Univerzita Palackého v Olomouci. Fakulta tělesné kultury

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury HISTORIE KUNG FU A BOJOVÝ STYL CHAN CHAOLIN SI & DJU SU KUNG FU Diplomová práce (bakalářská) Autor: Bc. Jan Foldyna Obor: Tělesná výchova Společenské vědy se zaměřením na vzdělávání Vedoucí práce: doc. Mgr. Martin Kudláček, Ph.D. Olomouc 2015

2 Jméno a příjmení autora: Bc. Jan Foldyna Název diplomové práce: Historie Kung Fu a Bojový styl Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu Pracoviště: Katedra aplikovaných pohybových aktivit Vedoucí bakalářské práce: doc. Mgr. Martin Kudláček, Ph.D. Rok obhajoby diplomové práce: 2016 Abstrakt: Autor ve své bakalářské práci podává ucelené informace o historii Kung Fu a popisuje vybraný bojový styl Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu. Cílem práce je čtenáře v první části seznámit s historií vzniku Kung Fu a s historicky významnými událostmi ve vývoji bojových stylů Kung Fu v průběhu staletí. Ve druhé části práce popisuje autor vybraný bojový styl. Popisuje rovněţ krátkou historii jeho vzniku a jakými hlavními znaky se odlišuje od ostatních stylů. Klíčová slova: historie, bojové umění, Kung Fu, Wu Shu, Gong Fu, Wing Chun, Sport, Chan Shaolin Si, Dju Su, taoismus, konfucianismus Souhlasím s půjčováním diplomové práce v rámci knihovních sluţeb.

3 Author s first name and surname: Bc. Jan Foldyna Title of the master thesis: History of Kung Fu and combat style Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu Department: Department of Applied physical activities Supervisor: doc. Mgr. Martin Kudláček, Ph.D. The year of presentation: 2016 Abstract: The author 's bachelor thesis provides a comprehensive information about the history of Kung Fu and describes selected combat style Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu. The purpose of this work is the first part of the reader acquainted with the history of Kung Fu as historically significant events in the progression of Kung Fu fighting styles over the centuries. In the second part, the author describes the selected combat style, also describes a brief history of its origin and what are the main characters are different from the other styles. Key words: history, combat style, Kung Fu, Wu Shu, Gong Fu, Wing Chun, Sport, Chan Shaolin Si, Dju Su, taoism, confucianism I agree the thesis paper to be lent within the library service.

4 Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně pod vedením doc. Mgr. Martina Kudláčka, Ph.D., uvedl všechny odborné literární zdroje a dodrţoval zásady vědecké etiky. V Olomouci...

5 Děkuji doc. Mgr. Martinu Kudláčkovi, Ph.D., za celkové vedení práce za konzultace, cenné rady a připomínky, které mi poskytl při zpracování bakalářské práce. Dále bych chtěl poděkovat mistrům Si Fu Ing. Lukáši Novákovi a Si Fu Renému Kaniokovi za poskytnutí literatury a informací o bojovém stylu Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu. V Olomouci...

6 OBSAH 1 ÚVOD PŘEHLED POZNATKŮ Historie Kung Fu Počátky Kung-Fu Filozofie Kung Fu Legenda o Bodhidharmovi Shaolinské kláštery Bojový styl Wing Chun Kung Fu Historie Wing Chun (Wing Tsun, Ving Tsun) Kung Fu CÍL PRÁCE Hlavní cíl Úkoly práce METODIKA Metodika sběru dat Analýza, třídění a zpracování dat VÝSLEDKY Význam názvu Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu Historie vzniku Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu Vznik Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu v ČR Charakteristika Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu Specifika stylu Hierarchie čínské školy Význam pásů ve stylu Zkušební řád Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu Atemi a Kuatsu body... 38

7 6 ZÁVĚRY SOUHRN SUMMARY REFERENČNÍ SEZNAM... 43

8 1 ÚVOD Kung-fu (Kung Fu) má ve svém významu několik různých výrazů, které lze pouţívat. Je to například Gong Fu, Wu Shu, Chuang Fu nebo také Kempo. Z historického hlediska, z Kung Fu vychází všechna ostatní bojová umění. Přitom název Kung Fu, který se pouţívá dnes nejvíce znamená ve volném překladu mistrovství. Jiné zdroje uvádějí, ţe v překladu slovo znamená cvičit se. Znamená to cvičit se nejen v bojových uměních, ale cvičit se - provádět jakoukoliv činnost a zdokonalovat se v ní aţ po mistrovskou úroveň. Je moţné je pouţít ve vztahu s nějakým řemeslem nebo uměním, například s uměním aranţovat zahradu, květiny apod. Ať uţ je přesnější význam mistrovství nebo cvičit se, z obou významů vyplývá, ţe Kung Fu nesouvisí jen s uměním vést boj, ale i určitým stylem ţivota. Je to ţivotní filozofie, která má zejména v Číně silný význam. Prolíná se zde hlavně tradiční čínská filozofie, náboţenství a taoismus. Tréninkové metody se zaměřují jak na trénink manipulace vnitřní energie, ovládání tzv. čchi (či), tak na vnější projev, tzn. zlepšením kardiovaskulárního systému a svalového aparátu (Mark, 1981). Pro hlubší poznání podstaty vzniku Kung Fu jsem pátral v české literatuře a také na různých internetových stránkách, avšak nikde jsem nenašel ucelený popis počátků vzniku Kung Fu, které je podstatné pro vznik dalších dnes známých východních bojových umění. Historie Kung Fu bývá v literatuře často ošizována a v knihách bývá o ní psáno jen velmi zřídka. Tento fakt byl motivací pro vytvoření textu, který by souvisle vyjádřil všechny důleţité události v historickém kontextu Kung Fu aţ po současnost. Kung Fu má v dnešní době desítky, moţná stovky různých stylů, které mají svůj jeden společný základ. Není náhodou, ţe jsem si vybral právě tuto tématiku východního bojového umění. Několik jsem se věnoval bojovému stylu Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu. Po dobu učení se tohoto stylu jsem postupně přicházel na opravdu podstatu východního bojového umění. Naučí člověka přemýšlet jiným způsobem, řeší situace jiným způsobem, naučí se jednat s lidmi jiným způsobem a je toho mnohem více. Filozofie ke Kung Fu neodmyslitelně patří, a tím jak se postupně neznalý člověk učí pouze pohybovou podstatu bojového umění, o kterou usiluje zpočátku člověk nejvíce, tím více postupně do něj prostupuje ona filozofie bojového umění, aniţ by si uvědomoval, ţe bojové umění není jen boj, ale také ţivotní styl. 8

