Analýza mediálních obsahů

Transkript

1 Analýza mediálních obsahů Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D

2 okruhy: 1. Výzkum a výzkumný proces. Metodologie, metody a techniky. Operacionalizace, plánování a organizace. Předvýzkum, sběr dat a vyhodnocení. 3. Výzkum literární komunikace. Čtenářská hra a čtenářské světy. Opera aperta otevřené dílo. Exnominace. Recepční teorie. Sémantický diferenciál. 4. Výzkum politické a masové komunikace. Ideologie a propaganda. 5. Analýza vlivu/účinků politické, mediální a masové komunikace. Krátkodobé a dlouhodobé účinky. 6. Analýza mediálního systému. Systémová analýza. Ekonomická analýza. Monitoring inzerce. Analýza mediální organizace a mediální produkce. 7. Kvantitativní obsahová analýza. Kódování, kódovací jednotky, kódovací arch. 8. Sémiotická a strukturální analýza. Vizuální obrazová analýza. 9. Struktura mediálních textů. Narativní analýza. Analýza diskurzu. Zakotvená teorie. 10. Interpretace a publikace výsledků. Statistický program SPSS. 11. Vypracování vlastní obsahové analýzy.

3 Literatura Základní: TRAMPOTA, Tomáš a VOJTĚCHOVSKÁ, Martina. Metody výzkumu médií. Vyd. 1. Praha: Portál, s. ISBN SCHULZ, W. et al. (2004) Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha: Nakladatelství Karolinum. SEDLÁKOVÁ, Renáta. Výzkum médií: nejužívanější metody a techniky. Vyd. 1. Praha: Grada, s., [4] s. obr. příl. Žurnalistika a komunikace. ISBN Doplňková: SEBERA, Martin. Vybrané kapitoly z metodologie. První. Brno: Masarykova univerzita, ISBN Dostupné online na: BERGER, A. A. (1998) Media research techniques. London : SAGE, TRAMPOTA, T. (2006) Zpravodajství. Praha: Portál, WIMMER, R. D., DOMINICK, J. R. (2006) Mass Media Research.Thomson Wadsworth GREEN, S. B., SALKIND, N. J., AKEY, T. M. (2000) Using SPSS for Windows. Prentice Hall

4

5 Od gutenbergovské sériové bible k WWW 0.1 a WWW 1.0 Rozsáhlejší texty s množstvím postav (literární nebo divadelní), hudební a jiné kompozice nebo komplexní vědecké texty vyžadují slovníček, příručku ke vnímání díla, instruktáž na příjem, recepční návod... Tak každý autor píšíci takový text (symfonii) potřebuje znát nejen inventář (nástroje), ale také příznaky (k čemu se co hodí, na co je to použitelné) a orientovat se v tom Z toho vzniká potřeba elementární orientační jednotky informace, věty nebo přívlastku, slovníků... Například slovníček k diplomové práci, vysvětlivky, vlastní poznámky... Ale i poznámky a slovníky musí někdo třídit: knihovna, systém? Redakční systém, vyhledávač katalog?

6 Od gutenbergovské sériové bible k WWW 0.1 a WWW 1.0 od glosáře, anotace přes recenzní mechanizmus a recenzní kompetence ke korpusové lingvistice, cloudovým slovníkům a počítačovému výzkumu jazyka od lexikografického katalagizačního štítku po indexování a Google, Najít a Nahradit (automatizace úkolu), resp. Nájdi a znič (antispyware), robotizace binární protiklady, protikladnost a teorie jazyka logika a vnímání, očekávání systém a struktura, funkce sociologické pojetí prostředí, elementy, funkce, vlastnosti, chování, realita konstruktivistické pojetí médium, kanál, zpráva sdělení, příjemce, komunikátor mediálně komunikační pojetí

7 Od gutenbergovské sériové bible k WWW 0.1 a WWW 1.0 strojové umělé systémy a kybernetika, virtuální reality (prostředí pro...rozvoj, výměnu informací, zábavu, atd.), výzkum mozku a lidského těla automatizace a podpora učení, komunikace (výměny), poznání a vědy (výměna informací mezi vědeckými komunitami podnět ke vzniku Internetu!) Média definoval Marshall McLuhan jako nástroje umožňující extenzi mediované lidské schopnosti Například kolo zlepšuje činnost nohou. Kognitiví technologie pak zlepsují schopnosti myšlení a uvažování, myšlenkové procesy jako hodnocení a posuzování

