URBANISMUS VĚC VEŘEJNÁ

Transkript

1 1 URBANISMUS VĚC VEŘEJNÁ Důvodů, pro které se nedaří uchopit konceptně Zlínský stavební soubor a určit přesvědčivou vizi jeho dalšího rozvoje je zajisté více. Je to samotná četnost a rozmanitost hledisek, přístupů a oborů, které se v teorii města setkávají. Příčinou je i rostoucí časový odstup od éry největšího rozmachu a duševní koncentrace městských plánovačů. Nezanedbatelnou roli hraje současná praxe, která se v podmínkách znovunabyté svobody neobrací automaticky k někdejším vynikajícím tradicím územního plánování a regulace, nýbrž stala se nástrojem výkonu dobře míněné politické moci. V naší společenské situaci pokračuje zápas o pojetí svobody, v otázce tvorby umělého prostředí nedokážeme posud překročit svůj stín. Nicméně teorie stavby měst - syntéza umění a řady vědních oborů se paralelně vyvíjí. Chceme-li zdárně spravovat a rozvíjet kulturní hodnoty města, měli bychom angažovat osobnosti dosahující invence jeho zakladatelů. Pomineme-li svévolný vznik supermarketu na Čepkově, probíhá v současné době mimo pozornost odborné veřejnosti realizace několika stavebních záměrů, které jsou bezprostřední součástí chráněného meziválečného stavebního souboru. Jedná se o přípravu dostavby nároží náměstí Práce dvojicí budov filharmonie a univerzitní knihovny po snesené Masarykově škole, výstavbu bytového komplexu Březnická v sousedství hotelu, dostavbu nároží ul. Bartošovy a Vodní na západním okraji historického středu města. Současně trvá tlak na zástavbu bývalého školního hřiště na Štefánikově ulici. Máme zde tedy jednu z posledních příležitostí hodnotit kulturní kvality souboru veřejných budov takřka v původním stavu. Klademe si za cíl proniknout k základům inspirace vzniku tak jednolitého a výrazného uskupení staveb, jakým areál škol, náměstí Práce a náměstí T. G. M. bezesporu byl. Zejména chceme přispět k odhalení zdroje - příčiny původního silného souborného výrazu nového středu města tak, aby se genius loci v průběhu adaptací na soudobé potřeby navrátil, neboť je zřejmé, že památková péče se svými nástroji tuto úlohu nezastane. Meziválečná stavební činnost ve Zlíně byla podmíněna rozmachem průmyslového koncernu, který si vynutil masové přesídlování venkovského obyvatelstva do města. Hlavní koordinátor tohoto procesu, architekt F. L. Gahura, uplatnil ve své práci tři základní vlivy: 1/ Od svého profesora a předchůdce J. Kotěry převzal základní rozvrh zastavění, jenž povyšuje bezprostřední předzávodní prostor na společenský střed města, náměstí vymezené souborem veřejných budov. Právě volba nové polohy středu města odděluje Zlín od jeho dosavadní historie a zakládá jeho novou budoucnost /1. V typických případech vznikala industriální sídla poměrně násilnou adaptací středověkých měst spočívající v likvidaci systému opevnění, přivedení železnice, zřízení nové spojnice náměstí a nádraží, zakládáním nových veřejných budov, obytných čtvrtí, parků vzniku periferií apod. Jen ve vynímečných případech však míra tušených změn vedla k založení nové soběstačné vize vedle původního sídelního schématu. Myšlenkovým, teoretickým základem těchto počinů byly koncepce pojímající průmysl jako katalyzátor rychlé proměny. Idealistické zahradní město není pro Zlín vzorem, nýbrž celistvější koncepce průmyslového města, která staví areály bydlení a práce na jednu úroveň, do jejich centra pak společenský střed. V teorii stavby měst konce 20, let minulého století nemá ovšem Gahurův přístup obdoby /2. Jeho koncept vztahu historického a soudobého sídla, rovnocenného vztahu továrny a obytných čtvrtí je volně inspirován návrhem průmyslového města pro 35 tisíc obyvatel T. Garniera z roku 1904 situovaným do konkrétní topografie z okolí Lyonu (obr. 1). Zde původní a nové sídlo spočívající na terase nad řekou jsou odděleny trasou železnice od průmyslového území ležícího v jejím ohybu. Je tedy skutečností, že pro místní lokalizaci nového společenského středu na pomezí vyhraženého prostředí továrny a veřejného prostředí města není přirovnání, nebereme-li v úvahu pozdější návrhy a realizace ideálních měst 30, 40, let z pera stavebního oddělení firmy Baťa (J. Voženílek, V. Kubečka, R. Podzemný, A. Vítek a jiní), které bazírují právě na tomto schématu /3. Mluvíme zde stále o teoretickém základu města omezené velikosti, tak říkajíc města pěší docházky.

