Rodinné domy typu V v Šumperku a osobnost Josefa Vaňka

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Seminář dějin umění Bára Kaněv Rodinné domy typu V v Šumperku a osobnost Josefa Vaňka Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Ondřej Jakubec, PhD. 2016

2 Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. 2

3 Ze srdce děkuju Ivánkovi, Mgr. Ondřeji Jakubcovi, PhD., paní Jarmile Kozákové, Mgr. Martině Mertové a v neposlední řadě všem majitelům šumperských rodinných domů typu V a jejich rodinám, bez jejichţ ochoty a spolupráce by tento text nikdy nevznikl. 3

4 Obsah Úvod... 5 O šumperáku bylo napsáno... 7 Šumperská architektura Josef Vaněk Otec šumperáku Projekty Josefa Vaňka Jak vypadal rodinný dům typu V Osm rodinných domů Příběh první Příběh druhý Příběh třetí Příběh čtvrtý Příběh pátý Příběh šestý Příběh sedmý Příběh osmý Šumperák v souvislostech Bruselský styl Architektonické předobrazy Architektura v socialistickém Československu Závěr Obrazové přílohy Seznam vyobrazení Zdroje informací Prameny Literatura Elektronické zdroje

5 Úvod Předmětem této diplomové práce je typ rodinného domu známý pod názvem šumperák 1 od Josefa Vaňka ( ). V roce 1967, kdy působil jako řadový projektant v Okresním stavebním podniku (OSP), navrhl typ rodinného domu, který oficiálně nazval rodinný dům typu V, 2 jako reakci na neuspokojivý stav tehdejší nabídky rodinného bydlení. Díky omezenému výběru projektů na poli rodinného bydlení, ale i díky svým estetickým kvalitám připomínajícím bruselský styl, zaznamenal šumperák ke konci šedesátých let a v letech sedmdesátých nečekaný úspěch u veřejnosti po celé tehdejší Československé republice. Celkový počet domů na území České republiky je odhadován na zhruba Vzhledem k vysokému počtu staveb jsem se rozhodla práci zaměřit pouze na katastrální území Šumperka, jelikoţ se jedná o rodné město tohoto typu domů a místo působení Josefa Vaňka. Ve městě Šumperku se dle mého pozorování nachází sedm rodinných domů typu V. 4 V textu je však psáno o osmi stavbách, jelikoţ je do výčtu zahrnut také rodinný dům, který není šumperákem v pravém slova smyslu, ale byl jím ve velké míře inspirován. 5 Z důvodu zjednodušení a srozumitelnosti práce je i tento dům v textu nazýván šumperákem, i kdyţ se vlastně nejednalo o rodinný dům typu V. Autorem projektu zde totiţ nebyl jako v ostatních šumperských případech Josef Vaněk a jeho podoba se od ostatních staveb mírně lišila. Do výčtu je zahrnutý z důvodu podobnosti s ostatními šumperáky a také kvůli tomu, ţe byl v minulosti jako šumperák často označován. 6 Osm rodinných domů je poměrně nízké číslo, přihlédneme-li k mému očekávání minimálně dvojnásobného počtu staveb ve městě. Zároveň to však umoţňuje zabývat se individuálně kaţdým domem zvlášť, coţ bylo určujícím momentem pro charakter práce. 1 I kdyţ dům nese jméno odkazující na název města, úplně první šumperák byl postavený v nedaleké obci Rapotín (cca 7 km od Šumperka). Do města Šumperka však potencionální zájemci jezdili za Vaňkem a také na prohlídku zde jiţ postavených domů. Název šumperák zpočátku pouţívali převáţně přespolní zájemci. V Šumperku se domu podle příjmení autora říkalo spíše vaňkáč nebo vaněk. Podle tvaru byl dům někdy nazýván téţ televizor. 2 Písmeno V v názvu domu odkazuje na počáteční písmeno projektantova příjmení. 3 MERTOVÁ, Martina. Šumperák (v tisku). 4 Rodinné domy typu V se v Šumperku nachází na těchto adresách: Bludovská 1057/ 27, Dobrovského 1857/ 50, Generála Krátkého 408/ 46, Horova 75/ 11, Kocourkova 1823/ 5, Pod Senovou 2232/ 50, Terezínská 1842/ 3. 5 Jedná se o dům na Chodské ulici (Chodská 2870/ 12). 6 Např. nedatovaný novinový výstřiţek z časopisu Bydlení (příloha týdeníku Televize). Soukromý archiv Jarmily Kozákové. 5

6 Stěţejní částí textu jsou totiţ soukromé příběhy jednotlivých domů, vyprávěné z části samotnými majiteli (či obyvateli) domů. 7 K tomuto kroku jsem přistoupila z důvodu, jelikoţ právě objednavatelé představovali díky provádění většiny staveb svépomocí a vlastních úprav projektu, spoluautory podoby výsledné realizace. Chtěla bych zdůraznit, ţe se nejedná o statistické údaje a informace nemají pravděpodobnostní povahu. Jsou to údaje o ţivotě konkrétních jednotlivců a jejich rodin v Šumperku a v tomto smyslu je potřeba na příběhy nahlíţet. Na druhou stranu doufám, ţe právě pomocí této osobní roviny paralelně podaných příběhů (i za cenu rizika subjektivně zkreslených informací), se mi ve výsledku podaří přiblíţit tehdejší kontext vzniku domů. Z více subjektivních pohledů bych tak ráda poskládala komplexnější obraz o tehdejší době. Na přání většiny dotazovaných, kteří poţadovali nezveřejňovat svoje celá jména, jsou v textu uvedena pouze křestní jména dotyčných. Kromě osmi příběhů šumperských domů, jeţ představují klíčovou část textu, práce obsahuje kapitolu na téma kritiky literatury, stručné uvedení do problematiky šumperské architektury, dále je dán prostor osobnosti Josefa Vaňka s ukázkou jeho projekční činnosti, představení samotného Vaňkova projektu rodinného domu typu V a popis situace šumperáků ve městě. Závěrečná část textu je věnovaná kapitole o architektuře v socialistickém Československu a aspektům, které ovlivnily podobu Vaňkova projektu. O šumperáku bylo dosud napsáno mizivé mnoţství odborné literatury. Proto se pro mě základním zdrojem informací staly především primární prameny. Kromě osobních rozhovorů a dokumentů ze soukromých archivů to byla hlavně projektová a stavební dokumentace jednotlivých šumperských domů, která se nachází v archivu Odboru výstavby na Městském úřadě Šumperk. V době, kdy je tato práce dokončována, jde do tisku kniha Tomáše Pospěcha a Martiny Mertové jednoduše nazvaná Šumperák, která představuje první komplexní zpracování dané problematiky. Z důvodu, ţe se vydání této knihy časově krylo s psaním mojí diplomové práce, nebylo ještě moţné vyuţít informací v ní obsaţených, popřípadě srovnat badatelské výsledky. Čerpala jsem pouze z části textu od Martiny Mertové, který mi autorka v ještě rozpracované podobě poskytla. 8 7 Příběhy jednotlivých domů vznikaly buď na základě osobního rozhovoru, nebo formou ové korespondence. Obyvatelům domů byly pokládány ve skrze obdobné otázky týkající se převáţně okolností stavby domu, ale také současné situace. 8 Tímto bych moc ráda paní Martině Mertové poděkovala za ochotu a vstřícnost. 6

7 O šumperáku bylo napsáno Tématem rodinného domu typu V se dosud komplexně nezabýval ţádný odborný text. Tuto situaci se rozhodla změnit olomoucká historička architektury Martina Mertová, která v době vzniku této práce chystá k publikování text jednoduše nazvaný Šumperák. Tento text má vyjít jako součást fotoknihy o šumperákách Tomáše Pospěcha. 9 Stejná autorka se tématu, byť v menším rozsahu, dotkla uţ ve dvou svých předchozích textech, které byly oba publikovány v roce Prvním je publicisticky pojatý internetový článek zveřejněný na webových stránkách týdeníku Respekt s příznačným názvem Moderní, hezké, šumperské!. 10 Druhým případem je kapitola věnovaná domu Františka Štěpáníka 11 ve Slavných vilách Olomouckého kraje, 12 kde autorka více neţ výše zmíněný dům konkrétně, komentuje situaci se šumperáky obecně. Právě v tomto textu, je uvedena věta, která se v mírných obměnách objevuje v mnoha dalších písemných zmínkách hovořících o šumperákách. Jedná se o větu popisující počet realizovaných domů. Z devíti vil v roce 1967 se počet jen za čtyři následující léta rozrůstá na dva tisíce a zájem neopadá. 13 Určit nebo alespoň odhadnout přibliţný počet postavených domů je při autonomním šíření, resp. kopírování projektu mezi samotnými lidmi, prakticky nemoţné. Údaj o mnoţství postavených šumperáků je proto nutné brát s rezervou. Vyjma textů Martiny Mertové byla fenoménu šumperáku pozornost věnována v následujících publikacích (kdy šlo většinou pouze o informace útrţkovitého charakteru). Šumperský historik Drahomír Polách se o stavbě zmiňuje ve druhé knize Vávrových Šumných měst se slovy: Názory na odkudsi z teplých (!) krajin importovaný šumperák ( ) jsou jakousi trestí všech moţných výtek k tomuto druhu staveb. Jako u sádrového trpaslíka, který je v obecném povědomí arcikýčem. Přitom existují ještě horší stavby a ještě horší kýče. Sám Josef Vaněk si pro sebe vaňkáč ovšem nepostavil. 14 Co lze z těchto několika málo Poláchových vět rozhodně vyčíst, je nerozhodnost autora, na jakou stranu pomyslných ručiček vah pozitivní versus negativní hodnocení se přiklonit. Coţ je mimochodem pro názory 9 MERTOVÁ, Martina. Šumperák. Op. Cit. 10 VITVAROVÁ-VRÁNKOVÁ, Karolína a Martina MERTOVÁ. Moderní, hezké, šumperské! [online] [cit ]. Dostupné z: < 11 Šumperák na Terezínské ulici č. 3 v Šumperku. 12 ZATLOUKAL, Pavel (ed.). Slavné vily Olomouckého kraje. 1. vyd. v jazyce českém. Editor Pavel Zatloukal. Praha: Foibos, 2007, s Ibid., s LIPUS, Radovan a David VÁVRA. Šumná města: (druhá kniha). Vyd. 1. V Brně: Petrov, 2003, s

8 na šumperáky a jejich hodnocení typické. Opatrně konstatovat, ţe sice architektonicky nešlo o nějaký zázrak, 15 ale na druhou stranu se přece stavěly i horší věci. Zkrátka ani ryba ani rak. Stručná, leč zajímavá, je zmínka Martina Strakoše o šumperákách v obsáhle knize Bruselský sen. 16 Důleţitá je hlavně spojitost, kterou Strakoš vidí mezi podobou šumperáku a litovelskou realizací rodinného domu architekta Vladimíra Kalivody, a na kterou jako první upozornil. Jako výsledek experimentování vznikl i typ domu zvaný lidově šumperák, v němţ se spojil návrh experimentálního domu od architekta Vladimíra Kalivody z roku 1959 a projekt Jana Vaňka z poloviny šedesátých let. Nutno opravit, ţe autor návrhu šumperáku se nejmenoval Jan, jak uvádí Strakoš, ale Josef. 17 Ve stejném smyslu (jako o převzatém upraveném Kalivodově projektu) se Strakoš o šumperáku zmiňuje i ve Slavných vilách Zlínského kraje. 18 Tuto spojitost mezi Vladimírem Kalivodou a Josefem Vaňkem pak dál rozvíjí Martina Mertová ve svém, jiţ zmiňovaném, nejnovějším textu. 19 Nejmladšímu textu Martiny Mertové lze přes nesporné kvality (především uvedení tří domnělých Vaňkových hlavních inspirací bruselský styl, český architekt Vladimír Kalivoda, brazilský architekt Oscar Niemeyer) vytknout nedůslednost ve vyhledání literatury zmiňující se o šumperákách a nepřesné časové údaje u některých Vaňkových realizací. 20 Autorka úplně opominula zmínit knihu Architektura 60. let, 21 která se jako jedna z mála problematikou české architektury v 60. letech zabývá. Jinou věcí je diskuze nad úrovní kvality této knihy, která z odborného hlediska příliš vysoká není. Informace jsou velmi stručné aţ banální, převzaté z neodborných a neověřených zdrojů (pokud jsou někde vůbec uvedeny). Dokladem je také faktická chyba v textu o šumperákách. Projektant Josef Vaněk nebyl vlastní profesí lékař, jak 15 My máme Šumperák, Maďaři Kádárovy kostky [online]. 2014, [cit ]. Dostupné z: < 16 STRAKOŠ, Martin, Česká architektura mezi Bruselem a Montrealem a bruselský styl ( ), in: KAMEROVÁ, Daniela (ed.) a Vanda SKÁLOVÁ (ed.). Bruselský sen: československá účast na světové výstavě Expo 58 v Bruselu a ţivotní styl 1. poloviny 60 let: [Galerie hlavního města Prahy, , Moravská galerie v Brně, Praha: Arbor vitae, c2008, s Pozor na záměnu Josefa Vaňka s architektem a návrhářem interiérů Janem Vaňkem (1891 Třebíč 1962 Praha). Shoda příjmení je čistě náhodná, nepojili je ţádné příbuzenské vztahy. 18 GORYCZKOVÁ, Naďa. Slavné vily Zlínského kraje. 1. vyd. v jazyce českém. Editor Vladimír Šlapeta. Praha: Foibos, 2008, s MERTOVÁ, Martina. Šumperák. Op. Cit. 20 Stavba Okresního stavebního podniku nebyla realizována aţ mezi lety , jak uvádí autorka, ale trvala uţ od roku 1961 (Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Uničovská 1794/52, Šumperk.). Uvedenou druhou Vaňkovu realizaci sauny Mertová naopak datuje o rok dříve, neţ skutečně stavba proběhla do roku Sauna však vznikala aţ v roce 1967 (Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Kozinova 1816/12, Šumperk.). 21 ŠEVČÍK, Oldřich a Ondřej BENEŠ. Architektura 60. let: "zlatá šedesátá léta" v české architektuře 20. století. 1. vyd. Praha: Grada,

9 se v knize uvádí, 22 ale od samého začátku své kariéry působil ve stavebním oboru. Dalším textem, ve kterém se informace o šumperákách vyskytuje, a Mertová ji ve své práci neuvádí, je článek Josefa Scheybala nazvaný Lidová architektura v českém pohraničí po roce 1945 publikovaný v roce V tomto textu si na nejednoznačnost autorova hodnocení, původem šumperských staveb, nelze stěţovat. Vedle napodobenin starých roubených chalup určených k rekreaci rostou (v Jizerských horách a Ještědském pohoří pozn. autorky) i běţné rodinné domky, realizované podle několika oblíbených návrhů; naštěstí se daří v poslední době zabránit na význačných místech výstavbě těch nejnevkusnějších typů. K nim patří zejména nechvalně známý typ Vaněk, nazývaný ve zdejší lidové mluvě televizor nebo šumperák. 24 Negativní hodnocení je samozřejmě pochopitelné z pohledu nevhodnosti zasazení šumperáků do kontextu tradičního venkovského prostředí. Dalším argumentem, který můţe vysvětlovat odmítavou reakci, která v kontextu 80. let nebyla ojedinělá, je nadměrná míra výskytu tohoto druhu staveb. Šumperáky v sedmdesátých letech vyrostly doslova jako houby po dešti. Uţ se nejednalo (jako v druhé polovině let šedesátých) o unikátní typ rodinné vilky, v porovnání s ostatní výstavbou svým způsobem luxusní záleţitost, která byla původně určena do městského prostředí. Od počátku sedmdesátých let výstavba rodinných domů typu V rapidně roste a jejich obliba je zřejmá především v periferních oblastech a na venkově. S přibývajícím mnoţstvím domů ruku v ruce klesá kvalita provedení staveb. Pozornost byla šumperáku v několika případech věnovaná také ve školních či akademických pracích. Nejvíce prostoru je tomuto typu rodinného domu poskytnuto ve středoškolské odborné práci autorek Ivany Korčekové, Renaty Metelové a Lucie Šmýdové, která je celá zaměřená na téma rodinného domu typu V. 25 Předností textu je zejména podrobný ţivotopis projektanta Vaňka a dotazníková část, v níţ se autorky pokouší zjistit míru spokojenosti majitelů šumperáků s vlastním bydlením (průzkum však provádí pouze u sedmnácti domů ve Zlínském kraji). Akademickými pracemi, ve kterých se o rodinném domu typu V mluví (nebo přinejmenším tam o něm padne zmínka), není mnoho. Jednou ukázkou z mála můţe být diplomová práce Geografické hodnocení kvality bydlení 22 ŠEVČÍK, Oldřich a Ondřej BENEŠ, Op. Cit., s SCHEYBAL, Josef V. Lidová architektura v českém pohraničí po roce Český lid. Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 1983, 70(2), s Ibid., s KORČEKOVÁ, Ivana, Renata METELOVÁ a Lucie ŠMÝDOVÁ. Šumperák také zvaný V. Uherské Hradiště, Středoškolská odborná práce. SOŠ a SOU, obor Pozemní stavitelství. Vedoucí práce Zuzana Kučerová. Za upozornění na tuto práci a její zprostředkování děkuji paní Martině Mertové. 9

10 na Šumpersku autora Jana Bludského. 26 Bludský na konto šumperáku píše: Příkladem někdejší socialistické unifikace a narušení tradičního vzhledu vesnice je rodinný dům typu V, zvaný téţ jako Šumperák. V přízemí se nachází garáţ a na vratech jsou typické šikmé průhledy. V patře je situována kuchyně a obývací pokoj, propojené jsou podle tehdejší módy velkým oknem. Nechybí ani úzký balkón přes celou šířku domu. V roce 1969 jich bylo dokončeno devět, do roku 1971 jich stálo na dva tisíce po celém Československu. Rodinný dům typu V nadmíru splňoval představy průměrného člověka o moderním, komfortním bydlení. Nelze však popřít fakt, ţe se jednalo o první a ne-li vůbec jediný pokus o kultivaci typologie rodinných domů. 27 Dalším příkladem práce týkající se našeho tématu je bakalářská diplomové práce Simony Faberové, která nese název Hanácká krajina a lidová architektura ve vnímání novousedlých obyvatel Hlušovic na Olomoucku. 28 Tak například jedním z ideálních typů rodinných domů byl dům příměstského typu s vikýři, o desetiletí později se dalším vzorem stal dům s plochou střechou a balkóny, tzv. šumperák, další módní vlnou byl OKÁL, vyjmenovává Faberová typy rodinných domů za socialismu. 29 Zajímavá je pro nás také odpověď na otázku, kterou autorka pokládala obyvatelům zkoumané vesnice na téma, jaký typ domu se jim obecně líbí. Odpověď v jednom případě zněla naprosto konkrétně šumperák. 30 Pavel Fajmon ve své bakalářské práci Lidová a stylová architektura v CHKO Ţďárské vrchy jejich vzájemný vztah a vliv na současnou výstavbu 31 spojuje šumperák s architekturou Le Corbusiera: Ředitel školy v sousední vesnici Pusté Rybné se v roce 1968 vydal jinou cestou. Prostřednictvím typového projektu navázal na tvorbu Le Corbusiera a postavil tzv. Šumperák. 32 Stručná a přesto zajímavá je zmínka o šumperáku a obecně o rodinném bydlení za doby socialismu v diplomové práci Petry Gajdové o architektce Růţeně Ţertové. 33 Stavba samostatných rodinných domů byla často prováděna svépomocí bez kvalitních projektů, s nedostatkem stavebních materiálů. Na základě poptávky 26 BLUDSKÝ, Jan. Geografické hodnocení kvality bydlení na Šumpersku. Olomouc, Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Zdeněk Szczyrba. 27 Ibid., s FABEROVÁ, Simona. Hanácká krajina a lidová architektura ve vnímání novousedlých obyvatel Hlušovic na Olomoucku. Brno, Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Miroslav Válka. 29 Ibid., s Ibid., s FAJMON, Pavel. Lidová a stylová architektura v CHKO Ţďárské vrchy jejich vzájemný vztah a vliv na současnou výstavbu. Brno, Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kroupa. 32 Ibid., s GAJDOVÁ, Petra. Architektka Růţena Ţertová. Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kroupa. 10

