Vegetace a květena Tichého údolí, Roztockého háje a Sedleckých skal na severozápadním okraji Prahy

Transkript

1 Bohemia centralis, Praha, 10:29 206,1980 Vegetace a květena Tichého údolí, Roztockého háje a Sedleckých skal na severozápadním okraji Prahy Die Vegetation und Flora des Naturschutzgebietes Stiller Tal, Roztoky Hain und Sedlec Felsen JARMILA KUBÍ KOVÁ - MARTINA MOLÍKOVÁ VYMEZENÍ ÚZEMÍ A PŘEHLED PŘÍRODNÍCH PODMÍNEK Studované území se rozkládá na částech katastru Suchdola, Únětic, Roztok a Sedlce. Zaujímá údolí Únětického potoka od soutěsky Kozích hřbetů a Holého vrchu po jeho vtok do obce Roztoky, déle plochu Roztockého héje, Malého háje a skalní defilé Sedleckých skal na levém břehu Vltavy. Plocha území je 185 ha. Podle geomorfologického členění tvoří studované území část Pražské plošiny s nejvyšší nadmořskou výškou na Kozích hřbetech (300 m n.m.) a nejnižší kótou na úpatí Roztockého háje u Vltavy (190 m n.m.). Klimaticky území spadá na rozhraní teplé a mírně teplé oblasti, okrsků značených jako A 2 a B1 (A. VESECKÝ, 1958). Geologicky je území značně pestré. Největší část prudkých svahů tvoří proterozoické břidlice, v nichž vynikají žíly odlišných hornin. Z nich je nejvýraznější buližníkový hřbet Kozí hřbety, oddělený od Holého vrchu průrvou Únětického potoka. Buližník vystupuje na povrch na několika dalších omezených plochách na plošině Roztockého háje východně od hlavní cesty ze Suchdola do Roztok. Nad Spáleným mlýnem na jižním svahu vyniká nevelké žíla diabasu, na hřbetě nad restauraci Maxmiliánka a na Čihadle pak rozsáhlejší žíla diabasu a malé plocha porfyru. Pro vývoj vegetace jsou déle významné čtvrtohorní uloženiny - říční terasy, spraše a hlíny. Štěrky a štěrkopísky teras jsou uloženy na plošině Roztockého háje a na plošinách nad Tichým údolím, a to na jeho severní i jižní straně. 129

2 53. Mapa komplexu chráněných území Tiché údolí - Roztocký háj - Sedlecké skály s vyznačením lokalit fytocenologických snímků. 130

3 131

4 Velmi nápadně vystupují na sever od Trojanova mlýna na horní třetině jižně orientovaných svahů Krásné hory. Na místech v závětří převládajících západních větrů jsou uloženy spraše, a to zejména mocné závěje na východním svahu Holého vrchu a Kozích hřbetů, na svazích Malého háje západně od restaurace Maxmiliánka a téměř na celé plošině Roztockého háje. Též hrana Sedleckých skal je překryta sprašovou návěji ( FENCL a TYLŠ ms.). Dno Tichého údolí je vyplněno velmi mocnou vrstvou hlinitých sedimentů; u Trojanova mlýna je vrstva hluboká až 10 m (podle ústního sdělení dr. LOŽKA). Tím se dno údolí zvedá, tok se zpomaluje a celé niva údolí se zamokřuje. Prameny na západní straně Kozích hřbetů jsou podchyceny pro účely suchdolského vodovodu. Geobotanické rekonstrukční mapa (list Praha 1 : ) předpokládá na studovaném území teplomilné šipákové doubravy, dubohabrový les a acidofilní doubravy. HISTORIE ÚZEMÍ Nejstarší písemné doklady zde skutečně mluví o rozlehlém listnatém lese Luboca, který ležel na celém nynějším katastru Suchdola, Sedlece a Roztok a táhl se na sever k Levému Hradci a na západ k dnešnímu Liboci (který odvozuje své jméno od tohoto hvozdu). Listina z roku 1045 mluví o převodu tohoto lesa spolu s vladyckým dvorem v Suchdole z majetku knížecí přemyslovské rodiny do majetku kláštera panen benediktinek u sv. Jiří na Hradčanech. U části Roztockého háje se tedy dá předpokládat určitá kontinuita lesa až do dnešní doby. Jinde ovšem v blízkém okolí byla krajina osídlena již dávno před příchodem Slovanů. Z blízkého okolí pocházejí nálezy již ze starší doby kamenné, z interglaciálu (Letky, Sedlec - v cihelně). První zemědělci sem přišli již kolem roku 5000 před n.l. a osídlovali přednostně sprašové oblasti na sever od Prahy (nálezy v Praze-Bubenči). Ve 4. tisíciletí až v první polovině 3. tisiciletí jsou v okolí hojné nálezy tzv. řivnáčské kultury, lidu, který si budoval výšinné hradiště, např. Řivnáč u Levého Hradce nebo Zámky na pravém břehu Vltavy. V Lysolajích byly nalezeny pozůstatky kultury lidu se zvoncovými poháry z poloviny 3. tisíciletí. Z konce 3. tisíciletí pak pocházejí nálezy přímo z úpatí Holého vrchu u obce Únětice, které dala jméno široce rozšířené středoevropské únětické kultuře z doby bronzové. V 2. tisíciletí a v prvni polovině 1. tisíciletí jsou nálezy z nejbližšího okolí méně časté; význačné nálezy knovízské kultury u Tuchoměřic a Bubenče pocházejí teprve až ze starší doby železné. V druhé polovině 1. tisíciletí osídlili celou krajinu středních Čech Keltové, o 132

5 čemž svědčí nálezy v Letkách a v blízkém okolí. Germáni zanechali stopy svého osídlení v první pol. 1. tisíciletí n.l. v Bubenči, kde byly pece na tavení železa. Slované osídlili sever Prahy od 6. sto-letí n.l., kdy vybudovali osady na Zámcích, v Bubenči, Dejvicích, Veleslavíně, Šárce, na Levém Hradci atd. ( K. SKLENÁŘ, 1974). V historické době vedla přes Únětice v raně přemyslovské době tzv. Velká cesta, která obcházela Kozí hřbety a spojovala Levý Hradec a Pražský hrad. Samotné Tiché údolí u Trojanova mlýna křižovala tzv. zemská stezka, která se ještě nyní stále používá jako pěšina. Osidlováni samotného Suchdola, kde se připomíná vladycký dvorec již v 11. století, nepokračovalo rychle, nicméně počátkem 12. století zde byly mimo dvůr i 4 statky, 4 chalupy a několik domků, koncem 12. století vznikl mlýn, umístěný na místě současného Trojanova mlýna. Od 16. století se začaly rozmáhat chov i pastva ovci a již v předbělohorské době měli sedláci až 100 kusů ovci. I v pozdější době se dávala přednost chovu zvířat před pěstováním obilí; za Josefa II. bylo ve dvoře 1000 kusů ovcí a sedláci vlastnili 40 až 100 kusů. V polovině minulého století byl v Suchdole dvůr, dále 4 statky, 4 chalupy, 23 domkáři a 3 mlýny v údolí ( L. NAVRÁTIL, 1964). VLIVY OSÍDLENÍ NA VEGETACI Intenzívní pastva ovcí a skotu zanechala charakteristické stopy na vegetaci Tichého údolí. Svahy byly postupně odlesněny a vytvořily se druhově pestré druhotné skalní stepi a vřesoviště. Se změnou hospodaření, tj. postupně již od začátku tohoto století, kdy se začal klást větší důraz na pěstování zemědělských plodin, pastva se postupně snižovala, až v dnešní době ustala téměř úplně. Některé plochy pastvin a vřesovišť byly osázeny ovocnými sady; největším zásahem do přírody Tichého údolí však bylo neuvážené zalesnění značné plochy pastvin a vřesovišť převážně monokulturou borovic v 50. a 60. letech. Přírodovědecky velmi cenná, i když druhotná společenstva byla tak zničena až na malé plochy těžko zalesnitelných skalnatých ostrohu. Dno Tichého údolí je poznamenáno úpravami pro provoz tři mlýnů, dále zde byly vybudovány 2 rybníky a mlýnské náhony; olšiny byly redukovány jen na pruh podél potoka a ostatní niva byla přeměněna na louky. Tvářnost údolí změnily i dva větší lomy a několik malých lomů, které jsou nyní již mimo provoz. Roztocký háj rovněž měnil svou podobu. Na starších katastrálních mapách jsou okrajové svahy nad Roztokami a svahy k Vltavě odděleny jako samostatné parcely, které byly odlesněny a používaly se jako pastviny; znovu zalesněny byly poměrně nedávno, což lze 133

