Vysoká škola ekonomická v Praze. Národohospodářská fakulta

Transkript

1 Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta Hlavní specializace: Ekonomie TESTOVÁNÍ MAJETNICKÉHO EFEKTU: ZÁVISÍ MAJETNICKÝ EFEKT NA TRŽNÍCH ZKUŠENOSTECH? bakalářská práce Autor: Lucie Kalousová Vedoucí práce: Ing. Helena Chytilová Rok: 2013

2 Prohlašuji na svou čest, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. Lucie Kalousová V Srbech, dne

3 PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce Ing. Heleně Chytilové za cenné rady a připomínky, za trpělivost a ochotu. Déle bych ráda poděkovala Mgr. Ing. Miroslavu Zajíčkovi, Ph.D., M.A. za možnost uskutečnit tento experiment v Laboratoři experimentální ekonomie, za finanční podporu, pomoc s přípravou experimentu a za cenné připomínky. Mé poděkování patří i vedení 7. ZŠ a MŠ Kladno a Gymnázia Kladno za vřelý přístup a možnost uskutečnit experiment na půdách těchto škol. Speciální poděkování také patří mé rodině a Bc. Jiřímu Menclovi za podporu, bez které by tato práce nevznikla.

4 Testování majetnického efektu: závisí majetnický efekt na tržních zkušenostech? ABSTRAKT Hlavním cílem této práce je analýza závislosti majetnického efektu na tržních zkušenostech jedince. Tato závislost je zkoumána na třech věkových kategoriích na dětech z 2. tříd, na dětech z 6. tříd a na vysokoškolských studentech prostřednictvím field experimentu (děti) a laboratorního experimentu (vysokoškolští studenti). Celkem bylo testováno 147 subjektů. Testovaným subjektům byla nabídnuta možnost směny statků, které na začátku experimentu obdržely do svého vlastnictví, za jiné předem dané statky. K analýze dat bylo využito čtyřpolních tabulek. Majetnický efekt se projevil u (na trhu nezkušených) dětí obou věkových kategorií, zatímco u vysokoškolských studentů (u kterých je předpoklad, že mají získáno mnohem více tržních zkušeností) se tento efekt neprojevil. Na 5% hladině významnosti byl tak zjištěn vztah mezi majetnickým efektem a tržními zkušenostmi. Klíčová slova: majetnický efekt, prospektová teorie, averze ke ztrátě, tržní zkušenosti JEL klasifikace: C920, C930

5 Testing of the endowment effect: does the endowment effect depend on market experience? ABSTRACT The main purpose of this thesis is to analyze the dependence of the endowment effect on market experience of an individual. This dependence is examined on three age groups children from second-grade, children from sixth-grade and undergraduate students through field experiment (children) and laboratory experiment (undergraduate students). Total of 147 subjects were tested. Subjects under test were offered the opportunity to exchange goods they received into their possession at the beginning of the experiment, for another predetermined goods. The data were analyzed by contingency tables. Endowment effect was observed in the (market inexperienced) children of both ages, while undergraduate students (who are assumed to have gained more market experience) didn t demonstrate this effect. Dependence between endowment effect and market experience was found at the 5% significance level. Key words: endowment effect, prospect theory, loss aversion, market experience JEL Classification: C920, C930

6 Obsah Úvod Teoretická část Prospektová teorie, averze ke ztrátě a preference závislé na referenčním bodě Majetnický efekt Způsoby testování majetnického efektu Faktory ovlivňující asymetrie ve směně Majetnický efekt a tržní zkušenosti Analytická část experiment Hypotézy experimentu Experiment Předpoklady ohledně dosažených výsledků Způsob analýzy výsledků experimentu Analýza výsledků experimentu - 2. Třída Analýza výsledků experimentu - 6. Třída Analýza výsledků experimentu - vysokoškolští studenti Výsledky a zhodnocení Nedostatky a problémy experimentu Závěr Seznam literatury Seznam grafů Seznam tabulek Seznam obrázků Přílohy... 40

7 Úvod Pojem majetnický efekt (endowment effect) je fenoménem, který hojně zkoumá (nejen) ekonomická literatura již řadu desetiletí. Jedná se o hypotézu, podle které si lidé cení statku více v případě, že se daný statek nachází v jejich vlastnictví, jinými slovy lidé požadují vyšší cenu za statek, ke kterému mají vlastnická práva. Ovšem zároveň jsou ochotni zaplatit méně za nabytí toho samého statku, který není v jejich vlastnictví. Tato hypotéza je v rozporu se standardní ekonomickou teorií, která předpokládá, že jedincova ochota zaplatit (WTP) za statek by se měla rovnat ochotě přijmout kompenzaci (WTA) za to, že se statku vzdá. Ovšem vzhledem k tomu, že existence majetnického efektu snižuje zisky ze směny, jedincova ochota přijmout kompenzaci je větší než jeho ochota platit za statek. Lidé si pak v případě možné směny spíše daný statek ponechají, v důsledku čehož ztrácejí na výnosech ze směny (Kahneman et. al., 1990). Jednou z možných příčin výskytu nepoměru mezi ochotou přijmout kompenzaci a ochotou platit může být to, že neochota ke směně je čistě chybou ze strany prodávajících a kupujících. S přibývajícími zkušenostmi získanými na trhu prostřednictvím směny by se ovšem lidé měli z těchto chyb učit, dělat je méně často a majetnický efekt by se tak měl snížit či postupně vytratit. Pokud jsou ovšem preference lidí závislé na referenčním bodě, tj. jejich preference nejsou nezávislé na vlastnictví, neochota ke směně není chybou. V tom případě by pak zkušenosti nevedly ke snížení tohoto efektu (Harbaugh et. al., 2001). Jelikož se předchozí výzkumy neshodují v tom, zda je majetnický efekt závislý na tržních zkušenostech, cílem této práce je zjistit jestli působení majetnického efektu na skutečných tržních zkušenostech jedinců závisí či nikoli. K tomu bude využito experimentu spočívajícího v nabídnutí možnosti směny statků testovaným subjektům. Testované subjekty jsem dle zkušeností s tržními transakcemi rozdělila na nezkušené (kontrolní skupina) a zkušené (experimentální skupina). Jako zástupné skupiny pro nezkušené subjekty jsem zvolila dvě skupiny dětí - děti 2. a 6. tříd základních škol. Za zástupnou skupinu pro zkušené subjekty jsem zvolila vysokoškolské studenty. K analýze vztahu mezi majetnickým efektem a tržními 1

