Hrací řády v protektorátních kinech

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav filmu a audiovizuální kultury Bc. Jan Havran (FAV, navazující magisterské prezenční studium) Hrací řády v protektorátních kinech Prvky řízení filmové distribuce a rozdělení kin Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: doc. Mgr. Petr Szczepanik, Ph.D. Brno 2014

2 V prvé řadě chci poděkovat doc. Mgr. Petru Szczepanikovi, Ph.D. za podnětné připomínky, trpělivost při vedení této práce a poskytnutí některých materiálů. Také bych chtěl poděkovat zaměstnancům Národního filmového archivu a Moravského zemského archivu. Dále děkuji MgA. Mgr. Tereze Frodlové a Mgr. Michalu Večeřovi za poskytnutí dalších důležitých materiálů a Bc. Daniele Paulové za poskytnutí její rozpracované magisterské práce. Bc. Davidu Ledvinkovi a MgA. Petře Kateřině Bučkové chci poděkovat za pomoc ohledně grafických úprav mapových podkladů a Mgr. Tereze Spoustové a Evě Havranové za pomoc s překlady německojazyčných archiválií. Také děkuji Mgr. Vilému Walterovi za poskytnutí mapových podkladů. V poslední řadě děkuji rodičům a prarodičům za podporu po čas studií a především Bc. Radce Matějíčkové za psychickou podporu.

3 Prohlašuji, že jsem tuto magisterskou diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. V Brně dne podpis:

4 OBSAH 1. ÚVOD TEORETICKO METODOLOGICKÝ ÚVOD Nová filmová historie Stav dosavadního poznání tématu Použité prameny a literatura HISTORICKÝ ÚVOD Úvod do problematiky a vývoje filmové distribuce Metody nasazování filmů do kin Nekalé způsoby zadávání filmů GEOGRAFICKÝ KONTEXT MĚSTA BRNA Národnostní a sociální stratifikace MEZIVÁLEČNÁ SITUACE Provozování kin pohledem pražského Sdružení premiérových biografů v ČSR Půjčovenský obchod ve třicátých letech Brněnská situace konce třicátých let Kina v Brně během roku Případová studie I: analýza premiérových uvedení v brněnských kinech v roce 1935 a Účetní machinace Morgensternů jako záminka k převzetí kin... 55

5 6. SITUACE ZA PROTEKTORÁTU ČECHY A MORAVA Počátky hracích řádů První hrací řád (prosinec 1938) Druhý hrací řád (září 1939) Třetí hrací řád (listopad 1940) Vznik Českomoravského filmového ústředí Čtvrtý hrací řád (květen 1941) Kontext: převzetí spolkových kin Němci Další změna hracích řádů (červenec 1942) Změna z května Změna z března Poslední změna hracích řádů za okupace Výrazné zásahy do programu kin Plošné zákazy filmových představení Problémy řízeného hospodářství a válečné situace Letecké nálety na Brno a osvobození města PŘÍPADOVÉ STUDIE Případová studie II: analýza premiérových uvedení v brněnských kinech v roce 1941 a Případová studie III: cirkulace filmu Dům u jezera po brněnských kinech Případová studie IV: spor Lucernafilmu a vinohradských kinematografů ZÁVĚR

6 9. PŘÍLOHY Seznam použitých zkratek Obrazová příloha LITERATURA A PRAMENY Sekundární literatura Internetové zdroje Archivní prameny Publikované prameny Periodika Prameny publikované v periodikách CITOVANÉ FILMY SUMMARY

7 1. ÚVOD Tato magisterská diplomová práce se zabývá dvěma složkami kinematografie distribucí a předváděním filmů na konkrétním příkladě města Brně. Časově je vymezena existencí Protektorátu Čechy a Morava ( ) s ohledem na porovnání s výchozí situací třicátých let. Jak je z výše uvedeného patrné, budu se zabývat situací kin převážně v Brně, jejich vztahem k filmovým půjčovnám, případně správním úřadům. Hlavní výzkumné téma se nachází na poli distribuce, soustředí se zejména na výzkum funkce a dopadů takzvaných hracích řádů na kina v Brně v období konce třicátých let a Protektorátu Čechy a Morava. Hrací řády byly zásady, podle kterých bylo regulováno nasazování filmů do kin. Během třicátých let plnil tuto funkci volný trh film dříve promítalo to kino, které si mohlo dovolit zaplatit nejvyšší půjčovné. Po obsazení ČSR a vzniku Protektorátu Čechy a Morava byly vyhlašovány hrací řády pro kina nejprve s cílem co nejhospodárnějšího využití českých filmů, poté i s ustanoveními omezující jejich hraní. V pozdějších úpravách hracích řádů se omezení rozšířilo na filmy veškerého původu. Hrací řády byly vyhlášeny nejen pro Velkou Prahu a Velké Brno, ale i pro menší města. V případě měst se třemi a více kiny je hrací řády rozdělily do dvou (např. Přerov, Jihlava, Kladno) či třech tříd (např. Hradec Králové, Frýdek, Zlín) a určily pevné pořadí, v jakém v těchto třídách kin byly uváděny premiérované filmy. Velikost města nehrála určující roli; konkrétní či obecné formulování hracích řádů záviselo spíše na vzájemné vzdálenosti a tudíž možné konkurenci kin v rámci určitého města. Hrací řády vyhlašované Českomoravským filmovým ústředím (ČMFÚ) a jeho právními předchůdci, podobně jako konečně pevně ustanovené 1

8 půjčovní podmínky 1 či změna z licencování na koncesování provozů kin 2 jsou jedním z výsledků zamýšlené snahy o jasné vymezení a legislativní ukotvení vztahů mezi kinematografy a půjčovnami. Tyto snahy probíhaly v meziválečné éře v celém československém filmovém oboru, avšak nikdy se nepodařilo před nucenou centralizací kinematografického oboru za protektorátu docílit shody mezi zástupci všech složek filmového podnikání a legislativně ukotvit jasné podmínky. Toto se uskutečnilo až prostřednictvím centralizovaných organizací zřizovaných okupační správou. Nejprve bylo ustaveno Filmové ústředí v Čechách a na Moravě (srpen až listopad 1939), poté Výbor plnomocníků filmového oboru v Čechách a na Moravě (listopad 1939 až duben 1940), Filmové ústředí pro Čechy a Moravu (duben 1940 až únor 1941), které se později transformovalo v Českomoravské filmové ústředí (to bylo činné až do konce okupace). 3 ČMFÚ vzniklo jako organizace s povinným členstvím všech účastníků filmového podnikání od atelierů, laboratoří, filmových tvůrčích pracovníků po půjčovny a kina. 4 Ústředí vzniklo s primárním cílem ovládnout všechny tyto složky a fungovalo jako prostředník mezi německou okupační správou a protektorátními filmovými záležitostmi. Tato práce se pokusí odpovědět na otázky, do jaké míry byly hrací řády jen potvrzením dosavadních nepsaných, ekonomicky motivovaných 1 Všeobecné obchodní podmínky byly prvně vyhlášeny Filmovým ústředím pro Čechy a Moravu, jedním z právních předchůdců ČMFÚ. Obchodní podmínky sjednány. Filmový kurýr, 14, (1940), č. 17, (26. 4.), s Nařízení Českomoravského filmového ústředí o provozu kinematografických podniků. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 3, (1943), č. 11, (30. 7.), s Srov. Czeszany Dvořáková, Tereza (2011): Idea filmové komory. Českomoravské filmové ústředí a kontinuita centralizačních tendencí ve filmovém oboru 30. a 40. let. Disertační práce. Praha: Univerzita Karlova, s Více o právní povaze ČMFÚ viz Czeszany Dvořáková, Tereza (2011): Idea filmové komory. Českomoravské filmové ústředí a kontinuita centralizačních tendencí ve filmovém oboru 30. a 40. let. Disertační práce. Praha: Univerzita Karlova, s

9 zvyklostí a pravidel, a do jaké míry byly novým typem regulace trhu. Bude se zabývat i ekonomickými, ideologickými a případně dalšími motivacemi k zásahům do provozů kin. 2. TEORETICKO METODOLOGICKÝ ÚVOD 2. 1 Nová filmová historie Nová filmová historie je v současné době nejrozšířenějším přístupem k historickým výzkumům v oblasti kinematografie. Tu nechápe již pouze jako soubor filmových tvůrců a jejich děl, ale přistupuje k ní komplexněji a do výzkumu zahrnuje jak její sociokulturní, tak průmyslové aspekty. Právě nová filmová historie přispěla k etablování oblastí distribuce a předvádění jako plnohodnotných výzkumných témat. Také zdůrazňuje proměňující se význam filmu v průběhu jeho životního cyklu; v distribuci, předvádění, recepci atd. Nová filmová historie zahrnuje různé mody výzkumu: ekonomické, sociální, technologické, kulturní. Důležitým faktorem je také pohled na výzkumné téma pomocí čtyř ekonomických rovin podle Allena a Gomeryho: 5 výkonnosti, tržních struktur, ale především roviny ekonomického chování a základních podmínek trhu. Poslední dvě jmenované roviny se nejvíce dotýkají oblastí distribuce a předvádění. 5 Allen, C. Robert Gomery, Douglas (1985): Film History. Theory and Practice. New York: McGraw Hill, Inc., s

10 2. 2 Stav dosavadního poznání tématu Výzkumných prací zabývajících se oblastmi distribuce a předvádění vzniklo výrazně méně než těch, které se věnují produkci a recepci. Proč tomu tak je a z jakých příčin dosud nevznikl samostatný výzkumný proud zabývající se filmovou distribucí (jako v případě produkce a recepce), je také předmětem textu Alisy Perren Rethinking Distribution for the Future of Media Industry Studies. 6 Částečně je to zaviněno převládajícími tradičními způsoby přemýšlení o filmové distribuci, jako o pouhém prostředníku mezi filmovou produkcí a předváděním. Skutečný rozsah významnosti výzkumu filmové distribuce je podceňován, přitom nejzřetelnější výsledky mohou být patrné právě při výzkumu období centrálně řízené distribuce, jako v případě této práce. Druhý možný důvod zmiňuje John Caldwell: je snadnější zabývat se produkcí nebo vývojem profesí ve filmovém průmyslu než distribucí, jelikož to vyžaduje schopnost proniknout do vnitřních struktur tehdejších řídících organizací a skupin, popřípadě distribučních společností. 7 Protože se distribuce s postupující digitalizací zásadně mění a filmové dílo se stává stále více multimediálním, začíná filmová distribuce žít dalšími životy na různých platformách, a tato změna ovlivňuje celý filmový průmysl. Nakonec toto uvědomění si důležitosti distribuce může fungovat i zpětně a může vést k položení si nových otázek o významu změn v různých obdobích a mezi různými národními trhy. Zásadní publikací zůstává Shared Pleasures Douglase Gomeryho, ve které se autor zabývá způsoby navštěvování filmových představení 6 Perren, Alisa: Rethinking Distribution for the Future of Media Industry Studies. Cinema Journal, 52, (2013), č. 3, s Caldwell, John Thornton (2008): Production Culture: Industrial Reflexivity and Critical Practice in Film and Television. Durham: Duke University Press. In: Perren, Alisa: Rethinking Distribution for the Future of Media Industry Studies. Cinema Journal, 52, (2013), č. 3, s

11 ve Spojených státech. 8 Zde staví na teorii vzájemně se ovlivňujících sociokulturních podmínek a technologických změn jako určujících prvků vedoucích ke zprůmyslnění kinematografie. Gomeryho článek The Movies Become Big Business: Publix Theatres and the Chain Store Strategy se podrobněji věnuje éře dvacátých až čtyřicátých let v USA, kdy se nejúspěšnějším modelem monopolizace a řízení sítě kin stal Balaban & Katz system, který následně převzala velká studia vlastnící řetězce kin. 9 Jejich marketingová strategie brala v potaz komplexní změny, které tehdy přicházely; byla cílena na střední třídu, kladla důraz na luxusnější interiéry (včetně důležitosti přívodu čerstvého vzduchu do sálu) a především na poutavou reklamu. Tato kina také využívala role uvaděčů, kteří se spolu s orchestrem a varietními vložkami podíleli na utváření aury luxusu. Tento způsob divákům poskytoval nejen pouhé zhlédnutí filmu, ale komplexní zážitek z návštěvy filmového představení. Důležité příklady rozdílných kulturních situací kinodistribuce nám přinášejí příspěvky ve sbornících Cinema, Audiences and Modernity: New Perspectives on European Cinema History, 10 Exhibition, The Film Reader 11 8 Gomery, Douglas (1992): Shared Pleasures: A History of Movie Presentation in the United States. Wisconsin: University of Wisconsin Press. 9 Gomery, Douglas: The Movies Become Big Business: Publix Theatres and the Chain Store Strategy. Cinema Journal, 18, (1979), č. 2, s Biltereyst, Daniel Maltby, Richard Meers, Philippe (eds.) (2012): Cinema, Audiences and Modernity: New perspectives on European cinema history. London: Routledge. 11 Zejména příspěvek Suzanne I. Schiller podrobně pojednávající o nekalých praktikách. Schiller, Suzanne Ilene (2002): The Relationship Between Motion Picture Distribution and Exhibition: An Analysis of the Effects of Anti Blind Bidding Legislation. In: Hark, Ina Rae (ed.): Exhibition, The Film Reader. London: Routledge, s

12 a Explorations in New Cinema History: Approaches and Case Studies 12, spjatých s činností výzkumné skupiny HOMER. 13 Ačkoli výše zmíněné publikace většinou pojednávají o situaci v USA či v západní Evropě, lze jejich srovnáním se zdejšími prameny rozlišit praktiky, které československý trh přijal nebo které si přizpůsobil zdejším podmínkám, a praktiky, které se zde neujaly Použité prameny a literatura Zpracování tohoto tématu komplikuje nedostatek archivních materiálů týkajících se zejména filmové distribuce. To je také pravděpodobně důvodem, proč toto téma nebylo důkladně zpracováno již v minulosti. Zpřístupnění zásadního fondu Českomoravské filmové ústředí v Národním filmovém archivu, z něhož pochází většina použitých pramenů, bylo dokončeno teprve v průběhu roku V Národním filmovém archivu (NFA) jsou dále přínosné archiválie fondů půjčoven (zejména Ufa-Film, Lucernafilm a Kosmosfilm) i dosud nezpracovaný fond Kina. Pro výchozí období třicátých let je nepostradatelná kniha zápisů ze schůzí a valných hromad pražského Sdružení premiérových biografů v ČSR. Další relevantní archiválie jsou uloženy v Moravském zemském archivu, zejména ve fondech Říšský protektor v Čechách a na Moravě, služebna pro zemi Moravu, Brno ( ) a Zemský úřad Brno ( Maltby, Richard Biltereyst, Daniel Meers, Philippe (eds.) (2011): Explorations in New Cinema History: Approaches and Case Studies. Chichester: Wiley-Blackwell. 13 Projekt si klade za cíl být platformou vhodnou pro badatele ke sdílení výsledků v oblastech historie navštěvování kin, předvádění a recepci. HOMER: The History of Moviegoing, Exhibition, and Reception, Dostupný z www: < (cit ). 6

13 1945). Z těchto archiválií lze částečně rekonstruovat konkrétní dopady vyhlášek a nařízení, jež byly zveřejňovány v periodikách (především ve Filmovém kurýru a Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstníku Českomoravského filmového ústředí). Důležité informace se nacházejí i v příručkách (například Jak se vede kino a půjčovna) nebo v právnických studiích (Filmové právo, Přehled práva filmového). Archiv města Brna disponuje rozsáhlým fondem obsahujícím písemnosti jednotlivých brněnských kin, jejichž datace ale bohužel v drtivé většině končí před počátkem okupace. Tyto písemnosti obsahují převážně dokumenty týkající se kinolicencí a stavebních úprav, avšak programové záležitosti či komunikace s půjčovnou jsou zde k nalezení jen velmi vzácně. Okrajově načrtnu problematiku geografie města Brna a tu vztáhnu k poloze kin v různých čtvrtích i kin k sobě navzájem. To mi pomůže zodpovědět, nakolik sociální a popřípadě národnostní rozdíly jednotlivých čtvrtí souvisely s rozdělením kin, s jejich dramaturgií či druhem publika konkrétního kina. Data o počtu obyvatel a národnostním složení jednotlivých městských částí čerpám z encyklopedie Karla Kuči Brno. Vývoj města, předměstí a jeho připojených vesnic, 14 podrobné údaje o kinech pocházejí z publikací Seznam čs. kin podle stavu 15. listopadu 1935, Seznam čs. kin podle stavu 1. května 1937 a nepublikovaného seznamu kinematografů z roku Nezbytné jsou statistické publikace domácího filmového hospodářství Jiřího Havelky, Ročenky Ústředního svazu kinematografů a jeho nástupců a podobné ročenky pro německý filmový trh Handbuch der Filmwirtschaft Alexandera Jasona. 14 Kuča, Karel (2000): Brno. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset. 15 Nacházejícím se v Národním filmovém archivu. NFA, f. ČMFÚ, inv. č Seznam kinematografů v Čechách a na Moravě (podle stavu 31. března 1943). 7

14 Polohu jednotlivých kin zanesu do historických map, 16 což mi pomůže zodpovědět otázky týkající se možných souvislostí mezi polohou biografu ve městě a druhem publika, jež ho navštěvovalo nejčastěji, a případně i dramaturgií konkrétního kina. Případ města Brna byl ale komplikovanější svým dvojnárodnostním charakterem. Pro lepší funkčnost a přehlednost jsou mapy rovněž zpřístupněny online pomocí Google Maps. 17 Kinematografickému prostoru města Brna se věnuje zejména sborník Kinematografie a město, 18 jehož příspěvky mapují ranou éru zdejších kin a významných postav spjatých s filmem. Vyčerpávajícím způsobem o jednotlivých kinech pojednává dosud nevydaný rukopis amatérského historika Václava Nováka, 19 z něhož čerpám některé detailní informace. Poznatky o správním rozdělení Brna, jeho sociálních a národnostních charakteristikách jeho čtvrtí jsem čerpal také ze starší a době svého vzniku poplatné, ale přesto přínosné publikaci Dějiny města Brna 2 sestavené Jaroslavem Dřímalem a Václavem Pešou z roku Důležitá je i kniha Petra Szczepanika Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let, která je zásadní pro pochopení výchozí situace třicátých let. Tématem kolaborace či odporu jednotlivců našeho filmového života se zabývá Lukáš Kašpar v knize Český hraný film a filmaři za protektorátu: propaganda, kolaborace, resistence. Lucie Roušová se v diplomové práci V organisaci síla. Spolkový život kinomajitelů v Československu mezi světovými válkami podrobně věnuje fenoménu spolkových kin a zabývá se 16 Historické mapy jsou v této práci použity se souhlasem Mgr. Viléma Waltera. Dostupné z: < (cit ). 17 V tomto případě pocházejí mapové podklady ze současné situace, kombinované s historickými údaji o kinech (Google Maps bohužel nedisponují historickými mapovými podklady). 18 Skopal, Pavel (ed.) (2005): Kinematografie a město. Studie z dějin lokální filmové kultury. Brno: Masarykova univerzita. 19 AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů

15 v ní činností svazů kinematografů. 20 Fungováním poboček amerických půjčoven v meziválečném Československu se zabývá ve svých pracích Daniela Paulová, 21 poznatky o částečné provázanosti filmové výroby a provozu kin obsahuje diplomová práce Michala Večeři, která se zabývá fungováním filmové výrobny a půjčovny Elektafilm. 22 Diplomová práce Petry Surové Sdružení premiérových biografů ( ) vychází z knihy zápisů tohoto pražského sdružení, kterou také použiji jako doklad o výchozí situaci k rozdělení kin a jejich provozu ve třicátých letech. 23 Tematicky je práce svázána s výzkumným projektem Filmové Brno, jenž je realizován na Ústavu filmu a audiovizuální kultury na Masarykově univerzitě. K ověření konkrétních dopadů distribučních změn a hracích řádů jsem využil databázi projektu mapující program brněnských kin, 24 dále využiji zveřejněné rozhovory s pamětníky. Tyto rozhovory jsou přínosné zejména ve věci kritéria pro výběr návštěvy konkrétního kina a současně odhalují vztahy mezi Čechy a Němci v meziválečném období. 20 Roušová, Lucie (2010): V organisaci síla. Spolkový život kinomajitelů v Československu mezi světovými válkami. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita. Dostupná z: < (cit ) 21 Paulová, Daniela (2011): United Artists, pražská filiálka Silné čtyřky. Půjčovenský obchod amerických společností v Československu v první polovině 20. století. Bakalářská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita. Dostupná z: < _prazska_filialka_silne_ctyrky_.doc>. (cit ). Paulová, Daniela (2014): Hollywood v Československu. Fenomén pražských filiálek hollywoodských společností v Československu v 1. polovině 20. století. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita [v tisku]. Druhá zmiňovaná práce detailně mapuje například podrobnosti jednání o znovuvstoupení amerických filmů na československý trh po jeho bojkotu na počátku roku 1935 a odkrývá četné personální vazby mezi významnými osobnostmi domácího filmového života. 22 Večeřa, Michal (2012): Elektafilm největší výrobní koncern československého filmu v meziválečném období. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita. Dostupná z: < (cit ). 23 Surová, Petra (2013): Sdružení premiérových biografů ( ). Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova. Dostupná z: < (cit ). 24 Dostupná z: < (cit ). 9

16 3. HISTORICKÝ ÚVOD 3. 1 Úvod do problematiky a vývoje filmové distribuce Na rozdíl od situace ve Spojených státech, kde se postupně ustavoval a ovlivňoval studiový systém filmové výroby, star system, a v návaznosti na to i distribuční systém, do Evropy se dostal již částečně konsolidovaný model předvádění. Ve Spojených státech se s pokračující kinofikací zvláště ve velkých aglomeracích začíná vytvářet síť vztahů mezi jednotlivými biografy. Kino, které mohlo nabídnout za filmovou novinku nejvyšší částku, ho získalo jako první a v těchto kinech zpravidla titul vykázal také nejvyšší zisky. To se týkalo především luxusních kin v centrech velkých měst, kde bylo vstupné nejvyšší. Čím delší čas uplynul od premiéry, titul přestával být pro publikum atraktivní a začal vykazovat menší zisky. Tím se také postupně dostával do menších a méně prestižních kin na periferiích měst a do kin v menších sídlech. Biografy se postupně profilovaly na podniky různých kategorií. Lišily se aktuálním programem a výší vstupného, technickou úrovní, kapacitou diváků, dopravní dostupností, vzhledem či poskytovanými doplňkovými službami (občerstvení, šatna, apod.). 25 Kina s nejvyššími zisky proto zpravidla dále investovala do svého zázemí a tím zvyšovala svou prestiž. Takto docházelo k samovolnému rozdělení kin na premiérová, reprízová a kina dalších práv Jedním z nejúspěšnějších je takzvaný Balaban & Katz system. Srov. Gomery, Douglas: The Movies Become Big Business: Publix Theatres and the Chain Store Strategy. Cinema Journal, 18, (1979), č. 2, s Gomery, Douglas (1992): Shared Pleasures: A History of Movie Presentation in the United States. Wisconsin: University of Wisconsin Press, s

17 Domácí situace vykazovala oproti situaci v USA rozdíly. Nejzřetelněji se to týkalo roztříštěnosti a decentralizace československého kinotrhu. Počtem zde převažovala technicky zastaralá a malá kina hrající pouze několik dní v týdnu. Silným segmentem zde byl i 19 % podíl německých kin v pohraničí, přičemž tato byla orientována na německý trh a měla odlišný vývoj a repertoár, než kina v ostatních částech země. Fakticky byly tyto oblasti domácími půjčovnami chápány jako cizí území, ve kterých byla malá šance finančně zhodnotit české filmy. 27 Až na výjimky zde nedocházelo k vertikální integraci mezi řetězci kin, které by řídily výrobny či půjčovny. 28 Příčinou toho byla především ministerská vyhláška z roku 1921, která nařizovala zemským úřadům přidělovat kinolicence jen obecně prospěšným spolkům, nikoli fyzickým osobám. 29 Výsledkem ale bylo, že kino dále provozoval majitel, jenž byl zaštítěn spolkem či organizací, která fakticky nemusela mít žádný vliv na provoz kina. Toto propůjčení spolkové licence jednotlivcům se označovalo jako propachtování licence, které bylo sice nezákonné, nicméně tolerované. 30 Až do období protektorátu, kdy se změnil licenční systém na koncesní, 31 se setkáváme s tímto dvojím označováním vlastnických poměrů kin: licencionář (nebo také držitel licence spolek) a provozovatel (či obchodvedoucí fyzická osoba, zároveň nejčastěji i vlastník kina). V době okupace také Inhaber a Pächter. 27 Szczepanik, Petr (2009): Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let. Brno: Host, s Srov. Článek poukazující na zainteresovanost půjčoven na některých kinech. Naše půjčovny. Filmový kurýr, 6, (1932), č. 37, (9. 9.), s Srov.: Skupa, Lukáš: Dobývání "zlatých dolů". Obměna vlastníků kinematografických licencí v Brně, Iluminace. Časopis pro teorii, historii a estetiku filmu, 21, (2009), č. 3, s Štábla, Zdeněk (1992): Vývoj filmového obchodu za Rakouska-Uherska a Československé republiky ( ). In: Klimeš, Ivan (ed.): Filmový sborník historický III. Praha: Český filmový ústav, s Nařízení Českomoravského filmového ústředí o provozu kinematografických podniků. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 3, (1943), č. 11, (30. 7.), s

18 Také nástup zvuku změnil domácí distribuční praxi. Ačkoli všechna ekonomicky významná kina byla ozvučena do dvou let od počátku zavádění zvuku v létě 1929, 32 tento proces byl postupný a byl dokončen až v druhé polovině třicátých let (viz s ). Produkce českého zvukového filmu byla třikrát až čtyřikrát dražší než filmu němého. 33 I z tohoto důvodu se musel nárůst cen promítnout na výši půjčovného a dočasně i vstupného. Po opadnutí prvotní vlny zájmu o zvukový film a vlivem postupující krize se začíná návštěvnost kin snižovat. Důsledkem zdražení produkce klesal počet premiérovaných titulů uváděných v jedné sezóně a prodlužovala se průměrná doba jejich hraní (ovšem zdaleka ne tak prudce jako v období protektorátu). Tím napomohl nástup zvuku k prohloubení rozdílů mezi premiérovými a reprízovými nebo venkovskými podniky. 34 Ale stále díky neexistenci jasně daného pořadí kin docházelo k uzavíracím a termínovacím problémům při zadávání filmů, což se následně projevovalo v jejich nedostatečném finančním zhodnocení. Počet premiérovaných titulů v našich kinech a jejich složení podle zemí původu významně kolísaly sezónu od sezóny. 35 Přesto se v našich podmínkách ustálily některé prvky převzaté ze zahraničních distribučních strategií. Nejdůležitějším segmentem trhu byla dvacítka pražských premiérových kin v okolí Václavského náměstí, která se v roce 1928 organizovala ve Sdružení premiérových biografů v ČSR. Převážně v těchto 32 Szczepanik, Petr (2009): Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let. Brno: Host, s Szczepanik, Petr (2009): Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let. Brno: Host, s Szczepanik, Petr (2009): Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let. Brno: Host, s Szczepanik, Petr (2009): Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let. Brno: Host, s

19 kinech přicházely do československé distribuce nové snímky a stále častěji platilo, že film, kterému se vede špatně na Václavském náměstí, pravděpodobně nebude mít velké naděje na úspěch ani později Metody nasazování filmů do kin Sdružení premiérových biografů v ČSR se mimo jiné snažilo prosadit nejméně čtrnáctidenní rozestup mezi premiérou a reprízou, kdy je film stažen z oběhu a není v dostupné oblasti k vidění. Toto je praktika pocházející ze Spojených států, kde pod označením run-clearance-zone zaručovala nejsystematičtější zhodnocení filmu během jeho distribučního cyklu. 37 Termínem run označujeme hrací práva jednotlivých tříd kin: first-run theater, tedy česky premiérové kino; second-run theater = reprízové; atd. (těchto runs mohlo být v USA až deset). Vstupné do kin jednotlivých tříd se s každým dalším postupem filmu snižovalo. Mezi nimi se dodržovaly clearances, tedy rozestupy, kdy film nebyl v žádném kině v okolí k vidění. Existence rozestupů rozdělila publikum na majetnější či méně trpělivé 36 V pražském prostředí se objevuje ještě termín prodloužené premiéry, který figuruje mezi nimi. Přichází v půli třicátých let jako kompromis pro přijetí čtyř vinohradských biografů do Sdružení premiérových biografů, které ale hrají premiéry jen výjimečně. Tyto prodloužené premiéry se odlišují od repríz tím, že mohou ihned navazovat na premiéry, bez obvyklého minimálního dvoutýdenního rozestupu a se srovnatelnou výší vstupného, jako v běžných premiérových biografech. Szczepanik, Petr (2009): Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let. Brno: Host, s. 96. Srov. NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, Návrhy zřídit podobnou sekci přicházely ale již dříve: V Praze není dobrých reprisových biografů, není přechodu mezi premierami a třetími týdny a situace na trhu premier jest ztížena tím, že půjčovny musí si zhruba dáti zaplatit film již v premiéře, poněvadž druhý a hlavně třetí týdny jsou finančně slabé. Žádost sleduje záměr vyhranění premiér a zavedení pokračování premiér místo hraní v reprise. Velkým kinům by se tímto krokem měla zvýšit nabídka a rozšíří se možnosti dalšího nasazení filmů po premiéře, ale stále za premiérové vstupné, domnívá se kinomajitel Osvald Kosek. NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, Gomery, Douglas (1992): Shared Pleasures: A History of Movie Presentation in the United States. Wisconsin: University of Wisconsin Press, s

