezeny známky zánětu ani jiného reaktivního procesu. Proto se uvažovalo o možnosti, že u ALS dochází 14

15 k přirozenému procesu stárnutí, který je zakončen apoptózou, avšak tento proces je celkově urychlen. Autoimunita Teorie autoimunity vycházela z pozorování, že sérum klientů s ALS poškozuje ve tkáňové kultuře axony motoneuronů. Pokusy léčení metodami imunosuprese byly bez efektu. Toxické vlivy ovlivňující ALS Lidé pracující s chemikáliemi, jakými jsou pesticidy nebo fertilizační látky, mají dvakrát větší riziko onemocnění ALS. Pesticidy jsou neurotoxické, poškozují buněčné membrány a jejich účinky se mohou projevit i týdny po expozici. Metabolismus cukrů U klientů s ALS se často objevuje porucha glukózové tolerance. Není ovšem jasné, zda se jedná o příznak onemocnění, či sekundární jev spojený se zhoršeným využitím glukózy při svalové atrofii. (9) 2.5 Klinický obraz V úvodní fázi onemocnění ALS se mohou projevit tři základní typy postižení: končetinové, bulbární a respirační. Na počátku choroby se nejčastěji setkáváme s postižením končetinovým - na horních končetinách s akrálními atrofiemi, fascikulacemi (drobné svalové záškuby) a crampi (svalové křeče). Prvním postiženým svalem bývá m. adductor pollicis (přitahovač palce), poté bývají zasaženy interoseální svaly a svalstvo předloktí. Fascikulace můžeme často pozorovat i u svalů, na nichž atrofie dosud nebyla patrná. Na horních končetinách shledáváme smíšené parézy, na dolních končetinách paraparézy spastické. (11) Postižení bulbární oblasti se někdy objevuje na začátku onemocnění, jindy až při progresi. Jeho obvyklými příznaky bývají dysartrie (porucha výslovnosti), atrofie a fascikulace jazyka a dysfagie (porucha polykání). (7) U klienta nejprve vázne polykání tuhých soust, později tekutin a slin, klient se zakuckává. Nadměrné slinění až hustá mukózní sekrece jsou pro něj velmi nepříjemným problémem. Sliny mohou až téměř kontinuálně vytékat z úst, často dochází k aspiracím. (12) Vlivem atrofie jazyka a dysfagie klient kachektizuje, často je nutná výživa nasogastrickou sondou (NGS) nebo lépe 15

16 perkutánní endoskopickou gastrostomií (PEG). (příloha č. 2) Aplikace sondy cestou PEG je vhodnější, dlouhodobě únosnější a přináší s sebou menší komplikace. (11) Postižení respiračních svalů je nejméně běžný typ počátečního stádia ALS. U klientů se může projevit v podobě dyspnoe nebo klinickými příznaky vyplývajícími z noční hypoventilace, jakými jsou kupř. časté probouzení, neosvěžující spánek, zvýšená ospalost, ranní bolesti hlavy ad. Někdy se u klientů může objevit i výrazná respirační nedostatečnost, i když další objektivní příznaky ALS jsou dosud malé. (7) Vzhledem k tomu, že ALS napadá pouze motoneurony, nejsou postiženy smysly (zrak, sluch, hmat, chuť a čich) ani okohybné funkce nebo sfinktery klienta. U většiny klientů neshledáváme ani narušení intelektu, jenž zůstává nezměněn navzdory progresi motorické poruchy. (6) 2.6 Atypické příznaky Demence Je popisována u 5 % klientů. Nejčastěji se jedná o pomalu progredující frontotemporální demenci. Jejími obvyklými příznaky jsou poruchy řeči, apatie a afektivní poruchy. Objevuje se u sporadické i familiární formy ALS a může předcházet postižení motorického neuronu nebo následovat jeho příznaky. Deprese Depresivní syndrom je častým průvodním příznakem ALS. S nejvýraznějšími projevy deprese se setkáváme po sdělení diagnózy klientovi. Deprese je tedy reaktivním stavem, na kterém se nepodílejí degenerativní procesy CNS. Autonomní poruchy Inkontinence nebo jiné dysfunkce močového měchýře jsou vzácné. Častější jsou problémy se zácpou nebo pocity studených nohou. Kardiovaskulární vegetativní příznaky nebývají přítomny. (9) 2.7 Diagnostika Pro stanovení diagnózy ALS je důležité zhodnocení všech klinických příznaků a jejich vývoje. Pro potvrzení ALS je však nejdůležitější EMG vyšetření, kterým je možno prokázat ztrátu motorických jednotek a denervační projevy ve více segmentech (i tam, kde je ztráta dosud klinicky nevýrazná nebo dokonce němá). (1) Včasná diagnostika nabývá 16