8 zkušenostmi jsem využila laboratorního experimentu v případě dospělých a field experimentu v případě dětí. Výběr těchto tří věkových kategorií umožnil určit vliv tržních zkušeností, které subjekty reálně během života směnou získávají. Experimentu se zúčastnilo celkem 147 subjektů 48 dětí z 2. tříd, 51 dětí z 6. tříd a 48 vysokoškolských studentů. V této práci primárně vycházím ze studie Harbaugha et al. (2001), kteří zkoumali vztah mezi majetnickým efektem a zkušenostmi právě na různých věkových kategoriích. V rámci experimentu byl subjektům dán do vlastnictví jeden statek, poté dostaly možnost si ho buď ponechat, či ho směnit za jiný statek zhruba stejné hodnoty. Tento proces byl zopakován vždy pro tři různé páry statků u každé věkové kategorie. Získaná pozorování analyzuji pro každou věkovou skupinu zvlášť vždy pomocí ukazatele endowment boost a pomocí Fisherova exaktního testu. Zároveň pozorování porovnávám napříč jednotlivými věkovými skupinami prostřednictvím Breslow-Dayova testu poměru šancí. Práce je rozdělena do dvou částí. V první části se věnuji problematice majetnického efektu z teoretického hlediska. Existuje celá řada studií, které zkoumají majetnický efekt z několika různých pohledů, mimo jiné se věnují právě vztahu mezi majetnickým efektem a tržními zkušenostmi. V této části práce se snažím poskytnout shrnutí této literatury a snažím se popsat dvě nejznámější metody testování majetnického efektu směňovací experiment (jenž sama v práci využívám) a experiment, při němž testované subjekty explicitně vyjadřují své hodnoty pro ochotu přijmout kompenzaci a ochotu platit za statek. Jelikož je téma této práce zaměřeno na propojení majetnického efektu s tržními zkušenostmi, snažím se již zde formulovat základní předpoklady o možných dosažených výsledcích. Ve druhé sekci konkrétně popisuji mnou testovanou hypotézu a experimentální design, který jsem využila pro zkoumání závislosti majetnického efektu na tržních zkušenostech. Následně popisuji samotný průběh experimentu a vyhodnocuji získaná data. 2

9 1. Teoretická část 1.1 Prospektová teorie, averze ke ztrátě a preference závislé na referenčním bodě Standardní ekonomické modely rozhodování nahlížejí na preference jako nezávislé na referenčním bodě, z čehož vyplývá, že indiferenční křivky jsou vykreslovány bez vztahu k původnímu vlastnictví. Podle zastánců modelu preferencí závisejících na referenčním bodě (reference-dependent model) však preference jedince na výchozím stavu závisí. Referenčním bodem rozumíme určité bohatství (vlastnictví), které jedinec v daném okamžiku má. Ten v takovém případě u každé dostupné alternativy hodnotí, jakou změnu mu přinese právě oproti stavu, ve kterém se v daném okamžiku nachází. Výchozím bodem teorie majetnického efektu je hodnotová funkce, hlavní část prospektové teorie, kterou vytvořili Daniel Kahneman 1 a Amos Tversky (1979). Prospektová teorie kontrastuje s teorií očekávaného užitku a poukazuje na systematické porušování axiomů předpokládaných právě teorií očekávaného užitku. Hodnotová funkce (kontrastující s užitkovou funkcí teorie očekávaného užitku) je charakterizována třemi základními vlastnostmi: referenční závislostí (reference dependence), averzí ke ztrátě (loss aversion) a zmenšující se citlivostí (diminishing sensitivity). Právě tyto vlastnosti nás přivádí k asymetrické hodnotové funkci ve tvaru S, která je zobrazena v Grafu 1. Referenční závislost znamená, že zisky a ztráty jsou hodnoceny relativně vzhledem k referenčnímu bodu, který se na Grafu 1 nachází v průsečíku os x a y, tedy v bodě, kde konvexní funkce přechází v konkávní. Averze vůči ztrátě říká, že jednotlivci hodnotí ztráty více než ekvivalentní zisky, tzn., že jedinec hodnotí v absolutním vyjádření ztrátu užitečnosti (disutility) z 1000 Kč jako vetší, než užitek ze získání 1000 Kč. Zmenšující se citlivost pak odkazuje na fakt, že sice celková hodnota užitku a ztráty užitku se zvyšuje, ovšem mezní hodnota jak 1 Právě za aplikaci poznatků psychologie v ekonomii, zvláště pak co se týče lidského uvažování a rozhodování v nejistotě, obdržel v roce 2002 Daniel Kahneman Nobelovu cenu za ekonomii. 3

10 zisků, tak ztrát, se snižuje. Inflexním bodem hodnotové funkce je referenční bod, přičemž hodnotová funkce je nad tímto bodem konkávní a pod ním je konvexní. Konvexní část funkce je strmější (3. kvadrant grafu), než konkávní (1. kvadrant grafu), což znamená, že lidé přikládají ztrátám vyšší hodnotu než ziskům (Kahneman a Tversky, 1991). Graf 1: Hodnotová funkce Zdroj: Kahneman a Tversky, 1979, str. 279 Kahneman a Tversky zkoumali chování jedinců jak v situacích s rizikem (1979), tak bez rizika (1991) a v obou případech našli důkazy, které potvrzují jejich teorii. Právě z těchto studií lze vyvodit mimo jiné tzv. majetnický efekt (endowment effect). 1.2 Majetnický efekt Právě majetnický efekt je projevem averze ke ztrátě. Pokud vzdávání se statku hodnotíme jako ztrátu a jeho získávání jako zisk, výsledkem působení averze ke ztrátě je, že vyvolá v absolutní vyjádření v průměru vyšší hodnotu statku pro vlastníky než pro potenciální kupce. Částka, kterou je kupující ochoten za statek zaplatit (willing to pay, WTP) je pak nižší než částka, kterou je ochoten přijmout 4

11 (willing to accept, WTA) za prodej toho samého statku. 2 Následkem toho dojde ke snížení počtu vzájemných transakcí mezi jednotlivými stranami (Kahneman, et al, 1990). Předpokládejme, že například hrnek na kávu má pro jedince cenu 100 Kč, v tom případě by měl mít cenu 100 Kč bez ohledu na to, jestli hrnek jedinec vlastní či nikoli, měl by mít pro něj stejnou cenu před i po jeho koupi. Pokud ale ocenění statku závisí na výchozím vlastnictví a má na něj vliv majetnický efekt, pak hodnota, za kterou je jedinec ochoten se statku vzdát, je vyšší, než za kterou je ochoten ten samý statek koupit. 3 Lidé tak hodnotí statky v závislosti na vlastnictví. Vlastnictví je v tom případě referenčním bodem, ke kterému jedinci vztahují zisky a ztráty. Ekonomové pak nahlížejí na majetnický efekt a na podobné odchylky v chování jako na porušení standardní teorie racionální volby. V případě teorie racionální volby by racionálně jednající jedinci měli být indiferentní, zda si předmět, který vlastní, ponechají, či ho vymění za jiný stejné hodnoty. Experimenty ovšem poukazují na něco jiného. Lidé nejsou indiferentní mezi dvěma statky - řekněme například mezi hrnkem na kávu a čokoládou zhruba stejné hodnoty. Ale pokud vlastní hrnek, preferují ho oproti čokoládě a opačně. Do hry vstupuje vlastnictví, které je právě oním určujícím referenčním bodem. Existence majetnického efektu byla pozorována v celé řadě různých výzkumů a experimentů. Nejčastěji je tento efekt zkoumán na dospělých osobách, konkrétně na studentech vysokých škol. Výzkum majetnického efektu lze ale uplatnit i v jiných oblastech než čistě u dospělých osob. Například Harbaugh, Krause a Vesterlund (2001) zjistili přítomnost majetnického efektu u vzorku 125 dětí ve věku 5, 8 a 10 let. Majetnický efekt u těchto dětí se nikterak neodlišuje od úrovně efektu zjištěného u vzorku 38 vysokoškolských studentů ve věku zhruba 20 let. Tyto děti projevovaly stejnou neochotu směnit předměty, které vlastní, za stejně hodnotné alternativní statky v páru. Za uvedení zajisté stojí i výzkum Lakshminaryanana, Chena a Santose (2008), kteří pozorovali majetnický efekt u opic, konkrétně u jihoamerických 2 Jako první si rozdílu mezi spotřebitelovou ochotou zaplatit (WTP) a ochotou přijmout (WTA) všímali psychologové již v 60. letech. Ovšem termín majetnický efekt použil jako první ekonom Richard Thaler (1980 citováno dle Kahneman, et al., 1990, str. 1326). 3 Za projev majetnického efektu ovšem nemůžeme považovat situaci, kdy jedinec má k vlastněnému předmětu citový vztah apod. (Plott a Zeiler, 2007). 5