9 2 PŘEHLED POZNATKŮ 2.1 Historie Kung Fu Historické záznamy o vzniku Kung Fu je velmi těţko dohledatelný, prakticky neexistují knihy, které by dokládaly jeho vznik, proto je vznik a původ Kung Fu opředen mnoha legendami a mýty. Čínská civilizace uctívá tyto legendy a mýty, naopak nevpouští do svých myšlenek boţstva. Vědomosti o stylech a bojových uměních všeobecně se předávalo tradičně z generace na generaci (Smieg & Anthony, 2004). Mistři bojových umění v těchto legendách jsou často zobrazování jako hrdinové s vlastnostmi rytířů, kteří pomáhají chudým a trestají zlo, byli pokládání za nejmoudřejší a nejvzdělanější lidské existence. Uctívání byli také díky rozsáhlým znalostem v oblasti medicíny, protoţe pro mnohé byli jedinými dostupnými lékaři či léčiteli. Zvláštností je, ţe čínské písmo má jediný znak pro medicínu a chemii zároveň. Mistři byli také velcí filozofové a znalci taoismu (Carradine, 1993) Počátky Kung-Fu Počátky Kung-Fu souvisí úzce s počátky celé čínské civilizace. Zrození tzv. nekonečného čchi (či) vyvstalo z dvou protichůdných sil Jin a Jang. Z těchto sil se zrodil Pan Ku. Čchi je nekonečná energie prostupující vším. Kdyţ Pan Ku umírá, jeho dech se přemění na oblaky a vítr, hlas zaburácí v hromu, levé oko se blýskne ve Slunci, pravé oko v Měsíci, trup a končetiny se rozpadnou na čtyři světové strany, krev tryská ven a vytváří řeky, vousy a vlasy se zatřpytí ve hvězdách. Z kůţe a ochlupení se zrodí tráva a stromy, zuby a kosti znehybní v nerosty a kovy. Pot se vznáší v dešti. Červi se stali lidmi. Prvním člověkem byl lovec Fu Si, který jako první objevil přípravu podle ohně. Druhý byl polobůh Šen Nung, boţský robotník a hospodář, který naučil lid orat pole. Poslední z mytologické trojice byl Ţlutý císař Chuang Ti ( př. n. l) z dynastie Sia. S tímto císařem začínají počátky čínské civilizace v pravém slova smyslu. Současně také zde začíná historie čínských bojových umění (Green, 2001; Henning, 1999). 9

10 Podle pověstí velký Ţlutý císař Chunag Ti měl zvítězit v boji nad jednorohým démonem, a to pomocí technik boje beze zbraně. Díky tomuto mytologickému boji vznikl druh bojového sportu go-ti, který byl podobný boji starořímským gladiátorům boj končil smrtí jednoho ze zápasníků. Nasazovali si přitom helmy s rohy, kterými se snaţili propíchnout soupeře. Jiţ tehdy existovaly technické a taktické úhyby a kryty. Dnes známe go-ti jiţ jen jako formu tradičního tance. Císař Chuang Ti byl mimo jiné také velmi znalý v oblasti medicíny. Údajně je autorem knihy Učebnice vnitřní medicíny ţlutého císaře, avšak první historický výtisk je doloţen z roku 220 př. n. l.). Z hlediska dějin bojového umění ţlutý císař v roce 2674 př. n. l. představuje bojový systém Chiou Ti (Čiu Ti). Jednalo se o způsob boje jak holýma rukama, tak se zbraněmi (Bonnefoy, 1993). Po té následovalo dlouhé období, o kterém se moc neví. První autentické poznámky s tématikou bojového umění se vyskytují aţ o období př. n. l. v knize Ritů. Další je knihou z tohoto období je Kniha proměn, kde se píše poprve o taoistických aspektech Jin a Jang důleţité pro většinu systémů Kung Fu (Milkowski, 1990) Filozofie Kung Fu Konfucianismus a taoismus neoddělitelně patří k filozofii Kung Fu. Vţdyť překlad samotného Konfucia Kchung Fu-c (Kung Fu Tse) vypovídá o spojitosti Kung Fu a konfucianismu. Taoismus zahrnuje dualistický pohled na svět formou neoddělitelných sil Jin a Jang (Shou-Yu & Wu, 2006) Konfucianismus Konfucianismus lze charakterizovat jako etický a filozofický kodex, soubor myšlenek a názorů na vedení správného ţivota na Zemi. Patří neodmyslitelně do čínské kultury. Sinologové vedou dodnes spory, zda konfucianismus je náboţenství či filozofický směr. Zakladatelem je Konfucius, který ţil údajně v letech př. n. l. Základní podklady konfucianismu nalezneme v souboru textů s názvem Pět klasických knih - Kniha písní, Kniha obřadů, Kniha dokumentů, Letopisy jara, Letopisy podzimu a Kniha proměn (Bondy, 1993). V této práci budeme zmiňovat konfucianismus jako filozofii, protoţe Číňané přistupují k náboţenství trochu odlišně. V historii Číny nedošlo nikdy k institucionalizaci 10

11 konfucionalismu. A ani nebyla zaloţena ţádná sekta nebo církev. Neexistuje ţádný posvátný text, to ale neznamená, ţe tento směr opomíjí duchovní ţivot. Chrámy zasvěcené Konfuciovi se zobrazuje jako projev úcty k výjimečnému mysliteli, skutečné bytosti, jehoţ učení je po tisíciletí pokládané za stále ţivé. K tomu přispívá skutečnost, ţe oficiálně se k této filozofii hlásí oficiálně šest miliónů lidí po celém světě. Dokonce ani snaha o potlačení ze strany čínské lidové republiky, jejíţ komunistická vláda konfuciánskou historii svého národa zamítá. Základní myšlenka poměrně jednoduchá. Lidé mají ţít v harmonii jak mezi sebou navzájem, tak s přírodou. K dosaţení obou těchto cílů viděl Konfucius v systému mezilidských vztahů a nestranné spravedlivé vládě. Základní učení je především morální kodex zaloţený na etice, humanitě a lásce. Pocit sounáleţitosti a nečinit druhým, co nechceš, aby činili oni tobě (Hoobler & Hooblerová, 1997). Konfucianismus kladl veliký důraz na hudební umění, je třeba si však uvědomit, ţe hudba neplnila význam pouze estetického proţitku, ale naopak spíše magickou sílu. Dobrou hudbou bylo moţné sladit přírodní řád v harmonii, naproti tomu špatná hudba mohla probouzet démonické síly a démony. O tom se píše v mnoha čínských legendách (Průšek, 1940). Filozofie a etika konfucianismu Z hlediska filozofie konfucianismus přebírá nejvyšší duchovní princip, tzv. Tchien (Nebesa), jejichţ nejvyšším projevem bylo pověření panovnického rodu vládnout, přičemţ dodrţují zmiňované morální zásady. Nejvyššími zájmy rodu jsou zájmy, bezpečnost a blahobyt lidu z vůle dány nebesy. Pravdivost těchto výroků jsou doloţeny v samotném díle Konfucia, kde radí vládcům (Hoobler & Hooblerová, 1997). Základním pilířem konfucianismu je předpoklad, ţe člověk je ve své přirozenosti dobrý, a ţe za původce veškerého zla je zodpovědná nevědomost. Za hlavní pojem je pokládán ţen (humánnost). Pojem nelze zaměňovat s renesanční humánností, protoţe humánnost chápeme jako mravní dokonalost, je naučitelná a lze ji určitým způsobem rozvíjet. Jako základ ţen povaţujeme zásadu nečiň nikomu to, co nechci, aby činěno bylo i mně a kdo pomáhat sám sobě chce, učiní pouze tak, že pomáhá i druhým. Ušlechtilý člověk raději obětuje ţivot, neţ by porušil mravní zásady (Knotková-Čapková, 2005). Pravil Mistr: Urozený muž upozorňuje na dobré stránky druhých; neupozorňuje nikdy na jejich chyby. Malý muž dělá pravý opak (Konfucius, trans. 1940, 119). 11

