Analýza mediálních obsahů

Transkript

1 Analýza mediálních obsahů Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D

2 Analýza mediálních obsahů okruhy: 1. Výzkum a výzkumný proces. Metodologie, metody a techniky. Operacionalizace, plánování a organizace. Předvýzkum, sběr dat a vyhodnocení. 2. Výzkum jazykové komunikace. Pozorování a etnografický výzkum. Matematická jazykověda a korpusová lingvistika. Strojový překlad a umělá inteligence. Kybernetika. 3. Výzkum literární komunikace. Čtenářská hra a čtenářské světy. Opera aperta otevřené dílo. Exnominace. Recepční teorie. Sémantický diferenciál. 4. Výzkum politické a masové komunikace. Ideologie a propaganda. 5. Analýza vlivu/účinků politické, mediální a masové komunikace. Krátkodobé a dlouhodobé účinky. 6. Analýza mediálního systému. Systémová analýza. Ekonomická analýza. Monitoring inzerce. Analýza mediální organizace a mediální produkce. 7. Kvantitativní obsahová analýza. Kódování, kódovací jednotky, kódovací arch. 8. Sémiotická a strukturální analýza. Vizuální obrazová analýza. 9. Struktura mediálních textů. Narativní analýza. Analýza diskurzu. Zakotvená teorie. 10. Interpretace a publikace výsledků. Statistický program SPSS. 11. Vypracování vlastní obsahové analýzy.

3 Literatura Základní: TRAMPOTA, Tomáš a VOJTĚCHOVSKÁ, Martina. Metody výzkumu médií. Vyd. 1. Praha: Portál, s. ISBN SCHULZ, W. et al. (2004) Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha: Nakladatelství Karolinum. SEDLÁKOVÁ, Renáta. Výzkum médií: nejužívanější metody a techniky. Vyd. 1. Praha: Grada, s., [4] s. obr. příl. Žurnalistika a komunikace. ISBN Doplňková: SEBERA, Martin. Vybrané kapitoly z metodologie. První. Brno: Masarykova univerzita, ISBN Dostupné online na: BERGER, A. A. (1998) Media research techniques. London : SAGE, TRAMPOTA, T. (2006) Zpravodajství. Praha: Portál, WIMMER, R. D., DOMINICK, J. R. (2006) Mass Media Research.Thomson Wadsworth GREEN, S. B., SALKIND, N. J., AKEY, T. M. (2000) Using SPSS for Windows. Prentice Hall

4 Jedna ze základních charakteristik jazykového znaku je asymetrický dualizmus, který popsal Sergej Karcevskij. Vypovídá o tom, že mezi označovaným a označujícím není vždy jednoznačný, přímý vztah. Jednomu označujícímu může odpovídat více označovaných (polysémie, homonymie), např. okno, koruna, atd. a označované je také možné vyjádřit vícerými označujícími (synonymie), např. ano jo, ponožka fusekle, atd. Teorie jazykového znaku rozlišujeme: unilaterální (znak propojuje materiální s psychickým), bilaterální (označované, označující), resp. i trilaterální (označované, označující, jazyková lidská práce)

5 Teorie předstrukturní -historické hledisko jazyka a srovnání příbuzných jazyků: např. Jacob Grimm ( ) rozuměl jazykem celek a hledal souvislost jazyka s jinými formami projevu lidského ducha, považoval ho za bránu k všestrannímu poznání starověku a k obecným dějinám -filosofický aspekt jazyka: Wilhelm Humboldt ( ) pokládal jazyk za prostředek k utvoření vnitřního světa a jazykovědu za náuku o jazykových obsazích a obrazech světa. Jazyk podle něj není hotový útvar (ergon), nýbrž činnost (energie). Také tvoří celek, ve kterém se zrcadlí nejen zvuky (tvary a obsahy), ale i vztahy k lidem, ke kultuře a k celkovému obrazu světa HORECKÝ, Ján. Vývin a teória jazyka. SPN : Bratislava, stran

