MASARYKOVA UNIVERZITA TĚLESNÁ ZDATNOST DĚTÍ STARŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU VE VZTAHU K BMI

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ Katedra kineziologie TĚLESNÁ ZDATNOST DĚTÍ STARŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU VE VZTAHU K BMI Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Martina Bernaciková, Ph.D. Vypracovala: Tereza Hammerová ASAK Brno 2013

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů v použitých zdrojích. Souhlasím, aby práce byla využívána ke studijním účelům. V Brně dne 20. dubna 2013 podpis

3 PODĚKOVÁNÍ Chtěla bych poděkovat Mgr. Martině Bernacikové, Ph.D. za vstřícnost, odborné rady a ochotu pomoci při vypracování mé bakalářské práce. Také bych ráda poděkovala za poskytnutí technických pomůcek potřebných k výzkumu. Dále děkuji Mgr. Iloně Pokorné za stylistické korektury a věcné připomínky.

4 ANOTACE Bakalářská práce Tělesná zdatnost dětí staršího školního věku ve vztahu k BMI je zaměřena především na vzájemný vztah mezi tělesnou zdatností definovanou na základě indexu Ruffierovy zkoušky a hodnotách BMI u dětí staršího školního věku. Pro podložení výsledků korelace mezi tělesnou zdatností a BMI se uvádí také korelace mezi srdeční frekvencí, která byla naměřena v průběhu pohybové aktivity, a BMI. Poslední korelační vztah tvoří čas (počet hodin za týden) probandů strávený sportem a BMI. ANNOTATION The Bachelor s thesis The Physical fitness of second level of primary school children in relationship to BMI is directed primarily to close relation between physical fitness defined on the bases of index Ruffier s exam and values of BMI in children of second level of primary school children. For supporting the results of correlation between physical fitness and BMI is also mentioned correlation between heart frequency that was measured during the physical activity and BMI. The final correlation creates time spend (number of hours per week) by probands doing physical activity and BMI. KLÍČOVÁ SLOVA Tělesná zdatnost, děti staršího školního věku, BMI, srdeční frekvence KEY WORDS The physical fitness, children of second level of primary school, BMI, heart frequency

5 OBSAH ÚVOD TEORETICKÉ POZNATKY KE ZKOUMANÉ PROBLEMATICE ZÁKLADNÍ POJMY Tělesná zdatnost Srdeční frekvence Výkonnost Výkon Hypokineze a tělesná aktivita CHARAKTERISTIKA JEDINCŮ STŘEDNÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU Psychologicko-sociální charakteristika jedinců staršího školního věku Somatický vývoj pubescentů Motorický vývoj v prepubescenci a v pubescenci CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE METODIKA PRÁCE CHARAKTERISTIKA TESTOVANÉHO VZORKU METODY ZJIŠŤOVÁNÍ SLEDOVANÝCH UKAZATELŮ METODY VYHODNOCOVÁNÍ VÝSLEDKŮ ORGANIZACE TESTOVÁNÍ VÝSLEDKY VÝZKUMU, DISKUSE DOTAZNÍK KORELACE JEDNOTLIVÝCH ÚDAJŮ POROVNÁNÍ TĚLESNÉ VÝŠKY, HMOTNOSTI A BMI U ŽÁKŮ ZŠ OSLAVICKÁ 20 VELKÉ MEZIŘÍČÍ S 6. CELOSTÁTNÍM ANTROPOLOGICKÝM VÝZKUMEM DĚTÍ A MLÁDEŽE ZÁVĚR CITOVANÁ LITERATURA RESUMÉ SUMMARY... 60

6 ÚVOD Moderní společnost přináší řadu nových technologií a široké spektrum sportovních vymožeností. Je tristní, že současně s expandujícím sportovním průmyslem se společnost vyvíjí pod záštitou hypokineze. Pohyb jako přirozený a základní projev jedince neustále stagnuje. Sedavý způsob života je u značné části populace příčinou zhoršujícího se zdravotního stavu. Jedná se zejména o oblasti oběhového a dýchacího systému, degenerativní změny kostry či obezitu. S měnícími se prioritami dětí školního věku, které se projevují upřednostňováním pasivně tráveného volného času, upadá zájem teenagerů o sportovní aktivity. Proto považuji za aktuální a žádoucí zpracovat toto téma formou bakalářské práce. V teoretické části podložím šetřenou problematiku odbornou literaturou. V empirické složce, která má podobu výzkumu, se jednak snažím zjistit, do jaké míry děti staršího školního věku sportují, jednak určit závislost vztahů mezi BMI a proměnnými činiteli, jakými jsou odsportované hodiny týdně, průměrná srdeční frekvence během pohybové aktivity, dosažená úroveň maximální srdeční frekvence v jejím průběhu a tělesná zdatnost. V bakalářské práci se nejprve soustředím na pojmy, které souvisí s nastíněným tématem. Musíme mít na paměti, že výkon podaný sportujícím jedincem je výsledkem velkého množství působících vlivů, jakými jsou například somatotyp, biologická zralost, genetika (dědičnost) a psychologicko-sociální vyspělost. Z tohoto důvodu v práci nejprve komplexně charakterizuji děti staršího školního věku. Tělesnou zdatnost budu určovat na základě měření srdeční frekvence během pohybové aktivity i v klidu. Hodnoty srdeční frekvence a tělesné zdatnosti následně porovnám s BMI, abych zjistila, jaký vztah mezi danými veličinami existuje. V závěru porovnám somatické hodnoty žáků Základní školy Oslavická 20 s dětmi příslušného věku z 6. celostátního antropologického výzkumu dětí a mládeže V práci používám následující výzkumné metody. Nejprve jsem prostudovala příslušnou odbornou literaturu. Pro zjištění elementárních údajů, mezi které patří sportovní aktivita/pasivita, věk a pohlaví, byl respondentům 6

7 rozdán dotazník. Druhou část empirického výzkumu tvořilo měření srdeční frekvence za pomoci sporttestrů. K vyhodnocení výsledků jsem použila program Statistica. Vzhledem k omezenému množství zkoumaných osob a zkonkretizovanému věkovému požadavku nemohu vyvozené závěry považovat za univerzálně platné pro celou populaci. Jedná se pouze o dílčí sondu, která má za cíl přispět ke zkoumané problematice. 7

8 1. TEORETICKÉ POZNATKY KE ZKOUMANÉ PROBLEMATICE První kapitolu bakalářské práce věnuji dosavadním poznatků vztahujícím se ke zkoumané problematice. Rozdělila jsem ji do dvou podkapitol, přičemž jedna objasňuje základní pojmy a druhá charakterizuje z různých úhlů pohledu jedince staršího školního věku, kteří byli v našem výzkumu probandy ZÁKLADNÍ POJMY V bakalářské práci se budu nejprve zabývat základními pojmy, k nimž patří tělesná zdatnost, srdeční frekvence, výkonnost a výkon Tělesná zdatnost Choutka & Seliger (1982) v 80. letech charakterizují zdatnost jako schopnost organismu co nejlépe zareagovat na stimuly prostředí. Pokud se organismu vypořádá s nároky kladenými na psychický, tělesný a sociální aspekt dané osoby, považujeme jej za zdatný. Tělesnou zdatnost organismu tedy můžeme chápat jako výsledek působení prostředí na jedince, přičemž na každou individuální bytost nahlížíme komplexně. Původní obecné pojetí tělesné zdatnosti bylo na vědecké konferenci v Singapuru roku 1990 s ohledem na novodobou tendenci ve vnímání tohoto pojmu reflektováno a tělesná zdatnost byla definována jako schopnost řešit dané úkoly s dostatkem energie a pohotově, bez zjevné únavy a s dostatečnou rezervou pro příjemné strávení volného času (Sekot, 2009, str. 60). Tělesná zdatnost již tedy není spojována pouze s fyzickou a pracovní výkonností, ale zahrnuje mnoho jiných oblastí, k nimž patří: reakce na nezvykle intenzivnější tělesnou zátěž, aktivně strávený volný čas v kombinaci s pravidelnou denní aktivitou, kterou vyžaduje zaměstnání a denní režim, a společenská potřeba integrace do kolektivu v různých sportovních odvětvích (Kovář, 2001; Sekot, 2009). Podobně také 8

9 Bartošíková & Balharová (2003, str. 474) klasifikují tělesnou zdatnost jako jeden z ukazatelů životního stylu populace. Podle Měkoty & Cubereka (2007, str. 142): Tělesná zdatnost je globálním a kvalitativním ukazatelem stavu organismu, je to pojem hierarchický a multidimenzionální. V širším slova smyslu zdatností myslíme zvládání běžných činností a nároků, které nám poskytují každodenní aktivity. Tělesná zdatnost nepomáhá jedinci pouze v oblasti sportu, ale ve všech činnostech. Je důležité její úroveň zvyšovat, protože zdatnější organismus se lépe vyrovná s různými požadavky, stává se odolnějším vůči nárokům psychického charakteru, vůči infekcím, chladu, horku apod. a také lépe odolává civilizačním chorobám, jako jsou otylost, kornatění tepen apod. (Dovalil, 2008, stránky ). Zvyšování tělesné zdatnosti je záležitostí individuální, která nezávisí pouze na vůli jedince. Ačkoliv se na jejím růstu podílí celá řada faktorů, nutnou podmínkou je především dostatečně funkční oběhový a dýchací systém. (Dovalil, 2008) Mezi základní atributy tělesné zdatnosti patří například stav aktivní tělesné hmoty a nepotního tuku, který se zjišťuje pomocí tloušťky kožních řas. Měření sledovaného ukazatele tvoří nejdostupnější metodu zjišťování znaků biologických základů tělesné zdatnosti. Mezi další výrazné projevy funkčního přizpůsobení se pohybové aktivitě se řadí jednak systémy zajišťující dodávky kyslíku pracujícím svalům, jednak funkce oběhu a dýchání. Tělesná zdatnost je také určována mírou adaptace na pohybovou zátěž. Testy zjišťující míru adaptace využívají dvou přístupů: zjišťují odezvu na standardní zatížení a stanoví konkrétní veličinu určitého funkčního parametru s cílem rozpoznat intenzitu zatížení. Nejčastějším ukazatelem používaným při obdobných testech je srdeční frekvence. (Šprynarová, 1983) Testy zdatnosti Testy zdatnosti (fitness-tests) se nejčastěji skládají z heterogenních sestav, testových baterií či testových profilů zahrnujících 4-10 položek (jednotlivých testů či subtestů). Testy (Tab. č. 1) se většinou uvádějí zároveň se základní 9