6 poznat i podle struktury, druhového složení a bylinného patra lese. Uvnitř lesa byla otevřena pískovna, kde se těžil, písek vltavské terasy, později byla plocha nad pískovnou upravena na park, kam byly vysazeny některé cizí dřeviny (šeříky, jírovce a akáty). Současnou poměrnou chudost bylinného patra celého háje na bohaté sprašové půdě může mít na svědomí i pastva v lese, které se běžně u nás provozovala do poloviny 18. století. Poměrně nejpůvodnější je vegetace Sedleckých skal, které pro svou strmost mohly sloužit pouze jako občasné pastva pro ovce a kozy, a to spíše jen jejich horní okraje. Úpatí skal bylo v minulém století poněkud porušeno stavbou železnice, ale přesto větší část skalní vegetace je zachována v dobrém stavu. Současné vegetace studovaného územního komplexu je tedy podstatně poznamenána činností člověka, a to jak v dávné minulosti, tak i v současnosti. Přesto nebo právě proto je velmi pestré a zajímavé, protože členitý terén umožňuje vývoj mnoha rostlinných společenstev, které obsahují mnoho ekologicky, fytogeograficky a floristicky cenných druhů. Literatura ke studovanému území není příliš rozsáhlá. Vzhledem k záměru studie - zachycení současného stavu vegetace a květeny - nebyly soustavně studovány staré floristické práce. U ČELAKOVSKÉHO (1870) lze nalézt pro jednotlivé zajímavější druhy údaje se širokým označením lokalit Roztoky, Únětice apod. Z novějších prací se studovaného území dotýká populární květena Dostálova (DOSTÁL, 1942) a disertační práce Duškova (DUŠEK, 1949). Teplomilné Skalní společenstva v území studovala ONDRÁKOVÁ ( 1950). Z nedávné doby jsou publikovány zajímavější floristické nálezy v práci SKALICKÉHO a SKALICKÉ ( ). Stručně se vegetací a květenou území zabývá publikace DOLEJŠ, KROPÁČOVÁ, PŘÍHODA, ROSA (1968) a STEJSKALOVÁ a JESLÍK ( 1975). METODIKA Přestože všechna vegetace studovaného území je velmi ovlivněná lidskou činností a hospodařením během tisíciletého osídlení okolí, lze u současné vegetace vystopovat její přirozené vztahy k substrátu a mikroklimatu. Byla použita metoda fytocenologických snímků podle curyšsko-montpeliérské školy, zejména na místech přirozenějších skal, skalních stepi a vřesovišť. Na plochách polí, sadů i luk a v umělých výsadbách dřevin se většinou prováděly pouze soupisy druhů. Pro potíže s určováním mechorostů nebylo mechové patro stanoveno. Mechorosty Tichého údolí by měly být objektem specielní studie odborníka. 134

7 Pedologické poměry vybraných rostlinných společenstev byly blíže studovány vyhloubením půdních sond a odebráním půdních vzorků z jednoho nebo více horizontů podle hloubky půdy. Půdní vzorky zpracovala laboratoř Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti v Opočně. Byly provedeny tyto rozbory: podíl skeletu a jemnozemě, zrnitost jemnozemě podle KOPECKÉHO, hodnoty nasycenosti sorpčního komplexu (S,H,T,V), stanovení přístupných minerálních živin (CaO, MgO, Na 20, K 20, P 205, Fe 203 ), stanovení uhlíku a dusíku a jejich vzájemného poměru, aktivního a výměnného ph. Metody půdních rozborů jsou podle HRAŠKA a kol. (1962). Studie v terénu se prováděly v letech ; k tomuto časovému období se proto též vztahují naše floristické údaje. SOUČASNÁ VEGETACE STUDOVANÉHO ÚZEMÍ Současné vegetace byla na základě zevrubného studia roztříděna do 17 mapovacích jednotek. Jejich obsah a rozsah je velmi rozmanitý, počínaje přirozenými a polopřirozenými společenstvy skal, skalních stepí, vřesovišť, přes teplomilné křoviny, louky, pobřežní vrbiny, k lesním společenstvům doubrav a dubohabřin, dále k druhotným lesním porostům, sadům, polím a ruderálním společenstvům v opuštěných lomech a pískovnách. POPIS MAPOVACÍCH JEDNOTEK Kostřavové a kavylové stepi (Festucion valesiacae KLIKA 1931) Tato společenstva patří k nejzajímavějším a nejpřirozenějším nelesním společenstvům (tab. 8). I když nesporně jejich plocha byla uměle rozšířena pastvou ovcí a koz, udržely se v nich některé reliktní druhy dřívějších kontinentálních stepí ranného holocénu. Vyskytují se v území ve dvou asociacích: 135

8 54. Mapa současné vegetace, vymapované v 17 mapovacích jednotkách: 1 - Festucion valesiacae, 2 - mezofilni varianta Festucion valesiacae, 3 - Alysso- Festucion pallentis, 4 - Cirsio-Brachypodion pinnati, 5 - Geranion sanguinei, 6 - Genistion, 7 - Hypejrico-Scleranthion perennis, 8 - Prunion fruticosae, 9 - Calthion, 10 - Salicion triandrae + Aegopodion, 11 - Alnion glutinosae, 12 - Quercion robori-petraeae, 13 - Carpinion, 14 - Quercion pubescentis, 15 - druhotné lesní porosty, 16 - sady a zahrady, 17 - pole (úhory), 18 - rybníky, 19 - plochy opuštěných lomů a pískoven, 20 - hranice studovaného území, 21 - pastviny. 136

