Kdo by neznal skvělý americký fi lm Forrest Gump a zejména onu pasáž, kde jako Robinson zarostlý Tom Hanks peláší s davem běžců napříč Amerikou.

Transkript

1 Kdo by neznal skvělý americký fi lm Forrest Gump a zejména onu pasáž, kde jako Robinson zarostlý Tom Hanks peláší s davem běžců napříč Amerikou. Jakkoliv absurdně to vypadalo, běžci vědí, že to nebylo daleko od reality, kterou pravidelně zažívají a jejíž záhadnost je láká, ale i straší. Je onen blažený pocit, pro který jsme schopni uběhnout desítky kilometrů, začátkem naší závislosti?

2

3 Vybíháme celí zničení na svou pravidelnou trasu, na které známe každičký kamínek. Celé tělo je ztuhlé, v hlavě válčí myšlenky, zvoní telefony, hučí v ní jako v úlu. Máme chuť to otočit, nebo se alespoň zastavit, sednout si na kraj cesty a zavřít oči a nevnímat nic. V jednom momentě se v nás ale něco zlomí. Přestaneme cítit námahu, změní se rytmus dechu, vše kolem se ztiší a staneme se výrazně vnímavější. V mžiku se nám v hlavě srovná to, čím se hodiny a dny trápíme. Běžíme lehce, tep poklesne a tělem i duší začne cloumat euforie. V angličtině se tomuto stavu říká runner s high. Ne vždy se ale dostaví. Tak jako rybář ne vždy uloví. A přesto to jde zkoušet znovu a znovu Těžko říci, co vše se musí udát, abychom se dostali do kýženého stavu mysli a těla. Přesný návod neexistuje. Stejně tak nelze jednoznačně říci, zda přijde po deseti, dvaceti nebo stovce kilometrů běhu. Bezesporu své sehrává sama příroda a další faktory, možná až mystického rázu. Někomu dokonce není vůbec přáno tento pocit blaženosti poznat. Běžci popisují různě i své reakce na tento pocit. Někdo se začne hurónsky smát, jiný pláče, druhý má ohromné nutkání zastavit a vnímat svět. Někdo cítí blízkost poznání podstaty života. Někdo mluví o běhu na autopilota. Ten moment může trvat zlomek vteřiny a přitom jakoby se vše odvíjelo velice zpomaleně. Ani přesně nevíme, kdy to přestane. Samozřejmě podobné stavy pociťují i milovníci jiných sportů, běh v tomto není výjimkou. Vědci přitom hovoří o produkci endorfi nů, látky, která v mozku pomáhá potlačit vnímání bolesti a únavy a naopak navozuje pocit blaženosti. Je to ale nebezpečné lákadlo. Problém je, že čím víc běháš, tím víc chceš běhat a za chvíli potřebuješ na zahnání běžeckého absťáku těch hodin zatraceně víc než v začátcích. A opravdu nejde vyběhnout kdekoliv a kdykoliv, musíš brát ohledy na okolí, do jaké míry je to neškodná zábava a kdy už je to forma sobectví, varuje Majka, pravidelná návštěvnice webu V průběhu letošního maratonského Expa přišel na náš stánek běžec, odhadem čtyřicátník. Položil mi otázku, po níž jsem nevěděl, zda si ze mne nedělá legraci: Běhám měsíčně něco kolem osmi set kilometrů, ale pořád se na maratonu nemohu dostat pod čtyři hodiny. Nevíš, čím to je? Párkrát jsem polkl, protože radit někomu, kdo naběhá násobně vyšší dávky než já, mi přišlo nepatřičné. A zkoušel jsi prostě na chvíli vysadit? Takový měsíc naprostého volna na konci sezony? zmohl jsem se na naivní otázku. Zkoušel. Ale vydržel jsem to jen pár dní. Pak už to nešlo, opáčil smutně a pokrčil rameny.

