Zpracovala: Ing. Helena Součková, CSc.

Transkript

1 Zajištění harmonizace krajinotvorné, hydrologické a produkční funkce agrárních valů a teras pro diverzifikaci aktivit na venkově Výstup 004 Aktivita 806 Výběr ovocných dřevin pro agrární valy a terasy v modelovém území Zpracovala: Ing. Helena Součková, CSc. Prosinec

2 Obsah Obsah Úvod Literární rešerše Historie ovocnářství v severních Čechách Výběr odrůd... 6 Výběr odrůd jabloní... 6 Výběr odrůd hrušní Přehled prací spojených se záchranou starých a krajových odrůd Průzkumné práce Ekonomické kalkulace Závěry Seznam literatury

3 1. Úvod Cílem aktivity A 806 v roce 2008 je zpracovat podkladové materiály a provést průzkumné práce, zvláště zpracovat literární rešerši s tématikou Pěstování a ekonomika starých a krajových odrůd ovocných dřevin. Provést terénní průzkum a vlastní zjišťování kalkulací školkařských prací ve vybraných školkařských podnicích. Dílčím cílem je provést vlastní zjišťování nákladovosti spojené s technologií výsadeb ovocných dřevin v blízkosti agrárních valů a teras na lokalitách, kde jsou vysázeny vysokokmenné stromky ze školky v Děčíně Libverdě. Dále bude zpracována ekonomika pěstování krajových odrůd ovocných druhů s návrhy na dotační politiku MZe a MŽP. Odrůda je krajová v oblasti, kde vznikla a kde se rozšířila. Příkladem je Jadernička moravská, která je považována za valašskou či krajovou odrůdu. Stará odrůda je taková, která vznikla zhruba před 100 lety a více a je pěstována po generace, ať už v místě vzniku, ale i jinde. Příkladem mohou být tyto odrůdy: Panenské české nebo Parména zlatá. Staré a krajové odrůdy jsou kulturním dědictvím, zvyšují biodiverzitu v kulturní krajině. Jsou odrazem a jedinečností místních přírodních podmínek a některé z nich lépe odolávají chorobám a škůdcům. Jako vysokokmeny a polokmeny mají významnou krajinářskou a estetickou hodnotu. Některé odrůdy slouží jako kmenotvorné odrůdy nebo jsou zdrojem semen pro podnože. 3

4 2. Literární rešerše 2.1 Historie ovocnářství v severních Čechách Ovocnářství vždy zaujímalo v regionu severních Čech významné postavení. Ovocné sady jsou v severočeském regionu jednou z kultur, které významně ovlivňují tvorbu krajiny. Stanovištní podmínky dávají předpoklady pro výraznou a ojedinělou chuť zvláště hrušek, které byly významnou vývozní komoditou za první republiky. Ovocné stromy jako krajinotvorný prvek "Strom, zvláště pak ovocný, dovede krajinu nejen krášlit, ale jest jako jistina, která nejen úroky vydává, ale sama rok od roku se zvětšuje, každým vysazeným stromem je statek náš cennějším, dražším, o mnohý požitek příjemný a výnos hojný, bohatší. Kde stromoví, tam ptactvo, které pomáhá pilnému rolníku hmyz škodlivý ničit a tím poskytnutý útulek skvěle odměňuje, v krajině i na statku. kde stromoví ovocné pěstováno, daří se i pilným včelkám, neboť nalézají hojně pastvy, dosti látek ke zpracování na med i vosk se hodících, za to pak opět pomáhají přenášení pelu z květu na květ, že stromoví ovocné je mnohem úrodnější nežli v krajinách, kde včel málo neb nic si nehledí. V přírodě vše jako články v řetězu jedno z druhého se vyvinuje, jeden prospěch, druhý užitek tvoří, kdežto jedna chyba - škodu a zlý následek v zápětí rodí." Josef Dumek r.1878 Lze lépe zdůraznit význam uplatnění ovocných stromů v krajině než pan Dumek krásnou, starou češtinou. Je nutné ocitovat společnou knihu německých autorů Lucke, R. - Siebereisen, R. - Herzberger, E. 1994, kteří navíc zdůrazňují význam mikroklima, které vytváří společenstvo ovocných stromů a positivní význam při zamezení eroze půdy. V neposlední řadě zdůrazňují sociální hledisko, např. význam ovocných stromů u rodinných stavení, kde se rodina v podvečer scházela. Ovocnářství v severních Čechách První dochovaný spis o ovocnářství je příjem za prodej ovoce z komendy chomutovské z roku 1403, ovšem v té době to bylo spíše výjimkou. Až později se ovocnářství uplatnilo jako rovnocenné odvětví u panských velkostatků. Po bitvě na Bílé hoře už představovalo ovoce značný příjem peněz pro pěstitele, protože už v tenkrát se začalo vyvážet do jiných zemí. To si můžeme uvést na příkladu statků nejvyššího purkrabství pražského dle zápisů Fr. Teplého: Roku 1595 kromě ovoce, které dodali vinaři z purkrabských vinic Adamovi z Hradce, v hodnotě 197 kop, 8 grošů a 6 denárů bylo ještě přijato za prodané ovoce 149 kop, 50 grošů. Z toho bylo 16 kop za třešně a višně a 133 kop 50 grošů za hrušky a jablka. Toto nebyl výnos ojedinělý. Například na mělnickém panství ocenil urbář z roku 1625 výnos štěpnice na ostrově u Hořínského dvora, kde vypočítává 600 štěpů, na 300 kop ročně. Na Kosteckém panství se v roce 1629 utržilo 53,5 kopy za třešně a višně a 319,5 kopy za jablka a hrušky. Mimořádně vysoký výnos byl v roce 1624 na Nelahozeveském panství, kde utržili za ovoce 1269 kop. Pavel Stráský píše, že je u nás postaráno o velice čilé a plodné rozmnožování rostlin, stejně zahradních a sadových jako lesních, čile a v bohatém množství tu pučí a úrodu přinášejí jabloně všeho druhu, vynikající lahodnou šťavnatostí plodů, hrušně, ořechy, luštěniny, zelenina, byliny léčivé, vonné a ozdobné, též velmi četné teprve nedávno přivezené z ciziny. Stráský takto píše hlavně o okolí svého rodiště Litoměřicích. O rozšíření ovocnářství přinášejí četné doklady i pozemkové knihy, ale nějaké bližší údaje 4