9 137

10 Erysimo-Festucetum valesiacae KLIKA na jihozápadních a jihovýchodních svazích se sklony 20-30, na proterozoických břidlicích, výjimečně též na buližníkové suti obohacené spraší, obvykle na horních lemech skalnatých strání s hlubší půdou; pokryvnost je kolem 60 %, počty druhů ve společenstvu Festuco valesiacae-stipetum capillatae SILLINGER na hluboké půdě na vápnité sprašové závěji, pouze pod Holým vrchem a na severním konci Sedleckých skal; pokryvnost je kolem 100 %, počty druhů ve společenstvu Půdní sondy byly vykopány na 3 lokalitách společenstva Erysimo-Festucetum na ploše snímků 6 a 33 a na nesnímkované ploše tohoto společenstva pod vrcholem Sedleckých skal. Všechny tři sondy mají mělký půdní profil, hluboký cm, tvořený humusovým A- horizontem, který nasedá na hrubou suť a skálu. Dosti značný je podíl allochtonních částic, a to jak skeletu (drobné buližníkové úlomky pod Holým vrchem, říční oblázky starých vltavských teras na Sedleckých skalách), tak i jemnozemě (hlinité spraše). Humusové forma je moder, barva půdy tmavě hnědá, prokořenění velmi dobré, odumřelé části rostlin se nehromadí. Výsledky půdních rozborů jsou uvedeny v tabulce 9. Proto, aby bylo možno rozhodnout o zařazení těchto půd do půdního typu pararendsina nebo ranker, schází další pedologické rozbory, zejména studium mikrostruktury půd. Ve společenstvu Festuco-Stipetum capillatae byly vykopány také 3 sondy: na ploše snímku 32 na Sedleckých skalách, na ploše snímku 12 pod Holým vrchem a na nesnímkované ploše pod horní hranou jižního svahu Tichého údolí nad Velkým lomem. Jde, a to zejména u snímku 32 a 12, o hluboké sprašové návěje e homogenní hlinitou spraší bez skeletu, pouze s ojedinělými úlomky skal nebo s říčními oblázky, které sem napadaly s výše položených svahů. Profil byl polní lopatkou prokopán do 50 cm, ale sprašové závěj je ještě značně hlubší. Humusový horizont je rozlišen na vrchní A o horizont (0-10 cm) - tmavě hnědý se značným podílem rozkládajícího se detritu - a na A 1 horizont (10 cm a hlouběji) světleji hnědý, prokořeněný a oživený půdním edafonem. Humusové forma je mul, půda může být řazena do půdního typu černozem (viz tab. 9). Tato společenstva snímkovala též ONDRÁKOVÁ ( 1950).Ze Sedleckých skal uvádí 9 snímků a z Únětic 2 snímky. Chápe společenstvo široce a v rámci asociace Erysimo- Festucetum valesiacae odlišuje různé facie na základě svých dynamických skupin druhů. 138

11 Skalní stepi s kostřavou přitvrdlou (Alysso-Festucion pallentis MORAVEC 1967) Skalní stěny a prudké svahy s minerální vrstvou půdy a orientaci jihovýchod - jihozápad jsou stanovištěm společenstev ze svazu Alysso-Festucion pallentis. Vyskytuji se v několika asociacích v závislosti na mateřské hornině a na sklonu svahu (tab. 10): Alysso saxatilis-festucetum duriusculae KLIKA ex ČEŘOVSKÝ společenstva tařice skalní a kostřavy přitvrdlé jsou jen na nejstrmějších svazích skal (kolem 60 i více). Toto společenstvo je zejména dobře vyvinuto na Sedleckých skalách, kde jsou populace tařice skalní velmi početné. V Tichém údolí je toto společenstvo na skále z proterozoických břidlic v Malém háji, jinde na buližníkových skalách chybí. Allio montani-sedetum albi KLIKA společenstvo česneku horského a rozchodníku bílého se vyskytuje vždy na drobné suti v rýhách skal. Optimálně se vyvíjí na vápencích, diabasech, spilitech a jiných vápnitějších horninách. Ve zkoumaném území je pouze na menších plochách na Sedleckých skalách, kde v proterozoických břidlicích místy vystupuje vápnitá žíla. Alysso montani-potentilletum arenariae PREIS společenstvo tařice horské a mochny písečné je vzácné společenstvo, vázané na vápnitější horniny a na určitý typ rozpadu horniny a tvorby humusu; vzniká zde silně skeletovitá půda s malým obsahem humusu, které je minerálně značně bohatá. Vyskytuje se na jediném místě, a to na skalním ostrohu s diabasovou a porfyritovou žílou na Čihadle. Je to druhově nejbohatší společenstvo tohoto svazu. Vyskytuje se též na výchozech porfyritu na pravém břehu Vltavy na skalním defilé v Podhoří (KUBÍKOVÁ, 1976). Seseli-Festucetum glaucae KLIKA společenstvo seselu šedého a kostřavy přitvrdlé je dosti rozšířené v Tichém údolí od Holého vrchu ke Spálenému mlýnu; vyskytuje se také na Sedleckých skalách. Roste vždy na málo zvětralém skalním podkladu, bez drobného štěrku a suti a bez obohacení allochtonním materiálem spraší. Roste jinde ve středních Čechách jak na vápnitých, tak i na silně kyselých horninách. Některé jeho ochuzená společenstva tvoří přechod ke společenstvům acidofilní skalní stepi svazu Hyperico- Scleranthion perennis (viz snímek 36). Toto společenstvo chápeme v širokém pojetí KLIKOVĚ, nikoliv ve vymezení uváděném KOLBEKEM (1975 : 24). Společenstvo Seseli-Festucetum duriusculae uvádí z Kozích hřbetů též ONDRAKOVÁ (1950) a dokládá je 1 snímkem. 139

12 Půdní poměry jednotlivých společenstev ukazuje tabulka 11. Rozbory ukázaly velmi dobře rozdílnost jednotlivých stanovišť, zejména v obsahu dostupných živin, na který velmi citlivě reagují některé vápnomilné druhy (např. Biscutella laevigata roste v celém území pouze na diabasové žíle bohaté na CaO). Půdy jsou mělké, typu ranker, humusová forma je obvykle moder (tvoří jej trusinky drobných živočichů). Pastviny s válečkou prapořitou (Cirsio-Brachypodion pinnati KLIKA et HADAČ 1944) Jsou to typicky druhotná společenstva na hlubší půdě, obvykle na zazemněné suti, na místech hlinitých náplavů starých říčních teras apod. V dávno osídleném území Tichého údolí se vyskytují v úvozech starých cest, zejména u tzv. zemské stezky, která křižuje údolí u Trojanova mlýna. Dále se vyskytují na severozápadním úpatí Kozích hřbetů, dříve jistě v souvislém pruhu, nyní ustupují pod vysazenými lesními porosty. Jejich další lokality na rozhraní Sedleckých skal a Roztockého háje byly též v minulých 20 letech poškozeny zalesněním. Dosud zachovalá společenstva lze řadit do společenstva Scabioso-Brachypodietum pinnati KLIKA 1932 (synonymum Festuco-Brachypodietum MAHN 1959). Fytocenologické snímky jsou uvedeny v tabulce 12. Půdy jsou hluboké, s odlišeným A a B horizontem; je možné je řadit do typu hnědozem, humusová forma je mul. Rozbory z půdních sond jsou v tabulce 13. ONDRÁKOVÁ (1950), která studovala toto společenstvo v dolním Povltaví, uvádí oblast Tichého údolí, Sedlece a Roztok jako území s největším rozšířením porostů válečky prapořité v dolním Povltaví. V současné době, vzhledem ke stále pokračujícímu zarůstání dřevinami, se tyto porosty značně zmenšily. Společenstva skalních rýh s kakostem krvavým (Geranion sanguinei R.T., 1961) Vzácné přirozené společenstvo skalních erozních rýh se vyskytuje pouze na menší ploše v jižní části Sedleckých skal. Charakterizuje je dále uvedený snímek, který je možno řadit do společenstva Dictamno-Geranietum WANDELBEROER 1954: Snímek 29 - Sedlecké skály, proterozoické břidlice; orientace svahu jihozápad, sklon 45, suť erozního zářezu; plocha 10 m 2, pokryvnost keřového patra 40 %, bylinného patra 95 %; : 140