10 somatometrií, indikátorem složení těla (kožní řasy či index BMI) a také s dotazníkem pohybové aktivity. (Měkota & Cuberek, 2007) Tab. č. 1: Vybrané testy základní motorické výkonnosti a zdatnosti dle (Měkota & Cuberek, 2007, str. 114). Čís. Rok publ Test Název ICSPFT standard fitness test EUROFIT European test of physical fitness EUROFIT for adults (pro dospělé) UNIFITTEST (6-60) SFT Senior fitness test (senioři) FITNESSGRAM Autor Larson et al. (ed.) Kolektiv Oja & Tuxworth (eds.) Měkota & Kovář et al. Rikli & Jones Cooper Institute (USA) Typ testu NR NR Normy (standardy) T-body (Polsko) statiny (Slovensko) Věková skupina NR kvintily NR CR NR CR CR steny 4 standardy percentily hranice rizika dva standardy Doporučený literární pramen; poznámka Pilicz, Przeweda, Dobosz & Nowacka- Dobosz, Popis a normy (Polsko) Moravec, Kampmiler & Sedláček, Popis a grafické normy (Slovensko) Kovář (1997). Český překlad. Popis a normy. Měkota & Kovář et al., Popis, normy, standardy, profil, diferenční skóre. Rikli & Jones, Testový manuál. Suchomel, Komentovaný popis (česky), tab. Standardů. Jednotlivé testové sestavy jsou popsány v následující tabulce č. 2 dle (Měkota & Cuberek, 2007). Tab. č. 2: Popis testů zdatnosti dle (Měkota & Cuberek, 2007, str. 115). Test č. 1 ICSPFT 2 EUROFIT (mládež) 3 EUROFIT (dospělí) Položky Běh 50 m; skok daleký z místa; dynamometrie; stisk ruky; shyby (výdrž ve shybu pro ženy); běh 1000m (800m pro ženy); člunkový běh 4 x 10 m; opakovaný leh-sed (30 s); hluboký předklon ve stoji. Test rovnováhy ("plameňák"); tapping (dotýkání disků rukou); předklon s dosahováním v sedu; skok daleký z místa; dynamometrie: stisk ruky; leh-sed (30 s); výdrž ve shybu (podhmatem); člunkový běh 10 x 5 m; vytrvalostní člunkový běh (Legérův test) nebo bicyklová ergometrie. Testy první priority: chůze 2 km; leh-sed (zvláštní modifikace); úklon trupu ve stoji; výdrž ve stoji na jedné noze (oči zavřené; navrženy jsou i testy druhé a třetí priority. 10

11 4 UNIFITTEST (6-60) 5 SFT (senioři) 6 FITNESSGRAM Čtyři položky: 1. skok daleký z místa; 2. leh-sed (60 s); 3. Běh po dobu 12 minut (nebo vytrvalostní člunkový běh nebo 2 km chůze pro dospělé a starší); 4. pro 6-14leté člunkový běh 4 x 10 m, pro 15-30leté shyby (výdrž ve shybu pro ženy), pro 31-60leté předklon s dosahováním v sedu. Opakované vstávání ze sedu na židli; opakované ohýbání a napínání paže v lokti s činkou o hmotnosti 3,63 kg (2,27 kg ženy); chůze po dobu 6 minut nebo dvouminutový step-test; předklon s dosahováním v sedu na židli; test dotyku prstů za zády (flexibilita); test hbitostí a rovnováhy (8-foot up-and-go test). Vytrvalostní člunkový běh; hrudní předklony v lehu pokrčmo; záklon v lehu na břiše; 90 kliky; předklon s dosahováním v sedu pokrčmo přednožném pravou (levou); Ke každému testu jsou alternativy. Testem tělesné zdatnosti je také tzv. Ruffierova zkouška, která se skládá ze tří fází. Nejprve jedinec deset minut odpočívá, poté vykoná třicet dřepů v pravidelném rytmu po dobu třiceti sekund a následně opět odpočívá, ovšem pouze po dobu jedné minuty. Test je založen na měření srdeční frekvence a to bezprostředně po odpočinku, po dřepech a opět po odpočinku, přičemž jsou hodnoty dosazeny do následujícího vzorce. (Vilímová, 2009) Funkční zdatnost je hodnocena stupnicí od 1 do 5 (Vilímová, 2009): méně než 0 výborná od 0 do 5 dobrá od 5 do 10 průměrná od 10 do 15 slabá více jak 15 - nedostatečná Srdeční frekvence Srdeční sval se za normálních okolností pravidelně a rytmicky smršťuje a opět ochabuje. U zdravého dospělého člověka se srdce smrští asi 70krát za minutu. (Mazelová, 1973, str. 15) Daný počet smrštění srdečního svalu nám udává výši srdeční frekvence. Srdeční frekvenci považujeme za velmi vhodný indikátor stupně adaptace na fyzickou zátěž a to především pro její lineární vztah s tělesným zatížením. Obdobný vztah by mohla suplovat také spotřeba kyslíku, která nám umožňuje 11

12 využívat srdeční frekvenci k nepřímému určení spotřeby kyslíku. Testy pracující se srdeční frekvencí se pro jejich přístupnost a jednoduchost uplatňují velmi často. Bývají však kritizovány, neboť díky psychické zátěži se srdeční frekvence zvyšuje samovolně nejen v klidu, ale také v mírných a středních intenzitách zatížení. K dezinterpretaci výsledků také přispívá fakt, že rozsah srdeční frekvence je individuální a závisí na regulaci srdeční činnosti a na věku. (Šprynarová, 1983) V jednotlivých submaximálních zatíženích je srdeční frekvence nejvyšší u 12letých chlapců. S výraznějšími rozdíly mezi normální populací a sportovci se nesetkáváme ani v dalších věkových kategoriích (15 a 18 let). Podstatně nižší srdeční frekvenci u výkonných sportovců ve srovnání s normální populací shledáváme u 25letých a starších jedinců, přičemž stále uvažujeme submaximální zátěž. Výsledky vytrvalostního tréninku při submaximálním zatížení se statisticky významně projevují až v dospělosti. Je tedy zapotřebí několikaletý trénink, abychom značně ovlivnili fyziologické reakce na submaximální zátěž. (Seliger, 1975) U hodnot maximální srdeční frekvence nenacházíme statisticky významné rozdíly u výkonných sportovců a normální populace. Zpozorovat můžeme pouze pokles hodnot maximálně dosažitelné srdeční frekvence, který se projevuje postupně s přibývajícím věkem. (Seliger, 1975) U sportujících a nesportujících žen jsou rozdíly srdeční frekvence obdobně znatelné jako u mužů. Sportující ženy mají v klidu významně nižší srdeční frekvenci než nesportující ženy. Prakticky veškeré rozdíly v srdeční frekvenci mezi sportující a nesportující populací ženského pohlaví při submaximálním zatížení jsou statisticky významné. S rostoucím věkem, uvažujeme období mezi 12 a 25 lety, se srdeční frekvence při identickém zatížení snižuje. (Seliger, 1975) Na rozdíl od mužů jsou u výkonnostně sportujících žen hodnoty maximální srdeční frekvence ve srovnání s normální populací statisticky významně nižší. U obou pohlaví maximální srdeční frekvence s rostoucím věkem postupně klesá. (Seliger, 1975) 12

13 Výkonnost Výkonnost můžeme vymezit jako způsobilost (připravenost) podávat výkony v určité konkrétní činnosti, zpravidla na poměrně stabilní úrovni (Měkota & Cuberek, 2007, str. 111). S podobným definováním se setkáváme ve Všeobecné encyklopedii (Benešová, a další, 1999, str. 350), kde je výkonnost charakterizována jako schopnost jedince vykonávat určitou pohybovou, intelektuální či jinou činnost, která je hodnocena množstvím, přesností a mírou únavy. Daný výkon je tedy momentálním vyjádřením výkonnosti. Výkonnost můžeme dělit na motorickou, kdy se jedná o překonání pohybových požadavků, nebo na výkonnost sportovní, při níž se překonávají nároky sportovní (sportovní nároky pro výkon v tréninku a v soutěži). Motorická výkonnost je vymezena především úrovní motorických schopností a pohybových dovedností. K dalším faktorům, které na ní participují, náleží intelektové a psychické schopnosti a vlastnosti. Sportovní výkonnost determinují činitelé, jakými jsou konstituce, kondice, koordinace a technika či kompetence k jednání. (Měkota & Cuberek, 2007) Pojmy tělesná zdatnost a výkonnost spolu do jisté míry souvisí. Nemůžeme je ovšem ztotožňovat. Pro výkonnost je charakteristické určité sportovní zaměření, neboť je cílem podat výkon vždy v konkrétním čase, na konkrétním místě za daných okolností a především v určité činnost neboli disciplíně. Proto můžeme výkonnost rozlišovat dle druhů činnosti na tělesnou, duševní, pohybovou, hereckou, hudební a sportovní. (Čelikovský, 1986) Výkon Výkon je charakterizován jako výsledek určité činnosti v daném času a podmínkách (Měkota & Cuberek, 2007, str. 105). Budeme-li uvažovat čtyřiadvacetihodinový cyklus, můžeme stanovit dva potenciální vrcholy. V dopoledních hodinách se daný vrchol dostaví kolem jedenácté hodiny, v odpoledních hodinách kolem šestnácté hodiny (Měkota & Cuberek, 2007). Výkon, jakožto úroveň určitých schopností projevujících se navenek v rámci 13