12 kapucínů, a poukázali prostřednictvím série experimentů na fakt, že stejně jako lidé, i kapucíni projevují majetnický efekt. K podobným výsledkům došla i studie šimpanzů, u kterých se majetnický efekt projevoval silněji v případě jídla, než v případě pro šimpanze méně evolučně významných objektů 4 (Brosnan et al., 2007). Výsledky obou studií naznačují, že odchylka nadhodnocovat objekty ve vlastnictví není specifická pouze pro člověka. Toto zkreslení mají evidentně lidé společné s druhy, se kterými kdysi sdíleli společné předky. Majetnickému efektu nejsou vystaveni pouze prodávající. V literatuře věnující se majetnickému efektu můžeme narazit i na případ, kdy se majetnický efekt projevuje i u kupujících. Tento jev můžeme pozorovat během aukcí. Právě chováním nabízejících (dražitelů) v on-line aukcích se zabývali Heyman et al. (2004) a došli k závěru, že nabízející si během doby, co drží nejvyšší nabídku, vytvoří pocit vlastnictví k předmětu aukce podobně, jako by objekt svého zájmu skutečně vlastnil. V důsledku toho jsou nabízející ochotni zvyšovat nabídky a zaplatit za daný objekt více peněz. Autoři tak předpokládají, že částka, kterou je kupující ochoten nabídnout, se zvyšuje s dobou jeho zapojení do aukce a také s množstvím času, kdy je dotyčný nejvýše postaveným nabízejícím. Tento jev je nazýván kvazi-majetnickým efektem: majetnický protože kupující si vytvoří referenční bod tak, že prohra v aukci pak bude kódována jako by skutečně daný předmět ztratili; kvazi protože věříme, že tato hypotetická představa je pouze oslabená nebo částečná představa vlastnictví (Heyman et al., 2004, str. 10). Ovšem samotná existence majetnického efektu bývá často zpochybňována, či rozdíly mezi ochotou přijmout a ochotou platit se někteří snaží vysvětlit pomocí jiných teorií, které by se o majetnický efekt neopíraly. Jedním z nich je i Michael Hanemann, který se pokouší o vysvětlení nepoměru mezi ochotou přijmout a ochotou platit jinak, než za pomocí prospektové teorie. Hanemann (1991) k analýze tohoto problému dokonce využívá standardní indiferenční analýzy a tvrdí, že míra nepoměru mezi ochotou přijmout a ochotou platit závisí na možnosti substituce mezi jednotlivými statky, přičemž platí, že čím menší je možnost substituce mezi jednotlivými statky, či čím 4 Méně evolučně významnými objekty jsou myšleny gumová žvýkací kost pro psy a psí hračka vyrobená ze svázaného lana. 6

13 méně má statek dostupných substitutů, tím větší bude rozdíl mezi ochotou přijmout a ochotou platit a tím více se bude projevovat majetnický efekt. To samé by se tedy dalo očekávat i v případě experimentu, kdy nabízím možnost směny jednoho statku za druhý. Čím větší bude možnost substituce mezi jednotlivými statky, tím menší by se dal očekávat projev majetnického efektu 5. Na Hanemanna navazují i Shogren et al. (1994), jejichž výzkum Hanemannovy závěry podporuje. Tuto problematiku vysvětlují dva následující grafy převzaté právě od Shogrena et al. (1994). Na Grafu 2 můžeme vidět rozdíl mezi ochotou platbu přijmout (WTA) a ochotou platit (WTP) v případě dvou dokonalých substitutů, tomu odpovídají i vykreslené indiferenční křivky. Graf 2: Dokonalé substituty WTA a WTP Zdroj: Shogren et al., 1994, str. 257 Podle Shogrena et al. (1994) ochotu přijmout kompenzaci (WTA) měří množství statku x, potřebného ke kompenzaci jednotlivce za to, že se vzdal posunu z qo do q1. To odpovídá vertikální vzdálenosti mezi body A a D. Jedinec se posouvá na vyšší indiferenční křivku, ale zároveň zůstává na originální úrovni spotřeby qo. Ochota 5 Majetnický efekt jsem testovala na různých typech statků, více v kapitole 2.2 v Analytické části práce. 7

14 platit (WTP) pak měří množství statku x, kterého se jednotlivec musí vzdát pro zajištění posunu na q1, zatímco na tom bude stejně dobře jako předtím co se týče užitku. To odpovídá vertikální vzdálenosti mezi B a C. Vzhledem k tomu, že uvažujeme dokonalé substituty, WTA a WTP se rovnají. Graf 3: Nedokonalé substituty WTA a WTP Zdroj: Shogren et al., 1994, str. 257 Na Grafu 3 můžeme vidět případ dvou nedokonalých substitutů, kdy indiferenční křivky jsou konvexní směrem k počátku. Hanemann (1991) a Shogren et al. (1994) jako příklad takových statků uvádějí zdraví a bohatství, jelikož zdraví není dokonale směnitelné za peníze. Výchozím bodem je pro nás bod A, kterému odpovídá úroveň zdraví q0. Jednotlivcova ochota platit (WTP) za zajištění nové úrovně zdraví, q1, je zobrazena na grafu vertikální vzdáleností B C, přičemž jednotlivec zůstane na stejné užitné úrovni (stejné indiferenční křivce) u0. Na druhou stranu ochotu přijmout kompenzaci (WTA) měříme jako vertikální vzdálenost mezi body A a D, která je potřebná pro dosažení vyšší úrovně užitku, u1, zatímco jedinec zůstane na původní úrovni zdraví q0. Z Grafu 3 je patrné, že ochota přijmout (WTA, A D ) je větší nežli ochota zaplatit (WTP, B C ). Rozdíl bude tím patrnější, čím více bude klesat možnost substituce mezi statky. Tyto teze testovali autoři na experimentu zahrnujícím jak statek s blízkými substituty (čokoládová tyčinka), tak statek bez blízkých substitutů 8