12 Pravil Mistr: Urozený muž, který béře právo za základ a ve svém konání se řídí Řádem, který je skromný ve svých plánech a věrně je uskutečňuje, te je opravdový urozený muž (Konfucius, trans. 1940, 119). Pravil Mistr: Urozený muž má požadavky na sebe sama; malý muž má požadavka na jiné (Konfucius, trans. 1940, 119) Taoismus Výchozím bodem, od kterého se odráţí taoismus je tao (cesta). Tento výraz lze pouţít pro mnoho jevů: tao ducha, tao přírody, tao počátku, tao přírody atd. Výraz je neurčitý a chápání taa je něco nezachytitelného a nepronikajícího (Küng, 2007). Zakladatelem taoismu je povaţován Lao-c nebo také Starý mistr. Jeho existence, stejně jako existence jiných podobných mudrců této doby bývá zpochybňována. Jeho ţivot je datován přibliţně do 5. st. př. n. l. Pojem taoismus nelze chápat jen jako čínské náboţenství. Je to především mysticko-filozofický směr, který má prvky náboţenství. Nelze také univerzálně pojednávat o jediném taoismu, existuje mnoho obměn. Taoismu jako filozofie pokračuje v tradicích, které existovaly mnohem dříve neţ počátek vzniku školy taoismu (5. 3. st. př. n. l.). Některé rysy se velmi podobají indickému buddhismu. K vysvobození můţe dojít kaţdý pouze a jen svým vlastním úsilím. Duchovní mistr zde vystupuje jen jako zprostředkovatel a pomocník v této cestě. To znamená, ţe pouhá víra v něho k dosaţení spásy nestačí (Knotková - Čapková, 2005). Náboţenský taoismu lze zařadit přibliţně aţ do 2. století našeho letopočtu. Jde o typický náboţenský systém, který je má filozofický koncept, ale je interpretován v teologickém smyslu. Ve vývoji náboţenského taoismu se změnilo hodně náboţenských vůdců, církevních organizací se systémem věrouky, náboţenské praxe, klášterního ţivota, církevní hierarchie, atd. Rozlišujeme dva hlavní směry náboţenského taoismu. První pouţívá praktiky jako například liturgie, ceremoniály, rituály, amulety, talismany apod. Druhý upřednostňuje prostotu, neokázalost, meditační techniky a návrat ke starobylým taoistickým tradicím (Küng, 2007). 12

13 Filozofie a etika taoismu Jak uţ bylo zmíněno, ústředním pojmem taoismu, který mu dal i jméno, je tao, nebo-li cesta. Filozofie taoismu je stále aktuální zejména vztahu člověka a věčnosti. Slovem tao (cesta) se označuje věčná, všudypřítomná podstata všeho bytí. Tao je chápáno jako původce bytí. Je to cosi nekonečného, tajemného, neuchopitelného, vymykajícího se všem představám. Ačkoliv si jen stěţí můţeme představit, o co se vlastně jedná, prostupuje vším na světě, jak uvádí mistra Lao-c ve svých textech (Knotková - Čapková, 2005). Tao je jako prázdná nádoba, jež se používáním stává nevyčerpatelnou. Zdá se býti bezedným, zdrojem všech věcí. Otupuje všechna ostří. Rozmotává všechny zauzleniny, harmonizuje všechna světla, sjednocuje svět v jeden celek. Skryto v hlubinách, existující odjakživa a navěky. Nemožno říci, čeho je plodem; zdá se však býti společným předkem všech, otcem všech věcí (Lao-c, trans. 2009, 27). V této práci jiţ bylo zmíněno, ţe počátky Kung Fu souvisí se dvěma neoddělitelnými protikladnými silami Jin a Jang, coţ je také mimo jiné ústřední myšlenka taoistické filosofie. Tyto dvě síly představují tao, a protoţe tao je obsaţeno ve všech věcech na světě, je také Jin a Jang součást taa. Jang můţeme chápat jako sílu nebes, sílu pohybu, tepla, ţivota, světla či ohně. V doslovném překladu znamená Jang slunečná strana hory. Jin představuje naopak zastíněnou, temnou stranu hory. Jang a Jin některé zdroje uvádějí jako protiklad muţe a ţeny. Jedná se tedy o protiklad, avšak vzájemně neoddělitelný, stejně jako stín nemůţe existovat beze Slunce. Díky tomuto přirovnání lze porozumět i dalším podobným proměnám 13

14 přírody. Např. noc a den, narození a smrt, zima a léto. Lidé si tak těmito přirovnáními mohou uvědomit, ţe i kdyţ tao nelze spatřit, uvědomují si jeho podstatu (Hartz, 1996). V taoistické filozofii zaujímá velký význam uchování tzv. tří pokladů lidského ţivota. Jedná se o esenci, energii a ducha. Opět jsou tyto tři části neoddělitelné a vzájemně na sobě závislé. Ţádná z těchto tří nemůţe existovat bez dalších dvou. Esence (ťing) se pojí se vším, co se vytváří, včetně základních tělesných funkcí a rozmnoţování. Energie (čchi) je ţivotní energie, vitalita spjatá se sílou a pohybem. Duch (šen) je intelekt, duchovnost a vědomí. Tyto tři popsané elementy (esence, energie a duch) by měly být neustále v rovnováze. Zvláště důleţitá je vnitřní energie - čchi, protoţe působí ostatní dva elementy. Díky tomuto důvodu taoisté vyvinuli různé způsoby zaměřené na ovládání a uchování vnitřní energie čchi. Nejznámějším je tzv. tchaj-t i (taj-či). Jedná se o provádění co nejpomalejších, nejprocítěnějších a kontrolovaných pohybů při cvičení např. různých tělesných sestav (Hartz, 1996). Etika z mysticko-filozofického pohledu taoismu se liší od etiky náboţenského taoismu. Taoista by měl především vnímat jednotu věcí a snaţit se věci nerozlišovat. Pokud tak bude činit, bude to pro ně překáţka na oné cestě, protoţe budou vázáni k těmto věcem a nuceni k jednání podle zavedených norem. To však patří do rozporu se snaţením o získání konečné svobody. Etické normy pro taoistu jsou podobně relativní jako vše z tohoto reálného světa, a proto nemá důvod tyto normy dodrţovat, ale naopak se snaţí, aby se od nich co nejvíce oprostil (Knotková - Čapková, 2005). Etiku mysticko-filosofického taoismu popisuje Lao-c ve svém úryvku: Správná chůze nezanechává stop. Správná řeč nenechává náznak pochybnosti. Správný výpočet nepotřebuje počítadla. K správnému uzavření není třeba zámku ani klíče, a přesto je nikdo nezdolá. K správnému spoutání není třeba provazu ani uzlů, a přesto je nikdo nerozváže (Lao-c, trans. 2009). 14

15 Etika náboţensky pojatá pro taoisty je naopak velmi důleţitá. Není to však pouhý soubor norem o vhodném chování, ale je přímo součást věrouky, která je také prostředek k dosaţení spásy, a k dosaţení nesmrtelnosti. Nestačí však jen konání dobra. Kaţdý čin má nevyhnutelný dopad, skutky odporující etice ztemňují karmu věřícího. Konání dobra navenek ke spáse také nevede, je třeba tak činit ze svého nitra a nemyslet si, ţe co oko nevidí, srdce nebolí. Správný taoista se vyznačuje skromností, laskavostí, vlídností, soucítěním, ochotou pomáhat, nepovyšováním se nad ostatní, neubliţování ţádnému tvorovi. Patří zde také nečinit jiným, co nechci, aby činěno nebylo i mně. S tímto jsme se setkali také u konfucianismu. Není to náhoda, protoţe z konfuciánského kodexu tyto morální zásady vzešly (Knotková - Čapková, 2005). Taoismus klade všeobecně důraz na individuální snaţení. Ani samotná víra nebo nějaká vyšší moc potaţmo spasitel nepřivede jedince ke spáse. Závisí to pouze a jen na vlastním snaţení a úsilí, které mu pomůţe očistit ducha do takového stupně, aby mohl proběhnout návrat k počátku své vlastní lidské podstaty (Hartz, 1996). Obrázek 1: Jin a Jang (upraveno dle Čínská filozofie, n.d.). 15