14 úkolů (Benešová, a další, 1999, str. 349), můžeme dále specifikovat. S ohledem na zaměření bakalářské práce se budeme soustředit na sportovní výkon. Sportovní výkon je jednou z hlavních kategorií sportu, které se podřizuje sportovní trénink a komplexní příprava sportovce. Cílem je maximalizace sportovního výkonu. Realizace sportovních výkonů probíhá v určitých pohybových činnostech, v nichž se jedinec snaží co nejlépe uplatit veškeré předpoklady pro dosažení nejlepšího výkonu v rámci pravidel daného sportu. Veškeré činnosti jsou ovlivněny aktuálními podmínkami. Průběh a výsledek sportovní činnosti je projevem psychických a fyzických funkcí člověka. (Dovalil, 2002) Hypokineze a tělesná aktivita Hypokineze neboli organicky podmíněné omezení rozsahu aktivních pohybů, tedy snížená hybnost (Kraus, a další, 2001, str. 306) řadíme k civilizačním onemocněním, která přináší moderní doba. Nejlepší formou vymanění se ze sedavého způsobu života je začlenění fyzické aktivity do volného času. Fyzickou aktivitu můžeme vymezit jako soubor chování zahrnující fyzický pohyb produkovaný svalovým výkonem vyžadujícím výdej energie. Ze sociologického aspektu můžeme rozlišit tři úrovně fyzické aktivity (Mužík & Süss, 2009, str. 60): Naprostá absence fyzické aktivity (během posledních dvou týdnů) Pravidelná tělesná aktivita (nejméně pětkrát týdně více než 30 minut). Pravidelná dynamická tělesná aktivita (praktikovaná nejméně třikrát týdně s více než padesátiprocentním využitím srdeční a dechové kapacity). 14

15 Mezi základní typy fyzické aktivity řadíme (Dylevský, 1997, str. 85): 1. sport a. masový sport b. sport pro zdraví c. výkonnostní d. vrcholový sport 2. pohybová aktivita v zaměstnání a. převážně dynamická b. převážně statická 3. povinné formy fyzické aktivity a. školní tělesná výchova b. služba v armádě 4. tělesná aktivita jako součást terapie a. prevence primární, sekundární b. přímé terapeutické působení. Sociální změny, které přináší nové století (přičemž počátek datujeme již od průmyslové revoluce), se negativně promítají na lidském zdraví a kvalitě života. K záporům patří doba strávená v dopravních zácpách, krátký čas věnovaný přípravě jídla a z toho plynoucí konzumace polotovarů, vyšší spotřeba cukru a tuků, sedavý způsob života. Moderní doba přináší nižší nároky na fyzický pracovní výkon, což ovšem není kompenzováno zvýšením sportovních aktivit. Celodenní stres je záhy vystřídán relaxací u televizních obrazovek. Sedavý způsob života, sedentary living, je proto také považován za civilizační nemoc. (Mužík & Süss, 2009; Měkota & Cuberek, 2007) Každý jedinec má vrozenou dispozici k pohybu. Díky hypokinezi ovšem vzniká konflikt, neboť potřeba pohybu není dostatečně uspokojena. Omezenou aktivní svalovou práci a činnost dalších orgánů a systémů jako jsou muskuloskeletální aparát, neuromuskulární řídicí systém, neuroendokrinní systém, energetický metabolizmus, transportní systém oběhový a dýchací systém, metabolismus vody a minerálů aj. je zapotřebí nahrazovat pohybovou aktivitou. (Zvonař, Korvas, Nykodým, & Bieberlová, 2010) Problémem se také stává organizace volného času. Pokud žáci ve svém volnu nemají řádně naplánovanou smysluplnou činnost, mohou snadno 15

16 sklouznout k patologickým závislostem, jako jsou alkohol, nikotin a jiné drogy, či se podílet na všeobecně rozšířeném vandalismu. Dle Mužíka & Süsse (2009) aktualizovanou problematiku volného času řeší sportovní aktivity. Kučera, Kolář, & Dylevský (2011) zároveň uvádějí, že čas, který dítě stráví ve školní lavici, by se měl rovnat času věnovanému aktivnímu pohybu, který by jedince všeobecně v pohybovém směru rozvíjel. V souvislosti s volným časem Mužík & Süss (2009) také uvádějí významnou roli sportu v socializaci jedince. Na úrovni tělesné zdatnosti se podepisuje několik faktorů, základem se stává zdraví a způsobilost člověka. V neposlední řadě na zdatnost organismu působí také pohybová aktivita. (Janura & Veverka, 1996) Pohybová aktivita v přirozeném životním prostředí jako pohyb segmentů lidského těla je projevem života, který se vyvíjel v průběhu evoluce několik miliónů let. Rozlišujeme habituální pohybovou aktivitu 1, pracovní, školní, sportovní, rekreační aj. (Zvonař, Korvas, Nykodým, & Bieberlová, 2010) 1.2. CHARAKTERISTIKA JEDINCŮ STŘEDNÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU Každá bytost je individuální a její vývoj probíhá ve srovnání s jinou lidskou bytostí rozdílně a nerovnoměrně. Na této skutečnosti se výrazně podílí odlišnosti vnějšího a vnitřního prostředí a pohlaví. Vývoj jedince chápeme jako množství kvalitativních změn, které se projevují v růstu organizmu a jeho částí. (Vilímová, 2009) Protože výzkumný vzorek empirické části práce tvoří probandi sedmé až deváté třídy ve věkovém rozmezí let, budeme se v následujících kapitolách věnovat vybraným aspektům tohoto vývojového stádia. Zmiňované období je v odborné literatuře označováno jako střední školní věk (Čáp, 1993) 1 oblékání, hygiena, vaření, úklid, etc. 16

17 nebo starší školní věk (Riegerová, Přidalová, & Ulbrichová, 2006; Perič, 2012), který se vyznačuje nástupem pubescence 2 jejím průběhem i ukončením. V této bakalářské práci budeme jednotně používat označení starší školní věk Psychologicko-sociální charakteristika jedinců staršího školního věku Puberta (pubertes, pubescere) znamená v překladu obrůstat chmýřím, čímž je zjevně manifestováno, že začíná fyziologickými změnami. Jejich nástup, který je doposud něčím neznámým a novým, často silně působí na psychické prožívání jedinců. Přirozeným obecným jevem puberty může být na jedné straně klackovité chování, klátivá chůze, hlučnost, předvádivost či na druhé straně naopak pocity méněcennosti. Nevyvážené reakce i snížené výkony jsou dalším typickým jevem. Jedinec v tomto věku se potýká se značnými výkyvy. Projevují se například střídáním protikladného chování, kdy vysoká aktivita je vystřídána pasivitou až nechutí cokoliv dělat, přátelství s ostatními se rychle změní v nenávist, snaha stát se středem pozornosti může posléze vyústit ve vyhledávání samoty a poslušnost je nečekaně nahrazena vzdorovitostí. Puberta však nepřináší pouze pocity neporozumění, výkyvy nálad a emoční nejistotu, díky nimž mohou jedinci podávat nižší výkony, než jakých by byli schopni. V pubescenci dochází k dovršení výkonnosti poznávacích procesů, jakými jsou čivost, vnímání, paměť, pozornost, obrazotvornost či myšlení. Zatímco v mladším školním věku jsou myšlenkové operace vázány na názorné jevy, ať už reálné či představované, v této fázi se rozvíjí schopnost abstrakce. (Čačka, 1996a; Kern, Mehl, Peter, & Wintersperger, 1999) Náročné stádium dospívání provází řada rozporů jak s rodiči, učiteli a dospělými vůbec, tak s vrstevníky. Pubescent také prožívá pnutí mezi tělesnou a sociální zralostí. Somatický růst se dostavuje před psychickou a sociální 2 Období pubescence je autory vymezováno s určitými rozdíly. Suchomel (2004, str. 8) uvádí věk mezi a lety, Čačka (1996a, strany 16-17) mezi lety, Vilímová (2009, str. 31) ohraničuje toto období lety. Čáp (1993, str. 133)se domnívá, že puberta u dívek přichází okolo 13 let, u chlapců o rok později, podobně Kučera, Kolář, & Dylevský (2011, str. 119). 17