8 Vědecké postupy můžeme klasifikovat na metody empirické a metody teoretické. Další možná klasifikace je založena na výkladu zkoumaného problému: metody explanační a metody interpretační. Z hlediska stupně obecnosti jsou nejobecnějšími metodami tzv. obecně vědní metody. Ty jsou univerzálně použitelné ve vědeckém zkoumání. Patří k nim zejména analýza, syntéza, indukce, dedukce, srovnání, specifikace, analogie. Jednotlivá vědní disciplína může používat svoji vlastní (specifickou) metodu zkoumání. V takovém případě užíváme pro tyto metody označení specifické metody, čímž vyjadřujeme, že daná metoda je jedinečná a používaná jen danou vědní disciplínou. SEBERA, Martin. Vybrané kapitoly z metodologie. První. Brno: Masarykova univerzita, ISBN Dostupné online na:

9 Členění obecně vědních metod ve vztahu k explanaci a interpretaci Typ metod Druhy metod Příklad jednotlivých druhů metod Explanační Empirické Pozorování Měření Experiment Obecně teoretické Analýza Syntéza Indukce Dedukce Analogie Srovnání Specifické Interpretační Narativní Vyprávění Hermeneutické Porozumění textu SEBERA, Martin. Vybrané kapitoly z metodologie. První. Brno: Masarykova univerzita, ISBN Dostupné online na:

10 Příklady kvantitativních metod experiment (kvaziexperiment) korelační šetření specializovanější normativní šetření longitudinální studie analýza časových řad Q-metodologie shluková analýza jednorozměrné a vícerozměrné škálování operační výzkum SEBERA, Martin. Vybrané kapitoly z metodologie. První. Brno: Masarykova univerzita, ISBN Dostupné online na:

11 Příklady kvalitativních metod případové studie etnografie (zahrnující pozorování a participantní pozorování) zakotvená teorie zkoumání vyprávění založených na zkoumání jazyka etnometodologie a konverzační analýza analýza diskurzu, sémiotika analýza dokumentů a textů SEBERA, Martin. Vybrané kapitoly z metodologie. První. Brno: Masarykova univerzita, ISBN Dostupné online na:

12 REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, s. 94. ISBN Cit. Analýza mediálních obsahů Zúčastněné pozorování Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě pozorování a dotazování. Pozorování patří rozhodně mezi nejstarší a lidstvo ji používá již od svých počátku. Všichni živí tvorové po celý svůj život něco nebo někoho pozorují. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání. K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí i jisté pomůcky či přístroje.

13 REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, s ISBN Analýza mediálních obsahů Matematická jazykověda a korpusová lingvistika. Strojový překlad a umělá Pozorování obecně jako metodu výzkumu dělíme na několik typů, které se mezi sebou mohou vzájemně kombinovat. První možností dělení je podle míry standardizace, tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. Nestandardizované pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak standardizované pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká tím i možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.

14 REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, s ISBN Analýza mediálních obsahů Druhou metoda je dělení podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám. U pozorování zjevného (někdy nazývaného otevřené) jsou zkoumané osoby informovány o výzkumu. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování skryté naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděly, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech. Poslední možností je rozdělení podle toho, zda pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny. Při nezúčastněném pozorování (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou. Posledním typem je pozorování zúčastněné, kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.

15 Průběh zúčastněného pozorování podle Susan E. Beck a Kate Manuel: 1. Nalezení tématu 2. Formulace otázek 3. Vytvoření vzorku. 4. Výběr designu výzkumu. 5. Shromáždění dat. 6. Zveřejnění výsledků. BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, s ISBN Cit podle:

16 Komponentová analýza významu je nástroj lexikální sémantiky, pro strukturované uchopení a formalizaci obsahové složky jazykového kódu. Pracuje s předpokladem kompozicionality významu: význam lexikální jednotky je chápán jako soubor menších sémantických složek (komponentů, rysů nebo ukazatelů), které je možné izolovat a definovat. Původ komponentové analýzy a její inspirační zdroje Komponentová analýza byla nejdříve spjata se strukturalismem, brzy se však uplatnila také v generativistické sémantice. Právě generativistický model poté pro své potřeby přepracoval Umberto Eco v rámci vlastní sémantické teorie. Clark, Herbert H. a Eve V. Clark Psychology and Language: An Introduction to Psycholinguistics. San Diego: Harcourt Brace Jovanovich. s Nida, Eugene Componential Analysis of Meaning: An Introduction to Semantic Structures. Hague: Mouton. Cit podle:

17 V rámci strukturalismu se metoda komponentové analýzy významu vyvinula mj. na základě inspirace v již rozvinuté analýze výrazových prostředků jazyka. Žádoucí podobnost byla spatřována jednak v možnosti rozložit výraz jazyka na početně výrazně omezený soubor figur (fonémů), které následně umožňují mnohonásobné kombinace pro konstituci vyšších jednotek, tedy princip redukcionismu (= redukce na menší počet jednotek sloužících kombinaci), a jednak v tom, jak jsou rozdíly mezi fonémy konstituovány na základě tzv. distinktivních rysů v binárních opozicích: dva fonémy mají vždy několik vlastností společných a pouze v jedné se odlišují: opozice znělé (b) neznělé (p), nazální (m) nenazální (b). Geeraerts, Dirk Theories of Lexical Meaning. Oxford: Oxford University Press. s. 71. Cit podle:

18 Ruský formalismus, lze na historické ose umístit mezi léta Rok 1915 je rokem vzniku Moskevského lingvistického kroužku za účasti Romana Jakobsona a Petra Bogatyreva. V Petrohradě byla založen roku 1916 ještě další podstatná instituce s názvem Společnost pro výzkum poetického jazyka OPOJAZ, jejíhož bádání se účastnili nejen lingvisté, ale i literární historikové a teoretikové, jmenovitě Roman Osipovič Jakobson, Viktor Borisovič Šklovskij, Vladimir Jakovlevič Propp, Boris Michajlovič Ejchenbaum nebo Jurij Nikolajevič Tyňanov. Pro obě tyto společnosti bylo typické propojování literární vědy a lingvistiky, navazující právě na výzkumy Ferdinanda de Saussura, kodaňské a ženevské školy v oblasti sémiotiky a strukturní lingvistiky. Vzájemná spolupráce se odrazila nejen při organivování společných kolokvií a přednášek, ale také při publikování několika sborníků a zejména antologie s názvem Poetika v roce

19 Pro ruské vědce jsou podstatné dvě určující charakteristiky. Díky přenosu lingvistických výzkumů na pole literárních výzkumů se do popředí zájmu dostává text a jeho uspořádání. Subjektem zkoumání teoretiků není literatura jako celek, ani konkrétní tvorba jednotlivých autorů, ale vlastní esence díla, kterou označují pojmem literárnost. Sledují to, co dělá text poetickým textem, zajímají se o strukturní zákonitosti literárních děl. Druhým rysem teoretických prací je usilování o vědecko-teoretickou úroveň reflexí. Formalisté odmítají eklektické beletristické metody, zajímají se o vědecký přístup posuzující vnitřní vlastnosti literatury, jejich struktury a systémy, nezávislé na jiných řádech kultury a společnosti. Jejich koncept chápe teorii jako vědecký nástroj, nikoli jako pomůcku dogmatické ideologie, která předznamenává jednotlivé názory.

20 Samotný princip zkoumání vědců ruského formalismu lze dobře ilustrovat na známé práci Vladimíra Jakovljeviče Proppa Morfologie pohádky z roku Jedná se o strukturní popis sta ruských lidových pohádek. Metodickým východiskem se pro něj stává teze, že ve zvoleném textovém korpusu se mohou stát činiteli téže věci rozdílné osoby. Základem vyprávění tedy není určitá postava, ale jednání, které je založeno na stejných, opakujících se prvcích. Analytický strukturalistický přístup je zároveň vidět na tom, jak se teoretik snaží postihnout minimální jednotky, v této práci jsou základními prvky úseky jednání, které označuje jako funkce. Jednotlivé pohádky rozkládá Propp na tyto nejmenší složky a třídí je do kategorií. Vzniká tak soubor 31 funkcí, které jsou označeny příslušnými symboly a jsou k nim přiřazeny jednotlivé role nositelů děje. Mezi funkcí a celým textem zavádí Propp sekvenční jednotku. Komplex textů je tak rozčleněn do hierarchických struktur, které nejsou závislé na jazykových realizacích. Proppova metody se stala základem narativní analýzy a strukturalistické teorie vyprávění a inspirací pro další používání tohoto modelu práce s textem, například pro T. Todorova či Clauda Bremonda.