15 (redukce zdravotního rizika pocházejícího z patogenních původců nákazy v potravinách) 6. Autoři došli k závěru, že pro výrobky na trhu snadno získatelné (při minimálních transakčních nákladech) s relativně blízkými substituty (konkrétně tabulka čokolády a hrnek na kávu) rozdíl mezi hodnotami ochoty přijmout a ochoty platit klesá. Tyto hodnoty se sobě přibližují s opakováním tržního procesu experimentu. Oproti tomu u statku běžně neobchodovatelného na trhu bez blízkých substitutů (snížení zdravotního rizika) rozdíl mezi ochotou přijmout a ochotou platit přetrvává a to nezávisle na opakování tržního procesu a nezávisle na množství informací ohledně charakteristiky statku. Navíc autoři provedli experiment s hrnkem na kávu podobný experimentu Kahnemana et al. (1990) (způsoby testování majetnického efektu jsou blíže popsány v kapitole 1.3). Kahnemanovi výsledky vykazovaly dvakrát tak velký rozdíl mezi WTA a WTP a navíc tento rozdíl zůstával téměř nezměněn i během opakování. Rozdíl se s tržními zkušenostmi nezmenšoval. Shogren et al. (1994) oproti tomu došli k opačnému závěru hodnoty WTA a WTP se s opakováním experimentálních kol sbližují. Teorie Hanemanna (1991) tedy kontrastuje s prospektovou teorií a s teorií majetnického efektu. 1.3 Způsoby testování majetnického efektu Ve své podstatě je majetnický efekt možné testovat několika odlišnými způsoby. Jeden ze způsobů, jak majetnický efekt testovat, můžeme najít kupříkladu ve studii Jacka L. Knetsche z roku Procedurálně se jedná o jednodušší způsob. Tento experiment spočívá ve směně jednoho statku za druhý v páru. Testované subjekty Knetsch náhodně rozdělil do třech srovnatelných skupin. V první skupině subjekty 6 Testovaným subjektům byly představeny dva typy jídel. U jednoho typu byla zvýšená pravděpodobnost výskytu bakterií typu salmonely apod. Toto jídlo bylo jednotlivým subjektům nabízeno jako svačina zdarma. Druhý typ jídla byl striktně kontrolován na výskyt těchto patogenů a pravděpodobnost nákazy tak byla podstatně nižší. Následně testované subjekty měly explicitně vyjádřit maximální částku, za kterou by byly ochotni vyměnit své netestované jídlo za striktně kontrolované. 9

16 obdaroval hrnkem na kávu za to, že vyplní krátký dotazník 7. Následně jim nabídl možnost vyměnit hrnek na kávu za tabulku švýcarské čokolády. Ve druhé skupině postupoval podle stejného designu, akorát možnost směny byla opačná, tedy že subjekty byly na začátku experimentu obdarovány tabulkou čokolády a tu následně mohly směnit za hrnek na kávu. Třetí skupině byla jednoduše nabídnuta možnost výběru mezi hrnkem a čokoládou. První dvě skupiny se lišily pouze v tom, jaký statek se směnuje za který, pobídky byly v obou skupinách srovnatelné a jelikož tyto statky dostal každý jednotlivec ve skupině, nemohly nabýt statusu kořisti (čímž byl eliminován tzv. trophy effect 8 ). Aby bylo možné zjistit, zda se v rozhodování jedinců projevil majetnický efekt (který na základě předchozí diskuze očekáváme), je potřeba srovnat podíly jednotlivých rozhodnutí napříč těmito třemi skupinami. Pokud se majetnický efekt v rozhodování neprojeví, podíl subjektů v první skupině, které si ponechaly hrnek, by se měl přibližně rovnat podílu subjektů, které se rozhodly pro hrnek ve třetí skupině. Pokud je však rozhodování jedince ovlivněno majetnickým efektem, podíly v jednotlivých skupinách se budou lišit. V případě Knetsche si hrnek ponechalo 89 procent studentů ze skupiny původních vlastníku hrnku, 56 procent ze skupiny, které byla nabídnuta možnost výběru mezi dvěma statky, a pouhých 10 procent se rozhodlo směnit hrnek za čokoládu ve skupině, která byla původně vlastníky čokolády. Je tedy vidět, že hrnek byl pro testované subjekty hodnotnější v případě, kdy ho bylo možné směnit za tabulku čokolády. Naopak v situaci, kdy subjekty mohly směnit čokoládu (v původním vlastnictví) za hrnek, byl hrnek tím méně hodnotnějším statkem (Kahneman et al., 1990). Dalším možným způsobem testování majetnického efektu je porovnání rozdílu mezi hodnotami odpovídajícími ochotě přijmout kompenzaci (WTA) a ochotě zaplatit za statek (WTP). V tomto případě jsou testované subjekty náhodně rozděleny do dvou skupin. Subjekty v jedné skupině jsou určeny jako vlastníci daného statku (např. hrnku), jsou tedy potenciálními prodávajícími. Subjekty ve druhé skupině nejsou 7 Otázky obsažené v dotazníku se k samotnému experimentu nevázaly. Dotazník sloužil čistě k tomu, aby subjekty vnímaly hrnek jako dar za jeho vyplnění. 8 Subjekty, které v rámci soutěže vyhrají určitý předmět, vykazují extrémně vysoké hodnoty odpovídající ochotě přijmout kompenzaci (WTA) (Bühren, Pleßner, 2011). 10

17 určeny vlastníky tohoto statku, avšak mají možnost ho v průběhu experimentu získat, jsou to tedy potenciální kupci. Pokud hodnota statků není ovlivněna vlastnictvím, tedy v případě, že vlastnictví neovlivňuje referenční bod, pak rozdělení hodnot WTP a WTA v rámci skupin by mělo být zhruba stejné. V tomto případě lze předpokládat, že v rámci dobrovolné směny by měla být obchodována zhruba jedna polovina statků. Pokud ovšem do hry vstupuje majetnický efekt a vlastnictví určuje referenční bod, WTA bude vyšší než WTP a počet transakcí pak bude nižší. Často se do experimentu zahrnuje opakování jednotlivých kol experimentu a to v případě, že chceme testovat hypotézu, že zkušenosti získané na trhu eliminují rozdíly mezi WTP a WTA a tak i počet neuskutečněných transakcí (Kahneman, et al., 1990). 1.4 Faktory ovlivňující asymetrie ve směně Právě na první způsob testování majetnického efektu popsaného v předchozí kapitole se odkazují ve své studii Plott a Zeiler (2007). Autoři se zaměřují na experiment založený na testování ochoty směnit. 9 Cílem jejich studie bylo testovat všechny možné vlivy obsažené v používaných experimentálních postupech, které mohly zapříčinit asymetrie ve směně, kdy větší počet testovaných subjektů si rozhodne ponechat předmět, který dostane do svého vlastnictví. Na základě série experimentů, ve kterých byly měněny experimentální postupy, došli autoři k závěru, že vznikající asymetrie by neměly být přičítány působení majetnického efektu. Pro tyto asymetrie autoři našli odlišné vysvětlení. Jednou z možných příčin vznikajících asymetrií v těchto experimentech je totiž fakt, že testované subjekty berou ohled na experimentátory, obdržený předmět považují za dar a tak odmítnou směnu, aby experimentátory neurazily. 10 Dále může mít na asymetrii vliv volba experimentátora, jaký statek z daného páru statků daruje subjektům. To totiž testované subjekty mohou vyhodnotit jako signál relativní kvality tohoto statku oproti druhému v páru. V obou případech, kdy autoři nedávali slovně při experimentu najevo, že se jedná o dar, a kdy na začátku experimentu řekli subjektům, že statek, který dostanou, byl 9 Tento typ experimentu vycházející ze studie Knetsche (1989) popsané výše sama ve své práci využívám. 10 Tento koncept rozpracovává tzv. other-regarding preferences theory. 11