4 CRAFT je pohyb. Víme proč. Znovu jsem si tak uvědomil, jak nebezpečným se mohl stát nevinný slogan, který nám před třemi lety navrhl na propagační leták jeden neběhající kamarád. Byli jsme z něj tehdy nadšení: Upozornění Ministerstva zdravotnictví: Závislost na běhu není škodlivá. Dodnes máme těchto letáků desetitisíce na skladě a bojíme se je šířit. Ona to totiž vůbec nemusí být pravda Vytrvalostní běh je sportem enormně náročným na výdej energie. A přesto mu každým rokem propadají ve světě stovky tisíc, možná miliony lidí. Co je tím hlavním důvodem? Vykompenzovat nahromaděný stres kultivovanější formou než hulvátstvím v ochozech fotbalových stadionů? Snaha utéci před tíživou realitou pracovních či rodinných vztahů? Návratem k přírodě? Nikoliv náhodou je současný běh doménou hlavně velkých měst a aglomerací.

5 Hodně negativní stránkou závislosti na běhání je, když tomu lidi podřídí celý život. Řídí ho totálně podle běhání a neumí se ve společnosti bavit o ničem jiném, než jsou tréninkové plány, maratony, osobáky, tepy. A to je trochu smutné. Existuje to samozřejmě i v jiných oblastech, říká Luboš Brabec, sportovní novinář a sám vášnivý vytrvalec. Na druhou stranu zase nechci ohrnovat nos nad někým, pro koho je běhání celý život. Nevidím do jeho života, do jeho osudu. Kdyby neměl běhání, nemá třeba už vůbec nic. A lepší být blázen do běhání než do pervitinu. Zajímavá je sonda do sociálního složení běžeckého pole. Noví vytrvalci jsou vesměs třicátníci, dobře situovaní, hovoří světovými jazyky, jsou zcestovalí a mají leckdy hned několik vysokých škol a titulů. Tito běžci jsou vyzbrojeni informacemi, technickými výstřelky, ale i podstatně hlubší znalostí sportovně-výživových preparátů, než měla dosavadní běžecká komunita. Pomalu, ale jistě se posouvají výše výsledkovými listinami běžeckých závodů. Nemají a zatím ani nepotřebovali trenéry, ostatně málokterý ze starších trenérů jim rozumí a má co nabídnout. Nemají problém utratit za běh více než fi nančně zdevastované atletické oddíly. Běh je prostě fenoménem dneška. Málokteré odvětví ekonomiky vykazuje taková tempa růstu, jako počty účastníků velkých městských maratonů, snad s výjimkou těch největších, které již narazily na své kapacitní limity. Běhání se stalo novodobou formou meditace, uzavřením se před světem reprezentovaným neustále se zrychlující smrští informací. Je jakýmsi zastavením mysli, uvědoměním si sebe samého v kontextu světa, vyčištěním hlavy, útěkem před povrchností.

6 Při a po delším běhu se v těle produkují endorfiny, hormony štěstí a euforie. Ty pomáhají překonat bolest a únavu a navozují stav uvolnění a radosti. Hlava se i díky okysličení pročišťuje, z těla se rychleji vylučují odpadní látky, cítíme příjemnou únavu a hřejivý pocit, že jsme udělali něco pro sebe. Okolí nám závidí naše rozpoložení a nechápe, že po deseti, ale i násobně více kilometrech neumíráme vysílením Na tom (záměrném generování endorfinů) není nic špatného, spíš naopak. A je i přirozené, že tělo po takovém příjemném stavu opětovně touží, a tak se rodí pravidelné běhání, tvrdí Anna Pichrtová, současná královna českého běhu. Oslovili jsme i další skvělé běžce, ale i obyčejné sběratele kilometrů z naší hitparády. Václav Černý, běžec s neuvěřitelnými kilometry v nohách, stále běhá skoro denně a jak sám tvrdí, nemá problém s přetížením organismu. Člověk by si ale měl hlídat jistou hranici, za kterou se jeho láska k běhu může změnit v bezohlednost vůči svému okolí. Nejsem závislý jen na běhu. Pro mě je životní nutnost už jakýkoliv pohyb. Za těch téměř 45 let mé sportovní činnosti jsem si dokázal vypracovat dokonalý systém vedoucí k postupnému sebezničení, a přesto v tom pokračuji dál. Výčet mých chronických nemocí, potíží a obtíží zdravotního charakteru vyvolaný a způsobený během a sportovní činností vůbec by vyděsil nejednoho lékařského specialistu. Není síly, která by mě v tom zastavila, přiznává Zdeněk Smutný, trenér a stále skvělý běžec z Vyškova.