17 na významu pro možnost včasného nasazení neuroprotektivní terapie, jejíž podání oddálí progresi motorického deficitu, který výrazně snižuje kvalitu života klienta. (6) Variabilita klinické symptomatiky na počátku onemocnění a chybění jakéhokoli ukazatele, který by potvrdil diagnózu ALS, představují hlavní diagnostické obtíže. Diagnostika ALS probíhá na základě posouzení klinických kritérií. Diagnostická kritéria ALS rozlišujeme na pozitivní (co má být přítomno) a negativní. Pozitivní kritéria představují: postižení periferního motoneuronu (klinicky, elektrofyziologicky event. neuropatologicky); postižení centrálního motoneuronu (klinicky); progrese symptomatiky. Negativními kritérii jsou: nepřítomnost sfinkterových poruch; nepřítomnost poruch očních pohybů; nepřítomnost kognitivního deficitu. (7) Světová neurologická federace (WFN) stanovila v roce 1994 ve španělském El Escorial základní kritéria pro diagnózu ALS. (příloha č. 3) Kritéria posuzují nervový systém dle základních regionů: mozkový kmen, krční, hrudní a lumbosakrální mícha. Dle těchto kritérií je možné určit diagnózu ALS. V roce 1998 byla kritéria modifikována konferencí v Airlie House. (příloha č. 3) (7) Anamnéza Anamnéza je základem neurologické diagnózy. Od pečlivosti a kvality vypracování jejího záznamu se odvíjí správnost stanovené diagnózy a následného léčebného procesu. Anamnestické údaje získáváme chronologicky, ke klientovi nepřistupujeme jako k případu, ale jako k individualitě, jejíž obtíže je nutné posuzovat komplexně. Začínáme anamnézou nynějšího onemocnění, kdy nám klient líčí své subjektivní potíže, posléze mu klademe konkrétní otázky a upřesňujeme pojmy. Vždy se snažíme zachytit první příznaky choroby, jejich podrobný popis a okolnosti vzniku. (8) Osobní anamnéza Velmi významné jsou pro neurologa údaje o průběhu těhotenství matky, porodu a poporodním vývoji. Postihujeme všechny významnější choroby od dětství a jejich průběh. Pozornost věnujeme zejména klientům, u nichž byla nutná hospitalizace nebo soustavná léčba, dále operacím a úrazům, obzvláště hlavy a páteře. Zjišťujeme přítomnost jiných chorob, zejména systémových, a užívání léků. Nezbytnou součástí osobní anamnézy je i alergická anamnéza a abúzus návykových látek (alkohol, kouření). U žen provádíme základní gynekologickou anamnézu (menses, těhotenství, porody, potraty, klimax a užívání kontraceptiv). 17

18 Pracovní anamnéza Zjišťuje současné zaměstnání (druh a způsob vykonávané práce) pro jeho možnou souvislost s onemocněním, event. i zaměstnání dřívější. (8) U důchodců uvádíme druh důchodu, u invalidních klientů poptáváme důvod a začátek invalidizace. (13) Sociální anamnéza Zahrnuje základní fakta o finančním zabezpečení klienta, údaje o jeho bydlení, event. majetkových poměrech. Poskytnutí těchto informací je dobrovolné, často tedy nejsou získané údaje úplné. (13) Rodinná anamnéza V rodinné anamnéze uvádíme významná onemocnění vyskytnuvší se v rodině a jejich příčiny, dále postihujeme věk při počátku příslušného onemocnění, příp. věk úmrtí otce, matky, sourozenců a dětí. Pozornost věnujeme zejména výskytu neurologických, psychiatrických, dědičných, onkologických a kardiovaskulárních onemocnění v rodině. (13) Neurologické vyšetření Vyšetření vždy provádíme systematicky, pečlivě a cíleně dle anamnézy. Sledujeme vzhled klienta, jeho řeč, spolupráci, psychický stav, chování, motorickou aktivitu i kognitivní funkce. Posuzujeme stav vědomí klienta, jeho orientaci místem, časem, osobou a situací, hodnotíme rovněž jeho psychický stav vnímání, afektivitu, paměť, myšlení, intelekt a jednání. (8) Neurolog dále provádí vyšetření hlavy, řeči, hybnosti horních a dolních končetin, mozečkových funkcí, stavu sfinkterů, vyšetření čití, stoje, páteře a chůze. (14) Elektromyografie (EMG) EMG je elektrofyziologická vyšetřovací metoda zabývající se vyšetřením a diagnostikou poruch periferních nervů, nervosvalového přenosu a svalů. Využívá elektrickou dráždivost svalových a nervových vláken a hodnotí funkční stav pohybového systému a jeho inervaci. Základem EMG je snímání povrchové nebo nitrosvalové aktivity. EMG rozlišujeme na jehlovou EMG a kondukční studii (neurografie). Jehlová EMG využívá jehlové elektrody, které registrují bioelektrické potenciály ze svalů; je minimálně invazivní. Kondukční studie se zabývá vyšetřením vodivosti motorickým či senzitivním 18