13 E 2 - Cerasus mahaleb 3, Cerasus fruticosa +, E 1 - Geranium sanguineum 4, Brachypodium pinnatum +, Dictamnus albus +, Asperula glauca +, Erysimum crepidifolium +, Potentilla arenaria +, Cyanus triumfettii +, Campanula rapunculoides +, Sedum maximum +, Veronica teucrium +, Salvia pratensis 1, Polygonatum odoratum +, Hieracium racemosum +, Stachys recta +, Verbascum lychnitis +, Achillea millefolium +, Koeleria gracilis +, Arrhenatherum elatior +. Toto společenstvo, vzácné na Sedleckých skalách, je velmi hojné na protějším břehu Vltavy na skalách v Podhoří ( KUBÍKOVÁ, 1976 ). Vřesoviště (Calluno-Genistion DUVIGNEAUD 1944 (popř. Euphorbio-Callunion SCHUBERT 1960)) Vřesoviště byla v minulosti charakteristickým prvkem severních svahů Tichého údolí a Kozích hřbetů i severních svahů Roztockého háje a některých skalních ostrohů Sedleckých skal. Jsou to vesměs druhotná společenstva, vzniklá na místě lesa během pastvy trvající staletí. Toto charakteristické společenstvo, které obsahovalo i některé druhy vzácné v nížině, jako např. smilku tuhou (Nardus stricta) a několik vlhkomilnějších druhů se subatlantským rozšířením, např. Sieglingia decumbens, bylo na konci padesátých let neuváženým způsobem zmeliorováno výsadbou borovice. V současnosti jsou zde pouhé zbytky vřesovišť na strmějších ostrozích, které však i tak zarůstají přirozenou sukcesí břízami a růžemi. Pro uchování tohoto společenstva bude nutno pravidelně provádět regulační zásahy. Porosty vřesu na jižních svazích údolí vyhledávají výchozy buližníku nebo velmi kyselé břidlice. Charakteristické pro porost vřesu je nahromadění špatně rozloženého kyselého humusu v povrchové vrstvě půdy, kde pak ph klesá až o jeden stupen proti hodnotám v podloží. Přiřazení tohoto společenstva k určitému syntaxonu je obtížné. V Čechách se studiem těchto vřesovišť dosud nikdo více nezabýval. V NDR jsou podobné porosty, v nichž se v porostech vřesu mísí druhy s různými ekologickými nároky a různého fytogeografického rozšíření, řazeny SCHUBERTEM (1960) do svazu Euphorbio-Callunion SCHUB a do společenstva Euphorbio-Callunetum; PASSARGE ( 1964 ) podobné porosty řadí též do svazu Euphorbio-Callunion SCHUBERT 1960, ale do provizorního společenstva Potentilla-Calluna. OBERDORFER ( 1970) má v přehledu svazů a společenstev pro atlantské keříčkové porosty svaz Calluno-Genistion DUVIGN. 1944, stejně jako HOLUB, HEJNÝ, MORAVEC a NEUHÄUSL (1967). Na základě studia vřesovišť v NDR (okolí Halle, Harslebener, Berge a 141

14 další) KUBÍKOVOU a při srovnání našeho materiálu s prací BÖHNERTA (1974) považujeme za správné přiřadit naše snímky do společenstva Euphorbio-Callunetum SCHUBERT Tomuto společenstvu nejlépe odpovídá snímek 25 v tabulce 14. Snímek 30 má zřetelné vztahy ke společenstvu Filipendulo-Helictotrichetum pratensis MAHN 1965, které obsahuje vlhčí a eutrofnější úpatí svahů vřesovišť v NDR. Fytocenologické snímky jsou uvedeny v tabulce 13 a půdní rozbory v tabulce 15. Půdní typ tohoto společenstva je ranker až hnědozem, forma humusu je mor a moder. Acidofilní skalní stepi (Hyperico-Scleranthion perennis MORAVEC 1967 ( popřipadě Polytricho-Festucion cinereae SCHUBERT 1974)) Takzvané skalní acidofilní stepi jsou skalní společenstva extrémně kyselých hornin nebo extrémně erodovaných skalních hřbetů. Jsou to společenstva často s malou pokryvností, tvořená směsí acidofilních a psammofilních druhů společně s některými xerotermními druhy. Na jižních svazích navazují na bohatší společenstva skalních stepí svazu Alysso-Festucion pallentis, a proto jsou tyto fytocenologické snímky uvedeny ve společné tabulce 10. ONDRÁKOVÁ (1950) studovala na dolní Vltavě toto extrémní společenstvo, které podrobně popisuje ekologicky a cenologicky a definuje je jako nové společenstvo Festuca duriuscula-scleranthus perennis. Toto lokální společenstvo se ekologicky blíží podobným společenstvům na erodovaných kyselých skalních podkladech, např. Thymo angustifoliae- Festucetum cinereae MAHN 1959 z jižní části NDR, Polytricho (pilifero)-scleranthetum perennis MORAVEC 1967 z povodí Otavy a společenstvům ze střední Vltavy z práce KOSINOVÉ-KUČEROVÉ (1964). Ze srovnání snímkového materiálu vyplynulo, že společenstvům studovaným v této práci nejlépe odpovídá popis u ONDRÁKOVÉ (1950). Proto naše snímky řadíme do společenstva Festuco-Scleranthetum perennis ONDRÁKOVÁ ex KUBÍKOVÁ hoc loco a jako typový snímek společenstva určujeme snímek 21 v tabulce 10. ONDRÁKOVÁ popisuje společenstvo na základě 13 snímků, z nichž 5 snímků je ze Sedleckých skal a 1 snímek z Kozích hřbetů. Jako druhovou kombinaci uvádí tyto druhy: Festuca duriuscula (F. pallens HOST), Scleranthus perennis, Rumex acetosella (Acetosella vulgaris agg.), Hieracium echioides, Dianthus carthusianorum, Euphorbia cypariasias, Koeleria gracilis, Centaurea scabiosa (Cyanus scabiosa), Centaurea rhenana (Cyanus stoebe subsp.rhenanus). Zařazení do vyšších syntaxonů neprovádí. 142

15 Snímek 10, zařazený v tabulce 12 též do Festuco-Scleranthetum perennis, má vlivem půdních podmínek zřetelné vztahy ke společenstvům písčin a zejména ke společenstvu Pestuco cinereae-corynephoretum SCHUBERT Tyto porosty se vyskytují maloplošně na výchozu Zdibské terasy, která se skládá z hrubého štěrku a písku a vystupuje na Krásné hoře. Pro malou rozlohu nebyly písčiny rozlišeny jako samostatné jednotka, na jejich výskyt je však třeba zvlášť upozornit. Festuco-Scleranthetum perennis se vyskytuje v Tichém údolí na buližnících a na kyselých břidlicích. Na Sedleckých skalách nebylo v současnosti toto společenstvo v typické podobě zaznamenáno. Je tomu tak možná proto, že Sedlecké skály jsou poměrně málo navštěvovány a vrcholové plošiny málo erodovány a plochy zaznamenané ONDRÁKOVOU na konci čtyřicátých let přešly sukcesním vývojem na bohatší společenstva skalních stepí, a to pravděpodobně na společenstvo Seseli-Festucetum duriueculae. V údolí Vltavy se však skalní společenstva Festuco -Scleranthetum perennis vyskytují na více místech (PIVNIČKOVÁ, 1971 a KUBÍKOVÁ, 1976). Směrem k jihu Čech teplomilné druhy postupně ubývají a Festuca pallens je postupně vystřídána druhem Festuca ovina (KOSINOVÁ -KUČEROVÁ, 1964, MORAVEC, 1967). Teplomilné křoviny (Prunion fruticosae TX a Berberidion Br.-Bl. 1950) Značnou část skalnatých svahů na jižních expozicích zaujímají porosty teplomilných křovin. Lemují jihovýchodní svahy Kozích hřbetů a Holého vrchu, břidlicové svahy mezi Trojanovým a Spáleným mlýnem, ostroh Čihadlo a zejména pokrývají skalnaté srázy Sedleckých skal; Snímek 2 - Holý vrch, proterozoické břidlice; orientace svahu jihozápad, sklon 40, jemná suť asi 15 m nade dnem údolí; plocha snímku 100 m 2, pokryvnost keřového patra 50 %, bylinného patra 20 %, výška keřů 1,5 až 3 m; (složení druhů je ovlivněno výsadbou Cerasus mahaleb): E 2 - Cerasus mahaleb 90 %, Rosa canina +, Cotoneaster integerrima +, Cornus sanguinea 5 %, Prunus spinosa +, Carpinus betulus 5 %, Crataegus sp. +, Cerasus avium r, Fraxinus excelsior r, Frangila alnus r, Robinia pseudacacia pj E, - Brachypodium pinnatum 1, Teucrium chamaedrys +, Hieracium pilosella +, Sanguisorba minor +, Arrhenatherum elatius 1, Euphorbia cyparissias +, Hieracium lachenalii +, Thymus praecox +, Galium pumilum r, Festuca pallens r, Poa angustifolia +, Dactylis glomerata +, Medicago falcata 143