16 Koncept Jin a Jang dle Jin a Jang (n.d.): Část z Jin je Jang a část z Jang je Jin. Tečky v symbolu značí, ţe ţádná ze sil není úplná a čistá. Prolínají se navzájem. Jin a Jang se mohou navzájem měnit. Lze to uvést na příkladu, kdy se den mění na noc a noc na den. Existuje na Zemi jak noc, tak den, prolínají se a doplňují. Jin a Jang se navzájem podporují. Jsou obvykle ve stavu rovnováhy, pokud jeden převaţuje nad druhým, snaţí se navzájem síly zase dorovnat. Jin a Jang lze dále dělit na Jin a Jang. Na příkladu, kde zima je Jin a teplo Jang, Jang jakoţto teplo můţeme rovněţ rozdělit na Jin (teplo) a Jang (ţár) atd. Jin a Jang jsou na sobě závislé. Jedno nemůţe existovat bez druhého, jako den nemůţe existovat bez noci. Jin a Jang se nevylučují. Ţádná věc není jen Jin, a nebo Jang. Kaţdá věc obsahuje z obou sil něco, ale například zima se nemůţe proměnit na léto Legenda o Bodhidharmovi Paradoxem je, ţe největším popularizátorem, systematizátorem a zakladatelem starých čínských bojových umění nebyl Číňan, ale Ind. Byl to Bodhidharma (sanskrt) nebo také TA MO či japonsky Daruma Daeshi, jakoţto třetí dítě krále Sugandhu z jiţní Indie, příslušníkem kasty kšátrijů (bojovníků). Jiné zdroje uvádějí, ţe byl bráhmanem z kasty kněţí. Narodil se někdy v druhé polovině 5. století n. l. Dětství proţil v malé budhistické provincii jiţně od Madrasu. Vzdal se přepychového ţivota indického šlechtice a stal se pilným ţákem 27. indického patriarchy zenu (zenového budhismu) Pradţnatara (Pradţňádháry). Bodhidharma se rychle ve všem zdokonaloval a jiţ v mladém věku byl velkým znalcem dţhány. Dţhána je ústřední pojem budhismu a hinduismu, jedná se o stav mysli, která nehnutě spočívá na jednom předmětu. V podstatě laicky řečeno se jedná o jistý druh meditace. Podle jedné legendy uloţil Pradţnatara Bodhidharmovi, aby po jeho smrti počkal 60 let a teprve potom se vydal do Číny. Podle jiné verze měl odcestovat do Číny, kdyţ měl dosáhnout věku 60 - ti let. Obě verze se však neshodují s Bodhidarmovy údajnými daty narození a smrti (470 aţ 543 n. l.). Kdyţ mistr Bodhidharmy Pradţnatara umírá, na smrtelné 16

17 posteli mu sdělil, aby provedl zmiňovanou cestu do Číny. Bodhidharma tak opravdu činí a odplouvá na lodi do Číny, i proto, ţe za hranicemi Indie budhismus velmi upadl. Snaţí se tedy šířit budhismus do staré Číny (Kotlár, 2003). Roku 520 n. l. (526 nebo 527) připlul Bodhidharma do dnešního přístavu Kanton, který má dnes asi 11 mil. obyvatel. Jiné zdroje uvádějí, ţe přešel hory. Poté putoval dál na sever, aby se setkal s císařem zvaným Wu z dynastie Liang. Bodhidharma dál cestuje po Číně a šíří budhismus, jak mu jeho mistr odkázal na smrtelné posteli. Aţ nachází cestu do kláštera Shaolin, který nechal postavit císař Wej z dynastie Severní Wej roku 495. Leţí v pohoří Sung Shan v tradičně hospodářské provincii Henan. A zde se usadil na delší dobu. Dnes existuje mnoho klášterů Shaolin po celé Číně, ten zaloţený roku 495 se neformálně označuje jako první klášter. Údajně při meditaci vsedě (tzv. zazen) v jeskyni pobýval Bodhidharma děvět let pouze upřeným hleděním do zdi. Profesor Suzuki tvrdí, ţe to nelze brát doslova. Formulace se týká Bodhidharmova vnitřního stavu, tzv. vyloučení kaţdé myšlenky. Díky takové intenzivní meditaci mu měly údajně ochrnout nohy. Odtud pochází symbolika japonských loutek Darumy, které zobrazují Bodhidharmu beznohého (představa, ţe nohy mu neochrnuly, ale upadly) s těţištěm umístěným tímto způsobem. Po kaţdém převrţení se znovu loutka postaví do původní polohy (Milkowski, 1990). Podle Prochotského (1993) Bodhidharma po příchodu do kláštera Shaolin viděl velmi zuboţený zdravotní stav, špatnou kázeň, a ţe mnichové při meditaci často usínají. Chtěl jim tak dokázat, ţe soustředěnou meditací a ţeleznou kázní můţe tento špatný zdravotní stav napravit. Je jasné, ţe legenda o ochrnutí jeho nohou je nepravdivá, jinak by těţko takovou meditací dokázal, ţe se jedná o zlepšení zdravotního stavu. Bodhidharma k tomu však nepouţíval pouze hluboké meditační techniky, ale vypracoval pro mnichy 18 tělesných a duševních cvičení (Shi Pa Lo Han Sho) nebo jinak řečeno 18 rukou Lo Han. Je jisté, ţe shaolinští mniši cvičili a bojová umění ještě před jeho příchodem. Bodhidharma pocházel z kasty kšátrijů (bojovníků) a velmi pravděpodobné je, ţe vyuţil soustavy cvičení v klášteře, ty vylepšil o své znalosti a zkušenosti bojovníka. Byl obeznámen se všemi způsoby boje beze zbraně uţ dětství. Podle některých zdrojů byl Bodhidharma vyučen indickému bojovému umění beze zbraně zvané karapaito. Dnes je znám spíše pod pojmem kalaripayattu. Má se za to, ţe původní indické kalaripayattu mohlo být ovlivněno také tradičním řeckým způsobem zápasu známého jak pankration, který dovedl do Indie během válek Alexandr Veliký. 17

18 Nejuznávanější technikou bylo Váriamishti, které lze přeloţit jako: Ten, kdo zaťal pěst, je tvrdý jako diamant. Tím je víc, neţ jisté, ţe Bodhidharma ovládal tento systém boje. Je nepravděpodobné, ţe vyučoval bojovou techniku, která můţe slouţit jako účinná zbraň v boji. Spíše lze předpokládat, ţe celé cvičení Lo Han mělo funkci nebojovou, ale koncentrační, zaloţenou pouze na jeho znalostech boje. Na podobných základech je zaloţena značná část Čchan budhismu. Pohlédneme-li na staletí před Bodhidharmu, z hlediska Kung Fu jej můţeme označit za jeho zakladatele (Wong, 2002a). Dalším vývojem a učením se pak mniši kláštera Shaolin stali neporazitelnými bojovníky. Po jeho smrti se za vlády dynastie Tchang ( n. l.) stali shaolinští mniši veřejně uznávanými obyvateli a velice váţenými. Vskutku známými se stali, aţ kdyţ je císař vyzval k pomoci proti svému nepříteli v boji. V 9. století začala vláda otevřeně pronásledovat budhismus a mniši byli nuceni opouštět kláštery. Toto přineslo zničení cca 450 nejvýznamnějších center a dalších menších budhistických center (Wong, 2002b). Dříve bylo uvedeno, ţe shaolinských klášterů bylo více. Dalším významným klášterem byl klášter tzv. jiţní nachází se jiţně od prvního (severního) kláštera. Jiţní klášter byl severním ovlivněn, co se stylu boje týče. Avšak klášterů bylo mnoho a stylů také. Jednotlivé styly lišily v napodobování různých zvířat, pouţíváním různých zbraní a technik. Dle Prochotského (1993) o několik desítek let později po Bodhidharmovi začíná mistr Chuen Yuan obnovovat systém osmnácti rukou Lo Han jako zvláštní cvičení a připojuje k němu svůj systém boje. Vytvořil tak styl Shaolinquan, odchází do provincie Šen si, kde se střetává s mistrem Li, který cvičil bojové umění menom. Chuen a Li rozšířili počet technik ze 72 na 173 a dali jim různé pojmenování podle zvířat (drak, jeřáb, tygr, had, kůň, leopard, opice, jelen, volavka, medvěd atd.) Shaolinquan je prvním systémem v řetězci základních stylů tzv. tvrdé školy (tvrdé styly). Dalším důleţitým obdobím bylo za dynastie Sung ( ). Klášterů Shaolin bylo po různých provinciích Číny Generál Yao Fei byl mistr hodu oštěpem, zjemnil systém vertikálního úderu pěstí. Jeho styl je pokládán za základ měkkých stylů. Jeho myšlenku vyuţil Chan Sau Feng, taoista, jeţ prosazoval systém boje, kde se nevrací útoky silou ne Jang proti Jang, ale Jang proti Jin. Jinými slovy jedná se o vyuţití síly soupeře, aby jej porazil. Chan Sau Feng je povaţován za zakladatele Tai Chiquan (Tai Chi Chuan). 18