19 nervem pomocí elektrické stimulace nervových vláken a snímání odpovědi z nervu či svalu. Kondukční studie je neinvazivní metodou. (15) Přístrojové vybavení EMG je tvořeno stimulačními elektrodami (jehlovými a povrchovými), vlastním EMG aparátem se stimulační jednotkou, zabudovanými zesilovači, filtry a monitorovací jednotkou zachycující získaná data, a umožňující tak jejich analýzu. (příloha č. 4) (16) EMG vyšetření je založeno na stimulaci elektrickým impulzem, registruje aktivitu svalů pomocí kožních a jehlových elektrod. Jehlová EMG se provádí v příslušných svalech jehlovými elektrodami, a to v klidu a při kontrakci. Jedna elektroda se zanořuje do svalu a vyhledává se optimální pozice pro záznam. Změny potenciálů se zaznamenávají graficky a také zvukem v akustickém monitoru. Kondukční studie zachycuje rychlost nervových vláken uvnitř nervu. Měří se při ní rychlost vedení vzruchu a velikost elektrické odpovědi na stimulaci ve svalu nebo nervu, hodnotí se rovněž latence (doba odpovědi), amplituda, trvání, plocha a rychlost vedení. (15) Při jehlové EMG zaznamenáváme u klientů s ALS spontánní aktivitu (fibrilace a pozitivní ostré vlny) a fascikulace v atrofických svalech. Fascikulace se často vyskytují i ve svalech, které jsou klinicky nepostiženy. Nezbytným parametrem EMG vyšetření je správný výběr vyšetřovaného svalu. Pro vyšetření jsou vhodné svaly, které jsou postiženy jen lehce nebo nejeví známky klinického postižení, neboť slabost s atrofií se vyvíjí až tehdy, když je téměř polovina motoneuronů ztracena. Postižení paraspinálních svalů v hrudní oblasti svědčí pro časnější respirační selhávání. (9) Pro ALS neexistuje specifický EMG nález, nálezy je nutno interpretovat ve vzájemném vztahu s klinickým obrazem a dalšími vyšetřeními. (17) Spirometrie Spirometrie je základní vyšetření hodnotící plicní funkce. Provádí se vdechováním a vydechováním atmosférického vzduchu do plic. Úroveň ventilace se posuzuje dle hodnot dynamických ukazatelů dýchání a dechových objemů. Výsledky jsou vyjadřovány v litrech vzduchu nebo v procentech náležité hodnoty pro dané pohlaví a věk. Dechové objemy zahrnují totální plicní kapacitu, vitální kapacitu, reziduální objem, inspirační rezervní objem, expirační rezervní objem, dechový objem, inspirační kapacitu a funkční reziduální kapacitu. Dynamičtí ukazatelé jsou usilovná vitální kapacita, jednosekundová vitální kapacita a vrcholová výdechová kapacita. (18) 19

20 Pro diagnostiku ALS se hodnotí všechny ukazatele, nejdůležitější je však funkční (usilovná) vitální kapacita FVC, neboli maximální objem vzduchu, který lze po maximálním nádechu prudce vydechnout při maximální usilovném výdechu. (19) Zobrazovací metody Magnetická rezonance Magnetická rezonance (MR) slouží zejména k vyloučení jiných strukturálních lézí CNS, jakými jsou kupř. roztroušená skleróza, mozkové nádory, atrioventrikulární malformace, aneurysmata a multiinfarktové postižení mozku. U onemocnění motoneuronu lze zjistit hyperintenzivní signál v oblasti kortikospinálního traktu. Moderní MR techniky výrazně zvyšují citlivost záchytu léze kortikospinální dráhy, a to dokonce před vznikem klinických příznaků. (9) Pozitivní emisní tomografie Pozitivní emisní tomografií (PET) lze prokázat postižení prefrontálního kortexu u klientů s ALS s kognitivním postižením. U klientů s demencí je patrná dysfunkce talamofrontální dráhy. (9) Pomocná vyšetření Pomocné vyšetřovací metody jsou pro diagnostiku ALS pouze doplňující. Evokované potenciály Evokovaný potenciál je odpovědí nervové soustavy na stimulaci receptorů. Odpověď může být generována kdekoliv mezi receptorem a korovým analyzátorem. Nervová odpověď je na kvantifikovanou stimulaci tvořena pohybujícím se elektrickým polem. Pohybující se pole (potenciál) lze registrovat na kterémkoliv místě, kudy se dostává k centrálnímu analyzátoru. Všechny evokované odpovědi mají společnou charakteristiku, jíž je změna elektrického napětí v nervové tkáni. Tato změna po dobu, po kterou existuje, má tendenci k propagaci nervovým vodičem, který se skládá z příslušných neuronů nebo jejich axonů, a také tendenci k pasivnímu šíření okolními tkáněmi objemovým vodičem. Šíření objemovým vodičem umožňuje registraci evokovaných odpovědí z povrchu těla. V současné době jsou evokované potenciály široce užívanými standardizovanými technikami vyšetření evokovaných odpovědí: VEP (vizuální evokované potenciály), BAEP (sluchové kmenové evokované potenciály), SEP (somatosenzorické evokované 20