18 vyzrálostí. Ačkoliv mají dospívající mnohdy fyzické vzezření dospělého a jako dospělí se také cítí, chybí jim zkušenosti, smysl pro zodpovědnost a emoční vyspělost. (Čáp, 1993; Čačka, 1996b) Především závěrečná fáze pubescence staví před jedince nelehký úkol, kdy si musí vybrat, jakým směrem se bude ubírat jeho profesní život Somatický vývoj pubescentů Zatímco somatický vývoj v období prepubescence 3 probíhá pozvolna, rovnoměrně bez prudkých bouřlivých změn a růst organismu podněcuje především růstový hormon 4, pro pubescenci je typické zvýšené spolupůsobení pohlavních hormonů 5 a gonadotropinů 6. Rozsáhlé pubescentní změny se výrazně projevují právě v oblasti tělesného růstu. Tělesný vývoj, zejména růst a pohlavní zrání, zapříčiňuje hormonální činnost žláz s vnitřní sekrecí 7. (Kern, Mehl, Peter, & Wintersperger, 1999) Dochází k rozvoji sekundárních pohlavních znaků a také k rychlému růstu kostí. Zejména u chlapců se rozvíjí svalstvo. U dívek se pak zvyšuje množství podkožního tuku. (Suchomel, 2004) Fyzicky i psychicky harmonickému prepubertálnímu dítěti se začíná měnit tělesné vzezření, především se mu prodlužují končetiny a schopnost koordinovat pohyby ztrácí na jistotě. (Čačka, 1996b) 3 Suchomel (2004) se přiklání k pojetí, že prepubescence je ukončena u dívek přibližně v letech, u chlapců v 11 12). 4 Růst člověka závisí na produkci růstového (somatotropního) hormonu z předního laloku podvěsku mozkového a na funkcích nervového a imunitního systému. Hlavními ukazateli růstu jsou výška a hmotnost těla, obvod hrudníku a obvod mozkovny. Tělesná výška je podmíněna zejména růstem dlouhých kostí končetin a páteře. Při nadměrné nebo nedostatečné produkci růstového hormonu se objevují anomálie. (Benešová, a další, Všeobecná encyklopedie: svazek 6, 1999, str. 471) 5 Steroidní hormony vylučované pohlavními žlázami; mužské pohlavní hormony jsou androgeny (testosteron vylučovaný varlaty) a ženské pohlavní hormony estrogeny (folikulární hormon vylučovaný vaječníky) a gestageny (progesteron vylučovaný žlutým tělískem). Pohlavní hormony podporují funkci pohlavních žláz a ovlivňují výkon druhotných pohlavních znaků. (Benešová, a další, Všeobecná encyklopedie: svazek 6, 1999, str. 170) 6 Gonadotropní hormony, gonadotropiny dva hormony předního laloku hypofýzy; podněcují činnost pohlavních žláz, ovlivňují vylučování pohlavních hormonů: luteinizační hormon (LH) a folikuly stimulující hormon (FSH). U mužů jsou oba hormony uvolňovány na stálé úrovni, u žen ve vlnách vyvolávajících ovulační cyklus. Uplatňují se při dozrávání pohlavních orgánů a při regulaci rozmnožovacího chování živočichů. (Benešová, a další, Všeobecná encyklopedie: svazek 3, 1999, str. 72) 7 Hypofýza, štítné žlázy, příštítná tělíska, nadledvinky. 18

19 Nástup puberty, její průběh i prožívání je individuální, zároveň však byly zjištěny znatelné diferenciace mezi pohlavími. U dívek se pubescence dostavuje zhruba o rok dříve než u chlapců a lze u nich pozorovat klidnější chování, větší adaptabilitu a společenskost. Na konci puberty se postava chlapců vyznačuje přetrvávajícími dětskými rysy, u dívek převažují znaky ženskosti. Vyspívání u obou pohlaví je však u konkrétních jedinců často značně variabilní. (Kasa, 1980; Čačka, 1996b; Kučera, Kolář, & Dylevský, 2011) Vlivem podnětnějšího prostředí, lepších výživových a hygienických podmínek dochází v současnosti k fenoménu sekulární akcelerace. Vývoj se celkově zrychluje, proto také puberta začíná dříve. Konkrétním příkladem může být menstruace, která se nyní u dívek dostavuje přibližně o tři roky dříve, než tomu bylo před 130 lety a podobná situace se týká také první poluce u chlapců. (Kern, Mehl, Peter, & Wintersperger, 1999) Po somatické stránce zaznamenávají v období puberty největší změny tělesná výška a hmotnost (Perič, 2012). Z hlediska růstu je pro toto období charakteristický tzv. růstový výšvih nebo růstový spurt, také se používá termín pubertální akcelerace růstu (Kučera, Kolář, & Dylevský, 2011, str. 3). V souvislosti s uvedenými náročnými změnami v pubescenci by měl dospívající jedinec zejména z biologického úhlu pohledu (ale také z hlediska psychosociálního) dostatečně spát, pravidelně konzumovat pestrou stravu a celkově dodržovat životosprávu (Čáp, 1993; Suchomel, 2004). Tělesná výška a hmotnost Na základě tělesné výšky a hmotnosti je možné hodnotit zdravotní stav, výživu a celkové sociálně-ekonomické podmínky jak jedinců, tak skupin populace. Tělesná výška a hmotnost slouží jako symptomy pro posuzování růstového a vývojového směřování organizmu během jeho ontogeneze. Díky němu lze také zjistit, třebaže orientačně, zda je somatický vývoj organizmu adekvátní. Celkově tělesná výška i hmotnost vykazují větší stabilitu vývoje u děvčat. U chlapců oba faktory více podléhají vnějším podmínkám prostředí. Rozdíly hodnot tělesné výšky a hmotnosti mezi pohlavími, zjištěné u dnešní generace, se ve srovnání s generací předchozí snižují. (Suchomel, 2004) 19

20 Tělesná výška Jako ukazatel růstu slouží nejčastěji tělesná výška, jejíž průběh od narození k dospělosti zaznamenává růstová křivka. Bylo zjištěno, že pokud je vývoj organizmu dítěte narušen onemocněním, hormonální poruchou, nedostatečnou výživou či růstovým zrychlením v období puberty, má sklon směřovat zpět k původní dráze růstové křivky, která je dědičně předurčena. Terminologicky se jedná se o tzv. kanalizaci růstu. (Suchomel, 2004) Stejně jako ostatní pubescentní změny, také růstový výšvih se dostavuje u dívek dříve (kolem 11 roku) než u chlapců (kolem 12 roku). Průměrně vyroste dítě za rok o více než 10 cm, chlapci dokonce až o 15 cm. (Kučera, Kolář, & Dylevský, 2011). Vývojem tělesné výšky u jedinců obou pohlaví v inkriminovaném období se věnovala řada výzkumů. Bylo při nich zjištěno, že ve věku 12 let jsou dívky vyšší než chlapci. O rok později se křivky překřižují a chlapci dosahují znatelně vyšší jak tělesné výšky, tak tělesné hmotnosti a prohlubují se rozdíly ve výkonnosti obou pohlaví. Celkově je růstový vzestup u chlapců strmější. (Seliger, 1975; Vilímová, 2009) Dívky mohou mít vyšší výkonnost v obratnostních a rychlostních aspektech (Riegerová, Přidalová, & Ulbrichová, 2006). Při porovnání tělesné výšky mezi skupinou normální populace a populace sportujících se ukázalo, že chlapci a dívky ve 12 letech nevykazují významný rozdíl. Poněkud jiná situace nastává po 15 roce, zejména u dívek, kdy byla u sportující populace zjištěna zřetelná tendence k dosahování větší tělesné výšky. Statisticky byla tato diference významná, ve 25 letech dokonce velmi významná. (Seliger, 1975) Tělesná hmotnost Hlavním ukazatelem růstu a stavu výživy je tělesná hmotnost. Bylo u ní totiž prokázáno větší kolísání než u tělesné výšky. Zjistilo se, že od narození po dospělost se tělesná hmotnost zvyšuje častěji než tělesná výška. Tělesná hmotnost však poskytuje orientační informace a s ohledem na individuální rozdíly mezi jedinci je nutné přihlédnout také k dalším parametrům. I když mají osoby 20

21 totožnou hmotnost, může se rozdílnost projevit v tělesných proporcích či v podílu svalstva a tuku. (Suchomel, 2004) Pokud dětští lékaři hodnotí tělesnou hmotnost, preferují její poměr k výšce jedince před jeho věkem (Kučera, Kolář, & Dylevský, 2011). Od 13 do 55 let vývoj tělesné hmotnosti relativně odpovídá tělesné výšce. Stejně jako jsou dívky ve 12 letech nepatrně vyšší než chlapci, dosahují také větší váhy. Tento rozdíl není rovněž markantní. Zhruba ve 13 letech se hodnoty také překřižují a v 15 letech byla zaznamenána opačná tendence, kdy chlapci druhé pohlaví hmotnostně převyšují. Při komparaci běžné populace a sportovců vyšlo najevo, že jak ve 12 letech, tak v 15 letech se neprokázala výrazná diference v tělesné hmotnosti u chlapců a dívek. (Seliger, 1975) Údaje o tělesné výšce a hmotnosti jsou zapotřebí pro určení BMI. Hmotnostně výškový index BMI neboli index tělesné hmotnosti hodnotí, do jaké míry odpovídá tělesná hmotnost jedince jeho naměřené tělesné výšce. Jedná se však pouze o doplňující ukazatel, který není schopen prokázat, jestli je hmotnost způsobena pravděpodobněji aktivní (tukuprostou) nebo pasivní (tukovou) složkou. Z tohoto důvodu se získané hodnoty BMI komplementují o další možnosti, které odhadují tělesné složení. Jednou poměrně často frekventovanou metodou je měření množství podkožního tuku. (Suchomel, 2004) BMI je považován za mezinárodně standardní ukazatel pro posuzování obezity. Slouží ke zpracovávání statistických údajů skupin obyvatelstva i populace jako celku. Pro zjišťování vztahu hmotnosti a výšky se využívají percentilové grafy. Pásmo normy je poměrně široké, limitované 25. a 75. percentilem. 85. percentil značí nadváhu a 95. obezitu. Na opačné straně se hodnoty pod 20. percentilem klasifikují jako podváha a pod 10. jako hypotrofie. Extrémní hodnoty jsou zpravidla obecně považovány za synonyma pro nežádoucí jevy. Stejně tak u percentilových grafů spodní hodnoty poukazují převážně na mentální anorexii, horní hodnoty na populační nemoc současnosti obezitu. (Kučera, Kolář, & Dylevský, 2011) 21