11 po individuálním bydlení vznikaly vzorové projekty rodinných domů, z nichţ se do povědomí dostal nejvíce rodinný dům zvaný Šumperák projektanta Josefa Vaňka. 34 Pozitivním ohlas rodinného domu typu V, který není v naší literatuře aţ na výjimky příliš obvyklý, nalezneme v diplomové práci Lindy Pelclové Domov. 35 Jedním z vydařených projektů, podle kterého byly později vystavěny stovky dalších domů, byl projekt rodinné vilky projektanta Josefa Vaňka pro ředitele šumperské nemocnice z roku Její oficiální název byl Rodinný dům typu V, ale v obecné povědomí vstoupila pod názvem Šumperák. Její, na tehdejší dobu, značně modernistický vzhled se zalíbil a zanedlouho vyrostla sestra první vily, tentokrát v centru města Šumperka. Dále zapůsobila moţná náhoda, moţná léta hladu po individuálním bydlení, které bylo reţimem potlačováno, a vypuklo celorepublikové nadšení. V roce 1969 jich bylo dokončeno devět, do roku 1971 jich stálo na dva tisíce po celém Československu. Kdekterá ves se mohla pochlubit vilkou, kterou dobové články vychvalovaly pro vysokou kulturu bydlení. Před dveřmi projektanta Vaňka stál stále zástup zájemců z celého Československa, patnáct dvacet rodin kaţdý víkend. Broţury s kompletní projektovou dokumentací prodával za 842 korun. Pak uţ si Šumperák mnoho obdivu neuţil. Stal se symbolem zneuctění vesnice, neumělé socialistické samovýroby a zednických melouchů. Teprve nyní, v době všeobecné nostalgie k 60. a 70. letům, se dočkal milosrdnějšího přijetí. Byl to přece jen pokus o stylový příbytek. Mnohem vytříbenější a osobitější neţ většina dnešních typových domů z katalogů. 36 Podle podobných informací v textech a povahy zmíněných slovních formulací je z většiny akademických prací zřejmé, ţe jejich primárním zdrojem byl z velké části internetový článek Martiny Mertové 37 nebo text stejné autorky publikovaný v knize Slavné vily Olomouckého kraje. 38 Vzhledem k velmi omezenému mnoţství literatury, která se problematice šumperáku zabývá, se však není čemu divit. Příznačná je také absence rodinného domu typu V v základních přehledových publikacích jakou jsou například Dějiny českého výtvarného umění. 39 Šumperák si své místo nenašel v současné odborné literatuře, 40 ale ani ve většině literatury starší, dobové. Informace 34 GAJDOVÁ, Petra, Op. Cit., s PELCLOVÁ, Linda. Domov. Olomouc, Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce David Jedlička. 36 Ibid., s VITVAROVÁ-VRÁNKOVÁ, Karolína a Martina MERTOVÁ. Op. Cit. 38 ZATLOUKAL, Pavel (ed.). Slavné vily Olomouckého kraje. Op. Cit. 39 BREGANTOVÁ, Polana, ŠVÁCHA, Rostislav a Marie PLATOVSKÁ (eds.). Dějiny českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, Např. ZATLOUKAL, Pavel. Česká republika architektura XX. století. 1. vyd. Praha: Zlatý řez,

12 o šumperském rodinném domu bychom tak marně hledali třeba v Pecharových Programech české architektury 41 nebo v Československé architektuře stejného autora. Jak je z výše uvedeného textu zřejmé, je aţ udivující, jak málo textů se vzhledem ke značné oblibě šumperáků v našem prostředí, problematikou této stavby zabývalo. Největší zásluhy na postupném zlepšování situace v tomto poli mají jistě uvedené texty Martiny Mertové. Pevně věřím, ţe i tato práce se na změně k lepšímu stavu bude podílet. 41 PECHAR, Josef. Programy české architektury. 1. vyd. Praha: Odeon, PECHAR, Josef. Československá architektura Vyd. 1. Praha: Odeon,

13 Šumperská architektura Kořeny severomoravského města Šumperka spadají do 13. století. Jeho architektonická podoba je ale spojena především s děním v 19. století. V průběhu století páry došlo v Šumperku k nebývalému rozkvětu textilního průmyslu. Toto nové odvětví podnikání přilákalo do města bohatou klientelu, která se stala objednavatelem velkého mnoţství architektonických zakázek. Období 19. století tak pro Šumperk znamenalo období zlaté éry. Do té doby stávající urbanistická podoba města se pod rukama převáţně vídeňských architektů rapidně změnila a dostala novou, historizující, tvář. 43 Tehdejší význam Šumperka jako textilního a průmyslové centra v minulosti uţ zopakován nebyl a ţádné z následujících období úspěchy 19. století jiţ nepřekonalo. Výrazně německý charakter města se proměnil po druhé světové válce, kdy došlo k odsunu většiny německých obyvatel. Architektura 20. století se na centru města ani jeho periferiích tak výrazně jako století předcházející nepodepsala. Mezi válkami vzniklo v Šumperku několik zajímavých realizací ovlivněných novou věcností a funkcionalismem, 44 jednalo se však vţdy o solitérní objekty mezi převaţující historizující zástavbou. Za socialismu v Šumperku vyrostla řada nových objektů, ve většině případů šlo o případy nevalné architektonické kvality, které byly navíc necitlivě zasazeny do kontextu historického centra města či okolní krajiny. 45 Z těch povedenějších realizací za socialistické éry můţeme jmenovat rekonstrukci původně funkcionalistického hotelu Grand (obr. 1), 46 která proběhla mezi lety Ale jednoduše řečeno, jednooký mezi slepými králem. Architektonické skvosty datované do druhé poloviny 20. století by tak zájemci ve městě Šumperku marně hledali. Uţ z tohoto důvodu je třeba si všimnout pozoruhodné stavby v duchu bruselské estetiky, jíţ rodným městem je právě Šumperk, a i díky níţ název města znají lidé na území celé naší republiky. Šumperáku je uţ 43 ŠŤASTNÁ, Bára. Ernst Wiesner: Budova Poštovního a telegrafního úřadu v Šumperku. Brno, Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Seminář dějin umění. Vedoucí práce Ondřej Jakubec. S Např. bývalé kino Saxinger (dnešní kino svět, Slovanská 16), Wiesnerova poštovní budova (Generála Svobody 13) nebo tehdejší dům ševce Ottokara Katzera (Hlavní třída 19). 45 Dominantním architektonickým zásahem v centru města je např. budova obchodního domu na frekventované Hlavní třídě listopadu POLÁCH, Drahomír. Po stopách Malé Vídně [online] [cit ]. Dostupné z: < 13

14 pro jeho vysokou oblíbenost, která byla příčinou pro obrovské mnoţství realizací, mutací a variant, třeba oprávněně věnovat pozornost. Obr. 1. Hotel Grand v Šumperku, současný stav. 14

15 Josef Vaněk Otec šumperáku Autor šumperáku Josef Vaněk (obr. 2) se narodil v Březové u Olomouce do zemědělské rodiny dne , vyrůstal v obklopení dalších tří sourozenců. 48 V roce 1949 se vyučil v Baťově podniku ve Zlíně (tehdejším Gottwaldově) zedníkem, a protoţe byl ve svých studiích úspěšný, následně pokračoval na Niţší průmyslové škole stavební ve stejném městě, kterou absolvoval v roce Obr. 2. Portrét Josefa Vaňka. Svoji profesní kariéru započal nejdříve na pozici konstruktéra, poté na místě projektanta v projekčním ústavu tehdejšího Ministerstva lehkého průmyslu. V roce 1952, tedy 48 Rozhovor s dcerou Josefa Vaňka, paní Jarmilou Kozákovou, který proběhl dne v Šumperku. 49 KORČEKOVÁ, Ivana, Renata METELOVÁ a Lucie ŠMÝDOVÁ. Op. Cit., s

16 jenom rok po dokončení průmyslové školy, spolupracoval na návrhu mostu přes řeku Odru, který byl záhy oceněn jako nejlepší projekt roku v oboru inţenýrských staveb. Rok 1952 byl pro Vaňka vůbec plný nových událostí. V tomto roce totiţ začal pracovat také jako projektant na volné noze a navíc nastoupil do vojenské sluţby, kterou ukončil o dva roky později, v roce Po dobu vojny však nepřestal ani se svou původní profesí, projektoval a následně dozoroval stavbu sportovního stadionu v Rokytnici v Orlických horách. Mezi léty byl zaměstnán jako projektant ve zlínském Agrostavu, ale kvůli nedostatku bytů se přestěhoval v roce 1956 do Šumperka, kde nastoupil do Okresního stavebního podniku. 50 Tento podnik se mu stal osudným strávil zde na různých pracovních pozicích dlouhých patnáct let (duben 1956 květen 1971) 51 a právě v tomto období dal Josef Vaněk vzniknout projektu rodinného domu, který se v pozdějších dvou desetiletích stal aţ jakýmsi fenoménem své doby a zlidověl pod názvem šumperák (obr. 3). Po roce 1971 pracoval ve výrobním druţstvu Kovostav Ostrava jako vedoucí šumperské pobočky, kterému zdarma předal projekty rodinného domu typu V, a jeţ druţstvo pak šířilo dál mezi stavebníky za nové vlastní ceny. Mezi léty pokračoval v budování svojí profesní kariéry jako vedoucí skupiny projektantů v Agrostavu v Šumperku. 52 Obr. 3. První stavba Šumperáku v Rapotíně, stav těsně po dokončení, pravděpodobně rok Vedle svého zaměstnání však Vaněk zvládal také studovat. V roce 1963 sloţil maturitní zkoušku na šumperské Střední všeobecně vzdělávací škole, kterou při práci po 50 KORČEKOVÁ, Ivana, Renata METELOVÁ a Lucie ŠMÝDOVÁ. Op. Cit., s Josef Vaněk pracoval v OSP na těchto pozicích (podle KORČEKOVÁ, Ivana, Renata METELOVÁ a Lucie ŠMÝDOVÁ. Op. Cit., s. 8.): vedoucí technické kontroly ( ), samostatný projektant ( a ), stavbyvedoucí ( ), vedoucí projekčního oddělení ( ), vedoucí inţenýr správy Šumperk ( ). 52 Podle ţivotopisu, který mi poskytla paní Jarmila Kozáková, dcera Josefa Vaňka. 16

17 večerech navštěvoval. Jeho další studijní ambice lze doloţit i faktem, ţe se po maturitní zkoušce přihlásil na Vysokou školu pozemního stavitelství v Brně, kam byl sice přijat, studium ale kvůli své vytíţenosti nedokončil. To ho však od dalšího vzdělávání neodradilo, v roce 1969 sloţil svoji druhou maturitní zkoušku na Střední průmyslové škole stavební v Šumperku. 53 Se změnou politické situace v roce 1989, tak jako mnoho jiných, se i projektant Vaněk chopil nových příleţitostí a začal po svém odchodu do důchodu v roce 1992 v oblasti stavebnictví podnikat. 54 Podnikatelského ducha nezapřel ani v éře socialismu, v devadesátých letech nás tedy nepřekvapí, ţe zaloţil vlastní projekční a inţenýrskou firmu. Do konce svého ţivota, který v roce 1999 ukončil srdeční infarkt, projektoval a dozoroval stavby. Mezi autorovy šumperské stavby patří například kromě jiţ zmíněných rodinných domů typu V, areál Okresního stavebního podniku, 55 originální projekt kruhové sauny v centru města 56 nebo novější realizace penzionu Vaněk v nedalekých Velkých Losinách. 57 Josef Vaněk se oţenil v roce 1953 s Jarmilou Kubovou, se kterou se poznal jiţ během svého působení ve Zlíně. Měli spolu dvě děti, dceru Jaroslavu a syna Miloslava. 58 Právě pro svou rodinu si sám navrhl a také svépomocí postavil dům v historickém jádru města Šumperka (obr. 4). 59 Obr. 4. Vaňkův vlastní dům Na hradbách v Šumperku, konec padesátých let. 53 KORČEKOVÁ, Ivana, Renata METELOVÁ a Lucie ŠMÝDOVÁ. Op. Cit., s Podle ţivotopisu, který mi poskytla paní Jarmila Kozáková, dcera Josefa Vaňka. 55 Uničovská 1794/52, Šumperk. 56 Kozinova 1816/12, Šumperk. 57 Ludvíkov 496, Velké Losiny. 58 Podle ţivotopisu, který mi poskytla paní Jarmila Kozáková, dcera Josefa Vaňka. 59 Černohorská 110/2, Šumperk. 17

18 S pomocí nejbliţšího rodinného kruhu je spojen i zmiňovaný projekt šumperáku, který pochází pravděpodobně z roku Jelikoţ obliba rodinného domu typu V rok od roku rostla, do rozmnoţování projektové dokumentace se chtě nechtě postupně zapojila celá Vaňkova rodina. S rozmnoţováním výkresů pomáhala tatínkovi po večerech celá rodina. Později třicetistránkový projekt tiskla tiskárna a rodina uţ jen řezala papír. 61 Z prvních pár vlaštovek, které vznikly během roku 1967 v Šumperku a jeho blízkém okolí, se počet šumperáků po roce 1970 vyšplhal na několik tisíc. 62 Projekt Vaněk prodával za 842 Kčs, přičemţ cena výsledné realizace se pohybovala kolem Kčs. 63 Sám Josef Vaněk sliboval, ţe stavební náklad svépomocí nepřekročí Kčs. 64 Vaněk na konto šumperáku uvádí, ţe hrubá stavba, kde pracuje jeden zedník a 2 pomocní dělníci, se dá provést (mimo pracovní dobu), za 2 měsíce. 65 Samotnou stavbu popisuje její autor těmito slovy: Hlavní vchod je v přízemí, kde je řešena hospodářská část, to jest garáţ, která slouţí současně jako domácí dílna, prádelna, kotelna se sušárnou, sklípek na ovoce, brambory, závětří, schodiště a krytá terasa. V závětří je zabudovaná vestavná skříň, která ze zadní části je opatřena heraklitem 2, 5 cm silným pro omítku. V prvním patře je vlastní bytová jednotka, která se skládá z předsíně, WC, koupelny, kuchyňského koutu, spíţe, jídelny, obývacího pokoje, loţnice, dětského pokoje a balkonu. V předsíni je rovněţ zabudovaná vestavná skříň. 66 Za úspěchem Vaňkova rodinného domu stála řada okolností. Do karet projektantovi hrála celková situace týkající se rodinného bydlení v tehdejším Československu i projektantův podnikatelský duch. Zoufalý nedostatek projektů rodinných domů vytvořil aţ určitý vlčí 60 První datované projekty pochází z roku MERTOVÁ, Martina. Šumperák. Op. Cit. 62 Přesný počet domů na území České republiky není nikde uveden, coţ souvisí s autonomním šířením projektu mezi stavebníky. Mertová (MERTOVÁ, Martina. Šumperák. Op. Cit.) uvádí, ţe Vaňkovi prošlo rukama do roku 1971 přes čtyři tisíce ţádostí o projektovou dokumentaci, coţ by podle autorky mohl být zhruba počet postavených domů celkem. Jen od začátku ledna do konce listopadu 1971 bylo vypracováno skoro 800 projektů (dle KORČEKOVÁ, Ivana, Renata METELOVÁ a Lucie ŠMÝDOVÁ. Op. Cit., s. 7.). 63 Výsledná suma se samozřejmě lišila podle toho, zda si majitelé dům stavěli svépomocí (ve většině případů) nebo s pomocí objednané firmy (zřídkakdy). Například v případě prvního šumperského šumperáku na Kocourkově ulici, který byl stavěn firmou na zakázku, se cena skutečně pohybovala kolem Kčs. Naopak paradoxní se můţe zdát cena dalšího místního šumperáku Pod Senovou, který byl sice stavěn svépomocí, ale majitele vyšel zhruba na Kčs. Tuto skutečnost můţe vysvětlovat fakt, ţe u prominentních prvních objednavatelů (veskrze ředitelé místních firem) byl rozpočet opravdu cca Kčs, reálné náklady na stavbu domu se však pohybovaly v jiných částkách, jak dokládají rozhovory s majiteli ostatních domů. 64 VANĚK, Josef. Prospekt rodinného domku. Soukromý archiv Jarmily Kozákové. 65 Ibid. 66 Ibid. 18

19 hlad po tomto druhu návrhů. Úspora materiálu, docílení moderního bydlení a sníţení stavebního materiálu mě vede k řešení tohoto typu rodinného domku, vysvětluje důvody vzniku projektu autor. 67 Originalita zavánějící moderním bruselským stylem na jedné straně, na druhé straně jednoduchost projektu, který v detailnosti a názornosti vycházel vstříc i amatérským stavebníkům, jako bonus přijatelná cena. Vaňkova dcera nečekaný obrovský zájem o šumperáky zdůvodňuje tím, ţe projekt byl natolik podrobný, ţe podle něj mohli stavět i úplní laici. 68 To byla zásadní fakta, která přispěla k oblibě rodinného domu typu V. Šíření šumperáku se realizovalo jednak mezi samotnými stavebníky, velký podíl však na tom měl také tisk a televize, jelikoţ v těchto médiích se zmínky o šumperském rodinném domě objevovaly téměř pravidelně. Z důvodu výše uvedených vznikla situace, kdy projektant Vaněk dostával denně několik dopisů s ţádostí o projektovou dokumentaci. Osobně ho navštěvovali denně stavebníci, někteří přijíţděli i v sobotu a v neděli aţ z Čech, Moravy a Slovenska, přespávali v šumperských hotelích s cílem, za kaţdou cenu získat projektovou dokumentaci. 69 S rostoucím zájmem o šumperáky a snahou Vaňka vyhovět co nejširšímu spektru poţadavků objednavatelů, vypracoval autor další varianty projektu. Na počátku sedmdesátých let tak existovalo pět variací rodinného domu typu V v levém i pravém provedení. 70 Aby si projektant usnadnil komunikaci s potencionálními zákazníky a umoţnil co nejvíce zájemcům získat informace o šumperáku, nechal si vytisknout broţurku, která obsahovala přední pohled, půdorysy (obr. 5), technickou zprávu, seznam materiálů, fotografii realizované stavby a základní informace o domě. 71 Na obálce prospektu byla uvedena adresa projektanta (obr. 6) a uvnitř i Vaňkovo telefonní číslo, aby ho mohli zájemci snadno kontaktovat. Na základě této broţurky si pak klienti objednávali konkrétní projektovou dokumentaci staveb, která čítala mnohostránkový obsah zahrnující detailní projekty a přesné technické údaje VANĚK, Josef. Prospekt rodinného domku. Soukromý archiv Jarmily Kozákové. 68 Rozhovor s dcerou Josefa Vaňka, paní Jarmilou Kozákovou, který proběhl dne v Šumperku. 69 KORČEKOVÁ, Ivana, Renata METELOVÁ a Lucie ŠMÝDOVÁ. Op. Cit., s MERTOVÁ, Martina. Šumperák. Op. Cit. 71 VANĚK, Josef. Prospekt rodinného domku. Soukromý archiv Jarmily Kozákové. 72 Ve výsledku měla kompletní dokumentace na třicet stránek. 19