2 2 Teprve v půli 30. let zveřejnil F. L. Gahura novou kvalitu Upravovací plán Velkého Zlína, 1934, provozuschopný plán města pro 100 tisíc obyvatel a automobilový provoz. Zde je třeba zdůraznit, že Kotěrův návrh dovedený Gahurou do skvělého výsledku, nemá nic společného s teoriemi pásového města opírajícími se o myšlenku souběhu funkčních pásem bydlení a výroby podél dopravní páteře. Tento účelový argument (E. Staša) oddělil Zlín od kontinuální meziválečné plánovací praxe, která však s principy desurbanizace nijak nesouvisí a uvrhl jej do období systematického obalování Zlínské kotliny, zakládání periferií až do stadia dopravního kolapsu /4. (Obr. 1) T. Garnier: Průmyslové město pro 35 tis. obyvatel - situace, Lyon, / Nová filosofie tvorby umělého prostředí vychází z poznatku, že veškeré potřeby uživatelů je možno postihnout čistou konstrukcí (L. M. van der Rohe), že tvarování staveb je tvarováním jejich konstrukce. Přitom jednou z podstatných funkčních vlastností stavby je její trvanlivost, solidnost a přizpůsobivost měnícím se potřebám, otevřenost vůči široké škále požadavků. Zlínská stavební kultura a urbanismus je přímo učebnicovým příkladem - manifestem této filosofie. Nároky průmyslové výroby na uvolněný půdorys, únosnost podlah, parametry denního, umělého osvětlení, větrání apod. splňoval upravený importovaný železobetonový etážový skelet na půdorysné osnově 6.15 x 6.15 m, o třinácti polích a třech traktech. Tento stavební typ, nasazený nejdříve v procesu přestavby obuvnického závodu, posloužil v různých obměnách a variacích pro celou škálu funkcí od výroby přes obchod, ubytování až po stavby školní, kulturní, zdravotní, sportovní a památník. Skeletová konstrukce skýtá řadu možností utváření průčelí, uvolnění půdorysu, plochou (obytnou) střechu apod. Nezbytná rychlost průběhu stavebních prací v kombinaci s vysokou stavební kulturou vyústily ve standardizaci konstrukčních, objemových prvků, typologických částí, celých staveb, v požadavek na vysoký stupeň zprůmyslnění stavební výroby sloužící úspoře práce, nákladů, masové potřebě. Používání identických stavebních objemů - sekcí jak na území továrny, tak v obytných čtvrtích nebo ve veřejném prostoru je základním znakem Zlínského způsobu regulace stavební činnosti v území. Gahura nazývá kompoziční princip řazení identických objemů sčítáním nebo násobením /5. 3/ Podstatným pro budoucí obraz města byl jedinečný přírodní rámec úzkého protáhlého údolí Dřevnice vymezené z jihu strmými svahy členěnými příčnými přítoky a stržemi, ze severu táhlými hřbety zvedajícími se k zalesněným vrcholkům kopců (obr. 2). Gahura s touto scenerií