21 Termín matematická lingvistika můžeme chápat dvěma způsoby. Jednak jím lze označovat hraniční disciplínu mající stejně blízko k matematice i jazykovědě, jednak jím rozumíme tu část lingvistiky, která využívá matematických metod. Zpočátku převládalo pojetí druhé, tj. matematická lingvistika byla považována za lingvistickou disciplínu využívající matematických metod. Později se však matematická lingvistika začala chápat jako pomezní disciplína stojící mezi matematikou a lingvistikou, nověji i umělou inteligencí (AI artificial inteligence) a informatikou. Cílem takto pojímané matematické lingvistiky je exaktní popis přirozeného jazyka opřený o matematické metody. Sedlačíková, Blanka. Historie matematické lingvistiky. (Czech). Brno: Akademické nakladatelství CERM v Brně, pp Dostupné online na:

22 V současnosti se matematická lingvistika standardně rozděluje na tři odvětví: 1) lingvistiku kvantitativní (podle převládající metody bývá též označovaná jako lingvistika statistická), která pro studium přirozeného jazyka využívá kvantitativní matematické metody, jako je například matematická statistika, teorie pravděpodobnosti 2) lingvistiku algebraickou (v současnosti je rozšířenější označení formální lingvistika) využívající nekvantitativní matematické metody (logika, algebra, teorie množin, teorie grafů aj.) a zabývající se formálním popisem gramatik a jazyků; 3) lingvistiku počítačovou (též komputační, starší název lingvistika strojová), která ke studiu jazyků využívá počítače (dříve např. děrnoštítkové stroje) a metody informatiky. Dnes se můžeme setkat také s termínem počítačové zpracování přirozeného jazyka (natural language processing NLP). Blízko k počítačové lingvistice má samostatně stojící language engineering, pod kterým si můžeme představit algoritmické techniky pro popis přirozeného jazyka a různé softwarové nástroje vzniklé jejich implementací, jež pak hrají roli v problematice např. strojového překladu, automatického rozboru, uchovávání a vyhledávání informací, tvorbě gramatických korektorů apod. Od začátku 90. let 20. století se rovněž prudce rozvíjí tzv. korpusová lingvistika, tj. ta část lingvistiky, která zkoumá jazyk za pomoci rozsáhlých souborů jazykových dat (korpusů). Sedlačíková, Blanka. Historie matematické lingvistiky. (Czech). Brno: Akademické nakladatelství CERM v Brně, pp Dostupné online na:

23 Cílem matematické lingvistiky je exaktní popis přirozeného jazyka opřený o matematické metody. Matematická lingvistika se snaží hledat nové otázky či problémy, dále exaktními metodami potvrdit výsledky, kterých dosáhla jazykověda bez užití matematických metod. Může být rovněž pomocníkem jiných oborů např. sdělovací technika, automatizace či samotná matematika. Je potřeba se ale vyhnout nekritickému zavádění matematického aparátu, které by vedlo k nic neříkajícím výsledkům. Zjištěná data je nutno vždy převést do řeči té disciplíny, na kterou je matematický aparát aplikován, zde tedy do řeči lingvistiky. Proto by měli spolupracovat navzájem lingvisté i matematici, popř. informatici. Často se objevují námitky, zda je vůbec možné matematickými prostředky popsat tak složité systémy, jakými přirozené jazyky bezpochyby jsou. Pravdou ale je, že jakmile se podaří nějaký úsek skutečnosti přesně popsat a jeho obecné zákonitosti vědecky zachytit, pak může být zpracován i matematicky. Hranice těchto možností jsou tedy dány především dosavadním stavem té které vědy. Největší problémy, se kterými se setkáváme při popisu přirozeného jazyka, jsou spojeny zejména s významovou vágností ve všech jazykových rovinách a dále s velkou mírou synonymie a homonymie. Proto je jedním z hlavních cílů matematické lingvistiky v současnosti tvorba nástrojů pro automatické odstraňování víceznačných interpretací jednotek jazyka (automatická desambiguace). Sedlačíková, Blanka. Historie matematické lingvistiky. (Czech). Brno: Akademické nakladatelství CERM v Brně, pp Dostupné online na:

24 ...korpusově-lingvistický přístup představuje především takové zkoumání textů, při němž se texty chápou jako rozsáhlé produkty jazykového systému a schopností jejich tvůrců a skrze něž se dospívá k poznání obecnějších jazykových zákonitostí a pravidel. Korpusová lingvistika tedy není novou teorií jazyka: od jiných jazykovědných směrů se liší jen důsledným využíváním jazykových dat (k čemuž jí slouží počítače a speciálně vyvíjené softwarové nástroje), nově budovanou metodologií a velkým rozsahem těchto dat. Díky velkým korpusům (tj. korpusům o rozsahu stovek milionů textových slov, mezi něž se v roce 2000 zařadil i ČNK) je lingvista poprvé v historii zbaven nejistoty, zda nepracuje s příliš omezenou materiálovou základnou a zda pozorování a závěry, které z ní vycházejí, nejsou proto deformované. František Čermák, Věra Schmiedtová. Český národní korpus základní charakteristika a širší souvislosti. In Národní knihovna knihovnická revue. 2004, roč. 15, č. 3, s Dostupné elektronicky na:

25 Korpusová data lze vzhledem k jejich mimořádnému rozsahu obvykle charakterizovat jako (1) typická, nenáhodná a věrná ve vztahu k tomu, jak lidé užívají jazyka; dále jako (2) aktuální, resp. skutečně odrážející svou dobu, (3) neselektivní a objektivní, (4) dostatečná a (5) s pomocí počítače snadno získatelná a rychle přístupná. Korpus vzniklý promyšleným sběrem textů ve velkých objemech tak vylučuje nejen malou typičnost dat a vliv náhody při jejich sběru, ale i omezenou aktuálnost či deformující selektivnost danou výběrem a přehlédnutími; především však odstraňuje nesmírnou pracnost tradičního manuálního získávání dat. Manuální korpusy v podobě kartoték a archivů excerpt, které existovaly už dávno před vznikem korpusů elektronických, měly většinou právě tyto nedostatky a nevýhody. František Čermák, Věra Schmiedtová. Český národní korpus základní charakteristika a širší souvislosti. In Národní knihovna knihovnická revue. 2004, roč. 15, č. 3, s Dostupné elektronicky na: knihovna.nkp.cz/nkkr0403/ html

26 Korpusová lingvistika chápe základní prostředek svého výzkumu, korpus, jako nejlepší aproximaci, nejvěrnější vzorek skutečného jazyka i veškeré informace, které jazyk zprostředkovává, a vychází tak z přesvědčení, že lépe než prostřednictvím korpusu nelze dnes jazyk při studiu uchopit. Korpus se obvykle vymezuje jako strukturovaný, unifikovaný (a často též označkovaný) rozsáhlý soubor jazykových dat, který je elektronicky uložený i zpracovávaný; skládá se zpravidla z jednotlivých textů a jako celek si činí nárok na reprezentativnost vzhledem k vytčenému cíli. Jde o vymezení běžně přijímané, avšak k jednotlivým jeho částem je třeba připojit několik poznámek. František Čermák, Věra Schmiedtová. Český národní korpus základní charakteristika a širší souvislosti. In Národní knihovna knihovnická revue. 2004, roč. 15, č. 3, s Dostupné elektronicky na:

27 V případě velkých korpusů, které jsou zpravidla budovány jako materiálové základny pro výzkum současného stavu celého národního jazyka, se v souvislosti s reprezentativností obvykle zdůrazňuje odpovídající zastoupení jednotlivých typů jazyka z hlediska recepce, tj. z hlediska míry, v jaké jsou mluvčími přijímány (vnímány, čteny). Recepce se v tomto pojetí nadřazuje produkci (míře, v jaké někteří lidé jednotlivé typy jazyka aktivně produkují), protože lidé v průměru mnohem méně píšou, než čtou (skutečně plodné autory lze najít pouze v některých profesích), a rovněž méně mluví, než poslouchají.... Starší korpusy... zpravidla vycházely ze statisticky vybíraných textových vzorků o standardní délce (např slov); jde o metodu, která sice snižuje nebezpečí jednostrannosti malého korpusu a zvyšuje jeho reprezentativnost, avšak její očividnou nevýhodou je to, že na základě takto koncipovaného korpusu lze hůře studovat jevy celotextové povahy a je zapotřebí mnohem více textů. Ze současných velkých korpusů je jako vzorkový vybudován zejména výše zmíněný British National Corpus. V českém korpusu jsou základními zařazovanými jednotkami zásadně celé texty. František Čermák, Věra Schmiedtová. Český národní korpus základní charakteristika a širší souvislosti. Dostupné elektronicky na:

28 Specifický aspekt problematiky jazykových korpusů představuje značkování, které podstatně zvyšuje užitnost korpusů. Základním typem značkování je tzv. vnější anotace, která vychází vstříc praktickému požadavku vědět, z jakého typu textu, z kterého roku, od jakého autora apod. pocházejí jednotlivé citace v korpusu.... Tyto informace se zanášejí do textu a programy sloužící k práci s korpusem je pak (obvykle ve formě zkratky) uvádějí na okraji každého konkordančního řádku dokumentujícího výskyt hledaného slova, tvaru apod. Kvalitní programy na vytěžování korpusu nabízejí i možnost vyhledávat v něm podle specificky vybraných parametrů a zvolit si např. vytvoření konkordance jen z textů určitého roku, jen z textů napsaných ženami, z textů určitého žánru apod... František Čermák, Věra Schmiedtová. Český národní korpus základní charakteristika a širší souvislosti. In Národní knihovna knihovnická revue. 2004, roč. 15, č. 3, s Dostupné elektronicky na: knihovna.nkp.cz/nkkr0403/ html

29 Formát, v němž jsou potřebné informace ve většině dnes budovaných korpusů přidávány k textům, je standardizovaný (ČNK podobně jako další velké korpusy užívá mezinárodně uznávaného formátu SGML (Standard Generalized Markup Language) a využívá zásad iniciativy TEI (Text Encoding Initiative), které jsou založeny na konsensu několika vlivných mezinárodních organizací a představují unifikovaný soubor instrukcí, jak kódovat texty a výsledky jejich analýzy prostřednictvím jazyka SGML... Užitnost korpusu dále podstatně zvyšuje vnitřní anotace, vnášející (zpravidla automaticky nebo poloautomaticky, s využitím speciálních jazykových programů) do korpusu strukturní informace (informace o členění textů na kapitoly, odstavce, věty, slova) a informace lingvistické. František Čermák, Věra Schmiedtová. Český národní korpus základní charakteristika a širší souvislosti. In Národní knihovna knihovnická revue. 2004, roč. 15, č. 3, s Dostupné elektronicky na: knihovna.nkp.cz/nkkr0403/ html

30 Kvantitativní lingvistika Tímto termínem označujeme tu část matematické lingvistiky, které využívá kvantitativních matematických metod. Jsou to například statistika, matematická statistika či teorie pravděpodobnosti. Mocným impulsem se pro rozvoj kvantitativní lingvistiky staly práce C. E. Shannona a N. Wienera z konce 40. let 20. století, které položily základy matematické teorie informace. Tato teorie se zabývá kvantitativními vlastnostmi sdělovacích soustav, má však také závažné praktické aspekty týkající se sdělovací techniky (úspornost kódování, odolnost kódů proti chybám, šumu apod.). Sedlačíková, Blanka. Historie matematické lingvistiky. (Czech). Brno: Akademické nakladatelství CERM v Brně, pp Dostupné online na:

31 Kognitivní věda Počátky kognitivní vědy byly ovlivněny pracemi z oblasti rané kybernetiky ve 30. a 40. letech, např. Warrena McCullocha a Waltera Pitse, kteří se snažili porozumět zásadám organizace znalostí v mysli a vytvořili první varianty výpočetních modelů inspirovaných strukturou biologických neuronových sítí. Důležitý přínos znamenal vývoj na poli teorie algoritmů a digitálních počítačů ve 40. a 50. letech, zejména práce Alana Turinga a Johna von Neumanna. Von Neumannova architektura počítače byla pro kognitivní vědu významná jako krok ve vývoji výzkumného nástroje (počítače) i jako metafora mezi strojovým a lidským myšlením. Půdu pro nové myšlenky v oblasti experimentální psychologie připravil odklon od behaviorismu (který ignoroval některé otázky ohledně lidského myšlení jako představivost, jazyk či řešení problémů), reprezentovaný např. pracemi Noama Chomského či Karla Spencera Lashleyho. PILECKÁ, VĚRA. Vzájemné inspirace informační a kognitivní vědy. ProInflow [online] Dostupné elektronicky na: ISSN