18 vybrán náhodně pomocí hodu mince, asymetrie zmizela. Podíl jedinců, kteří se rozhodli ponechat si předmět ve svém vlastnictví, se s kontrolou těchto dvou faktorů významně nelišil od počtu jedinců, kteří se rozhodli pro jeho směnu za jiný statek. Asymetrii ve směně také ovlivňuje způsob, jakým se subjekty o směně rozhodují. Autoři na základě teorie kaskád 11 uskutečnili dva podobné experimenty, v obou případech subjekty pro učinění volby musely zvednout ruku. V jednom případě dávali jedinci zvednutím ruky najevo, že si svůj statek chtějí ponechat, ve druhém případě že chtějí svůj statek směnit za druhý v páru. V obou případech autoři detekovali asymetrii, ovšem v situaci, kdy subjekty zvedly ruku na znamení, že si chtějí svůj statek směnit, byla úroveň asymetrie nižší, než když se subjekty přihlásily, že si statek chtějí ponechat. I přes působení teorie kaskád se asymetrii nepodařilo zcela eliminovat. Zda vlastněný předmět mají subjekty při rozhodování před sebou, také neovlivňuje asymetrie při těchto typech experimentů. Plott a Zeiler tak shrnují, že vznikající asymetrie ve směně jsou způsobovány nikoli samotným vlastnictvím, ale použitými experimentálními postupy. Na základě získaných výsledků tvrdí, že Knetschův (1989) objev asymetrie ve směně je zajímavý a zcela jistě by neměl být zamítnut, ale naše výsledky naznačují, že jeho objev nemůže být vysvětlen pomocí teorie majetnického efektu (2007, str. 1642). 1.5 Majetnický efekt a tržní zkušenosti Na téma vztahu majetnického efektu a tržních zkušeností byla napsána řada studií, avšak závěry, ke kterým autoři těchto studií došli, se rozchází. Někteří věří, že neochota ke směně je pouhou chybou, které se dopouštějí (co se týče tržních zkušeností) nezkušení obchodníci či spotřebitelé. Se získáváním zkušeností na trhu tyto chyby postupně mizí, jak se spotřebitelé učí (např. List (2003 a 2004), Coursey et. al. (1987), Shogren et al. (1994)). Ostatní tento závěr odmítají a snaží se dokázat, že majetnický efekt je nezávislý na tržních zkušenostech a projevuje se jak u nezkušených, tak u zkušených spotřebitelů (např. Harbaugh et al. (2001)). 11 Jde se o určitý způsob stádového chování, kdy jedinci obvykle následují rozhodnutí ostatních. 12

19 Konkrétně práce Lista (2003 a 2004) a práce Harbaugha, Krause a Vesterlund (2001) využívají experiment spočívající ve směně 2 a více statků. Obě vycházejí z designu, který použil Knetsch (1989) a který je blíže popsán v kapitole 1.3. Autoři však, přestože použili podobný experimentální design, dochází k odlišným závěrům. John A. List (2003 a 2004) zkoumal prostřednictvím field experimentu jak tržní zkušenosti ovlivňují majetnický efekt na skutečném fungujícím trhu trhu se sběratelskými kartičkami sportovců a trhu se sběratelskými odznaky. V prvním článku (2003) využil k experimentu právě sběratelské kartičky a sběratelské odznaky, tedy statky, které se v podobných experimentech běžně nepoužívají. Ve druhém článku (2004) využil hrnků na kávu a propisek, tedy statků, které jsou pro spotřebitele běžně dostupné a se kterými ostatní autoři hojně pracují. Testované subjekty List v obou případech rozdělil na dvě skupiny zkušené (v originále dealers ) a nezkušené obchodníky ( non-dealers ). Zatímco u nezkušených se majetnický efekt projevil výrazně (pouhých 19 % až 25,6 % subjektů směnilo statek A (B) ve svém vlastnictví za statek B (A)), v případě zkušených obchodníků se majetnický efekt neprojevil (44% až 53% směnilo statek A (B) ve svém vlastnictví za statek B (A)). Zkušení tedy směňovali více než nezkušení obchodníci bez ohledu na to, jakým statkem byli původně obdarováni. List tedy dochází k závěru, že zatímco chování nezkušených subjektů lze vysvětlit pomocí prospektové teorie, s růstem získaných tržních zkušeností (a probíhajícím procesem učení se z chyb) se chování jednotlivce blíží předpokladu standardní ekonomické teorie. Podle prospektové teorie je ochota zaplatit (WTP) za statek menší než ochota přijmout kompenzaci (WTA) za to, že se statku vzdá. Díky tomu bude na trhu docházet k nižšímu počtu uskutečněných transakcí. Standardní ekonomická teorie předpokládá, že jedincova ochota zaplatit (WTP) za statek by se měla rovnat ochotě přijmout kompenzaci (WTA). Díky tomu, že se tyto dvě hodnoty rovnají, by mělo na trhu docházet k optimálnímu počtu uskutečněných transakcí. Oproti tomu Harbaugh et. al (2001) využili pro výzkum tohoto vztahu několika věkových kategoriích 5, 8 a 10 let a vysokoškolských studentů ve věku zhruba 20 let které se zásadně liší v úrovni svých tržních zkušeností. Majetnický efekt se projevil u všech skupin bez ohledu na věk. Chování jednotlivých subjektů bez rozdílu věku a tržních zkušeností lze tedy podle tohoto článku vysvětlit výhradně pomocí 13

20 prospektové teorie a vznikající asymetrie ve směně je možné přičíst působení majetnického efektu. Závěry studií nejsou tedy jednoznačné a proto je žádoucí tento jev blíže zkoumat. Teoreticky bych tak ve svém experimentu mohla dojít k jednomu z těchto dvou závěrů. Pokud bude majetnický efekt s věkem a přibývajícími tržními zkušenostmi klesat, může se jednat skutečně o důkaz vztahu mezi majetnickým efektem a tržními zkušenostmi. Pokud by se ovšem asymetrie ve směně projevily bez ohledu na věk, majetnický efekt by bylo možné označit za nezávislý na úrovni tržních zkušeností. Vždy je ovšem třeba mít na paměti, že experiment a jeho výsledky ovlivňují mimo působení rozdílných tržních zkušeností i jiné vnější faktory. Je tedy nutné činit závěry a interpretovat výsledky s ohledem na jejich možnou existenci a jejich vliv na testované subjekty. 14