16 r, Koeleria gracilis r, Fragaria viridis +, Viola hirta +, Seseli hippomarathrum- r, Cyanus stoebe subsp. rhenanus, Anthoxanthum odoratum +, Hypericum perforatimi r, Avenella flexuosa r, Potentilla arenaria r, Carex humilis +. Snímek 39 - Sedlecké skály, proterozoické břidlice; orientace svahu východ, sklon svahu 30-40, střední část skal asi 40 m nad tratí; plocha snímku 100 m 2, pokryvnost keřového patra 90 %, bylinného patra 15 %, výška keřů až 2,5 m; : E 2 - Prunus spinosa 1, Berberis vulgaris 2, Cornus sanguinea 4, Crataegus sp. 2, Rhamnus cathartica 1, Quercus robur 1, Cotoneaster integerrima +, Ligustrum vulgare 2, Rosa sp. l; E 1 - Bupleurum falcatum +, Euphorbia cyparissias +, Hieracium lachenalii 1, Hypericum perforatum +, Thymus pannonicus +, Poa nemoralis +, Campanula rapunculoides 1, Stachys recta +, Arabis hirsuta +, Arrhenatherum elatius +, Viola hirta +, Sedum maximum +. Mimo dřeviny uvedené ve snímcích se vyskytuje na Sedleckých skalách vzácně Cerasus fruticosa a Cornus mas, dosti hojně Sorbus aria a S. torminalis. Cerasus mahaleb zde byla vysazena a značně se rozrostla na více místech. Význačné jsou hlohy, které pro svou taxonomickou složitost nebyly podrobněji určovány. Zejména v Tichém údolí jsou hojné růže, které byly určeny V. VĚTVIČKOU. Rosa rubiginosa je iniciální dřevinou, které zarůstá volná travnatá místa a zahajuje sukcesi dřevin na dříve intenzivně vypásaných svazích. Na tento druh se pak váží hlohy, svída a v jejich zástinu vyrůstají jasany a duby. K přesnému sledování sukcese dřevin na skalních stepích byly nad Spáleným mlýnem na jižním svahu založeny trvalé plochy, které se budou průběžně sledovat v budoucnu. Údolní vlhké louky (Calthion TX. 1937) V údolí, které bylo již po staletí osídleno, byly údolní lužní lesy již dávno změněny na kulturní louky a tok potoka byl též upraven pro potřeby tří mlýnů. V poslední době se louky pravidelně neobhospodařují, část jich zarůstá rákosem, porosty vrb a olší; část luk byla naopak zmeliorována hlubokými příkopy. V létě roku 1975 rostly na louce tyto druhy: Dactylis glomerata, Festuca pratensis, Poa pratensis, Poa trivialis, Arrhenatherum elatius, Holcus lanatus, Deschampsia caespitosa, Juncus inflexus, Juncus articulatus, Carex hirta, Carex distiche, C.acutiformis, C.gracilia, Phragmites communis, Equisetum palustre, Potentilla anserina, Plantago major, Anthriscus silvestris, Aegopodium podagraria, Urtica dioica, Heracleum sphondylium, Ranunculus acer, Taraxacum officinale, Trifolium pratense, Plantago media, Tussilago farfara, Trifolium hybridum, Galium mollugo, Achillea 144

17 millefolium, Cerastium vulgare ssp. triviale, Vicia sepium, Geranium pratense, Cirsium oleraceum, Pimpinella major, Trisetum flavescens, Veronica chamaedrys, Calamagrostis epigeios, Convolvulus arvense, Pastinaca sativa, Mentha longifolia, Lycopus europaeua, Lysimachia vulgaris, Caltha palustris, Angelica silvestris, Galium verum, Symphytum officinale, Colchicum autumnale, Chaerophyllum aromaticum, Cirsium canum, Cirsium arvense, Stellaria nemorum, Arctium lappa, Artemisia vulgaris. Půdy těchto luk se vyvíjejí na hlubokých údolních sedimentech. Tyto sedimenty studuje V. LOŽEK. V jeho 2 m hluboké sondě v louce pod Kozími hřbety jsou asi v hloubce 50 cm polohy vysrážených pěnovců. Rozbor vzorků odebraných ze tří hloubek této sondy ukazuje rozdílný chemismus jednotlivých půdních vrstev (tabulka 16). Olšiny a břehové porosty podél Únětického potoka (Alnion glutinosae (MALCUIT 1929) MEYER DREES 1936, Salicion triandrae MÜLLER et GÖRS 1958, Aegopodion TX. 1967) Únětický potok je po celé své délce v Tichém údolí lemován různými vlhkomilnými společenstvy. Olšiny jsou zachovány jen na nevelké ploše mezi Spáleným mlýnem a zbořeništěm bývalého Tůmova mlýna. Jejich složeni je uvedeno v tomto floristickém seznamu: Dřeviny - Alnus glutinosa, Fraxinus excelsior, Salix fragilis, Sambucus nigra, Rubus caesius; Byliny - Aegopodium podagraria, Anthriscus silvestris, Cirsium oleraceum, Geranium pratense, Ranunculus acer, Angelica silvestris, Cerastium vulgare, Urtica dioica, Mentha longifolia, Alopecurus pratensis, Geranium palustre, Armoracia rusticana, Ranunculus repens, Heracleum sphondylium, Scrophularia umbrosa, Alliaria officinalis, Potentilla anserina, Galium aparine, Arctium lappa, Galeopsis pubescens, Roegneria canina, Geum urbanum, Plantago media, Impatiens parviflora, I. roylei, Lamium purpureum, Veronica beccabunga, Festuca gigantea, Lycopus europaeus, Torilis japonica, Chaerophyllum aromaticum. Menší pruh olšiny též roste proti proudu potoka nad Trojanovým mlýnem: Alnus glutinosa, Corylus avellana, Cornus sanguinea, Sambucus nigra, Salix fragilis, Aegopodium podagraria, Ficaria verna, Anemone nemorosa, Veronica hederifolia, Allium scorodoprassum, Urtica dioica, Viola odorata, Chelidonium majus, Chaerophyllum aromaticum, Veronica beccabunga, Crataegus sp., Heracleum sphondylium, Campanula rapunculoides, Geum urbanum, Geranium robertianum, 145