20 Obr. 5. Půdorys přízemí a prvního patra, Vaňkův prospekt propagující rodinné domy typu V. Obr. 6. Titulní strana Vaňkova prospektu propagujícího rodinné domy typu V. 20

21 I tento na svou dobu velmi pokrokový podnikatelský záměr, měl nepochybně svůj podíl na prudce vzrůstajícím zájmu o šumperáky. Bohuţel doba osobnímu úspěchu nepřála a Vaněk byl kvůli svému záměru obviněn reţimem z nedovoleného podnikání, na které autor reagoval téměř dvousetstránkovou obhajobou. Svou činností jsem chtěl vyplnit mezeru mezi potřebami stavebníků a produkcí státních projektových ústavů, které nevěnovaly výstavbě rodinných domků takovou pozornost, jak by vyţadovala soukromá výstavba. Nemohu za to, ţe můj domek získal takového ohlasu, píše v textu Vaněk. 73 Paradoxně však právě propagační reţimní materiály často vyuţívaly fotografie šumperáků k demonstraci socialistického pokroku (obr. 7). Z tohoto důvodu pak dnes stavba šumperáku mnoha lidem připomíná ne příliš šťastné normalizační období, kdy je tento rodinný dům jako symbol doby zbytečně příkře odsuzován na základě negativních emocí. Obr. 7. Reţimní propagační plakát těţící z úspěchu a obliby šumperáků. Z Vaňkova zápalu pro další vzdělávání ve stavebním oboru, z jeho píle a pracovitosti, kterou dokládá rozlehlá stavba vlastního domu či ne neobvyklá práce o víkendech, lze vycítit, ţe se u našeho projektanta nejednalo o zaměstnání striktně vytyčené pracovní dobou, ale spíše o celoţivotní vášeň a velký koníček. 73 MERTOVÁ, Martina. Šumperák. Op. Cit. 21

22 Projekty Josefa Vaňka Přesto, ţe se jméno Josefa Vaňka dostalo do širšího povědomí hlavně díky jeho nejznámějšímu projektu rodinného domu typu V, který znají lidé po celé republice, Vaněk je autorem mnoha dalších projektů, jeţ se datují od padesátých do konce devadesátých let minulého století, a jsou spojeny hlavně s městem Šumperkem nebo jeho okolím. Jelikoţ byl Vaněk, co se týče projektování, aktivní po celý svůj profesionální ţivot, dalo by se říct, ţe časovým rozsahem své tvorby prostupuje českými dějinami architektury druhé poloviny dvacátého století. Josef Vaněk byl během svého ţivota autorem nepřeberného mnoţství realizovaných i nerealizovaných projektů různé kvality i tematického zaměření. Mezi jeho časté zakázky patřily stejně tak rodinné domy, jako zemědělské stavby. Vaněk je autorem projektu rekreační horské chaty Skřítek z let (obr. 8), v Šumperku je jeho jméno spojeno například s návrhem rekonstrukce bývalého kina Svět, s projektem nové fasády České spořitelny nebo fasády Okresního soudu (devadesátá léta 20. století). 74 Rozhodně ne všechny autorovy projekty lze označit za inovativní či výjimečné. Většina Vaňkových návrhů, obzvláště těch pozdních, se nevymanila z průměrné šedi dobových staveb, jeţ ničím zvláštním nezaujmou, nenadchnou. Na překvapivý úspěch a mimořádnost šumperáků se projektantovi uţ nikdy nepodařilo navázat. Jakoby projekt šumperáku znamenal pro Vaňka nejvyšší bod kariéry, při kterém se ale naprosto ideově vyčerpal. Přitom tomuto projektu předcházelo pár velmi zajímavých a slibných zakázek, které předvídaly autorův potenciál. Obr. 8. Rekreační horská chata Skřítek, stav těsně po dokončení, rok Rozhovor s dcerou Josefa Vaňka, paní Jarmilou Kozákovou, který proběhl dne v Šumperku. 22

23 Dvě kvalitní realizace, které předpovídaly nejen Vaňkův potenciál ale i jeho zálibu v kombinaci rovných a oblých tvarů (coţ se později naplno projeví u projektu šumperáku), najdeme obě v Šumperku. Projekty mimo to spojuje také logicky a přehledně uspořádaná dispozice vnitřních prostorů. Obě to jsou jednoduše vymyšlené budovy, dobře slouţící svému účelu, a přes jednoduchost prostředků zajímavě řešené. Jiţ pár let po svém příchodu do místního Okresního stavebního podniku byl Vaněk v roce 1960 pověřen velkou zakázkou přímo pro OSP. Jednalo se o stavbu nové podnikové budovy, která měla zahrnovat veškeré zázemí pro fungování firmy. 75 Na místě menší stavby ze třicátých let na Uničovské ulici, tak Vaněk navrhl areál budov, který zahrnoval tolik potřebné rozsáhlé sklady materiálů, vrátnici, kanceláře, garáţe, šatny a umývárny, stolárnu, dílny pro klempíře, vodaře, elektrikáře, sklenáře a dílnu pro údrţbu. 76 Největší plochu hlavní budovy (celou střední část) zabírá centrální sklad, po bocích jsou umístěny jednotlivé dílny, za vstupními prostory (severní a jiţní část) můţeme nalézt kanceláře a zázemí. Impozantní je téměř osově souměrná čelní fasáda (severní pohled), které vévodí monumentálně působící klenutá střecha se světlíkem (obr. 9). 77 Obr. 9. Projekt podnikové budovy OSP v Šumperku, čelní fasáda (severní pohled), 1960, Josef Vaněk. 75 Uničovská 1794/ Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Uničovská 1794/52, Šumperk. Stavební povolení je datováno dnem Jiţní fasáda je aţ na pár detailů podobná té severní. Tvarem jsou fasády shodné, rozdílné je umístění okenních a dveřních otvorů. 23

24 Originálně řešeným pojetím se vyznačuje Vaňkův projekt městské sauny 78 z roku 1967 (obr. 10). 79 Neobvyklý je především kruhový půdorys, kterému je tvarově přizpůsobeno zajímavé dispoziční řešení místností. Nová budova sauny měla slouţit občanům jako náhrada za zrušenou parní saunu a bazén v tehdejších městských lázních. 80 Plánovaná generální oprava městských lázní v Šumperku Lidická ulice č. 47, která byla zahájena 15. ledna 1966, pokračuje v další etapě v roce 1967 a počítá se zrušením zimního bazénu a parní lázně. ( ) Aby byla v tomto směru zajištěna sluţba občanům města Šumperka, bude po vzoru jiných měst v našem kraji, zajišťována výstavba sauny, jako náhrada za zrušený provoz parní lázně a zimního bazénu. 81 Za autora realizace byl městem vybrán projektant Vaněk, který se jiţ osvědčil při předešlých zakázkách. S Vaňkem byla poté sepsána smlouva o občanské výpomoci. 82 Poţadavky na projektanta zněly takto: Vlastní sauna bude pavilónového typu a svým vzhledem a pojetím zapadne dobře do stávajícího prostředí. 83 Kapacita sauny měla být osob. 84 Celková pořizovací hodnota sauny byla Kčs, autor za projekt obdrţel Kčs. 85 Obr. 10. Projekt městské sauny v Šumperku, 1967, Josef Vaněk. 78 Kozinova 1816/ Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Kozinova 1816/12, Šumperk. Doba stavby: květen listopad Povolení k uvedení stavby do trvalého provozu je datováno dnem Lidická 559/ Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Kozinova 1816/12, Šumperk. 82 Tato smlouva mezi Vaňkem a vedením města je označena datem Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Kozinova 1816/12, Šumperk. 84 Uvedená kapacita platí pro jednu saunovací směnu. 85 Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Kozinova 1816/12, Šumperk. 24

25 Městská sauna je jednopodlaţní kruhová budova s vyvýšenou částí uprostřed. Jiţ zde si můţeme všimnout nejen Vaňkových oblíbených oblých tvarů (kruhový půdorys), ale také jejich kombinace s různými šikminami (např. prolamovaná střecha). Tato kombinace se stane typická hlavně pro jiný, zhruba paralelně vznikající, Vaňkův projekt pro šumperáky. Ale zpět ke stavbě sauny. Její prostory jsou bohatě osvětleny okny, která prostupují napříč celým obvodem budovy. Vyvýšené patro ve středové části je osvětleno bazilikálním způsobem pomocí menších podélných okének. Návštěvník do budovy vstoupil vchodem přístupným z Kozinovy ulice a přes závětří se dostal do vstupního prostoru s pokladnou a občerstvením, vlevo sousedícím s místností pro obsluhu sauny. Ve směru proti chodu hodinových ručiček pak mohl návštěvník pokračovat přes čekárnu do šatny. Za šatnou bylo umístěno nezbytné sociální zázemí se sprchami. Pomyslný kruh uzavíral bazén vyhloubený do suterénu budovy. Samotná saunovací místnost kopírovala tvar budovy a nacházela se v jejím středu. Nad saunou, ve vyvýšeném patře, byla umístěna odpočívárna. Kulatý tvar stavby určil i křivky v interiéru. Půdorys zaoblil bazén, stejně tak i lavice v saunovací místnosti a schodiště do odpočívárny. Logická dispozice jdoucí za sebou tak přirozeně jako jednotlivé očistné rituály spolu s kvalitním architektonickým řešením, které v centru města připomíná atmosféru plovárny či kulatá okna parníku, představuje největší přednosti tohoto Vaňkova projektu. Na skutečná kulatá parníková okna se však budeme muset podívat do projektu šumperáku. Další ranou Vaňkovou šumperskou realizací, která však měla dohru ještě na konci devadesátých let, je stavba 86 vlastního rodinného domu na Černohorské ulici v historickém centru města, který stál na místě bývalého městského vězení. 87 Manţelé Vaňkovi si dům z roku 1937 začali opravovat uţ v druhé polovině padesátých let, kdy se spolu usadili v Šumperku. 88 Tím zde ale projekční činnost Josefa Vaňka neskončila. Vaněk je také autorem změn z devadesátých let, kdy byl dům upraven a byla v něm zřízena navíc samostatná bytová jednotka. 89 Tento rozlehlý rodinný dům je dodnes v majetku Vaňkovy rodiny, bydlí v něm jeho dcera s rodinou. 86 Nejednalo se o novostavbu, ale o kompletní rekonstrukci původní zástavby na městských hradbách. Ze staršího domu zůstalo pouze obvodové zdivo. 87 Černohorská 110/2. 88 Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Černohorská 110/2, Šumperk. Stavební povolení je datované dnem Ibid. Kolaudace rekonstrukce proběhla dne

26 Stavba vlastního rodinného domu se z Vaňkovy tvorby nevymyká netradičním architektonickým pojetí, spíše mnoţstvím vynaloţeného úsilí, které projektant do budovy vloţil. Josef Vaněk zde totiţ nepůsobil pouze v roli autora projektu rekonstrukce, na stavbě domu se sám podílel i jako zedník (obr. 11). Jeho praktické dovednosti a spíše lidové architektonické pojetí nás utvrzují v názoru, ţe více neţ architekt teoretik a inovátor, byl Vaněk architekt řemeslník. 90 Nebo ještě přesněji, Vaněk byl spíše neţ architekt, poctivý řemeslník a stavař. 91 Obr. 11. Josef Vaněk při odpočinku na stavbě svého domu v Šumperku, konec padesátých let. 90 V případě, ţe si dovolíme slovo architekt pouţívat i pro člověka, který nemá v tomto oboru akademický titul, ale jeho projekční činnost nepostrádá určitou myšlenku, koncept, jenţ projektování přibliţuje architektonické tvorbě. 91 Tato přeměna role architekta umělce na inţenýra technika je i v obecnějším významu pro dobu socialistického Československa typická. 26

27 Ukázkou Vaňkovy projekční činnosti z devadesátých let je přestavba rodinné rekreační chalupy na penzion ve Velkých Losinách (obr. 12). 92 Tato rekonstrukce se bohuţel nevyhnula aţ kýčovitě zavánějícímu eklektickému stylu typickému pro postmoderní devadesátá léta minulého století, ve kterém se směle pouţívají oblouky rozmanitých tvarů v kombinaci se zkosením pod různými úhly a další spoustou různorodých tvarů. 93 Ve výsledku však stavba zaujme maximálně roztříštěností stylu, přesto působí obyčejně a všedně. To, co bylo ze začátku Vaňkovou předností, tedy odvaha a neobvyklé tvarové kombinace, v pozdním období tvorby vyznívá spíše fádně a prázdně. Obr. 12. Projekt penzionu ve Velkých Losinách, čelní fasáda (severní pohled), 1993, Josef Vaněk. 92 Ludvíkov 496, Velké Losiny. 93 Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Ludvíkov 496, Velké Losiny. 27

28 Jak vypadal rodinný dům typu V Šumperák 94 představuje typ rodinného domu o dvou nadzemních podlaţích (obr. 13). Zastavěná plocha přízemí je menší neţ obytná plocha prvního patra, coţ je způsobeno přesahujícími zdmi patra nad hmotou přízemí. Objekt, jehoţ autorem je šumperský projektant Josef Vaněk, je částečně podsklepený, bez půdního prostoru, s pultovou střechou. Celé přízemí zaujímá technické zázemí, obytné místnosti jsou všechny přesunuty do druhého nadzemního patra. Pouhým okem se můţe zdát, ţe se jedná o budovu ve tvaru krychle, při přesnějším ohledání však zjistíme, ţe tomu tak není. Půdorysný rozměr prvního nadzemního podlaţí je 9,30 x 9,90 m (i kdyţ často se lze setkat se zjednodušenou informací, ţe původní Vaňkův projekt představuje stavbu ve tvaru kostky o rozměrech 10 x 10 m), 95 navíc při bočních pohledech zjistíme, ţe sklon zdánlivě rovné plechové střechy, je veden pod úhlem 10 stupňů a svaţuje se směrem dozadu. Komín je umístěn v zadní části domu. Obr. 13. Projekt rodinného domu typu V, Josef Vaněk. 94 Na tomto místě je popisována první varianta projektu rodinného domu typu V, podle které byly s menšími obměnami postaveny šumperské realizace. Konkrétně se jedná o projekt domu na adrese Pod Senovou 2232/50. V pozdější době vznikaly na přání majitelů obměněné další typy projektu. Častá byla například varianta domu o rozměrech cca 12 x 12 m, která poskytovala o jeden dětský pokoj navíc nebo varianta, kde vznikla v přízemí místo garáţe ještě jedna menší bytová jednotka. 95 Údaje se mohou v různých případech mírně (u pozdějších staveb i z větší části) lišit. Rozměry 9,30 x 9,90 m jsou převzaté přímo z původního projektu, ve stavebních dokumentech se uvádějí také míry 9,15 x 9,90 m aj. 28

29 Průčelí domu determinují v ideálním případě dva hlavní faktory. Mělo by směřovat k uliční čáře, a co se týče světových stran, tak být situováno na jih (obr. 14). 96 V praxi tyto oba poţadavky však šly splnit zároveň zřídkakdy. Navíc ideální natočení domu směrem k jihu přinášelo v praktické rovině značné nevýhody jako např. neúnosně vysoké teploty v letních měsících v obývacím pokoji a v loţnici. Obr. 14. Projekt rodinného domu typu V, nejvhodnější orientace stavby, Josef Vaněk. 96 VANĚK, Josef. Projekt rodinného domku. Soukromý archiv Jarmily Kozákové. 29

30 Dominantou čelní fasády (tedy jiţní pohled) je pásové okno v patře, které kopíruje balkónové zábradlí přes celou šíři domu. 97 V přízemí, pod balkónem, můţeme nalevo vidět garáţová vrata s typickými šikmými prosklenými otvory, napravo pak plochu otevřené terasy, která však byla v mnoha případech hned zpočátku zasklená či zazděná. 98 Fasáda v přízemí je z velké části obloţena kamenným obkladem. U obou bočních pohledů nás upoutá velké mnoţství otvorů kulatého tvaru. Na kaţdé straně balkónu je umístěno pět kruhových otvorů, které doplňují další detaily stejného tvaru. Na západní straně to jsou tři kulatá okna v přízemní části domu, na východní části pak čtyři kovové kruhové ornamenty mezi pěti nosnými sloupky v prostoru terasy. Z bočních pohledů je dobře viditelná nejen šikmina střechy, ale i zkosení stěn balkónu. Na západní fasádě pak dále můţeme vidět podlouhlé malé okno v přízemní části a dvě rovnoměrně rozmístěná trojdílná okna v prvním patře. Východní fasáda je oproti tomu členitější a více asymetrická. Horizontální členění dvou na sebe nasedajících hmot vizuálně rozbíjí vertikální okenní otvor vyplněný barevnými skleněnými tvárnicemi, který osvětluje prostor schodiště uvnitř domu. V zadní části východní fasády se v přízemí nalézá menší podlouhlý okenní otvor a nad ním v patře klasické dvoukřídlé okno. Severní fasáda má blokový charakter narušený pouze čtyřmi malými okénky v patře a třemi v přízemí a zadním vchodem, který umoţňuje přístup na zahradu. Jak je jiţ uvedeno výše, v přízemí šumperáku se nachází pouze technické místnosti. Nejvíce prostoru zde zabírá garáţ, která je stejně jako prádelna, sušárna/kotelna a závětří, umístěna v úrovni okolního terénu. Částečně v suterénu se nachází oddělený sklep na ovoce a sklep na brambory. 99 Téměř na čtvrtině půdorysu přízemí se rozprostírá prvním patrem krytá vstupní terasa, z důvodu promrzání horního patra však často od samého počátku zazděná. Na vzoru dlaţby na terase se opakuje všudypřítomný geometrický motiv šikmin. Druhé nadzemní podlaţí uţ patří samotnému bydlení. Je zde umístěna bytová jednotka o třech pokojích s jídelnou a sociálním zařízením. 100 Uprostřed, v srdci domu, najdeme předsíň, 97 Výplň zábradlí si jednotliví majitelé vybírali podle svého vkusu, k nejčastějším variantám patřila výplň z dřevěných desek, jednoduché kovové zábradlí nebo kovové zábradlí s geometrickými tvary (shodné se schodišťovým zábradlím v interiéru). Tento typ můţeme v dnešní době vidět např. u domu ředitele šumperské nemocnice na Kocourkově ulici. 98 V tomto případě je popisovaná původní varianta projektu, při které je garáţ umístěna z čelního pohledu vlevo a terasa vpravo. Postupem času vznikla na ţádosti majitelů také zrcadlově obrácená varianta projektu (např. dům na ulici Generála Krátkého). 99 Oba sklepy jsou posazeny v hloubce 1,20 m pod zemí. 100 Jídelna 4,17 x 3,07 m, obývací pokoj 5,72 x 4,12 m, loţnice 3,72 x 4,12 m, dětský pokoj 3,22 x 2,65 m, kuchyňský kout 2 x 1,83 m. 30