21 potenciály), MEP (motorické evokované potenciály) a ERP (endogenní kognitivní evokované potenciály). Při podezření na ALS jsou sledovány motorické evokované potenciály (dále MEP). MEP jsou na periferii registrované potenciálové odpovědi na elektrickou či magnetickou stimulaci mozku nebo míchy. Testují funkční integritu motorické dráhy a hodnotí propagaci podráždění z motorické oblasti mozkové kůry k výkonnému orgánu. Vzhledem k postižení motoneuronů mohou MEP u ALS vykazovat izolované postižení motoneuronů i kombinovanou lézi. Nejčastěji však dochází k prodloužení CMCT (centrálního motorického kondukčního času). (20) Laboratorní testy Žádný laboratorní nález ALS nevylučuje, může sloužit ke směřování dalšího postupu, např. při podezření na paraneoplastický syndrom. Pro ALS je typická mírná elevace svalových markerů (CK, AST, ALT, myoglobin, laktátdehydrogenáza). (5) Dále by měly být vyšetřeny zánětlivé parametry (CRP, FW), hladiny tyroxinu, TSH a vitamínu B 12. (9) Lumbální punkce Při vyšetření mozkomíšního moku je přípustná mírná elevace celkové bílkoviny. Vhodné je virologické vyšetření a také stanovení protilátek proti boreliím. (5) 2.8 Diferenciální diagnostika Diferenciální diagnostika je při posuzování ALS velmi důležitá. Vzhledem k tomu, že se v případě ALS jedná o smrtelné onemocnění, všechna pomocná vyšetření - jako počítačová tomografie (CT), vyšetření likvoru, biochemické a genetické zkoušky, event. další specializovaná vyšetření - slouží k tomu, aby se vyloučila onemocnění, která mohou ALS napodobovat. (11) Diferenciální diagnostika nezahrnuje pouze choroby motorických neuronů, ale zaměřuje se i na poruchy spojené se svalovou slabostí. (6) Spondylogenní cervikální myelopatie Patří mezi nejčastěji zvažované diagnózy. Může se při ní objevit obraz kombinovaného periferního postižení s atrofiemi svalů na horních končetinách. Vyskytnout se mohou také centrální příznaky způsobené tlakem na pyramidové dráhy. (9) V anamnéze se často objevují lokální i kořenové bolesti, poruchy čití, někdy i sfinkterů, naopak nejsou přítomny bulbární příznaky, které svědčí pro ALS. Základním 21

22 diagnostickým kritériem tohoto onemocnění je zobrazovací metoda (CT nebo MR) potvrzující významný radiologický nález. (7) Myastenia gravis V úvahu připadá zejména u bulbární nebo respirační formy ALS pro rhinolalii (huhňavost) a dysartrii. Pro myastenii svědčí kolísavá svalová slabost, diplopie, ptóza víček a chybění léze centrálního motoneuronu. Diagnosticky důležitá je přítomnost protilátek proti acetylcholinovým receptorům. (6) Bulbospinální svalová atrofie, Kennedyho choroba Jedná se o hereditární onemocnění s dědičností vázanou na X chromozom. Projevuje se pomalu progredující svalovou slabostí, atrofiemi a fascikulacemi v proximálních svalech končetin a jazyka. Dalšími významnými příznaky choroby jsou gynekomastie, rychlá únavnost a crampi. Nejsou přítomny známky postižení centrálního motoneuronu. K potvrzení diagnózy je nutná DNA analýza, která prokáže nadměrné opakování trinukleotidu CAG genu androgenního receptoru. (9) Multifokální motorická neuropatie Napodobuje spinální formu ALS pro motorické oslabení horních končetin s řídkými fascikulacemi. Je charakterizovaná pomalou progresí, asymetrickou slabostí a nepřítomností senzitivní poruchy. Na rozdíl od ALS nejsou v případě multifokální motorické neuropatie zaznamenány výraznější atrofie svalů nebo známky postižení centrálního motoneuronu. Rozhodující je pro stanovení diagnózy nález EMG prokazující blok vedení na motorických nervech a další známky demyelinizace. (9) Polymyozitida Může imitovat ALS pro motorickou slabost končetin, která se vyskytuje především proximálně; nevykazuje však známky fascikulace ani centrální projevy. Důležitým vyšetřením je EMG, v případě nejasností se indikuje svalová biopsie. (7) Polyneuropatie event. polyradikulopatie Polyneuropatie se vyznačuje pouze periferním postižením, které je většinou senzitivní i motorické; méně charakteristické jsou pro ni fascikulace a nebývá při ní patrná ani postupná progrese. (7) 22

23 Myozitida s inkluzními tělísky Toto onemocnění má velmi pomalý rozvoj i progresi. Vyskytuje se při něm slabost a atrofie flexorů prstů na HK a extensorů kolen, přítomna může být také dysfagie. Odlišení od ALS bývá snadné, neboť u myozitidy je přítomno pouze periferní postižení. Důležitým vyšetřením je opět EMG a svalová biopsie. (7) Okulofaryngeální dystrofie Nalézáme bulbární syndrom, ale ptóza s postižením okohybných svalů odlišují toto onemocnění od ALS. (9) Paraneoplastický ALS syndrom Může vykazovat známky postižení periferního i centrálního motoneuronu. Vývoj příznaků může být velmi rychlý. EMG nálezy mohou být podobné nálezům ALS, proto je u všech klientů s podezřením na ALS na místě pomýšlet na maligní onemocnění a doplnit odpovídající vyšetření. (6) Syndrom podobný ALS může také vzniknout po úrazu elektrickým proudem. (7) 2.9 Škály používané při sledování klientů s ALS V praxi je důležitou součástí diagnostiky i léčby sledování klinických příznaků nemoci, jejich stavu a vývoje. K posouzení příznaků onemocnění ALS užíváme jak celosvětově uznávané valorizované škály, tak jednoduché testy a funkční vyšetření. Mezi využívané valorizované škály patří Norrisova bulbární škála, Norrisova spinální škála, Appelova porovnávací škála a Funkční škála pro ALS. Vedle těchto škál se v praxi pro sledování vývoje onemocnění používá Jandův svalový test, stisk dynamometru (hand grip), test chůze na 10 metrů a spirometrické vyšetření. (6) 2.10 Posouzení zdravotního stavu klientů Posouzení zdravotního stavu klientů na základě níže uvedených úrovní má klinický význam pro hodnocení progrese nemoci. Rozdělení navrhl Riviere pod označením ALS Health State Scale (ALS/HSS): 1. stupeň nově diagnostikované onemocnění s klinickým deficitem pouze v jednom regionu (řeč, HK nebo DK); klient je nezávislý v řeči a funkci HK, vykonává běžné denní aktivity; 23