20 diváky, kteří nečekali, až bude film promítán za pár týdnů v kině nižší úrovně za nižší vstupné, a na méně majetné či návštěvníky, pro které nebylo důležité vidět film co nejdříve. Stanovením tohoto jasného prahu došlo k pokrytí všech druhů publika a tím i maximalizaci zisků. 38 Termín zone označuje městskou kinofikovanou oblast, která je schopna uspokojovat diváckou poptávku v určitém území. Jedna ze základních otázek obchodních podmínek upravujících smlouvu mezi kinem a půjčovnou je, zda kino půjčovně zaplatí film na fix či na procenta. S první variantou se na domácím kinotrhu setkáváme v méně lukrativních případech: na fix uzavírají půjčovny s kiny své zboží v případech, kdy se jedná o starší film, od jehož premiéry již uplynula delší doba, či je prodáván do méně ekonomicky významného (reprízového či venkovského) kina. 39 Dále byly na fix půjčovány běžně týdeníky, dodatky (krátké, většinou kulturní filmy) či pohádky, tedy především ty druhy filmů, které nebyly primárním obchodním artiklem půjčoven. Ve Spojených státech ve třicátých letech půjčování na procentuální podíl z hrubé tržby převažovalo. (Od podílu z tržby se zpravidla odečítal house allowance.) 40 Typické podmínky se pohybovaly v rozmezí % 38 Gomery, Douglas (1992): Shared Pleasures: A History of Movie Presentation in the United States. Wisconsin: University of Wisconsin Press, s Na objednacím listě Lucernafilmu a pražského kina Beránek vidíme, že český film Nebe a dudy byl zapůjčen na týdenní společné hraní s kiny Maceška a Flora na 43 % tržby (s garancií korun) s blíže nespecifikovaným dodatkem na stejnou hrací dobu půjčeným na fix 350 korun. Objednací list. NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 333, fol. 6. Všechna zde zmiňovaná vinohradská kina spadala mezi větší kina druhých práv (po uplynutí domluveného rozestupu mohla hrát filmy po pražských premiérových kinech). Před vznikem protektorátu patřila tato kina mezi premiérová a ve Sdružení premiérových biografů byla zařazena do nejnižší, třetí třídy (viz pozn. 80 na s. 29). Kapacita kina Maceška byla 933 sedadel a Flora měla na konci dvacátých let 1200 sedadel, ale v Seznamu kin v Československé republice podle stavu 1. listopadu 1930 je již uveden údaj o 919 sedadlech. Kino Beránek mělo v roce míst, jejichž počet byl zvýšen na 800. Seznam kin v Československé republice podle stavu 1. listopadu (1931). Praha: Zemský svaz kinematografů, s. 8. Srov. Surová, Petra (2013): Sdružení premiérových biografů ( ). Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova, s Objednací list. NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 333, fol Termín house allowance představuje fixní částku, která je smluvně přiznána kinu, obvykle jde o mírně navýšené režijní náklady kina. V domácím prostředí o něčem takovém nejsou zmínky, kino si na 14

21 tržeb první týden (v dobách největší konjunktury studií velké pětky až 75 %), druhý týden %, s dalšími týdny se podíl snižoval. 41 V Německu se s příchodem zvuku zvýšilo v roce 1930 půjčovné na 25 % v případě němého filmu a 35 až 40 % v případě zvukového. Mimoto začaly být od kinomajitelů požadovány minimální garancie (viz níže). 42 Oproti tomu se v Československu půjčovné pohybovalo obecně na vyšších procentuálních hodnotách. Právě snaha stanovit jeho maximální výši byla hlavním cílem Sdružení premiérových biografů. Svoji část viny na tom pravděpodobně neslo úzké provázání výroby s půjčovnami a tím i silnější postavení tohoto segmentu na trhu na úkor kin. 43 V případě českého filmu (zde na příkladě vinohradských biografů druhých práv) činilo totiž půjčovné na přelomu třicátých a čtyřicátých let v prvním týdnu běžně %, v druhém a dalším týdnu %. V případě cizího filmu se sazba pohybovala okolo %. 44 Zato kina nižších práv a venkovská kina s menšími výnosy platila film na fix, stejně jako v případech, kdy od premiéry filmu uplynula již delší doba. 45 svůj provoz muselo vydělat samo. Srov. Schiller, Suzanne Ilene (2002): The Relationship Between Motion Picture Distribution and Exhibition: An Analysis of the Effects of Anti Blind Bidding Legislation. In: Hark, Ina Rae (ed.): Exhibition, The Film Reader. London: Routledge, s Schiller, Suzanne Ilene (2002): The Relationship Between Motion Picture Distribution and Exhibition: An Analysis of the Effects of Anti Blind Bidding Legislation. In: Hark, Ina Rae (ed.): Exhibition, The Film Reader. London: Routledge, s Jason, Alexander (1930): Handbuch der Filmwirtschaft. Band III. Berlin: Verlag für Presse, Wirtschaft und Politik, s Szczepanik, Petr (2009): Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let. Brno: Host, s Objednací listy vinohradských biografů Flora, Maceška a Beránek ze září 1939 až června NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 333, fol Viz přílohu 1 (obj. list kina Maceška z ), srov. objednací list kina Slavia (Sport) v Brně Židenicích z NFA, f. Kosmosfilm, inv. č. 42, fol. 8. (viz přílohu 2). 45 Srov. Szczepanik, Petr (2009): Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let. Brno: Host, s ; Většina premiérových filmů se totiž hraje tak, že půjčovny jsou procentuálně zúčastněny na zisku. Naproti tomu v kině Central, jako v jiných reprisových biografech, se povětšině hrálo za předem stanovenou úhradu. Podvody nájemců brněnských kin. Už nyní je zjištěna škoda přes 15

22 Spolu s procentuálním podílem z tržby bylo běžné požadovat po kinech minimální garancii. Tento termín má dva částečně související, přesto odlišné významy. Garancií se ve většině filmově-historických prací zabývajících se českým filmem rozumí finanční spoluúčast premiérového kina na vzniku českého filmu. 46 Pokud je vedení dotyčného kina přesvědčeno o možném úspěchu filmu, po zaplacení příspěvku získá k titulu práva na jeho premiérové uvedení. Garanciemi byly ale také označovány způsoby ochrany půjčoven, které se takto jistily pro případ nedostatečného výdělku filmů půjčovaných na procenta, a proto stanovovaly nejnižší kinem splatné půjčovné. Kupříkladu na objednávkovém listě půjčovny Ufa-Film pražskému kinu Maceška ze září 1939 vidíme konkrétně specifikované údaje: minimální hrací doba, procentuální podíl a nejnižší garancii. U dvou českých filmů je hrací doba formulována na 7 14 dní (zato u cizích, převážně německých na sedm dní), procentuální podíl 40 % (u ostatních 35 %), a nejnižší garancie stanovena na a korun (u ostatních a korun) Nekalé způsoby zadávání filmů Československá situace ve filmové distribuci byla během třicátých let v nevyhovujícím stavu a také proto zde zdomácněly některé, v dobové terminologii označované jako nekalé či kontroverzní praktiky, které u nás nejprve začaly používat americké půjčovny. sto tisíc. Lidové noviny (ranní vydání), 47, (1939), č. 113, (3. 3.), s. 4; Objednací list kina Slavia (Sport) v Brně Židenicích z NFA, f. Kosmosfilm, inv. č. 42, fol. 8. (viz přílohu 2). 46 Srov. Szczepanik, Petr (2009): Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let. Brno: Host, s Objednací list půjčovny Ufa-Film a kina Maceška na Královských Vinohradech, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 333, fol. 2. Zde se jistě nejedná o systém podpory českého filmu vzhledem k nízkým částkám i faktu, že je garancie vyžadována i u německých filmů. 16

23 Mezi nejčastější patřil block booking (česky navěšování), při kterém půjčovna prodávala filmy v balíčku, ve kterém byl zpravidla kinem požadovaný film, ke kterému byly navěšené méně atraktivní filmy, které se tak distributor snažil zpeněžit. Samostatně žádaný film dostupný nebyl, a kino tak muselo objednat všechno nebo nic. Ačkoli kinematografické spolky a svazy v Československu měly interní dohodu takové nátlaky půjčoven odmítat a navěšování bylo společně s prodejem naslepo roku 1931 vyhláškou ministra obchodu zakázáno, 48 praxe se ani poté příliš nezměnila a navěšování probíhalo nadále. Půjčovny nebyly nuceny svoji praxi měnit i z důvodu, že většinou se našel kinomajitel, který nabídku přijal, třeba i navzdory dohodě s ostatními kiny, že budou postupovat jednotně a nenechají se takto půjčovnami vydírat. V ČSR se tato praxe uchytila ze specifických příčin: díky větší popularitě domácího filmu bylo již od němé éry pro půjčovny snadnější používat český film jako atrakci, na který mohly navěsit zahraniční a méně úspěšné filmy. 49 Další rozšířenou praktikou byl blind bidding (česky prodej naslepo), kdy majitel kina objednává film, který sám neviděl. Z části jde o technický problém; majitelé (zejména venkovských) kin museli za filmem cestovat a po jeho zhlédnutí se rozhodnout, zda ho ve svém kině představí nebo ne. Do prodeje naslepo tedy není majitel kina nucen půjčovnou, ale závisí do jisté míry na něm, zda film naslepo objedná. Kromě mediálních ohlasů v obchodně orientovaných časopisech pro kinomajitele (Filmový kurýr, Film; speciálně pro moravská kina Kinoreflex či 48 Zákaz navěšování a prodeje naslepo. Filmový kurýr, 6, (1932), č. 1, (1. 1.), s Szczepanik, Petr (2009): Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let. Brno: Host, s

24 Zpravodaj Zemského svazu kinematografů pro zemi Moravskoslezskou; pro sudetoněmecký trh Internationale Filmschau, aj.) má majitel menšího kina několik dalších možností, jak získat informace, které mu pomohou v rozhodnutí, zda učiní objednávku: může přijet do většího města na premiéru filmu Sdružení premiérových biografů například poskytovalo venkovským kinomajitelům k tomuto účelu speciální zvýhodněnou cenu; 50 nebo také mohl film vidět na filmové burze. Pražská filmová burza sice ve dvacátých letech fungovala, ale s nástupem zvuku zanikla. Ve třicátých letech se vyskytovaly nepravidelné projekce v sídlech velkých půjčoven (zejména amerických), které ale nebyly venkovským kinomajitelům snadno přístupné. 51 Československý filmový trh nebyl tak silný, aby mohl v tomto napodobit burzu v Ústí nad Labem, kde sídlil Fachverband der deutschen Filmtheater in CSR, jehož burza na našem území fungovala a byla přizpůsobena podmínkám našeho německy mluvícího území. 52 Vhodný příklad poskytují inzeráty uveřejněné ve Zpravodaji Zemského svazu kinematografů pro zemi Moravskoslezskou, ve kterém byly otiskovány nabídky filmů k distribuci včetně různých doporučení. Například k Tygru z Ešnapuru a Indickému hrobu se doporučovalo nejlépe hráti oba a dávati je v krátkém intervalu za sebou. Obchodně dobré. 53 Nebo: Film [Studentka Helena Vilfurová] se však hodí jen pro města a to jen pro ta, kde jest 50 K žádosti ústředního svazu biografů, aby premierové biografy poskytovaly režijní vstupenky majitelům venkovských biografů, kteří tímto způsobem chtějí se přesvědčiti o hodnotě půjčovnami nabízeného filmu, schváleno odpověděti, že tato výhoda je v praxi našimi členy již dávno poskytována. Bylo však znovu členům doporučeno vycházeti venkovským kolegům vstříc. NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, Srov. Szczepanik, Petr (2009): Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let. Brno: Host, s Srov. Roušová, Lucie (2010): V organisaci síla. Spolkový život kinomajitelů v Československu mezi světovými válkami. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, s Zprávy: Zpravodaj Zemského svazu kinematografů pro zemi Moravskoslezskou, 1, (1938), č. 1, (březen), s

25 dostatek studentského dorostu a inteligence. Pro venkov méně vhodný. 54 U Její pastorkyně se uvádí, že venkovská kina, která film hrála, (Uh. Hradiště, Břeclav, Boskovice) hlásí úspěch. 55 Tyto dvě praktiky, prodej naslepo a navěšování, prošly při příchodu na československý trh nejnižším stupněm adaptace. Existence pochybných praktik v USA měla ale jiné pozadí a motivace. Především zde byla větší konkurence mezi řetězci kin a snaha o její eliminaci. Tato oligopolní situace vyvrcholila v roce 1948 případem United States v. Paramount Pictures, Inc. a vyhlášením takzvaného Paramount Decree. 56 Jeden z nejpodstatnějších antitrustových zákonů zamezil filmovým studiím vlastnit současně kina, ve kterých měly dotyčnými studii produkované filmy exkluzivní práva. Tento zásadní krok následně změnil způsob fungování celého systému produkce distribuce předvádění v USA. Suzanne I. Schiller ve svém příspěvku věnujícímu se americké situaci zmiňuje i některé méně běžné praktiky. Jednou z nich byl i four-walling: distributor si v tomto případě pronajal celé kino a vzal na sebe veškeré náklady i zisky. V USA je tento způsob dnes v malém měřítku tolerován, jelikož je kino osvobozeno od veškerých rizik. 57 V době protektorátu lze za způsob four-wallingu považovat NSDAP Parteifilmveranstaltungen, což byly uzavřené projekce pro říšskoněmecké občany a členy strany. 54 Zprávy: Zpravodaj Zemského svazu kinematografů pro zemi Moravskoslezskou, 1, (1938), č. 4, (červen), s Zprávy: Zpravodaj Zemského svazu kinematografů pro zemi Moravskoslezskou, 1, (1938), č. 1, (březen), s Gomery, Douglas (2005): The Hollywood studio system: a history. London: BFI Publishing, s Schiller, Suzanne Ilene (2002): The Relationship Between Motion Picture Distribution and Exhibition: An Analysis of the Effects of Anti Blind Bidding Legislation. In: Hark, Ina Rae (ed.): Exhibition, The Film Reader. London: Routledge, s

26 Z opačného konce, tedy z iniciativy kin, přichází product splitting: několik kin se domluví mezi sebou na podmínkách společného hraní, a koupí od distributorů výhradní práva na určité území. Tím dochází k omezení konkurence, ale zároveň může dojít ke škodám tím, že je film uváděn v nevhodném kině. 58 V československém prostředí se vyskytuje podobný způsob, označovaný jako hraní v kombinaci, 59 kdy se kina domluví na současném hraní jednoho titulu. Jednou z příčin rozmachu hraní v kombinaci v meziválečné Praze mohla být neochota velkého kina přistoupit na mnohdy nevýhodné podmínky půjčovny. Ta tak raději oslovila s nabídkou dvě nebo tři menší kina, která by s vidinou hraní premiéry spíše souhlasila s podmínkami půjčovny. 60 V pražských premiérových kinech docházelo ke kombinacím často, i když byly omezeny maximálním počtem kombinujících kin a hracích týdnů. Pokud premiérové promítání probíhalo v jednom kině, používal se termín hraní v exklusivitě (či hraní v solu). Hraní v kombinaci zpravidla uplatňovala dvě až tři kina, která byla vzdálena dostatečně daleko od sebe a pokrývala různé městské části; v Praze například během roku 1935 nejčastěji kombinovala kina Fénix a Lucerna, Gaumont a Hollywood, Juliš a Passage, Hvězda a Koruna; z brněnských nejvíce kombinací hrála Republika a Stadion, kina taktéž od sebe dostatečně vzdálena. Pokud ale vedoucí kin špatně odhadli úspěšnost snímku, mohlo snáze dojít ke snížení konkurenceschopnosti a k nižším ziskům kin a následně i půjčovny. 58 Schiller, Suzanne Ilene (2002): The Relationship Between Motion Picture Distribution and Exhibition: An Analysis of the Effects of Anti Blind Bidding Legislation. In: Hark, Ina Rae (ed.): Exhibition, The Film Reader. London: Routledge, s Viz NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, Ing. Sonnenfeld navrhuje: Filmy by se uzavíraly pouze v solu, tím by velké premiérové biografy měly obsazeny veškeré termíny a byly by u menších kin nuceny zadávat v kombinaci. NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí,

27 Ve třicátých letech uplatňovalo Sdružení premiérových biografů vůči svým členským kinům omezení maximálního počtu kombinujících kin. 61 Později během protektorátu bylo i hraní v kombinaci redukováno hracími řády, a to v případě českých filmů striktnějšími pravidly, než u filmů ostatního původu. I touto cestou se omezovalo hraní českých filmů. 62 V souvislosti s možnou vzájemnou konkurencí kin mezi sebou navzájem je nutné zmínit termín výluky. Výlukami se v meziválečné době označoval příslib, že dané tituly nedostane konkurent ze stejné čtvrti nebo městečka. 63 Tyto výluky byly také pro každé kino specifikovány v objednacích listech půjčoven. Později za protektorátu byly v případech blízkých kin vyhlašovány výluky v hracích řádech s povinným dodržováním (viz obr. 6 na s. 67). V této kapitole jsem poukázal na problémy distribuce v meziválečném Československu (včetně srovnání se situací v zahraničí), především na zakázané a přesto tolik rozšířené nekalé praktiky při zadávání filmů do kin. V některých případech se pobočky amerických půjčoven podílely na rozšíření těchto praktik na našem trhu, ve většině případů to byly ale samy domácí půjčovny, které si nekalé praktiky přizpůsobily domácím podmínkám; zejména se jednalo o navěšování cizích filmů na české filmy. Konkrétním situacím ve vztazích mezi kiny a půjčovnami se věnuji níže v kapitole Provozování kin pohledem pražského Sdružení premiérových biografů v ČSR. 61 V kombinaci mohly hrát maximálně dvě pražská premiérová kina, v případě zahraničních filmů tři. České filmy bylo zakázáno kombinovat s nečlenskými biografy. Srov: Szczepanik, Petr (2009): Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let. Brno: Host, s Nařízení o hracím řádu pro kinematografy ve Velké Praze a Velkém Brně. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 2, (1942), č. 11, (1. 8.) s Srov: Szczepanik, Petr (2009): Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let. Brno: Host, s

28 4. GEOGRAFICKÝ KONTEXT MĚSTA BRNA Mezi tři nejrozšířenější teorie vývoje městského prostoru patří Burgessova teorie koncentrických zón, Hoytova teorie sektorů a Harris- Ullmannova teorie více jader. 64 Pro cíle této kapitoly se inspiruji některými poznatky Homera Hoyta a jeho teorií sektorů z roku Ty předpokládají, na rozdíl od Burgessovy teorie, rychlejší rozvoj města podél řek, železnic a silnic, což je v případě Brna určeno mimo jiné i kopcovitým terénem v severní části města. Již nekladou důraz na polohu prstencovitých zón okolo centra, které se proměňují podle sociálního statutu obyvatelstva, ale pracují se sektory, jejichž rozložení závisí na mnoha socioekonomických faktorech. V meziválečné době je možné jasně definovat například sektory nejrozsáhlejších průmyslových zón: Zbrojovka podél řeky Svitavy, První brněnská strojírna v Olomoucké ulici, Vaňkovka a Královopolská strojírna byly jedny z největších zaměstnavatelů ve městě a přilehlé oblasti se již od počátku průmyslové revoluce měnily na dělnické čtvrti. 65 Mezi sektory obývané úřednickými středními třídami můžeme zařadit oblast Žlutého kopce, Kraví hory, Veveří a Masarykovu čtvrť, jejíž část přímo nesla název Úřednická čtvrť. Součástí Brna se stala od roku 1919 i sídla ryze venkovského charakteru jako Tuřany, Slatina, Komín, Jundrov či Lískovec. 66 Terénní překážky, vodní toky a železniční tratě rozdělily území Brna na 7 základních, víceméně uzavřených oblastí z hlediska pozemní dopravy. 64 Schwab, William A. (1992): The sociology of Cities. New Jersey: Prentice Hall. In: Dokoupilová, Hana (2005): Sociální struktura města Brna. Bakalářská diplomová práce. Brno: Masarykova Univerzita, s V roce 1930 již strojírenství v Brně zaměstnávalo celkem zaměstnanců a převážilo nad do té doby dominantním textilním průmyslem, jehož podíl na brněnské zaměstnanosti se začal snižovat. V textilkách pracovalo v roce lidí. Pajtl, Ondřej (2013): Vývoj, transformace a současný stav strojírenského průmyslu v městě Brně. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, s Viz příslušné kapitoly o jednotlivých sídlech. Kuča, Karel (2000): Brno. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset, s

29 Oblasti se rozkládají radiálně [odstředivě] kolem vnitřního města [...]. 67 Tuto radiálně směrovanou situaci kopírovalo i rozmístění kin. Na mapě brněnských kin podle situace v roce 1937 (viz přílohu A) jsou zřetelné (mimo vnitřního města s převážně premiérovými kiny) dva převládající typy rozmístění: odstředivý, zejména v severním směru na Královo Pole a ve východním směru podél Cejlu, dále existují sektory s více kiny v bezprostřední vzájemné blízkosti, zejména v případě tří židenických kin a také u dvou husovických a královopolských, díky čemuž mezi nimi byly vyhlášeny výluky Národnostní a sociální stratifikace Město Brno mělo ve třicátých letech specifické postavení v rámci Československa: Jako hlavní město Moravy, její správní a průmyslová metropole v sobě věrně odráželo problematický dvojnárodnostní charakter země. Město leží na hranici dominantních národností země české i německé [...]. 68 V té době to bylo druhé největší československé město s obyvateli a výraznou německy mluvící menšinou. 69 Okolo roku 1900 se k německé národnosti hlásily přes dvě třetiny obyvatel Brna, v roce 1919 se hlásilo k české národnosti již 60,9 % obyvatel, k německé národnosti 34,4 % obyvatel a zbylé 4,7 % obyvatel se hlásily k židovské a jiným národnostem. Ke konci roku 1930 (kdy proběhlo poslední 67 Kuča, Karel (2000): Brno. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset, s Zapletal, Tomáš (2008): Cesta k českému velkoměstu. Srovnávací studie o brněnském převratu r Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, s Dostupná z: < (cit ) 69 Bratislava se ocitla v počtu obyvatel před Brnem až v druhé půlce osmdesátých let příčinou osídlování dokončené panelové výstavby na Petržalce. In: Počet obyvatel Brna Český statistický úřad. Dostupný z: < (cit ); Databáze Slovstat: < (cit ). 23

30 sčítání před druhou světovou válkou) dochází k ustálení poměru zhruba 76 % Čechů ku 20,3 % Němců. Tato rozsáhlá proměna národnostního složení a zčásti i chápání národnosti se odrážela i v obsazování úředních funkcí a změně podílu Čechů a Němců v účasti na brněnském veřejném životě. Brzy po převratu a vzniku Československa bylo dnem 16. dubna 1919 připojením měst Královo Pole a Husovice a dvaadvaceti dalších obcí vyhlášeno tzv. Velké Brno. 70 Tento krok byl především administrativním triumfem nad německými spoluobčany, jejichž podíl ve Velkém Brně se tímto zmenšil a určující vliv na správní záležitosti zemského města převzali Češi. 70 Byly to tyto obce: Židenice, Juliánov, Maloměřice, Obřany, Řečkovice, Medlánky, Žabovřesky, Komín, Jundrov, Kamenný Mlýn, Kohoutovice, Bohunice, Přízřenice, Starý Lískovec, Nový Lískovec, Dolní Heršpice, Horní Heršpice, Komárov, Černovice, Brněnské Ivanovice, Tuřany a Slatina. Kuča, Karel (2000): Brno. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset, s

31 Obr. 1. Národnostní složení jednotlivých brněnských částí podle stavu v roce Velikost výsečového grafu v jednotlivých městských částech poměrově zohledňuje počet jejich obyvatel. Vpravo nahoře situace ve vnitřním Brně Data i mapový podklad pocházejí z této publikace: Kuča, Karel (2000): Brno. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset, s. 228, (příslušné kapitoly o sídlech). 25

32 Z výše uvedené mapy vidíme, že mimo vnitřního města bylo silné německé osídlení v západovýchodním pásu rozkládajícím se jižně od Brna, konkrétně v městských částech Černovice, Komárov, Dolní a Horní Heršpice, Dvorská a Přízřenice. České obyvatelstvo dominuje naopak v převážně severních částech města (Královo Pole, Žabovřesky, Řečkovice), a na rozdíl od Němců tvoří v některých částech jako Bystrc, Chrlice, Komín, Líšeň, Slatina či Tuřany národnostně téměř jednolité osídlení. Je zajímavé, že Němci tvoří výraznou část v nejlépe sociálně postaveném vnitřním Brně anebo v částech venkovského charakteru (Dvorská, Přízřenice, Starý Lískovec), kdežto pro Čechy je charakterističtější obývat dělnické čtvrti (Juliánov, Židenice, Husovice, Královo Pole). To by korespondovalo s domněnkou, že ekonomický potenciál brněnských Němců byl vyšší než Čechů. 5. MEZIVÁLEČNÁ SITUACE V historickém úvodu byly naznačeny paralely mezi způsoby nasazování filmů v meziválečné době v USA, Německu a Československu. V této kapitole se pokusím podrobněji osvětlit situaci ve filmové distribuci i stav československých kin. Z předválečné doby se nezachovaly téměř žádné přímé doklady o konkrétním rozdělení kin, jejich vzájemné komunikaci, případně o komunikaci kin a půjčoven. Leccos ale lze rekonstruovat z přínosné knihy Sdružení premiérových biografů v ČSR. 72 Další informace lze vyčíst z dochovaných fragmentů fondů Zemského svazu kinematografů v Čechách a Zemského svazu kinematografů v zemi Moravskoslezské. Důležité zmínky obsahují také dobová periodika. 72 Fond tvoří jediná kniha. NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR. 26

33 Tam, kde to rozsah archiválií dovolí, upozorním na konkrétní situace v Praze či Brně. Dvacátá léta jsou pro kinematografický obor dobou rozkvětu. Rozrůstá se jak počet kin, tak i firem zabývajících se půjčovenským obchodem. 73 Ačkoli permanentní neshody mezi půjčovnami a kiny přetrvávaly nejméně až do začátku protektorátu, dominoval tomuto období mírně regulovaný, ale přece jen volný trh se všemi výhodami i problémy. Hlavním důvodem neshod byla především neexistence jednotných půjčovních podmínek a kina a půjčovny se navzájem obviňovaly z přemrštěných nároků. Jak bylo uvedeno výše, kina byla počátkem dvacátých let nucena změnit své vlastnické poměry na základě ministerské vyhlášky, která dovolovala přidělení licence pouze obecně prospěšným spolkům a tělovýchovným jednotám. 74 I přes tato restriktivní opatření se hustota kin nadále zvyšovala a brzy se prostor (alespoň Čech a Moravy) 75 stal přesyceným. Tato situace byla také jednou z příčin rozepří zejména mezi pražskými biografy, jejichž koncentrace byla v centru Prahy nejvyšší v celém Československu a docházelo tím zde k ekonomickému poškozování. Již od počátku dvacátých let se kina začala sdružovat v oborových svazech (Zemský svaz kinematografů v Čechách, Zemský svaz kinematografů v zemi Moravskoslezské, Biografický odbor Československé obce sokolské, Svaz sokolských a jiných biografů aj.), přičemž v případě těch nejsilnějších svazů bylo možné mluvit o snaze ovlivňovat příslušné politické špičky ve svůj prospěch (viz následující kapitolu). 73 Například ještě v roce 1923 připadalo na jednu půjčovnu 11 kin. Štábla, Zdeněk (1992): Vývoj filmového obchodu za Rakouska-Uherska a Československé republiky ( ). In: Klimeš, Ivan (ed.): Filmový sborník historický III. Praha: Český filmový ústav, s Srov. Skupa, Lukáš: Dobývání "zlatých dolů". Obměna vlastníků kinematografických licencí v Brně, Iluminace. Časopis pro teorii, historii a estetiku filmu, 21, (2009), č. 3, s To se netýkalo oblastí Slovenska a Podkarpatské Rusi, kde byla hustota kin výrazně nižší. Havelka, Jiří (1936): Československé filmové hospodářství II. Rok Praha: Nakladatelství knihovny Filmového kurýru, s