31 přístupnou dvouramenným schodištěm z přízemí. Z předsíně se můţeme dostat téměř do všech místností v patře. Prostorný obývací pokoj s loţnicí sousedí na jiţní straně s balkónem. Pásové okno prostupuje jak obývacím pokojem, tak i loţnicí, vchod na balkón je zde však pouze jeden, z obývacího pokoje. Obývací pokoj sousedí z druhé strany také s jídelnou spojenou s poměrně malým kuchyňským koutem. Prostory jsou opticky propojené kromě dveří tzv. podávacím okénkem, ve kterém byla v mnoha případech umístěna skleněná vitrína. Vedle kuchyně se nachází oddělená spíţ. Dalšími místnostmi, do kterých můţeme vstoupit přímo z předsíně, jsou dětský pokoj, koupelna a samostatná toaleta. Co se týče pouţitých materiálů a technických parametrů má šumperák podle stavebního povolení vypadat následovně: Základy budou provedeny z betonu proloţeného lomovým kamenem, obvodové zdivo v přízemí je cihelné 45 cm silné, v 1. patře je cihelné 38 cm a 25 cm, příčky 10 cm a 12 cm. Stropy nad přízemím jsou prefabrikované, z části litý ţelezobeton. Střešní konstrukce je příhradový ţelezný nosník zvláštní konstrukce, takţe objekt je vyřešen jako chata. Střešní krytina je plechová, provedena je izolace stropní konstrukce nad 1. patrem ze skleněné vaty a lepenky. ( ) Zárubně budou ocelové, okna zdvojená z části prefabrikovaná a atypická. V sociálním zařízení počítá se s obklady a šamotovou dlaţbou, v předsíni a jídelně je PVC, v ostatních pokojích vlýsky. 101 Projektová dokumentace rodinného domu typu V je obsáhlá a s konkrétními detaily. Kromě výkresové části obsahuje také podrobný výpis materiálů, technickou zprávu, popis a rozmístění svítidel, elektroinstalace, půdorys kanalizace a další. Výkresová dokumentace obsahuje čelní a boční pohledy, půdorys základů, půdorys přízemí a prvního patra, půdorys krovu, řez stropní a podlahovou konstrukcí, detail ocelového sloupu, detail schodiště a schodišťového zábradlí, projekt znázorňující otvory a prostupy v ţelezobetonové desce, armovací plán desky nad přízemím a detail betonového pilíře. Tato dokumentace je ve všech případech šumperských rodinných domů téměř shodná. Vţdy byla pouze doplněna situováním domu na konkrétním pozemku. Vybavení interiéru domu bylo vţdy ponecháno na konkrétních majitelích (samozřejmě s přihlédnutím k omezené míře variability tehdejšího designu, vypadala většina domácností nakonec velmi podobně). Projektant Vaněk do vybavení interiérů domů téměř nezasahoval, jediný vyznačený kus nábytku v projektu je zabudovaná vestavěná skříň v závětří a 101 Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Kocourkova 1823/5, Šumperk. V textu byly kvůli srozumitelnosti opraveny překlepy a gramatické chyby. 31

32 v předsíni. 102 Další výjimky tvoří návrh interiérového schodišťového zábradlí a podrobný popis rozmístění svítidel. 103 Osvětlení je řešeno tradičním způsobem kromě kuchyně, obývacího pokoje a loţnice. V kuchyni je pro všeobecné osvětlení navrţeno zářivkové svítidlo umístěné dle v. č. E6 nad typovou skříňkovou sestavou. Při tomto umístění svítidla bude osvětlení převáţně nepřímé. Pro osvětlení pracovního stolu je navrţena zářivka umístěná pod skříňkovou sestavou. Toto svítidlo je moţno zakrýt průsvitným vhodně řešeným krytem. Svítidlo osvětlující pracovní stůl bude moţno zapínat a vypínat vypínačem nad pracovní deskou stolu tj. vlevo vedle dvou zásuvek. V obývacím pokoji je navrţena světelná římsa, která bude současně slouţit, jako garnýţ pro dvojitý závěs viz výkres E6. Římsa je navrţená dřevěná s takovou povrchovou úpravou, v jaké bude nábytek. Pro místní osvětlení stylové je navrţeno vedení ukončené přístrojovou krabicí osazené 20 cm od stropu. Krabice bude opatřena víčkem, v případě potřeby bude osazena a zapojena zásuvka, do které bude zapojen přívod pro závěsné stropní stylové svítidlo. Přívod pro toto svítidlo musí být opatřen průchozím vypínačem. V loţnici je navrţeno osvětlení svítidly typu 0317 otočnými nástěnnými, je moţno řešit osvětlení loţnice tradičním způsobem svítidlem uprostřed místnosti VANĚK, Josef. Prospekt rodinného domku. Soukromý archiv Jarmily Kozákové. 103 Technická dokumentace není jako výkresová část signovaná přímo Josefem Vaňkem. Chybí zde jakákoli známka autorství. Lze však předpokládat, ţe pokud Vaněk tyto dokumenty osobně netvořil, minimálně s nimi byl obeznámen. 104 Soukromý archiv majitelů domu na ulici Pod Senovou 2232/50, technická dokumentace jejich rodinného domu. 32

33 Osm rodinných domů Ve městě Šumperku se dle mého pozorování nachází celkem sedm (respektive osm) 105 staveb šumperáků. 106 Toto číslo je oproti očekávání poměrně nízké na to, ţe mluvíme o rodném městě tohoto typu domů. Nejstarším 107 domem je stavba na ulici Kocourkova, 108 která vznikala rekordně krátkých 15 měsíců mezi lety Objednavatelem byl tehdejší vedoucí zdravotního oddělení, čili ředitel šumperské nemocnice, s manţelkou. Po této první vlaštovce následovala řada staveb započatých v roce Podobně dlouhou dobu zabrala stavba domu na Terezínské ulici 110 pro ředitele Okresního stavebního podniku. Stavba trvala 18 měsíců 111 a skončila jiţ v roce Dalšími šumperáky, jejichţ stavba započala také v roce 1967, jsou domy na ulici Dobrovského 112 (doba výstavby 22 měsíců, dokončeno v roce 1969), 113 na Horově ulici 114 (doba výstavby 36 měsíců, dokončeno v roce 1970) 115 a také stavba na ulici Pod Senovou, 116 která uţ však trvala delší dobu (71 měsíců, dům byl hotový v roce 1973). 117 Jedním z nejmladších šumperáků ve městě je dům na ulici Generála Krátkého, 118 jenţ byl realizován po dobu dlouhých 109 měsíců mezi lety Osmou stavbou je myšlen dům na Chodské ulici, který není šumperákem v pravém slova smyslu, protoţe vznikal podle jiného projektu neţ ostatní šumperské domy a Vaňkovým rodinným domem typu V se pouze inspiroval. 106 Katastrální území Šumperka se skládá ze Šumperka, Dolní Temenice a Horní Temenice. Těsně za hranicí katastrálního území, na adrese Nové Domky 566 (Rapotín), se nachází další stavba šumperáku, která však pro svou polohu mimo katastrální území města není do výčtu zahrnuta. 107 Podle informací ze stavebních dokumentů. 108 Kocourkova 1823/ Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Kocourkova 1823/5, Šumperk. Stavební povolení je datováno dnem , povolení stavby do trvalého provozu bylo uděleno dne Terezínská 1842/ Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Terezínská 1842/3, Šumperk. Stavební povolení je datováno dnem , kolaudační šetření proběhnulo dne , povolení stavby do trvalého provozu bylo uděleno dne Dobrovského 1857/ Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Dobrovského 1857/ 50, Šumperk. Stavební povolení je datováno dnem , kolaudační šetření proběhnulo dne , povolení stavby do trvalého provozu bylo uděleno dne Horova 75/ Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Horova 75/11, Šumperk. Stavební povolení je datováno dnem , kolaudační šetření proběhnulo dne , povolení stavby do trvalého provozu bylo uděleno dne Pod Senovou 2232/50. Katastrální území Dolní Temenice. 117 Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Pod Senovou 2232/50, Šumperk. Stavební povolení je datováno dnem , kolaudační šetření proběhnulo dne , povolení stavby do trvalého provozu bylo uděleno dne Generála Krátkého 408/46. 33

34 Ve zhruba stejné době vznikal také další místní šumperák, který je situován na Bludovské ulici 120, a jehoţ stavba se protáhla minimálně do roku Podle stavebních dokumentů nejmladším zdejším šumperákem je dům na Chodské ulici, 122 u kterého počátek stavby spadá do roku Všechny tyto šumperské rodinné domy kromě posledního domu na Chodské ulici vznikaly podle téměř shodných projektů od Josefa Vaňka, většina stavitelů se s Vaňkem pravidelně osobně setkávala a konzultovala s ním stavby svých domů. Projektant Vaněk také velmi často vykonával oficiální dozor na stavbách. Výjimku tvoří šumperák na Chodské ulici, který se Vaňkovým projektem pouze inspiroval, ale tvůrcem projektu byl jiný autor. Doby vzniku jednotlivých domů je však třeba brát pouze orientačně a s rezervou. Jedna věc je tehdejší realita, a druhá věc jsou doloţené oficiální dokumenty, které (ostatně stejně jako v dnešní době) nemusí nutně odpovídat reálné situaci. Stavební povolení stejně jako kolaudační rozhodnutí či povolení k uvedení stavby do trvalého provozu byla vydávána často aţ ex post, tudíţ nelze vyloučit, ţe stavby byly zahájeny v některých případech o něco dříve, neţ je v dokumentech uvedeno. Také dokončení stavebních prací a následné obývání domů nelze striktně spojovat s dobou kolaudace, která mnohdy následovala aţ několik let po reálném dokončení novostavby. Ukázkou stavby, kde je problematické určit datum vzniku domu je šumperák na Chodské ulici. Ten byl podle údajů z Vaňkova prospektu nejspíš druhou šumperskou stavbou svého druhu, po domu na Kocourkově ulici. Argumentem pro tuto časnější variantu doby stavby je poznámka z Vaňkova prospektu o šumperákách. Domek je moţno zhlédnout přímo v Šumperku a to u Sauny (v hrubé stavbě) a na Chodské ulici v Šumperku (jiţ dokončen). 124 Hrubá stavba domu na Terezínské ulici ( u Sauny ) totiţ probíhala uţ v roce 119 Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Generála Krátkého 408/46, Šumperk. Stavební povolení je datováno dnem , kolaudační šetření proběhnulo dne , povolení stavby do trvalého provozu bylo uděleno dne Bludovská 1057/ Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Bludovská 1057/27, Šumperk. Stavební povolení je datováno dnem (na projektech je však jako datum, kdy byla stavba povolena, uvedeno jiţ ). Na dokumentu týkajícím se převedení nemovitosti na nové majitele, který je označen datem , je uvedeno převod rozestavěné nemovitosti. Dokument uvádějící datum kolaudace nebo uvedení stavby do trvalého provozu chybí. 122 Chodská 2870/ Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Chodská 2870/12, Šumperk. Stavební povolení je označeno datem (ţádost majitelů podaná ). Dokument uvádějící datum kolaudace nebo uvedení stavby do trvalého provozu chybí. 124 VANĚK, Josef. Prospekt rodinného domku. Soukromý archiv Jarmily Kozákové. 34

35 1967. Při tom podle stavebních dokumentů 125 i informací od samotných majitelů stavby 126 je datum vzniku domu datováno do roku Je moţné, ţe Vaněk zaměnil Chodskou ulici s nedalekou ulicí Kocourkovou (nebo se ulice v minulosti jmenovaly jinak) a dokončeným domem myslel právě šumperák na Kocourkově ulici. Navíc je nepravděpodobné, aby Vaněk ve svém prospektu poukazoval na dům, který sám neprojektoval, pouze byl jeho projektem inspirován. Dále se informace rozchází také u domu na ulici Generála Krátkého, který podle syna původních majitelů (současný vlastník nemovitosti) vznikal na přelomu let 1966/1967 a v roce 1969 tam rodina uţ údajně bydlela 127 (zatímco stavební povolení je datováno do roku 1968 a kolaudace aţ do roku 1977). 128 Podle těchto informací by byl šumperák na ulici Generála Krátkého jedním z vůbec prvních postavených (podle majitele diskutovaného domu konkrétně druhý ve městě, prvním měl být dům na Terezínské ulici). To se ovšem rozchází nejenom s fakty uvedenými ve stavebních dokumentech, ale také s informacemi od Martiny Mertové, která ve svém textu mezi první šumperáky v Šumperku řadí domy MUDr. Arna Všetečky (Kocourkova 1823/5), Františka Štěpáníka (Terezínská 1842/3) a Františka Langera (Horova 75/11). 129 Navíc dcera Josefa Vaňka, Jarmila Kozáková, potvrzuje, ţe prvním šumperským šumperákem byl ten na Kocourkově ulici. Nebyl však vůbec prvním domem svého druhu. Historicky prvním rodinným domem typu V byl šumperák v nedalekém Rapotíně (obr. 15), 130 na jehoţ stavbě se projektant Vaněk sám podílel i v roli zedníka Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Chodská 2870/12, Šumperk. Stavební povolení je označeno datem (ţádost majitelů podaná ). Dokument uvádějící datum kolaudace nebo uvedení stavby do trvalého provozu chybí ová korespondence s majitelkou domu na Chodské ulici 2870/12, vyměněná dne Rozhovor s majitelem domu na ulici Generála Krátkého 408/46, který proběhl dne v Šumperku. 128 Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Generála Krátkého 408/46, Šumperk. 129 MERTOVÁ, Martina. Šumperák. Op. Cit., s Rapotín Rozhovor s dcerou Josefa Vaňka, paní Jarmilou Kozákovou, který proběhl dne v Šumperku. 35

36 Obr. 15. Šumperák v Rapotíně, současný stav. Přesné chronologické pořadí jednotlivých šumperských domů se dnes uţ pravděpodobně nedozvíme, jelikoţ stejně jako dobové dokumenty, tak i vzpomínky pamětníků nejsou nezpochybnitelné a v různých případech se rozchází. Na čem se literatura ve většině případů (včetně mého mínění a slov Vaňkovy dcery) shoduje, je fakt, ţe první rodinný dům typu V v Šumperku, projektoval Josef Vaněk v roce 1966 pro tehdejšího ředitele šumperské nemocnice MUDr. Arna Všetečku na Kocourkově ulici, 132 v tehdejší nově budované moderní čtvrti zvané Na vyhlídce. Je pravděpodobné, ţe dům ředitele nemocnice na Kocourkově ulici slouţil pro ostatní jako výchozí inspirační zdroj, coţ dokládá neoznačená fotografie šumperáku těsně po dokončení novostavby, vloţená ve stavebních projektech domu na ulici Generála Krátkého (obr. 16). 133 Po bliţším prozkoumání a srovnání se očividně jedná o fotografii domu na Kocourkově ulici. Z předchozích informací tedy soudím, ţe první stavbou tohoto typu byl dům pro ředitele nemocnice a poté následovaly v celkem krátkých časových intervalech ostatní místní šumperáky Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Kocourkova 1823/5, Šumperk. 133 Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Generála Krátkého 408/46, Šumperk. 134 To potvrzují také rozhovory s majiteli šumperských domů, kdy se většina dotazovaných shoduje, ţe prvním šumperákem byl dům pro ředitele nemocnice na Kocourkově ulici. 36

37 Obr. 16. Dům na Kocourkově ulici, stav těsně po dokončení, pravděpodobně rok Tak jako ostatní rodinné domy ve své době, i většina šumperských šumperáků byla stavěna svépomocí. Do stavby domu se zapojila obvykle celá rodina včetně přátel a známých. Výjimku představují jedny z prvních šumperáků dům na Kocourkově ulici a dům na Terezínské ulici, které pravděpodobně kvůli svým prominentním majitelům (v prvním případě ředitel nemocnice, v druhém ředitel OSP), stavěly objednané firmy. Všechny šumperáky aţ na jednu výjimku (dům na Terezínské ulici) patří do současné doby buďto původním majitelům nebo jejich potomkům, skoro ve všech případech tedy zůstaly v majetku rodin stavitelů. Ne vţdy se však jednalo o prominentní rodiny. Mezi objednateli šumperáků byli jak vysoce postavení ředitelé různých institucí a lékaři, tak také řadoví zaměstnanci či zemědělci. 135 Sám Vaněk tvrdil, ţe chtěl pomoci stavebníkům rodinných domků ze všech společenských tříd a vrstev naší společnosti: z řad dělníků, rolníků, pracující inteligence. 136 Tři domy jsou, co se týče exteriéru, v intaktní podobě, i bez výraznějších zásahů v interiéru. 137 Zbylých pět staveb prošlo nebo právě procházejí větší rekonstrukcí. 138 Nejmarkantnější proměna proběhla u domu na Chodské ulici, který díky zasklení velké části fasády, není téměř k poznání (obr. 17). Šumperské rodinnné domy typu V vznikaly aţ na výjimku domu 135 Zvláště v období konce šedesátých a počátku sedmdesátých let, kdy se výstavba šumperáků rozšířila po celém území republiky, představoval tento typ domů cenově dostupnou variantu rodinného bydlení pro běţného zájemce. 136 MERTOVÁ, Martina. Šumperák. Op. Cit. 137 Domy na ulici Dobrovského, Chodská, Horova a Generála Krátkého. 138 Domy na ulici Kocourkova, Terezínská, Pod Senovou, Bludovská. 37

38 na Terezínské ulici, ve spíše okrajových čtvrtích města. Oblíbenou destinací pro šumperáky byla oblast Na vyhlídce (tři domy) nebo U cihelny (dva domy). Obr. 17. Nahoře původní stav domu na Chodské ulici, dole projekt z roku 1994, Ing. arch. Martin Šťastný. Příběh první 139 Dům na Kocourkově ulici Není náhodou, ţe tato část textu nese právě svůj název. Šumperák na Kocourkově ulici byl postaven jako první dům svého druhu ve městě. Dům si nechal mezi lety postavit tehdejší ředitel šumperské nemocnice se svojí manţelkou. 140 Vaňkův projekt je zaujal pro svou nadčasovost a výjimečnost. Navíc to byla jediná alternativa vyjmout se ze šedi tehdejších staveb, dodává jejich syn Roman, který v domě dnes ţije se svou rodinou, a který 139 ová korespondence s majitelem domu na Kocourkově ulici 1823/5, vyměněná dne Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Kocourkova 1823/5, Šumperk. Stavební povolení je datováno dnem , povolení stavby do trvalého provozu bylo uděleno dne

39 dům postupem času zrekonstruoval a upravil podle konkrétních potřeb jejich rodinného ţivota (obr. 18 a 19). Obr. 18 a 19. Šumperák na Kocourkově ulici, současný stav. Jelikoţ se jednalo o jednu z prvních staveb svého druhu vůbec, nebyly zde logicky inspirací jiné domy jako u ostatních staveb. Otec pana Romana oslovil přímo projektanta Vaňka s poţadavky na stavbu rodinného domu a ten mu nabídl návrh rodinného domu typu V. Od ostatních šumperáků se dům na Kocourkově ulici lišil také způsobem provedení stavby. Nebyl jako většina stavěn svépomocí, ale stavěla ho objednaná firma. Náklady na stavbu domu se v té době pohybovaly kolem Kčs. Původní stav domu byl ukázkovým prototypem svého druhu, a jelikoţ byl jednou z prvních realizací Vaňkova projektu rodinného domu typu V, nedošlo zde (jako u jiných pozdějších staveb) k obměnám jednotlivých architektonických prvků a částí. Minimálně co se týče exteriéru, se dům striktně drţel projektové dokumentace. Terasa v přízemí byla nezazděná, se subtilními sloupky, které měly díky svým kruhovým detailům kromě nosné funkce také nezanedbatelnou funkci estetickou. U dalšího prvku, který byl často obměňován, u balkónového zábradlí, také nedošlo k ţádné variaci na ţádost objednavatelů bylo kovové s geometrickými tvary. Výplň zábradlí se shodovala se schodišťovým zábradlím v interiéru, které je také zakreslené ve Vaňkově projektu. Přesto nelze říct, ţe by dům byl postaven přesně podle projektové dokumentace. Změny však nejsou zvenku patrné, týkaly se interiéru. Vaněk udělal úpravy vnitřního uspořádání dle poţadavků mého otce, komentuje to pan Roman. Dnešní podoba domu se od původního stavu značně liší. Došle zde k několika stavebním úpravám, které jsou viditelné jiţ na první pohled. Hlavní vchod do domu byl 39