21 2. Analytická část experiment 2.1 Hypotézy experimentu Hlavním cílem práce je tedy zjistit, zda majetnický efekt závisí na tržních zkušenostech. Při testování vycházím konkrétně z článku Harbaugha, Krause a Vesterlund (2001), kteří sami vycházeli z protokolu Knetsche (1989) popsaném v teoretické části v kapitole 1.3. Podobně jako Harbaugh využívám pro analýzu několika rozdílných věkových kategorií a rozdílných párů statků. Přítomnost majetnického efektu je následně testována pomocí ukazatele endowment boost (blíže viz kapitola 2.4) a Fisherova exaktního testu 12 vždy v rámci jednotlivých párů statků uvnitř každé věkové kategorie. Pomocí Fisherova exaktního testu tedy testuji nulovou hypotézu, že majetnický efekt nemá žádný vliv na to, jaký statek nakonec subjekt zvolí. Formálně lze tuto hypotézu zapsat jako: H0 majetnický efekt u testovaného páru statků nepůsobí. H1 majetnický efekt u testovaného páru statků působí. Následně pomocí Breslow-Dayova 13 testu testuji hypotézu, že hodnoty ukazatele endowment boost jsou ekvivalentní napříč statky. Tím analyzuji, zda opakováním experimentu dochází u dané věkové kategorie k utlumení majetnického efektu (výsledky tohoto testu a Fisherova exaktního testu jsou vždy uvedeny v rámci jednotlivých věkových kategorií v kapitolách 2.4.1, a 2.4.3). 12 Existuje šance, že subjekt, který preferuje statek A (B) byl ve skutečnosti obdarován statkem A (B). To by následně vedlo k chybné interpretaci výsledků ve prospěch působení majetnického efektu. Proto používám Fisherův exaktní test, který má hypergeometrické rozdělení v rámci nulové hypotézy (List, 2003, str. 48). 13 Podle Pecákové (2011, str. 160) platí, že požadavek shodných poměru šancí lze ověřit pomocí statistiky Breslow-Day, která má při platnosti nulové hypotézy shodných poměrů šancí přibližně chíkvadrát rozdělení s v 1 stupni volnosti. 15

22 Tuto hypotézu mohu zapsat jako: H0 poměry šancí mezi jednotlivými páry statků dané věkové kategorie jsou ekvivalentní - majetnický efekt působí nezávisle na opakování experimentu. H1 poměry šancí mezi jednotlivými páry statků dané věkové kategorie nejsou ekvivalentní - majetnický efekt působí v závislosti na opakování experimentu. Pomocí Breslow-Dayova testu (dále jen ) analyzuji také hlavní hypotézu této práce a to zda jsou hodnoty ukazatele endowment boost ekvivalentní mezi statky napříč jednotlivými věkovými kategoriemi. Tím zkoumám, zda je majetnický efekt závislý na tržních zkušenostech a zda se s rostoucími tržními zkušenostmi jeho působení vytrácí (výsledky tohoto testu jsou shrnuty v kapitole 2.5). Formálně tuto hypotézu zapíši jako: H0 poměry šancí mezi jednotlivými páry statků napříč věkovými kategoriemi jsou ekvivalentní majetnický efekt působí nezávisle na získaných tržních zkušenostech. H1 poměry šancí mezi jednotlivými páry statků napříč věkovými kategoriemi nejsou ekvivalentní majetnický efekt je závislý na získaných tržních zkušenostech. 2.2 Experiment Pro analýzu majetnického efektu využívám field experimentu a laboratorního experimentu. Field experimentu jsem využila při testování majetnického efektu na prvních dvou věkových skupinách na dětech 2. a 6. tříd. Laboratorního experimentu jsem využila pro testování skupin studentů vysokých škol. 16

23 Skupina dětí kontrolní skupina Tyto věkové skupiny jsem vybrala po konzultaci s učiteli ze základní školy. Děti z 2. tříd 14 už jsou schopny podle zkušeností pedagogů lépe pochopit podstatu toho, co se od nich očekává, lépe a snadněji se s nimi spolupracuje než s dětmi z mateřských škol či prvních tříd ZŠ. Předškolní děti a děti z 1. tříd nejsou zcela aklimatizované na prostředí, v němž se nacházejí, očekávala se tak od nich ustrašenost, stydlivost a neochota spolupracovat. Věkový kontrast proto nebude tak podstatný, jako kdybych pro experiment zvolila skupinu předškoláků či dětí z prvních tříd. Tento nedostatek byl ovšem vynahrazen tím, že děti, s nimiž jsem spolupracovala, projevovaly nadšení pro věc, ochotně spolupracovaly a neprojevovaly žádnou ustrašenost či bázeň, která by mohla negativně ovlivnit experiment a zkreslit tak výsledky. Pak by se totiž dalo předpokládat, že děti, které se bojí kontaktu s cizím člověkem či se stydí, si raději ponechají statek, který původně dostaly do vlastnictví. Děti z 6. tříd jsem zvolila z toho důvodu, že právě v tomto období se přechází v rámci českého školství na druhý stupeň. Děti v tomto období získávají větší volnost, stávají se více samostatnými a jsou tedy zkušenější než děti z 2. třídy co se týče tržních transakcí, neboť již některé z transakcí musejí samy obstarávat. Tím, že jsem vybrala děti 2. a 6. tříd se vzdaluji od konceptu Harbaugha et al. (2001), kteří vybrali pro experiment předškolní děti a děti z 3. a 5. tříd, ale zase zvyšuji rozdíl v získaných tržních zkušenostech u testovaných subjektů ze základních škol, neboť mezi těmito dvěma skupinami není rozdíl pouhých dvou let, ale čtyř. Skupina dospělých experimentální skupina Za skupinu dospělých a tedy nejvíce zkušených v rámci tržních transakcí jsem vybrala skupinu vysokoškolských studentů, u nichž existuje předpoklad, že jako samostatní jedinci se již na trzích plně svobodně pohybují a mají tedy mnohem víc tržních 14 Práce se žáky z nejmladší věkové kategorie vyžadovala potvrzení od rodičů, kdy pro schválení možnosti pracovat s dítětem musel rodič vyplnit potvrzení, podepsat a následně odevzdat ve škole. Vzor potvrzení pro rodiče je uveden v příloze. 17

24 zkušeností než předchozí dvě věkové kategorie. Vysokoškoláky zařazuji do experimentu podobně jako Harbaugh et al. (2001). Právě skupina vysokoškolských studentů je nejčastěji využívána při studiu majetnického efektu. Design experimentu Experiment na žácích 2. a 6. tříd byl uskutečněn na základní škole a gymnáziu v Kladně 12. a 14. března 2013, experiment na vysokoškolských studentech proběhl v Laboratoři experimentální ekonomie VŠE 28. března Každá sekce experimentu trvala zhruba 30 minut. Žáků 2. tříd bylo celkem 48, žáků 6. tříd 51 a vysokoškolských studentů 48 (různé obory, ne pouze studenti z ekonomických studií 15 ), celkem tedy 147 subjektů. Z tohoto počtu bylo celkem ve skupině dětí 2. tříd 27 chlapců a 21 dívek, ve skupině 6. tříd 29 chlapců a 22 dívek a ve skupině vysokoškolských studentů 26 mužů a 22 žen. Průměrný věk žáků 2. tříd byl 7.9 let, žáků 6. tříd 11.7 let a vysokoškolských studentů 23.1 let. Vysokoškolští studenti jsou téměř dvakrát tak starší než žáci z 6. tříd a téměř třikrát starší než žáci z 2. tříd. Tabulka 1: Struktura testovaných subjektů Věková Počet Počet Průměrný Celkový počet kategorie dívek chlapců věk 2. třída třída Vysokoškoláci Celkem Experiment proběhl na základě experimentálního protokolu vycházejícího z článku Harbaugha et al. (2001). Vždy jsem měla k dispozici dvě třídy ze stejného ročníku, každá třída tak tvořila jednu ucelenou skupinu. Jednotlivé skupiny byly podrobeny směňovacímu experimentu popsanému v kapitole 1.3. Experiment byl rozdělen na tři 15 Experimentu se zúčastnilo 35 studentů ekonomie, 3 studenti práva, 2 studenti psychologie, 2 studenti politologie, 2 studenti strojírenství a po jednom studentovi geologie, historie, IT a mediálních studií. 18