22 Motorický vývoj v prepubescenci a v pubescenci Pro vývoj jedince ve všech směrech je typický individuální průběh a nevyváženost. Tyto charakteristiky vykazuje také motorický vývoj, který je geneticky predikován a realizován za působení konkrétních podmínek vnějšího prostředí. K nim řadíme především cílenou výchovu a míru pohybové aktivity daného individua. (Suchomel, 2004) Období staršího školního věku (11 až 15 let) můžeme rozdělit do dvou vývojových skupin, a to prepubescence a puberty 8. V období prepubescence (11 12 let) můžeme považovat spontánní pohybovou aktivitu za poměrně vysokou. Dané období je také velmi příhodným pro celkový rozvoj motoriky a motorického učení. Jedinec je schopný rychle si osvojit a upevnit pohybové dovednosti a pružně reagovat na změnu podmínek. V pubertě již spontánní pohybové aktivity ubývá, a to na hodnotu cca 4,5 hodin denně. Růst jedinců je charakterizován jako nerovnoměrný a motorika se zhoršuje, což souvisí se změnami v somatické oblasti. S akcelerací růstu se zvětšuje nerovnoměrnost dílčích částí těla, která má vliv na nižší schopnost koordinovat pohyby. Pohyby jsou také méně přesné a plynulé. Ve všech směrech dochází k sexuální diferenciaci. (Riegerová, Přidalová, & Ulbrichová, 2006; Perič, 2012) Jak jsem již uvedla, období pubescence jedinci přináší kvalitativní zhoršení motoriky. Tuto skutečnost můžeme považovat pouze za přechodnou poruchu pozitivního vývoje. K poruchám motoriky patří (Kasa, 1980, str. 114): a) těžkopádnost, b) zmenšená obratnost, c) menší cílevědomost, d) pohybový luxus, e) porušení dynamiky, f) zmenšená motorická učenlivost, g) protichůdnost v celkovém motorickém chování. 8 Věkové vymezení prepubscence se v odborné literatuře liší. K rozdělení období mezi lety na bouřlivější fázi prepubescence vrcholící kolem 13. roku a na poklidnější pubescenci se přiklání také (Perič, 2012). Čačka (1996a) charakterizuje prepubescenci jako závěrečnou část dětství, které končí zhruba v jedenácti letech, následující fázi pubescence již dále terminologicky nerozlišuje. 22

23 Biologický věk a motorická výkonnost Biologický věk lze definovat jako fyziologický, biochemický, mentální a anatomický proces. Charakterizuje celkový stav růstu a vývoje jedince a je mírou formování jeho morfologických a funkčních znaků. (Suchomel, 2004, str. 36) Biologický věk můžeme určit zhodnocením celkového vzrůstu a vývoje organismu. Dané parametry porovnáváme dle příslušné normy s průměrnou zdravou dětskou populací odpovídajícího kalendářní věku. (Suchomel, 2004) Mezi kalendářním a biologickým věkem se mohou vyskytovat nuance a to až v rozmezí dvou let. Příčinou nesrovnalostí mohou být vývojové akcelerace (urychlení) a retardace (zpomalení) růstu a vývoje. (Riegerová, Přidalová, & Ulbrichová, 2006) Při interpretaci výsledků motorických a zátěžových testů bychom měli brát v úvahu velké individuální a sexuální rozmanitosti v biologickém vývoji a celkovém růstu. Dané variability se mohou promítnout do značných rozdílů mezi kalendářním a biologickým věkem. Pokud se při vyhodnocování výsledků používá kalendářní věk jako jediná klasifikace, může docházet k nesprávným závěrům. (Suchomel, 2004) 23

24 2. CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE Protože má bakalářská práce převážně empirický charakter, určuji její cíl a následně hypotézy, které posléze zamítnu, či nezamítnu. Cíl: Cílem bakalářské práce je zjistit míru korelace mezi tělesnou zdatností identifikovanou indexem Ruffierovy zkoušky a BMI u dětí staršího školního věku. Hypotézy práce: HYPOTÉZA 1: Průměrné BMI bude u obou pohlaví nadprůměrné. HYPOTÉZA 2: Ve vztahu BMI a počtem odsportovaných hodin během týdne se projeví nepřímá závislost u obou pohlaví. HYPOTÉZA 3: Ve vztahu BMI a průměrné srdeční frekvence se projeví přímá závislost u obou pohlaví. HYPOTÉZA 4: Ve vztahu BMI a dosaženou úrovní maximální srdeční frekvence se projeví přímá závislost u obou pohlaví. HYPOTÉZA 5: Ve vztahu BMI a tělesnou zdatností (indexem Ruffierovy zkoušky) se projeví přímá závislost u obou pohlaví. Úkoly práce: ÚKOL 1: Analýza dostupných informací týkajících se jak zkoumané problematiky, tak probandů. ÚKOL 2: Vyhodnocení dotazníků za pomoci kvantitativní metody. Výpočet BMI. ÚKOL 3: Vyhodnocení korelace mezi danými vztahy. ÚKOL 4: Komparace srovnatelných částí daného výzkumu a celostátního antropologického výzkumu dětí a mládeže 2001 publikovaných Pavlem Grasgruber & Janem Cacek (2008) v knize Sportovní geny. ÚKOL 5: Porovnání výsledků bakalářské práce s úvodními hypotézami. Vyvození závěrů. 24

25 3. METODIKA PRÁCE Ačkoliv je bakalářská práce empiricky zaměřená, bylo nutné, abych nejprve prostudovala danou problematiku pomocí dostupné literatury, jež se stala základem teoretické části mé práce. Poté jsem stanovila cíle, hypotézy, úkoly výzkumu a zvolila pracovní metodiku CHARAKTERISTIKA TESTOVANÉHO VZORKU Vzorek je tvořen 40 žáky 7. a 9. ročníku Základní školy Oslavická 20 ve Velkém Meziříčí. Vybraný vzorek zastupuje širokou škálu BMI (15,78-30,86). Jsou v něm zahrnuta obě pohlaví, sportující a nesportující jedinci. Pohybově aktivní vzorek se orientuje na různé sporty. K zimním sportům patří lední hokej, snowboarding a sjezdové lyžování. Z míčových aktivit a pálkových sportů jde o házenou, volejbal, fotbal, nohejbal, stolní tenis, florbal, dále o cyklistiku, atletiku, požární sport a horolezectví. Vzorek pro porovnání 50. percentilů tělesné výšky, tělesné hmotnosti a BMI u chlapců a děvčat z 6. celostátního antropologického výzkumu dětí a mládeže z roku 2001 jsem získala rovněž na Základní škole Oslavická 20 Velké Meziříčí. Soubor byl tvořen 131 žáky. Z toho bylo 66 žáků a 65 žákyň METODY ZJIŠŤOVÁNÍ SLEDOVANÝCH UKAZATELŮ V této práci jsem využila empirické metody sběru dat, konkrétně měření srdeční frekvence. Ta byla získána díky měřícímu zařízení sporttestr a počítačovému programu Polar ProTrainer. Za jejich pomoci jsem z výzkumu tělesné zdatnosti získala průměrnou srdeční frekvenci a maximální srdeční frekvenci, což se promítlo do grafu nesoucího hodnoty průběžné srdeční frekvence odpovídající jednotlivým částem výzkumu. Abych získala údaje o pohybové aktivitě žáků druhého stupně, použila jsem stručný dotazník, díky kterému jsem zjistila přesný věk probandů, jejich 25

26 pohlaví a sportovní zaměření. Vyžadovala jsem, aby byl upřesněn počet odsportovaných hodin týdně. Respondenti vyplňovali dotazník společně s výzkumníkem za pomoci učitelů tělesné výchovy, tudíž jeho návratnost byla 100%. Dotazník obsahoval jak otevřené, tak uzavřené otázky, které byly kvantitativně vyhodnoceny. Hodnoty nezbytné pro výpočet BMI byly získány od vyučujících tělesné výchovy. Žáci jsou pravidelně na počátku každého školního roku měřeni a váženi, proto bylo možné považovat tyto údaje za aktuální. K měření celkové funkční zdatnosti organismu žáků se využívá tzv. Ruffierova zkouška. Testování probíhalo po skupinách a skládalo se z následujících fází (Vilímová, 2009): 1. Fáze: Tato část byla tvořena desetiminutovým odpočinkem, kdy jednotlivci seděli, nevyvíjeli žádnou činnost, pouze pravidelně dýchali. (SF 1 ) 2. Fáze: Tuto fázi představovalo 30 dřepů v pravidelném jednotném rytmu (30 dřepů/30 s). (SF 2 ) 3. Fáze: Tato část byla tvořena jednominutovým odpočinkem, kdy jednotlivci opět seděli, nevyvíjeli žádnou činnost, pouze pravidelně dýchali. (SF 3 ) V první a v třetí fázi bylo dohlíženo na to, aby jednotliví cvičící byli v dostatečných vzdálenostech od sebe. V opačném případě by se totiž mohly přístroje Polar ProTrainer vzájemně rušit. Před započetím testu každé skupiny jsem vždy znovu vysvětlovala jeho průběh a upozorňovala na důležitost správného rozestavení jednotlivců. Srdeční frekvence byla po celou dobu průběhu testu zaznamenávána přístroji Polar ProTrainer, přičemž směrodatné srdeční frekvence jsou vždy po ukončení fáze. Tělesná zdatnost byla vypočítána na základě vzorce pro určení indexu Ruffierovy zkoušky (Vilímová, 2009): 26