19 Předchůdcem Tai Chiquanu je právě styl měkké ruky (Wu Dang Pai). Wu Dang byl shaolinský klášter, kde cvičil Chan Sau Feng. K zaloţení měkkého stylu boje se váţe pověst, kdy Chan Sau Feng sledoval na dvoře zápas jeřába s hadem. Jeřáb stále útočil na hada. Had se kývavými pohyby obratně vyhýbal útokům aţ vmţiku zaútočil. Odtud pramení styl, kde jiţ hrubá síla není vyţadována ke kvalitnímu a systematickému boji (Prochotský, 1993). Doteď se jednalo o kláštery severní části Číny. Dle Prochotského (1993) jsou severní styly většinou zaměřené spíše na práci nohou, neţ rukou. Naproti tomu jiţní styly jsou více zaměřeny na práci rukou. V provincii Fujian se nacházel jeden z klášterů Shaolin, ve kterém se začala psát historie jiţních stylů boje Hung Gar, Choy Lee Fut, Hung Fut, Choy Mok, Shi He Chuan a mnohé další (Mark, 1981) Shaolinské kláštery Proč se zakládaly shaolinské kláštery? Bylo to místo poznání a byla zde moţnost, aby člověk poznal sebe jako celek. Jeho duševno a fyzično potřebovali nějakým způsobem vyladit. Člověk těţko pracující na rýţových polích neměl čas ani sílu vzdělávat se. Kláštery se tak staly nositeli učení a symbolem vzdělanosti, kterým mniši oplývali. Samotné styly boje a jeho procvičování a praktické vykonávání záviselo ve způsobu myšlení. Příkladem můţe být styl Tai Chiquan, jehoţ systém boje je zaloţen na cítění tao. Vláčnými a plynulými pohyby bez tvrdších úderů. Shaolinquan je systémem budhistickým, jehoţ trénink je zaloţen na úplném oproštění se od sebe sama, necítění bolesti při neustálých opakování. Konfuciánský systémy jsou v podstatě zaloţeny na neustálém opakování těch samých forem technik. Tímto způsobem mohou do sebe dostat systém boje, aniţ by museli na něj myslet. Samozřejmě celkově do bojových umění a klášterů patří také filozofie, medicína, znalost lidského těla, mentální cvičení bojové umění je ţivot (Urgela, 2000). Prochotský (1993) rozdělil dle mapy Číny a jejich provincií jednotlivé styly podle různých kritérií v takovémto pořadí provincie, klášter a styl (popř. název školy): 19

20 Tabulka 1. Rozdělení klášterů podle stylu a zeměpisné polohy I. HEBEI klášter WU DANG Bajiquan pěst rodu Baji Mi Zhongquan pěst labyrintu Wu Dang Pai škola Purpurového kláštera Taijiquan pěst Velkého citu II. HENAN klášter SHAOLIN (severní) Shaolinquan pěst malého lesa Changquan pěst dlouhého dosahu Hsing I styl Šesti harmonií III. JANGSU Lianbuquan pěst laštovičky V. fujian klášter SHAOLIN (jiţní) Shaolinquan Hung Gar styl rodiny Hung Choy Lee Fut styl tří zvířat Hung Kuen styl pětí zvířat Long Yin Pai styl jiţního draka Shi He quan pěst Bíleho jeřába z jiţního Shaolinu Tang Lang Pai škola modlivky VII. SICHUAN klášer na hoře EMEI Huo Long Pai škola hořícího draka Jian Pai škola meče z Emei Ziwuquan půlnočněpolední pěst Wu Hu Pai škola pěti tygrů Meihuaquan pěst kvetoucí slivoně z Emei Baguaquan pěst osmi trigramů IV. JIANXI Fut Pai škola Budhovy pěsti VI. GUANGDONG klášter HOINGAM Chow Gar styl rodiny Chow Woo Dip Boon Hop Pai škola motýla Hop Gar styl rytíře VIII. TIBET Lama styl tibetského vůdce 20

21 Obrázek 2: Mapa Číny (upraveno podle Prochotského, 1993). Toto není úplné rozdělení stylů tehdejší doby. Klášterů a stylů bylo daleko větší mnoţství. Uvádím to zde pro představu, jak početné odnoţe a moţné styly se vytvářely Bojový styl Wing Chun Kung Fu Z legendy o vzniku Wing Chun, kterou si popíšeme v následující podkapiole pramení, ţe tento styl vyuţívá síly soupeře k vlastní výhodě. V rámci obranných technik vyuţívá tzv. měkké bojové umění, které neoplácí sílu silou. Naopak útočné techniky se vyznačují destruktivním charakterem. K destrukci soupeře jsou zasahována citlivá místa krk, čelist, nos, plexus solaris, genitálie, a to prostřednictvím nejen pěstí, ale koleny, lok ty a holení. Při kaţdém pohybu je snaha o provedení obrany současně s útočnou technikou. Techniky jsou prováděny na velmi blízkou vzdálenost, dává tak výhodu při obraně i ve stísněných prostorách. Významnou útočnou technikou jsou řetězové útočné techniky v sérii mnoho ran za sebou tzv. lepící ruce. Doslova se jedná o zasypání útočníka sérií ran. Wing Chun je bojové umění, které si vzalo nejlepší ze starých stylů Kung Fu, vytvořilo ucelený systém efektivního bojového umění. Jako bojové umění nehledí na fair play pravidla, avšak dělá z něj účinný obranný systém. Výhodou je, ţe Wing Chun díky absenci sloţitých pohybů, které vyţadují atletickou kondici, umoţňuje zvládnout i pohybově méně nadaným jedincům (Kotlár, 2003). 21