24 2. stupeň lehký deficit ve třech regionech nebo středně těžký deficit v jednom regionu, zatímco druhé dva regiony jsou jen lehce funkčně deficitní; 3. stupeň klient potřebuje asistenci pro funkci dvou nebo tří regionů, řeč je dysartrická a/nebo klient potřebuje asistenci k chůzi a/nebo klient potřebuje asistenci k zajištění běžných denních aktivit na HK; 4. stupeň neužitečná funkce nejméně ve dvou regionech a/nebo středně těžké poškození funkce ve zbývajícím regionu. ALS/HSS škála umožňuje komplexně klasifikovat bulbární a motorický deficit ve všech regionech a odráží vliv motorického deficitu na schopnost vykonávat běžné denní aktivity. (6) 2.11 Terapie U onemocnění ALS neexistuje žádná kauzální terapie. V současné době jedinou používanou léčbu, která vede alespoň k částečnému zpomalení degenerativního procesu a prodloužení života klientů, představuje látka riluzol, známá pod názvem Rilutek. Ostatní užívané látky (např. vitamín E), u nichž se předpokládá neuroprotektivní potenciál, nemají ověřený efekt. Významné postavení v terapii ALS má proto symptomatická léčba, která může významně zlepšit kvalitu života klientů. (5) V klinické praxi se riluzol využívá od roku Efekt riluzolu v terapii ALS vychází z excitotoxické glutamátergní teorie. Riluzol je antagonista glutamátu, inhibuje uvolňování glutamátu z presynaptického zakončení. (7) Dle různých studií vede podávání riluzolu v dávce dvakrát 50 mg denně k prodloužení života o 2-18 měsíců. Nejlepší efekt byl potvrzen při zahájení terapie v časných stádiích nemoci. Pro schválení úhrady léku zdravotní pojišťovnou jsou podmiňující: splnění El Escorial kritérií, charakteristický nález na EMG, spirometrie s hodnotou funkční vitální kapacity plic (FVC) nad 60 % a trvání nemoci méně než 5 let. (5) Léčba riluzolem bývá velmi dobře snášena. Nežádoucí účinky se mohou objevit v počátcích léčby a jedná se především o nauzeu, zvracení, průjem, bolesti břicha a únavu. Pro tyto nežádoucí účinky je doporučeno podávání riluzolu nalačno, asi 90 minut před jídlem. Během léčby je nutné pravidelně kontrolovat jaterní testy, zejména transaminázy ALT a AST v krvi, jejichž zvýšení je reverzibilní. (6) Ostatní léky, které byly při terapii ALS zkoušeny, se ukázaly jako neúčinné. Jednalo se o blokátory vápníkových nebo sodíkových kanálů, antikonvulziva, antioxidanty, enzymové preparáty, neuroprotektivní faktory a hormony. (9) 24

25 Symptomatická léčba Symptomatická léčba v současné době představuje hlavní úkol zdravotní péče o klienty s ALS. Příznivé ovlivnění příznaků nemoci pomáhá klientovi a jeho rodině zvládat nejen běžné potíže, ale významně podporuje psychiku klientů a zlepšuje kvalitu jejich života. Poskytování symptomatické léčby začíná již v okamžiku stanovení diagnózy. Podoba, v jaké je indikována, se odvíjí od stádia nemoci, zasahuje přitom do několika medicínských oborů. Poskytování symptomatické léčby vyžaduje mezioborovou spolupráci a zkušenosti všech zúčastněných specialistů. (6) Multidisciplinární tým tvoří neurolog, specializované sestry seznámené s řešením neuromuskulárních problémů, fyzioterapeuti, ergoterapeuti, logoped, nutriční specialista, pneumolog, gastroenterolog, protetik, sociální pracovníci, psycholog, případně duchovní. (7) Přestože je většina klientů v okamžiku sdělení diagnózy ALS ještě samostatná a nezávislá, je nezbytné navrhnout plán pravidelných konzultací. Konzultace se obvykle plánují v závislosti na stavu klienta, většinou v intervalech 3 měsíců. V pokročilých stádiích se intervaly individuálně zkracují. Náplní pravidelné konzultace je zjištění hmotnosti klienta vážením, neurologické vyšetření a zjištění nových změn od předchozí návštěvy, sledování poruch hybnosti na validizované škále (např. Norrisova), svalový test dle Jandy, dynamometrické měření stisku, chůze na 10 metrů na čas, měření vitálních funkcí (krevní tlak, pulz, poslech plic), spirometrické vyšetření funkční kapacity plic, biochemické vyšetření dle aktuálního stavu (transaminázy ALT a AST, ionty chloridy, urea, kreatinin, osmolalita, celková bílkovina a albumin) a vyšetření krevního obrazu. Konzultace dále zahrnuje zajištění potřebných léků (riluzol, antidepresiva) a zdravotních pomůcek, případné odeslání klienta ke specialistům dle aktuálních potíží (např. ORL, rehabilitační lékař, nutricionista, pneumolog, logoped, protetik); její nezbytnou součást představuje rovněž rozhovor s klientem a rodinou o dalším postupu, sociálních dávkách, rehabilitační nebo lázeňské léčbě. (6) Přehled symptomatické léčby Zvýšené slinění amitriptylin, atropin, botulotoxin, iradiace ggl. parotis Fascikulace karbamazepin, fenytoin, gabapentin, diazepam, vitamin E Spasticita, crampi baklofen, diazepam Hustá slizniční sekrece mukolytika Zácpa zvýšený příjem tekutin a vlákniny, objemová osmotická projímadla, glycerinové čípky 25