27 Funkční zdatnost je hodnocena stupnicí od 1 do 5 (Vilímová, 2009): méně než 0 výborná od 0 do 5 dobrá od 5 do 10 průměrná od 10 do 15 slabá více jak 15 nedostatečná Dotazník (Obr. č. 1) jsem sestavila velmi stručně. Podstatné pro mě byly informace týkající se věku, pohlaví a sportovní angažovanosti. Z důvodu snadnější organizace jsem vyžadovala uvedení jmen a příjmení. Ve výsledcích však identifikace žáků není nikde uvedena. Pro úplnost uvádím verzi dotazníku. DOTAZNÍK ZJIŠTĚNÍ POHYBOVÉ AKTIVITY Jméno Příjmení Věk Pohlaví Sport žena / muž sportuji / nesportuji Sportuji závodně / rekreačně Poznámky 9 : Obr. č. 1: Dotazník. 9 Do poznámky uvedené v dotazníku žáci vypisovali, jaký sport provozují a kolik hodin týdně se mu věnují. 27

28 3.3. METODY VYHODNOCOVÁNÍ VÝSLEDKŮ K vyhodnocení výsledků testu tělesné zdatnosti jsem použila matematickostatistickou metodu. Do jaké míry spolu jednotlivé hodnoty souvisí, jsem zjistila pomocí výpočtu korelace. Konkrétně byl použit program Statistica Cz 10. Koeficient korelace se značí r, jeho interval je <-1;1>. Přičemž hodnota pro r = -1 značí úplnou zápornou korelaci (nepřímou funkční závislost proměnných hodnot) a hodnota pro r = 1 úplnou kladnou korelaci (přímou funkční závislost proměnných hodnot). Při hodnotě r = 0 mluvíme o nezávislých veličinách. Pokud je koeficient kladný, jedná se o přímou statistickou závislost, je-li koeficient záporný, jedná se o nepřímou statistickou závislost. (Gerylovová & Holčík, 2011) Výběrový korelační koeficient (Pearsonův) se vypočítá ve vztahu: r =, kde x i, y i jsou dvojice zjištěných hodnot u n statistických jednotek, m x,m y jsou aritmetické průměry. (Gerylovová & Holčík, 2011) Chrásky (2007). Konkrétní specifikace přímé či nepřímé závislosti (Tab. č. 3) dle Tab. č. 3: Přibližná interpretace hodnot korelačního koeficientu. Koeficient korelace r = 1 1,00 > r >0,90 0,90 > r > 0,70 Interpretace naprostá závislost (funkční závislost) velmi vysoká závislost vysoká závislost 0,70 > r > 0,40 střední závislost 28

29 0,40 > r > 0,20 nízká závislost 0,20 > r > 0,00 slabá (nepoužitelná) závislost r = 0 naprostá nezávislost Cílem bakalářské práce je posouzení vztahu mezi dvěma veličinami. Využila jsem tedy sestrojení bodového grafu, ve kterém je každá dvojice údajů ilustrována bodem, jehož souřadnice jsou rovny již získaným hodnotám. Dané uspořádání bodů v pravoúhlém souřadnicovém systému znázorňuje typ závislosti, její těsnost a směr. Typ závislosti stanovuje křivka proložená empirickými body, která je vyjadřována matematickou funkcí a nazývá se regresivní křivka (funkce). (Gerylovová & Holčík, 2011) Pro výpočet padesátého percentilu jsem použila v programu Microsof Office Excel 2007 funkci Percentil. Tato funkce vrací hodnotu odpovídající k-tému percentilu v oblasti hodnot. Jednotlivými oblastmi byly hodnoty výšky, hmotnosti a BMI u chlapců i děvčat ve všech věkových kategoriích (12 až 16 let) ORGANIZACE TESTOVÁNÍ Měření bylo provedeno v dubnu 2011 ve Velkém Meziříčí v tělovýchovných prostorách Základní školy Oslavická 20. Většina výzkumu probíhala v rámci hodiny Tělesná výchova. Díky vstřícnosti pedagogických pracovníků jsem však mohla provádět šetření také v jiných vyučovacích hodinách. Vzhledem k tomu, že veškerá měření byla prováděna v uzavřeném prostranství, lze vyloučit vlivy venkovního prostředí, které by mohly výkon podaný zkoumanými osobami zkreslit. 29

30 4. VÝSLEDKY VÝZKUMU, DISKUSE V této kapitole budou prezentovány výsledky výzkumu provázené podněty k diskusi DOTAZNÍK Účelem dotazníků bylo zjistit potřebné informace o testovaném vzorku, konkrétně pohlaví, věk a sportovní aktivitu. Pohlaví Hodnoty srdeční frekvence byly měřeny na skupině čítající 40 žáků, z toho bylo 14 dívek představujících 35 % celku a 26 chlapců tvořících 65 % celku, jak uvádí obrázek č. 2. POHLAVÍ chlapců 65% dívek 35% Obr. č. 2: Graf nesoucí hodnoty procentuálního rozdělení probandů dle pohlaví. Pro další dvě výzkumné otázky týkající se věku a sportovní aktivity bude celek u děvčat tvořen 14 žákyněmi a celek u chlapců bude představován 26 žáky. 30

31 Věk Věk respondentů se pohyboval v rozmezí 12 až 16 let u obou pohlaví. U dívek (Obr. č. 3) bylo 7 % celku tvořeno 1 dvanáctiletou žákyní. Dále 5 třináctiletých děvčat tvoří 36 %, 4 čtrnáctileté dívky tvoří 29 %, 3 patnáctileté žákyně představují 21 % a 1 šestnáctiletá žákyně tvoří 7 %. U chlapců (Obr. č. 4) tvoří 1 dvanáctiletý žák 4 % celku. 35 % celku je tvořeno 9 třináctiletými chlapci, 11 % představuje 3 čtrnáctileté chlapce a 42 % je tvořeno 11 patnáctiletými žáky. Posledních 8 % představuje 2 šestnáctileté chlapce. Věk - dívky 21% 29% 7% 7% 36% 12 let 13 let 14 let 15 let 16 let Obr. č. 3: Graf nesoucí hodnoty procentuálního rozdělení dívek dle věku. Věk - chlapci 8% 4% 42% 11% 35% 12 let 13 let 14 let 15 let 16 let Obr. č. 4: Graf nesoucí hodnoty procentuálního rozdělení chlapců dle věku. 31

32 Sportovní aktivita Sportovní aktivitu uvedlo 12 dívek, které tvoří 86 % celku. 2 žákyně tvořící 14 % nesportují vůbec (Obr. č. 5). 24 chlapců představujících 92 % uvedlo, že sportují. Naopak 8 % v dotazníku napsalo, že nesportují, jedná se o 2 žáky (Obr. č. 6). Sportovní aktivita - dívky 14% 86% Sportuji Nesportuji Obr. č. 5: Graf nesoucí hodnoty procentuálního rozdělení dívek dle sportovní aktivity. Sportovní aktivita - chlapci 8% 92% Sportuji Nesportuji Obr. č. 6: Graf nesoucí hodnoty procentuálního rozdělení chlapců dle sportovní aktivity. 32

33 Sportovní aktivita 2 Pokud žáci uvedli, že sportují, vyžadovala jsem, aby vyjádřili konkrétní pohybovou aktivitu a také zda sportují závodně, či rekreačně. 8 žákyň tvořících 67 % celku uvedlo, že sportují rekreačně, a 4 žákyně představující 33 % uvedly, že sportují závodně (Obr. č. 7). Celek u děvčat je tvořen 12 sportujícími žákyněmi. U chlapců (Obr. č. 8) byl poměr rekreačních a závodních sportovců vyrovnaný. 12 žáků uvedlo, že sportují rekreačně, a rovněž 12 žáků uvedlo, že sportují závodně. Obě úrovně pohybových aktivit jsou tedy zastoupeny z 50 %. Celek u chlapců je tvořen 24 sportujícími žáky. Sportovní aktivita 2 - dívky 33% 67% Sportuji rekreačně Sportuji závodně Obr. č. 7: Graf nesoucí hodnoty procentuálního rozdělení dívek dle sportovního zaměření. Sportovní aktivita 2 - chlapci 50% 50% Sportuji rekreačně Sportuji závodně Obr. č. 8: Graf nesoucí hodnoty procentuálního rozdělení chlapců dle sportovního zaměření. 33

34 Sportovní aktivita hodiny/týden V dotazníku bylo vyžadováno upřesnění sportovní činnosti a také počet odsportovaných hodin týdně. Výsledky jsem rozdělila do 4 skupin (dívky Obr. č. 9, chlapci Obr. č. 10): 1. minimální sportovní aktivita 0 2 hodin/týden: 8 dívek (57 %), 3 chlapci (12 %) 2. podprůměrná sportovní aktivita 3 5 hodin/týden: 3 dívky (22 %), 6 chlapců (23 %) 3. průměrná sportovní aktivita 6 10 hodin/týden: 3 dívky (21 %), 13 chlapců (50 %) 4. intenzivní sportovní aktivita hodin/týden: 0 dívek (0 %), 4 chlapci (15 %) Sportovní aktivita: hodiny/týden - dívky 0% minimálně (0-2 hodin) 21% podprůměrně (3-5 hodin) 22% 57% průměrně (6-10 hodin) intenzivně (11-14 hodin) Obr. č. 9: Graf nesoucí hodnoty procentuálního rozdělení dívek dle odsportovaných hodin týdně. Sportovní aktivita: hodiny/týden - chlapci minimálně (0-2 hodin) 15% 12% 23% podprůměrně (3-5 hodin) 50% průměrně (6-10 hodin) intenzivně (11-14 hodin) Obr. č. 10: Graf nesoucí hodnoty procentuálního rozdělení chlapců dle odsportovaných hodin týdně. 34