22 2.1.6 Historie Wing Chun (Wing Tsun, Ving Tsun) Kung Fu V dnešní době je Wing Chun Kung Fu asi nejznámější a nejrozšířenější bojový styl Kung Fu na světě. Nalezneme jej v mnoha známých filmech o Kung Fu, kterých bylo natočeno nespočet. Tento bojový styl je však velmi specifický a díky jednoduchým a účinným technikám boje z něj dělá oblíbené bojové umění rozšířené po celém světě. Vznikl v jiţní Číně, stejně jako ostatní styly Kung Fu má tento styl dlouhověkou tradici a jeho počátky jsou spojeny jak jinak, neţ s klášterem Shaolin. Stejně jako u ostatních bojových stylů jsou myšlenky předávány z generace na generaci, a tak jejich s historický původ vzniku je opět opředen poutavým příběhem (Hsu, 1998). Podle Wonga (2002a) Kung Fu dosahovalo největšího rozkvětu za dynastie Ming ( ). Za vlády této dynastie vzkvétal strmě vzhůru kulturní a hospodářský vývoj země, který byl stabilní. Dynastie Ming měla u lidu velkou důvěru. Trénování Kung Fu (Wu Shu) bylo tak populární, ţe se objevovalo stále více a více nových stylů. Téměř kaţdý chtěl být tehdy Shaolinem, váţeným mistrem, ovládat umění práce s energií, znát medicínu a prostoupit do filozofického myšlení. Dynastie Ming shaolinské kláštery podporovala a zároveň si mnichů velmi váţila. Mnichové byli pokládání za největší bojovníky země, a tak byli pověření výcvikem rozsáhlé armády dynastie Ming. Rozhodující událostí bylo v dějinách nástup mandţuské dynastie Čching ( ) po pádu předešlé dynastie Ming. Následující staletí se pokoušely tajné spolky, spojené s bojovým uměním, sesadit a vyhnat mandţuskou dynastii. První císař dynastie poprosil mnichy z kláštera Shaolin, aby vzdorovali a pomohli síť povstalců potlačit. Povstání se podařilo mnichům zastavit bez prolití kapky krve. Císař chtěl mnichy odměnit dary, avšak s díky odmítli. Po nějaké době začaly z řady ministrů být podezřelé umění shaolinských mnichů a ze závisti prohlašovali, ţe vlastně klášter Shaolin byl centrem veškerého povstání. Císař se nechal ministry umluvit, aby poslal své vojáky, aby klášter zničili. Stalo se tak koncem 18. století. Mnichové však první útok odrazili a tak císař poslal do kláštera ohromnou armádu, které jiţ mniši jiţ nebyli schopni odvrátit. Krveprolití bylo hrozivé, klášter byl téměř celý zničen, vypálen a většina mnichů zavraţděna nebo usmrcena poţárem. Traduje se, ţe do kláštera byli vojáci vpuštěni několika zrádnými mnichy. 22

23 Legenda o Yim Wing Chun Poţár přeţilo jen málo mnichů. K těm, kteří poţár přeţili, patřilo pět významných starších budhistická mistryně Ng Mui, mistr Chi Shin, mistr. Pak Mei, mistr Fung To Tak a mistr Miu Hin. Avšak přeţivší mistři byli velkými odpůrci mandţuské dynastie, tak se museli skrývat a měnit svou identitu. Nás zajímá především mistryně Ng Mui, která se usadila v klášteře Bílého Jeřába, jeţ byl postaven na hoře Tai Leung. Zde se mohl plně věnovat svým budhistickým meditacím a bojovému umění. Typické shaolinské Kung Fu však zaloţené velmi silově a na tento tvrdý styl, Ng Mui jakoţto ţena, nestačila. Snaţila se tedy vyvíjet svůj vlastní nový styl, pravý opak starých stylů, kde vyhrával větší a silnější. Její styl spočíval ve vyuţití hrubé síly soupeře ve svůj prospěch. Ze starých stylů obsahoval pouze techniky potřebné k boji a postrádal jejich hluboké postoje. V tréninku byl typicky zařazován dřevěný panák pro nácvik úderů a zocelování končetin (Chun & Tse, 1998). Hsu (1998) popisuje příchod do blízkosti hory Tai Leung důleţité postavy v historii vzniku Wing Chun Kung Fu. Yeim Lee se svou dcerou Yim Wing Chun přicházejí do osady pod horou a zařizují si malý obchod. Z Wing Chun po čase vyrůstá krásná dívka. I přesto, ţe má spoustu nápadníků, často velmi bohatých, ale otec ji přislíbil jiţ jako dítě mladíkovi Leung Bok Chanovi. V okolí hory pobýval také známý tamní narušovatel a rváč, který znal dobře Kung Fu a navíc byl členem tajného spolku. Nikdo si na Wonga, navzdory utlačování všech ostatních, netroufl. Kdyţ jednoho dne spatřil krásnou Wing Chun, vzal si do hlavy, ţe musí býti jeho ţenou, ona ho však nechtěla. Její otec Yim Lee i Wing Chun byli oba nešťastní, protoţe jim rváč vyhroţoval násilím, pokud si ho krásná Wing Chun nebude chtít vzít. Nikdo jim nemohl pomoci. Do vesnice však občas chodila na nákup otci Yim Leemu mistryně Ng Mui z kláštera Bílého Jeřába. Celý příběh vyslechla a rozhodla se jim pomoci. Protoţe ale její identita musela zůstat v tajnosti, nemohla si dovolit absolvovat boj s utlačovatelem, mohlo by se její tajemství, ţe je slavná mistryně ze Shaolinského kláštera, prozradit. A tak vzala krásnou Wing Chun na horu Tai Leung do kláštera Bílého Jeřába a začala ji učit svůj bojový styl po dobu tří let. Zpět se Wing Chun vrací jako mistryně Kung Fu. Wong se dovídá o její přítomnosti a snaţí se jí opět získat a vyhroţuje jí. Wing Chun ho vyzvala k boji a řekla mu, ţe si ho vezme, pokud ji v boji porazí. Wong se těšil na snadné vítězství, avšak pohořel a skončil v bolestech na zemi a jiţ nikdy si na Wing Chun netroufl. 23

24 Wing Chun posléze pokračovala ve cvičení u své mistryně Ng Mui, která se ale rozhodla po nějaké době vydat se opět na cesty. Ng Mui sdělila Wing Chun, ţe nemá nabyté umění a znalosti vyučovat veřejně, ale najít správného nástupce, kterému by mohla bojové umění předat (Kotlár, 2003). Dle Chu, Ritchie & Wu (1998) se Wing Chun provdala za Leung Bok Chana. Často s ním hovořila o Kung Fu. Leung Bok Chan také ovládal styl Kung Fu, ale myslel si, ţe jeho slabá ţena se s ním nemůţe porovnávat. Ale pokaţdé, kdyţ spolu bojovali, prohrál. Umění od své ţeny začal obdivovat a uznávat. Začal se svou ţenou trénovat a z úcty manţelce pojmenoval tento styl po ní Wing Chun Kung Fu. Leung Bok Chan předal umění lékaři Leung LanKwai a ten vzal poté za svého ţáka Wong Wah Boa. Wong Wah Boa byl členem divadelních spolků plujících na lodi tzv. Červených dţunkách. Tehdy bylo obvyklé, ţe herci spolku ovládali umění Kung Fu. Zde se ukrýval také mistr Chi Shin (jeden z pětice mistrů vyhořelého Shaolinského kláštera). Ţák mistra Chi Shina - Leung Yee Tei ovládal techniku zacházení s dlouhou tyčí. Leung Yee Tei a Wong Wah Boa se navzájem učili jeden od druhého a vylepšili techniku drţení dlouhé tyče a obohatili tak Wing Chun Kung Fu o techniku manipulace s dlouhou tyčí. Ve městě Fatshan doţíval jako starý muţ Leung Yee Tei. Za svého ţáka vzal Leung Jana, který byl velmi dobrý a oblíbený lékař. Měl i svou vlastní lékárnu. Dlouho nemohl nalézt styl, který by mu vyhovoval, aţ narazil na mistra Leung Yee Teie, který ho naučil celý Wing Chun Kung Fu. Byl velmi bohatý a tak si mohl uţ jako starší muţ dovolit mít málo vybraných ţáků. Chan Wah Shun byl jedním z posledních ţáků Leung Yee Teie a zároveň velmi slavných ţáků. Dokonce vládnoucí Manchu (Mandţuská dynastie) ho chtěli angaţovat jako vrchního cvičitele armády. Chan Wah Shu však dělal bojové umění pro radost a ne pro peníze, lákavou nabídku tak odmítnul. Nikdy si neotevřel vlastní školu a během 36 let, které vyučoval Wing Chu Kung Fu, přijal pouze 16 ţáků. Na sklonku ţivota si mistr pronajal k výuce rodinný klášter klanu Yip, kde vzal do učení svého posledního šestnáctého ţáka Yip Mana (Chun & Tse, 1998). 24