18 Alliaria officinalis, Impatiens parviflora, Angelica silvestris, Leucojum vernum (pravděpodobně zplanělé). Mezi Trojanovým a bývalým Tůmovým mlýnem potok často vybřehuje, vznikají přemokřené močály, jež zarůstají rákosem (Phragmites communis), který jako silná dominanta omezuje veškerý jiný porost. Vlastní břehy v tomto úseku zarůstají křovitými vrbami, z nichž byla určena pouze Salix fragilis a Salix alba; pravděpodobně zde však bude více taxonů. Olšiny jsou směrem do luk nebo podél cest lemovány nitrofilními společenstvy ze svazu Aegopodion podagrariae TX. 1967, která je možno přiřadit do společenstva Chaerophylletum aromatici NEUHÄSLOVÁ-NOVOTNÁ Z., NEUHÄUSL R., HEJNÝ S., 1969: Snímek 42 - Tiché údolí, lem bývalého mlýnského náhonu s porostem olše na březích blíže trafostanice pod Kozími hřbety, náplav na dně údolí; plocha snímku 3 x 10 m, pokryvnost bylinného patra 95 %; : Urtica dioica 4, Dactylis glomerata 1, Heracleum sphondylium 1, Galium verum +, Phleum pratense +, Galium aparine 1, Arrhenatherum elatius +, Angelica silvestris +, Arctium lappa 1, Calystegia sepium 1, Cirsium arvense 2, Torilis japonica 1, Chaerophyllum aromaticum 1, Elytrigia repens 1, Achillea millefolium +, Geranium pratense 1, Cirsium canum 1, Mentha x verticillata 1, Vicia sepium +, Poa pratense 1, Lycopus europaeus 1, Galeopsis tetrahit 1, Potentilla reptans +, Phragmites communis +. Podobné nitrofilní lemy se vyskytují i v bočním údolí pod Kozími hřbety a průběžně v menších fragmentech podél cesty u potoka mezi Trojanovým mlýnem a restauraci Maxmiliánka. Lesní porosty na kyselých horninách, doubravy a březové doubravy (Genisto germanicae-quercion R. NEUH. et Z. NEUH. 1967) Na severozápadních svazích Kozích hřbetů a Holého vrchu rostou floristicky chudé březové iniciální lesní porosty na prudkých suťovitých svazích. V zástinu ostrých hřebenů Kozích hřbetů zde rostou i acidofilní druhy, jako např. borůvka (Vaccinium myrtillus), které jsou v této sprašové teplé oblasti velmi vzácné: Snímek 46 - Kozí hřbety; severozápadní svah asi 10 m pod vrcholem hřbetu, sklon 45 ; plocha snímku 30 m 2, pokryvnost stromového patra 20 %, bylinného patra 50 %; : 146

19 E 3 - Betula verrucosa, E 1 - Vaccinium myrtillus 2, Avenella flexuosa 3,Calluna vulgaris +, Sorbus aucuparia juv. +, Hieracium racemosum 1. Půda je mělký ranker, půdní rozbory z tohoto stanoviště jsou uvedeny v tabulce 16. Mírněji svažité svahy na úpatí Kozích hřbetů představují v současnosti přirozené sukcesní stadium zarůstáni pastviny s válečkou prapořitou, náletem břízy a dalších dřevin: Snímek 26 - Kozí hřbety, úpatí; jihozápadní okraj Kozích hřbetů poblíž silnice Suchdol- Horoměřice, buližníkové suť; orientace severozápad, sklon 20-25, plocha snímku 200 m 2, pokryvnost stromového patra 50 %, keřového patra 20 %, bylinného patra 80 %, výška stromů 10 m, keřů 3 m, : E 3 - Betula verrucosa 3, E 2 - Populus tremula 1, Sorbus aucuparia +, Betula verrucosa 2, Sambucus nigra +, Quercus robur +, Frangila alnus +, E 1 - Brachypodium pinnatum 2, Dactylis glomerata 1, Festuca sulcata 2, Agrostis tenuis 2, Avenella flexuoea 2, Campanula rotundifolia +, Hieracium lachenalii +, Hieracium racemosum +, Jacea vulgaris +, Sanguisorba minor +, Pimpinella saxifraga +, Euphorbia cyparissias 1, Hypericum perforatum 1, Galium pumilum 1, Leontodon hispidus 1, Achillea millefolium 1, Viola sp. 1, Filipendula vulgaris +, Trifolium montanum +, Trifolium pratense +, Helianthemum ovatum +, Cirsium acaule +, Sieglingia decumbens 1, Anthoxanthum odoratum +, Roegneria canina +. Severozápadní svahy Roztockého háje, kde vystupují proterozoické břidlice a místy též buližník, výchozy buližníku na jižním okraji háje a část plošiny háje pokryté štěrky říční terasy, porůstá kyselá doubrava, které může být řazena do společenstva Luzulo albidae- Quercetum ( HILITZER 1932 ) PASSARGE 1953: Snímek 16 - Roztocký háj, svahy mezi Vyhlídkou a Čihadlem, proterozoické břidlice a buližníky; orientace svahu sever, sklon svahu 30-35, asi 15 m nade dnem údolí; plocha snímku 100 m 2, pokryvnost stromového patra 80 %, bylinného patra 50 %, výška stromů 15 m; : E 3 - Quercus robur 3, Quercus petraea 3, Carpinus betulue 3, Sorbus aucuparia +, Betula verrucosa +, Tilia cordata +; E 1 - Avenella flexuosa 2, Festuca ovina 2, Melampyrum pratense 1, Luzula nemorosa 2, Hieracium silvaticum 1, Vaccinium myrtillus 2, Impatiens parviflora +, Moehringia trinervia 1, Campanula rotundifolia

20 Porosty společenstva Luzula-Quercetum na plošině Roztockého háje na říčních štěrcích jsou ještě chudší; v bylinném patře tam roste prakticky pouze Avenella flexuosa a Festuca ovina, Z těchto míst se též odebral půdní vzorek (č. 22); rankerová půda měla asi 5cm humusový horizont ze surového humusu s velmi vysokým poměrem C : N (viz tab. 16), který navazoval na ulehlý štěrkopískový náplav. Dubohabrový les (Carpinion betuli ( MAYER 1937) OBERDORFER 1953) Dubohabrový les zaujímá větší plochy Velkého a Malého háje, tam, kde se na jihovýchodních sklonech v závětří západních větrů uložila vrstva spraše na kyselé břidlice a buližníky. I tak je bylinné patro chudé, většinou dominuje Poa nemoralis ve Velkém háji, v Malém háji jsou naopak značné rozlohy téměř "nahých" habřin místy s koloniemi Convalaria majalis: Snímek 41 - Roztocký háj, jižní část plošiny nad svahy k Vltavě; orientace svahu východ, sklon svahu 13, částečně rozvolněný nestejnověký lesní porost, dominují dva staré duby; plocha snímku 400 m 2, půdní typ parahnědozem na spraši; : E 3 alfa (pokryvnost 50 %, výška m) - Quercus robur 3; E 3 beta (pokryvnost 70 %, výška m) - Quercus robur 2, Carpinus betulus 4; E 2 (pokryvnost 15 %, výška 2-3 m) - Carpinus betulus 2; E 1 (pokryvnost 30 %) -Quercus robur juv. 1, Anemone nemorosa 1, Polygonatum multiflorum 1, Impatiens parviflora 2, Rubus fruticosa 1, Carpinus betulus juv. +, Sambucus nigra juv. +, Luzula nemorosa +, Poa nemoralis +, Tilia cordata juv. Toto společenstvo je pro svou chudost dosti obtížně zařaditelné; vzhledem k dobrým půdním podmínkám lze je zařadit do širokého společenstva Galio-Carpinetum OBERDORFER Zajímavý je půdní profil, který tvoří jemná hlinitá spraš (nejméně do hloubky 1 m, přesné hloubka profilu nemohla být pro nedostatečné nářadí vykopána), značně vápnitá, s vysokým obsahem uhličitanů a s vysokým procentem sycení sorpčního komplexu (viz tab. 16). Půdní typ je parahnědozem, vzniklá na černozemi pod lesním porostem; přes tyto velmi příznivé půdní podmínky je nápadná chudost bylinného patra, což svědčí o dlouhodobém nepříznivém ovlivnění tohoto poměrně nevelkého lesního porostu v zemědělské odlesněné krajině (např. záměnou dřevin, pastvou v lese, hrabáním steliva apod.). Teplomilná zakrslá doubrava (Quercion pubescenti-petraeae BR.-BL. 1931) 148