25 kola. V každém kole byl každý subjekt ve třídě obdarován jedním statkem z daných tří párů statků jedna třída v prvním kole statkem A (ve druhém kole C, ve třetím kole E), druhá třída v prvním kole statkem B (D, F). V Tabulce 1 je uveden seznam všech statků, včetně rozdělení do jednotlivých párů a označení 16. Druhý statek z daného páru byl ve skupině nechán kolovat pro lepší představu o možné směně. Tedy ve skupině, která měla ve výchozím vlastnictví statek A (Haribo medvídci), byl nechán kolovat statek B (magnet). Tabulka 2: Rozdělení statků Statky Pár Označení Popis 1 A Haribo medvídci (minibalení) B Magnet 2 C Mikrotužka D Zvýrazňovač 3 E Pryž F Samolepící bloček 4 G Tabulka mléčné čokolády (100g) H Hrnek na kávu Každá věková skupina byla podrobena experimentu vždy v rámci tří párů statků. Děti tedy byly podrobeny experimentu v rámci Párů statků 1 až 3, dospělí studenti v rámci Párů 2 až 4. Předměty pro experiment byly vybrány záměrně tak, aby byly atraktivní pro obě pohlaví. Pouze Pár 1 (Haribo medvídci, magnet) byl zvolen tak, aby byl atraktivnější pro děti, a Pár 4 (čokoláda, hrnek na kávu) zase atraktivnější pro dospělé studenty (podobný koncept jako použili Harbaugh et al. (2001)). Poslední pár statků tabulka čokolády a hrnek na kávu byl vybrán podle Knetchse (1989) a dalších autorů, kteří testovali majetnický efekt a následovali jím stanovený koncept. 16 Obrazová dokumentace předmětů je obsažena v příloze pro bližší představu o jejich charakteristice. 19

26 Všechny statky jsou běžně dostupné v obchodech a cena statků v páru je vždy zhruba stejná. Tímto eliminuji faktory, které by experiment mohly negativně ovlivnit nehrozí, že by si subjekty vždy v obou skupinách raději ponechaly dražší statek z páru, a že by volily raději předmět, který by byl pro ně dosažitelný pouze v rámci tohoto experimentu. Mezi jednotlivými koly experimentu byla vždy ponechána malá pauza, aby se subjekty mohly dostatečně seznámit s danými předměty, vytvořit si na ně určitou vazbu, učinit volbu mezi jedním a druhým statkem a svojí volbu zaznamenat do dotazníku. Následně byla těmto subjektům nabídnuta směna, kdy mohly vyměnit statek, který původně obdržely do vlastnictví za druhý v páru, který mezi nimi pouze koloval, s vedoucími experimentu, tedy mnou a případně ještě s třídním učitelem. V případě dětí platilo, že pokud si vlastněný statek subjekt rozhodl ponechat, vybarvil políčko odpovídající zvolenému statku v dotazníku, který na začátku experimentu obdržel. Pokud se rozhodl pro směnu, vybarvil políčko odpovídající předmětu, který nevlastnil, přihlásil se a statek mu byl ihned vyměněn. To, že byl statek ihned vyměněn, snižovalo transakční náklady téměř na nulu. Tento proces se opakoval celkem třikrát, pro každý pár statků jednou. V případě dospělých platilo, že pokud si zkoumaný subjekt rozhodl daný statek ponechat, vyplnil svou volbu do dotazníku, který rovněž na začátku experimentu obdržel, ovšem pro snižování časové náročnosti experimentu, statky mezi subjekty pouze kolovaly. To, zda subjekt má v čase rozhodování o směně statek u sebe nebo ne, by totiž nemělo mít podle experimentu Plotta a Zeilerové (2007) popsaného v kapitole 1.4 vliv na výsledek experimentu. 2.3 Předpoklady ohledně dosažených výsledků Základním předpokladem je, že majetnický efekt bude přítomen u tržně nezkušených subjektů v našem případě u dětí (např. List (2003 a 2004), Coursey et al. (1987), Shogren et al. (1994)). Otázkou je, k jakým výsledkům dojdeme v případě dospělých subjektů. Pokud se bude jevit majetnický efekt významný napříč jednotlivými věkovými skupinami, můžeme dojít k závěru, že lidé mají preference závislé na referenčním bodě a že zkušenosti získané na trhu nemají vliv na míru majetnického efektu, 20

27 majetnický efekt tak bude působit stejně u osmiletých dětí jako u téměř trojnásobně starších vysokoškolských studentů - dospělých, navzdory tomu, že tito studenti mají mnohonásobně více zkušeností získaných na trzích kupováním, prodáváním, směňováním, vzdáváním se a nabýváním statků. Pokud ovšem dojdeme k výsledku, že majetnický efekt nebude mezi dospělými subjekty detekován, můžeme se přiklonit k názoru, že neochota směňovat je u dětí pouze chybou ve směně. Děti tak ztrácejí možnost zvýšit svůj užitek, zatímco u dospělých by se tato chyba vytrácela s tím, jak funguje schopnost jednotlivců učit se ze svých chyb a jak se zvyšují jejich tržní zkušenosti. Vždy je však třeba činit závěry s ohledem na vnější faktory, které do rozhodování jedinců mohou vstupovat a ovlivňovat ho. 2.4 Způsob analýzy výsledků experimentu Pro zjištění přítomnosti majetnického efektu u jednotlivých věkových skupin využiji ukazatele endowment boost. Definujme tento ukazatel jako průměr zvýšení pravděpodobnosti napříč dvěma statky, že subjekt zvolí ten statek, kterým byl obdarován, v porovnání k obdarování druhým statkem (Harbaugh et al., 2001, str. 177). Pokud pj i udává pravděpodobnost, že subjekt zvolí statek j, zatímco byl obdarován statkem i, pak endowment boost můžeme zjistit jako: (1) V Tabulkách 3 11 jsou uvedeny volby testovaných subjektů. Tyto tabulky jsou vždy uvedeny v příslušných kapitolách vázajících se k jednotlivým věkovým kategoriím Tabulky 3 5 jsou uvedeny v kapitole 2.4.1, Tabulky 6 8 v kapitole a Tabulky 9 11 v kapitole V řádku jednotlivých tabulek nalezneme statky, kterými subjekty byly původně obdarovány, ve sloupcích statky, které nakonec subjekty zvolily. V tabulkách nalezneme jak hodnoty nj i, které udávají počet jedinců, kteří byli obdarováni statkem i a zvolili j, tak hodnoty pj i, které udávají pravděpodobnost, že subjekt zvolí statek j za podmínky, že byl původně obdarován statkem i, hodnoty pj i jsou vždy uvedeny v závorkách. Zpravidla je majetnický efekt u daného páru statku a věkové skupiny přítomen, pokud je hodnota endowment boost vyšší než 1 (Harbaugh et al., 2001). Nulovou hypotézu, že majetnický efekt nemá žádný vliv na to, jaký statek nakonec subjekt zvolí, testuji Fisherovým exaktním 21