40 přesunutý z čelní fasády na fasádu boční, 141 zazděním otevřené terasy a garáţových vrat vznikly další dvě obytné místnosti. S modernizací materiálů a vývojem nových technologií samozřejmě došlo k dalším očekávatelným úpravám. Konkrétně se jednalo o výměnu původních dřevěných okenních rámů za okna plastová, k zateplení fasády a také ke změně vyuţívání dříve jediného zdroje tepelné energie kotle na pevná paliva, za kombinaci různých jiných tepelných zdrojů. Člověk teprve aţ bydlí, tak by i v sebelepším domě udělal některé věci jinak. Jak říká přísloví. Aţ člověk postaví tři domy a ţije v nich, tak aţ ten čtvrtý je přesně podle jeho představ. I přes nemalé dispoziční úpravy hodnotí pan Roman stavbu šumperáku jednoznačně kladně. Dům jeho rodině při cenách plynu a energie vyhovoval stejně tak v minulosti, tak i dnes. Na otázku, zda podle něj šumperák odpovídá i dnešním představám o rodinném bydlení, reaguje: Myslím si, ţe ano. Příkladem je, ţe podobné stavby s proskleným průčelím se stále staví v podstatě podoba tehdejších šumperáků, kdy to (prosklené průčelí pozn. autorky) je typickým znakem budovy. Pan Roman k domu prakticky nemá výhrady, i kdyţ přiznává, ţe dnešní materiály a technologie jsou dále. Podle něj se jedná o stále moderní dům nepodléhající trendům. Zároveň současný majitel nemovitosti nezapírá ani svou (pochopitelnou) emoční vazbu na dům, ve kterém proţil celý svůj dosavadní ţivot. Jsem generace, která v něm vyrůstala a dále v něm ţije. A vzhledem k tomu, ţe jej postavil můj otec, tak k němu mám více neţ citovou vazbu. Stručně řečeno, neměnil bych. Příběh druhý 142 Dům na Terezínské ulici Šumperák na Terezínské ulici představuje asi nejznámější ukázku svého druhu (obr. 20). Jednak za to můţe jeho poloha jako jediný ze šumperských rodinných domů typu V se nachází v samotném centru města, poblíţ historického jádra, coţ pro tento spíše periferní typ domů není úplně typické. Navíc (a moţná právě z důvodu uvedeného výše) je 141 Současný vchod se nachází ve spodní části otvoru, který byl původně vyplněný luxferami ová korespondence s majitelem domu na Terezínské ulici 1842/3, vyměněná dne a dne

41 tento dům také nejčastěji fotografován a zveřejňován. 143 Díky svému umístění také v mysli mnoha pamětníků zaujímá privilegovanou pozici prvního šumperáku ve městě. 144 Tuto proslulou vilku si nechal postavit tehdejší ředitel Okresního stavebního podniku František Štěpaník se svou manţelkou. A právě od Štěpaníkovy manţelky dům koupili před více neţ deseti lety současní majitelé nemovitosti, manţelé Josef a Naděţda. V době, kdy se začaly rodinné domy typu V stavět, byl pan Josef mladý a chodil teprve na střední školu. Dům si tak podle svých vlastních slov mohl toho času pouze přát. Do šumperáku se s manţelkou nastěhovali aţ podstatně později, v době, kdy jejich slavná éra jiţ dávno minula. My jsme se nastěhovali na podzim v roce 2002 a to aţ po celkové opravě vnitřku. Následně se dělalo zateplení fasády a nová fasáda, ale to uţ jsme v domě bydleli. Stejně tak výměna garáţových vrat byla aţ v době, kdy uţ jsme v domě bydleli. 145 Obr. 20. Šumperák na Terezínské ulici, stav po výměně původních oken. Z důvodu velké četnosti výskytu šumperáků po celé republice, není překvapením, ţe i noví majitelé typ domu před vlastní koupí dávno znali. Stavbu viděli na různých místech okresu. Navíc pan Josef znal svého jmenovce, projektanta Josefa Vaňka, osobně. Neznali se 143 Např. ZATLOUKAL, Pavel (ed.). Slavné vily Olomouckého kraje. Op. Cit., s Podle stavebních dokumentů je však první stavbou svého druhu dům na Kocourkově ulici. Kocourkova ulice však leţí v poměrně odlehlé části města (tzv. Vyhlídka), tak je moţné, ţe dům na frekventovanější adrese se do povědomí místních obyvatel zapsal výrazněji. 145 Noví majitelé vyměnili původní dvoukřídlá garáţová vrata za jejich modernější rolovací verzi na elektrický pohon. 41

42 přes projekty domu jako je běţné u ostatních majitelů šumperáků, ale skrze zaměstnání. Oba totiţ po určitou dobu pracovali ve stejné firmě v Okresním stavebním podniku. Pan Josef na spolupráci s Vaňkem vzpomíná v dobrém: Pana Vaňka jsem znal coby pracovníka Okresního stavebního podniku. V tu dobu jsem pracoval taktéţ v OSP. V podstatě celou svoji pracovní kariéru jsem strávil v OSP. Od ukončení školy, vojenské sluţby aţ do roku 1990, kdy jsem z OSP odešel podnikat. Pracoval jsem jako mistr na středisku elektro. Pan Vaněk ve funkci technického náměstka ředitele nebo tak něco. Takţe jsme se spolu setkávali. Byl naprosto nekonfliktní vstřícný a technicky zdatný ve všech směrech. V tu doby i projektoval, a tak vznikl projekt šumperáku. Krom toho byl schopen i fyzicky tvrdě pracovat. Vzpomínám si, ţe v té době si stavěl rodinný dům v Šumperku Na hradbách, coţ byla fyzicky náročná stavba, kterou zvládal vedle své činnosti v OSP. Vše tvrdě ručně, protoţe to bylo v místě, kam se technika nedostala. Nevím, kdo tam dnes bydlí, ale dům je určitě provozován. Po převratu pracoval jako OSVČ a vím, ţe ve Velkých Losinách postavil penzion Vaněk. Ten je snad provozován dodnes. Kdyţ manţelé Josef a Naděţda před nějakou dobou hledali nové místo k bydlení, tak pro ně hlavní motivací ke koupi jejich pozdějšího domu nebyl přímo konkrétní typ stavby. Jelikoţ děti s nimi uţ nebydlely, hledali bydlení pro dva lidi, pokud moţno blízko středu města. A rodinný dům na Terezínské ulici tyto poţadavky splňoval. Dům jsme koupili od původní majitelky paní Štěpaníkové. Ta ho se svým manţelem postavila. ( ) Kdyţ jsme dům koupili tak byl v původní verzi dle projektanta. Neţ jsme se po koupi nastěhovali, tak jsme provedli docela rozsáhlou rekonstrukci. Změna půdorysu, výměna oken, zateplení, nová krytina a podobně. Je to současný stav, ve kterém bydlíme, popisuje situaci pan Josef. Noví majitelé však ponechali typický venkovní vzhled stavby a podle vlastních představ a poţadavků si upravili pouze interiér domu. Zda je dům řešen prakticky, odpovídá současný majitel takto: Teď po rekonstrukci ano. Ţijeme v něm dva důchodci a řešení je podle našich představ. A vyhovuje vám tedy dnes dům? Ano, vyhovuje. Akorát balkón není vyuţíván. Původně poslouţil snad jen vzhledu a ne funkčnosti, upozorňuje na jediný větší nedostatek domu pan Josef. S ostatními dotazovanými se současný majitel shoduje na tom, ţe šumperák ve své době představoval naprosto něco nového, netradičního a zajímavého. Co se týče estetických kvalit obecně, nedokáţe pan Josef podle svého názoru situaci posoudit. Vzápětí ale na stejné konto dodává: My jsme spokojeni. 42

43 Příběh třetí 146 Dům na ulici Dobrovského Pan Miroslav zdědil rodinný dům po svých rodičích (manţelé Jaromír a Ludmila), kteří ho postavili svépomocí, a právě on je současným majitelem i obyvatelem tohoto, téměř v původním stavu zachovalého, šumperáku. Stavba se nachází v klidné vilové čtvrti města, která je místními nazývaná U cihelny. V její nedaleké blízkosti se nachází také další zdejší rodinný dům typu V. 147 Objekt stavěl otec současného vlastníka sám zhruba jeden rok. 148 Dozor stavby si dělali původní majitelé brigádnicky také z části sami, z části na stavbu dohlíţel projektant Josef Vaněk. 149 Tehdejší majitelé domu znali i jiné stavby stejného typu v okolí, které se pro ně staly inspirací. Projekt šumperáku se jim líbil a dle slov jejich syna byl moderní. K návrhu domu se rodiče pana Miroslava dostali, stejně jako v ostatních šumperských případech, přímou cestou na vyţádání od Vaňka. S Vaňkem se setkal táta a projekt měl od něj. Jaký byl Vaněk člověk, nemám tušení. Ale jak to tak bývá, asi se nechal inspirovat jiným domem v zahraničí. Stál jsem jako dítě ve Švýcarsku před domem, který byl údajně jeho inspirací, vzpomíná pan Miroslav. Dům byl aţ na dvě výjimky postaven přesně podle Vaňkovy projektové dokumentace, která majitelům vyhovovala. Obě odchylky od projektu jsou však dobře patrné jiţ při prvním letmém pohledu. Z důvodu úniků tepla, byl hned při stavbě zasklený prostor terasy v přízemí. Druhou pozměněnou poloţkou, která upravila interiér i exteriér, byl zásah do typického podlouhlého okna v patře. Došlo zde k rozdělení původně pásového okna s balkónovými dveřmi na tři menší otvory (obr. 21). Uprostřed vznikly samostatné dveře na balkón, které po stranách lemují shodná třídílná okna. Postupem času majitelé za dům přistavěli navíc také garáţ a z původní garáţe se stala další obyvatelná místnost ová korespondence s majitelem domu na ulici Dobrovského 1857/50, vyměněná dne V sousední ulici, na adrese Bludovská 1057/ Podle stavebních dokumentů stavba trvala necelé dva roky (od stavebního povolení po datum kolaudace). 149 Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Dobrovského 1857/50, Šumperk. 150 Nová garáţ je přistavená k zadní části domu, pochází z roku

44 Obr. 21. Šumperák na ulici Dobrovského, současný stav. Protoţe byl pan Miroslav v době, kdy se dům stavěl, ještě malé dítě, nedokáţe odpovědět na otázku, co tehdy šumperák pro své majitele znamenal. Vynaloţené náklady na stavbu domu komentuje těmito slovy: V té době byly asi průměrné. Konkrétní cenu ale nevím. Reakce okolí na novostavbu si však současný majitel pamatuje přesně a přiznává, ţe si lidé dům chodili i fotografovat. Dnes se panu Miroslavovi v domě ţije dobře, ale některé věci by udělal v současnosti určitě jinak. Výhodou podle něj je malá chodba na chodbě totiţ nikdo nebydlí a tak se nemusí vytápět zbytečný prostor, podstatnou nevýhodou však je absence půdy a příliš malý sklep. Dnes bych rozhodně udělal sedlovou střechu a podsklepení celého domu, dodává na konto případných změn na domě. Obyvatel šumperáku sice tvrdí, ţe stavba je z estetického hlediska stále kvalitní, ale dnešním představám o rodinném bydlení neodpovídá. Jelikoţ ale syn původních majitelů v rodném domě stále ţije, je jasné, ţe se s domem určitým způsobem sţil a bydlení v něm mu podle vlastních slov celkem vyhovuje. 44

45 Příběh čtvrtý 151 Dům na ulici Horova Pan František je původním obyvatelem tohoto šumperáku (obr. 22), který se nachází v dříve prominentní a dnes stále oblíbené městské čtvrti, zvané kvůli svému umístění na svaţitém terénu, Na vyhlídce. Pozemek na stavbu domu mu, jak bylo ve své době běţné, přidělilo město a majitel si sám zaplatil pouze stromy. Přípojky a všechno ostatní jsem dostal zdarma. V blízkosti se nachází jeden z prvních domů stejného typu šumperák pro ředitele zdejší nemocnice. 152 A právě dům pro ředitele nemocnice spolu s rodinným domem pro ředitele OSP 153 a šumperákem v nedalekém Novém Malíně 154 (obr. 23) byly podle slov pana Františka první rodinné domy typu V v okolí, a pro ostatní stavebníky, včetně pana Františka, slouţily jako inspirační zdroj. První byl šumperák tady pro ředitele nemocnice, další pro ředitele OSP a v Novém Malíně, tam bydlel, tuším, náměstek OSP. U kostela v Rapotíně, to bylo aţ po mně komentuje situaci prvních šumperáků pan František. 155 Od pozdějších staveb se lišily navíc tím, ţe byly stavěny dodavatelsky, tedy pomocí objednaných firem. Ostatní rodinné domy pak vznikaly zpravidla svépomocí. Jednak dodavatelské firmy skoro nebyly a lidi na to stejně neměli peníze. Čtyřčlenná rodina pana Františka se do domu nastěhovala v roce 1970, po více neţ tříleté práci na stavbě. 156 Současný majitel (a zároveň autor tohoto šumperáku) celý ţivot pracoval v obchodě, dnes je v důchodu a v domě ţije sám. Díky své profesi však poznal spoustu lidí, mezi nimi i projektanta Vaňka. Jednu dobu jsem dělal i nákupčího, a tak jsem si mohl prohlédnout, co se kde staví. A všechno to bylo aţ na šumperáky stejné. ( ) Říká se, ţe šumperák Vaněk viděl někde ve Švédsku, to já opravdu nevím kde. Ale ta myšlenka byla dobrá. 151 Rozhovor s majitelem domu na ulici Horova 475/11, který proběhl dne v Šumperku. 152 Kocourkova 1823/ Terezínská 1842/ Nový Malín 327. Tento rodinný dům se od ostatních šumperáků lišil. Co zaujme na první pohled je absence kulatých otvorů na bocích balkónu, jeţ tvoří jeden z typických znaků stavby. Místo těchto kulatých průzorů jsou zde otvory obdélníkové, vyplněné skleněnými tvárnicemi, které korespondují s tvárnicemi tvořící skleněnou stěnu na místě původní otevřené terasy. Obměněné je v tomto případě také velké pásové okno, které je rozdělené na dvě části, z nichţ má kaţdá část svoje dveře na balkón. Změna se dotknula i interiéru dispozice místností je trochu jiná neţ u Vaňkova původního projektu. 155 Ve skutečnosti byl rapotínský dům úplně prvním realizovaným šumperákem. 156 Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Horova 75/11, Šumperk. Stavební povolení je datováno dnem , kolaudační šetření proběhnulo dne , povolení stavby do trvalého provozu bylo uděleno dne

46 Obr. 22. Šumperák na Horově ulici, současný stav. Obr. 23. Šumperák v Novém Malíně, současný stav. I kdyţ se na první pohled můţe zdát, ţe se zde jedná o klasickou ukázku rodinného domu typu V přesně tak, jak ho prvně projektant Vaněk navrhl, není tomu tak. Otočení domu sice zůstalo věrné původní projektové dokumentaci (jedná se o variantu, kdy je garáţ z čelního pohledu umístěna vlevo a terasa vpravo), ale pár podstatných změn si upravil sám 46

47 stavebník, pan František, dle svých představ. Celý dům je navzdory projektu zasunutý oproti sousedním objektům dál od uliční čáry, i přes fakt, ţe správa města trvala na tom, aby byly všechny domy v jedné rovině. Nechtěl jsem mít balkón nad chodníkem, vysvětluje tento krok svérázný pan František. Další markantní úpravou je rozhodně prodlouţení domu směrem do zadní části o dva metry. Tím majitel předem vyřešil celkem častý problém u tohoto typu domů, jenţ se týká malého dětského pokoje a obecně nedostatku obyvatelných prostor. Došlo tak i ke zvětšení původně velmi stísněné chodby v patře. Další změnou oproti jiným projektům je zde spíţ v kuchyni, která netvoří stejně jako v ostatních případech samostatnou místnost vlevo od kuchyně, ale je v tomto případě vpravo, pouze v podobě skříně, jako součást místnosti. To, ţe měl majitel svoji hlavu a dům pouze neokopíroval od ostatních, dokládá také fakt, ţe v době, kdy většina obyvatelů nejen šumperáků, topila v kotli na pevná paliva, pan František měl od počátku plynový kotel, na který topí dodnes. Rozdílem podle něj je, ţe v dřívější době bylo topení plynem nejlevnějším řešením a vytopit celý dům nebylo vůbec energeticky náročné, dnes je tomu naopak. Stejně jako mnoho dalších, i pan František zasklil přízemní prostor terasy (obr. 24 a 25), která mu nedávala ţádný smysl. Dnes prostory vyuţívá jako zimní zahradu. Obr. 24 a 25. Detaily zasklené terasy, osmdesátá léta. Ne všechny změny byly navzdory výkresům. Projektant Vaněk byl svolný k diskuzi a tvrdohlavě netrval pouze na jednom moţném řešení. Snaţil se vyhovět individuálním potřebám svých zákazníků. Proto se i projekty k šumperákům často nepatrně lišily, především co se týče interiéru. V domě na Horově ulici tak například nenajdeme tolik oblíbené podávací okénko mezi jídelnou a obývacím pokojem. Místo něj tady byl umístěný volný 47

48 průchozí otvor, později zahrazený shrnovacími koţenkovými dveřmi kvůli oddělení místností. Mezi stejnými místnostmi chybí také dveře, jeţ bývaly obvykle vedle okénka, které by ale v tomto případě postrádaly význam. Jelikoţ se dům nachází na svaţitém pozemku a jeho zadní část je pod úrovní terénu, nebylo moţné vybudovat zadní vchod na zahradu, který býval ze sušárny. Dále zde chybí sklep na ovoce a brambory. Jak je uvedeno výše, pan František se s Vaňkem, tak jako mnoho jiných Šumperáků, znal. A kdyţ bylo potřeba, chodil si za ním pro radu. Přesto, ţe je Vaněk uveden ve stavebních dokumentech nejen jako autor projektu, ale i jako výkonný dozor na stavbě, 157 říká pan František: Tady na stavbě nebyl Vaněk ani jednou. Je tedy otázkou, nakolik projektant vůbec reálně stavby (alespoň ty šumperské) dozoroval. Šumperák na Horově ulici patří k těm domům, co jsou aţ do současné doby zachovány téměř v intaktní podobě. Samozřejmě pár nutných úprav se odehrálo i zde, ale dispozice místností stejně jako venkovní vzhled jsou zachovány. Kvůli eliminaci únikům tepla byla vyměněna téměř všechna okna (kromě kruhových otvorů, které bylo problematické nahradit), 158 nová jsou garáţová vrata, radiátory v celém domě a podlahová krytina na balkóně. Rekonstrukcí proběhla také koupelna v patře, kde byla původní vana nahrazena kvůli pohodlí majitele sprchovým koutem. Všechno ostatní zůstalo, majiteli dům i po letech stále vyhovuje. Myslím si, ţe dům je dobře postavený, svítí sem celý den sluníčko. Jediné věci, které by s odstupem času udělal pan František jinak, jsou větší koupelna s toaletou na úkor chodbičky uprostřed, a posunutí okna v jídelní části směrem více do obývacího pokoje, čímţ by bylo moţné zvětšit prostor kuchyně. I tento šumperák si uţil svých patnáct minut slávy. Lidé se jezdili do Šumperka na domy koukat. Kdyţ tu byly ruské kasárny, tak sem chodili i Rusi, ţe prý se jim dům líbí a chtějí si ho doma taky postavit. ( ) Takţe je moţné, ţe šumperáky vznikly i někde v zahraničí. A proč si vlastně majitel vybral projekt rodinného domu typu V? Ţádné vznešené myšlenky či idea nadčasového bydlení v tom nebyla. Víte, ono nic jiného v té době nebylo. Šumperák pro mě představoval bydlení. 157 Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Horova 75/11, Šumperk. 158 Ibid. Výměna oken ohlášena dne