35 BMI Ke klasifikaci BMI (Tab. č. 4) jsem převzala rozdělení Hainera & Kunešové (1997): Tab. č. 4: Hodnoty BMI a jejich klasifikace (Hainer & Kunešová, 1997). 10 BMI Těžká podvýživa BMI < 16,5 Podváha 16,5 18,4 Normální váha 18,5 24,9 Nadváha 25,0 29,9 Obezita I. stupně 30,0 34,9 Obezita II. stupně 35 39,9 Obezita III. stupně BMI > 40 Z celku dívek představujícího 14 probandů (Obr. č. 11) náleží 7 % (tedy 1 žákyně) do kategorie těžká podvýživa a 22 % (tedy 3 žákyně) do kategorie podváha. Největší část, která je tvořená 9 dívkami s normální váhou, reprezentuje 57 %. Nadváhu má 14 % celku, což činí 2 dívky. Ani jedna žákyně nebyla zařazena do kategorie obezita. Z celku chlapců představujícího 26 probandů (Obr. č. 12) náleží 4 % (tedy 1 žák) do kategorie těžká podvýživa. 3 žáci představující 11 % tvoří kategorii podváha. Největší skupina je tvořena 14 chlapci s normální váhou, jedná se o 54 %. Nadváhu má 6 žáků, což tvoří 23 % celku. Obezitou I. stupně trpí 2 žáci, tedy 8 %. Obezita II. a III. stupně se u probandů nevyskytovala. 10 Obdobná klasifikace BMI také Hlúbik (2009). 35

36 BMI - dívky 0% 0% 0% 14% 7% 22% BMI < 16,5 16,5 18,4 18,5 24,9 25,0 29,9 57% 30,0 34, ,9 BMI > 40 Obr. č. 11: Graf nesoucí hodnoty procentuálního rozdělení dívek dle BMI. BMI - chlapci 0% 0% 23% 8% 4% 11% BMI < 16,5 16,5 18,4 18,5 24,9 25,0 29,9 54% 30,0 34, ,9 BMI > 40 Obr. č. 12: Graf nesoucí hodnoty procentuálního rozdělení chlapců dle BMI. V první hypotéze jsem vzhledem k obezitě jako rozsáhlé populační nemoci předpokládala, že průměry hodnot BMI u obou pohlaví budou nadprůměrné. Průměr BMI u chlapců byl 22,47 a u dívek 20,86. Oba průměry jsou zařaditelné do intervalu značícího normální váhu. Hypotéza se tedy zamítá. 36

37 4.2. KORELACE JEDNOTLIVÝCH ÚDAJŮ Korelace mezi BMI a odsportovanými hodinami za týden Korelační závislost mezi proměnnými BMI a počtem odsportovaných hodin za týden u dívek (Obr. č. 13) vyšla r = 0,21, lze ji tedy klasifikovat jako nízkou závislost. Vzhledem k faktu, že se jedná o kladnou orientaci, hovoříme o přímé závislosti mezi BMI a počtem odsportovaných hodiny týdně. Průměrné BMI dívek je 20,86 (tedy normální váha) a průměrný počet odsportovaných hodin za týden činí 2,43 hodin (tedy podprůměrná sportovní aktivita). Obr. č. 13: Graf nesoucí hodnoty korelace BMI a odsportovaných hodin týdně u dívek. 37

38 Korelace mezi BMI a odsportovanými hodinami za týden u chlapců Korelační závislost mezi proměnnými BMI a počtem odsportovaných hodin za týden u chlapců (Obr. č. 14) vyšla r = -0,39, tedy nízká závislost. Vzhledem k faktu, že se jedná o zápornou orientaci, hovoříme o nepřímé závislosti mezi BMI a počtem odsportovaných hodiny týdně. Průměrné BMI chlapců je 22,47 (tedy normální váha) a průměrný počet odsportovaných hodin za týden činí 6,83 hodin (tedy průměrná sportovní aktivita). Obr. č. 14: Graf nesoucí hodnoty korelace BMI a odsportovaných hodin týdně u chlapců. Druhá hypotéza se již týkala korelace prvního z našich sledovaných vztahů. Předpokládala jsem, že korelace ve vztahu BMI a počet odsportovaných hodin během týden bude záporná, což bude značit nepřímou závislost proměnných hodnot. Korelační koeficient u chlapců vyšel r = -0,39. Přestože se jedná o nízkou závislost, hodnota je v našem výzkumu nejextrémnější. U děvčat byl korelační koeficient kladný a to v hodnotě r = 0,21. Hodnoty získané k výpočtu BMI byly získány od vyučujících tělesné výchovy, proto je považuji za 38

39 věrohodné. Počet odsportovaných hodin uváděli studenti individuálně do rozdaných dotazníků. Přestože jsem vyžadovala konkrétní údaj o počtu odsportovaných hodin, je možné, že někteří respondenti nebyli schopni tuto informaci objektivně poskytnout. Pokud žáci nesportují závodně a nemají jasně stanovenou délku tréninků, mohou se mezi jejich subjektivním vnímání odsportovaného času a realitou vyskytovat nuance. Hypotézu nezamítám. 39

40 Korelace mezi BMI a průměrnou srdeční frekvencí u dívek Mezi proměnnými BMI a průměrnou srdeční frekvencí u dívek (Obr. č. 15) vznikla korelace r = -0, 10, tedy slabá závislost. Záporná orientace značí závislost nepřímou. Průměr průměrné srdeční frekvence činí 122 tepů za minutu. Obr. č. 15: Graf nesoucí hodnoty korelace BMI a průměrné srdeční frekvence u dívek. 40

41 Korelace mezi BMI a průměrnou srdeční frekvencí u chlapců Korelace mezi BMI a průměrnou srdeční frekvencí u chlapců (Obr. č. 16) činí r = 0,06, tedy slabou závislost, která je díky kladné orientaci přímá. Průměr průměrné srdeční frekvence u chlapců je 120 tepů za minutu. Obr. č. 16: Graf nesoucí hodnoty korelace BMI a průměrné srdeční frekvence u chlapců. V hypotéze č. 3 jsem vyjádřila předpoklad o přímé závislosti u proměnných BMI a průměrné srdeční frekvence. Dané tvrzení se potvrdilo opět pouze u chlapců, kde byl korelační koeficient r = 0,06. U dívek vyšla korelace r = -0,10. Obě korelace vyjadřují prakticky nepoužitelnou závislost, vzhledem k velmi nízkým hodnotám. Jak hodnoty BMI, tak hodnoty týkající se srdeční frekvence považuji za věrohodné. Hypotézu nezamítám. 41

42 Korelace mezi BMI a dosaženou úrovní SFmax u dívek Korelace mezi BMI a dosaženou úrovní SFmax (Obr. č. 17) vychází r = -0,19, tedy slabá závislost. Záporná orientace vypovídá o závislosti nepřímé. Průměrná dosažená úroveň SFmax je 78,64 %. Obr. č. 17: Graf nesoucí hodnoty korelace BMI a dosažené úrovně SFmax u dívek. 42

43 Korelace mezi BMI a dosaženou úrovní SFmax u chlapců Korelační koeficient závislosti BMI a dosažené úrovni SFmax u chlapců (Obr. č. 18) je r = 0,16, tedy slabá závislost. Jedná se o kladnou orientaci koeficientu, přímou závislost proměnných hodnot. Průměr dosažené úrovně SFmax je roven 77,38 %. Obr. č. 18: Graf nesoucí hodnoty korelace BMI a dosažené úrovně SFmax u chlapců. Ve čtvrté hypotéze, jsem předpokládala ve vztahu BMI a dosažené úrovně maximální srdeční frekvence přímou závislost proměnných hodnot, která se projeví kladným znaménkem u korelačního koeficientu. Korelace u dívek byla r = -0,19 a u chlapců r = 0,16. Korelace je opět dle velikosti svých hodnot považována za slabou. Kladné znaménko u koeficientu chlapců naznačuje přímou závislost. SFmax byla vypočítána ze vzorce 220 věk, jiné zdroje uvádějí, že u dívek by se měl používat vzorec v upravené podobě, a to 226 věk (tzv. Karvonenova formule). Kdyby byl použit upravený vzorec, došlo by k navýšení SFmax, čímž by se při výpočtech navýšila stoprocentní hodnota. SFpeak by ovšem zůstalo stejné a výsledek by se projevil snížením dosažené úrovně SFmax. Korelace se sníženou dosaženou úrovní by pravděpodobně nabyla jiných hodnot. Hypotézu nezamítám. 43

44 Korelace mezi BMI a tělesnou zdatností (IRZ) u dívek Korelační koeficient závislosti BMI a tělesné zdatnosti u dívek (Obr. č. 19) je r = -0,23. Jedná se o nízkou závislost. Záporná orientace koeficientu značí nepřímou závislost proměnných hodnot. Průměr tělesné zdatnosti je 18, což je dle Vilímové (2009) nedostatečná tělesná zdatnost. Obr. č. 19: Graf nesoucí hodnoty korelace BMI a tělesné zdatnosti u dívek. 44