34 Počátkem třicátých let konkrétně od roku 1931 (do té doby ještě doznívá euforie ze zvukového filmu) 76 se v Československu naplno projevují následky hospodářské krize: především plošný pokles tržní síly obyvatelstva a následné snížení návštěvnosti kin. V tomto období také na protest proti nově zavedenému kontingentnímu dovoznímu systému začalo pět největších amerických půjčoven bojkotovat československý trh. 77 Nastalý nedostatek filmů pomohl v našich kinech zvětšit podíl německého filmu, jehož obsah mohl být po nástupu nacismu skrytě nebo i viditelně problematický. 78 Meziválečná doba se vyznačovala snahou zlepšit podmínky pro výrobu i exploataci domácího filmu. K tomu byl v hojné míře využíván nátlak svazů filmových výrobců, půjčoven a kin na příslušná ministerstva. Za hlavní příčinu nedostatečného legislativního rámce naší kinematografie bývá označována názorová neshoda jak mezi svazy samotnými, tak i jejich vnitřní nejednotnost. To je nejzřetelnější v názoru na výši půjčovného Provozování kin pohledem pražského Sdružení premiérových biografů v ČSR Dochovaná kniha zápisů schůzí Sdružení premiérových biografů v ČSR nám nabízí jedinečný archivní pramen týkající se možností organizování vlastníků premiérových kin a prosazování jejich cílů. Mezi ty patřilo 76 Szczepanik, Petr (2009): Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let. Brno: Host, s Americké filmy ale nezmizely úplně z našich kin; nadále sem proudily filmy půjčovny P. D. C. a stejně tak se zde promítaly až do konce monopolu starší filmy uzavřené před rokem 1932, i když spíše v menších a venkovských kinech. Podrobněji o kontingentním systému viz Szczepanik, Petr (2009): Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let. Brno: Host, s Štábla, Zdeněk (1992): Vývoj filmového obchodu za Rakouska-Uherska a Československé republiky ( ). In: Klimeš, Ivan (ed.): Filmový sborník historický III. Praha: Český filmový ústav, s

35 především přijetí jednotných a vyhovujících půjčovních podmínek a zajištění ochrany před konkurencí. Téměř po celou dobu existence sdružení mezi lety 1931 a 1938 se stále řešil převážně totožný problém, kterým byla výše půjčovného. Pražské premiérové biografy považovaly jeho výši za přemrštěnou: % za český film, % v případě zahraničního filmu. Neustále je srovnávána situace se zahraničím, kdy například půjčovna v Německu údajně požaduje za podobných podmínek pouze 25 až 30 % a jen ve výjimečných případech 35 %. 79 Další, často projednávanou záležitostí byla výše vstupného: podle velikosti členského kina a jeho vzdálenosti od dalšího premiérového kina byla určena minimální výše vstupného. K tomuto účelu byly biografy uvnitř sdružení ještě dále rozděleny do tří kategorií s rozdílnou cenovou úrovní vstupného. 80 Kina mimo sdružení, ale občas i některá členská kina však vydávala sníženky (či slevněnky), které měly přilákat obecenstvo. Sdružení se proti jejich používání jasně postavilo, stejně tak se snažilo čelit nečlenským kinům s příliš nízkým vstupným, nacházejícím se v blízkosti některého členského kina NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, Rozdělení bralo ohled na luxusnost biografu, jeho polohu (v třetí kategorii převažují kina na Vinohradech) a celkovou úroveň. V sezoně od srpna 1932 bylo rozdělení následující: V I. kategorii byly stanoveny minimální plné ceny na 5 až 13 korun pro kina Alfa, Adria, Metro, Lucerna, Fénix a Passage; do II. kategorie byla zařazena s cenami 4 až 12 korun kina Světozor, Hollywood, Gaumont, Hvězda, Juliš, Avion a Kinema Burianova Divadla a v III. kategorii s cenovou úrovní 3 až 10 korun kina Flora, Beránek, Radio, Olympic, Koruna, Praha, Kotva, Skaut a Kapitol. NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, Na schůzi v září 1931 se projednávalo přijetí nových členů do sdružení. Současní členové posuzovali možný vstup nových kin s ohledem především na dvě skutečnosti: zda je kino dostatečně vzdáleno od současných členských kin a těm tak nehrozí nová konkurence a zda kino neposkytuje sníženky, které by měly za výsledek odliv diváků z toho kina, které sníženky nevydává. Ku zprávě tajemníka, že se telefonicky přihlásily za členy biograf Louvre a Favorit podány byly námitky, že biograf Favorit má 29

36 V tomtéž období jsou projednávány otázky distribuce: vzhledem k vysokému počtu pražských premiérových kin a nedostatku počtu kopií premiérových filmů docházelo k výpadkům premiér a některá kina byla nucena hrát reprízy. Aby sdružení předešlo zhoršení podmínek půjčoven při nasazení repríz, prosadilo zavedení termínu prodloužené premiéry. Ty mohly nasadit film ihned po obehrání v premiérách a nemusely dodržovat zpočátku týdenní, 82 později (od poloviny 30. let) 14 denní 83 minimální rozestup od premiér (clearance), jako běžná reprízová kina. Ze strany sdružení ještě padly návrhy zvýšit rozestupy na čtyři týdny či dokonce na tři měsíce. 85 Tím by premiérový film získal na exklusivitě a vydělal by v premiérových kinech větší částky za předpokladu, že tak dlouhou dobu by zejména dobře situované pražské obecenstvo nečekalo, až film dorazí do kin s levnějším vstupným. Proti těmto návrhům se samozřejmě zostra postavily jak půjčovny, tak reprízová kina a tento požadavek byl zamítnut. 84 Sdružení premiérových biografů i Zemský svaz kinematografů se po celá třicátá léta snažily dosáhnout dodržování zákazu navěšování a prodeje naslepo. Zápisy o těchto praktikách v knihách schůzí budí tak nízké ceny sedadel, že silně poškozuje provoz premierových biografů ve vnitřní Praze a proti vstoupení biografu Louvre za člena podali námitky někteří naši členové, jimiž silně konkuruje. NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, Název reprisy vyskytující se v dopise [ve kterém žádají premiérové biografy mimo sdružení Beránek, Flora, Koruna, Kotva, Olympic, Roxy a Skaut vstup do sdružení, přestože jejich program bývá sestaven z větší části z repríz] jest zaměniti ve stylisaci za název pokračování v premiéře, poněvadž se tím vyhne porušení klausule o hraní repris a nebude muset býti týdenní interval mezi premierou a jejím pokračováním. NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí,

37 dojem, že jsou povolené, a že je třeba je zakázat, ačkoli za nelegální byly prohlášeny již roku Rovněž byl omezen nejvyšší počet kin, kde může být titul předváděn ve společném hraní. Jeden český titul bylo možno hrát maximálně ve třech kinech současně, cizí titul ve dvou. 87 I zde se ale vyskytly výjimky, což ilustruje současná premiéra filmu Jana v nezvykle vysokém počtu desíti pražských kin 88 či premiéra amerického filmu Vždyť jsme jen jednou na světě ve třech kinech současně. 89 Rozestupy mohly být narušeny také stornováním některého filmu nebo prolongací předchozího a následnou změnou termínů. V těchto případech mohlo dojít k posunům, které nebyly považovány za přestupek proti úmluvám. 90 Také se zde objevují problémy s programováním kin vhodným způsobem tak, aby nedocházelo k výpadkům, zpožděním či náhlým změnám. 91 V červnu 1936 nalézáme zmínku, že většina premiérových kin nemůže odehrát minimální stanovenou dobu osmi týdnů československých filmů 86 Zákaz navěšování a prodeje naslepo. Filmový kurýr, 6, (1932), č. 1, (1. 1.), s NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, K filmu Jana viz Johnson, Kevin: Čí je to Heimat? Estetika a politika místa v jazykových verzích filmu Jana (1935/36). Iluminace. Časopis pro teorii, historii a estetiku filmu, 20, (2008), č. 1, s V archiváliích i v Čs. filmovém hospodářství V. Rok 1938 uváděn pod názvem Žijeme jen jednou. Osvald Kosek promítal film ve třech kinech Adria, Amerika a Hvězda, což bylo proti dohodě. V knize zápisů je zaznamenána žádost ať vysvětlí své jednání, které pochváleno nebylo. Tato formulace trefně naznačuje stav reálného dodržování vnitřních úmluv a možných postihů jejich nedodržení. NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, Viz např. J. Leiser uvádí pak, že Avion, Juliš a Kotva hráli současně Yoshivaru. K vysvětlení řed. Juliše, že k tomu došlo v důsledku posunu termínů, berou přítomní toto sdělení na vědomí s tím, že napříště je třeba se těchto případů vyvarovati. Nebo: Ing. Sonnenfeld hlásí pak, že [ve] věci Heller-filmu Žlutá vlajka (jež kolidoval s prolongací Bia Illusion) došlo mezi zúčastněnými k dohodě, ale v důsledku toho nebude dodržen interval mezi premierou a reprisou, což vzato přítomnými na vědomí. NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, [...] Pro nešťastné seskupení termínů bude muset Lucerna, Fénix, Passage hráti současně Byl lásky čas. NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí,

38 z důvodu jejich nedostatku. 92 To je částečně oprávněná stížnost, nicméně kino mohlo promítat i starší český film v repríze. Mírně snížený počet českých filmů v roce 1936 zřejmě zadal půjčovnám příležitost k tomu, aby se ho snažily více zhodnotit. 93 Zdá se, že pokud si některé kino nezajistilo české filmy v průběhu sezony a shánělo je na poslední chvíli, půjčovny toho využívaly a docházelo k problémům jako v případě Bia Praha. 94 Dvěma nejvýznamnějšími událostmi, jimiž se sdružení v období let zabývalo, se jeví plánování nátlakové kampaně na ministra průmyslu, obchodu a živností Jana Dostálka z důvodu podepsání nových půjčovních a dovozních podmínek a následná příprava na opětovný vstup americké produkce do československých kin po zrušení kontingentního dovozního systému. Narychlo sjednaná schůze dne se zabývala zprávou, že pracně vyjednaný návrh dovozních podmínek nebude ratifikován, protože k ministrovi obchodu dostavila se deputace zástupců [Československé] filmové unie [orgán zastupující pracovníky v domácím filmovém průmyslu], informovala ministra v tom smyslu, že zrušením kontingentu nastane v tuzemské výrobě filmů velká nezaměstnanost [...]. 95 Ministr Dostálek uvěřil (podle Sdružení premiérových biografů) neodůvodněným obavám a návrh nepodepsal. Sdružení pak spustilo mohutnou nátlakovou akci k přesvědčení ministra obchodu, že je absolutně nutno provésti novou úpravu, se kterou výrobci, půjčovny i biografy souhlasí, stejně jako zástupci 92 NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, Počet českých filmů na našem trhu se mezi lety 1934 až 1936 snižoval z 37 na 31, v roce 1937 to již bylo ale 49 filmů, čímž se meziročně zvýšil podíl domácích filmů z 10 na 15 %. Havelka, Jiří (1938): Čs. filmové hospodářství IV. Rok Praha: Knihovna Filmového kurýru, s Dopis Bia Praha Zemskému svazu kinematografů, Dopis upozorňuje na případy hausírování s českým filmem u půjčoven Nationalfilm a Evropafilm, které ztěžují jejich uzavírání. Viz přílohu 3. NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, volný list. 95 NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí,

39 ministerstev. 96 K ministrovi byla vypravena delegace s rezolucí a podniknuta manifestace (ve spolupráci s ostatními svazy) a intervence prostřednictvím Ústředního svazu průmyslníků na nejvyšších místech. 97 Rozsah vlivu sdružení dobře ilustruje závěrečná část zápisu: Po projednání některých detailů, jakou taktiku zachovávati při dalším postupu, které vlivné osoby informovati v poslaneckých klubech [...] byla schůze skončena. 98 Výsledek jednání a včasná dohoda byly důležité i z toho důvodu, že v té době již v Praze pobýval americký komisař pro filmový obchod v Evropě George R. Canty. Canty očekával výsledky dovozních podmínek, aby mohl zahájit konkrétní jednání o termínování amerických filmů v československých kinech. Toto jednání skončilo v listopadu 1934 úspěšně a z dnešního pohledu je tato událost spojovaná s koncem kontingentního a zavedením registračního dovozního systému v lednu Na schůzi dne 13. listopadu 1934 se sdružení radilo, jak uzavírat dohody s americkými firmami, ale zároveň nepřistoupit na jejich nehorázné podmínky. 100 Naplnily se obavy sdružení, že americké půjčovny budou požadovat příliš vysoké půjčovné: společnost Paramount požadovala 45 % půjčovné a minimální hrací dobu tří týdnů u velkých filmů, u ostatních 40 %. 101 United Artists sdělila, že podmínky sdružení přijala, ale později se projednávala její navěšující nabídka balíku osmi filmů za 42 % půjčovné (resp. 49 % - po započítání dvou vlastních grotesek, jejichž předvádění si 96 NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, Více viz Paulová, Daniela (2014): Hollywood v Československu. Fenomén pražských filiálek hollywoodských společností v Československu v 1. polovině 20. století. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, [v tisku]. Kapitola Československo v době kontingentu. 100 NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí,

40 vynutila hrát před svými filmy). Sdružení ale již dříve prosadilo nejvyšší hranici 38 %. 102 Zkušený podnikatel Miloš Havel i ostatní kinomajitelé nabádali ke klidu a doporučovali neprojevovat zvláštní zájem o nové filmy. 103 Vyzývali členy sdružení k udržení solidárnosti v odporu proti nepřiměřeným podmínkám amerických půjčoven. 104 I v tomto případě se dohody zcela dodržet nepodařilo: zástupce firmy United Artists Josef Kabeláč byl pozván na schůzi, aby nabídl premiérovým kinům blíže nespecifikovaný film Charlie Chaplina pouze v případě poskytnutí garancie. V souladu s podmínkami sdružení proto žádal, aby film byl posuzován jako dílo mimořádné kvality, a aby sdružení učinilo výjimku. Návrh pana Kabeláče přijat nebyl sdružení se vyjádřilo ve smyslu, že není záruky dostatečného finančního úspěchu a sdružení se nechce [vydávat] nebezpečí poměrů posledních let, z nichž se tak těžce dostalo. 105 Po neúspěchu své nabídky pan Kabeláč oznámil, že bude patrně nucen najmout si biograf k předvedení tohoto snímku. Film nakonec přijal Osvald Kosek, a to překvapivě na fix za korun v hrací době sedmi týdnů. 106 Tím podmínky sdružení šikovně obešel. 102 Pouze ve výjimečných případech byla stanovena na 40 %: [...] dále se usnášíme na tom, že 40 % půjčovného pro I. kategorii biografů můžou platiti jen u monumentálních filmů, kde hrají význačné stary [filmové hvězdy] a hraje-li se ten film v exklusivitě. Jinak jest nejvyšší hranicí půjčovného 38 % v exklusivitě i kombinaci. NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, Nutno doporučiti určitou opatrnost v nákupu, aby se nestalo, že všichni se vrhnou na americké zboží, čímž by jednak touto jednostrannou poptávkou vznikly nutně poruchy cenové, jednak by byl trh jednostranně zásobován. NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, Pan ředitel Havel upozorňuje, že jest oprávněná obava, že půjčovní podmínky do 8. února [1935] nebudou sjednány, že 8. února začnou nabízeti americké půjčovny, že se bude rychle uzavírat event. vícero filmů najednou třebas i neviděných a že tato situace pak úplně podlomí naší odolnost a snahu snížiti půjčovné. NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí,

41 O tuto informaci byl kinomajitel Kosek požádán na schůzi kvůli podezření, že provedl ústupek podmínkám United Artists. Sdružení bylo po vzniku druhé republiky likvidováno, respektive bylo začleněno jako sekce premiérových biografů pod Filmové ústředí a jeho nástupce. 107 Podobně byly zřízeny i samostatné sekce prodloužených premiér nebo prvních repríz v rámci Zemského svazu kinematografů, jehož činnost přešla v roce 1941 pod ČMFÚ. Charakter celého sdružení byl poměrně volný a na rozdíl od období protektorátu bylo možné hrát v premiérových kinech i reprízy. 108 Majitelé kin byli k dodržování smluvených podmínek vázáni často jen pouhým čestným prohlášením a možnosti vymahatelnosti dodržování podmínek nebyly příliš velké. Tudíž se běžně stávalo, že některý majitel zadal reklamu většího než dovoleného rozsahu, 109 zaplatil půjčovně garancii 110 či přistoupil na podmínky, o kterých bylo dříve rozhodnuto, že jsou nepřípustné. Za takové jednání mohl být v nejhorším případě pokárán na členské schůzi V důsledku posledních událostí přestal [Ústřední sbor kinematografů] prakticky existovati, [...] jednání o novém [územním] útvaru jest v proudu. V důsledku toho nemůže dále existovati Sdružení premiérových biografů v ČSR a je nutno ho likvidovati. Dále bylo rozhodnuto statut premiérové sekce přesunout pod zvláštní komisi nově sestaveného celku. NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, Biografy Alfa a Hvězda (majitele Osvalda Koska) snížily na jeden týden vstupné a oznámily to barevně na společném plakátě. Všechny tři okolnosti byly však sdružením zakázány. Kosek se hájil tím, že se jednalo o starší reprízy a tímto způsobem chtěl jen demonstrovat neudržitelnost dnešního dovozního režimu, jež je vinen absolutním nedostatkem filmů, jehož půjčovny zneužívají. NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, Například za film Marco Polo zaplatil půjčovně United Artists Osvald Kosek garancii korun. NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, Padl i návrh zavést kauce, které by zlepšily dodržování podmínek ten ale přijat nebyl. NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí,

42 Za celkovou nedostatečnou vůlí a nedisciplinovaností členů mohl stát střet zájmů: většina majitelů pražských premiérových biografů byla zainteresována v půjčovnách nebo i výrobnách: Miloš Havel, majoritní akcionář společnosti AB byl současně majitelem premiérových kin Lucerna a později také kin Passage a Kotva; Osvald Kosek byl akcionářem výrobny Elekta a spravoval kino Alfa a Hvězda; 112 František Srb vedl kino Světozor a současně byl členem správní rady Elektafilmu; 113 ředitel Slaviafilmu Otto Sonnenfeld též vlastnil premiérové kino. 114 V mnoha případech byly projednávané záležitosti sdružení totožné s agendou Zemského svazu kinematografů. Také z tohoto důvodu Miloš Havel navrhl sloučení se Zemským svazem kinematografů již v únoru 1934, protože jednak všichni členové sdružení jsou i jeho členy a také proto, že se ve svazu diskutují stejné záležitosti. 115 (Ke sloučení došlo až koncem října 1938 po zabrání pohraničí, kdy docházelo k likvidaci mnoha spolků). To svědčí o uvědomění si zvláštní situace, ve které se Sdružení premiérových biografů nacházelo. Četné dohody uzavřené mezi členy Sdružení premiérových biografů byly v následujícím období uzákoněny ČMFÚ. Jedná se například 112 NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, Viz také Havelka, Jiří Klos, Elmar (1979): Kdo byl kdo v československém filmu před r Praha: ČSFÚ, s Večeřa, Michal (2012): Elektafilm největší výrobní koncern československého filmu v meziválečném období. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, s Zde odkazuji na článek Naše půjčovny z roku 1932 otištěný ve Filmovém kurýru. Je výjimečný tím, že v něm jsou zmíněny projevy vertikální integrace, ačkoli se nejednalo o zcela legální situaci. Článek obsahuje mimo dat o kapacitě a obratu půjčoven jejich případnou zainteresovanost v biografech. Dozvídáme se tak (kromě již důkladně zmapovaných zájmů Elektafilmu) informace, že např. Gaumont Leon vlastní jedno kino v Praze, Beda Heller zastupuje zájmy osmi venkovských kin a má účast na jednom pražském, a že Wolframfilm je finančně zapojen do provozu kin v Jablonci, Mostu a Teplicích. Takto veřejně přiznané projevy vertikální integrace jsou dalším dokladem nepostižitelnosti kontroverzních a zakázaných vazeb v kinematografickém oboru v meziválečné době. Naše půjčovny. Filmový kurýr, 6, (1932), č. 37, (9. 9.), s NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí,

43 o minimální délku programu 2600 m, kterou musí půjčovna zajistit, 116 dále dodržování minimálního časového rozestupu mezi promítáním v kinech různých práv a stanovení minimálních cen vstupného. Ačkoli v soupisu členů Sdružení premiérových biografů figuruje brněnská Scala, je to jediná zmínka o souvislosti s mimopražskými premiérovými kiny a s největší pravděpodobností pouze značí, že brněnská Scala byla programována z pražské centrály. 117 Je téměř jisté, že Sdružení premiérových biografů nemělo dosah na mimopražské oblasti Půjčovenský obchod ve třicátých letech 118 V roce 1937 fungovalo na našem trhu 39 půjčoven, které dovezly 331 celovečerních zvukových filmů. 119 Téměř tři čtvrtiny půjčoven však dovezly jen jeden až dva filmy a trh byl fakticky ovládán deseti až patnácti podniky. Podíl Brna na celorepublikovém půjčovenském trhu byl minimální. Činné zde byly čtyři půjčovny (Excelsiorfilm, Legiafilm, Monopolfilm, Terrafilm), 120 které toho roku dovezly celkem devět titulů. 121 Pobočky cizích 116 Půjčovna je povinna doplniti program na 2600m bez jakýchkoli příplatků. NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí, Kino Scala bylo podle listu zastupované jeho majitelem Rudolfem Krausem. Seznam členských kin Sdružení premierových biografů v ČSR (b. d.). NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, volný list. 118 V následujících kapitolách jsou zpracovány konkrétní situace zejména na příkladu roku 1937 a v některých případech je srovnána ještě se situací v roce Rok 1937 se jeví jako nejvhodnější proto, že půjčovenský trh se již konsolidoval po znovuvstoupení amerických filmů do československých kin v únoru 1935 a zároveň je to poslední rok, ve kterém Československo zůstalo celistvým útvarem; statistické údaje z dalšího roku jsou již částečně přepočítány na zmenšené území. 119 Havelka, Jiří (1938): Čs. filmové hospodářství IV. Rok Praha: Knihovna Filmového kurýru, s Zřejmě ze začátku protektorátu pocházející seznam půjčoven v Brně obsahuje dvacet subjektů. Byl pořízen pravděpodobně z důvodů příprav ke sjednocení půjčoven. Seznam půjčoven v Brně. NFA, f. ČMFÚ, inv.č. 464, fol. 1. (b. d.). 37

44 a pražských půjčoven, které zde sídlily, byly spíše využívány jako sklady filmových kopií pro zásobování Země Moravskoslezské. V rámci celé republiky dovezly nejvíce filmů některé pobočky amerických půjčoven 122 spolu s domácím Moldaviafilmem (20 filmů). Následoval Slaviafilm (17 filmů) a Elekta (15 filmů) a Ufa-Film, pražská filiálka německé UFY dovezla 14 filmů. Některé půjčovny se specializovaly podle žánrového klíče (například brněnská Viktoria na pohádky) a také podle zemí původu dovezených filmů (například Lyrafilm a Praha-Paříž dovážela převážně ze Sovětského svazu, Ufa-Film, Futurumfilm či Leonfilm filmy z německy mluvících zemí a Merkurfilm produkci z Francie). Pro československý německy mluvící trh fungovaly samostatné půjčovny, největší z nich byla společnost Wolframfilm se sídlem v Ústí nad Labem. Pro filmovou půjčovnu vyvstává otázka zhodnotitelné doby oběhu kopie to znamená, jak dlouho může být určitý titul v distribuci, než se jeho promítání stane prodělečným. Článek uveřejněný ve Filmové politice z roku 1936 zmiňuje dva roky, 123 příručka Jak se vede kino a půjčovna hovoří o 18 měsících. 124 Zde je také podrobně rozebrána klesající výnosnost ve třech po sobě jdoucích pololetích, respektive šesti čtvrtletích. Jak se ale ukázalo o sedm let později, válečná situace ztěžovala výrobu filmů i jejich logistiku takovou měrou, že půjčovny byly nuceny počátkem sezóny 1942/ Havelka, Jiří (1938): Čs. filmové hospodářství IV. Rok Praha: Knihovna Filmového kurýru, s Půjčovna MGM dovezla toho roku 44 filmů, Fox 32, United Artists 20 a Paramount 16 titulů. Havelka, Jiří (1938): Čs. filmové hospodářství IV. Rok Praha: Knihovna Filmového kurýru, s Menčík, J. A. Situace je katastrofální. Filmová politika, 3, (1936), č. 8, (6. 3.), s Lexa, Karel Menčík, Jaroslav (1932): Jak se vede kino a půjčovna. Praha: Čefis, s. 89. Srov. Szczepanik, Petr (2009): Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let. Brno: Host, s

45 zařazovat ze svých skladišť zpět do distribuce i tituly starší pěti let, tedy běžné doby filmového monopolu Brněnská situace konce třicátých let Ačkoli v Brně fungoval Zemský svaz kinematografů pro zemi Moravskoslezskou, nepodařila se dohledat jeho podrobnější činnost. Známá jsou jen jména osob ve vedení svazu, které bylo tvořeno převážně brněnskými kinomajitely. Jedním z nich byl Ferdinand Pernica, který byl za protektorátu krátkodobě správcem kina Radio a Moderna, 125 před válkou provozoval kino Sokol v Řečkovicích 126 a vedl Moravskoslezskou sekci Zemského svazu kinematografů. Domněnku o funkci Zemského svazu kinematografů v zemi Moravskoslezské jako pouhé pobočky pro moravské oblasti bez vyšších rozhodovacích pravomocí, plnící pouze pražská nařízení, by potvrzoval (kromě neexistence archiválií mapující činnost moravské pobočky) i telegram zaslaný Ústřednímu svazu kinematografů, ve kterém Svaz kinematografů v Brně protestuje proti tajnému jednání o Filmové komoře a kategoricky žádá, aby anonymní návrhy byly předloženy zájmovým organisacím k posouzení. Překotné jednání je na škodu všech i českého filmu AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů , s. 34 a Havelka, Jiří (1936): Seznam čs. kin podle stavu 15. listopadu Praha: Nakladatelství knihovny Filmového kurýru, s. 52. V rozhovoru respondentka Jarmila zmiňuje, že ačkoli bylo kino Sokol v Řečkovicích nepříliš moderně zařízené, obyčejné venkovské kino, byla jeho programová skladba zajímavější, než bylo v této třídě kin zvykem. Tím se nabízí otázka, zda mohl mít Pernica jako kinomajitel s funkcí v Zemském svazu kinematografů přístup k lepším filmům (či informacím o nich), než ostatní venkovská kina v Brně. Jarmila, roč. 1931: rozhovor z databáze Filmové Brno. Citát dostupný z: < (cit ) 127 Telegram Zemského svazu kinematografů v Zemi Moravskoslezské Ústřednímu svazu kinematografů, NFA f. Zemský svaz kinematografů v Čechách, sign. IV. varia, inv. č. 30, fol

46 Václav Novák zmiňuje existenci komise sokolských funkcionářů Kinová čtyřka, která vznikla pravděpodobně v roce 1934 a měla hájit zájmy královopolských kin Union a Besední dům, ale pro značnou různost názorů se komise brzy rozešla. 128 Podrobnější informace o činnosti komise nejsou bohužel dostupné Kina v Brně během roku 1937 Výsledkem této kapitoly je mapa s polohou brněnských kin podle situace v roce 1937 (viz přílohu A). Zdrojem dat je Seznam čs. kin podle stavu 1. května 1937 a internetová Encyklopedie dějin města Brna, kterou používám v případě nejasností ohledně polohy tehdejších kin. Důležitá je i monografie Václava Nováka, která obsahuje často i popis blízkého okolí kin, což je nezbytné v případech, kdy došlo k razantní změně v zástavbě. Přesto se nepodařilo s jistotou odhalit polohu některých bývalých kin, zejména v případech, kdy tyto budovy již nestojí. 129 Použitým mapovým podkladem je mapa Brna z roku 1933 vydaná Friedrichem Irrgangem. Je dostatečně aktuální k datům ze Seznamu čs. kin podle stavu 1. května 1937 a také dostatečně přehledná. Vzhledem k tomu, že mapa nepokrývá okrajové čtvrti, není zde zakresleno pět venkovských 128 AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů , s. 74. Hasiči neprovozovali kino [Besední dům] přímo, nýbrž prostřednictvím Sokola Královo Pole, jehož komise (Meduna, František Nemrava, Kvapil, Skořepa) také kino řídila. Řepa, Milan a kol. (2004): Dějiny Králova Pole. Brno: Úřad městské části Brno Královo Pole, s Největší pochybnosti budí poloha bývalého komárovského Atlantiku. Celá oblast byla v průběhu třiceti let po konci války rozsáhle asanována. Došlo k regulaci koryta Ponávky a zrušena z ní odtékající Svratecká strouha (po válce Mlýnský potok), která ústila jižněji za městem u soutoku Svratky a Svitavy. Koncem sedmdesátých let začala výstavba obytného sídliště. Dnes je na místě bývalého kina patrně rušná Svatopetrská ulice či okraj parku u komárovských věžáků na Hodonínské ulici. Polohopisný plán kina a okolí, NFA, f. Kina, sign. R6/AI/2.P/1.K, složka Kino Vlast [nezpracováno] (viz přílohu 4). Přesná poloha není z podobných důvodů jako u kina Atlantik jistá ani v případě kina Edison a v toleranci maximálně desítek metrů se mohou lišit skutečné polohy kina Grad v Hlinkách a Zory v Tuřanech. 40