49 Příběh pátý 159 Dům Pod Senovou Kdyţ byla v roce 1967 zahájena stavba tohoto šumperáku, 160 část Temenice, ve které se dům nachází, 161 sice uţ oficiálně patřila k městu Šumperku, 162 stále si však zachovávala svůj specifický zemědělský charakter. Dnes je pojem Temenice, spojen především s rozlehlým panelovým sídlištěm, které vznikalo v druhé polovině 80. let a výrazně narušilo vesnický ráz krajiny. Původní majitelé místního šumperáku, manţelé Antonín a Marie, kteří také pracovali v zemědělství, si dům postavili svépomocí mezi lety na pozemku prvotně určeném, jak jinak neţ k zemědělství. Stavba domu se protáhla z čistě osobních, avšak pochopitelných, důvodů. Stavěli jsme tak dlouho, protoţe si děda (pan Antonín pozn. autorky) zlomil ruku. Projekt domu si manţelé vybrali, protoţe byl cenově dostupný. Náklady se podle nich pohybovaly kolem Kčs. Jejich dcera Radmila, současná majitelka objektu, v domě vyrůstala a v dospělém věku se sem opět vrátila s vlastní rodinou. 163 V bydlení zde tak vystřídala svoje rodiče, kteří se přestěhovali na nedaleký statek. Sama paní Radmila o stavbě říká, ţe v tehdejší době to byl dům úplně na konci města. Projekt tohoto rodinného domu se od prototypu Vaňkova návrhu hned od začátku v pár detailech odlišoval. Manţelé Antonín a Marie si přáli větší obývací pokoj, takţe došlo k posunutí příčky mezi obývacím pokojem a loţnicí směrem k loţnici. Z tohoto důvodu byly také od začátku zazděny dveře z předsíně do loţnice, ta se tak stala přístupná pouze přes otevřený průchod z obývacího pokoje. Touto úpravou navíc vznikl v předsíni i v loţnici prostor na šatní skříň. Kdyţ se vyšlo po schodech nahoru do předsíně, tak tady byly šestery dveře na malém prostoru. Na původním projektu byly ještě jedny dveře do loţnice, ty byly ale nakonec zazděné, takţe loţnice byla přístupná pouze z obýváku, dodává na konto velkého mnoţství dveří v jedné místnosti dcera Radmila. Další úpravou, která sice není zakreslená v projektech, ale ve výsledné realizaci byla provedena uţ během stavby, je zazdění otevřené terasy v přízemí. Stejně jako ve většině ostatních případů k zazdění došlo z praktických 159 Rozhovor s majitelkou domu na ulici Pod Senovou 2232/50, který proběhl dne v Šumperku. 160 Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Pod Senovou 2232/50, Šumperk. Stavební povolení je datováno dnem , kolaudační šetření proběhnulo dne , povolení stavby do trvalého provozu bylo uděleno dne Konkrétně jde o část Dolní Temenice. 162 Vesnice Temenice byla k městu připojena v roce

50 důvodů, kvůli zabránění promrzání horního patra a vyuţití prostoru jako předsíně. Zazdít terasu se majitelé rozhodli aţ na poslední chvíli před dokončením novostavby, a tak na místě zůstaly jak ve zdivu umístěné čtyři kovové sloupy na boční straně původní terasy, tak i původně umístěné elektrorozvody. Současní obyvatelé domu, paní Radmila s manţelem, objekt cca před pěti lety kompletně zrekonstruovali a upravili dle vlastních potřeb (obr. 26). Začali jsme v roce 2009 a 2010 jsme se nastěhovali. Takţe zhruba rok a půl jsme rekonstruovali. Zrovna kdyţ jsme šli do rekonstrukce, tak jsme byli na dovolené v Čechách a tam je šumperáků opravdu hodně. Nejvíce jich je ve Zlivi. To je vesnice v jiţních Čechách, u Hluboké nad Vltavou. Tam je ulice, kde jsou opravdu jenom samé šumperáky. Chtěli jsme se s někým, kdo šumperák rekonstruoval, poradit. Jak velké balkónové dveře atd. Zkoušela jsem najít někoho i přes internet, našla jsem nějaké odkazy, ale nikdo se mi neozval. A odkazů v té době taky bylo hrozně málo. Tak jsme se pak pustili uţ do rekonstrukce po svém. Důvodů k rekonstrukci byla celá řada. Kvůli energetickým úsporám byla vyměněna všechna okna, včetně pro stavbu typického okna pásového, skrz které docházelo podle zkušeností paní Radmily k největší únikům tepla. Okna přes zimu zamrzala. To venkovní okno bylo vţdycky zamrzlé a odtékala pak z něho voda.( ) V zimě tu pak byla velká zima a v létě zase hrozné horko, komentuje situaci paní Radmila a její manţel, se kterým v domě dnes ţije, dodává: V původním stavu si myslím, ţe by šumperák dneska byl nevytopitelný. Úniky tepla přes prosklenou stěnu byly obrovské. Dřívější obyvatelka domu, paní Marie, k tématu dodává: Sice jsme měli závěsy, bez nich by se to tady v létě nedalo vydrţet, ale stejně tady bývalo 29 stupňů. Současní majitelé tak zredukovali část prosklené stěny, aby oddělili dnes samostatnou loţnici od obývacího pokoje. Při té příleţitosti nahradili jedny balkónové dveře dvěma. K dalším podstatným úpravám v prvním patře, ke kterým při rekonstrukci došlo, patří zrušení předsíňky, dále zrušení spiţírny na úkor většího kuchyňského koutu, propojení jídelny s kuchyní na jedné straně a obývacím pokojem na straně druhé, 164 a spojení koupelny s toaletou. V přízemí se také událo několik změn, dispozičně však nedošlo k tak velkým úpravám jako v horním patře. Kvůli nevyhovující velikosti byla zvětšena garáţ. Garáţ je dělaná opravdu na škodovku stovku. Dnešní auto uţ tam nevejde. My jsme podezdili balkón a tím garáţ zvětšili. Ale museli jsme koupit auto, které má otevírání kufru do boku. Co se týče 164 Mezi jídelnou a obývacím pokojem byly původně dveře a tzv. podávací okénko. Okénko bylo otevřené, nezasklené. Zda byla v tomto prostoru umístěna skleněná vitrína, uţ záleţelo čistě na konkrétních majitelích domů. Jako alternativa podávacího okénka či skleněné vitríny se zde nacházely také poličky nebo květináče. 50

51 úprav exteriéru domu, kvůli svým estetickým představám majitelé zazdili všechna kruhová okna včetně kruhových otvorů na balkóně a v současnosti zateplují fasádu domu. Obr. 26. Šumperák Pod Senovou, současný stav. O praktičnosti šumperáku by mohli jak původní majitelé, tak ti současní, dlouho debatovat. Téměř smích vyvolá otázka na uţitečnost poměrně úzkého balkónu. Balkón jsme vyuţili asi dvakrát, reaguje na otázku pan Antonín, který ţil v domě téměř čtyřicet let. A paní Marie přikyvuje: Balkón je nepraktický, úplně k ničemu. Moţná na peřiny nebo na vánoční řetěz. K tomuto názoru se přidává také manţel jejich dcery Radmily. Balkón vyuţíváme minimálně. Ono do něj totiţ prší. My jsme viděli někde dům, kde bylo zkosení otočené naopak a to bylo praktičtější. Protoţe on je zde vlastně balkón vysunutý a pak do něj prší. Navíc se všichni dotázaní shodnou na tom, ţe pokud se dům nachází na okraji města a leţí u něho zahrada s terasou jako v tomto případě, není důvod trávit volný čas na balkóně. Nepraktickou věcí byl vyhloubený sklep pod schody, který byl vlastně přes jedno a půl patra. K okýnku se muselo přes štafle, jinak to nikdo neotevřel, jak bylo vysoko. Navíc do sklepa svítilo slunko, takţe tam byl víc skleník neţ sklep. Tato situace by samozřejmě nenastala, kdyby byla stavba natočena jiným směrem. Realizovaná podoba, kdy je dům otočen průčelím na jihozápad, je dle majitelů kamenem úrazu nejen kvůli vysokým teplotám v létě skrz pásové okno, ale také kvůli zmíněnému vyhřívání sklepní místnosti. Tento dům by byl dobrý, kdyby byl otočený na jihovýchod. Dům v původní podobě by rodina současných majitelů označila spíše za nepraktický také z důvodu nízkého stropu v přízemí, předsíňky s příliš mnoha dveřmi, malého kuchyňského koutu a malého dětského pokoje. Dětský pokoj komentuje paní Radmila těmito slovy: Pokojíček byl vhodný maximálně pro jednoho. My jsme tam byli dva, měli jsme postele nad sebou, psací stůl, dvě skříňky a bylo to víceméně 51

52 jenom na přespání. Pod dětským pokojíkem byla část kotelny a sklep, takţe to bylo samozřejmě hodně studené. Jak jsem jiţ v úvodní části naznačila, původní majitelé si dům vybrali především z utilitárních důvodů. Šumperák pro ně představoval rychlé a levné bydlení. Cihly jsme si sami nabourali. V té době jsme neměli kde bydlet, vypráví maminka Radmily, paní Marie. Dneska by se to stavělo celé jinak. Dům měl slabé zdi, pro dvě děti malý dětský pokoj, celkově málo prostoru. Dnes bych to udělala větší, třeba o dva metry delší. Zadní část neměla být vůbec odsazená, protoţe to promrzá. Garáţ bych dnes postavila bokem, aby byl celý dům obyvatelný. Tenkrát jsem to ale viděla jako ideální. ( ) Topili jsme dřevem a uhlím. Na tu dobu to bylo i energeticky výhodné, elektřina i voda byla levná. A jakým způsobem se manţelé k projektu dostali? Přes známé jsme se dozvěděli, ţe pan Vaněk dělá typ rodinných domů pro tuto oblast. Navíc naši rodiče se s Vaňkovýma znali. Dům jsme nikde neviděli postavený. Viděli jsme jenom projekt a podle něho stavěli. S Vaňkem jsme se osobně setkávali, dělal nám dozor, jezdil sem. ( ) Byli jsme s ním spokojeni, rozuměl tomu, uzavírá původní obyvatelka temenického domu rozhovor. Příběh šestý 165 Dům na Bludovské ulici Ne všechny šumperáky zůstaly v majetku rodin původních stavitelů. Příkladem je dům na Bludovské ulici (obr. 27 a 28), který stojí nedaleko svého sourozence na ulici Dobrovského. První majitelé nemovitosti, manţelé Rudolf a Jana, začali dům stavět svépomocí v roce 1968 a stavba se protáhla minimálně do roku 1976, kdy rozestavěný objekt koupili noví majitelé, manţelé Vladimír s Evou. 166 Pan Vladimír se do Šumperka přestěhoval po absolvování VUT v Brně a byl zaměstnán jako pracovník Podniku výpočetní techniky 165 Rozhovor s majitelkou domu na ulici Bludovská 1057/27, který proběhl dne v Šumperku. 166 Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Bludovská 1057/27, Šumperk. Stavební povolení je datováno dnem (na projektech je však jako datum, kdy byla stavba povolena, uvedeno jiţ ). Na dokumentu týkajícím se převedení nemovitosti na nové majitele, který je označen datem , je uvedeno převod rozestavěné nemovitosti. Dokument uvádějící datum kolaudace nebo uvedení stavby do trvalého provozu chybí. 52

53 v Šumperku. Zároveň to byl zkušený horolezec, který působil jako předseda místního horolezeckého oddílu. Obr. 27 a 28. Šumperák na Bludovské ulici, současný stav. Noví majitelé se do domu nastěhovali v roce 1977, chtěli ho přizpůsobit pro potřeby čtyřčlenné rodiny a plánovali rozsáhlou rekonstrukci domu podle vlastních představ. V roce 1978 k domu přistavili garáţ s dílnou 167 a zčásti kotelny vybudovali fotokomoru. Ze smělých plánů celkové rekonstrukce ale nakonec sešlo, protoţe pan Vladimír bohuţel v roce 1984 tragicky zemřel při sesunutí laviny pod štítem Germogenova na Kavkaze. 168 Po smrti manţela zůstala paní Eva v domě bydlet sama s dvěmi dětmi a na velkou rekonstrukci jí uţ nezbyly síly. Děti časem odrostly a našly si vlastní bydlení. Pro početnější rodinu nebo mezigenerační bydlení stejně není dům podle její obyvatelky vhodný. Je to dům pouze pro jednu rodinu, tvrdí paní Eva. Rodinný dům na Bludovské ulici není šumperákem v pravém slova smyslu. Tvarem se sice domy shodují, ale některé detaily typické pro rodinný dům typu V zde byly upraveny. Není to úplný Vaněk, dodává k tématu současná majitelka. 169 U této stavby tak nevidíme například tolik známá kulatá okna v přízemí ani kulaté otvory na bocích balkónu. Co je dalšího netypického, je natočení domu, který je neobvykle orientován boční stranou k uliční čáře. Majitelka domu, paní Eva, v domě podle svých slov ţádné větší úpravy nedělala, nová je pouze fasáda a okna. 167 Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Bludovská 1057/27, Šumperk. Stavební povolení garáţe a dílny je datované dnem , kolaudace garáţe proběhla dne DVOŘÁČEK, Libor a Drahomír POLÁCH. Historie šumperského sportu. 1. vyd. Šumperk: Město Šumperk, 2012, s Vaňkem je v tomto případě myšlen šumperák. 53

54 Příběh sedmý 170 Dům na ulici Generála Krátkého Pan Zdeněk v domě nikdy nebydlel. Ale pomáhal ho někdy mezi lety stavět, 171 a i v pozdější době tam s rodiči strávil mnoho času. Rodiče ho totiţ stavěli v době, kdy se uţ on sám osamostatnil a cestoval po světě. Maminka v té době zaměstnaná v šumperském Čedoku, tatínek vedoucí rekreačního zařízení ve Starém Městě pod Kralickým Sněţníkem. Oba měli uţ něco po padesátých narozeninách a byli postaveni před otázku, kde dál bydlet. Jelikoţ státní ani podnikový byt nepřipadal v úvahu, rozhodli se pro zcela jinou variantu pro šumperák. Tohle bylo nejrychlejší a nejrozumnější řešení, vysvětluje jejich rozhodnutí pan Zdeněk. Je to ideální dům pro jednu rodinu. Tato slova zazní během našeho rozhovoru vícekrát. Nahoře jsou všechny obytné místnosti a dole zázemí garáţ, prádelna, kotelna a malý sklípek. V patře je ideální třípokojový byt, který je v podstatě shodný jako klasický byt panelákový, s rozdílem, ţe v paneláku není jídelna. 172 Pan Zdeněk se s Vaňkem nikdy sám nesetkal, ale jeho rodiče ano. Na základě toho, ţe se jim zalíbil jiný, jiţ postavený šumperák, 173 si sami projektanta vyhledali a jednali s ním o stavbě domu. Tato jejich snaha reagovala na tehdejší ne příliš příznivou situaci v moţnostech výběru rodinného bydlení. Pan Zdeněk komentuje tehdejší dobu těmito slovy: První co byly, tak klasické domy se sedlovou střechou se čtyřpokojovými byty, kde byl ve zvýšeném přízemí obývák, loţnice, kuchyňka, spíţ, koupelna, záchod a v podkroví dvě malé loţnice, které slouţily většinou jako dětské pokoje. Druhý typ byla kostka 8x8 nebo 10x10 metrů a to byly dvě bytové jednotky 2+1 v přízemí a v prvním patře. Nevyhovující pro normální rodinné bydlení. A potom byly větší, také kostky, 3+1 a 3+1 dvougenerační domy. Ty kostky byly zase nevyhovující rozměrově. Navíc kostka se málokomu líbí a toto (šumperák pozn. autorky) bylo něco jiného. A z této situace Vaněk v šedesátých letech vycházel. Na otázku týkající se Vaňkových domnělých inspiračních zdrojů odpovídá pan Zdeněk neurčitě. Nevím, kde to okoukal, jestli ve Skandinávii nebo v Anglii nebo jinde ve světě. Zalíbil se mu tento styl, který ale upravil do našich horských podmínek, kde bývá 170 Rozhovor s majitelem domu na ulici Generála Krátkého 408/46, který proběhl dne v Šumperku. 171 Zde se informace rozchází. Pan Zdeněk tvrdí, ţe dům byl postaven mezi léty 1966 a Bydlet v něm měli uţ v roce Podle stavebních dokumentů se začátek stavby datuje do roku 1968 a povolení k uţívání stavby bylo uděleno aţ v roce Jídelna je zde od kuchyně oddělena pouze průchozím otvorem bez dveří. 173 Konkrétně to měl být dům na Terezínské ulici v Šumperku. 54

55 hodně sněhu. Tomu přizpůsobil hlavně sklon střechy, který je u šumperáků 10 stupňů. Jinde ve světě byla střecha většinou rovná, třeba s okrasnou zahrádkou. A jak vzpomíná syn původních majitelů a zároveň současný majitel nemovitosti na samotnou stavbu domu? Co se týče pozemku, tak je tam všude půda jílovice. V blízkosti byly rybníky, takţe kdyţ jsme to stavěli, měli jsme problém s velkým mnoţstvím podzemní vody. Nejdelší bylo čekání, aţ vytuhnou základy. Takţe i podsklepit to, by bylo obtíţné. Stavbu jsme si dělali svépomocí, protoţe v té době téměř nešlo sehnat firmu, která by to postavila. Spodek domu musel být z cihel, protoţe na něm byla litá betonová deska, 30 cm široká, z jednoho kusu. A to byl při stavbě domu největší problém, protoţe deska nesměla prasknout, a beton musel vyzrát. V jeden den se muselo vše udělat a celé to zabetonovat. U pozdějších šumperáků se moţná pouţívaly panely, ale my jsme v projektu měli vyloţeně napsáno litá betonová deska. Nahoře byly tvárnice, tehdejší novinka. Tvárnice se daly řezat pilkou na dřevo, coţ byla výhoda. Třeba ten úkos nahoře, tak to je všechno seříznuté. ( ) Hrubá stavba tohoto rodinného domu trvala pouze devět pracovních dní! V jistém aspektu se projekt domu na ulici Generála Krátkého, oproti původnímu Vaňkovu návrhu šumperáku, lišil uţ od začátku. Stavba je zrcadlově obrácená (obr. 29). Měli jsme na Vaňka takovou prosbu, aby náš dům byl kvůli sluníčku zrcadlově otočený. Naše dispozice je zrcadlově obrácená, aby loţnice nebyla nejteplejší místnost. Teď je nejteplejším místem obývák, do kterého pořád svítí sluníčko. Proto Vaněk dům otočil. Ale rozměr i dispozice zůstaly stejné, s výjimkou toho, ţe prostor terasy v přízemí byl od začátku zazděný. Vaněk tak od začátku reagoval na naše konkrétní poţadavky a projekt domu nám přizpůsobil. Otec ještě uvaţoval o tom, ţe schodiště udělá z boku domu jako zakryté venkovní, aby se zvětšily místnosti v prvním patře. Z toho ale sešlo a zůstalo to jenom zrcadlově obrácené a dole zazděné kvůli promrzání loţnice. Coţ většina lidí dolní část stejně zazdila, ale později. Zazděním terasy tak vznikla improvizovaná kuřárna a zároveň místnost s krbem pro posezení s přáteli (obr. 30). My jsme byli prakticky první, kdo to v přízemí uzavřeli, tvrdí pan Zdeněk. Pokud jsme se sešli ve více lidech, tak jsme pouţívali obývák nebo jídelnu. Tyhle místnosti byly nejvíce frekventované. Pokud přišli kamarádi, kteří kouřili, tak se sedělo dole u krbu. Zrcadlové obrácení a zazdění terasy v přízemí bylo tedy největší změnou oproti původnímu projektu Dům je stejně jako většina ostatních šumperáků situován podlouhlým balkónem k uliční čáře. 55