3 3 v kombinaci s lavinovitým kobercovým, řádkovým způsobem zástavby počítal a snažil se ji volbou způsobu zastavění podtrhnout /6 Dnes cítíme jeho hluboký respekt k místním terénním, přírodním a urbánním podmínkám. V počátcích rozmachu koncernu, kdy historický Zlín zaujímal malý díl údolní nivy Dřevnice se dalo ztěží odhadnout, že místní terénní konfigurace bude klást v budoucnu odpor uplatnění běžného koncentrického silničnímu schématu. Zvláště když tato nevýhoda byla vyvážena nadbytkem okolní volné pracovní síly. Tři základní vlivy na konečný tvar, výsledek Gahurovy meziválečné regulační činnosti jsou lokalizace nového společenského středu města, univerzalita a standardizace jako nástroje udržení vysoké stavební kultury a respekt k původnímu sídlu i přírodnímu rámci. (Obr. 2) Vrstevnicový plán obcí Jaroslavin, Kudlov, Louky, Malenovice, Paseky, Prštné, Příluk, Zlín Prvé veřejné budovy byly nestandardní a vznikaly po polovině 20, let před vstupem do závodu a v areálu nemocnice (sociální ústav, Tomášov, Baťova nemocnice, tržnice, Masarykova škola). Budova školy, postavená v bezprostřední blízkosti původního statku, byla postavena jako první ze souboru škol a internátů. Je znázorněna na Gahurových kresbách z roku 1927 ještě v nejasných urbánních souvislostech. V roce 1926 je v Hradci Králové předána do provozu 1. etapa školního souboru - gymnázium od J. Gočára. Stavba představuje odklon od národního rondokubismu směrem k oproštěnému modernismu /7. Vstupní část je řešena symetricky v nárožní poloze motivem otevřené knihy, jejíž členění výraznými římsami a pilastry tvoří pozadí Štursovy sochy Vítěze umístěné na pylonu v úrovni 3, podlaží (obr. 3). Tato manifestace vzdělanosti, příslušnosti k evropské modernistické stavební kultuře zapadá do atmosféry prvého desetiletí nového státu. Možným zdrojem inspirace pro zvolený motiv nároží u Zlínské stavby mohou být též práce Amsterodamské školy, reprezentované jmény H. P. Berlage, M. de Klerk, P. L. Kramer, W. M. Dudok, J. F. Staal, G. J. Rutgers a dalších, uskutečňujících velkorysý sociální koncept hromadné bytové výstavby v poválečné době na vysoké úrovni stavební kultury, řemesla a umělecké výzdoby /8. Motiv symetrického-asymetrického nároží je obsažen takřka v každé úloze z té doby (obr. 4).

4 4 (Obr. 3) J. Gočár: Gymnázium, Hradec Králové, 1926 (Obr. 4) M. de Klerk: Obytný blok Eigen Haard, Amsterodam, Domníváme se, že Gahurova představa školské stavby je zcela volně inspirována hradeckou školou. Základní rozdíl obou přístupů spočívá v tom, že Gočárova škola tvoří nároží v sevřené ulicové zástavbě, namísto čehož Gahurovy budovy tvoří nároží v systému volné zástavby, který umožňuje boční průhledy do území. V obou případech působí nárožní poloha svojí výlučností, má zvláštní význam pro orientaci v městském prostředí. Architekt vložil dvojici rozbíhajících se křídel do východního okraje náměstí Práce v podélné ose posud neexistujícího areálu škol. Založením školy byla současně potvrzena základní dimenze nového souboru budov tedy šířka proluky mezi územím továrny a hranicí zámeckého parku, která probíhá ve stejné šíři až k památníku T. B. Staveniště školy vykazuje výškový rozdíl jednoho podlaží. Tato skutečnost si vyžádala rafinovaný způsob propojení částí do výsledného celku (obr. 5). Oba kouty snížené vstupní části a nároží protilehlých křídel prostupuje dvojice otevřených schodišťových hal, které spolu s širokými respirii dívčího a chlapeckého křídla tvoří lapidární komunikační páteř domu. Je použita standardní skeletová konstrukce s vyzdívanými pilíři dělícími jednotlivá pole s hustě vertikálně členěnou výplní. Svým atypickým symetrickým půdorysným tvarem, který je reakcí na váhu místa se budova školy T. G. M. vymyká zlínskému typologickému standartu a současně plnila uvnitř souboru staveb zcela ojedinělou úlohu.