47 brněnských kin. 130 Z tohoto důvodu je mapa s kompletními údaji zpracována také online. Ta může být ale zase matoucí z důvodu odlišné situace v tehdejší a současné zástavbě (historické podklady Google Maps nenabízejí). To by mohlo vést k nepřesným výsledkům výzkumu například spádových oblastí okrajových kin. 131 Barevné rozdělení kin, na rozdíl od situace čtyřicátých let, je pouze orientačního charakteru a je výsledkem zpětné aplikace níže uvedených ukazatelů na situaci třicátých let. Těmito ukazateli jsou především počet premiérových uvedení a jejich interval vzhledem k pražské premiéře, kapacita kina a počet představení v jednom týdnu (podrobná tabulka viz přílohu C). Výsledné rozdělení by mělo respektovat zažité rozdělení kin v průběhu roku Premiérová kina, ve kterých se odehrávalo nejvíce premiér v intervalech bližších pražským premiérám nebo i před nimi (viz následující kapitola), jsou vyznačena červeně. Žlutou barvou jsou vyznačena kina nižších premiér, kde se sice premiéry hrály také, ale v menší míře či v pozdějších intervalech; ve žlutě vyznačených kinech převažovaly reprízy. Zelenou barvou jsou znázorněna ostatní reprízová kina hrající denně, fialovou barvou kina hrající 4 5 dnů v týdnu a kina v poslední třídě, která hrála 1 3 dny v týdnu, jsou vyznačena černě. Jaká tedy byla situace kin v Brně během roku 1937? V provozu bylo celkem 36 kin s celkovým počtem sedadel. 133 Zajímavostí je, že na 130 Jsou to kina Sokol Řečkovice, Zora Tuřany, Adria Horní Heršpice, Beseda Slatina a Slávie ve Starém Lískovci; všechna v posledních právech, hrající 1 až 3 dny v týdnu. 131 Mapa brněnských kin podle situace roku 1935 dostupná z: < situace v roce 1937: < situace v roce 1941: < situace v roce 1944: < (cit ). 132 V případě situace v rozdělení kin v období protektorátu již nebylo nutné vlastního výzkumu, rozdělení bylo jasně definované v hracích řádech. 133 Jiří Havelka v Československém filmovém hospodářství II. Rok 1935 uvádí v roce 1935 v Brně celkem sedadel (bohužel je to jediný ročník, ve kterém je tento údaj uveden). Ale po důkladném studiu 41

48 jedno sedadlo v brněnském kině připadalo 13,93 obyvatele města, přičemž v Praze to bylo 15,90. Z kvantitativního hlediska (které by bylo jistě přesnější, kdybychom znali u všech pražských kin počty představení týdně) tedy bylo Brno hustěji kinofikované než Praha. Z mapy je jasně viditelné, že nejdůležitější premiérová kina se nacházejí v historickém centru města a s narůstající vzdáleností od středu Brna k jeho okraji přibývá kin nižších práv. Tři z brněnských kin jsou označena jako německé podniky: Central, Excelsior a Studio. 134 To pouze znamenalo, že byly vedeny německými spolky či obchodvedoucími. V seznamech čs. kin ještě figuruje označení kin pro místa s nadpoloviční většinou německého obyvatelstva, kde bylo dovoleno promítat německé jazykové verze i jiných než německých a rakouských filmů, 135 taková situace ale v Brně nebyla. Díky informacím z rozhovorů pořízených v rámci projektu Filmové Brno můžeme do mapy načrtnout i přibližné spádové oblasti návštěvnosti různých kin. Nejsilnějším hlediskem při výběru kina je kromě hraného titulu co nejkratší vzdálenost od bydliště a co nejnižší cena vstupného. To může být ale zapříčiněno tím, že respondenti byli ve zkoumané době dětmi a mladistvými, které rodiče nepustili daleko od domova. V případě, že už od nich dostaly peníze na kino, tak to určitě nebylo tolik, aby to stačilo na lístek do premiérového kina a tramvaj do centra. V hojné míře monografie Václava Nováka se zdají být Novákovy údaje spolehlivější, jelikož se podrobně věnuje přestavbám kin a změn počtů sedadel. Havelka patrně vycházel ze seznamů čs. kin, kde se nachází zejména v počtech sedadel zastaralé či úplně chybné údaje. Havelka, Jiří (1936): Československé filmové hospodářství II. Rok Praha: Nakladatelství knihovny Filmového kurýru, s Havelka, Jiří (1936): Seznam čs. kin podle stavu 15. listopadu Praha: Nakladatelství knihovny Filmového kurýru, s Pro oblasti s českou většinou bylo povoleno předvádění filmu pouze v jazykové verzi československé či země původu. Vyhláška Ministerstva obchodu č /34 ze 14. listopadu 1934 o úpravě dovozu osvětlených filmů kinematografických. Doplněk vyhlášky Ministerstva obchodu č. 6320/35 z ledna Srov: Szczepanik, Petr (2009): Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let. Brno: Host, s

49 navštěvovali i mládeži do 16 let nepřístupná představení, zvláště brzy odpoledne v okrajových kinech, kde se údajně tolik nekontrolovalo. 136 Nejčastěji je zmiňována výhodnost vzájemné blízkosti tří židenických kin, která zvyšovala možnost výběru diváků. Sem přicházeli diváci nejen ze Židenic, ale i z Husovic a Zábrdovic (pokud nedali přednost husovické Sibiři nebo Jasu). V Zábrdovicích byla navštěvována nejčastěji místní kina Lido a Bajkal (později Radio); objevuje se zmínka i o návštěvě husovických kin. Ta byla zase vyhledávána i obyvateli Maloměřic. Pro obyvatele Černovic byla nejdůležitější zdejší Avia, ale také se navštěvoval Edison. Obyvateli Starého Brna a Vídeňky je nejčastěji zmiňováno kino Excelsior a Moderna, méně i Republika 137 a Grand. Na druhé straně města, ve čtvrtích obývaných vyšší střední třídou, byla obdobná situace: obyvatelé Veveří navštěvovali hlavně Stadion, Metro a pro mládež příznivá představení ve Studiu (Jugendkinu) a Moravii. 138 Lucernu navštěvovali nejen žabovřeští, ale obyvatelé celého sektoru od Lužánek po Úřednickou (dnes Masarykovu) čtvrť. Je zajímavé, že Excelsior, malé a nepříliš atraktivní kino s výhodnou polohou, je zmiňováno mnohem častěji než premiérová kina v centru. Do nich se takto mladé publikum dostalo jen výjimečně. 136 Respondent Peter zmiňuje, že na rozdíl od Republiky bylo možné se mnohem jednodušeji dostat na mládeži nepřístupný film do Oranie. Peter, roč. 1922: rozhovor z databáze Filmové Brno. Citát dostupný z: < (cit ) 137 Kino Republika, které ukončilo provoz , bylo významným, i když malým kinem v historickém centru města. Republika patřila do třídy nižších premiér, od ledna do května 1935 odehrála šest filmů v premiéře. Viz tabulka 2; srov. AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů , s ; Mapa brněnských kin podle situace roku 1935 dostupná z: < (cit ) 138 Kino Moravia bylo známé tím, že se dalo lehce dostat na mládeži nepřístupný film. Pokud se kino nezaplnilo celé, (což bylo s pověstí nejhoršího brněnského kina asi často), bývala mládež vpouštěna bočním vchodem za korunové vstupné. Podobné praktiky byly zaznamenány i v Lucerně. Jarmila_2, roč. 1926: rozhovor z databáze Filmové Brno. Citát dostupný z: < (cit ). Miloslava, roč. 1925: rozhovor z databáze Filmové Brno. Citát dostupný z: < (cit ). 43

50 Extrémní vzájemná blízkost tří židenických kin byla příčinou i jejich finančních potíží. Jako poslední z nich bylo zprovozněno orelské kino Vesmír, které přes původní zamítavá stanoviska zemského úřadu získalo licenci až na několikátý pokus. Jelikož nebylo policejním ředitelstvím v Brně doporučeno otevírat třetí kino na tak malém prostoru, Vesmír se po otevření skutečně potýkal s velkými finančními potížemi. Orel kino přesto provozoval nadále, ale s často se střídajícími obchodvedoucími. 139 Vzhledem k nízké ochotě diváků chodit či jezdit za filmem dál než přes dvě městské části, byly zřetelné rozdíly v programování kin. Například brněnské premiéry v roce 1937 naznačují snahu premiérových kin upřednostňovat konkrétní národní produkce, což je do té doby ojedinělý jev, který se ještě před dvěma lety nevyskytuje (viz tab. 3.). Doklady užšího provázání kinomajitelů a spolků, které by se například snažily promítat filmy akcentující ideologické směřování spolku vlastnícího licenci, se vyskytují jen namátkou. 140 I v Brně ovlivnil filmovou distribuci nástup zvuku. Poté, co se ukázalo, že zvukový film není jen krátkodobým módním výstřelkem, začala pořizovat zvukové aparatury i menší kina; nemluvící filmy totiž náhle ztrácely diváky. V začátcích zvukového filmu byly kinům nabízeny dva různé systémy: optický záznam zvuku a deskový, popřípadě kombinovaný. 141 Během první 139 AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů , s Například Václav Novák naznačuje častější promítání sovětských filmů a filmů z ruského prostředí v kině Lido nacházející se uprostřed dělnické čtvrti. Tamtéž nalézáme zmínku o nezvykle vysokém počtu českých filmů odehraných v židenickém Vesmíru: v roce 1934 bylo z celkem 154 filmů v programu 20 českých, o rok později ze 118 filmů 22 českých. Více náznaků těchto národnostních a sociálních stratifikací obsahuje i rozhovor s respondentem Peterem, roč AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů , s ; AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů , s ; Peter, roč. 1922: rozhovor z databáze Filmové Brno. Citát dostupný z: < (cit ). 141 Srov. Szczepanik, Petr (2009): Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let. Brno: Host, s

51 poloviny třicátých let ale výhody optického systému prakticky vytlačily deskový systém. Aparatury nabízelo několik společností (Seznam čs. kin podle stavu 15. listopadu 1935 uvádí 37 značek aparatur), 142 které se snažily převážně pomocí patentových smluv eliminovat konkurenci a systematicky rozšiřovat svá odbytiště. Na většině evropského území soupeřily o vliv americký Western-Electric a německý Tobis-Klangfilm. Situace vyústila v červenci 1930 v takzvanou pařížskou mírovou dohodu. Ta vymezila území, kde se směla používat výhradně aparatura Western Electric a kde aparatura Tobis-Klangfilmu. 143 Československo se ocitlo v oblasti výhradního dovozu německého Tobis-Klangfilmu a ostatní firmy dodávající zvukové aparatury musely získat od tohoto koncernu licenci nebo zanikly. Některá kina také musela své aparatury vyměnit. 144 V Brně trval proces zavádění zvuku od roku 1929 do poloviny třicátých let. Prvním zvukově upraveným kinem v Brně se stalo Bio Universum (později Metro), které zahájilo provoz zvukovým filmem 29. listopadu V poměrně rychlém sledu zaváděla zvukové aparatury další významná kina: DOPZ (později Scala) 28. prosince 1929, Kapitol 28. ledna 1930, Central 22. srpna 1930, Moderna 25. října Některá reprízová kina byla postupně upravována v průběhu ledna až února 1931 (Stadion, Lido, Lucerna), dubna 1931 (Republika); takto byla na zvukový provoz postupně 142 Havelka, Jiří (1936): Seznam čs. kin podle stavu 15. listopadu Praha: Nakladatelství knihovny Filmového kurýru, vnitřní strana obálky. 143 Touto problematikou, jejíž hlavní příčinou jsou patentové spory, se podrobně zabývají Konzervy se slovy. Viz Szczepanik, Petr (2009): Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let. Brno: Host, s Srov. Szczepanik, Petr (2009): Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let. Brno: Host, s AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů , s

52 upravena i ta nejokrajovější a nejmenší kina: 146 v Bystrci zahájilo zvukový provoz až k 1. lednu například kino Lumír Patrně kvůli nedostatku zvukových kopií či nákladnosti jejich zapůjčení hrála například černovická Avia během roku 1933 (ačkoli aparaturou disponovala již od listopadu 1932) zvukové filmy jen o víkendech, kdy byla vyšší návštěvnost. Zato v týdnu nasazovala film němý Případová studie I: analýza premiérových uvedení v brněnských kinech v roce 1935 a 1937 V této kapitole vycházím ze zjištěných údajů premiérových uvedení v Brně v roce 1935 a 1937, které srovnávám s pražskými údaji. Data o pražských premiérách pocházejí z publikací Československé filmové hospodářství II. Rok 1935 a Čs. filmové hospodářství IV. Rok 1937, brněnské údaje pocházejí z databáze projektu Filmové Brno. Vzhledem k tomu, že se pro rok 1935 podařilo identifikovat společné tituly v obou městech jen na 75,2 % (k 299 pražským bylo možné dohledat jen 225 brněnských premiér), jsou výsledky relevantní pouze na 75,2 %. 149 V případě roku 1937 je spárování dat úspěšnější, a to na 92,2 %. 146 Příslušné kapitoly o jednotlivých kinech. AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů , s. 152 (Stadion); s. 68 (Lido); s. 95 (Lucerna); s. 119 (Republika). 147 Zejda, Petr (2009): Kino Lumír v Brně Bystrci v letech Seminární práce. Brno: Masarykova Univerzita, s AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů , s To je dáno z největší části faktem, že databáze není ještě zcela naplněna. Identifikaci titulů zkomplikovaly také ne vždy jednotné distribuční názvy filmů, pod jakými se v ČSR hrály. Relevanci dat také snižují případy, kdy se film po pražské premiéře v Brně nehrál vůbec (či tento údaj nebyl nalezen), nebo za rok a později po uvedení v Praze. 46

53 V Praze přicházely roku 1937 nové filmy v nejvíce případech do 22 kin (v roce 1935 bylo členy 18 kin) patřících do Sdružení premiérových biografů. Ale vyskytovaly se výjimky premiér v reprízových kinech Alma, Louvre, Kapitol, aj. 150 Roku 1935 byl domácí trh zaplaven americkými filmy, které se k nám začaly po téměř tříleté odmlce znovu dovážet. Přechodem z kontingentního na registrační dovozní systém začaly na našem území od 14. února 1935 opět působit pobočky největších amerických půjčoven, které po zavedení kontingentu v roce 1932 demonstrativně odešly z československého trhu. Také z toho důvodu pocházejí relevantnější data z roku Údaje z obou let vykazují rozdíly, které mohou naznačovat neustálenost charakteristickou pro volný trh. 150 Pražské kino Kapitol je vedeno ve filmovém hospodářství jako reprízové, ačkoli nejpozději v roce 1931 ještě bylo členem Sdružení premiérových biografů v ČSR. Havelka, Jiří (1936): Československé filmové hospodářství II. Rok Praha: Nakladatelství knihovny Filmového kurýru, s. 49. NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, zápisy ze schůzí,

54 Složení filmových premiér v našich kinech podle jejich znění znázorňuje následující tabulka: Tab. 1. Složení filmových premiér v našich kinech podle jejich jazykových verzí v letech 1935 a 1937 titulů v premiéře roku 1935 v ČSR v % Praze v % Brně v % z toho: anglicky německy česky francouzsky rusky další celkem titulů v premiéře roku 1937 v ČSR v % Praze v % Brně v % z toho: anglicky německy česky francouzsky maďarsky* 9 3 rusky italsky španělsky celkem * S největší pravděpodobností promítány pouze na území jižního Slovenska s maďarskou většinou. V Praze a Brně byly maďarské filmy promítány v německé verzi. Během obou let zastoupení filmů různých jazykových verzí v Praze, Brně a v celém Československu nevykazuje velké rozdíly. Shodně je mírně nižší podíl německy mluvených filmů v Praze než v Brně a také vyšší podíl anglicky mluvených v Praze než v Brně. Větší rozdíl vykazují obě největší města ve vyšších podílech anglicky mluvených filmů oproti celé republice, zato němčina zněla v kinech mimo dvou největších měst Československa častěji než v Praze a Brně, na čemž mají hlavní podíl německojazyčné oblasti. 48

55 Tab. 2. Počet premiérových uvedení v brněnských kinech v letech 1937 a Červeně vyznačená kina hrají nejčastěji premiéru v intervalech bližších Praze, žlutě vyznačená v pozdějších intervalech po pražské premiéře. Premiérová uvedení v brněnských kinech v roce 1937 počet prem. v kině počet sed. licencionář majitel 46 Kapitol 800 Česká zemská péče o mládež Morgenstern Jan 44 Scala 1012 Masarykův fond pro podporu studentstva českých vysokých škol na Moravě a ve Slezsku Kraus Rudolf 41 Alfa 900 Zemský spolek pro léčbu a výchovu mrzáčků na Moravě Čejka Emil 26 Metro 769 Orel Podroužek Felix 23 Stadion 630 Sokol Podroužek Felix, Christ Josef 14 Lido 584 Dělnický dům Pick Emil 11 Excelsior 218 Deutsche Theaterbau-gesellschaft Mikesch Hermann 9 Moderna 701 Svaz katolických žen Schimmerling Otto 7 Edison 550 Dělnická spolková Osvěta Brno, odbočka dělnické akademie v Praze Friedjungová Jana 14 ostatní 235 celkem Premiérová uvedení v brněnských kinech v roce 1935 počet prem. 48 v kině Scala (t. č. DOPZ) počet sed licencionář Masarykův fond pro podporu studentstva českých vysokých škol na Moravě a ve Slezsku majitel Jedlička Josef, Knob Karel 42 Moderna 660 Svaz katolických žen Schimmerling Otto 34 Alfa 900 Zemský spolek pro léčbu a výchovu mrzáčků na Moravě Skandera Bohumil 32 Stadion 630 Sokol Čejka Emil 26 Kapitol 800 Česká zemská péče o mládež Morgenstern Jan 12 Lido 584 Dělnický dům Podroužek Felix 12 Slavia 718 Slávia, bio československých válečných poškozenců v Brně Židenicích Sádlík Eduard 8 Central 360 Jugendfürsorge Morgenstern Dom. 7 Bajkal 430 Pomocný fond čs. legionářů a válečných invalidů v Brně Mikeš Karel 6 Republika 342 Čs. obec legionářská Švob Antonín 30 ostatní 225 celkem 49

56 Během roku 1937 se v Brně hrály premiéry nejméně v devíti kinech, 151 nejvíce premiér bylo uvedeno v Kapitolu (46). Následovala Scala (44), Alfa (41), Metro (26), Stadion (23), Lido (14), Excelsior (11), Moderna (9) a Edisonu (7). 152 Srovnání výsledků analýzy z obou zde sledovaných období výmluvně charakterizuje proměnlivost kin, ve kterých byly uváděny premiéry. Například ještě v roce 1935 je Moderna se 42 premiérami druhé nejobsazovanější kino, o dva roky později již nasadila pouze devět premiér (z toho pět bylo po pražské premiéře v nejpozdějším, více než půlročním intervalu). Tento hluboký propad může být výsledkem znovuotevření nově rekonstruovaného kina Metro. Pokles je zřetelný i na počtu premiér kin ve Stadionu a Slavii, zato kuriózně působí jedenáct premiér v malém a ekonomicky nevýznamném kinu Excelsior. 151 V těchto analýzách se vždy jedná se o pražský rok, který je veden jako referenční a podle něhož byly dohledávány brněnské premiéry, které se odehrávaly v širším časovém období než pouze v průběhu konkrétního zkoumaného roku. 152 V databázi Filmového Brna se vyskytují i údaje o promítání poměrně nových snímků i v dalších kinech jako Besední dům, Avia, Central či Studio, u nich ale nejde jasně určit, zda šlo o premiéru vzhledem k úrovni a poloze kina, či protože se film vyskytl nápadně dlouho po premiéře pražské, přičemž údaj z kina dřívějšího práva v databázi může chybět. V tabulce 2 jsou počty těchto uvedení zahrnuty pod ostatní. 50

57 1

58 Z výše uvedeného grafu je patrné, že se roku 1937 z celkem 235 identifikovaných premiér odehrála brněnská premiéra před pražskou 36x (15 %), v osmnácti případech proběhla brněnská premiéra současně s pražskou (8 %) a ve 176 případech Brno následovalo po Praze (77 %). Hraní premiéry v kombinaci se oproti Praze téměř nevyskytuje v Brně proběhlo pouze jednou (v roce 1935 proběhlo sedmkrát, z čehož pětkrát kombinoval Stadion s Republikou). Nejúspěšnější brněnská kina v uzavírání filmů před Prahou kopírují celkový počet premiér během roku: Scala, Alfa, Kapitol. Kino Stadion je na rozhraní mezi nižšími a vyššími premiérami (a to v obou zkoumaných letech); je úspěšnější jen počtem premiér, ale nejvíce jich nasazuje až v intervalu měsíc až dva po Praze. Podobně i premiéry v Lidu se objevují až později, nejčastěji v intervalech jednoho až čtyř měsíců po Praze. Z těchto dat je odvozeno rozdělení kin v prvních dvou třídách (viz tabulky 1 a 2 a mapy brněnských kin): žlutě zvýrazněná kina hrála premiéry v pozdějších intervalech, nejčastěji dva a více měsíců po Praze, premiéra v nich tedy nebyla většinou tak významná jako v červeně označených. Co se týká národní provenience, premiéry rakouských a německých filmů jsou zde častěji odehrávány dříve než v Praze a celkově zabírají vyšší příčky intervalů. Oproti tomu francouzské a britské filmy se do Brna dostávaly v menším počtu a převážně až v pozdějších intervalech. To dokládá i fakt, že z 36 premiér odehraných v Brně roku 1937 v intervalech před Prahou jich bylo 19 mluvených německy. 52

59 Tab. 3. Složení programu jednotlivých brněnských kin podle zemí původu premiérovaných filmů a jejich zvukových verzí v letech 1937 a Situace v roce 1937: kino (celkem prem.) U C D A V F Hn I Čn Kapitol (46) Scala (44) Alfa (41) Metro (26) Stadion (23) Lido (14) Excelsior (11) Moderna (9) 8 1 Edison (7) Situace v roce 1935: kino (celkem prem.) U C D A V F Hn I R DK Scala (t. č. DOPZ) (48) Moderna (42) Alfa (34) n Stadion (32) Kapitol (26) Lido (12) Slavia (12) Central (8) 2 6 Bajkal (7) U = USA; C = ČSR; D = Německo; A = Rakousko; V = Velká Británie; F = Francie; H = Maďarsko; I = Itálie; R = SSSR; DK = Dánsko; n = německá verze. Tabulka 3 znázorňující umístění premiér filmů jednotlivých zemí v brněnských kinech již vykazuje rozdíly i v rámci třicátých let. Zatímco v roce 1935 nebyla jasně zřetelná snaha majitelů kin upřednostňovat premiéry z produkce jedné země, (výjimku tvoří pouze kina Stadion, Slavia a Bajkal, z čehož poslední dvě jmenovaná byla spíše reprízová kina, která využila nadbytku amerických filmů k termínování premiér), roku 1937 je tato situace mnohem více polarizována mezi německý, americký a český film. Téměř všechna kina hrající premiéry se snažila při programování upřednostňovat filmy určitého původu: Kapitol se zaměřoval na německé 53

60 a rakouské, Scala na americké a britské, Alfa na české filmy; u ostatních kin je zřetelný větší zájem o filmy amerického původu. Výsledky této analýzy naznačují, že zde byla silná tendence poskytnout brněnským divákům přednostně a ve větší míře německy mluvené filmy, zatímco francouzské a britské přicházely do kin později po pražské premiéře. V uvádění českých a amerických filmů nejsou patrné zřetelnější rozdíly. Analýzy obou roků 1935 a 1937 nevykazují větší odlišnosti. Výjimku tvoří výše jmenované polarizace mezi původem filmů převažujících v jednotlivých kinech. Je pravděpodobné, že složení programu kin odráželo polarizující se předmnichovskou společnost. Paradoxem zůstává, že židovský majitel kina Kapitol Jan Morgenstern (viz kapitolu níže) se snažil uspokojit poptávku po německých filmech i navzdory jejich možnému problematickému politickému obsahu a specializoval se nadále na zadávání jejich premiér. V jeho kině činilo během roku 1937 německy mluvených premiér 76 % programu; to bylo nejvíce mezi brněnskými premiérovými kiny. Z dostupných archiválií není zřejmé, že by brněnská kina byla před válkou nějakým způsobem rozdělena. S nejvyšší pravděpodobností se premiéra odehrála v tom kině, které odvedlo půjčovně nejvyšší půjčovné. Z toho také pramení překvapivě vysoký počet kin, kde byly premiéry zaznamenány (nejméně v devíti). V době protektorátu byla premiérová kina omezena na čtyři Alfa, Kapitol, Moderna a Scala; v květnu 1941 se jejich počet zvýšil, když bylo vyhlášeno pátým premiérovým kinem Metro. 54

61 Účetní machinace Morgensternů jako záminka k převzetí kin Ačkoliv o nejvýznamnějším brněnském kinopodnikateli Dominiku Morgensternovi již vznikla bakalářská práce a je často zmiňován i jinde, 153 prizmatem výzkumného tématu této práce se objevují i nové souvislosti. Dominik Morgenstern a jeho syn Jan vlastnili na konci třicátých let dvě z nejmodernějších kin v Brně Kapitol a Central. Z dobových periodik vyplývá, že půjčovna Ufa-Film zřejmě někdy počátkem roku 1939 upozornila, že Morgensternovi falšovali kassaraporty. Jsou to seznamy prodaných lístků, které mají sloužit jako podklad pro vyúčtování s firmami zapůjčujícími jim filmy k promítání. Většina premiérových filmů se totiž hraje tak, že půjčovny jsou procentuálně zúčastněny na zisku. Naproti tomu v kině Central, jako v jiných reprisových biografech, se povětšině hrálo za předem stanovenou úhradu. 154 Dominik a Jan Morgensternovi byli zatčeni 19. března 1939, několik dní po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava. Oba Morgensternové se na první otázky policejních úředníků okamžitě přiznali. Tvrdí však, že z těchto manipulací neměli zisků, neboť celkem odvedli za každý film tolik, kolik měli platit; rozdíl mezi skutečným spravedlivým podílem z hrubého příjmu a mezi částkou, odeslanou půjčovně, prý odevzdávali různým zástupcům těchto půjčoven, aby od nich získaly zase různé výhody při zadávání filmů. Tvrdí také, že je to manipulace při provozu kin zcela obvyklá. 153 Haladová, Irena (2005): Přínos Dominika Morgensterna pro brněnskou kinematografii. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita Hlavním cílem Morgensternů bylo, aby mohli častěji střídat program a nemuseli již nasazený film 154 Podle Lidových novin byly operace prováděny takto: Morgensternové přikládali k vyúčtování filmů, za které měli půjčovně zaplatit určitý podíl z hrubé tržby, seznamy, kolik se prodalo lístků šestikorunových, kolik pětikorunových, kolik čtyřkorunových a tak dále. A právě v těchto lístcích se uváděly (houfně) falešné číslice. Soudní síň. Podvody v brněnských kinech. (krajský soud v Brně). Lidové noviny, 47, (1939), č. 356, (19. 7.), s Podvody nájemců brněnských kin. Už nyní je zjištěna škoda přes sto tisíc. Lidové noviny (ranní vydání), 47, (1939), č. 113, (3. 3.), s. 4.