26 Močové poruchy amitriptylin Anxieta diazepam Deprese amitriptylin, selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) Dysfagie, ztráta hmotnosti zlepšení kvality života i prodloužení přežití u PEG Respirační insuficience neinvazivní pozitivní tlaková ventilační podpora (NIPPV), podpůrný ventilační režim v domácí péči BiPAP (bilevel positive airway pressure) Dušnost v terminálních stádiích morfin. Pomoc a podporu klientovi a jeho rodině můžeme naplánovat. Je třeba zmírňovat obavy a strach klientů i jejich rodin z onemocnění, ujistit je, že je možné zvládat i terminální příznaky choroby. (7) 2.12 Prognóza Vzhledem k tomu, že je ALS nevyléčitelné onemocnění, je jeho prognóza velmi nepříznivá. Většina klientů umírá od určení diagnózy do 3 4 let. (11) Zhruba 50 % klientů umírá do 30 měsíců od nástupu příznaků, asi % klientů umírá do pěti let a malé procento do deseti let po nástupu příznaků. (21) Popsány jsou ale i případy jak s rychlým průběhem do jednoho roku, tak i s pomalou progresí nemoci s trváním přes dvacet let. Nemoc končí letálně za plného vědomí. (11) Příčinou smrti je jednak bulbární syndrom (aspirace při těžké dysfagii, kdy současně chybí i kašlací reflex) nebo respirační insuficience při postižení dýchacích svalů. (1) 2.13 Ošetřovatelská péče Ošetřovatelská péče o klienta s ALS je určujícím faktorem kvality jeho života a limitujícím faktorem doby jeho přežívání. Postupná progrese nemoci vyžaduje zařazovat do ošetřovatelského plánu jednotlivé činnosti tak, jak je klient postupně sám nedokáže vykonávat. V plně rozvinutém stádiu nemoci musí ošetřovatelská péče splňovat všechny kvality péče o imobilního klienta včetně umělé plicní ventilace. (22) Poskytování ošetřovatelské péče plně závisí na stádiu onemocnění. Při sdělení diagnózy ALS jsou klienti často schopní, nezávislí, chodí do práce, starají se o rodinu. S progredujícím onemocněním se však zhoršuje svalová slabost a úměrně tomu pak narůstá nesoběstačnost klientů. (12) Vzhledem k tomu, že neexistuje známá kurativní terapie, která by významně ovlivnila průběh nemoci, lze ALS označit za typické onemocnění vyžadující paliativní péči již po stanovení diagnózy. Od této skutečnosti se odvíjí i zaměření ošetřovatelské péče. 26