25 Chun, n.d.). Obrázek 3. Rodokmen šíření Wing Chun Kung Fu (upraveno dle History of Wing Yip Man Yip Man (Ip Man) byl velmistrem Wing Chun Kung Fu. Narodil se roku 1884 v Číně ve městě Fatshan. Jeho rodiče vlastnili mimo spousty rodinných domů také klášter. V tomto klášteře rodinného klanu Yip se zdrţoval mistr Chan Wah Shun, který na konci svého ţivota učil mladého Yip Mana. Velký mistr zemřel, kdyţ bylo Yip Manovi 13 let a po smrti svého učitelé pokračoval v učení Wing Chun u svého Sihinga (staršího Kung Fu bratra) Ng Chung So. Ten ale odcestoval studovat do Hong Kongu. Yip Man později také přicestuje do Hong Kongu a střetává se starším muţem jménem Leung Bik a dovídá se, ţe tento muţ je Sihing (starším Kung Fu bratrem) Chan Wah Shouna (zemřelým učitelem Yip Mana). Leung Bik vzal Yip Mana za svého ţáka a zasvětil ho do měkkých technik Wing Chun, které byly jinak tajné a nevyučovaly se. Jiţ jako 24 letý mistr Wing Chun Kung Fu se Yip Man vrací zpět do rodného města Fatshan. Zjistil, ţe jeho Wing Chun je mnohem lepší neţ Wing Chun 25

26 jeho starších Kung Fu bratrů. Někteří z nich ho měli Yip Mana za zrádce, protoţe si mysleli, ţe se učil jiným hon-kongským stylům bojového umění (Ching, 2001). Během druhé světové války vstoupil Yip Man do armády a po návratu zpět začal slouţit v úřadě policejního kapitána. Údajně málokdy nosil u sebe sluţební zbraň, protoţe jeho smrtící technika Wing Chun mu měla postačit. Netouţil po bohatství a poválečné komunistické proměny v Číně mu přestaly vyhovovat. Roku 1949 odjíţdí do na Hon Kong, kde hledá vhodné zaměstnání. Získává místo učitele Kung Fu ve Společnosti pracujících v Gastronomii. Aţ v roce 1967 zakládá Yip Man s pomocí svých ţáků Hon Kong Ving Tsun Athletic Association, asociaci, která dodnes spojuje všechny školy Wing Chun Kung Fu, a jejichţ učitelé byli ţáky velmistra Yip Mana či jeho ţáků. V roce 1972 zjišťují lékaři Yip Manovi rakovinu hltanu. Pod prosbou jeho ţáků se nechává velmistr nafilmovat při mnoha nejvyšších technikách Wing Chun Kung Fu, o kterých se mohlo jeho studentům jenom zdát a přenechává kompletní systém Wing Chun dalším generacím. 2. prosince 1972 velmistr Yip Man umírá (Chu, Ritchie & Wu, 1998). Posledním ţákem velkého mistra Yip Mana byl Leung Ting, který byl jeho velmi oblíbeným ţákem. Nechal ho proto vést zaloţenou asociaci Wing Chun. Později zakládá svou vlastní školu. K jeho pozoruhodným studentům patřili William Cheung, Ip Chun nebo také například Bruce Lee, známý jako herec mnoha filmů s tématikou bojového umění, zemřel pouze sedm měsíců po Yip Manově smrti. 26

27 3 CÍL PRÁCE 3.1 Hlavní cíl Hlavním cílem práce je popsat v uceleném kontextu podstatné informace o historii vzniku Kung Fu a charakterizovat bojový styl Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu. 3.2 Úkoly práce Z výše uváděného cíle vznikl úkol, který byl nutný splnit: vyhledat v odborné literatuře, učebnicích, zkušebních řádech, časopisech, článcích, databázích, internetových odkazech dostupné zmínky o historii Kung Fu a stylu Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu, 27

28 4 METODIKA Cíle, které jsem si stanovil v předešlé kapitole, bylo třeba ověřit výzkumnými metodami. Pouţil jsem metodu analýzy, třídění a zpracování dat. 4.1 Metodika sběru dat V bakalářské práci jsem pro sběr dat pouţil metodu rozhovoru. Rozhovor probíhal s mistrem Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu, který mi poskytnul ucelený pohled na tento bojový systém v kontextu historie Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu. 4.2 Analýza, třídění a zpracování dat V první části bakalářské práce k popisu historie Kung Fu jsem čerpal převáţně ze zahraniční literatury, částečně z české. Různé zajímavosti jsem vyhledal v článcích, časopisech nebo na internetových stránkách. Některé publikace jsou staršího data, ale vzhledem k tomu, ţe jsem psal o historii, nemusíme brát v potaz aktuálnost tématu. V druhé části práce pro popis bojového stylu Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu jsem čerpal zejména z dat zkušebního řádu a rozhovoru se Si Fu mistrem Ing. Lukášem Novákem. 28

29 5 VÝSLEDKY 5.1 Historie vzniku Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu Ganjuuryn Dschero Khan Princ Ganjuuryn Dschero Khan byl syn prince Ganjuurjav Khana, člen šlechtického rodu Bordschigin. Jeho předkem byl tedy slavný Čingischán (Genghis Khan). Jeho celé jméno je prof. PhDr. T.C.M. SiFu Tse Dshero Khan Chen Tao Tse Dschero Khana můţeme tedy nalézt pod různými jmény Chen Tao Tze, SiFu Tze nebo také prof. Dr. Gerald Karel Meijers. Narodil se v roce 1928 v Ulan Buhar a dnes ţije v Německu. V Mongolsku se dostali k moci komunisté a v roce 1934 musel být kvůli politickým poměrům odveden buddhistickými a taoistickými mnichy do kláštera, kde byl chráněn jeho původ v tajnosti. Bylo mu dáno mnišské jméno Tao Tao Tze a během pobytu v klášteře studoval bojová umění. V klášteře však jiţ nebylo bezpečno a tak ho musel opustit. Vydal se do čínské provincie Henan, kde sídlí známý klášter Shaolin. V patách mu však byli pronásledovaté, kteří chtěli mladého prince chytit. Musel se tak znova přejmenovat na Chen Tao Tze a zaregistroval se v Shanghaji jako čínské dítě. Tyto kroky však komunistické pronásledovatele neodradily a dál byl neúprosně stíhán. Navázal tak kontakt s holandským kapitánem Paul Meijersem, jeho kroky tak vedly do sirotčince v nizozemské části Indonésie. Paul Meijers spolu se svým bratrem serţantem Corneliem Meijersem vzali mladého prince do své rodiny. Pojmenovali ho Gerald Karel Meijers a vyrůstal prakticky ve vojenských táborech, kde poznával další bojové systémy a začal se jim učit (Khan, n.d.). Japonci kolem roku 1941 začali s okupací indonéských ostrovů a nutili Holandsko ke kapitulaci byl tehdy jako čtrnáctiletý Dschero Khan zavlečen do zajateckého tábora. Dostal se otamtud tak, ţe zabil japonského hlídače mečem a putoval do kláštera ve městě Bandung. Klášter mu poskytoval úkryt a mohl se zde učit bojovým uměním Chuan Chu a Wu-Tang. Také se zde učil meditacím a jeden z jeho učitelů mu dal jméno Si Fu Tze (malý učitel), které si uchoval jako přezdívku (Novák, 2015). Po skončení 2. světové války a japonské kapitulaci roku 1945 začal v Indonésii válka o nezávislost. Dschero Khan nastoupil jako 17- ti letý mladík do elitního sboru speciálních jednotek. Zde se naučil ovládat zbraně a bojový systém Militair All Combat a bojové umění Po-Chi. Po skončení revoluční války v Indonésii v roce 1949 odcestoval se svým pěstounem 29