21 Maloplošně na skalním ostrohu severovýchodně od Spáleného mlýna, na Vyhlídce a rovněž i na jednotlivých plochách Sedleckých skal se vyskytuji porosty keřovitých dubů s podrostem teplomilných keřů a bylin, které lze označit jako zakrslou teplomilnou doubravu. Na Vyhlídce rostou tyto druhy: Quercus robur a Q. petraea (Q. pubescens v tomto území chybí), z význačných teplomilných keřů roztroušeně Cornus mas, dále Cotoneaster integerrima, Fraxinus excelsior, Rosa sp., Rhamnus cathartica, Sorbus aucuparia, Acer campestre, Cornus sanguinea, Prunus spinosa, Carpinus betulus. V podrostu pak roste mnoho teplomilných a některých acidofilnlch rostlin: Anthericum liliago, Carex humilis, Festuca ovina, Festuca glauca, Campanula rotundifolia, Dianthus carthusianorum, Hieracium pallidum, Hieracium racemosum, Viscaria vulgaris, Seseli osseum, Achillea millefolium, Alyssum saxatile, Euphorbia cyparissias, Potentilla arenaria, Cynanchum vincetoxicum, Dictamnus albus, Cyanus stoebe subsp. rhenanus, Pulsatilla pratensis subsp. nigricans, Asplenium septentrionale, Asperula glauca, Allium montanum, Artemisia campestris, Stachys recta, Viola hirta, Teucrium chamaedrys, Thymus praecox, Sedum rupestre, S. sexangulare, Calamintha acinos, Polygonatum odoratum, Lactuca perennis, Sanguisorba minor, Polypodium vulgare, Sedum telephium subsp. maximum, Asplenium trichomanes; Acetosella vulgaris, Avenella flexuosa, Scleranthus perennis, Calluna vulgaris, Armeria elongata, Agrostis tenuìs, Antennsria dioica, Hieracium pilosella. Tyto porosty zakrslých doubrav je možno řadit ke společenstvu Cynancho- Quercetum PASSARGE Druhotné lesní porosty V nedávné době byly monokulturou borovice zalesněny severní svahy Tichého údolí s vřesovišti, část pastvin na jižních svazích byla zalesněna dubem a borovicí. Staršího data jsou akátové a smrkové porosty na Kozích hřbetech, akátové porosty na Holém vrchu a různorodé zalesnění lípou, dubem, borovicí a modřínem na severních a východních svazích Roztockého háje i na menších plochách v samotném háji. Všechny tyto druhotné porosty velmi negativně ovlivnily vegetaci jednotlivých lokalit, které původně byla velmi druhově pestrá; jejich bylinné patro je velmi chudé nebo není žádné a do starších, již prosvětlených porostů pak pronikají pouze neofyty, jako je Impatiens parviflora. 149

22 SADY A ZAHRADY V sadech na jižních svazích Tichého údolí, na Holém vrchu a nad Sedleckými skalami je zachována pestrá vegetace teplomilných pastvin a luk. Jsou zde jak druhy společenstva Scabioso-Brachypodietum, tak i druhy ovsíkových luk ze svazu Arrhenatherion. Záleží na místních podmínkách, zda převládne ovsík vyvýšený nebo válečka prapořitá. V zahradách chat podle Únětického potoka a u Trojanova mlýna je vegetace zcela antropicky podmíněná. Představu o floristickém sležení lučních porostů v sadech dává floristický seznam pořízený pod kaplí sv. Václava: Festuca sulcata, Euphorbia cypariasias, Eryngium campestre, Achillea millefolium, Pimpinella saxifraga; Avenella flexuosa, Rhinanthus minor, Plantago lanceolata, Dianthus carthusianorvun, Hypericum perforatum, Arrhenatherum elatius, Galium verum, Hieracium recemosum, Hieracium pilosella, Torilis japonica, Odontites rubra, Jacea vulgaris, Campanula rotundifolia, Lotus corniculatue, Acetosella vulgaris. POLE A ÚHORY Ve studovaném území je zahrnuta malá plocha pole u Trojanova mlýna, obhospodařovaná tradičním způsobem s koňským potahem. Nepoužívá se zde zřejmě větší množství herbicidů, protože jsou zde dosud zachované plevelová společenstva. V rámci této práce se však tato společenstva podrobněji nestudovala. Z dříve obdělávaných polí byl ponechán ladem pozemek v severním svahu nad bývalým Tůmovým mlýnem. V současné době je zarostlý vysokým porostem ovsíku vyvýšeného, růžemi a hlohy. RYBNÍKY Ve studovaném území je rybník u Trojanova mlýna, který leží na soukromém pozemku; okrajově se území dotýká rybník pod Holým vrchem, u bývalého Tůmova mlýna je malý zarostlý rybníček. Rybníky jsou lemovány úzkým pruhem rákosu a lesknice rákosovité, třtiny křovištní a dalších rostlin vyskytujících se též na vlhkých loukách. DNA OPUŠTĚNÝCH LOMŮ Dna opuštěných lomů, zarovnaná po skončení těžby drobným štěrkem, zarůstají druhy teplomilných skalních stepí, které snášejí kamenitou půdu bez humusu a nedostatek 150

23 vláhy. Představu o druhovém složení den lomů s pokryvností asi 15 % dává zápis z lomu u Spáleného mlýna: Achillea millefolium, Plantago lanceolata, P. media, Artemisia vulgaris, Potentilla arenaria, Cyanus stoebe subsp. rhenanus, Festuca glauca, Medicago lupulina, Arenaria serpyllifolia, Hieracium pilosella, Potentilla argentea, Poa compressa, Digitaria ischaemum, Seteria viridis, Scabiosa ochroleuca, Taraxacum officinale, Sedum boloniense, S. telephium s. lat., S. album, Hypericum perforatum, Bromus tectorum, Pimpinella saxifraga, Koeleria gracilis, Dactylis glomerata, Trifolium arvense, Verbascum thapsus, Thymus sp. V této práci jsme se snažili pokud možno podrobně zachytit dosavadní stav vegetace vymezeného studovaného území. Hlavní pozornost byla věnována přirozeným, a polopřirozeným společenstvům jako neobnovitelným a nenahraditelným prvkům vegetace. Menší pozornost byla věnovaná antropickým plevelovým a ruderálním společenstvům, společenstvům sešlapávaných cest apod., která sice jsou též ve studovaném území vyvinuta, ale nejsou hlavním důvodem jeho ochrany. Jak již bylo vysvětleno, byla všechna teplomilná společenstva po staletí pod větším nebo menším vlivem člověka a jeho hospodářských zvířat. V současné době se jejich využívání podstatně změnilo, a tím se bude měnit i jejich struktura. Proto byla zatím založena jedna trvalá plocha, na které se budou průběžně sledovat změny. Další plochy budou postupně založeny. Podrobněji se také sledovaly změny ve struktuře vřesovišť. POPIS ZALOŽENÉ TRVALÉ PLOCHY V roce 1977 byla severně od Spáleného mlýna založena trvalá plocha velikosti 14 x 12 m pro zachycení změn vegetace. Tato plocha byla vybrána v mapovací jednotce 1, tj. v kostřavové stepi; konkrétní porost může být zařazen do společenstva Erysimo-Festucetum valesiacae. Plocha je situována v horní třetině svahu, má kontakt s lemovými keřovými porosty a navazuje na Malý háj. Svah je orientován k jihu a mé sklon 32. V této ploše byla ve čtvercové metrové síti vyznačena poloha jednotlivých dřevin roztroušených v bylinné vegetaci skalní stepi. Krajní body trvalé plochy jsou pevně fixovány v terénu, aby bylo možno zákresy opakovat. Současně se zakreslením polohy dřevin byla stanovena frekvence jednotlivých bylin pomocí 100 náhodných čtverců rozmístěných v ploše. Plocha jednotlivých čtverců byla 100 cm 2, datum zápisu Při průzkumu byly zjištěny tyto hodnoty frekvence: 151