5 5 (Obr. 5) F. L. Gahura: Masarykova škola, západní průčelí, řez, Zlín, 1927 Ještě v roce otevření nové školy (1927) není území ležící severně od úzkokolejné vlečky z cihelny do továrny zahrnuto do podrobnější regulace i když s jeho využitím se počítá. Areál škol byl doplněn počátkem třicátých let podle regulačního plánu M. Lorence z roku Půdorysná stopa obchodního domu (1932) ještě kopíruje trasu vlečky z cihelny do továrny. Krátce po smrti T. Bati dokončil Gahura areál internátů završený v koncové poloze pavilonem památníku (1933) /1. U dostaveb škol i internátů bylo použito stejných kompozičních principů rytmického řazení identických bloků ve směru od náměstí do hloubky území, na východ ke kolektivnímu domu, nebo na jih směrem k památníku T. B. (obr. 6) Vedle toho je v obou případech využito principu kolmého řazení jednotlivých sekcí kolem prázdného výlučného prostoru školního hřiště nebo parku-esplanády (obr. 6). Hodnocením urbánního celku nám. Práce, internátů a škol docházíme k závěru, že jeho skladebné prvky se řadí do dvou skupin budov. Prvá skupina budov půdorysné rozlohy cca 13(7)x 3M se rytmicky opakuje, tvoří náplň, zatím co druhá skupina atypických staveb jako jsou škola T. G. M., památník T. B., kino zaujímá svým způsobem výlučné postavení nárožní polohu nebo tvoří završení průhledu. Dalším kompozičním principem je identifikace centra vysokými budovami jako budova 21, obchodní dům, hotel, které vystupují z hladiny domů vysokých 3-5 podlaží (obr. 7). Máme zde tedy stavby, které dominují siluetě města a vedle toho stavby výlučné, které dominují v organizaci veřejného prostoru.

6 6 (Obr. 6) Z. Chládek: Princip organizace souboru veřejných staveb, Zlín, (Obr. 7) Z. Chládek: Kompoziční rozbor souboru veřejných staveb, Zlín, Nárožní typ školy poskytl Gahurovi oporu při hledání konečného měřítka i způsobu zastavění celého území zahrnujícího tři relativně nezávislé části a to areál škol s kolektivním domem, areál internátů s památníkem a soubor budov náměstí Práce s jižní stěnou továrny. Areál škol se obrací do náměstí Práce rozeklanou hmotou, která je zároveň jeho součástí, jakož i součástí esplanády (obr. 8). Nachází se tedy ve funkci jakéhosi svorníku kloubícího do vyššího celku rozsáhlé území. Vystupuje v roli orientačního bodu, jehož náhrada novou stavbou musí být rovnocenná, neboť odhlédnutím od tohoto vztahu relativizujeme rázem celý komplex, ztrácíme základní hodnotu soubornosti. Přitom se nejedná pouze o estetickou kategorii, nýbrž o výrazný pocit prázdnoty, jenž v současné chvíli toto místo skýtá. (Obr. 8) Z. Chládek: Trojí vazba Masarykových škol v území, Zlín,