62 prodlužovat. Spočítali si, že nově nasazený film přinese vyšší zisk než prolongace již promítaného. A prolongaci většinou půjčovny v objednacích listech požadovaly, dosáhla-li tržba větší než určité výše. 156 Pokud by tomu bylo skutečně tak, zůstává otázkou, jak byla vyčíslena škoda, jež se údajně vyšplhala na , 45 korun. 157 S cílem neprodlužovat promítání titulu by se jevilo smysluplným vykazovat menší počet prodaných lístků vyšší cenové úrovně, než byl ve skutečnosti. Dnes je známo, že zatčení proběhlo na rozkaz brněnského Gestapa a tyto nesrovnalosti byly pouhou záminkou k převzetí kin. Již Filmový kurýr informuje, že pražská Ufa získala dvě brněnská kina Central a Kapitol. 158 Dominik a Jan Morgensternovi byli dne odsouzeni 156 K dnešnímu přelíčení se obžalovaní z vazby nedostavili. Jejich obhájce dr. Lochman poukazoval dnes opět na to, že je těžko v tomto případě předpokládat lstivý podvodný úmysl. Dělali prý to proto, že měli s půjčovnami velmi nevýhodné smlouvy, které ostatně poškozovaly jak majitele, tak i půjčovny. Když totiž u některého filmu dosáhla týdenní tržba stanovené výše, byli automaticky nuceni film o další týden prodloužiti. Dlouholetou zkušeností v Brně poznali, že prodloužené filmy nemají úspěchu, že tržba je mnohem nižší, než kdyby hráli film další a že tím je poškozena i půjčovna, jejíž další filmy by přišly dříve na řadu. Dělali to všechno tedy jen proto, aby mohli rychle střídat program a tím udržovat lepší návštěvnost obecenstva. Peněz, kterých takto získali, použili na provise zaměstnancům půjčoven a je důvodné podezření, aspoň v jednom případě, že šlo o úplatky. Úřední knihy jsou naproti tomu v pořádku. Firmy se rovněž mohly kdykoli přesvědčit, jakým způsobem se vyúčtování s nimi provádí. Toto falšování pak nedělali vždycky a rovněž ne po tak dlouhou dobu, jak se zprvu myslilo. Soudní síň. Podvody v brněnských kinech. (krajský soud v Brně). Lidové noviny, 47, (1939), č. 356, (19. 7.), s Půjčovny byly poškozeny, pokud bylo lze zjistit, celkem o ,45 K, nejvíce Ufa o K, Elektafilm o K, Moldaviafilm o K, Dafa o 8814, Slaviafilm o 7267, United Artists o 5255, Wolfram o 4282 K, ostatní pak o částky menší. Kromě toho byl poškozen i erár na dávkách. Podvody v brněnských kinech. Dominik a Jan Morgensternovi před soudem... Lidové noviny, 47, (1939), č. 255, (22. 5.), s Z Mor. Ostravy (š.). Zdejší nové kino Alfa bylo prodáno majitelem Ant. Čechurou pražské Ufě, která mimo to získala dvě brněnská kina Central a Kapitol. Ufa koupila Kina. Filmový kurýr, 13, (1939), č. 13., (14. 7.), s. 3. Václav Novák v souvislosti s kinem Kapitol zmiňuje událost z roku 1932, kdy licencionář Česká zemská péče o mládež pojala podezření, že majitel kina Jan Morgenstern uvádí v účetnictví cíleně nesprávné údaje a tím poškozuje držitele licence. To se při provedené kontrole neprokázalo, přesto bylo ale na Morgensterna dále pohlíženo jako na nespolehlivého, kvůli blíže nespecifikovaných osobních vlastnostech Morgensternových, které se jasně ukázaly za sporu. S vědomím tohoto sporu možná plánovala pražská pobočka koncernu UFA později převzetí kin, kdy použila kontroly ze stejného důvodu. AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů , s

63 k podmínečnému trestu; 159 po začátku okupace byli deportováni do koncentračního tábora Sobibor, kde v květnu 1942 zahynuli. 160 V případě Morgensternů je mimo arizační roviny tohoto případu zřetelná i rovina uplatňování silnější pozice půjčovny, která nebyla v dobovém tisku nijak reflektována, jelikož využívání slabé organizovanosti kin půjčovnami bylo zcela běžné. To je zřetelnější v případě disciplinárního řízení s Lucernafilmem, o kterém pojednávám níže ve IV. případové studii. Pravdou také je, že v mnoha kinech bylo vedeno účetnictví nedbale či vůbec ne a majitelé se také často snažili zatajovat tržby a ztěžovat práci revizorům Soud odsoudil dnes Dominika Morgensterna na čtyři měsíce do těžkého žaláře a Jana Morgensterna na šest měsíců žaláře. V obou případech je trest podmíněný se zkušební lhůtou tří let. Soudní síň. Podvody v brněnských kinech. (krajský soud v Brně). Lidové noviny, 47, (1939), č. 356, (19. 7.), s Nebyli to však jediní brněnští kinomajitelé židovského původu, kteří se nevrátili z koncentračních táborů. Václav Novák zmiňuje, že stejný osud potkal Janu Friedjungovou, majitelku kina Edison a krátkodobě i komárovského Atlantiku. AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů , s. 52, Kina ve svých účetních knihách uvádějí jen název filmu a tržby, ale nikdy půjčovnu. Revizor tak musí zjišťovat, které půjčovny informovat v případě nalezených nesrovnalostí. Jak s výsledků revisí dosud patrno, jest zkracování půjčovného menší hlášenou tržbou na venkově téměř usuelní. Revise jistě přinutí kina k správnému oznamování tržeb, a proto bylo by velmi odporučitelné, aby výsledky revisí byly oficielním orgánem členstvu v tisku oznámeny. Taktéž nálezy disciplinárního řízení by se doporučovaly uveřejňovati. Dále je zde uváděn příklad náročné práce revizora: Revise musí poznati rekapitulace kina, celkovou obecní dávku a jiné příjmy a vydání. Teprve celková revise namnoze projeví, jaký způsob zatajování kino volí. [V případě kina Central v Holešově] jsem musel propočítat celkovou obecní dávku jak u filmů na procenta, tak u filmů na fix. A poněvadž kino stejně tak jako 90 % kin jiných nevede zásobník vstupenek, bylo nutno v rámci jednoho i dvou měsíců propočítávati prodané vstupenky a seskupovati je pak pro jednotlivé tržby filmů. V místě, kde kino má dávku blokovou, a neplatí tuto za uzavřený program, jest každá revise jednotlivých tržeb jedné půjčovny velmi perná. Připomínky k provádění revisí. (b. d.). NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 478, fol Námitky revisora Veitra k nově zavedeným tiskopisům. (b. d.). NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 478, fol

64 6. SITUACE ZA PROTEKTORÁTU ČECHY A MORAVA Zánikem druhé republiky a vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava dne 16. března 1939 vznikla nejen ve filmovém oboru zcela nová situace. Do čela nového státního útvaru byl jmenován říšský protektor a jemu podřízená mocenská infrastruktura zůstala až na výjimky zachována. Nově však byla kontrolována německou stranou. Například česká vláda získala status vlády protektorátní, fakticky se ale stala spíše vládou loutkovou. To byl nejzřetelnější rys okupační politiky v protektorátu, kdy byl okupanty kladen důraz na získání co největšího vlivu při co nejmenších a nejméně viditelných zásazích. 162 Spolkový život byl omezen již koncem března 1939, kdy se hypoteticky omezila možnost zakládání nových spolků tím, že zákaz vzniku se týkal také subjektů, jejichž zřízení není v zájmu veřejném. 163 Dne 24. dubna bylo zřízeno kulturně politické oddělení při Úřadu říšského protektora a centralizace jak úřadů, tak i spolků a sdružení se promítla i do situace v kinematografii. Filmová výroba byla zařazena pod ministerstvo průmyslu, obchodu a živností do XXI. hospodářské skupiny Ústředního svazu průmyslu pro Čechy a Moravu. Až do vzniku ČMFÚ v únoru 1941 byla situace v celém oboru značně nepřehledná díky probíhající celkové reorganizaci. Z vývoje situace je cítit snaha českých funkcionářů pokoušet, jakou míru sebeorganizace a autonomie může český film ovládaný Velkoněmeckou říší dosáhnout. V červenci 1939 přešly záležitosti kin z kompetence Ústředního sboru kinematografů do nově vzniklé Filmtreuhandstelle. Tento správcovský úřad 162 Srov. Gebhart, Jan Kuklík, Jan (2006): Velké dějiny zemí Koruny české. Sv. 15/a., Praha: Paseka, s Czeszany Dvořáková, Tereza (2011): Idea filmové komory. Českomoravské filmové ústředí a kontinuita centralizačních tendencí ve filmovém oboru 30. a 40. let. Disertační práce. Praha: Univerzita Karlova, s

65 se zabýval dosazováním důvěrníků do arizovaných filmových podniků a jejich prostřednictvím nad nimi získával dohled, ačkoli podniky samotná Filmtreuhandstelle nevlastnila. Tímto způsobem byl získáván vliv většinou nad filmovými půjčovnami, menšími výrobnami a kiny. 164 Pomocí Filmtreuhandstelle (zejména jejího kulturního oddělení Aussenstelle) docházelo k přebírání kin a půjčoven nejen ze židovských rukou, ale i z rukou ostatních vlastníků, na kterých měli okupanti ekonomický zájem (viz níže). V polovině roku 1939 vešla v platnost také jedna z prvních restriktivních vyhlášek Zemského svazu kinematografů: zákaz promítání některých nových filmů a především povinně stanovený model filmového představení v pořadí týdeník, krátký film a hlavní (celovečerní) film. 165 Centralizační tendence pokračovaly likvidací Zemského svazu kinematografů, jehož agenda přešla do kompetence nově ustanoveného Filmového Ústředí pro Čechy a Moravu. 166 V oboru dále proběhlo několik dalších úprav názvů a kompetencí, ale ve většině případů byla personální kontinuita zachována: plnomocníky Zemského svazu kinematografů se stali Otakar Mudroch a Emil Sirotek a později, v srpnu 1939 byl jmenován plnomocníkem pro moravská kina Ferdinand Pernica Bednařík, Petr (2003): Arizace české kinematografie. Praha: Karolinum, s. 24. Srov. Czeszany Dvořáková, Tereza (2011): Idea filmové komory. Českomoravské filmové ústředí a kontinuita centralizačních tendencí ve filmovém oboru 30. a 40. let. Disertační práce. Praha: Univerzita Karlova, s Oběžník Zemského svazu kinematografů v Čechách, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 37; Úprava poměrů ve filmovém oboru. Filmový kurýr, 13, (1939), č. 29, (21. 7.), s. 1.; Povinnost hráti týdeníky a krátké filmy. Filmový kurýr, 13, (1939), č. 30, (28. 7.), s Přehledná časová osa vývoje centralizačních tendencí svazů filmového průmyslu viz Czeszany Dvořáková, Tereza (2011): Idea filmové komory. Českomoravské filmové ústředí a kontinuita centralizačních tendencí ve filmovém oboru 30. a 40. let. Disertační práce. Praha: Univerzita Karlova, s Další plnomocníci ve filmovém oboru. Filmový kurýr, 13, (1939), č. 30, (28. 7.), s. 1.; Plnomocník kin pro Moravu. Filmový kurýr, 13, (1939), č. 32, (11. 8.), s

66 Minimálně do počátku roku 1941 byla situace v kinematografickém oboru Protektorátu Čechy a Morava nepřehledná a docházelo zde k mnoha kompetenčním nesrovnalostem, jak o tom svědčí četné dochované žádosti o upřesnění kompetencí mezi oborovými skupinami ČMFÚ Počátky hracích řádů První hrací řád (prosinec 1938) Ještě před vznikem ČMFÚ v únoru 1941 byly vydány celkem tři vyhlášky zabývající se rozdělením kin. 168 První úprava vyhlášená na konci roku 1938 se týkala pouze pražských kin a víceméně potvrdila dosavadní nepsané způsoby: [...] nové rozdělení neznamená násilný zásah, nýbrž pouhou formální pečeť dnešním poměrům. 169 Změna byla zdůvodňována jak mizivým počtem němých kin v Praze, tak i zmenšenou exploatační oblastí půjčoven po zabrání pohraničí, kdy půjčovna byla nucena nahraditi úbytek příjmů zmenšením režie [a kdy] při dnešním hracím způsobu by působilo obsazování dosavadních druhých práv značné obtíže [...] Do jara 1941 byly hrací řády zveřejňovány primárně ve Filmovém kurýru, po vzniku ČMFÚ plnilo funkci tiskového orgánu dvojjazyčné periodikum Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí. 169 Nové rozdělení kin ve Velké Praze. Filmový kurýr, 12, (1938), č. 51, ( ), s Nové rozdělení kin ve Velké Praze. Filmový kurýr, 12, (1938), č. 51, ( ), s

67 Obr. 3. Nové rozdělení kin ve Velké Praze. Filmový kurýr, 12, (1938), č. 51, ( ), s. 5. Obr. 4. Nové rozdělení kin ve Velké Praze. Filmový kurýr, 12, (1938), č. 51, ( ), s

68 Nová úprava nejmenuje konkrétní biografy, pouze potvrzuje současný stav. Vedoucí skupinou zůstávají premiérové biografy. Novinkou se může zdát vyhlášení sekce prodloužených premiér, do které automaticky budou zařazena kina, která dosud byla členy Sdružení premiérových biografů, ale nehrála premiéry. 171 Kina v této sekci tedy mohla hrát filmy ihned po premiérách a nemusela dodržovat rozestup. Zřízením této sekce automaticky ruší se pojem hry v druhém právu ve Velké Praze, což jest nutné vzhledem k tomu, že Zemský svaz kinematografů uznal oficiálně prodloužené premiéry co do způsobu hry i organisačního rozdělení. 172 Zbývající zvukové biografy se dále rozdělily na první reprisy a druhé reprisy. Pro poslední zmíněné právo platilo nařízení, že smí hrát zásadně nejdříve 14 dnů po prvé reprise. Kina ve všech čtyřech třídách byla rozdělena s ohledem zejména na jejich kapacitu. Dále bylo stanoveno pro každou třídu nejnižší vstupné a maximální podíl těchto nejlevnějších vstupenek z celkové kapacity kina takto: 1) premiérové biografy: nejnižší vstupné 3,50 korun, těchto max. 10 %. 2) prodloužené premiéry: kina s minimálním počtem 600 sedadel a nejnižším vstupným 3 koruny. 3) první reprisy: všechna kina s méně než 400 sedadly hrající méně než 15 představení týdně, nejnižší vstupné 2 koruny. 4) první reprisy: stejné podmínky jako první reprisy, s pravomocí vydávat snížené vstupenky. Do jaké míry se jednalo o výsledek centralizačních snah Zemského svazu kinematografů či Sdružení premiérových biografů z doby druhé republiky, nevíme, přesto působí některé formulace prvních hracích řádů 171 Nové rozdělení kin ve Velké Praze. Filmový kurýr, 12, (1938), č. 51, ( ), s Nové rozdělení kin ve Velké Praze. Filmový kurýr, 12, (1938), č. 51, ( ), s

69 pro Velkou Prahu dojmem, jako by Sdružení premiérových biografů využilo politické situace a prosadilo do té doby pouze nepříliš ochotně dodržované interní dohody a to i na nečlenská kina dalších práv Druhý hrací řád (září 1939) O devět měsíců později přichází zlomová úprava vyhlašující nové hrací řády pro český film, jejichž cílem je jasně zřetelné omezení předvádět české filmy. Vydal ji krátce existující útvar Filmové ústředí v Čechách a na Moravě Ten se dne 16. dubna 1940 dále transformoval na Filmové ústředí pro Čechy a Moravu s dvanácti konkrétními odbory. Viz Czeszany Dvořáková, Tereza (2011): Idea filmové komory. Českomoravské filmové ústředí a kontinuita centralizačních tendencí ve filmovém oboru 30. a 40. let. Disertační práce. Praha: Univerzita Karlova, s

70 Obr. 5. Hrací řády pro český film v Čechách a na Moravě. Filmový kurýr, 13, (1939), č. 37, (15. 9.), s. 1. Vyhláška se zaštiťovala plněním opatření pro hospodárné využití českých filmů 174 z 18. srpna Zde byly specifikovány půjčovní 174 Hrací řády pro český film v Čechách a na Moravě. Filmový kurýr, 13, (1939), č. 37, (15. 9.), s. 1. Viz také koncept, který byl základem této úpravy. Opatření pro hospodárné využití českých filmů, (b. d.). NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 484, fol

71 podmínky pro kina a to dle jejich rozdělení do místních tříd (viz níže). Také bylo zakázáno půjčování celovečerních hraných filmů na fix. Hrací řády pro český film v Čechách a na Moravě byly ústředím vyhlášeny 15. září 1939 s platností nejpozději od 6. ledna Omezovaly současné nasazování premiér českých filmů na jeden film, o svátcích výjimečně na dva. Pro Prahu, Brno, Moravskou Ostravu a Plzeň byla konkrétní kina rozdělena do jednotlivých tříd. Brno bylo rozděleno na sedm okrsků: premiéry, první reprisy a druhé reprisy (v každém z okrsků bylo dovoleno hrát nejvýše dva české filmy) a na čtyři další (v každém z nich se směl hrát nejvíce vždy jen jeden český film), přičemž do každého z okrsků byla zařazena nejbližší konkurenční kina. Rozdělení IV. až VII. okrsku bylo provedeno se zřejmým cílem, aby se stejné české filmy nehrály současně v nejbližších kinech. To je z větší části ekonomicky než ideologicky motivovaná úprava. Nově vzniklé Filmové Ústředí pro Čechy a Moravu dále upravilo hrací řády pro konkrétní oblasti. V oběžnících ústředí můžeme nalézt případy a kritéria, podle kterých řídilo svá rozhodnutí: v případě výluk mezi kiny Sokol v Herálci u Humpolce a Sokol Úsobí si [kina] vzájemně nekonkurují a nemají stejné obecenstvo, proto se dosud platné výluky zrušují. 175 V dalším případě bylo přihlédnuto k jinému složení publika kina Sokol v Malé Skále v době letní sezóny a kinu tak bylo výjimečně umožněno žádat Městské kino v Turnově (které se nacházelo ve vyšším právu) v případě prokazatelného nedostatku programů o uvolnění některých filmů. 176 Také 175 Oběžník Filmového ústředí pro Čechy a Moravu č. 102/40, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 0, fol Oběžník Filmového ústředí pro Čechy a Moravu č. 102/40, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 0, fol

72 pro zlínská kina byla stanovena podrobná pravidla, čemuž předcházela dohoda mezi dotyčnými kiny. 177 V Oběžníku Svazu filmového průmyslu a obchodu z 23. ledna 1940 vychází upozornění směřované především půjčovnám, že hrací řády je bezpodmínečně nutno dodržovat; zejména je zakázáno dodávat nové filmy cestovním kinům dříve, než jsou obehrány všemi právy stálých kin v obvodu kina putovního. Jako příklad největší nekázně je zde uvedeno chování cestovního kina p. Pospíšila ve Vysokém Újezdě Mezouni, které dokonce pendluje filmy s jiným stálým biografem. 178 V tomto případě se jedná o komplexnější nařízení upravující i výši půjčovného pro jednotlivé třídy biografů zohledňující i počet obyvatel daného sídla (nižší půjčovné pro kina v místech do 2000 obyvatel a vyšší půjčovné pro větší sídla). 179 Také je zde zřetelná snaha vytlačovat z trhu těžko kontrolovatelné kočovné biografy, které byly na našem území i přes zhoršující se podmínky stále činné Třetí hrací řád (listopad 1940) Třetí a poslední úprava před zřízením ČMFÚ přišla 8. listopadu 1940 (s platností nejpozději od 1. prosince) přímo z Úřadu říšského protektora. Týkala se jen obvodu Velkého Brna a její platnost se rozšířila z českých filmů na filmy všeho původu. U důvodů této změny již byla výslovně akcentována potřeba stanovení pevného hracího pořadí kin Oběžník Filmového ústředí pro Čechy a Moravu č. 123/40, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 0, fol Viz přílohu Oběžník Svazu filmového průmyslu a obchodu č. 10/40, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 0, fol Opatření pro hospodárné využití českých filmů, (b. d.). NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 484, fol Úprava kinematografických poměrů ve Velkém Brně. Filmový kurýr, 14, (1940), č. 45, (8. 11.), s

73 Obr. 6. Úprava kinematografických poměrů ve Velkém Brně. Filmový kurýr, 14, (1940), č. 45, (8. 11.), s. 1. Touto úpravou se ve Velkém Brně počet premiérových kin snížil na čtyři, kino Metro se posunulo o třídu níže do II. práv. Z této třídy se 67

74 posunulo o třídu níže Lido a Bajkal (nyní Radio) do III. práv a zároveň se zde překvapivě ocitlo, pravděpodobně omylem, kino Grand v Hlinkách. 181 Polepšil si královopolský Besední dům, 182 který byl přeřazen z pátého okrsku do skupiny III. práv, kde se nyní nacházelo pět kin, tedy o jedno více než v předchozím období. Dále následují kina dvou skupin, jež jsou rozdělena se zřetelem jak na jejich technické vybavení, tak na polohu v rámci města. V první skupině se nacházelo devět kin, převážně lépe technicky zařízených a situovaných blíže centru, zato ve druhé skupině se ocitla s brněnskými okrajovými kiny například i Moravia a Elektra, tedy sice nepříliš od centra vzdálená, ale technicky zastaralá kina s malou kapacitou a velice nízkou technickou úrovní. Rozdělení kin bylo ve většině případů provedeno i s ohledem na jejich ekonomický význam v rámci města, jak tomu nasvědčuje soupis brněnských kin a jejich obraty z roku 1942 (viz přílohu 11). Bylo stanoveno, že premiérová kina směla hrát pouze premiéry, a to s hrací dobou nejvýše 14 dní, přičemž před vstupem filmu do kin II. práv musí uplynout nejméně týdenní odstup. Podobně platí týdenní odstup i mezi kiny II. a III. práv a dvoutýdenní odstup mezi kiny III. práv a první skupiny, stejně tak mezi kiny první a druhé skupiny. V této podobě se setkáváme s nejdůmyslnější podobou hracího řádu, blížícího se americkému vzoru, který nařizuje minimální rozestupy i v případě kin nižších tříd. Ty jsou ale v pozdějších úpravách odvolány. Mezi kiny první a druhé skupiny byly stanoveny zvláštní podmínky, ve kterých se objevil výše uvedený termín výluk (konkrétně kino Union vylučuje řečkovické kino a Elektru; kino Studio vylučuje Elektru a Moravii). 181 S nejvyšší pravděpodobností se jedná o chybu a kino Grand v tu dobu nebylo vůbec v provozu. 182 Také díky nedávné přestavbě, která významně zlepšila technický stav kina: [...] v novém sále byl zahájen provoz v pondělí 25. prosince AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů , s

75 Tato kina byla konkrétně jmenována s cílem zamezit tomu, aby se premiérovaný film hrál nejprve v kině nižší úrovně a až poté v kině vyšší úrovně. Z databáze projektu Filmové Brno můžeme zjistit, zda a jak ovlivnil programovou skladbu kina Metro jeho přesun z premiérových do kin druhých práv. Při další změně hracích řádů na konci května 1941 totiž Metro putovalo zpět mezi premiérová patrně z toho důvodu, že počet čtyř premiérových kin se ukázal být pro Brno nedostatečným. Z devatenácti zjištěných programů kina Metro mezi 1. prosincem 1940 a 30. květnem 1941 vidíme, že v nejméně v pěti případech hrálo Metro nadále premiéry (Dobrá sedma, Život je krásný, Heslo Machin, Pro kamaráda, Přednosta stanice), ve čtyřech případech filmy z produkčních let 1939 a 1940 tedy asi ty, které by ve své nynější pozici ve II. právech běžně mělo promítat. Ve třech případech mělo Metro na programu starší snímky sezóny 1933/34 (Zlato, U svatého Antoníčka a Hrdinný kapitán Korkorán), které na kino zbyly patrně důsledkem rychlých přesunů termínů po změně hracích řádů. Toto muselo být pro Metro finančně nepříznivé tím spíše, že kino II. práva nebylo oprávněno měnit program dříve než po sedmi dnech a nemohlo tak v případě nízké návštěvnosti nasadit film jiný. Hrací řády v případě tohoto kina tedy plně respektovány nebyly, ale o případných postizích se nedochovaly žádné zmínky. Příklad kina Metro ale poukázal na trhliny v centrálně plánovaném rozdělení kin. V této době se již začínají projevovat výsledky okupační restriktivní politiky v objemu filmové výroby a dovozu: zatímco v roce 1939 bylo v našich kinech uvedeno celkem 242 celovečerních hraných filmů, o rok později klesl počet na 174 a v roce 1942 se zde promítalo jen 134 filmů, přičemž meziroční pokles dále pokračoval. 183 Vzhledem k válečným potížím 183 Havelka, Jiří (1946): Filmové hospodářství v zemích Českých a na Slovensku 1939 až Praha: Čs. filmové nakladatelství, s

76 ale začal klesat i počet dovezených filmů, což vzhledem k nutnosti pravidelného provozu kin (a také pravidelného odčerpávání jejich zisků pro válečné účely) nebylo jistě zamýšlené Vznik Českomoravského filmového ústředí Se vznikem Českomoravského filmového ústředí k 15. únoru 1941 skončila chaotická doba reorganizací i nejistoty, alespoň co se překrývání kompetencí jednotlivých kinematografických odborů týká. ČMFÚ se stalo zastřešující organizací s povinným členstvím pro všechny jednotlivce a firmy působící v oblasti kinematografie. Všechna další nařízení a sdělení byla vydávána ve dvojjazyčném periodiku Mitteilungen der Böhmisch- Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí. V Brně fungovala až do konce protektorátu pobočka ČMFÚ. Bohužel stejně jako v případě Zemského svazu kinematografů v Zemi Moravskoslezské, jediné dochované informace jsou jména vedoucích, zástupců a účetní kniha, která neobsahuje důležité informace. Víme jen, že jejími vedoucími byli Adalbert Christ a Ferdinand Pernica, jehož koncem roku 1943 vystřídal Ing. Ludvík Koláček. 184 S největší pravděpodobností brněnská pobočka neměla žádnou vlastní agendu a fungovala jen jako prodloužená ruka pražské centrály, například pro sběr dat o moravských kinech. Sdružování ale fungovalo pravděpodobně na úrovni jednotlivých tříd kin: vlastníci premiérových kin byli například pozváni na povinnou schůzi majitelů pražských premiérových biografů do sídla ČMFÚ dne , 184 Listina přítomných ze schůze o provozu kinematografických podniků, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 128, fol Záznam o informační schůzi o koncentraci firem, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 128, fol , [česky, německy]. 70

77 na následující den byli do Prahy na schůzi s povinnou účastí pozváni i majitelé brněnských premiérových kin. 185 Je však možné, že se jednalo o ojedinělou schůzi svolanou kvůli změnám v provozu kin v souvislosti se smrtí Reinharda Heydricha (viz níže) Čtvrtý hrací řád (květen 1941) Jak jsem již uvedl výše, při další změně hracích řádů vyhlášené 30. května 1941 se stalo Metro znovu kinem premiérovým. Maximální hrací doba premiéry byla zvýšena ze dvou týdnů na tři a byly stanoveny podmínky její prolongace Einladung zur Versammlung / Pozvání na schůzi, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 446, fol. 5, 6, [česky, německy] Nařízení o hracím řádu pro kinematografy ve Velké Praze a Velkém Brně. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 1, (1941), č. 3, (30. 5.), s (Celé znění nařízení viz přílohu 7). 71

78 Obr. 7. Příloha B 11. nařízení o hracím řádu pro kinematografy ve Velké Praze a Velkém Brně. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 1, (1941), č. 3, (30. 5.), s. 5. Kino Grand bylo z řádů vyřazeno, Lido se přesunulo z III. práv do II. a ve III. právech přibylo Výstavní kino (Deutsche Lichtspiele). Jelikož se z textu této úpravy ztratilo kino Besední dům, bylo v následujícím čísle (už jen pouhým sdělením, nikoli nařízením) zařazeno do III. práv. 187 Podle 187 Sdělení č. 9/41 o doplnění hracího řádu ve Velkém Brně. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 1, (1941), č. 4, (19. 6.), s

79 stavu kin po tomto sdělení z června 1941 je sestavena mapa brněnských kin podle situace z roku 1941 (viz přílohu B). Obr. 8. Sdělení č. 9/41 o doplnění hracího řádu ve Velkém Brně. Mitteilungen der Böhmisch- Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 1, (1941), č. 4, (19. 6.), s. 4. Ze sestavování této verze hracích řádů pro Brno se dochovala komunikace svědčící o kontroverzi, kterou vyvolal související návrh ČMFÚ. To vyslovilo podmínku výjimečného hraní premiéry jednoho filmu v kombinaci dvou kin současně, pouze s tou podmínkou, pokud jedním z nich vždy bude kino Moderna. 188 Proti tomuto neoprávněnému zvýhodnění se postavila čtyři zbývající premiérová kina a tato formulace nebyla nakonec do konečné verze řádu umístěna. 189 Původcem snahy tímto způsobem vylepšit pozici Moderny mezi ostatními premiérovými kiny mohl být Ferdinand Pernica, který v té době ještě mohl mít zájem na kinu, ačkoli podle Václava Nováka po Pernicově krátkodobém správcovství převzal Modernu Arthur Feist již 7. listopadu Zato byla ve finální podobě poprvé specifikována prolongační klausule stejného typu, která se vyskytuje v návrzích Sdružení premiérových biografů 188 [Koncept] 12. Anordnung der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale über den Spielplan für die Lichspieltheater in Gross-Prag und Gross-Brünn, vom 5. Mai NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 446, fol. 171, [německy]. 189 Mit der 12. Anordnung der BMFZ NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 446, fol. 172, [německy] (viz přílohu 6a). Věc: Uveřejnění nařízení č. 12, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 446, fol. 173, [česky, německy] (viz přílohu 6b). 190 AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů , s