7 Noví běžci třicátníci se vzhledem ke svému věku se již stihli realizovat jinde. To jim dává nadhled a snižuje riziko chyb, kterých se mohou dopustit mladší generace. Není náhodou, že pod článkem na téma běžecké závislosti, kterým jsme toto téma v květnu otevřeli na našem webu a který se okamžitě vyšvihl do pětice nejčtenějších článků posledních měsíců, se objevovaly téměř výhradně komentáře rekreačních běžců. Oproti generaci Husákových dětí má navíc současná mládež mnohem menší šance na rychlou pracovní kariéru a možná se opět vrací doba, kdy o místo na výsluní budou muset mladí bojovat na sportovních kolbištích, jako tomu bývalo v minulosti. Jelikož se však doba posunula a s tím i hranice světové běžecké třídy, je třeba počítat se zvýšeným rizikem spojeným s přetrénovaností, nesprávnou výživou, riziky dlouhodobého užívání doplňků sportovní stravy či dokonce zakázaného dopingu. Odrazovým můstkem na cestě do škodlivé závislosti může být tréninkový plán a s ním spojený pocit MUSÍM. Zde je prostor pro ztrátu zdravého rozumu největší, zejména pro ty, kteří se k běhu upínají jako k životní šanci, varují hvězdy českého běhu minulosti. Začala se u mne objevovat různá zranění a nemohla jsem trénovat podle svých představ. Byla jsem z toho nešťastná a navíc jsem bez tvrdého tréninku začala být nervózní kvůli své váze a řešila jsem každé snězené sousto a každých pár deka navíc. Díky tomu jsem si konečně uvědomila, že beru běhání, svůj výkon a sebe sama příliš vážně. Uvědomila jsem si, že mé nahlížení na svět se odvíjí od toho, jak dobře se mi daří nebo nedaří v běhání. Nucený výpadek jsem tedy začala postupně vnímat jako šanci na získání zdravého odstupu, říká Veronika Brychcínová, bývalá mistryně republiky v maratonu, dnes členka redakce Běhej a behej.com. Jinou formou škodlivé závislosti na běhání může být chorobně přehnané posouvání hranic, tělesných i duševních, anebo dokonce snaha utéci před osobními problémy, neshodami v práci nebo v rodině. Aniž bychom chtěli paušalizovat, velmi často se s podobnými případy setkáváme u ultraběžců a někteří o tom dokonce otevřeně hovoří. Běhat jsem začala kvůli depresím, takže rozpad osobních vztahů už existoval. Kdybych nezačala, pravděpodobně bych to řešila horším způsobem, říká o sobě jedna běžkyně, jejíž výkonnost šla za poslední roky dramaticky vzhůru. Před pár lety se přitom běhu téměř vůbec nevěnovala. Když neběhám, bolí mne nohy, chytají mě křeče, něco mi prostě chybí. Možná pocit volnosti a prostoru. Dobrým signálem je, že mezi běžci najdete minimum kuřáků, alkoholiků a drogově závislých. Naopak případy, kdy se běžci rekrutují z uvedených řad, nejsou neobvyklé. Můj život potřeboval rapidní změnu a já se teď raduji i z maličkostí. Rád si vyběhnu do přírody a sleduju její proměny v ročních obdobích. To je pro mě největší bohatství, když si můžu do tohoto světa vykročit během. Prostě vše, co se nám nepovede, má řešení. Musí se jít dál. Lituji lidi, co to vzdali a upili se k smrti nebo rovnou život skončili. Já ho vzal pevně do nohou, líčí svůj příběh jeden z diskutujících na