45 Korelace mezi BMI a tělesnou zdatností (IRZ) u chlapců Korelační koeficient mezi BMI a tělesnou zdatností u chlapců (Obr. č. 20) je r = 0,30, což značí nízkou závislost. Díky kladně orientovanému koeficientu je závislost přímá. Průměr tělesné zdatnosti u chlapců je stejně jako u dívek 18, což je dle Vilímové (2009) nedostatečná tělesná zdatnost. Obr. č. 20: Graf nesoucí hodnoty korelace BMI a tělesné zdatnosti u chlapců. V posledním korelačním vztahu, tedy v páté hypotéze, jsem předpokládala ve vztahu BMI a tělesná zdatnost přímou závislost proměnných hodnot, která se projeví kladným znaménkem u korelačního koeficientu. Korelace u dívek byla r = -0,23 a u chlapců r = 0,30. Obě korelace řadíme do kategorie nízké závislosti mezi hodnotami. Kladné znaménko u koeficientu chlapců naznačuje přímou závislost. U dívek se jedná o závislost nepřímou. Hypotézu nezamítám. Obě skupiny rozdělené na základě pohlaví vykazují nedostatečnou tělesnou zdatnost. Nadprůměrně vysoká byla především klidová srdeční frekvence, jejíž zvýšení se promítlo v poměrně vysokém stupni indexu Ruffierovy zkoušky. Vysokou klidovou srdeční frekvenci přisuzuji předstartovnímu stavu, neboť žáci nebyli zvyklí na obdobný typ testování. Následkem předstartovní 45

46 nervozity bylo zvýšení srdeční frekvence naměřené po úvodní fázi testování, tedy po odpočinku POROVNÁNÍ TĚLESNÉ VÝŠKY, HMOTNOSTI A BMI U ŽÁKŮ ZŠ OSLAVICKÁ 20 VELKÉ MEZIŘÍČÍ S 6. CELOSTÁTNÍM ANTROPOLOGICKÝM VÝZKUMEM DĚTÍ A MLÁDEŽE 2001 Poslední část výzkumu se soustředí na porovnání antropometrických měření u vzorku dětí staršího školního věku z roku 2013 (Tab. č. 6) a z 6. celostátního antropometrického výzkumu dospívající mládeže 2001 (Tab. č. 5). Porovnání je rozděleno primárně podle pohlaví a následně podle věkových kategorií. Tab. č. 5: Vybrané tělesné charakteristiky dospívající mládeže (50. percentily) Vybrané tělesné charakteristiky dospívající mládeže (50. percentily) 2001 Dívky 13 let 14 let 15 let 16 let Výška , Hmotnost 50, BMI 19,04 19,72 20,24 20,5 Chlapci 13 let 14 let 15 let 16 let Výška Hmotnost BMI 18,82 19,53 20,2 20,61 Tab. č. 4: Vybrané tělesné charakteristiky dospívající mládeže (50. percentily) Vybrané tělesné charakteristiky dospívající mládeže (50. percentily) 2013 Dívky 13 let 14 let 15 let 16 let Výška Hmotnost BMI 17,7 19,7 22,8 21,1 Chlapci 13 let 14 let 15 let 16 let Výška ,5 Hmotnost 46 51, BMI 19,1 20, ,6 46

47 Porovnání 50. percentilů v oblasti: tělesná výška u dívek Z grafu (Obr. č. 21) je patrné, že tělesná výška u dívek z roku 2001 měla vzestupnou tendenci. 50. percentil byl u dívek ve 13 letech 162 cm, ve 14 letech 164,5 cm, v patnácti letech 166 cm a v 16 letech 167 cm. U dívek z roku 2013 se vzestupná tendence projevila v letech 13 15, v 16 letech byl 50. percentil nižší než u předchozí věkové kategorie. V chronologickém pořadí byly 50. percentily tělesné výšky následující: 154 cm, 160 cm, 167 cm, 165 cm. Dívky z roku 2001 převyšují dívky z roku 2013 ve třech případech a to ve 13, 14 a 16 letech. V 15 letech je tomu naopak, tedy dívky z roku 2013 převyšují dívky z roku Nejvyšší rozdíl se vyskytuje ve 13 letech, jedná se 8 cm. Naopak nejtěsnější hodnoty jsem nalezla v 15 letech, kdy rozdíl činí pouze 1 cm. Porovnání 50. percentilů tělesné výšky u dívek (2001x2013) Dívky z 6. celostátního antropologického výzkumu dospívající mládeže 2001 Dívky , let 14 let 15 let 16 let Obr. č. 21: Graf nesoucí hodnoty 50. percentilů tělesné výšky u dívek. 47

48 Porovnání 50. percentilů v oblasti: tělesná hmotnost u dívek 50. percentily hmotnosti mají rovněž vzestupnou tendenci (Obr. č. 22). U dívek z roku 2001 se 50. percentil vyskytuje v následujících hodnotách: ve 13 letech 50,5 kg, ve 14 letech 54 kg, v 15 letech 56 kg a v 16 letech 57 kg. U dívek z roku 2013 mají hodnoty nejprve vzestupnou tendenci a v 15 letech stagnují, neboť v 16 letech je 50. percentil hmotnosti stejný jako v předcházejícím roce věku. V chronologickém pořadí dosahuje 50. percentil těchto hodnot: 42 kg, 50 kg, 59 kg a rovněž 59 kg. Nejvyšší rozdíl se vyskytuje v kategorii 13 let a jedná se 8,5 kg. Nejtěsnější výsledky jsem zjistila v 16 letech a to 2 kg. Porovnání 50. percentilů tělesné hmotnosti u dívek (2001x2013) Dívky z 6. celostátního antropologického výzkumu dospívající mládeže 2001 Dívky , let 14 let 15 let 16 let Obr. č. 22: Graf nesoucí hodnoty 50. percentilů tělesné hmotnosti u dívek. 48

49 Porovnání 50 percentilů v oblasti: BMI u dívek Vzhledem k faktu, že s přibývajícími léty v období staršího školního věku rosteme jednak do výšky, jednak nabýváme na hmotnosti, nepozorujeme tak zřejmou vzestupnou tendenci hodnot jako v předcházejících příkladech. Chronologicky jsou hodnoty 50. percentilu BMI u dívek z roku 2001 následující (Obr. č. 23): 19,04; 19,72; 20,24 a 20,5. U dívek z roku 2013 jsou hodnoty ve stejném pořadí 17,7; 19,7; 22,8 a 21,1. Nejvyššího rozdílu dosahují hodnoty 50. percentilu BMI ve věkové kategorii 15 let. Rozdíl činí 2,56. Nejtěsnější jsou hodnoty v 14 letech, kde je rozdíl 0,02. Porovnání 50. percentilů BMI u dívek (2001x2013) Dívky z 6. celostátního antropologického výzkumu dospívající mládeže 2001 Dívky ,8 19,04 19,72 19,7 20,24 20,5 21,1 17,7 13 let 14 let 15 let 16 let Obr. č. 23: Graf nesoucí hodnoty 50. percentilů BMI u dívek. 49

50 Porovnání 50. percentilů v oblasti: tělesná výška u chlapců Jak u chlapců z roku 2001, tak u chlapců z roku 2013 mají hodnoty 50. percentilu tělesné výšky vzestupnou tendenci (Obr. č. 24). U chlapců z roku 2001 jsou hodnoty ve 13 letech 164 cm, ve 14 letech 171 cm, v 15 letech 176 cm a v 16 letech 179 cm. U chlapců z roku 2013 jsou hodnoty ve 13 letech 150 cm, ve 14 letech 160 cm, v 15 letech 168 cm a v 16 letech 174, 5 cm. Chlapci z roku 2013 jsou znatelně nižší než chlapci z roku Nejvyšší rozdíl se vyskytuje ve věkové kategorii 13 let. Jedná se o 14 cm. Nejtěsnější hodnoty jsou v 16 letech, kdy rozdíl činí 4,5 cm. Porovnání 50. percentilů tělesné výšky u chlapců (2001x2013) Chlapci z 6. celostátního antropologického výzkumu dospívající mládeže 2001 Chlapci ,5 13 let 14 let 15 let 16 let Obr. č. 24: Graf nesoucí hodnoty 50. percentilů tělesné výšky u chlapců. 50

51 Porovnání 50. percentilů v oblasti: tělesná hmotnost u chlapců 50. percentily hmotnosti mají u chlapců z roku 2001 a také u chlapců z roku 2013 vzestupnou tendenci (Obr. č. 25). U probandů z roku 2001 jsou hodnoty následující: ve 13 letech 51 kg, ve 14 letech 58 kg, v 15 letech 63 kg a v 16 letech 66 kg. U žáků z roku 2013 jsou hodnoty: ve 13 letech 46 kg, ve 14 letech 51,5 kg, v 15 letech 54 kg a v 16 letech 71 kg. Ve věkových kategoriích 13 až 15 let vykazují probandi z roku 2013 nižší hodnoty než chlapci z roku V kategorii 16 let je tomu naopak, chlapci z roku 2001 mají nižší hodnotu 50. percentilu hmotnosti. Nejvyšší rozdíl činí 9 kg a vyskytuje se v 15 letech. Nejtěsnější rozdíl pozorujeme ve 13 a 16 letech. Jedná se o 5 kg. Porovnání 50. percentilů tělesné hmotnosti u chlapců (2001x2013) Chlapci z 6. celostátního antropologického výzkumu dospívající mládeže 2001 Chlapci , let 14 let 15 let 16 let Obr. č. 25: Graf nesoucí hodnoty 50. percentilů tělesné hmotnosti u chlapců. 51