30 do Nizozemí, kde pokračoval dál ve vojenské kariéře. Přihlásil se jako voják z povolání pro holandskou kontingentu OSN. Toho bylo vyuţito v Koreji a ve Vietnamu. Kvůli tomu mu byla vzata nizozemská státní příslušnost a okresním soudem mu bylo přiděleno jméno Gerard Karel Meijers. Za války ve Vietnamu se naučil bojové umění Tae-Kyon (předchůdce Tae- Kwon-Do). Během své vojenské sluţby byl oceněn řadou vyznamenání medailí a poct. V roce 1954 se vrátil do Holandska a v následujících letech působil jako instruktor bojových umění v různých vojenských jednotkách. Trénoval Judo, Jiu Jistsu, Kyokushin Karate. Získal titul mistra Nizozemska v amatérském boxu. Otevírá vlastní školu bojových umění, kde vyučoval styl Kempo, které se naučil v Indonésii. Šlo o směs Army-Combat, Kung Fu, Kun- Tao a Kyokushinkai-Karate. V roce 1966 vytváří pro potřeby USA tvrdší Shaolin Kempo, který posléze donesl do Německa. Cestoval také po Hon Kongu, Tchai-wanu, Thajska a Japonska, kde studoval bojová umění. V 70. letech se na svých cestách po Asii navštívil také klášter Shaolin, kde za mládí nějakou dobu pobýval, kdyţ se musel skrývat před komunisty. Byl dokonce členem vedoucí rady a jeden z hlavních mnichů. Díky tomu mohl být pověřen předvádět a šířit shaolinské styly na západě. V roce 1974 představil styl Chan Shaolin Si, který můţeme nazvat jako severní Shaolin klášterní systém. V jeho první skupině ţáků tohoto stylu byl také později známý velmistr Klaus Poestges, jeţ představil Chan Shaolin Si v tehdejším Československu. Dschero Khan se svou Shaolin skupinou procestoval mno ho zemí, ve kterých prováděl ukázky pro vojenské a policejní sbory. Od roku 1976 vedl další skupiny s výcvikem speciálně určeným pro pohraniční stráţ a ochranu bezpečnosti politiků. Během svého cestování Dschero Khan nestudoval jen bojová umění, ale tradiční čínské lékařství, antropologii, psychologii a filozofii. Setkal se osobně s Dalajlámou a je nositelem titulů prof., Dr., med T.C.M. (traditional chinese medicine). Je Rector Magnificus CTC University, výborným psychiatrem a psychoanalytikem. I přes svůj pokročilý věk se Ganjuuryn Dschero Khan stále věnuje výcviku bojových umění (Khan, 2015). 30

31 Obrázek 3. Portrét Ganjuuryn Dschero Khana (upraveno dle Novák, 2015). 5.3 Vznik Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu v ČR V Československu představil poprvé tento styl Klaus Poestges, který se nejvíce zaslouţil o šíření tohoto stylu nejen po Evropě, ale např. v Japonsku, Tchajwanu apod. Nejvíce se tento styl uchytil v tehdejším Polsku. U nás se o jeho šíření zaslouţili nejvíce Karel Doleţal a Pavel Trošák. Vznik tohoto bojového stylu u nás je však úzce spjat s Polskem. V roce 1985 byl do Polska pozván Ryszadrem Swierkem, hlavním trenérem soustředění v Gdaňsku. Mnoho let byla v Polsku aktivní Pszczynská Akademie Bojových Umění pod vedením zakladatelů bratrů Brudných. Mohli tak zprostředkovat vycestování Doleţala z Československa. Od té doby navštěvuje pravidelněji jejich semináře také spolu s Karlem Doleţalem také Pavel Trošák. Kolegium mistrů z polské Akademie Bojových umění se rozhodlo kontaktovat mistry z kláštera Shaolin. Polská delegace se vydala do Německa navázat kontakt s někým, kdo zastupuje školu Shaolin. Setkali se s mistrem Klausem Poestgesem (8. Dan) a v roce 1987 mistr zavítal do Polska. Vedl několik seminářů a udělil polskému mistrovi 6. Dan. Tehdy se zkoušek účastnili také Doleţal a Trošák, kterým byl udělen 3. Dan. V roce 1989 se koná 31

32 celostátní soustředění v Litovli, kterého se účastnilo asi 100 zájemců. Doleţal i Trošák vedli seminář společně a tento styl se stal oblíbený pro svou rozmanitost forem, nácviku boje z blízka i tvrdosti a účinnosti jednotlivých řešení bojových situací. V roce 1990 zpracovává Doleţal zkušební řád Dju Su Kung Fu obsahující technické poţadavky na stupně vyspělosti. Tento materiál byl schválen Poestgesem i polskými představiteli bratry Brudnými. V České republice je pověřen vedením soukromé školy Pavel Trošák a šířením Karel Doleţal. V roce 1991 si jde kaţdý z nich tzv. svou cestou. Doleţal spolupracuje spíše s polskými bratry Brudnými, Trošák navazuje spolupráci s Poestgesem. Tímto se vlastně vytváří šíření 2 linií v na území tehdejší ČSFR (Doleţal, 2015). 5.4 Charakteristika Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu Jedná se o bojový styl, který vyuţívá tradiční severní styl a má prvky tradič ního Kung Fu a sebeobrany. Dju Su Kung Fu pochází z japonského názvu jujutsu (jiu-jutsu). Ju je výraz pro umění z toho výraz Dju Su Kung Fu vyjadřuje v překladu umění Kung Fu. Dju Su je moderní sebeobranný systém který vznikl jiţ v padesátých letech minulého století, nezávisle na výše popisovaném Chan Shaolin Si. Svým pojetím lze tedy Dju Su přirovnat k japonskému Ju-Jutsu. Ačkoliv tento systém vzniknul v Číně, nejednáš se o klasický čínský bojový styl, ale označuje se za otevřený bojový systém. Spolu s vlastními technikami vyuţívá techniky z jiných bojových umění (systémů). Tím se více zdokonaluje a rozšiřuje. I proto pouţívá styl japonské názvosloví povelů, technik a postojů (Honkyš, 2014) Význam názvu Chan Shaolin Si & Dju Su Kung Fu Honkyš (2014) vysvětluje význam slov takto: Chan je čínský pojem pro japonský výraz Zen a označuje jeden z hlavních filosofických směrů Zen Budhismu. Lze jej vyjádřit jako pojem pro meditaci, Shaolin znamená v překladu zelené údolí, mladý les nebo mladé stromy, v našem případě slovo spojujeme s legendárním klášterem Shaolin, který leţí v zeleném údolí, 32