56 Obr. 29. Šumperák na ulici Generála Krátkého, současný stav. Obr. 30. Šumperák na ulici Generála Krátkého, detail zazděné terasy s ocelovými sloupky, současný stav. Pozitivní hodnocení na účet šumperáku nelze u pana Zdeňka přehlédnout. Dům rozhodně odpovídá i dnešním představám o rodinném bydlení. Důkazem spokojenosti jednak se stavbou celkově a jednak i s dispozicí jednotlivých pokojů můţe být také fakt, ţe dům na ulici Generála Krátkého, patří k těm šumperákům, u kterých nedošlo postupem doby 56

57 k ţádným větším úpravám a rekonstrukcím. 175 Jednoduše k tomu nebyl důvod. V domě jsme ţádné větší úpravy nedělali, byt nám vyhovoval. Ani na fasádě není jeden jediný zásah. ( ) Pouţíváme i balkón, nevadí nám jeho uţší rozměry. Kdyţ se máti nechce na zahradu, tak tam sedává, obzvlášť na jaře a na podzim. Časem jsme akorát přistavili garáţ s dřevníkem. 176 Všechny místnosti i v přízemí jsou do teď vyuţívány. V prádelně jsme asi před pětadvaceti lety nechali udělat plynový kotel kvůli námaze a starostem, netopí se uţ na pevná paliva, ale kotel je tam pořád původní, zůstal tam, nepropálil se. Dříve jsme topili koksem, úspora proti černému uhlí byla hodně veliká. Kotelna pak slouţila jako sklad dřeva do krbu v hale. Dveře byly typizované z OSP, které se pouţívaly pro obchody, byly zasklené s kovovým rámem. Všechno, co bylo, tak se bralo typizované, ze sériové výroby, aby se sníţily náklady. Interiér jsme si dělali sami. Zábradlí na balkoně bylo podle projektu, akorát si kaţdý mohl vybrat výplň. My máme dřevěné desky. Typizovaná vana i umyvadlo. Kachličky byly problém, braly se ty, které byly dostupné. Stejně tak to bylo s veškerým materiálem. Také radiátory byly problém. V tehdejší době se dělaly buď plechové, nebo litinové. My máme litinové, které mají tu výhodu, ţe udrţí dlouho teplo. Obecně byly šumperáky co se týče energie hodně úsporné. Na zimu nám stačilo 35 metráků koksu a to byly v sedmdesátých letech pořádné zimy. Ohledně prefabrikátů ještě pan Zdeněk dodává: Vaněk pouţíval typizovaná okna, jak vepředu tak i z boku, které se pouţívaly u panelových domů, včetně balkónových dveří. A jak šumperák současný majitel charakterizuje? Jeho odpověď je stručná, ale jasná. Levné a vkusné bydlení. A nakonec si neodpustí dodat: Jak jsem říkal, ideální dům pro jednu rodinu. 175 Jedinou výraznější změnou, která je patrná uţ v exteriéru stavby, je výměna původních dřevěných oken za okna plastová. Rozvrţení okenních otvorů na fasádě a jejich velikost jsou zachovány v původním stavu. Méně patrnou úpravou v interiéru budovy bylo zazdění průchodu těsně u balkónové zdi mezi obývacím pokojem a loţnicí, protoţe se nevyuţívalo. 176 Garáţ s dřevníkem byla dostavěna aţ v druhé polovině devadesátých let. Garáţ je situována v zadní části pozemku, těsně vedle domu. S domem má společnou jednu boční zeď. Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Generála Krátkého 408/46, Šumperk. Ohlášení přístavby garáţe s dřevníkem je datováno dnem

58 Příběh osmý 177 Dům na Chodské ulici Podle slov majitelky a stavebních dokumentů 178 je dům na Chodské ulici (obr. 31) nejmladším z uvedených domů ve městě. Jeho stavba začala v roce 1970, tedy v době, kdy zhruba polovina šumperských rodinných domů typu V jiţ stála. Mimo jiné byly hotové dvě stavby v těsné blízkosti šumperáky na Kocourkově a Horově ulici. Dnes v domě ţije paní doktorka Ivana s rodinou, která dům v roce 1984 odkoupila od svých rodičů, 179 původních majitelů, kteří si dům svépomocí postavili a v současnosti bydlí v sousedním domě. Otec kontaktoval v roce 1970 stavaře Ing. Miroslava Slavíka, který vypracoval projekt, který vycházel z původního vzoru šumperáku. Později, v roce 1994, vzhledem ke změněným poţadavkům na stavbu (v objektu měla být lékařská ordinace) projekt přepracoval Ing. arch. Martin Šťastný, upřesňuje paní Ivana. Obr. 31. Dům na Chodské ulici, původní stav, sedmdesátá léta ová korespondence s majitelkou domu na Chodské ulici 2870/12, vyměněná dne a dne Městský úřad Šumperk, archiv Odboru výstavby, stavební dokumenty týkající se adresy Chodská 2870/12, Šumperk. Stavební povolení je označeno datem (ţádost majitelů podaná ). Dokument uvádějící datum kolaudace nebo uvedení stavby do trvalého provozu chybí. 179 Ibid., Převod nemovitosti je datován dnem

59 Autorem tohoto domu totiţ není jako v ostatních zdejších případech projektant Josef Vaněk, ale někdo jiný, kdo se Vaňkovým návrhem pouze inspiroval. Rodiče se inspirovali podobnou stavbou v České čtvrti (část Šumperka pozn. autorky) u stadionu (obr. 32 a 33) a dále domem MUDr. Všetečky na Kocourkově ulici č. 5. ( ) S Vaňkem se nikdy nesetkali, ani ho neznali, pouze o něm slyšeli. 180 Rodičům paní Ivany se zalíbil moderní vzhled projektu, konkrétně jednoduchý tvar domu a plochá střecha. Nekontaktovali projektanta Vaňka, protoţe můj otec byl schopen si dům vyprojektovat sám ve spolupráci s inţenýrem Slavíkem, který pak vykonával stavební dozor. Ne všechno ale původní majitelé na šumperáku schvalovali, a tak si vzhled domu upravili podle vlastních představ. Rodiče se snaţili vědomě odlišit od jiných šumperáků, některé venkovní prvky se jim nelíbily, komentuje to paní Ivana. Hrubá stavba stála majitele, vzhledem k provedení většiny prací svépomocí, přibliţně Kčs. Obr. 32 a 33. Dům v České čtvrti v Šumperku, který byl jednou z inspirací pro stavbu na Chodské ulici. Dům byl stavěn a upravován dlouhou dobu, stavba probíhala od roku 1970 aţ do roku Po celou dobu od roku 1970 do roku 1997 se v domě nebydlelo, byla to jen hrubá stavba. Stavění se zastavilo vzhledem k tragické události v rodině, mému několikaletému studiu mimo Šumperk a nutné péči o prarodiče. Z toho vyplývala nejistota o budoucnost domu. Po vyjasnění (sametová revoluce, moţnost privátní lékařské praxe) se stavba s potřebnými úpravami dokončila. Začala být plně obývána od roku 2000, od roku 1997 fungovala jen ordinace v přízemí, vysvětluje důvod vleklé stavební doby současná majitelka. V dnešní podobě by šumperák poznal málokdo. Uţ v první etapě se objekt od ostatních odlišoval, po rekonstrukci v devadesátých letech se rozdíl ještě prohloubil. Rozsáhlá rekonstrukce souvisela se změnou uţívání budovy, v přízemí byla zřízena lékařská ordinace, obytné místnosti zůstaly jako u původního projektu šumperáku v patře. Dům byl stavěn 180 Rodiče současné majitelky se inspirovali konkrétně domem na Blanické ulici v České čtvrti. 59

60 podle poslední verze projektové dokumentace z roku 1994 s ohledem na platné normy kladené na zřízení zdravotnického zařízení, lékařské ordinace, v objektu rodinného domu. ( ) Úpravy byly potřebné vzhledem k nutnosti zvětšení podlahové plochy (legislativní poţadavek na zdravotnická zařízení). Současnou modernizaci vzhledu domu dále umoţnily nové konstrukční moţnosti, které k nám pronikly ze zahraničí po roce 1989, například prosklení systémem Reynaers. Právě předsazená skleněná stěna před čelní fasádou tvoří hlavní dominantu domu (obr. 34). Majitelka nemovitosti přiznává, ţe výrazné prosklení občas přitahuje pozornost kolemjdoucích. Uplatnění skla jako fasádního materiálu, ačkoli představuje nápadný vizuální prvek, však tematicky navazuje na bruselský odkaz původní podoby šumperáků. Od rekonstrukce v devadesátých letech se na domě ţádné větší stavební úpravy nekonaly, jedinou změnou byla přístavba prosklené zimní zahrady v zadní části domu u výstupu z kuchyně do zahrady. Obr. 34. Dům na Chodské ulici, současný stav. Na zodpovězení otázky týkající se estetických kvalit je i paní Ivana opatrná. Původní vzhled domu je typický lodţií, která je u nás změněna prosklením, coţ je dle našeho názoru praktičtější a vzhled domu to změnilo k lepšímu. Estetické kvality šumperáku v dnešní době nejsem schopna posoudit. Je to otázka vkusu, který máme kaţdý jinak nastaven. V domě se 60

61 podle majitelky ţije dobře, a i kdyţ si posteskne, ţe někdy chybí prostor, který ubrala lékařská ordinace, je s ním spokojená i po praktické stránce. Mladší generace, synové 21 a 10 let, se s domem sţila dobře. Jenom někdy chybí prostor na další aktivity, vzhledem k tomu, ţe část domu slouţí k podnikání. 61

62 Šumperák v souvislostech Bruselský styl První velká světová výstava po druhé světové válce Expo 58, uspořádaná od dubna do listopadu 1958 v Heyselském parku, severozápadně od centra Bruselu, se do českých dějin vepsala nejenom legendárním úspěchem českých účastníků, ale také svým výrazným dopadem na další vývoj architektury a designu u nás. Bruselským stylem nebyly ovlivněny pouze umělecké artefakty, ale i vizuální podoba různých průmyslově vyráběných uţitkových předmětů (počínaje nábytkem a interiérovými dekoracemi aţ po automobily či tramvaje). I přes částečnou kritiku odborníků ve své době byl bruselský styl veřejností vřele přijat a rychle oblíben, jeho dozvuky byly patrné ještě v normalizačních sedmdesátých létech. 181 Nejvyššího hodnocení v Bruselu dosáhl československý pavilon od tří praţských architektů Františka Cubra, Josefa Hrubého a Zdeňka Pokorného, který byl oceněn Zlatou hvězdou a nejvyšším bodovým hodnocením ze všech expozic. Architektura pavilonu byla tvořena ze dvou samostatně stojících objektů samotný výstavní pavilon na půdoryse obráceného písmene L a vedle něj subtilní budova restaurace. Uprostřed se rozprostíralo parkové nádvoří. Pavilon navazoval na dvojí tradici české moderní architektury, na klasicismus a funkcionalismus. 182 Oceněna nebyla jenom architektura, ale také všechny československé exponáty přihlášené do soutěţe (celkem 170 cen). Velkou pozornost vzbudilo multimediální divadlo Laterna Magika od bratrů Alfréda a Emila Radokových nebo Polyekran Josefa Svobody. Mezi další významné osobnosti podílející se na mimořádné československé expozici patřil kromě výše uvedených například Jiří Trnka, Jan Kotík, Vincenc Makovský, Jindřich Santar a mnoho dalších. Styl, který bruselská výstava iniciovala, se vyznačoval příklonem k abstraktním tendencím a emocionálnímu působení. Oblíbené byly výrazné i pastelové barvy, dynamické kompozice, asymetrie. Co se týče tvarů, převládaly trojúhelníky, lichoběţníky, spirály a kónické tvary. Častým motivem byl také kapkovitý či ledvinovitý tvar. Organickou formu, která převaţovala ze začátku, později nahradila spíše více geometrická podoba plná lomených křivek a ostrých úhlů. Expresivní akcenty podtrhovaly různě zešikmené a zalamované plochy. Mezi často pouţívané materiály patřila keramika, sklo a plastové materiály, jejichţ 181 KAMEROVÁ, Daniela a Vanda SKÁLOVÁ (eds.). Op. Cit., s Ibid., s

63 transparentnost umoţňovala nejrůznější efekty, především v architektonické oblasti. Pro výzdobu architektury byly navíc velmi oblíbené mozaiky a neonové světelné reklamy. Jako konstrukce se pouţívaly závěsné lanové střechy, skořepinové klenby, závěsné skleněné fasády, ţelezobetonové konstrukce, betonové a plechové panely. I kdyţ se bruselská estetika soustředila hlavně na výtvarné prvky a interiéry (obchody, restaurace, sály kulturních domů), ve stylu bruselu se stavěly i celé objekty. 183 Díky bruselskému stylu se česká architektura posunula od stalinské sorely k principům pozdního internacionálního stylu, samozřejmě z části transformovaném do svébytné lokální podoby. Jiţ z výčtu hlavních znaků vévodících bruselskému stylu je patrný vztah bruselu a architektury šumperáků. Lichoběţníkový tvar domu, trojúhelníky objevující se na garáţových vratech nebo na dlaţbě terasy, kulaté otvory po stranách balkónu, kulatá okna v přízemí, kruhové detaily na subtilních sloupcích u vchodu nebo velká prosklená plocha pásového okna v patře přesvědčivě odkazují ke geometrické tendenci bruselské estetiky, která byla v šedesátých letech v plném rozkvětu. Josef Vaněk nemusel být zcestovalým odborníkem znalý nejnovějších trendů (cestovatelem podle slov vlastní dcery rozhodně nebyl), 184 aby tvořil v tomto stylu. Od proslulé světové výstavy uplynulo uţ téměř deset let, kdyţ Vaněk navrhl svůj první rodinný dům typu V. Bruselská estetika ani ze začátku, natoţ po uplynutí desetiletí svého působení, nepředstavovala elitní styl pouze pro pár vyvolených. Jejím znakem byla vysoká oblíbenost mezi nejširšími vrstvami obyvatelstva. A čím více času od výstavy uplynulo, tím více bruselský styl lidověl. Svépomocí se stavěly chaty a pletly chemlonové dečky ve stylu bruselu. Není tedy divu, ţe se tento módní styl objevil také v okresním městě Šumperku, v prostředí do té doby průměrného řadového projektanta. 183 Příkladem staveb v bruselském stylu můţe být plavecký stadion v Praze Podolí ( ) nebo hotel International v Brně ( ). 184 Rozhovor s dcerou Josefa Vaňka, paní Jarmilou Kozákovou, který proběhl dne v Šumperku. 63

64 Architektonické předobrazy Nejvíce různorodých názorů ohledně našeho tématu panuje v otázce týkající se původu a inspirace pro projekt šumperáku. Ani samotní majitelé šumperských domů se neshodnou a v otázce původu rodinných domu typu V nemají jasno. Padají zde různé názvy cizích zemí jako Švýcarsko, 185 Švédsko 186 nebo Anglie. 187 Nejvíce se obyvatelé shodnou na skandinávské provenienci, jistý si však není nikdo. Poměrně častým je také názor, ţe byl šumperák inspirován německými rodinnými domy. 188 ţe je dům importovaný odkudsi z teplých krajin. 189 Šumperský historik Drahomír Polách zase tvrdí, S odváţnou myšlenkou, ţe Vaněk projekt převzal od valašskomeziříčského architekta Vladimíra Kalivody, jiţ následně rozpracovává Martina Mertová, 190 přišel poprvé Martin Strakoš. 191 Strakoš tvrdí, ţe inspirací byl konkrétně rodinný dům v Litovli na ulici Švermově 12, postavený mezi lety , 192 a dodává: Kalivoda povaţoval šumperáky za zkaţený vlastní projekt a k jejich prapůvodu se nehlásil. 193 Vladimír Kalivoda ( ) studoval mezi lety na fakultě architektury a pozemního stavitelství na České vysoké škole technické v Brně, kde poté v padesátých letech pracoval jako odborný asistent. 194 Od roku 1962 působil v roli pedagoga na Střední průmyslové škole stavební ve Valašském Meziříčí. 195 Kromě pedagogického působení se Kalivoda průběţně věnoval i samotné architektonické tvorbě. V roce 1959 navrhl v Litovli zmiňovaný rodinný dům pro Zdeňka Dobeše, ředitele Brandýských strojíren, 196 který se v základní tvarosloví šumperáku nápadně podobá a při zběţném zhlédnutí je moţné stavby zaměnit (obr. 35). 197 Oba domy se shodují v objemovém členění hmoty, kdy na půdorys o menší čtyřúhelníkové základně nasedá těleso ve tvaru lichoběţníku o větším půdorysu. Ani u Kalivodova projektu nechybí balkón na celou 185 ová korespondence s majitelem domu na ulici Dobrovského 1857/50, vyměněná dne Rozhovor s majitelem domu na ulici Horova 475/11, který proběhl dne v Šumperku. 187 Rozhovor s majitelem domu na ulici Generála Krátkého 408/46, který proběhl dne v Šumperku. 188 Např. KORČEKOVÁ, Ivana, Renata METELOVÁ a Lucie ŠMÝDOVÁ. Op. Cit., s LIPUS, Radovan a David VÁVRA. Op. Cit., s MERTOVÁ, Martina. Šumperák. Op. Cit. 191 STRAKOŠ, Martin, Česká architektura mezi Bruselem a Montrealem a bruselský styl ( ). Op. Cit., s Ibid., poznámka č Ibid. 194 GORYCZKOVÁ, Naďa. Slavné vily Zlínského kraje, Op. Cit., s Ibid. 196 MERTOVÁ, Martina. Šumperák. Op. Cit. 197 V Litovli na Švermově byly ulici vedle sebe postaveny hned čtyři shodné domy podle projektu Vladimíra Kalivody. 64

65 šíři patra s průběţným oknem, původně nezazděná krytá terasa v přízemí a garáţ schovaná do hmoty stavby. Projektu Vladimíra Kalivody naopak chybí kulaté detaily, jako jsou u šumperáku tři menší kulatá okna v přízemí či kruhové otvory na bocích balkónu. Jiné je také dispoziční řešení interiéru. 198 Obr. 35. Dům od Vladimíra Kalivody v Litovli, současný stav. Martina Mertová za zdroj šumperáku kromě zřetelně čitelného bruselského rukopisu a návrhů výše zmíněného Vladimíra Kalivody, uvádí ještě jednu zajímavou inspirační linii tvorbu brazilského architekta Oscara Niemeyera. 199 Mertová zde spojuje Vaňkův rodinný dům typu V konkrétně s třemi Niemeyerovámi návrhy rezidencí pro Charlese Ofaira (1943), rezidencí pro Gustavo Capanemu (1947) a s vlastním víkendovým domem v Mendes (1949). Jak je u Niemeyera obvyklé, i z těchto návrhů je zřejmý autorův odmítavý postoj k pravým úhlům a naopak obliba různých lomených ploch a šikmin. Tato formální tvarová podobnost vepsaná hlavně do lichoběţníkového tvaru hmoty šumperáku je však příliš málo na to, abychom mohli mluvit o Oscaru Niemeyerovi jako o přímém otci šumperáků. Pro fakt, ţe se Vaněk u Niemeyera záměrně neinspiroval, hovoří také to, ţe šumperský projektant nebyl v kontaktu s tehdejším zahraničním děním ani se o toto dění nijak nezajímal. Teoretické myšlenky mu byly cizí, Vaněk byl praktický muţ činu. 198 MERTOVÁ, Martina. Šumperák. Op. Cit. 199 Ibid. Na spojitost šumperáku s tvorbou Oscara Niemeyera (s obytným komplexem tréninkového leteckého centra v São José dos Campos) poprvé upozornila ve své diplomové práci Kateřina Kotíková (KOTÍKOVÁ, Kateřina, Ohlasy díla Oscara Niemeyera v Československu, diplomová práce. Praha, Diplomová práce. Karlova univerzita, Filozofická fakulta.). 65