32 Kognitivní věda...podobu vědní disciplíny získala v polovině sedmdesátých let, kdy vznikla Společnost pro kognitivní vědu (Cognitive Science Society) a byl založen časopis Cognitive Science. Za zakladatele či průkopníky kognitivní vědy lze považovat tyto osobnosti: George Miller, John McCarthy, Marvin Minski, Allen Newell, Herbert Simon, Noam Chomsky. První z nich, psycholog G. Miller, ve svém článku z roku poukázal na omezení lidské mysli (např. kapacitu krátkodobé paměti) a vyjádřil domněnku, že tato omezení jsou v mysli vyřešena pomocí mentálních reprezentací, které informace zaznamenávají po malých dávkách. K zakódování a dekódování informace jsou pak zapotřebí mentální procesy. PILECKÁ, VĚRA. Vzájemné inspirace informační a kognitivní vědy. ProInflow [online] Dostupné elektronicky na: ISSN

33 Kognitivní věda Ústřední hypotézou kognitivní vědy, která je dostatečně obecná, aby zastřešila všechny současné teoretické přístupy v rámci kognitivní vědy, je komputačněreprezentativní uchopení mysli (CRUM Computational- Representational Understanding of Mind). Podle tohoto přístupu lze lidské myšlení nejlépe pochopit a vysvětlit pomocí reprezentujících struktur v mysli a výpočetních procedur, které operují na těchto strukturách. CRUM využívá jak analogii s fungováním počítače (datové struktury mentální reprezentace, algoritmy výpočetní procedury, běh programu myšlení), tak i analogii se strukturou mozku (konekcionistický přístup neurony a jejich propojení hrají roli datových struktur a nervové vzruchy jsou analogií algoritmů). PILECKÁ, VĚRA. Vzájemné inspirace informační a kognitivní vědy. ProInflow [online] Dostupné elektronicky na: ISSN

34 Kognitivní věda V současnosti podle Thagarda (2001) existuje šest hlavních teoretických přístupů k vysvětlení povahy reprezentací a výpočetních procedur (modelování myšlení) logika, pravidla, pojmy, představy, analogie a konekcionistické sítě. Další přístup, který se uplatňuje v rámci experimentální robotiky a umělého života, vysvětluje kognici jako vzájemnou interakci těla agenta a okolního prostředí. Umělý život (artificial life, alife) se snaží porozumět základním obecným vlastnostem živých systémů pomocí vyvolání přirozeného chování v softwaru, hardwaru a biochemických sloučeninách. Studium základních abstraktních vlastností živých systémů, např. nezávislého adaptivního a inteligentního chování, tvoří styčnou plochu mezi umělým životem a kognitivní vědou (Bedau, 2003). THAGARD, Paul. Cognitive Science. In Edward N. Zalta (ed.). Stanford Encyclopedia of Philosophy [online]. Fall 2009 Edition. Stanford : Stanford University, Center for the Study of Language and Information, The Metaphysics Research Lab, 2007, first publ. Mon Sep 23, 1996, substantive rev. Mon Apr 30, 2007 [cit ]. Dostupný z WWW: < ISSN BEDAU, Mark A. Artificial life: organization, adaptation and complexity from the bottom up. Trends in Cognitive Sciences. 2003, vol. 7, no. 11, s ISSN PILECKÁ, VĚRA. Vzájemné inspirace informační a kognitivní vědy. ProInflow [online] Dostupné elektronicky na: ISSN

35 Kognitivní věda Výzkumné metody používané kognitivní vědou jsou velmi různorodé a využívají např. metody vycházející z psychologie, neurověd, počítačové vědy a systémové teorie. Příkladem jsou experimenty zaměřené na zkoumání chování, mozkové zobrazovací metody, výpočetní modelování, neurobiologické metody. Experimenty zaměřené na zkoumání chování (reakční doba, psychofyzické odpovědi, sledování pohledu), mozkové zobrazovací metody (PET, EEG, fmri, optické zobrazování, MEG), výpočetní modelování (symbolické modelování, modely konekcionistických/neuronálních sítí, fyzické dynamické systémy), neurobiologické metody (přímá stimulace mozku, sledování jedné buňky, zvířecí modely). PILECKÁ, VĚRA. Vzájemné inspirace informační a kognitivní vědy. ProInflow [online] Dostupné elektronicky na: ISSN

36 Děkuji za pozornost! PhDr. Peter Jan Kosmály, PhD. V případě nejasností: kosmaly@vsmvv.cz