24 Euphorbia cyparissias 51 %, Potentilla arenaria 32 %, Teucrium chamaedrys 30 %, Festuca valesiaca 29 %, Pimpinella saxifraga 29 %, Cyanus stoebe subsp. rhenanus 24 %, Hieracium pilosella 22 %, Dianthus carthusianorum 21 %, Acetosella vulgaris 19 %, Koeleria gracilis 18 %, Thymus marschalianus 16 %, Bothriochloa ischaemum 11 %, Asperula cynanchica 9 %, Arenaria serpyllifolia 8 %, Hypericum perforatum 5 %, Eryngium campestre 5 %, Achillea nobilis 4 %, Trifolium arvense 4 %, Veronica dillenii 3 %, Thymus panonnicus 2 %, Poa angustifolia 2 %, Jasione montana 2 %, Agroatis tenuis 2 %, Campanula gentilis 2 56, Salvia pratensis 2 %, Sanguisorba minor 1 %, Festuca glauca 1 %. Na ploše se vyskytovaly další druhy, které nebyly zachyceny v náhodných čtvercích: Phleum. boehmeri, Stipa capillata, Potentilla argentea, Silene otites, Sedum telephium subsp. maximum, Seseli devenyense. Z dřevin se na zkoumané ploše vyskytovaly tyto druhy: Rosa canina, Rosa rubiginosa, Pirus communis subsp. piraster, Acer campestre, Fraxinus excelsior, Carpinus betulus, Rubus fruticosus, Berberis vulgaris, 55. Zákres trvalé plochy na skalní stepi severně od Spáleného mlýna s počínající ecesí dřevin (orientace svahu jih, sklon svahu 30 ; projekce na svah nebyla na horizontální projekci korigována): R - Rosa rubiginosa + Rosa canina, Ca - Carpinus betulus, Cr - Crataegus sp., F - Fraxinus excelsior, Ce - Cerasus avium, A - Acer campestre, p - Pirus communis subsp. piraster, Co - Cornus sanguinea, Ru - Rubus fruticosus. 152

25 Cornus sanguinea, Crataegus sp., Cerasus avium; v bezprostředním okolí ještě Ligustrum vulgare, Quercus petraea a vysazené Tilia cordata. Pro prvních 12 nejčastějších druhů byly vypočteny jejich asociační vztahy pomocí čtyřpolních tabulek a testu x 2. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 17. Mezi jednotlivými druhy bylo zjištěno několik průkazných pozitivních vztahů a jeden průkazný negativní vztah. Na základě číselných hodnot bylo sestaveno schéma sdružování skupin rostlinných druhů uvnitř zkoumané plochy. Je možné stanovit dva druhy, kolem nichž se ostatní buď úžeji, nebo volněji sdružují, a to úžeji Potentilla arenaria, s níž se pojí Euphorbia cyparissias a Koeleria gracilis, a volněji Festuca valesiaca a Dianthus carthusianorum. Tento druh tvoří spojení s druhou skupinou, v jejímž jádře stojí Pimpinella saxifraga, na kterou se pojí Teucrium chamaedrys, Asperula cynanchica, Thymus marschalianus a zcela volně Cyanus stoebe subsp. rhenanus. Zcela mimo tyto dvě skupiny stojí Acetosella vulgaris agg.; hodnoty x 2 ukazují tendenci této rostliny izolovat se od ostatních uvedených druhů. Tyto výsledky ukazují na mozaikovitost otevřeného porostu skalní stepi. Podobných výsledků bylo dosaženo v předchozí práci z Velké hory u Srbska (KUBÍKOVÁ, 1971). PROBLEMATIKA VŘESOVIŠŤ V TICHÉM ÚDOLÍ Vřesoviště na severních svazích Tichého údolí, dříve rozšířené od Spáleného mlýna po Kozí hřbety, byla omezena na malé plochy vysazením borovic. I na těchto plochách byl během posledních let pozorován nápadný úbytek vřesu. Zejména během roku 1977 odumřela celé plocha vřesoviště na skalnatém ostrohu mezi Spáleným mlýnem a bývalým Tůmovým mlýnem. Tato lokalita byla snímkována v roce 1975 (snímek 20) a vitalita vřesu byla velmi dobrá. Koncem léta 1977 byla plocha pokryta suchými odumřelými zbytky zdřevnatělých prýtů a prostor dříve zarostlý vřesem zaujímala vitální populace metličky křivolaké (Avenella flexuosa). Rostlo zde též mnoho jedinců různých druhů dřevin, jako Rosa canina, Betula verrucosa, Quercus petraea, Pinus silvestris, Cerasus avium a Crataegus sp., z bylin pak pouze velmi řídce Cirsium acaule, Anthoxanthum odoratum, Euphorbia cyparissias, Hieracium sylvaticum a Sieglingia decumbens. Abychom zjistili příčiny tohoto náhlého odumření celé populace, provedli jsme v létě 1977 kontrolu stavu všech zbývajících porostů vřesu na severních svazích. Vitalita všech populací na zbývajících enklávách byla značně oslabena zastíněním sousedními vysazenými porosty. 153

26 153 Přesto ještě na několika skalnatých svazích nad Spáleným mlýnem, bývalým Tůmovým mlýnem a Trojanovým mlýnem se udržují kvetoucí a přirůstající porosty vřesu. Protože odumřelá plocha sousedí svým horním okrajem s polem, nabízelo se vysvětlení, že případné použití hnojiv nebo herbicidů způsobilo rychlé odumření vřesu. V červenci 1977 se proto odebraly půdní vzorky jak z odumřelé plochy, tak i z dalších dosud živých ploch. Výsledky obvyklých půdních rozborů (tab. 18) však neukázaly žádnou podstatnou změnu v půdním chemismu, které by mohla způsobit odumřeni vřesu. Odumírání porostů vřesu bylo pozorováno i jinde, např. ve vltavském údolí u Roztok; příčiny tohoto jevu budou zřejmě značně složité a může se na nich podílet: 1. znečištění vzduchu v pražské aglomeraci (z literatury je známo, že vřes je velmi citlivým indikátorem znečištění vzduchu), 2. zastínění porostu výsadbou borovic a přirozenou sukcesí dalších dřevin, 3. změna konkurenčních vztahů mezi vřesem a metličkou křivolakou vlivem změn v obhospodařováni svahů - během posledních 30 let zde ustala pastva ovcí a koz. 154

27 Na rychlých změnách vřesovišť v tomto území lze dokumentovat rychlé změny druhotných společenstev po odezněni faktoru, který je vytvořil a udržoval v rovnovážném stavu. V tomto případě to bylo odlesněni a pastva. Nyní, tj. po skončení působnosti těchto faktorů a při urychlení umělým zalesněním, vracejí se jednotlivé biotopy zpět k lesu. Lépe se zatím zachovávají vřesoviště na jižních svěžích údolí na výchozech kyselých břidlic a buližníků, kde extrémnost podkladu znesnadňuje ecesi dřevin. 56. Pohled na skalnatý ostroh u Spáleného mlýna porostlý vřesovištěm v roce 1968 (foto B. Rel). 155

28 SOUČASNÁ KVĚTENA STUDOVANÉHO ÚZEMÍ V déle uvedeném seznamu jsou uvedeny naše nálezy z let , (kontrolováno v roce 1977). Jsou zde též zařazeny některé nálezy poskytnuté ing. Palkem a doc. MUDr. Manychem, za což jim tímto děkujeme. U jejich nálezů je vždy uveden autor a datum sběru. Pro bližší definici lokality jsou použity místní názvy uvedené v mapce. Ve floristickém seznamu se používají tyto zkratky: RT - Roztocký háj-tiché údolí, S - Sedlecké skály; J, JV, Z apod. - svah orientovaný jižně, jihovýchodně apod. 57. Pohled na skalnatý ostroh u Spáleného mlýna v roce 1977 (foto J. Kubíkové). 156