27 Nejčastějšími a nejvýraznějšími problémy klientů s ALS, které ošetřovatelská, resp. paliativní péče řeší, jsou poruchy řeči a komunikace, poruchy polykání, poruchy spánku a únava, poruchy dýchání, bolest a svalové spasmy, omezení běžných denních aktivit a psychické problémy. (6) Při poskytování ošetřovatelské péče se klade důraz na zajištění účinné ventilace a výživy. V těžších stádiích nemoci je nezbytné provedení perkutánní endoskopické gastrostomie (PEG) a připojení klienta na umělou plicní ventilaci (UPV). Samozřejmou součástí ošetřovatelské péče je prevence infekce močových cest a dekubitů, péče o hygienu a vyprazdňování, péče o spánek a odpočinek a rehabilitační péče. (4) Sebepéče a soběstačnost Hodnocení sebepéče a soběstačnosti klienta je základem ošetřovatelské péče a výchozím bodem pro určení priorit a stanovení ošetřovatelského plánu. Pojem sebepéče definuje péči zajišťovanou vlastními silami, soběstačnost vyjadřuje samostatnost nebo závislost klienta při vykonávání denních aktivit. Zhodnocení úrovně sebepéče a soběstačnosti je součástí celkového hodnocení klienta, které sestra provádí. K systematickému získávání informací je vhodné využít ošetřovatelských modelů, které představují ucelený systém hodnocení klienta. Pro hodnocení sebepéče a soběstačnosti můžeme využít škály a testy, např. Klasifikaci funkčních úrovní sebepéče podle M. Gordonové, Test ošetřovatelské zátěže podle Svanborga, modifikovaný Staňkovou, nebo Barthelův test základních všedních činností ADL (aktivity daily living). (23) S progredujícím onemocněním a zhoršující se svalovou slabostí se úměrně zhoršuje soběstačnost klienta. Počáteční obtíže se projevují v narušení jemné motoriky (oblékání, hygiena), dále se horší mobilita a v pokročilém stádiu onemocnění již shledáváme nesoběstačnost klienta ve všech oblastech. Vzniklá omezení je nutné řešit předpisem kompenzačních pomůcek (hole, madla, nástavec na WC, sedačka na vanu, mechanický, event. elektrický vozík, WC křeslo, mísa, antidekuba, plenkové kalhotky, polohovací pomůcky apod.) nebo bezbariérovými úpravami koupelny a schodů. Se snižující se mobilitou a narůstající závislostí klienta na pomoci okolí přichází ke zvážení možnost využití sociální péče. Péče o klienta s ALS je velmi časově i fyzicky náročná. Klienti většinou vyžadují celodenní 24 hodinovou péči, proto je úměrně postižení potřeba včas zažádat o příspěvek na péči. Pokud rodina péči o klienta nezvládá, je třeba jim pomoci zařídit výpomoc typu home care nebo ústavní péči (nemocniční péče, LDN, sociální lůžka, hospic). (12) 27

28 Komunikace Porucha artikulace se u bulbární formy ALS objevuje již v časných stádiích onemocnění, u forem končetinových se vyskytuje naopak až v pozdním stádiu. Dysartrie vede nejen ke zhoršení sociálního kontaktu klienta, ale komplikuje i péči o něj, protože okolí často není schopné odhadnout jeho přání a potřeby. V počátku onemocnění může klientovi pomoci logoped, v případě rozvinutí těžké dysartrie až anartrie je třeba využít alternativních způsobů komunikace. Při zachovalé drobné motorice rukou můžeme ke komunikaci s klientem využívat blok a tužku. Při ztrátě schopnosti psát pak používáme ukazovací tabulky nebo komunikační karty. V pokročilém stádiu onemocnění, s úplnou plegií rukou a anartrií, se nabízí možnost komunikace za pomoci počítače, jejž klient ovládá pouhým pohybem očí nebo pomocí dotykové tyčky v ústech. (12) Na podkladě ztráty schopnosti hovořit a psát vzbuzují někdy klienti u okolí dojem, že jsou dementní. Jejich intelekt ani smysly však narušeny nebývají - klienti všemu rozumějí. Díky zachování pohyblivosti okohybných svalů mohou sledovat okolí a být s ním v kontaktu. Řada klientů vnímá nedostatečnou komunikaci jako diskomfort, což se může projevit např. zvýšeným pocením, tachykardií nebo vzestupem krevního tlaku. (22) S klientem s ALS vždy komunikujeme otevřeně, zjišťujeme jeho pocity a obavy, pátráme po projevech deprese. Klienta zapojujeme do rozhodování o péči a v jeho rozhodnutích jej podporujeme. Důležité je všímat si všech klientových podnětů, posunků, náznaků a reagovat na ně. Tím v klientovi posilujeme pocit určité míry nezávislosti a kladně ovlivňujeme sebehodnotící aspekty jeho osobnosti. (22) Výživa Výživa představuje biologickou, primární potřebu člověka. Je-li tato potřeba dlouhodobě neuspokojována, stává se akutní a ovládá veškeré chování a jednání člověka. Při hodnocení stavu výživy klienta sestra využívá index BMI (body mass index) a dle příslušných tabulek stanovuje nutriční skóre. (23) Dysfagie je jedním z prvních příznaků bulbární formy ALS, většinou následuje poruchy komunikace, u končetinové formy se vyskytuje v pozdějších stádiích. Jejími počátečními příznaky jsou vtékání tekutin do nosu, časté zaskočení tekutiny nebo sousta co dýchacích cest, pocit překážky v krku při polykání. Tyto problémy jsou důsledkem oslabení svalů jazyka, měkkého patra, laryngálních a faryngálních svalů. (6) Při progredujících poruchách polykání dochází k nedostatečné výživě, většinou všech složek potravy, nejvíce však proteinů. Úbytek váhy je způsoben ztrátou svalové 28