80 ve třicátých letech: Hrací doba premiéry filmu nesmí býti zásadně sjednána na více než 3 týdny. Jestliže však obrat za prvé 3 dny posledního týdne neklesne pod 50 % vyprodaného domu, může býti sjednána prolongace o další týden. 191 Obdobně byla stanovena hrací doba II. a III. práv, která by měla být v intervalu 7 až 14 dnů. Povinné rozestupy mezi jednotlivými třídami byly sníženy; mezi premiérami, II. i III. právy musel být nyní nejméně týdenní rozestup, ale film musel být v dalším právu obehrán nejpozději do dvou měsíců. Toto byl nový prvek hracích řádů, určující nejen nejdříve možné nasazení filmu v určité třídě kin, ale i nejpozdější povinný termín k obehrání. ČMFÚ sice hrozilo neuposlechnutí trestat ztrátou hracího pořadí, ale přesto zůstává otázka, zda a jakým konkrétním způsobem bylo toto nařízení vymahatelné. Toto vynucení stanovení nejpozdějšího termínu nasazení filmu po obehrání v kinech předchozích práv požadoval vedoucí odborové skupiny ČMFÚ obchod s filmy Otto Hofmann, 192 který 7. března 1942 zaslal stížnost jedné z vedoucích postav protektorátního filmového průmyslu, právníku Wilhelmu Söhnelovi. V této stížnosti žádal zamezení vynechávání hraní německých filmů a následnému snižování jejich výnosů: Mnoho, zejména malých kin upřednostňuje reprízy starých českých filmů před hraním německých filmů. Jako vysvětlení slýcháme, že výnosy českého filmu jsou lepší nebo že půjčovna učinila prodej českých filmů na sobě 191 Příloha B 11. nařízení o hracím řádu pro kinematografy ve Velké Praze a Velkém Brně. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 1, (1941), č. 3, (30. 5.), s Podle stylu dochovaných archiválií (zejména stížností a urgencí ve věcech pomalého zasahování proti nešvarům upřednostňujícím hraní českých filmů před německými), pocházejících z pera Otty Hofmanna lze získat dojem, že šlo o silně proněmecky agilního člověka. Již v předcházejícím dopise z 22. září 1941 kupříkladu žádá zpřísnění intervalů pro povinné obehrání: V případě 11. nařízení ČMFÚ se ukazuje, že je velice potřeba jeho doplnění a změn, hlavně uzákonit následující úpravu: V hracím řádu pro Velkou Prahu je pod hrozbou ztráty hracího práva nařízeno obehrát film nejpozději do šesti týdnů od jeho obehrání v předchozím právu. (překl. aut.). V případě Velkého Brna se jedná o dva měsíce. An die Böhmisch-Mährische Filmzentrale, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 446, fol. 79, [německy]. 74

81 závisejícím (zde patrně ve smyslu navěšování, pozn. aut.) tak, aby na německé filmy nezbyly žádné termíny 193 (překl. aut.). Z knihy zápisů premiér a repríz českých filmů 194 je ale také zřetelná tendence neobsazovat reprízy na letní měsíce, kdy je vždy z celého roku nejnižší návštěvnost. Majitelé reprízových kin si tak raději počkali na září, ačkoli mohli nasadit film ve svých kinech již dříve. Nešlo tedy ve všech případech o vyhýbání se termínování německého filmu, jak z formulací Otty Hofmanna může vyznět, ale i o zohlednění návštěvnosti, která se vždy znatelně měnila podle měsíce v roce. 195 Ačkoli to dochované archiválie přímo výslovně neformulují, je zřetelné, že se okupační správa snažila zajistit odbyt německých filmů na úkor ostatních, hlavně českých. K tomu jí sloužily i hrací řády, ačkoli jejich ideologicky motivované změny nebyly takového rozsahu, jako změny motivované ekonomickými potřebami. Jedním z projevů odporu diváků v protektorátních kinech byla snaha ignorovat propagandistické týdeníky tím způsobem, že diváci chodili do kina cíleně pozdě a přicházeli až v průběhu krátkého filmu. Tomu se ČMFÚ postavilo tím způsobem, že nařídilo změnu pořadí programu na kulturní (krátký) film, poté týdeník a hlavní film. 196 To ovšem pozdním příchodům diváků nezamezilo úplně a později byl vyhlášen zákaz vpouštění všech pozdě příchozích diváků do kin Herrn Dr. Wilhelm Söhnel, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 446, fol. 16, [německy]. 194 Brno, zápis z května až září NFA, f. ČMFÚ, inv. č Viz graf návštěva kin v létech In: Havelka, Jiří (1938): Čs. filmové hospodářství IV. Rok Praha: Knihovna Filmového kurýru, s Nařízení Českomoravského filmového ústředí o pořadu promítání v kinematografech. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 1, (1941), č. 5 (5. 7.), s Einlass der zuspätkommender Besucher zu Vorstellungen in Lichtspieltheatern, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 340, fol. 3, 4, [německy]. 75

82 6. 3 Kontext: převzetí spolkových kin Němci V říjnu 1941 byl rozpuštěn Svaz sokolských a jiných biografů, což mělo za následek rozsáhlou změnu v provozování těchto kin dosud vedených českými spolky Sokol, Orel, katolickými, hasičskými a dalšími jednotami. Do těchto kin byl jmenován nejprve dočasně německý plnomocník (Treuhänder) a některá kina byla následně přebírána jak do dlouhodobého vedení německými občany (nejčastěji válečnými poškozenci), tak v případě kin, na nichž neměli Němci ekonomický zájem, i důvěryhodnými osobami českého původu. Podle důvěrného plánu vládního rady Horsta Mahnkeho 198 na převzetí moravských kin, zaslaného předsedovi krajského výboru Svazu německého východu (BDO) v Brně Fritzi Ziffrovi z 8. prosince 1939 bylo těžištěm převzetí využití faktu, že mnoha kinům měla brzy vypršet licence, a nejjednodušším řešením bylo licenci neobnovit. 199 V případech, kdy licence nevypršela a ani v dohledné době nevyprší a přesto je v zájmu kinoprovoz získat, není možné jiné cesty, než vyjednání dobrovolného zřeknutí se práva předchozího licencionáře, jež bude podmíněno odpovídajícím tlakem ze strany říšskoněmeckých orgánů, který nakonec bude donucen se licence vzdát. [...] Zařídil jsem, aby Moravský zemský úřad 198 Horst Mahnke, SS-Hauptsturmführer RSHA (Hlavního říšského bezpečnostního úřadu). Více viz Wildt, Michael (2008): Generation der Unbedingten. Das Führungskorps des Reichssicherheitshauptamtes. Hamburg: Hamburger Institut für Sozialforschung, s Je vhodné, aby bylo využito končících platností kinolicencí a jejich neobnovení k převodu kin do německých rukou (tedy jen těch, na kterých má Říše strategický zájem, a těch v místech s větší německou populací). Na venkově a v místech menšího německého osídlení má prodlužování licencí Čechům probíhat nadále, i v některých dalších místech se převod kin do německých rukou nedoporučuje. Již zde se počítá ze zásadním vyloučením tělocvičných jednot Sokol a Orel na provozování biografů. Žádá se, aby licence byly udělovány fyzickým osobám a nikoli spolkům. Svaz německého východu poslouží ve zvláštních případech jako licencionář, kdy se nenajde jiný vhodný licencionář německý. Neuordnung des Kinowesens in Mähren, MZA, f. B251 Říšský protektor v Čechách a na Moravě, služebna pro zemi Moravu, Brno, k. 61, inv. č. 692, sign. 5090, fol. 1 5, odst. 1) až 4), [německy]. 76

83 při každém novém vydání nebo prodloužení licence musel získat Váš souhlas. (překl. aut.). 200 Tyto plány však byly naplněny jen z části. Žádosti o bývalá spolková kina směřovaly od více organizací i jednotlivců, kteří se snažili přímluvami ovlivnit řízení ohledně přidělování kin. 201 Likvidátorem Svazu sokolských a jiných biografů byl jmenován K. A. Marzik (ale jeho jménem fakticky jednal Josef Kapr), pod jehož vedením bylo vypracováno několik návrhů pravidel převzetí. Byl změněn i způsob termínování filmů: dříve byla sokolská kina termínována hromadně z centrály, nyní již jednala s půjčovnou samostatně. 202 Bývalá sokolská kina měla být přidělována především válečným poškozencům německé národnosti. Četná kina jsou ještě v českých rukou tělovýchovných jednot, spolků katolických, požárních, a dalších [ ], tito nefyzičtí majitelé nemají žádné právo na provozování kin, a tato budou postupně převedena na Němce. (překl. aut.) 203 Patrné je, že mezi květnem a prosincem 1941 byla situace spravovaného majetku nepřehledná, což zvyšovalo nespokojenost půjčoven ve věci dlouhodobě nevyřízených pohledávek bývalých sokolských a jiných kin. 204 Záznamy, ze kterých by bylo možné rekonstruovat průběh převzetí brněnských kin, jsou kusé. Například v posudku kina Lido stojí, že se nachází v blízkosti Černých Polí, druhé největší brněnské čtvrti s německým 200 Neuordnung des Kinowesens in Mähren, MZA, f. B251 Říšský protektor v Čechách a na Moravě, služebna pro zemi Moravu, Brno, k. 61, inv. č. 692, sign. 5090, fol. 2 3, odst. 5) až 6), [německy]. 201 Srov. Czeszany Dvořáková, Tereza (2011): Idea filmové komory. Českomoravské filmové ústředí a kontinuita centralizačních tendencí ve filmovém oboru 30. a 40. let. Disertační práce. Praha: Univerzita Karlova, s Svaz sokolských a jiných biografů, II. Oběžník, NFA, f. Lucernafilm, inv. č. 94, fol Herrn Dr. Söhnel zur Kenntnisnahme..., NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 778, fol. 1, [německy]. 204 Srov. Czeszany Dvořáková, Tereza (2011): Idea filmové komory. Českomoravské filmové ústředí a kontinuita centralizačních tendencí ve filmovém oboru 30. a 40. let. Disertační práce. Praha: Univerzita Karlova, s

84 osídlením, ve které se žádné kino nenachází. Autor posudku například zmiňuje, že již dříve byl sál pronajímán různým německým spolkům a převzetí je v tomto případě vhodné. 205 O kinu Adria v Horních Heršpicích se také píše, že je vhodné k převzetí do německých rukou už jen z toho důvodu, že se nachází ve spádové oblasti tří městských částí s významným německým osídlením (Horní Heršpice, Dolní Heršpice a Přízřenice), ve kterých se žádné další kino nenachází. 206 Do přidělování kin se snažila zasahovat především Filmová ústředna NSDAP (Filmstelle NSDAP), ale výsledky její snahy nejsou zcela zřetelné. Patrně také zde probíhaly (dnes bychom řekli přeshraniční) neshody v otázce kompetencí ústředen NSDAP. 207 Navenek nejviditelnější funkcí Filmstelle NSDAP byla funkce půjčovny filmů pro uzavřené projekce říšským občanům a členům NSDAP (též Parteifilmveranstaltungen). Filmové objednávky a termínování byly plně v režii Filmových ústředen NSDAP, které využívaly jen prostorů kin, které byly pro tyto účely často pronajímány. V Brně byla pro partajní projekce nejčastěji využívána kina Deutsche Lichtspiele (Výstavní kino; později Luna), Excelsior a následně se jich 205 Patrně také proto, že kino bylo dříve neoficiálním místem k setkávání socialistů a komunistů, tím byla v tomto případě zřejmě zvýšená potřeba monitorovat situaci. Betrifft: Kino Lido, [květen] MZA, f. B251 Říšský protektor v Čechách a na Moravě, služebna pro zemi Moravu, Brno, k. 62, inv. č. 701, sign. 5112, fol. 56, [německy]. 206 Betrifft: Kino Adria in Ober-Gerspitz bei Brünn, (b. d.). MZA, f. B251 Říšský protektor v Čechách a na Moravě, služebna pro zemi Moravu, Brno, k. 62, inv. č. 701, sign. 5112, fol. 61, [německy]. 207 Obsah inventárního čísla 806 fondu ČMFÚ v NFA tvoří posudky a přímluvy k přidělení kin po celém protektorátu. Tyto žádosti byly směřovány do župních ústředen v Říši, z té oblasti protektorátu, která byla kompetentní: oblast Brna a Jihlavy příslušela k župě Niederdonau, oblast Budějovic k župě Oberdonau a české oblasti na severu k župě Sudetenland; jak znázorňuje mapa správního rozdělení Velkoněmecké říše, dostupná z: < (cit ) 78

85 většina okolo roku 1941 přesunula do Centralu, který vlastnil Ufa-Film. 208 Z toho důvodu nehrozilo, že by se některý z kinomajitelů snažil vyhýbat pronájmu kina pro stranickou projekci. Mimoto se v případě žádostí o pronájem sálů pro účely NSDAP vydávaly zvláštní výzvy pomocí oběžníků (jako například při příležitosti oslav pátého výročí vzniku protektorátu, 209 či desátého výročí převzetí moci Adolfem Hitlerem 210 ). Na rozdíl od válečných poškozenců, jejichž žádosti o kina začaly být zpracovávány teprve až po zániku Sokola, UFA se zaměřovala na kina luxusnější a výnosnější. V tom vznikalo tření s Filmovými ústřednami NSDAP, které se snažily dosadit za vedoucí kin německé válečné poškozence. Jak ale zmiňuje korespondence k případu ostravského kina Kosmos, pro pozice do významnějších kin berlínská UFA vyžadovala schopné provozní s nejméně roční praxí ve vedení kina. 211 Nejasnosti ohledně vhodných provozovatelů bývalých spolkových kin pokračovaly dále, až do 16. února 1943, kdy bylo vydáno další interní stanovisko ČMFÚ, které mimo jiné uvádělo: Jsme přesvědčeni, že i ostatní kandidáti, například válečně poškození členové strany, staří bojovníci NSDAP a SdP, stejně jako odborníci z oboru jsou vhodní na pozici, zejména pokud budou schopni převzít takto klíčovou pozici zodpovědně. (překl. aut.) NFA, f. ČMFÚ, inv. č Seznam kinematografů v Čechách a na Moravě (podle stavu 31. března 1943), s Týká se: Zapůjčení kinematografických provozoven o 5. výročí zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Oběžník oborové skupiny kinematografy, č. 6., NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 480, fol. 153, [česky, německy]. 210 Věc: Mimořádná představení NSDAP. Oběžník oborové skupiny kinematografy, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 480, fol. 66, [česky, německy]. 211 Stellungnahme: Kino Kosmos, Mährisch-Ostrau. Kreiswirtschaftsberater NFA, f. Ufa-Film, inv. č. 148, fol. 32, [německy]. 212 Stanovisko vedení oborové skupiny kinematografy při ČMFÚ, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 148, fol. 10, [německy]. 79

86 Berlínský koncern UFA pomocí své půjčovny v protektorátu pokračoval s vyvlastňováním kin již od případu Morgensternů v roce To byla oficiální politika koncernu UFA, který si vzal za cíl využít všechny dostupné prostředky k prosazování německého filmu jak v Altreichu, tak i v zahraničí. 213 UFA s činností zestátňování filmových podniků začala v Německu v polovině třicátých let a tuto praxi později uplatňovala i v protektorátu. 214 Jak bylo naznačeno výše, způsoby termínování filmů se v průběhu války zásadním způsobem proměnily. Například kina nově získaná společností Ufa-Film byla programována z pražské centrály, zato naopak noví majitelé bývalých sokolských a jiných kin vzali tuto činnost na sebe, ačkoli tato kina byla dříve termínována hromadně z centrály tělocvičné jednoty či spolku. Pro sezonu 1942/43 byly vydány nové půjčovní podmínky, jež byly patrně původně připravovány pro Německo, poté byla jejich platnost rozšířena i na území protektorátu. 215 S nimi souvisí také následující úprava hracích řádů. Ta mimo jiné ustavuje minimálně týdenní odstup, který musí být dodržován po první veřejné berlínské premiéře, dále i podrobné podmínky prodlužování programů a nejbližší dny, kdy může dojít ke změně programu. Kupříkladu v kinech, ve kterých se mění program po čtyřech a více dnech, musí film vždy zůstat v programu přes neděli; filmy 213 V listině je dále zmíněna i potřeba zvýšit délku promítání německého filmu v premiéře, který nedosahoval délky premiéry českého filmu. Stellungsnahme zum schreiben des Herrn Oberlandrate in Pilsen, NFA, f. Ufa-Film, inv. č. 148, fol , [německy]. 214 Srov. Czeszany Dvořáková, Tereza (2011): Idea filmové komory. Českomoravské filmové ústředí a kontinuita centralizačních tendencí ve filmovém oboru 30. a 40. let. Disertační práce. Praha: Univerzita Karlova, s Die neuen Bezugsbedingungen; Nachstehend gibt der Präsident der Reichsfilmkammer die für die Filmvermietung 1942/43 gültigen Bezugsbedingungen heraus. (b. d.). NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 516, fol. 1 11, [německy]. 80

87 s predikáty státně politicky hodnotný a Film der Nation musí zůstat v programu přes neděli či státní svátek ve všech případech. 216 (O predikátech pojednávám níže) Další změna hracích řádů (červenec 1942) Znění této vyhlášky naznačuje, že se rozdělení kin v Brně v předchozí podobě již konsolidovalo a hlavní ideologický cíl (omezení předvádění českých hraných filmů) byl splněn Die neuen Bezugsbedingungen; Nachstehend gibt der Präsident der Reichsfilmkammer die für die Filmvermietung 1942/43 gültigen Bezugsbedingungen heraus. (b. d.). NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 516, fol. 6, [německy] Nařízení o hracím řádu pro kinematografy ve Velké Praze a Velkém Brně. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 2, (1942), č. 11, (1. 8.) s (celé znění v příloze 8). 81

88 Obr. 9. Příloha B 37. nařízení o hracím řádu pro kinematografy ve Velké Praze a Velkém Brně. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 2, (1942), č. 11, (1. 8.) s

89 Nová úprava již nepřesouvá kina mezi třídami, pouze v několika případech reflektuje jejich nový název. Jedinou změnou pro Brno zůstává prodloužení maximální sjednané hrací doby premiéry ze tří na čtyři týdny. Je to zřejmě v reakci na situaci, kdy se začaly projevovat válečné problémy na zmenšeném objemu pravidelné filmové výroby a distribuce v součinnosti s probíhajícím potlačováním počtu vznikajících filmů národních kinematografií zemí pod kontrolou Německa, které byly v protektorátu dosud promítány (Dánsko, Švédsko, Holandsko, Maďarsko, aj.). V tu dobu již začal přicházet do kin snížený počet premiér a prodlužovala se jejich hrací doba, aby nedocházelo k výpadkům programu premiérových kin. Hrací doba však nemusela být prodlužována uměle vzhledem k neustále se zvyšující návštěvnosti v období protektorátu neměla kina evidentně nouzi o návštěvníky. Tato tendence byla stále silnější a na konci války dosáhla svého maxima. 218 Krátce před touto úpravou, dne 18. května 1942, se objevila žádost o nevyřazování filmů z oběhu po uplynutí monopolu (zpravidla pěti let). Jednalo se o jeden z prvních náznaků ekonomických těžkostí způsobených válečnou situací. Vzhledem k nynější válečné době si značný počet půjčoven není schopno obstarat dostatek nových filmů a jsou odkázány na výnos starších filmů. Autor žádosti si byl vědom, že se ve starších reprízách hrají hlavně české filmy a zmiňuje, že jsou takto uváděny i německé, kterým jsou ale příslušná censurní povolení pro tzv. druhé monopoly blahovolně povolována. 219 Třetím zmiňovaným důvodem byl nedostatek pozitivního filmového materiálu pro výrobu nových kopií, který autor žádosti použil jako výzvu pro nerozšiřování zákazů filmů a dokonce pro revizi dosavadních 218 Průměrná délka promítání premiéry v pražských kinech v případě českého filmu v roce 1941 činila 5,9 týdnů (u německého filmu 2,2 týdne), o rok později to bylo 8,7 týdne (2,9) a roku 1943 činila 7,4 týdne (pro německý film 3,8 týdne). Havelka, Jiří (1946): Filmové hospodářství v zemích Českých a na Slovensku 1939 až Praha: Čs. filmové nakladatelství, s Věc: Povolení k předvádění starších českých filmů nadále, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 447, fol. 1, 2, [česky, německy]. 83

90 zakázaných filmů, a aby i tyto byly propuštěny, pokud by nebylo pro zákaz politických důvodů. 220 V této době se tedy objevuje termín druhé monopoly (dnešní terminologií bychom pravděpodobně řekli obnovené premiéry) pro opětovné uvádění starších filmů, jež začalo být nejen žádané publikem, ale stalo se nutností i z ekonomického hlediska. Podstatným prvkem pro určení diferenciace výše půjčovného sehrálo rozdělení protektorátních sídel na místní třídy, a to následovně: Obr. 10: Místní třídy biografů. Havelka, Jiří (1946): Filmové hospodářství v zemích Českých a na Slovensku 1939 až Praha: Čs. filmové nakladatelství, s Věc: Povolení k předvádění starších českých filmů nadále, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 447, fol. 2, [česky, německy]. 84

91 Obr. 11. Stanovení půjčovného podle místních tříd biografů. Havelka, Jiří (1946): Filmové hospodářství v zemích Českých a na Slovensku 1939 až Praha: Čs. filmové nakladatelství, s. 37. Zvýšená sazba půjčovného u filmů osvobozených od dávky ze zábav ilustruje zvláštní cestu, jak zvýšit sumu odcházející z kin půjčovnám. Celá situace půjčovenského obchodu byla po dobu protektorátu řízena centrálně a nebylo možné o výši půjčovného a podmínkách předvádění smlouvat mimo rámec platných vyhlášek, jako tomu bylo o dekádu dříve. V důsledku politiky rušení malých mimopražských půjčoven došlo i na brněnský Viktoriafilm, jedinou německou půjčovnu na Moravě. Ta měla být podle vyhlášky ČMFÚ z 3. května 1943 zrušena a její majitelé Josef Pich a Franziska Hanisch proto zažádali o přidělení kina z důvodu zajištění existence. 221 Do této záležitosti zasahuje krajský vedoucí NSDAP Brno Karl Folta a zmiňuje, že uchazeč o kino Lido Fritz Theim nepřipadá v úvahu a prosí tak o přidělení tohoto kina Josefu Pichovi a Franzisce Hanisch. 222 To se ale nestalo a kino Lido bylo přiděleno zmiňovanému Fritzi Theimovi. 223 Patrně proto, že Picha a Hanischovou bylo zamýšleno 221 Gegenstand: Vergabe eines Lichtspieltheaters in Brünn an Pgn. Franziska Hanisch und Pg. Josef Pich, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 838, fol. 1, [německy]. 222 Gegenstand: Vergabe eines Lichtspieltheaters in Brünn an Pgn. Franziska Hanisch und Pg. Josef Pich, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 838, fol. 1, [německy]. 223 Václav Novák ve své práci uvádí chybné křestní jméno Fritze Theima (mylně uváděn jako Friedrich). AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů , s

92 zaměstnat v moravské filiálce nově zřízené společnosti zabývající se půjčovenským obchodem 224 (tedy plánovaném Kosmosfilmu). 225 Brněnské krajské sídlo NSDAP se v této věci přimlouvá, aby půjčovna Viktoria rušena nebyla, jelikož byla založena s podporou strany a vlastní ji dlouhodobí členové strany [NSDAP], přičemž paní Hanisch je již 25 let činná v oboru. 226 Rušení této půjčovny budí rozpaky i z toho důvodu, že české půjčovny v Praze Dafa a Stella dále pokračují v činnosti. 227 Avšak bylo naplánováno, že protektorátní půjčovny budou sjednoceny do centrální půjčovny se sídlem v Praze, a na Moravě zůstanou v provozu pouze skladiště kopií Změna z května 1943 V květnu 1943 hrací řády získaly jen kosmetické úpravy, při kterých řád pro Brno zaevidoval jen nově otevřená kina Meteor a Ufa-Ohne Pause Betrifft: Konzentrierung des Filmvertriebs im Protektorat, [po 1.] NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 837, fol. 1, 2, [německy]. 225 Více o Kosmosfilmu viz Czeszany Dvořáková, Tereza (2011): Idea filmové komory. Českomoravské filmové ústředí a kontinuita centralizačních tendencí ve filmovém oboru 30. a 40. let. Disertační práce. Praha: Univerzita Karlova, s Gegenstand: Filmleihanstalten in Brünn, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 825, fol.1, [německy]. 227 Pražské půjčovny Dafa a Stella byly později také zrušeny. Gegenstand: Filmleihanstalten in Brünn, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 825, fol.2, [německy] nařízení o hracích řádech pro kinematografy. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 3, (1943), č. 6/7, (25. 5.), s (celé znění v příloze 9). 86

93 Obr. 12. Příloha B 47. nařízení o hracích řádech pro kinematografy. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 3, (1943), č. 6/7, (25. 5.), s. 37. Zřejmě z toho důvodu, že se hrací řády ukázaly být vhodným nástrojem plánované distribuce, byly nově stanoveny s pevným zařazením 87

94 kin i ve dvanácti dalších větších městech protektorátu. 229 Spolu s touto změnou byla provedena i změna způsobu výběru dávky ze zábav a možnost jejího snížení či úplného osvobození v případě hraní filmů s predikátem. Pomocí predikátů se označovaly Říší ideologicky ceněné snímky, při jejichž promítání majitelé kin odváděli nižší dávku ze zábav, než při hraní filmu bez predikátu. Některé predikáty ovlivňovaly i přístupnost; například predikát jugendwert zaručoval automaticky přístupnost mládeži. V protektorátu se používaly stejné druhy predikátů jako v Německu, celkem jich bylo více než deset druhů Změna z března 1944 V březnu 1944 do brněnských řádů přibylo jen nově otevřené kino Grand a po připojení Líšně k Velkému Brnu obě líšeňská kina 232 (podle této situace je sestavena mapa brněnských kin 1944) Nařízení o hracích řádech pro kinematografy. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 3, (1943), č. 6/7, (25. 5.), s To se týkalo například filmu Tajná akta W. B. 1, promítaného v září 1942 v brněnské Scale. Mimo zmíněný predikát jugendwert (vhodný pro mládež) obdržel ještě predikáty státně politicky hodnotný a umělecky hodnotný. Záznam z databáze projektu Filmové Brno, dostupný z: < (cit ). 231 Pro přehled zde uvádím některé v protektorátu používané predikáty: státně politicky a umělecky zvlášť hodnotný film; státně politicky zvlášť hodnotný; umělecky zvlášť hodnotný; státně politicky hodnotný; umělecky hodnotný; kulturně hodnotný; lidově hodnotný; uznáníhodný; lidově vzdělavatelský film; film pro Den hrdinů; právo německého filmu. Predikáty filmů. Mitteilungen der Böhmisch- Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 3, (1943), č. 17/20, ( ), s Nařízení měnící nařízení ČMFÚ o hracích řádech pro kinematografy. Mitteilungen der Böhmisch- Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 4, (1944), č. 3, (23. 3.), s Dostupná z: < (cit ) 88

95 Obr. 13. Příloha B 54. nařízení měnící nařízení ČMFÚ o hracích řádech pro kinematografy. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 4, (1944), č. 3, (23. 3.), s. 13. V této úpravě byla zrušena formulace vynucující povinný minimální týdenní odstup mezi jednotlivými třídami a bylo ponecháno jen povinné obehrání v další třídě kin do dvou měsíců po předcházející třídě. Tuto úpravu můžeme chápat jako další reakci na zvyšující se nedostatek nově vyrobených filmů v protektorátních kinech. Při minulé úpravě vyhlášený hrací řád pro Ústí nad Orlicí se ukázal jako zbytečný a byl zrušen, 234 zato přibylo konkrétní rozdělení kin v Uherském Hradišti. Podle zápisů z knihy premiér a repríz českých filmů v Brně, jejichž termíny byla kina povinna sdělovat ČMFÚ víme, že se vzhledem k nedostatku filmů přestalo dařit dodržovat tyto odstupy již od listopadu 1942, kdy byla Velká přehrada ihned po společné premiéře v Metru a Alfě 234 Ústí nad Orlicí bylo nejmenším městem, ve kterém kdy byly vyhlášeny hrací řády. S méně než deseti tisíci obyvateli předběhlo nejméně 33 dalších měst s více obyvateli (přesný údaj se mi bohužel nepodařilo dohledat), a přesto v nich konkrétní hrací řády vyhlášeny nebyly. Skutečným důvodem k jejich brzkému zrušení bylo zjištění, že všechna tři kina v obvodu Ústí nad Orlicí (Friml, Viktoria, Kino Kerhartice) jsou od sebe dostatečně vzdálena a navzájem si nekonkurují. Čl. 1, odst. 6. měnící 54. nařízení ČMFÚ o změně nařízení o hracích řádech pro kinematografy. Mitteilungen der Böhmisch- Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 4, (1944), č. 3, (23. 3.), s. 14. Statistická ročenka protektorátu Čechy a Morava Praha: Ústřední statistický úřad, s