7 7 Původní kompoziční schéma meziválečného souboru veřejných staveb můžeme popsat jako průsečík dvou os, osy V-Z, osy souměrnosti škol T. G. M., spojující střed území škol se středem náměstí Práce a osy S-J běžící středem esplanády, pavilonem T. B. a oddělující území továrny od historické zástavby. V současné době používá památková péče v obytném území i uvnitř souboru veřejných staveb princip stejnosti dosahovaný pomocí metody imitace. Tento přístup vyplývá ze zjednodušeného výkladu soubornosti, který je brán jako prosté opakování skladebné jednotky. Soubornost však netvoří jen stav, nýbrž vztah rozlišitelných částí, který je možno posoudit, ať už se jedná o části jedné stavby, komplexu staveb, nebo části města. Původní stejnost je pouze výrazem hektičnosti doby. Podstatný je neutrální výraz jedné sekce zprostředkovaný členěním, měřítkem apod. Ten je dosažitelný soudobými technickými prostředky na původní modulové osnově. Nikoliv trestání uživatelů plastových oken, nýbrž toto je pole působnosti památkové péče, chceme-li zabránit tomu, aby se běžné meziválečné skeletové budovy postupně změnily na kulisy skrývající svůj obsah. Při úvahách o výkonu památkové ochrany v průběhu dostavby, přizpůsobování města novým současným potřebám je třeba akceptovat skutečnost, že původní skeletové budovy tovární nebo internátní budou adaptovány na nové funkce, převážně bydlení s vybaveností. Skeletová konstrukce se pro účely konverze výborně hodí, neboť nabízí širokou škálu možného způsobu využití. Jsme si vědomi skutečnosti, že Baťův soubor sestává z budov, které vyžadují výrazný zásah z hlediska vývoje technických, hygienických, bezpečnostních, požárních standartů a to ať už se jedná o původní stavby obytné nebo veřejné, výrobní. To souvisí zejména s polohou vertikálních komunikací, jejich četností, stavebně-technickými vlastnostmi konstrukce, úrovní technického vybavení apod. Proto se v otázce ochrany jejich hodnot nutně třeba zaměřit na ochranu ducha stavby či veřejného prostoru. Ostatně uniformita v utváření vnějšího pláště budov není jejich charakteristickým rysem. Domníváme se, že vedle metody uvedení vybraných staveb nebo jejich částí do původního stavu (hotel, apod.) při respektování soudobých standartů převládne zcela metoda konverze původní stavební substance k novému účelu při respektování kulturní podstaty stavby. Tím je myšleno zachování nezávislosti vnitřního uspořádání na konstrukční podstatě a užití pravdivých materiálů keramiky, skla, dřeva, kovových profilů, plechů, betonu, skla u konstrukcí vystavených vlivu povětrnosti. Vedle příkladů adaptace se množí případy náhrady původních staveb, které se nacházejí v havarijním stavu z hlediska stability. U staveb běžných - skladebných sekcí, je nutno respektovat původní regulační strukturu území zachováním původního objemu, skeletové konstrukce a pravdivosti užitých materiálů. Druhou skupinu staveb - budovy výlučné, je nutno pokud možno uvést do původního stavu (památník T. B., kino) při respektu soudobých požadavků na prostředí a úroveň vybavení tak, aby byla zachována urbánní struktura území, tj. napětí mezi skupinou staveb běžných, řadových a stavbami výlučnými svou integrační funkcí. V případě snesených škol však zvolená budoucí náplň již sama vylučuje užít repliky (obr. 9, obr. 10). Rádi bychom zde uvedli náš rozbor podmínek zastavitelnosti lokality školy T. G. M. přesto, že v současné době existuje návrh na možný způsob zástavby dvojicí budov filharmonie a Univerzitní knihovny (E. Jiřičná, 2004). Při hledání řešení dostavby nároží nutno věnovat pozornost dosavadnímu vývoji uvnitř areálu škol. Koncem 70. let byly štíty jednotlivých bloků v ulici Hradské propojeny nízkým křídlem (F. Balajka), které změnilo charakter území z volně procházeného všemi směry na neprostupné. Veřejná plocha okolí hřiště se vylidnila, vzrostla hladina hluku z městské automobilové dopravy, konečně se změnila náplň původních budov, přibylo parkování a funkce hřiště se jeví přežitá, sílí tlak na jeho zástavbu.