29 hmoty při atrofii, zejména však nedostatečným přísunem živin a následným katabolismem. Malnutrice zhoršuje svalové atrofie i svalovou slabost. (9) Klientům se obvykle hůře polykají tekutiny než kašovitá strava. Nevhodná je kašovitá strava s pevnými kousky, suchá nebo příliš tuhá jídla. Jídlo musí být podáváno v sedě, pokud nelze, podáváme jídlo v leže na boku. Perorální příjem můžeme zlepšit tím, že klient bude stravu zapíjet, vhodné je také podávání sippingu. (12) Pokud perorální příjem nestačí a klient viditelně hubne, je třeba kontaktovat nutriční poradnu interního oddělení a zavést perkutánní endoskopickou gastrostomii (PEG). Aplikace sondy cestou PEG je vhodnější, dlouhodobě únosnější a nese s sebou menší komplikace. Zavedení PEG vede ke zlepšení komfortu klienta, zlepšení jeho hydratace, zvýšení hmotnosti, zlepšení kondice a také psychiky. Na provedení PEG je nutné klienta připravit včas a nenechat rozhodnutí na poslední chvíli. (12) PEG je endoskopický výkon, který se provádí za několikadenní hospitalizace. Spočívá v zavedení sondy přes stěnu břišní (nad pupkem) v lokální anestézii a pod clonou antibiotiky. Během 24 hodin po výkonu je možno začít podávat tekutiny do sondy a po 48 hodinách již kašovitou stravu. Výhodou je, že se sonda snadno ošetřuje a není vidět pod oblečením. Dále je příhodné, že klient může přijímat tekutiny a jídlo nejen sondou, ale i normálně ústy. Nepřichází tak o chuťový požitek z nápoje nebo jídla, což podporuje jeho chuť k jídlu. Sonda PEG je úzká, a je proto nutné jí podávat dostatečně ředěné tekutiny. Existuje celé spektrum vhodných přípravků, které pokrývají energetické a iontové potřeby dospělého na jeden den. Důležitou podmínkou efektivity PEG je správné načasování zavedení výživové sondy. Mezi významné faktory, které indikují její zavedení, patří pokles hmotnosti klienta, pokles celkové bílkoviny a albuminu v séru a pokles funkční vitální kapacity plic na 60 %. (6) Velmi společensky nepříjemným a častým problémem u klientů s ALS, zvláště u bulbárních forem, je sialorea (zvýšené vylučování slin, ptyalismus). Dochází při ní k nadprodukci vazkých slin a jejich zhoršenému polykání - sliny pak mohou téměř kontinuálně z úst vytékat. Vazké hleny zůstávají v nosohltanu, brání v dýchání a dráždí klienta ke kašli. Klient se jich nedokáže zbavit jinak, než mechanickým vytíráním kapesníkem. V případě řídkých slin mohou pomoci různé farmakologické preparáty, někdy bývá účinná aplikace botulotoxinu do slinných žláz, nebo jejich ozáření. (12) 29

30 Spánek a odpočinek Poruchy spánku jsou u klientů s ALS velmi časté. Příčin je mnoho, mezi nejvýznamnější patří deprese, anxieta, problémy s dýcháním nebo nemožnost měnit polohu ve spánku. Špatná kvalita spánku vede k celodenní únavě, ke ztrátě energie a depresi. Únava je časným příznakem ALS, v průběhu nemoci narůstá. V počátcích onemocnění jsou příčinou únavy nepřiměřené nároky klientů, kteří chtějí zvládat stejné činnosti jako před onemocněním. V pozdějších stádiích přikládáme únavu hlavně dechové nedostatečnosti. Při poruchách spánku lze klientům s ALS doporučit i nefarmakologické postupy, zejména vytvoření spánkových rituálů. Můžeme doporučit např. četbu nebo poslech hudby. Za hospitalizace je velmi důležité zajistit klidné a nerušené prostředí pro spánek a upravené a čisté lůžko. Mezi podávané farmakologické preparáty patří např. chloralhydrát, můžeme využít také benzodiazepiny (např. clonazepam), pokud však není průkazná dechová nedostatečnost. (6) Dýchání Potřeba dýchání je základní biologickou potřebou. Proces uspokojování této potřeby si neuvědomujeme, dýcháme zcela automaticky. Účinnost dýchání závisí na správné ventilaci plic, která je určována volnými dýchacími cestami a správnou činností dýchacích svalů. (23) Porucha dýchání na podkladě slabosti dýchacích svalů (zejména bránice a svaly mezižeberní) patří mezi základní příznaky ALS. Vzácně se objevuje v úvodní fázi onemocnění, častěji se vyskytuje až během progrese choroby. (6) Respirační potíže se nicméně vyvíjejí u všech klientů s ALS a většinou jsou pak i samotnou příčinou smrti. S progredujícím onemocněním se zhoršuje slabost respiračních svalů a zmenšuje se vitální kapacita plic. Nejprve se objevuje námahová, později klidová dušnost a projevy chronické dechové nedostatečnosti. V noci, vleže, se projevuje hypoventilace. V terminálním stádiu se rozvíjí obraz hypoventilace s hypoxémií a hyperkapnií, který se zhoršuje až do obrazu hyperkapnického kómatu, v němž klient umírá. Komplikací u klientů v terminálním stádiu jsou záněty dýchacího ústrojí, atelaktázy, při poruše polykání aspirace, u imobilních klientů pak plicní embolie, které často urychlí průběh nemoci ke smrti. (12) Pokud se u klienta objeví známky noční dechové nedostatečnosti (poruchy spánku, noční buzení, pocit nevyspání, ranní bolesti hlavy), můžeme mu nabídnout možnost neinvazivní ventilační podpory, nejčastěji BiPAP bimodal positive airway pressure, který 30