6 Teorie jazyka Ferdinanda de Saussura ( ) -rozlišoval mezi systémem jazyka (lang) a systémem řeči (parole): langue souvisí s myšlením a má kogitatívní funkci (usuzovací) a parole souvisí s konkrétní realizací jazyka do jazykového projevu a má kognitivní (poznávací) funkci -jazyk je celek sám o sobě a princip klasifikace - jakmile mu mezi fakty řeči přidelíme místo, zavedeme přirozený řád do souboru, který se žádné jiné klasifikaci nepodvoluje. SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky, s systém šachová partie: tah figurkou mění situaci

7 Teorie jazyka Ferdinanda de Saussura ( ) -význam jako mentální obraz se dotváří kontextem: jazykově (jmenná věta Ministerstvo vnitra souvisí s tabulí označující instituci) a nejazykově (mimojazykově-hněv, tempo, tón, neverbální projevy-řeč těla) -denotace znamená označování; konotace znamená naznačování -jazykový znak: systémový a komunikační -bilaterální teorie: označované (signifié) a označující (signifier) -nemotivovanost, arbitrérnost, jazykového znaku

8 Teorie jazyka Ferdinanda de Saussura ( ) -Jazykový znak nesjednocuje věc a jméno, ale pojem a akustický obraz (obraz není materiální zvuk, něco čistě fyzického, ale psychický otisk tohoto zvuku, reprezentace, o které nám poskytují svědectví naše smysly -lang (jazyk), parole (řeč), langage (mluva) -znak je nositelem významu, který vyplývá ze vztahu k jiným znakům (strom=ne-pes)

9 Znakový trojúhelník Ferdinanda de Saussura VÝZNAM files/wayne-eddy-s-photos/tree1.jpg VĚC FORMA [S-T-R-O-M]

10 Znaky a znakové systémy Charles William Morris ( ) rozdělil sémiotiku na: sémantiku (studuje význam znaků), syntaktiku (studuje vztahy znaků) a pragmatiku (studuje použití znaků) předznaky a znakový dvojníci (diplastie. Pošnev): zvuk ohně, jeskynné malby...

11 Estetický přístup k informaci vychází z výzkumu umělecké komunikace a hodnoty informace (ne každá informace je estetická). Moderní sémiotika počínajíc Jurijem Lotmanem ( ) charakterizuje tvorbu textu jako výsledek činnosti dvou generátorů textů (levomozkového, lineárního, sekvenčního a pravomozkového, celostního) a pokusu o neekvivalentní překlad mezi nimi. Sémiosféra je pojem inspirován biologickou komunikací mezi dvěma světy a vyjadřuje sféru sémiózy, ve které znaky fungují v sadách propojených světů (sémiotických univerz, sémiotická nika).

12 Znaky a znakové systémy Charles Sanders Peirce ( ) je považován za zakladatele moderní sémiotiky, rozdělil znaky na: - indexy (jsou spíš odkazem k objektu, nikoli jeho obrazem, denotují konkrétní věc náznakem) - ikony (obsahují charakteristiky označovaného objektu, nearbitrární, motivované), a ty pak na: obrazy (optické: fotografie, sluchové: onomatopoetická slova, čichové: parfémy napodobňujíci přírodní vůně, chuťové: přírodně identická dochucovadla), diagramy (znázořňují strukturu zobrazovaných jevů: mapa) a metafory (založené na podobnosti a přenášení významu) - symboly (znaky arbitrární povahy založené na konvenci, např. státní hymna, vlajka, matematické symboly)

13 Znaky a znakové systémy Jiří Černý uvádí ve své typologii znaků symptomy, signály, značky, odznaky a znamení. Symptomy jsou projevy jisté příčiny, pochází z přírody. Interpret je může považovat za příznak a interpretovat je, hledat příčinu, co vede k dalšímu konání. Podobné symptomům, avšak obohacené o lidský zásah, jsou signály. Piskot tlakového hrnce nám signalizuje, že voda v něm dosáhla bodu varu. Podle jiného přístupu se zase za signály považují všechny konvenční znaky, které zastupují jiné výrazy a jsou vedomě vysílány, aby u příjemce vyvolaly nějakou reakci (Morseova abeceda, vlajkové signály, varovné a výstražní signály hasiči, záchranáři).