96 nasazena do společného hraní Stadionu a Viktorie. Nedodržování rozestupů po tomto prvním zaznamenaném případě dále pokračovalo Poslední změna hracích řádů za okupace Toto nařízení pochází z listopadu Pravděpodobně kvůli potřebě prodloužení doby cirkulace filmů byla kina IV. a V. práva rozdělena dále na skupiny A a B, které mohly hrát konkrétní filmy v libovolném pořadí, ale pouze v každé skupině zvlášť. Povinné obehrání do dvou měsíců po kinech předchozího práva bylo stanoveno pevně takto: u kin II. a III. práva od obehrání v předchozím právu, u kin skupiny A a B IV. práva po obehrání ve III. právu, u kin skupiny A V. práva po obehrání ve skupině A IV. práva a u kin skupiny B V. práva po obehrání ve skupině B IV. práva. 235 Brno, zápis z listopadu a prosince NFA, f. ČMFÚ, inv. č Srov. databáze projektu Filmové Brno, záznamy dostupné z: < < < < (cit ) Nařízení ČMFÚ, kterým se mění nařízení ze 17. května Mitteilungen der Böhmisch- Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 4, (1944), č. 21, ( ), s (celé znění úpravy i kompletní znění hracích řádů pro území protektorátu v příloze 10). 90

97 Obr Nařízení ČMFÚ, kterým se mění nařízení ze 17. května Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 4, (1944), č. 21, ( ), s Zjednodušeně řečeno, tyto čtyři posloupnosti zajišťovaly spíše než pevné pořadí kin (jejichž potenciál byl z ekonomického hlediska zanedbatelný) jistotu, že se majitelé těchto kin nevyhnou hraní nových německých filmů a nedají přednost starším českým reprízám. V nejnižších třídách kin v Brně se tedy rozšířil cirkulační model ze dvou na čtyři povinné časové úseky, ve kterých musely být premiérované filmy odehrány. 91

98 6. 4 Výrazné zásahy do programu kin Výjimečná kinematografická představení v protektorátu byla často direktivně vyhlašována. Pravděpodobně od února 1942 bylo zahájeno pořádání dopoledních bezplatných představení pro dělníky a zaměstnance průmyslových závodů v protektorátu. 237 Měla se konat jedenkrát do měsíce, vždy ve vybraných kinech a zaměstnavatelé měli pokrýt režijní náklady dvěma korunami na každého zaměstnance. Byl kladen důraz na to, aby sál byl zaplněn. Návštěva těchto představení byla povinná s výjimkou zaměstnanců se vzdálenějším místem bydliště. Termínování měl zajistit Odbor pro dělnická představení při ČMFÚ a program byl sestavený jako běžné představení, jen byl vybrán ideologicky vhodný hlavní film. Bohužel není známo, do kdy byla tato představení pořádána. Pro národní svátky práce (1. května) byla roku 1941 naplánována podobná představení; ve všech kinech se promítalo dopolední představení pro dělnictvo, při kterém byl vzhledem k faktu, že většina dělnictva byla českého původu, upřednostňován dobrý český zábavný film, a jen v případě jejich nedostatku mohlo jít o dobrý německý zábavný film. Kuriózní je, že se roku 1942 přesunuly oslavy svátku práce o den později tak, aby vyšly na sobotu. 238 O rok později byly stanoveny podobné podmínky, ale s tím rozdílem, že se dopoledne měl hrát stejný film, který byl toho dne v běžném večerním 237 Směrnice pro pořádání kulturních filmových představení pro dělníky a zaměstnance průmyslových závodů na území Protektorátu Čechy a Morava, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 749, fol. 1, 2, [česky, německy]. 238 Věc: Představení pro branně-hospodářské dělnictvo o Národním svátku práce, dne 2. V Oběžník oborové skupiny kinematografy, č. 5, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 480, fol , [česky, německy]. 92

99 programu. 239 Na první květen roku 1944 již nebylo vydáno žádné zvláštní nařízení a kina hrála pouze svůj běžný program. 240 Na území protektorátu se oslavoval i říšský státní svátek Den hrdinů (Heldengedenktag), při kterém byly programy kin upraveny tak, aby promítané filmy odpovídaly vážnosti a významu toho dne. 241 Byl vydán seznam vhodných filmů (obecně bez veseloher a sensačních filmů) a připojen k oběžníku. Zábavná představení byla až do půlnoci toho dne zakázána. O rok později v roce 1944 bylo navrženo upustit od takto striktních pravidel: povinnost předvádět film vážného obsahu měla platit jen do 14. hodiny, poté mohl být promítán běžný program. 242 Návrh se patrně neprosadil, protože brněnská Alfa ten den přerušila hraní filmu U pěti veverek a na tři nedělní představení nasadila Jana Cimburu. 243 Den hrdinů byl pohyblivý svátek, za války stanovován na březnovou neděli. Podobně omezený program se stanovoval i na Velký pátek: pro tento den platil ještě v roce 1943 stejný seznam vážných filmů jako pro Den hrdinů. 244 Ale následující rok již nebyla vydána žádná zvláštní omezení Věc: Představení pro všechny pracující v den svátku práce 1. května Oběžník oborové skupiny obchod s filmy, č. 6, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 248, fol. 44, [česky, německy]. 240 Týká se: Představení na 1. května Oběžník oborové skupiny obchod s filmy, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 450, fol. 223, [česky, německy]. 241 Věc: Programy dne 21. III Oběžník oborové skupiny obchod s filmy, č. 4, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 450, fol. 148, [česky, německy]. 242 Týká se: Den hrdinů 12. III program. Oběžník oborové skupiny kinematografy, č. 7, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 480, fol. 154, [česky, německy]. 243 Databáze projektu Filmové Brno, záznamy dostupné z: < a < (cit ). 244 Věc: Kinematografické představení na Velký pátek. Oběžník oborové skupiny obchod s filmy, č. 5, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 248, fol. 45, [česky, německy]. 245 Týká se: Kinematografické představení na Velký pátek. Oběžník oborové skupiny obchod s filmy, č. 5, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 450, fol. 222, [česky, německy]. 93

100 Tyto konkretizované programové změny byly nadřazeny hracím řádům, jak o tom svědčí zmínka, že film objednaný pro Den hrdinů může kino předvádět v dřívějším termínu, než bylo s půjčovnou dohodnuto Plošné zákazy filmových představení Plošné zákazy byly vyhlášeny pouze v několika málo případech: jednalo se především o 7. a 9. červen 1942 v reakci na smrt říšského protektora Reinharda Heydricha. Zajímavostí je, že z hlediska právního byl tento zákaz vykládán jako zásah vyšší moci (takže kino nemuselo hradit půjčovnám ušlý zisk či pokuty za nekonání představení). 247 Po porážce u Stalingradu byly vyhlášeny v Německu dny smutku s rozsahem i na území protektorátu a kina zůstala mezi 3. a 6. únorem 1943 mimo provoz, a to za stejných obchodních podmínek jako při předchozím zákazu. 248 Na konci roku 1943 byla dále zakázána i do té doby běžná silvestrovská noční představení Věc: Programy dne 21. III Oběžník oborové skupiny obchod s filmy, č. 4, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 450, fol. 148, [česky, německy]. 247 Oběžník oborové skupiny obchod s filmy, č. 19, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 450, fol. 68, [česky, německy]. 248 Věc: Uzavření kin od II Oběžník oborové skupiny kinematografy, č. 1, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 480, fol. 70, [česky, německy]. 249 Věc: Sylvestrovská noční představení. Oběžník oborové skupiny obchod s filmy, č. 14, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 450, fol. 208, [česky, německy]. 94

101 6. 6 Problémy řízeného hospodářství a válečné situace Jedna z prvních zmínek naznačující počátek ekonomických problémů se zdá být žádost o nevyřazování starších českých filmů z oběhu po uplynutí monopolu z května Nedostatek pozitivního materiálu značně omezoval možnost výroby nových kopií, které byly podle dochovaných archiválií ve stále horším technickém stavu. 251 Skutečný stav kopií byl ještě katastrofálnější, což odhalila až poválečná inventarizace skladů půjčoven. Při konání uzavřených filmových projekcí pro členy NSDAP a německé občany se také objevují problémy, např. v interní zprávě Ufa-Filmu z 20. července 1943 stojí: projevuje se ztížené termínování filmů z Filmstelle NSDAP, jelikož vedení požaduje pevné a neměnné termíny objednávek, což je nyní obtížně splnitelné. Dále se prudce zhoršila návštěvnost, kdy 40 % odvod sotva stačí na pokrytí režijních nákladů a také filmy určené pro tyto projekce již zastaraly a jsou k vidění i jinde, přístupné běžnému publiku. Je navrhováno, zda nezměnit systém projekcí na model uplatňovaný v Altreichu: tedy pronajmout si sál s přenosnou aparaturou, aby nemusel být brán ohled na pravidelný provoz kin. 253 Jedním z důsledků výše zmíněných komplikací bylo, že na rozdíl od začátku války, kdy se tyto uzavřené projekce konaly nejčastěji v brněnském Centralu či Deutsche Lichtspiele a Excelsioru, se jedna z posledních konala 20. června 1944 v marginálním líšeňském Merkuru Věc: Povolení k předvádění starších českých filmů nadále, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 447, fol. 1, 2, [česky, německy]. 251 To dobře ilustruje například zpráva o technickém stavu kopií likvidované půjčovny Kinofilm. Zde převládají zápisy jako: kopie velmi špatná, či kopie úplně poškozená, nedá se hráti. Titl. Dafafilm, NFA, f. Kinofilm, Helena Metzgerová, inv. č. 19, fol Parteifilmveranstaltungen, NFA, f. Ufa-Film, inv. č. 148, fol. 42, [německy]. 253 Betr.: Parteifilmvorstellungen, [po 4.] NFA, f. Ufa-Film, inv. č. 148, fol. 155, [německy]. 254 Výkazy s programy brněnských kin. MZA, f. B251 Říšský protektor v Čechách a na Moravě, služebna pro zemi Moravu, Brno, k. 173, sign. 1266, fol

102 V posledních měsících války se vyskytují vážné potíže v dopravě a v zásobování kin filmovými kopiemi. Začínají se množit sdělení a nařízení ČMFÚ o změnách způsobu jejich zasílání a je nařizováno zakládání meziskladišť filmových kopií ve větších městech protektorátu. Dne 9. ledna 1945 provádí Kinospolečnost (spravující bývalá spolková kina) změnu způsobu uzavírání filmů: od nynějška jsou zasílány uzávěrky půjčoven spolu se schvalovacím přípisem patřícím kinu. Předpokládá se totiž, že kino bude souhlasit s předem dohodnutou uzávěrkou (ačkoli ta nemusela být na konkrétní titul a termín) to naznačuje poznámka, že pokud kino nebude souhlasit s uzávěrkou navrhnutou Kinospolečností, převezme tuto komunikaci za půjčovny Kinospolečnost sama. 255 V únoru 1945 píše Lucernafilm na ČMFÚ, že kopie velmi špatně docházejí, takže stále nám chybí kopií, které máme dodati dalším kinům. 256 V dopise je zmíněno, že se půjčovna vyhýbá zasílání filmů na východní Moravu, aby nemusela objenávky stornovat. V zápise 20. schůze výkonného výboru Lucernafilmu z 10. dubna 1945 stojí, že dopisy odeslané kinomajitelům na Moravě se vrátily jako nedoručitelné. ČMFÚ ale sdělilo, aby Lucernafilm zasílal filmové kopie nadále, že dráha zásilky dopravuje. Je zde zmíněn i úmysl zřídit v dotyčné oblasti sklad, kde by se uskladnilo několik kopií, a tamější náležitosti by se vyřizovaly přes zmíněnou pobočku. 257 V dopise z ostravského skladu filmů Ufy píší na centrálu Ufa- Filmu šest dní před sovětským útokem na město, aby centrála ihned zastavila zasílání kopií, reklamy a fotosek přímo do ostravské oblasti, a že o filmy, které se tam již nacházejí je dobře pečováno. 258 To vše nasvědčovalo o brzkém konci okupace. 255 Titl. Lucernafilm,... NFA, f. Lucernafilm, inv. č. 48, fol Titl. Českomoravské filmové ústředí, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 452, fol Protokol XX. schůze výkonného výboru dne NFA, f. Lucernafilm, inv. č. 32, fol Titl. Ufa-Film, NFA, f. Ufa-Film, inv. č. 118, fol

103 6. 7 Letecké nálety na Brno a osvobození města Vzhledem ke svému průmyslovému charakteru se Brnu nevyhnulo bombardování. Před příchodem fronty v polovině dubna 1945 zde bylo zaznamenáno více ničivých náletů než v Praze nebo Ostravě. První vyhláška ČMFÚ obsahující pokyny pro případ leteckých poplachů (nejprve s platností jen na pražské biografy, ta se ale pozdějšími úpravami rozšířila na celý protektorát) vyšla již 1. listopadu Jelikož ale byly plané letecké poplachy v Brně časté, nebyli jeho obyvatelé na první bombardování připraveni. To přišlo dne 25. srpna 1944; letecký poplach byl vyhlášen pozdě, a nálet amerických a britských letounů ve třech vlnách trval téměř dvě hodiny. 260 Cílem útoku byly průmyslové závody v Líšni, Slatině a Židenicích, ve Slatině rovněž vojenské letiště. Co se týká škod na kinech, je zaznamenáno, že byla poškozena obě líšeňská kina, z nichž Savoy již nehrál a sloužil vojsku jako ubytovna a Merkur toto čekalo na podzim také, pravděpodobně jako výsledek srpnového bombardování. 261 Druhý útok z 11. října byl soustředěn především na železniční a leteckou infrastrukturu v okolí Brna, centrum bylo tentokrát ušetřeno a nebyly zaznamenány žádné škody na kinech. 259 Věc: Pokyny pro případ leteckého poplachu, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 480, fol. 131, [česky, německy]. 260 Viz Spáčilová, Kristýna (2011): Válečné škody v Brně a snahy o jejich nápravu v letech Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova Univerzita, s V kapitole o kinu Savoy v Líšni Novák píše: Brzo po zabrání budovy (25. srpna) ji zasáhla bomba, která prorazila střechu a padla do sálu. AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů , s O líšeňském Merkuru také: Dalšími válečnými událostmi byly promítací přístroje natolik poškozeny, že nebyly schopny provozu, a protože Sokol neměl po válce o obnovu kina zájem, provoz již znovu nezahájilo a zaniklo. AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů , s

104 Třetí útok proběhl v pondělí 20. listopadu S počtem asi 390 mrtvých to byl nejhorší nálet na Brno. Soustředěn byl na centrum města i jeho široké okolí, ve kterém bylo zničeno asi 183 domů a 1499 jich bylo poškozeno. 262 Minimálně sedm brněnských kin muselo přerušit provoz. Převážně se jednalo o premiérová kina v centru: Alfa, Kapitol, dále Central a Excelsior. V Židenicích bylo úplně zničeno kino Astra a poškozen byl i Světozor. 263 Některá lehce poškozená kina začala hrát brzy po odklizení trosek a drobných opravách (např. Moderna 2. prosince a Kapitol den poté), ale u vážněji poškozených kin opravy trvaly déle. (např. Alfa otevřela 19. ledna 1945, Central dokonce až 2. března). 264 Pražská Ufa podává dne 27. listopadu zprávu o situaci berlínské centrále a žádá další pokyny. Ve zprávě je podrobně popsán nálet a následující technický stav kin (se zaměřením na kina spravovaná právě firmou Ufa): Byly poškozeny a dočasně vyřazeny z provozu kina: UFA- Kapitol, UFA-Central, UFA-O. P.; dále premiérová kina Alfa, Moderna a Metro. Poslední zmiňované je poškozeno zcela nepatrně. 265 (překl. aut.) 262 Rajlich, Jiří (1997): Mustangy nad protektorátem: Operace britského a amerického letectva nad českými zeměmi a německá obrana. Praha: MBI, str. 54. In: Spáčilová, Kristýna (2011): Válečné škody v Brně a snahy o jejich nápravu v letech Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova Univerzita, s Viz příslušné kapitoly monografie Václava Nováka. AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů Při náletu na Brno 20. listopadu 1944 byla silně poškozena promítací kabina a vchod v pasáži a lehce byly poškozeny hlavní nosníky nad galerií, takže kino muselo zastavit provoz. Teprve 13. ledna 1945 mohlo po opravě žádat o komisionální prošetření bezpečnostních podmínek, aby kino mohlo hrát. Bylo povoleno zahájit provoz dnem 19. ledna 1945, ale bez používání pokladny a vchodu z pasáže, takže jediný příchod a pokladna byly z Poštovské. Kino tedy zahájilo v pátek 19. ledna 1945 premiérou českého filmu Sobota. Teprve dnem 12. března 1945 byl opět povolen příchod a pokladna z pasáže. AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů , s Při náletu na Brno 20. listopadu 1944 bylo kino natolik poškozeno, že přestalo hrát. Provoz mohlo zahájit po opravě znovu až 2. března 1945 filmem Dobrodružství v Grandhotelu. AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů , s Situationsbericht aus Brünn, NFA, f. Ufa-Film, inv. č. 148, fol. 99, [německy]. 98

105 Vzhledem k vyřazení tolika ekonomicky důležitých kin z provozu Ufa- Film začal uvažovat o dočasném přizpůsobení některého ze dvou divadel na Zelném trhu na kino. 266 V dochovaných archiváliích se nachází návrh nájemní smlouvy Ufa-Filmu s městem Brnem a podrobné specifikace sálu v divadle Reduta. Kino mělo nést název Krautmarkttheater (Kino na Zelném trhu) a mělo nahrazovat a splňovat spolkovou funkci poničeného kina Central pro Němce bydlící v centru města. 267 Ačkoli se zachovaly například i odhady tržeb, 268 kino by teoreticky mohlo být uvedeno do provozu nejdříve v průběhu ledna až února 1945 a vzhledem k tomu, že v periodikách ani jinde se nezachoval žádný program, je vysoce pravděpodobné, že plán zůstal jen na papíře. Jedním z důvodů mohlo být rychlejší zprovoznění poškozených kin, než se původně předpokládalo. Poté následovalo 27. prosince 1944 vyhlášení pracovní mobilizace a totálního válečného nasazení. V tomto období se již například bezohledně nevyhlašoval letecký poplach v průmyslových závodech z důvodu, aby nemusela být zastavena výroba, což se stalo mnoha totálně nasazeným osudné. Po dalším, tentokrát už sovětském náletu dne 12. dubna 1945 obyvatelé přestali chodit do zaměstnání. Kdo měl možnost odjet na venkov, tak město opustil. 269 Od 13. dubna byly zavřeny školy a počínaje nedělí 15. dubna přestala až do osvobození dne 26. dubna hrát všechna kina v Brně. Veřejný život ve městě se zastavil a obyvatelé se připravovali na příchod fronty. Průběhem bojů byly evidovány mimo jiných i další materiální škody na 266 Situationsbericht aus Brünn, NFA, f. Ufa-Film, inv. č. 148, fol. 101, [německy]. 267 Erwerb des Krautmarkttheater in Brünn, NFA, f. Ufa-Film, inv. č. 124, fol. 4, [německy]. 268 Kino na Zelném trhu mělo být zařazeno stejně jako Central do druhých práv. Theaterbetriebs- Rechnung für 12 Monate (b. d.). NFA, f. Ufa-Film, inv. č. 124, fol. 18. [německy]. 269 Spáčilová, Kristýna (2011): Válečné škody v Brně a snahy o jejich nápravu v letech Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova Univerzita, s

106 kinech, ale přesto byla kina po osvobození uváděna do provozu, jakmile to bylo možné. 7. PŘÍPADOVÉ STUDIE 7. 1 Případová studie II: analýza premiérových uvedení v brněnských kinech v roce 1941 a 1944 Tato případová studie se zabývá konkrétní situací brněnských kin v průběhu let 1941 a 1944 s důrazem na otázky týkající se dodržování hracích řádů. Vychází ze stejné metodiky jako první případová studie (viz s ). V případě roku 1941 je úspěšnost identifikace pražských premiér s brněnskými úspěšnější: pouze jeden americký film z celkem 145 v Praze premiérovaných titulů se v Brně nehrál či nebyl dohledán. Premiéra dalších devíti titulů byla významně opožděna oproti Praze a vzhledem k tomu, že databázové záznamy pocházejí z kin nižších práv (Radio, Lido, Avia, Stadion), nelze s jistotou říci, zda šlo o premiéru. Během roku 1944 byla nabídka premiérových uvedení v Brně ještě o mnoho chudší; a to jak početně, tak z pohledu rozmanitosti jazykových verzí, s dosud nejvyšší převahou německy mluvených filmů (těch bylo 63 z celkového počtu 74). 270 Vzájemné srovnání situací roku 1941 a Z deseti titulů, které se promítaly v Praze, ale v Brně už nikoliv, jsou také švédský a finský film. Může to značit menší zájem o filmy z těchto oblastí v Brně, či spíše fakt, že v Brně se zřejmě dobře držely premiéry německých a bývalých rakouských výroben a nebylo nutno dovážet sem tyto, ač v německém znění, tak kulturně významněji odlišné a ohledně výdělečnosti méně jisté tituly. Tento stav dobře ilustruje fakt, že jediný v Brně promítaný film v roce 1944 v jiném jazyce než německém nebo českém (švédský film Přítelkyně pana bankéře, výjimečně v původním znění), obsazuje jako jediný nejvzdálenější interval po pražské premiéře (9 měsíců). Promítán byl od 7. pravděpodobně do 16. listopadu 1944 v brněnské Alfě. Databáze projektu Filmové Brno, záznam dostupný z: < (cit ). 100

107 poskytuje výmluvnou zprávu o zhoršujícím se stavu uvádění filmů a distribuce celkově. Pro srovnání zde uvádím základní údaje o pražských premiérových biografech. Jejich počet se snížil z 22 v roce 1937 na deset v roce Přesto se ve Filmovém hospodářství 1941 vyskytují premiéry tří filmů v dalších třech kinech, které jsou evidovány v sekci prodloužených premiér. Složení filmových premiér znázorňuje následující tabulka (srov. s údaji z let 1935 a 1937 na s. 48.): Tab. 4. Složení filmových premiér v našich kinech podle jejich znění v letech 1941 a titulů v premiéře roku 1941 v PČM v % Praze v % Brně v % z toho: německy česky italsky švédsky anglicky dánsky holandsky ukrajinsky celkem titulů v premiéře roku 1944 v PČM v % Praze v % Brně v % z toho: německy česky švédsky italsky celkem Během obou let zastoupení různých jazykových verzí premiér v Praze, Brně a celém protektorátu nevykazuje rozdíly. V roce 1941 byly premiéry v Brně umisťovány celkem do sedmi kin, z čehož bylo pět premiérových (do čtyři). V kinech nižších práv Viktorii a Excelsioru se uskutečnilo 101

108 v průběhu roku celkem deset premiér, ačkoli tento postup byl nezvyklý a mohl nastat pouze v případě, kdy premiérová kina tyto filmy odmítla. 271 V případě kina Edison (od srpna 1941 Viktoria) mohlo být toto zpoždění v respektování řádů zaviněno komplikacemi při jeho probíhající arizaci 272 a jisté benevolenci při pokračujícím odehrávání již sjednaných filmů. Kino Excelsior uskutečnilo během roku 1941 šest premiér německých filmů. Tato skutečnost byla tolerována pravděpodobně z důvodu snahy, aby byl Excelsior posuzován jako premiérové kino výhradně pro německé filmy, přístupné jen německým příslušníkům, 273 a aby tak plnil v Brně funkci pražské Deutsche Lichtspiele Nařízení ČMFÚ o hracím řádu pro kinematografy ve Velké Praze a Velkém Brně. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 1, (1941), č. 3, (30. 5.) s Václav Novák zmiňuje problémy při koupi domu s kinem Němci Josefem Sobkem a Josefem Christem od Jany Friedjungové. Ke koupi mělo dojít dříve, než byla schválena a kupní smlouva měla být prohlášena za neplatnou. AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů , s Nařízení ČMFÚ o hracím řádu pro kinematografy ve Velké Praze a Velkém Brně. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 1, (1941), č. 3, (30. 5.) s To by potvrzoval i fakt, že čtyři ze šesti premiérovaných filmů v Excelsioru bylo v Praze představeno právě v Deutsche Lichtspiele. Havelka, Jiří (1942): Filmové hospodářství Praha: Knihovna Filmového kurýru, s

109 Tab. 5. Počet premiérových uvedení v brněnských kinech v letech 1941 a Barevné zvýraznění kin zohledňuje jejich umístění v hracím řádu. Premiérová uvedení v brněnských kinech v roce 1941 počet prem. v kině počet sed. licencionář majitel 34 Kapitol 800 UFA Filmverleih GmbH Goertz Karlheinz, Balák Alois 26 Scala 1012 Lord Friedrich, Veselý Josef Lord Friedrich, Veselý Josef 24 Alfa 778 Čejka Emil Šmíd František 25 Moderna 705 Feist Arthur Kozel Georg 18 Metro 769 Christ Adalbert, Podroužek Felix Christ Adalbert 4 Edison (Viktoria) 550 Osvěta, Brno Christ Josef, Sobek Josef 6 Excelsior 218 Město Brno Mikesch, Hermann 6 ostatní 133 celkem Premiérová uvedení v brněnských kinech v roce 1944 počet prem. v kině počet sed. koncesionář zástupce 22 Kapitol 800 UFA Filmverleih GmbH Goertz Karlheinz, Balák Alois 18 Moderna 705 Feist Arthur Kozel Georg 16 Metro 769 Christ Adalbert, Podroužek Felix Christ Adalbert 15 Alfa 778 Čejka Emil Šmíd František 10 Scala 1012 Lord Friedrich, Veselý Josef Jedlička Josef celkem 81 (vč. kombinací) Oproti roku 1941 se v roce 1944 premiérová uvedení odehrávají již výhradně v premiérových kinech. Postavení premiérových kin mezi oběma lety nezaznamenalo až na propad počtu premiér ve Scale žádné výraznější změny. 103

110

111 Jak vidíme z grafu výše, ze 133 premiér v roce 1941 se brněnské premiéry odehrály před pražskými 23 x (15 %), ve stejný den třikrát a ve 117 případech po Praze (77 %). Nejobvyklejší interval premiéry v Brně byl dva až čtyři týdny po Praze (25 x). Analýza situace roku 1944 nabízí jasnější výsledky: z dvanácti premiér, které vstoupily do Brna ve stejný den s Prahou, se v devíti případech jednalo o český film, který byl předváděn v osmi případech v kombinaci. To by potvrzovalo statut českého filmu, jaký měl ke konci války tedy jako dlouho očekávaný film, který se běžně udržel v premiéře v průměru výrazně delší dobu než německé filmy. 275 Tab. 6. Složení programu jednotlivých brněnských kin podle zemí původu premiérovaných filmů a jejich zvukových verzí v letech 1941 a Situace v roce 1941: C D S DK N U I In Ič Mex Kapitol 34 Scala Alfa (u) 3 2 Moderna Metro (n) 3 1 Excelsior 6 Edison (n) Situace v roce 1944: C D S In DKn Hn Fn Kapitol 20 2 Moderna Metro Alfa Scala 9 1 C = Protektorát Čechy a Morava; U = USA; D = Německo; S = Švédsko; DK = Dánsko; N = Nizozemsko; I = Itálie; H = Maďarsko; F = Francie; Mex = Mexiko; n = německá verze; č = česká verze; u = ukrajinská verze. 275 Průměrná hrací doba českého filmu v premiéře byla v roce 1944 devět týdnů, u německého filmu pět týdnů. Havelka, Jiří (1946): Filmové hospodářství v zemích Českých a na Slovensku 1939 až Praha: Čs. filmové nakladatelství, s

112 Tendence majitelů brněnských kin upřednostňovat produkci konkrétní země v průběhu války klesá. Na vině je spíše obecný zmenšený objem distribuce a stále se zvyšující převaha německého filmu. Přesto ještě v roce 1941 v Alfě převažují české filmy nad ostatními. Ve Scale se po zákazu amerických filmů začal program orientovat na Německo. V Kapitolu pokračuje situace z třicátých let nejsou zde premiérovány jiné, než německy mluvené premiéry (roku 1941 pouze německé, v roce 1944 dvacet německých a dvě italské v německé verzi). Pokud bychom chápali rozdílnou délku hrací doby v premiéře v Praze a v Brně jako ukazatel rozdílu úspěšnosti mezi těmito dvěma městy, vyskytuje se ve třech výjimečných případech hrací doba delší v Brně než Praze (vždy jde o německý film). 276 Naopak vidíme významný rozdíl u francouzského filmu V opojení lásky, který se v Praze hrál čtyři týdny (v kombinaci dvou kin po dva týdny), ale v Brně vydržel v premiéře pouze půl týdne. Tendence brněnského publika projevovat významně větší zájem o filmy německé a filmy bývalých rakouských výroben před francouzskými tak pokračuje z dob třicátých let i nadále. S blížícím se koncem okupace německý film zvyšoval svůj podíl v protektorátních kinech. Přesto zde byla viditelná snaha některých brněnských kin nabízet divákům české filmy na úkor německých (Alfa), nebo alespoň premiéry filmů pocházejících pokud možno z co nejrůznějších zemí (Moderna, Metro). Kino Alfa bylo jako jediné brněnské premiérové kino ve správě Čecha pravděpodobně po celou dobu války, a to i přes stížnosti na tuto situaci. 277 Také i kvůli tomu byla plátkem Árijský boj proti kinu vedena pomlouvačná 276 Konkrétně filmy Vrať se ke mně zpět, Štěstí u žen a Carl Peters března 1941 vládní komisař Eilböck spolku doporučil, aby obchodvedoucím nebo provozovatelem byl jmenován Němec, jelikož kino Alfa vedou dva Češi. Nelze prý trpět, aby ve vnitřním městě bylo české premiérové kino. AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů , s