28 testem. Pro každý pár statků jsou p-hodnota Fisherova exaktního testu a endowment boost uvedeny vždy v odpovídající tabulce. Následně pomocí Breslow-Dayova testu budu testovat hypotézu, jestli hodnoty endowment boosts jsou ekvivalentní napříč statky v rámci jednotlivé věkové kategorie a napříč jednotlivými věkovými kategoriemi navzájem Analýza výsledků experimentu - 2. Třída Experiment zahrnující tuto věkovou kategorii proběhl 12. března 2013 v rozmezí od 9:45 do 11:20, přičemž každá část experimentu trvala zhruba třicet minut, v uvedeném čase jsou zahrnuty i přestávky. Experiment se uskutečnil na základní škole v Kladně a celkem se ho zúčastnilo 48 dětí se souhlasem rodičů. Testované subjekty jsem rozdělila do dvou skupin první čítala 23 jedinců, druhá 25 jedinců. V následujících třech tabulkách můžeme vidět rozhodnutí subjektů a jejich rozdělení do čtyřpolních tabulek. První řádek Tabulky 3 kupříkladu ukazuje, že z 23 subjektů původně obdarovaných statkem A, si 17 statek A ponechalo a 6 se rozhodlo pro směnu za statek B. Z druhého řádku můžeme vyčíst, že z 25 subjektů obdarovaných statkem B se pro směnu za statek A rozhodlo 7 z nich a 18 z 25 subjektů si statek B ponechalo. Pokud se jedná o tento pár statků, děti z 2. tříd si statek, kterým mají ve svém vlastnictví, zvolí s pravděpodobností 2.71 krát větší než v případě, že statek nevlastní. Jak naznačuje toto číslo hodnota ukazatele endowment boost a p-hodnota Fisherova exaktního testu, majetnický efekt je pro statky v Páru 1 v případě této věkové kategorie přítomen. Tabulka 3: 2. třída Pár 1 Ponechaný statek Celkem A B Výchozí statek A 17 (pa A = 0.74) 6 (pb A = 0.26) 23 B 7 (pa B = 0.28) 18 (pb B = 0.72) 25 Celkem Endowment boost = 2.71 p-hodnota =

29 Pokud se podíváme na Tabulku 4, zjistíme, že i u druhého páru statků se majetnický efekt projevuje, neboť hodnota endowment boost je rovna 2.55 a p-hodnota Fisherova exaktního testu nám umožňuje zamítnout nulovou hypotézu o nepůsobení majetnického efektu. Tabulka 4: 2. třída Pár 2 Ponechaný statek Celkem C D Výchozí statek C 14 (pa A = 0.61) 9 (pb A = 0.39) 23 D 5 (pa B = 0.2) 20 (pb B = 0.8) 25 Celkem Endowment boost = 2.55 p-hodnota = Tabulka 5: 2. třída Pár 3 Ponechaný statek Celkem E F Výchozí statek E 5 (pa A = 0.22) 18 (pb A = 0.78) 23 F 6 (pa B = 0.24) 19 (pb B = 0.76) 25 Celkem Endowment boost = 0.95 p-hodnota = V případě Páru 3 se vyskytla v průběhu experimentu chyba, kterou jsem ovšem nemohla nikterak ovlivnit. Po konzultaci výsledků s třídní učitelkou jsem zjistila, že děti mají zakázáno používat pryže. Vše co samy zkazí, musí přeškrtnout a napsat, případně nakreslit znova. Tato skutečnost pravděpodobně stojí za tím, že 18 z 23 dětí z 2. třídy směnilo svou pryž za samolepící bloček. Pokud porovnám výsledky s dětmi z 6. tříd, kde se pouhých 10 dětí z 24 rozhodlo pro směnu, a vezmu v úvahu výsledky z ostatních párů statků, jednoznačně vidím, že tato chyba se promítla do výsledků a negativně tak ovlivnila experiment. Pokud by nedošlo k této chybě, dalo by se předpokládat, že hodnota endowment boost by byla větší než 1 a majetnický efekt by byl v rozhodování dětí i nadále přítomen. Na tomto případu lze snadno pozorovat, že do hry vstupují i nekontrolované faktory, které mohou zcela ovlivnit preference a 23

30 změnit tak průběh experimentu. Nemohu tak tedy tento výsledek interpretovat jako nepůsobení majetnického efektu. Hodnota u všech tří párů statků v rámci této věkové kategorie je rovna 6.26 (viz Tabulka 12, str. 29), výsledek testu je statisticky významný, což je v souladu s mým dřívějším zjištěním. Poměry šancí si nejsou blízké a tak bych mohla zamítnout nulovou hypotézu, že hodnoty endowment boost jsou si rovny napříč jednotlivými statky v případě dětí ve věku 8 let s minimálními tržními zkušenostmi. Pokud z ovšem měření vynecháme kvůli chybě Pár 3, je hodnota rovna Výsledek testu není statisticky významný, takže lze říci, že poměry šancí jsou si v obou vrstvách blízké a nemohu tak zamítnout nulovou hypotézu uvedenou výše. Nyní se tedy naskýtá otázka, zdali má opakování experimentu vliv na rozhodování subjektů ohledně směny. Pokud odlišnost výsledků u Páru 3 nebudu považovat za chybu v experimentu, mohla bych říci, že opakování má vliv na rozhodnutí subjektů a že s přibývajícími koly experimentu se majetnický efekt postupně vytrácí a proces učení se projevuje i u úrovně tržních zkušeností, kterými disponují děti ve věku zhruba osmi let (k podobnému závěru bych měla ovšem následně dojít i u starších dětí, což se ovšem nestalo). V případě že výsledky Páru 3 nezahrnu do analýzy, můžu konstatovat, že ukazatele endowment boost jsou si napříč Páry 1 a 2 rovny a proces učení zde nepůsobí. Stálo by tedy zato rozšířit experiment o několik dalších kol a pozorovat, jak se hodnoty ukazatele endowment boost budou pohybovat, což by už mohlo přinést přesvědčivé důkazy o působení opakování (a získávání zkušeností v průběhu experimentu) na rozhodování jednotlivce o možné směně Analýza výsledků experimentu - 6. Třída Během svého experimentu jsem měla k dispozici 51 subjektů z této věkové kategorie. Samotný experiment se konal 14. března 2013 v rozmezí od 8:00 do 10:20 včetně přestávek. Jedna část experimentu odpovídající experimentu v jedné třídě trvala zhruba třicet minut. Subjekty jsem rozdělila do dvou skupin jedna skupina subjektů čítala 24 a druhá 27 členů. Počet subjektů ve skupinách opět jako v případě žáků 24