8 8 (Obr. 9) Letecký pohled na střed města Zlína, konec 60. let (Obr. 10) E. Jiřičná: Foto modelu Kongresového centra Zlín soutěžní podklad, 2005 Domníváme se, že degradace území souvisí s vytlačením veřejného prostředí z komplexu škol, jeho zneprůchodněním, omezením průchodnosti. Volný prostor hřiště, plánovaný jako střed náplň kompozice areálu škol a kompaktní severní stěny Štefánikovy třídy, je náhle předmětem spekulace. Jako východisko ze situace, návrh na uchování kulturních kvalit, navrhujeme vložit novou náplň obchodu, vybavenosti a parkování pod úroveň parku zřízeného nově v místě hřiště a zachovat nebo sjednat jeho diagonální průchodnost ve směrech V-Z, S-J. Jedině vtažení bývalého školního hřiště do širšího skeletu pěších tras může pomoci jeho navrácení do veřejného prostoru města. Tím bude současně pro uchování životnosti komplexu učiněno více, než uvedením všech průčelí do autentického stavu. Z návrhu vyplývá podmínka zachování průchodu mezi budoucími budovami filharmonie a knihovny. (Obr. 11) E. Jiřičná: Vizualizace Kongresového centra Zlín soutěžní podklad, 2005 Nové stavby kongresového centra musí vedle svého účelu plnit jako komplex někdejší roli v území, funkci orientačního bodu-svorníku, kterou původní nároží plnilo, neboť k první budově v území se zbytek jeho zástavby kompozičně váže. Nová náplň, halový a etážový typ budovy, vylučují původní symetrii. Rozhodující pro účinek stavby v prostředí však není vztah symetrie, nýbrž jakýkoliv kompoziční vztah, dialog obou jejích částí povyšující dvě stavby na nový kompaktní celek. Pro

9 9 takový vztah je asymetrie objemová dokonce podmínkou a užití oblých forem u výlučné stavby v území zaplněném hranolovitými tělesy by bylo dokonce výhodou. Přímé převedení obou hranolovitých křídel původní Masarykovy školy do oválné formy ležící ve směru jejich původních podélných os však poněkud znejasňuje původní záměr, kterým ostatně byla symetrie. Dvě oválné stavby nestejné velikosti ležící bez vzájemného vztahu na místě původních bloků vypovídají leda o schematickém převodu nové látky do místa nabitého původně energií. Lokalitou školy T. G. M. jsme se zabývali v rámci soutěžního návrhu na regulaci centrální části Zlína (2005) a dospěli k závěru, že z nové náplně budov je nutno odvodit nový kompoziční princip zástavby této výlučné lokality (obr. 12). Změna vychází z užití dvou odlišných stavebních typů, protáhlé etážové knihovny a halového typu kongresového centra-filharmonie. Je nasnadě uvést oba stavební typy do lapidárního kompozičního vztahu na principu kontrastu - opozice tak, aby nový celek tvořil asymetrické nároží a současně protiváhu dostavby západního okraje náměstí Práce, zůstal tak pojítkem, součástí areálů škol, internátů i náměstí. (Obr. 12) Z. Chládek: Soutěžní návrh na regulaci centra Zlína perspektivní pohled, 2005 Není v silách památkové ochrany v rámci pasivního hodnotícího procesu územního řízení literární formou věrohodně a poučeně působit obecně přijatelnými argumenty. U veřejných budov s výše popsanou vahou v místním kontextu je nezbytné využít kritického myšlení architektů v rámci kvalitně obsazené soutěže, která je nejefektivnější cestou k výsledku. Zatím se zdá, že příležitost k obnově celistvosti moderního města nás zaskočila. Zdeněk Chládek architekt

10 10 Seznam použité literatury: /1 V. Šlapeta: Baťa architektura a urbanismus Katalog SG Zlín. Zlín 1991 /2 J. Hrůza: Teorie města. ČSAV Praha. 1.vydání, Praha 1965 /3 P. Novák: Zlínská architektura. 1. Vydání, Zlín 1993 /4 Z. Chládek: Zlín-urbanistická studie města, 1. Část, PRŮZKUM. Zlín 2002 /5 F. L. Gahura: Estetika architektury. Učební text, Zlin 1945 /6 L. Horňáková: František Lýdie Gahura. Katalog SG Zlín, Zlín 1998 /7 O. Starý a kol.: Československá architektura. Nakladatelství ČVÚ, 2. Vydání, Praha 1965 /8 M. Casciato: The Amsterdam School. 010 Publishers. Rotterdaam 1996