66 Architektura v socialistickém Československu Architekturu padesátých let 20. století poznamenal především únorový puč v roce Avantgardní projevy z přelomu čtyřicátých a padesátých let a dědictví meziválečného funkcionalismu, spolu s jakýmikoli náznaky individualismu, byly rychle smeteny ze stolu a nahrazeny povinným socialistickým realismem. 200 Ideologizace umění, která se v české kultuře objevovala uţ od dvacátých let, byla oficiálně formulována. Rušily se soukromé architektonické ateliéry (i jiné umělecké spolky) a místo nich vznikaly státní projektové ústavy Stavoprojekty. 201 Příznačná je také změna architektonické profese související s dopady plánovaného hospodářství a s novým důrazem na těţký průmysl, kdy se z architektů stali technici a průmysloví producenti spíše neţ umělci a individuální tvůrci. 202 Částečný návrat k hluboce zakořeněné moderní tradici a k racionalizaci architektury umoţnil Chruščovův proslov z roku 1954 O zbytečnostech v architektuře. 203 Vrcholem českého nejenom architektonického úspěchu byla světová výstava v Bruselu v roce Český pavilon na Expo 58 navázal na úspěšnou meziválečnou tradici české architektury a otevřel cestu k politickému uvolnění v šedesátých letech, které bylo od roku 1956 stále zřetelnější. Projektové ústavy odebíraly zahraniční odborné časopisy a někteří z architektů mohli cestovat i na Západ. 204 Uvolnění a zlepšení situace vygradovalo v roce 1968 na brněnském sjezdu Svazu architektů, kdy došlo například k rehabilitaci Bohuslava Fuchse či Bedřicha Rozehnala. 205 Doba normalizace s sebou přinesla opětovné zmrazení klimatu v projektových ústavech a na dlouhou dobu i zrušení veřejných architektonických soutěţí. 206 Degradace architektonické profese dosáhla svého vrcholu. V sedmdesátých letech byla vedle druţstevní bytové zástavby také oficiálně vyhlášena podpora rodinného bydlení. Byly ustanoveny 200 Umělecký směr schválený v roce 1932 Ústředním výborem Komunistické strany SSSR. Jeho náplní se stalo stalinské heslo umění socialistické obsahem i jeho formou. Vyznačuje se obratem k historickým formám a lidovým motivům. V naší republice propagován reţimem mezi lety Uměním socialistického realismu na našem území se zabývala např. Tereza Petišková v knize Československý socialistický realismus (PETIŠKOVÁ, Tereza. Československý socialistický realismus Praha: Gallery, 2002.). 201 Stavoprojekt vznikl v září 1948 jako projekční oddělení Československých stavebních závodů, které byly rozpuštěny v říjnu Stavoprojekt však existoval v různých podobách a pod různými názvy aţ do roku Název podniku navrhl Otakar Nový. 202 ZARECOR, Kimberly Elman. Op. Cit., s ZATLOUKAL, Pavel. Česká republika architektura XX. století, Op. Cit., s KAMEROVÁ, Daniela a Vanda SKÁLOVÁ (eds.). Op. Cit., s ZATLOUKAL, Pavel. Česká republika architektura XX. století, Op. Cit., s Ibid. 66

67 standardy (maximum 120 m 2 obytné plochy na dům), pro které vznikaly různě vhodné typové projekty. 207 V letech 1950 aţ 1973 bylo v ČSR dokončeno celkem bytů, z toho bytů tj. 17% v rodinných domech a 83% soustředěnou výstavbou, hlavně v průmyslových městech ve vícepodlaţních bytových domech. 208 Co se týče soukromých zakázek rodinného bydlení, byla situace v architektuře mnohem smutnější neţ ve veřejné sféře. Po převratu v roce 1948 byla většina vil zabavena státem a vyuţita k naprosto odlišným účelům (mateřské školy, zdravotní střediska aj.). Poválečná situace, která z pragmatických důvodů upřednostňovala ryzí funkčnost před formou, sice úpěnlivě volala po vyřešení otázky nedostatku bytů, 209 odpověď však byla nalezena v typizaci, standardizaci a industrializaci, která na sebe brala formu rozsáhlých obytných souborů. Individuální rodinné bydlení bylo zatracováno pro nehospodárnost v rozporu s plánovaným hospodářstvím. 210 O vilové zástavbě jako architektonickém oboru v padesátých letech snad ani nelze mluvit. Zájem o individuální rodinné bydlení ale sílil. I na poli stavitelství rodinných domů na Moravě a ve Slezsku se stav zlepšil v šedesátých letech a na přelomu let šedesátých a sedmdesátých, kdy vzniklo několik zajímavých projektů rodinných vil. 211 Jmenovat můţeme například přestavbu původní funkcionalistické vily ze třicátých let od Zdeňka Plesníka pro cestovatele Miroslava Zikmunda ve Zlíně (1953) 212 či její sousedku od stejného autora pro dalšího známého cestovatele Jiřího Hanzelku ( ), 213 vlastní dům Josefa Němce, ţáka Bohuslava Fuchse, v Brně ( ) 214 nebo Fuchsovu vilu manţelů Sovadinových v Ostopovicích nedaleko Brna ( ). 215 Takto je o rostoucím významu rodinného domu psáno v úvodu knihy z roku 1979 Rodinné domy v ČSSR a v zahraničí: Výstavba rodinných domů je významná nejen z hlediska bytového, ale i z hlediska zdravotního, sociálního i národohospodářského. Její význam pro bytovou výstavbu je ovšem prvořadý. ( ) Vzhledem ke zvyšujícímu se počtu obyvatel i k nutné obnově 207 VEVERKA, Přemysl. Slavné praţské vily. 3., rozš. a přeprac. vyd. v jazyce českém. Praha: Foibos, s KOLÁČEK, Stanislav a František KOBOSIL. Rodinné domy v ČSSR a v zahraničí. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1979, s Nedostatek bytů byl nejmarkantnější v pohraničních oblastech. Z tohoto důvodu se velká část iniciativy poválečné vlády v oblasti bydlení soustředila právě do těchto částí země (mj. i Šumpersko oblast bývalých Sudet). 210 GAJDOVÁ, Petra. Op. Cit., s Pojem vila pro volně stojící obytnou stavbu slouţící jedné rodině z odborného slovníku v této době naprosto vymizel, pouţíval se maximálně pojem rodinný domek nebo častěji pouze bytová jednotka. 212 Ţlebová, Zlín Ţlebová, Zlín Kalvodova 118/17, Pisárky, Brno. 215 Vinohradská 253/8a, Ostopovice. 67

68 starých a nevyhovujících budov je značná potřeba nových bytů. A vzhledem k tomu, ţe většina obyvatelstva ţije na venkově, kde rodinné domy jsou tradiční a zvláště vhodné, je třeba i tomuto druhu bytové výstavby věnovat patřičnou pozornost. 216 Většinu rodinného bydlení představovala amatérská stavba domu svépomocí podle typizovaných návrhů projektantů a architektů sdruţených v projekčních ústavech, kterou provázel nedostatek stavebních materiálů a omezený sortiment stavebních prvků. Projekty typizovaných domů často čerpaly ze střídmých skandinávských vzorů rodinného bydlení, jeţ se těšily značné oblibě. Zájem o Skandinávii vzrostl během války, kdy byly švédské, finské a dánské architektonické časopisy jedinou dostupnou odbornou zahraniční literaturou v Československu. Přitaţlivost skandinávské architektury vedla k větší komunikaci mezi oběma regiony. V létě roku 1946 navštívila Stockholm, Helsinky a Kodaň oficiální delegace českých a slovenských architektů. O této cestě rozsáhle informoval československý tisk. Architekturu bytových staveb ovlivnila tato událost na několik dalších let. 217 Výhodou typových rodinných domů byl nízký rozpočet, nevýhodou fakt, ţe architekt nemohl přímo reagovat na konkrétní potřeby stavebníků a individuální charakter prostředí. Typizované projekty uspokojily touhu po soukromí a izolaci od okolního světa, představu o jedinečném bydlení jako vnějším odrazu individuality stavebníka však nikoli. Zájem o individuální bydlení byl uspokojován také řadovými domy, které byly od šedesátých let stále častější (např. řadové domy v Uherském Brodě 218 nebo v Benešově 219 ). Vedle klasických sedlových střech, byly velmi populární domy se střechou plochou (např. rodinný dům v Holoubkově u Plzně). 220 Pravděpodobně nejpopulárnějším typem rodinného domu v druhé polovině let šedesátých a v letech sedmdesátých (soudě dle velkého počtu realizací), se stal Vaňkův projekt rodinného domu typu V, který se stavěl (i kdyţ uţ méně) i v letech osmdesátých. 221 Střídmý projekt odkazující k modernímu bruselskému stylu bohuţel často narušovali sami majitelé vlastními vstupy do vzhledu stavby. Majitelé v roli spoluautorů mnohdy touţili po větší dekorativnosti původně jednoduše vyznívajícího projektu, a tak k budově přidávali například nesourodé dřevěné zábradlí sloţené z vykrajovaných částí, ozdobné kovové ploty 216 KOLÁČEK, Stanislav a František KOBOSIL. Rodinné domy v ČSSR a v zahraničí. Op. Cit., s ZARECOR, Kimberly Elman. Op. Cit., s KOLÁČEK, Stanislav a František KOBOSIL. Rodinné domy v ČSSR a v zahraničí. Op. Cit., s Ibid., s Ibid., s MERTOVÁ, Martina. Šumperák. Op. Cit. 68

69 nebo tvořili ornamentální kresby na fasádě. Nevhodné lidové úpravy spolu s často necitlivým zasazením objektů do okolní krajiny způsobily v pozdějších letech aţ jakousi veřejně sdílenou averzi k tomuto typu domů. V sedmdesátých a osmdesátých letech získal oblibu další typizovaný projekt montovaný rodinný dům známý pod názvem OKAL (obr. 36). S myšlenkou přišel státní podnik Rudné doly Jeseník, který chtěl výrobou dřevěných domů nahradit doznívající těţbu v postupně uzavíraných dolech na Rýmařovsku. Ve spolupráci s Československým svazem architektů vypsal soutěţ na licenci k výrobě objektů z lehkého prefabrikovaného dřeva, kterou vyhrála německá firma OKAL. 222 OKAL představoval jednoduchou stavbu montovanou z lehkých bíle natřených dřevěných panelů na zděném základě. Dům, jehoţ základy připraví stavebník, bývá smontován a na klíč dokončen za 8 aţ 14 dní. 223 Variací domu bylo víc, nejţádanější byla varianta na pravidelném obdélníkovém půdoryse, sedlovou střechou a průběţným balkónem v průčelí. 224 Na rozdíl od šumperáků byla stavba dodávána včetně vybavení interiéru jako byl nábytek nebo kuchyně. Obr. 36. Montovaný rodinný dům OKAL. Rozhodně tedy nemůţeme říct, ţe by rodinné domy během éry socialismu nevznikaly. Z dobových statistik je známo, ţe výstavba rodinných domků v socialistickém 222 GORYCZKOVÁ, Naďa, Martin STRAKOŠ a Vladimír ŠLAPETA, VYBÍRAL, Jindřich (ed.). Slavné vily Moravskoslezského kraje. 1. vyd. v jazyce českém. Praha: Foibos, 2008, s KOLÁČEK, Stanislav a František KOBOSIL. Rodinné domy v ČSSR a v zahraničí. Op. Cit., s GORYCZKOVÁ, Naďa, Martin STRAKOŠ a Vladimír ŠLAPETA, VYBÍRAL, Jindřich (ed.). Slavné vily Moravskoslezského kraje. Op. Cit., s

70 Československu nebyla malá představovala zhruba třetinu všech nově postavených bytů. 225 Touha po soukromí a izolovaném bydlení je nezávislá na své době a společenské situaci. Jenom prostředky realizace byly v těchto letech velmi omezené, coţ se samozřejmě projevilo na velmi zúţeném počtu kvalitních staveb. Nicméně faktem zůstává ţe, napětí mezi individuálními zakázkami a masovou produkcí představovalo typický rys architektonické kultury v Československu během celé komunistické éry GORYCZKOVÁ, Naďa, Martin STRAKOŠ a Vladimír ŠLAPETA, VYBÍRAL, Jindřich (ed.). Slavné vily Moravskoslezského kraje. Op. Cit., s ZARECOR, Kimberly Elman. Op. Cit., s

71 Závěr Tématem mojí diplomové práce byla problematika rodinného domu typu V v Šumperku. Tento typ rodinného domu, známý pod názvem šumperák, pochází z pera šumperského projektanta Josefa Vaňka. Dům, kterému se také říkalo vaněk či televizor navrhl autor pravděpodobně v roce Během pár let si stavbu v duchu bruselské estetiky oblíbilo a postavilo zhruba na stavebníků po celé tehdejší Československé republice. K vytvoření typového projektu Vaňka vedla především idea úspory stavebního materiálu a docílení moderního bydlení. 228 Za nevídaným a nikým neočekávaným úspěchem projektu stála řada okolností. Mezi hlavní přednosti šumperáku patřil originální a moderní vzhled, poměrně nízká cena realizace a detailně vypracovaná projektová dokumentace, podle které si nebylo problém dům postavit svépomocí. Vaňkovi navíc hrála do karet neuspokojivá situace na poli rodinného bydlení a také projektantova podnikatelská povaha, kterou však mohl naplno rozvinout aţ po roce Mým prvním úkolem vůbec bylo zjistit počet domů a jejich umístění na katastrálním území města Šumperk, jelikoţ tyto informace nebyly do té doby nikde zaznamenané, a upřesnit data týkající se období staveb jednotlivých domů. V dalším kroku jsem se pokusila kontaktovat co největší počet majitelů (popř. obyvatel) místních šumperáků. Mým hlavním záměrem bylo pomocí jejich spolupráce, která spočívala hlavně ve sdělení osobních vzpomínek, názorů a dokumentů, vytvořit jakési soukromé příběhy nejen domů, ale také lidí, kteří v nich ţijí. Díky těmto soukromým, vedle sebe podaným, liniím jsem chtěla trochu jinou cestou osvětlit kontext vzniku pozoruhodného fenoménu šumperáků, kterému se v minulosti dostalo pouze minimální pozornosti. Na tomto místě mohu konstatovat, ţe všechny výše popsané úkoly a cíle se mi (díky ochotě dotazovaných) podařilo splnit a napsat tak komplexní text, který obsahuje výpovědi všech osmi majitelů/obyvatel šumperských šumperáků. Polovina domů patřila k raným realizacím, jelikoţ jejich stavba začala uţ v roce 1967 a nepřekročila rok Tři stavby byly dokončeny během sedmdesátých let a jeden dům byl s přestávkami rekonstruován aţ do let devadesátých. Největším důkazem, který vypovídá o pozitivní hodnotě rodinných domů typu V i v dnešní době je fakt, ţe drtivá většina objektů patří i v současnosti rodinám původních stavebníků. Dnešní obyvatelé domů jsou s bydlením (samozřejmě s pár 227 Tímto rokem jsou datované projekty prvních realizovaných staveb. 228 VANĚK, Josef. Prospekt rodinného domku. Soukromý archiv Jarmily Kozákové. 71

72 připomínkami související hlavně s nekvalitními a starými materiály) vesměs spokojeni a bydlení by neměnili. Šumperáky představují ojedinělý fenomén především z důvodu, ţe se jednalo o jeden z mála pokusů o typizovaný projekt rodinného domu za socialismu, který si nárokoval, kromě utilitárních, i estetické ambice. Zpočátku veskrze puristický projekt geometrického vyznění, 229 byl však často kvalitativně degradován neodbornými zásahy samotných majitelů nemovitostí, kteří se vlastními úpravami snaţili dům odlišit od ostatních staveb stejného druhu. Dalším výrazným problémem šumperáků bylo necitlivé (a nadměrné) zasazení staveb do venkovské krajiny, které trvale poškodilo její tradiční ráz. I přes zodpovězení některých otázek však zůstává na poli našeho tématu řada nejasností, které by stály za další zkoumání. Největší neznámou je stále původ Vaňkova projektu. Otázkou je nakolik (a jestli vůbec) byl návrh záměrně okopírován od architekta Vladimíra Kalivody, nebo zda má skutečně šumperák svůj předobraz někde v zahraničí. Tyto a další otázky jsou uţ však předmětem jiného bádání. 229 I kdyţ je třeba si přiznat, ţe se zde jednalo o purismus čistě ekonomický, daný co nejmenším sníţením nákladů (např. oproti funkcionalismu forma je u obou případů puristická, ale má odlišné příčiny, coţ se ve výsledku odráţí i na kvalitě provedení staveb). 72

73 Obrazové přílohy Obr. 37. Půdorys základů, rodinný dům typu V, Josef Vaněk. Obr. 38. Řez, rodinný dům typu V, Josef Vaněk. 73

74 Obr. 39. Půdorys přízemí, rodinný dům typu V, Josef Vaněk. Obr. 40. Půdorys prvního patra, rodinný dům typu V, Josef Vaněk. 74

75 Obr. 41. Detail zábradlí, rodinný dům typu V, Josef Vaněk. Obr. 42. Půdorys krovu, rodinný dům typu V, Josef Vaněk. 75

76 Obr. 43. Detail schodiště, rodinný dům typu V, Josef Vaněk. 76

77 Obr. 44. Detail ocelového sloupu, rodinný dům typu V, Josef Vaněk. 77

78 Obr. 45. Schéma rozvodu, rodinný dům typu V, Josef Vaněk. Obr. 46. Armovací plán desky nad přízemím, rodinný dům typu V, Josef Vaněk. 78

79 Obr. 47. Detail betonového pilíře, rodinný dům typu V, Josef Vaněk. 79

80 Obr. 48. Dům na Terezínské ulici (boční pohled), původní stav před rekonstrukcí. Obr. 49. Dům na Terezínské ulici (zadní pohled), stav po výměně původních oken. 80

81 Obr. 50. Osvětlení interiérového schodiště pomocí luxfer, rodinný dům typu V. 81

82 Obr. 51. Kuchyně a dveře do spíţe, původní stav, rodinný dům typu V. Obr. 52. Pohled z obývacího pokoje směrem do kuchyně, podávací okénko s vitrínou, rodinný dům typu V. 82

83 Obr. 53. Šumperák, Nové Domky, Rapotín, současný stav. Obr. 54. Šumperák (boční pohled), Nové Domky, Rapotín, současný stav. 83

84 Obr. 55. Rekonstrukce domu na Kozinově 7 na American Bar, druhé nadzemní podlaţí, Šumperk, Josef Vaněk, květen

85 Obr. 56. Návrh městské sauny v Šumperku, Josef Vaněk, Obr. 57. Půdorys přízemí, městská sauna v Šumperku, Josef Vaněk,

86 Obr. 58. Budova bývalé městské sauny, Šumperk, současný stav. Obr. 59. Hlavní budova bývalého Okresního stavebního podniku, Šumperk, současný stav. 86

87 Obr. 60. Vaňkův vlastní dům Na hradbách (západní pohled), Šumperk, Josef Vaněk, květen Obr. 61. Vaňkův vlastní dům Na hradbách (západní pohled), Šumperk, současný stav. 87

88 Obr. 62. Penzion Vaněk, čelní fasáda (severní pohled), Ludvíkov, Velké Losiny, současný stav. Obr. 63. Penzion Vaněk (jiţní pohled), Ludvíkov, Velké Losiny, současný stav. 88

89 Obr. 64. Josef Vaněk při projektování budov OSP v Šumperku, Obr. 65. Josef Vaněk s kolegou při práci, padesátá léta. 89

90 Obr. 66. Josef Vaněk při práci doma, šedesátá léta. Obr. 67. Reţimní plakát s fotkou šumperáků. 90