113 kampaň. 278 Důvody k ponechání takto ekonomicky významného kina v českých rukou se mi odhalit nepodařilo, pravděpodobně tak bylo rozhodnuto s cílem vytvoření dojmu, že je ponechána Čechům jistá míra autonomie Případová studie III: cirkulace filmu Dům u jezera po brněnských kinech V této kapitole je analyzován distribuční cyklus filmu Dům u jezera v Brně během roku Tato analýza nám mimo konkrétní zprávy o způsobu cirkulace titulu nabídne i odpověď na otázku, zda a v jaké míře byly v tu dobu respektovány hrací řády. 279 Německý barevný film režiséra Veita Harlana Dům u jezera je pátý barevný celovečerní film říšskoněmecké produkce a třetí, jenž byl povolen pro představení v protektorátu (zde byl cenzurou připuštěn již 22. prosince 1943). 280 Obdržel predikáty umělecky hodnotný, lidově hodnotný a film pro Den hrdinů. V pražském premiérovém kině Alfa se hrál v premiéře sedm týdnů, o týden déle než v Brně. 281 Svému mimořádnému úspěchu vděčil patrně své únikové funkci z všudypřítomné a dlouhotrvající války svým vyzněním dával zapomenout na válečné útrapy stejně frontovým vojákům daleko od domova, tak občanům v protektorátních kinech. 278 AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů , s K tomuto účelu by více vyhovovalo analyzovat film premiérovaný v dřívějších letech, zde ale bohužel chybí data o promítání filmů v kinech nižších práv (která neinzerovala program v periodickém tisku, ze kterých je primárně sestavena databáze projektu Filmové Brno). Pokrýt program okrajových kin se mi podařilo pomocí náhodně objeveného výpisu programů všech brněnských kin v MZA, který pokrývá téměř celý rok 1944 s březnem Výkazy s programy brněnských kin. MZA, f. B 251 Říšský protektor v Čechách a na Moravě, služebna pro zemi Moravu, Brno, k. 173, sign Zkoušené filmy. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 4, (1944), č. 3, (23. 3.), s V pražském kině Alfa se Dům u jezera hrál celých sedm týdnů v kombinaci s dvěma týdny v kině Viktoria. Další úspěšné filmy v roce 1944 byly promítány nejdéle šest týdnů (Žena mých snů, Tak hrával šraml, Májová bowle). Havelka, Jiří (1946): Filmové hospodářství v zemích Českých a na Slovensku 1939 až Praha: Čs. filmové nakladatelství, s

114 Poprvé byl představen 8. prosince 1943 v Hamburku a 17. prosince v Berlíně; 282 dále následovala švédská premiéra a uvedení v dalších oblastech podporujících Německo či k němu připojených: Finsko, Dánsko, Španělsko. Do protektorátních kin přišel pod názvem Dům u jezera 7. ledna 1944 v brněnském kině Alfa, a to čtyři týdny před pražskou premiérou, jež proběhla až 4. února. 283 Z předchozích analýz brněnských a pražských premiér víme, že k dřívějšímu nasazení premiér v Brně než v Praze běžně docházelo. Na příkladu tohoto filmu uvidíme distribuční praxi v období protektorátu; pořadí kin bylo zachováno podle pravidel hracích řádů až na jedinou výjimku. Tab. 7. Schéma cirkulace filmu Dům u jezera v brněnských kinech během roku v pořadí v kině (počet sedadel) Dům u jezera v brněnských kinech roku 1944 v právech v termínu celkem promítán dnů počet projekcí 1) Alfa (778) premiéra (6 týdnů) ) Central (357) II ) Lido (584) II ) Studio (399) IV ) Merkur - Líšeň (433) IV ) Excelsior (213) III ) Zora - Husovice (442) IV ) Meteor (332) IV ) Avia - Černovice (211) IV ) Sport - Židenice (688) IV ) Elektra (220) V < (cit ). 283 Die Brünner Filmtheater bringen heute. Brünner Abendblatt, 94, (1944), č. 5, (5. 1.), s. 4. Srov. Havelka, Jiří (1946): Filmové hospodářství v zemích Českých a na Slovensku 1939 až Praha: Čs. filmové nakladatelství, s Zdroj dat uvedených v tabulce: Seznam kinematografů v Čechách a na Moravě (podle stavu 31. března 1943), s NFA, f. ČMFÚ, inv. č AMB, f. Novák Václav, T 68, Historie brněnských kinematografů , s Barevné zvýraznění údajů ve sloupci s hracími právy respektuje tehdy platné rozdělení kin. 108

115 Z tabulky je patrné, že v premiérovém kině Alfa film vydržel šest týdnů, což bylo na německý film a brněnské poměry nadprůměrná doba. Následovalo čtyřtýdenní stažení filmu z kin (které však v tehdejším znění hracích řádů již nebylo povinné film se patrně promítal v nějakém z větších měst v okolí), po kterém došlo na hraní v kombinaci kin druhých práv Centralu (dva týdny) a kina Lido (jeden týden). Poté zde z neznámého důvodu dochází k vynechání hraní v kinech třetích práv a film po jednom týdnu, kdy nebyl evidován v žádném z brněnských kin, 285 vstupuje na týden do kina Studio a zhruba o měsíc později, v květnu 1944 na pět dní do líšeňského Merkuru. V letních měsících v době menší návštěvnosti se opět objevuje hraní v kombinaci dvou kin: v Excelsioru a husovické Zoře (od 16. června). Poté se film promítá až 15. září v kině Meteor, načež ihned po sedmidenním hraní putuje na čtyři dny do černovické Avie. Mezi 18. a 21. listopadem je promítán v kině Sport v Židenicích a koloběh po brněnských kinech v roce 1944 uzavírá Elektra, jež Dům u jezera hraje v době po vánočních svátcích. Největší odchylka od hracích řádů je vynechání kina Excelsior ve třetím právu, které bylo předběhnuto marginálním líšeňským Merkurem a Studiem (obě až v právu následujícím, tedy v 1. skupině čtvrtých práv). Zřejmá liknavost vedení Excelsioru při termínování je překvapivá o to více, že Excelsior, kino primárně určené německému publiku si nechalo ujít možnost promítat úspěšný německý velkofilm jako čtvrté brněnské kino, a ještě film termínovalo na červnový, z ekonomického hlediska nepříliš výhodný termín Mezi kiny druhého a dalšího práva již nebyl povinný žádný rozestup, jako v případě týdenního rozestupu mezi premiérou a II. právem. Příloha B 47. nařízení o hracích řádech pro kinematografy. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 3, (1943), č. 6/7, (25. 5.), s Viz s Na respondentku Jarmilu také působilo kino jako německé: [ ] Ano, to kino se jmenovalo Excelsior. Šla jsem tam, protože hrála Marika Rökk. V žurnálu před filmem se objevil Hitler. Představte si, že všichni lidi v kině vstali a zvedli ruku. Já jsem seděla a říkala si, že mě teď 109

116 Mimo tuto výjimku Dům u jezera nabízí názorný příklad cirkulace filmů po kinech různých práv, od nejluxusnějších premiér až po marginální venkovská kina. Bohužel neznáme termíny tohoto filmu z ostatních blízkých moravských kin, ve kterých byly promítány filmy ze stejných kopií jako v Brně. Tyto termíny by nám mohli pomoci rozkrýt distribuční praxi důkladněji Případová studie IV: spor Lucernafilmu a vinohradských kinematografů V dostupných archiváliích se vyskytuje pouze jediný případ sporu, týkající se hracích řádů. Ačkoli se týká pražských kin, poslouží nám dobře jako případová studie k následkům mylného výkladu hracích řádů a poodkryje pozici kin v období protektorátu. Dne 1. listopadu 1944 požádaly kinematografy prvních práv na Vinohradech, aby proti firmě Lucernafilm bylo zahájeno kárné řízení pro zhoršení zadávacích podmínek a porušení hracího řádu pro Velkou Prahu. 287 Dotčená kina Maceška, Beránek, Flora, Radio a Astoria (dříve Valdek) 288 upozorňují na porušení hracího řádu, jelikož Lucernafilm zadal reprízy filmů Děvčica z Beskyd, Jarní píseň, Rozina sebranec a Neviděli jste Bobíka? v okrsku Vinohrad pouze kinům II. hracího práva, aniž by je kina I. práva odmítla nebo uplynula určená lhůta pro rozhodnutí. určitě vyhodí. Měla jsem velký strach nevěděla jsem, že je to německé kino, pak už jsem tam nikdy nešla [ ]. Jarmila, roč. 1926: rozhovor z databáze projektu Filmové Brno, dostupný z: < (cit ). 287 Týká se: návrh na zahájení kárného řízení proti firmě Lucernafilm spol. s.r.o. v Praze, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 333, fol V době vedení sporu kino neslo název Astoria, před okupací se jmenovalo Valdek. Zde byl naposledy před rokem 1944 předváděn film z produkce Lucernafilmu za přijatelných půjčovních podmínek; právě tato změna se kinům jevila oproti roku 1939 jako značně nevýhodná a stala se pro ně jedním z podpůrných argumentů ke stížnosti. 110

117 Lucernafilm oponuje, že zmíněné filmy kinům nabízel podle zvyklostí v okrsku obvyklými kolektivními nabídkami 24. července a 28. srpna Kina však na tuto nabídku nepřistoupila a žádala, aby byla do smluv připojena procentuální prolongační klausule a hrací doba snížena z dlouhých čtyř a pěti týdnů. Na to Lucernafilm nepřistoupil a pro další sezonu uzavřel smlouvy s kiny v druhém právu. Podmínky se zmíněným biografům jevily v té době znevýhodňující: pro jedno kino čtrnáctidenní promítání, bez možnosti zkrácení v případě nízké návštěvnosti. Kina se odvolávala na srovnání s poslední nabídkou společnosti Lucernafilm, která ale pocházela z , kdy byl kinu Astoria (pod tehdejším názvem Valdek) nabídnut film na dobu 14 dnů. Čtyř a pěti týdenní hrací doba, [ve smyslu celkové hrací doby pro dva nebo tři biografy] půjčovnou striktně žádaná byla uvedenými kinematografy shledána jako zhoršení půjčovních podmínek oproti stop stavu ku dni , kdy celková fixní hrací doba obnášela u těchže kin nejvýše 14 dní dohromady. 290 Připomeňme, že v té době měla kina již omezený repertoár a sahala k titulům staršího data, která pak hrála kratší dobu, než byl obvyklý interval obměny programu ještě v době začátku okupace. Ačkoli v tomto případě se jedná o nové tituly sezony 1944/45, které prošly ve vnitřní Praze pouze premiérovými kiny a prodlouženými premiérami, je čtrnáctidenní promítání i v červenci 1944 v tomto (fakticky třetím) právu raritou. Zmíněná kina se snažila vyjednat nejprve možnost kratší promítací doby pro případ nízké návštěvnosti a možnost prodloužení do druhého týdne pouze v případě, že tržby v pondělí a úterý prvního týdne (ke změně programu docházelo 289 Děvčicu z Beskyd k současnému hraní v době pěti týdnů v kinech Astoria, Flora a Maceška; Jarní píseň k současnému hraní v době čtyř týdnů v kinech Maceška a Astoria; Rozinu sebrance k současnému hraní v době pěti týdnů v kinech Beránek, Flora a Radio a Neviděli jste Bobíka? k současnému hraní v době čtyř týdnů v kinech Beránek a Radio. Týká se: návrh na zahájení kárného řízení proti firmě Lucernafilm spol. s.r.o. v Praze, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 333, fol Titl. Filmové ústředí, odd. disciplinární, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 333, fol

118 v tomto případě ve čtvrtek, jedná se tedy o pátý a šestý den promítání) dosáhnou alespoň 60% vyprodaného sálu. Lucernafilm nepřistoupil na žádné návrhy ze strany dotyčných kin a nabídl výše zmíněné tituly kinům druhých práv. Ta jej přijala bez výhrad a celé první právo ve čtvrtém pražském okrsku tím bylo vyřazeno. V dopise pěti dotčených kin adresovaném ČMFÚ z 1. prosince 1944 se objevuje zmínka o pasivitě kinařů při dřívějších nevýhodných zadávkách: Ve věci zhoršení půjčovních podmínek souhlasíme s půjčovnou Lucernafilm jen v tom, že tato pracovala v r jen s kinem Astoria (Valdek), kde uzavírala na dobu 14 dnů české filmy v sole [zde míněno hraní v exklusivitě]. V pozdější době zvýšila počet kin v současném hraní až na tři kina ve lhůtě 14 dní. Již toto jednání bylo tehdy s hlediska cenových nařízení o stop stavu aj. závadné, a bylo nedopatřením se strany kin, jejichž provozovatelé se tehdy měnili (Maceška, Valdek, Radio) a sociální slabosti jednotlivého postiženého kina z obavy, že nepřijme-li diktovanou uzávěrku tehdy dobře jdoucího českého filmu, bude z hraní prostě vyškrtnut, že se žádné kino nedomáhalo svého práva. Interní zpráva ČMFÚ z 8. prosince zmiňuje další obhajoby Lucernafilmu: uvádí jiné nabídky českých filmů v roce 1941, jež dokazují, že fixní doba pro reprízu českého filmu čtyř nebo pěti týdnů pro dvě nebo tři kina je běžnou nabídkou. Lucernafilm též dokazuje, že kontaktoval před uzávěrkou všechna nyní dotčená kina. Ve zprávě je obsažen návrh zabývat se dvěma otázkami: zda došlo ke zhoršení půjčovních podmínek oproti zákonem stanovenému stop stavu, a zda Lucernafilm porušil stanovený hrací řád. 291 Týká se: Stížnost kinematografů I. práva IV. okrsku, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 333, fol

119 Disciplinární komise ve věci zhoršení půjčovních podmínek rozhodla, že k tomu ze strany Lucernafilmu nedošlo a argumentuje procentuálními rozdíly ve výnosech kin a změněnými půjčovními podmínkami na základě zmenšeného území mezi lety 1939 a 1944: Obrat kin v Praze za rok 1939 činil celkem K 81 mil., v roce 1944 [...] K 184 mil., tj. o 225 % více, [rozdíl mezi prvním kvartálem 1939 a 1944 je dokonce o 340 % větší], naproti tomu firmou Lucernafilm žádaná obehrací lhůta jest zvýšena o 100 % při 4nedělní hrací době a o 150 % při 5týdenní obehrací době. Při tomto srovnání nebylo nutno vzíti ani zřetel na v celku snížené sazby půjčovného, aby bylo zřejmé, že požadavek firmy Lucernafilm s hlediska přísně cenového není zhoršením oproti r vzhledem k příjmům a tudíž ani zhoršením zadávacích podmínek s hlediska cenového. 292 V otázce, zda Lucernafilm porušil hrací řád, však komise došla k pozitivnímu nálezu: dohoda mezi kiny prvního práva na Vinohradech, Lucernafilmem a Nationalfilmem z neobsahuje klausuli, že smlouva zůstává po uplynutí sezony 1943/44 v platnosti i pro sezonu další, ačkoliv Lucernafilm jednal tak, jako by se ve smlouvě tato klausule nacházela. Z tohoto důvodu nabídla filmy opět i pro letošní sezónu kolektivním způsobem [ ], a když kinematografy na podmínky kolektivní nabídky nepřistoupily a žádaly jiné podmínky, [půjčovna] filmy zadala kinematografům II. práva. 293 Kárné řízení tak bylo zahájeno 24. ledna 1945 z důvodu jednání proti hracím řádům při zadávání filmů kinům prvního práva IV. okrsku v Praze, 292 Týká se: návrh na zahájení kárného řízení proti firmě Lucernafilm spol. s.r.o. v Praze, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 333, fol Týká se: návrh na zahájení kárného řízení proti firmě Lucernafilm spol. s.r.o. v Praze, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 333, fol

120 ale z rozhodnutí ČMFÚ bylo zastaveno již 2. února s odůvodněním, že provedeným řízením nebylo shledáno důvodů k potrestání. 294 Charakteristika tohoto sporu, zejména způsob jeho ukončení vykazuje znaky zametení stížnosti v tichosti pod koberec. Tato situace přetrvává z období třicátých let, kdy půjčovna běžně uplatňovala při jednání s kiny své pozice silnějšího. Lucernafilm zde jen využil svých zkušeností, kdy se kina již dříve proti nevýhodným podmínkám neohrazovala a počítal s tím, že to pravděpodobně neudělají ani nyní. To je symptomatická situace procházející celým v této práci sledovaným obdobím. 8. ZÁVĚR Během sledovaného období prošel celý kinematografický obor radikálními změnami. Ve třicátých letech se domácí kinotrh nacházel v nevyhovujícím stavu. Vzhledem k jeho roztříštěné povaze a vysokému podílu malých a technicky zastaralých kin se nedařilo najít potřebnou motivaci ke sjednocení požadavků kin a půjčoven, které by vedly k lepší organizovanosti. Kina a půjčovny byly organizovány v různých svazech, ty ale měly spíše funkci zástupců při řešení různých mezioborových neshod a soudních sporů. Sdružení premiérových biografů vynakládalo úsilí prosadit jednotné půjčovní podmínky a maximální sazby půjčovného, ale tato pravidla namířená proti praktikám půjčoven se v mnoha případech dodržet nedařilo a byla obcházena. Sdružení například omezovalo svým členským kinům maximální hrací dobu premiéry či maximální počet kin, kde mohla být premiéra nasazena v kombinaci. Mimo pražských premiérových kin se nezachovaly žádné doklady o způsobu umisťování filmů do jednotlivých kin. V Brně panovaly jisté 294 Rozhodnutí, NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 333, fol

121 zvyklosti, kde se premiéry odehrávaly, ale premiérovat jistý titul mohlo pravděpodobně jakékoli kino, pokud zaplatilo dostatečné půjčovné. Pravidla nasazování a oběhu filmů řídil v meziválečném období volný trh. Na našem území se nikdy nepodařilo zavést tak sofistikovaná pravidla distribuce, jaká fungovala ve Spojených státech. Z amerických prvků byly patrné snahy dodržovat clearances, rozestupy mezi hraním filmu v premiéře a repríze. Z USA k nám přešly také některé nekalé praktiky (navěšování, prodej naslepo), ale například existence navěšování zde měla jiné příčiny a souvislosti. Po zabrání pohraničí a vzniku druhé republiky došlo k vyhlášení prvního hracího řádu, který z důvodu zmenšené distribuční oblasti upravoval nasazování premiér s cílem dosáhnout vyšší efektivity a finančního zhodnocení českých filmů. Je patrné, že z důvodu ohrožení republiky se v nastalé situaci snáze prosazovaly se všeobecnou platností některé restriktivní vyhlášky, které Sdružení premiérových biografů navrhovalo v předcházejícím období pro svá členská kina: minimální rozestup mezi premiérou a reprízou, určení minimální výše vstupného, povinnost půjčovny bezplatně doplnit kratší program na 2600 metrů. V období protektorátu hrací řády vyhlašovalo Českomoravské filmové ústředí, organizace s povinným členstvím spravující všechny oblasti protektorátní kinematografie a zároveň prostředek kontroly ze strany německé okupační moci. Platnost hracích řádů byla rozšířena z českých filmů na premiérované filmy všeho původu a stanovovala povinné minimální rozestupy mezi jednotlivými třídami kin. Řády byly směrodatné jak pro kino, tak i půjčovnu, která nesměla dotyčný film termínovat kinu, které na něj nemělo právo. V té době se hrací řády staly hlavním nástrojem centrálně řízené distribuce. Jejich hlavním cílem bylo zefektivnit cirkulaci filmů, a zvýšit tak výnosy kin. Ve velkých městech řády určovaly přesné pořadí kin a další 115

122 konkrétní podmínky předvádění. Přesto nedocházelo při umisťování konkrétních kin do hracích tříd k radikálním krokům spíše šlo o potvrzení neformální situace, která zde panovala ve třicátých letech. Řády měly i své ideologické motivace, zejména se jejich pomocí úspěšně potlačovalo hraní českého filmu. To se ale týkalo pouze premiér. Například hraní repríz českých filmů se dařilo omezovat jen částečně, (nepočítaje jejich přímé zákazy), a to až pomocí neprodlužováním jejich monopolů v době, kdy se již projevoval nedostatek filmů a půjčovny nasazovaly do kin filmy stále staršího data výroby, u kterých hrozilo vypršení monopolu, nebo bylo přímo žádáno o jeho obnovení. Konkrétně v Brně byly se snižujícím se objemem distribuce rozestupy zrušeny a ke konci okupace naopak stanoveno povinné obehrání filmu v každé třídě do dvou měsíců od obehrání v předchozí třídě kin. K tomu účelu byly také rozšířeny dvě poslední třídy kin na čtyři, a tím prodloužen distribuční cyklus. Nejpozději od jara roku 1943 se s menším počtem premiérovaných filmů na protektorátním kinotrhu zvyšuje doba jejich uvádění a strmě stoupá i celková návštěvnost kin. Zajímavé výsledky nabízejí analýzy premiérových uvedení. Brno prakticky v celé zkoumané době tíhlo více než jinde v zemi k německy mluvícím filmům (mimo oblasti s nadpoloviční většinou německého obyvatelstva následně připojené k Německu), zato francouzské a britské zde nebyly nasazovány tak často a brzy. V tom hrály jistě roli kulturní preference a kupní síla přibližně 22 % podílu Němců ve městě. Nejpozději od roku 1937 se také projevují tendence jednotlivých premiérových kin upřednostňovat filmy z určitých zemí, a tím pomocí svého programu akcentovat národnostní rozdíly a cílit na své publikum. 116

123 9. PŘÍLOHY 9. 1 Seznam použitých zkratek AMB BDO BMFZ ČMFÚ ČSFÚ DOPZ LV MŠANO MZA NFA NSDAP NSV PČM pg. pgn. SdP Archiv města Brna Bund Deutscher Osten (Svaz německého východu) Böhmisch-Mährische Filmzentrale Českomoravské filmové ústředí Československý filmový ústav Družstvo obchodních a průmyslových zaměstnanců Lichtspieltheatervermögensamt Ministerstvo školství a národní osvěty Moravský zemský archiv Národní filmový archiv Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei (Národně socialistická německá dělnická strana) Nationalsozialistische Volkswohlfahrt (Nacionálněsocialistická péče o blaho lidu) Protektorát Čechy a Morava Parteigenosse (soudruh, člen strany NSDAP) Parteigenossin (soudružka, členka strany NSDAP) Sudetendeutsche Partei (Sudetoněmecká strana) UFA Universum Film A. G. ÚŘP ÚSK ZSK Úřad říšského protektora Ústřední svaz kinematografů v Československé republice Zemský svaz kinematografů v Čechách 117

124 9. 2 Obrazová příloha 1) NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 333, fol. 2. Objednací list Ufa-Filmu kina Maceška, ) NFA, f. Kosmosfilm, inv. č. 42, fol. 8. Objednací list Merkurfilmu kina Slavia (Sport) v Brně Židenicích, ) NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, volný list. Dopis Bia Praha Zemskému svazu kinematografů, ) NFA, f. Kina [nezpracováno], sign. R6/AI/2.P/1.K, složka Kino Vlast [dříve Atlantik]. Polohopisný plán kina a okolí, ) NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 0, fol Oběžník Filmového ústředí pro Čechy a Moravu č. 123/40, a) NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 446, fol Mit der 12. Anordnung der BMFZ... 6b) NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 446, fol Věc: Uveřejnění nařízení č. 12, ) 11. nařízení o hracím řádu pro kinematografy ve Velké Praze a Velkém Brně. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 1, (1941), č. 3, (30. 5.), s ) 37. nařízení o hracím řádu pro kinematografy ve Velké Praze a Velkém Brně. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 2, (1942), č. 11, (1. 8.) s ) 47. nařízení o hracích řádech pro kinematografy. Mitteilungen der Böhmisch- Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 3, (1943), č. 6/7, (25. 5.), s ) 58. Nařízení ČMFÚ, kterým se mění nařízení ze 17. května Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 4, (1944), č. 21, ( ), s ) NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 538, fol Obraty brněnských kin roku 1942 k vyměření výše členských příspěvků ČMFÚ na následující rok. 118

125 1) NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 333, fol. 2. Objednací list Ufa-Filmu kina Maceška,

126 2) NFA, f. Kosmosfilm, inv. č. 42, fol. 8. Objednací list Merkurfilmu kina Slavia (Sport) v Brně Židenicích,

127 3) NFA, f. Sdružení premiérových biografů v ČSR, volný list. Dopis Bia Praha Zemskému svazu kinematografů,

128 4) NFA, f. Kina [nezpracováno], sign. R6/AI/2.P/1.K, složka Kino Vlast [dříve Atlantik]. Polohopisný plán kina a okolí,

129 5) NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 0, fol Oběžník Filmového ústředí pro Čechy a Moravu č. 123/40,

130 6a) NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 446, fol Mit der 12. Anordnung der BMFZ

131 6b) NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 446, fol Věc: Uveřejnění nařízení č. 12,

132 7a) 11. nařízení o hracím řádu pro kinematografy ve Velké Praze a Velkém Brně. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 1, (1941), č. 3, (30. 5.), s

133 7b) 11. nařízení o hracím řádu pro kinematografy ve Velké Praze a Velkém Brně. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 1, (1941), č. 3, (30. 5.), s

134 7c) 11. nařízení o hracím řádu pro kinematografy ve Velké Praze a Velkém Brně. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 1, (1941), č. 3, (30. 5.), s

135 8a) 37. nařízení o hracím řádu pro kinematografy ve Velké Praze a Velkém Brně. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 2, (1942), č. 11, (1. 8.) s

136 8b) 37. nařízení o hracím řádu pro kinematografy ve Velké Praze a Velkém Brně. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 2, (1942), č. 11, (1. 8.) s

137 8c) 37. nařízení o hracím řádu pro kinematografy ve Velké Praze a Velkém Brně. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 2, (1942), č. 11, (1. 8.) s

138 9a) 47. nařízení o hracích řádech pro kinematografy. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 3, (1943), č. 6/7, (25. 5.), s

139 9b) 47. nařízení o hracích řádech pro kinematografy. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 3, (1943), č. 6/7, (25. 5.), s

140 9c) 47. nařízení o hracích řádech pro kinematografy. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 3, (1943), č. 6/7, (25. 5.), s

141 9d) 47. nařízení o hracích řádech pro kinematografy. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 3, (1943), č. 6/7, (25. 5.), s

142 9e) 47. nařízení o hracích řádech pro kinematografy. Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 3, (1943), č. 6/7, (25. 5.), s

143 10a) 58. Nařízení ČMFÚ, kterým se mění nařízení ze 17. května Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 4, (1944), č. 21, ( ), s

144 10b) 58. Nařízení ČMFÚ, kterým se mění nařízení ze 17. května Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 4, (1944), č. 21, ( ), s

145 10c) 58. Nařízení ČMFÚ, kterým se mění nařízení ze 17. května Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 4, (1944), č. 21, ( ), s

146 10d) 58. Nařízení ČMFÚ, kterým se mění nařízení ze 17. května Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 4, (1944), č. 21, ( ), s

147 10e) 58. Nařízení ČMFÚ, kterým se mění nařízení ze 17. května Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 4, (1944), č. 21, ( ), s

148 10f) 58. Nařízení ČMFÚ, kterým se mění nařízení ze 17. května Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 4, (1944), č. 21, ( ), s

149 10g) 58. Nařízení ČMFÚ, kterým se mění nařízení ze 17. května Mitteilungen der Böhmisch-Mährischen Filmzentrale / Věstník Českomoravského filmového ústředí, 4, (1944), č. 21, ( ), s

150 11a) NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 538, fol. 2. Obraty brněnských kin roku 1942 (psané na stroji) k vyměření výše členských příspěvků ČMFÚ (psané rukou) na následující rok. 144

151 11b) NFA, f. ČMFÚ, inv. č. 538, fol. 3. Obraty brněnských kin roku 1942 (psané na stroji) k vyměření výše členských příspěvků ČMFÚ (psané rukou) na následující rok. (pokračování). 145