14 Znaky a znakové systémy Jiří Černý uvádí ve své typologii znaků symptomy, signály, značky, odznaky a znamení. Značky jsou lidské výtvory, které jsou interpretovatelné na základě konvence (dopravní značky, ochranné značky, podpis, razítko atd.) a odznaky označují příslušnost k jisté skupině (korunovační klenoty, uniforma, kroj, talár, vyznamenání). Pojem znamení je něco znakové povahy, co si interpret vykládá buď jako dobré, nebo jako špatné (černá kočka procházejíci silnicí). Mnozí považují tyto znaky za kontroverzní a pochybné a je možné, že znamení také vznikaly navrstvováním významů, funkčně (kočka mohla původně být totemovým, posvátným zvířetem, tato funkce se však vytratila, proto znak nabyl jiný význam).

15 Znaky a znakové systémy Ján Horecký vysvětluje znaky následovně: Symptóm (príznak) zastupuje vec tak, že je jej vonkajším, zmyslovo vnímateľným prejavom... Naproti tomu symbol zastupuje inú vec spravidla na základe dohovoru členov daného spoločenstva. V pozadí dohovoru môže byť istá motivácia... Miera dohovorenosti je najvyššia pri signáloch. Signál je taký vonkajší objekt (alebo jav), ktorý upozorňuje na iný jav alebo udalosť (často takú, ktorá má po signáli nasledovať). Horecký navíc rozlišuje systémový a komunikační jazykový znak a zachovává tak dualitickou/bilaterální koncepci. HORECKÝ, J.: Semiotické výskumy v československej jazykovede. SaS, 43, 1982, s Online:

16 Znaky a znakové systémy Umberto Eco tvrdí, že značení, nahrazování, je komplexní proces, jenž vyžaduje sémiotickou práci zahrnující různé stupně aktivity recipienta, od schopnosti vytvořit znak, interpretovat ho, ku schopnosti udržet komunikaci a vytvořit znak o znaku, estetickou informaci. Prvním z procesů značení je rozpoznávání (hledání příčiny červených vyrážek), druhým je ostenze (poukazování na členství v třídě objektů: rohlík je v tříde pečiva a jídla), třetím replika (prvky znakového systému můžeme replikovat a znovu utvářet, spájet znak UMBERTO + znak ECO = UMBERTO ECO sémiotik) a čtvrtým je invence (uspořádání novým způsobem).

17 Jean Baudrillard byl francouzský filozof, sémiotik ( ), jeho základní komunikační teoréma opisuje stav, kdy se masovokomunikační informace stala zprávou o životě znaků, nikoli tím, co znaky v životě označují je to krize reprezentace hyperrealita. 1. Signifikace, kulturní civilizační a sémiotická aktivita tvorby znaků, dospěla do hyperreality z předmoderní doby, kdy znaky představovali projekci, reflexi, diplastii (dvojníka) skutečnosti první stupeň vývoje mediálního a zobrazovacího vědomí. 2. V období průmyslové revoluce a jiných zákonitostí 19. století vznikal rozdíl mezi zobrazením a realitou, zejména kvůli masovému rozšíření kopií (rekombinace je struktura produkovaná aparátem) a znaky maskovaly skutečnost.

18 Jean Baudrillard 3. Ve 20. století znaky maskovaly i nepřítomnost skutečnosti (ideologická označení třetí říše, budování komunismu a pod.) až přicházejí imitace simulakra. Stírání rozdílu mezi realitou a obrazem reality (simulakrum): komerce zamlžuje hranice mezi věcmi potřebnými a nepotřebnými; směnitelnost reality hodnota věcí je určena penězi, nikoliv jejich užitečností; mnohonárodnostní kapitalismus odcizuje předměty místům, kde byly vyrobeny, a původním surovinám urbanizace lidé se odcizují přírodě; jazyk a ideologie jazyk je používán k zastírání reality, zejména názorově dominantními skupinami.

19 Děkuji za pozornost! PhDr. Peter Jan Kosmály, PhD. V případě nejasností: kosmaly@vsmvv.cz