5 o výměře sadů nebo počtu ovocných stromů neobsahují. Stejně tak je tomu i u berní ruly, která má sice rubriku zahrady, které jsou jak pro zeleninu, tak i ovocné stromy, ale jejich soupis je zcela pochybený a nedostatečný. Ovocnářství bylo tehdy jedním z hlavních zdrojů příjmů. Vývoj sušení ovoce Litoměřická oblast byla známá svými zahradami a sady již od počátku tisíciletí. Pro její ovocné bohatství a krásnou přírodu ji nazval Bohuslav Balbín Českým rájem. Z Litoměřicka a Lounska se vyváželo čerstvé, ale i sušené ovoce po Labi do Saska před rokem Topograf J. G. Sommer klade r Litoměřicko v ovocnářství na první místo v Čechách a píše o velikém vývozu syrového i sušeného ovoce po vodě do Saska a Pruska, dále se z litoměřických a děčínských trhů vyváželo sušené ovoce do Rumburku, Žitavy, Prahy, z Chomutova a Teplic do Krušných hor a dále do Saska. Z roku 1881 známe z tehdejších písemných dokladů množství vyváženého: tun suchých švestek, 500 tun suchých hrušek a rovněž tolik křížal. Poptávka po českém sušeném ovoci prudce klesala. Roku 1900 se z Lovosic vyvezlo jen tun. Ve 20. století byla největší sušárna průmyslového typu v Chomutově. O bývalém, dnes zaniklém lidovém sušení ovoce v celé oblasti Českého středohoří svědčí četné dochované zděné sušárny s velkým počtem rozměrných lís, jejichž užitná plocha měří někdy až 50 m 2, na něž se prostíralo naráz kg čerstvých švestek. V současné době je známá obnovená zděná sušárna ovoce v Muzeu vesnice v Zubnicích, poblíž Ústí nad Labem s unikátním způsobem vytápění. Na první polovinu minulého století vzpomíná p. Beneš, vedoucí Archivu pozemkových knih v Ústí nad Labem: V každé obci byly minimálně dvě sušárny až do konce monarchie. Vyvážet takto zpracované ovoce bylo velmi rentabilní. Ovoce se sklízelo tzv. brakováním třídilo se až po sklizni. Velmi rentabilní bylo i pěstování jahod, které v tomto kraji dozrávaly o 14 dní dříve než jinde. Ty se pak sklízely do speciálních obalů a ihned se vyvážely. Velmi rozšířené byly odrůdy hrušní Koporečka a Luisa. Dle mého odhadu zde mohlo být ještě před 2. svět. válkou tak % sadů. Ty byly většinou na svazích, protože na rovinách se už začala používat mechanizace. Jen některé ovocné stromy jsou u nás domácí, jak popisuje prof. B. Němec samorostlé. Je to především třešeň ptáčnice /Prunus avium/, která rostla planě na Moravě a ještě více na Slovensku v lesích a horských stráních. Jabloně nejsou naším domácím stromem, i když jejich ovoce je nejvíce ceněno. Němec, B. /1955/ popisuje výstižně jablko jako nejmilejší ovoce, které je zdravé, nikdo po něm nezastůně, dodává člověku svěžest, uklidňuje a posiluje ho. Pěstitel sadu, dnes říkáme ovocnář se stejně chlubí pěknými jablky jako pěstitel z malé zahrádky. Hrušeň je hned po jabloni naším nejdůležitějším stromem, zvláště v severních Čechách. V Čechách bylo dost planých hrušní, rostoucích na kraji polí, lesů, nebo i v lesním porostu. Setkáváme se s pláňkou /Pyrus piraster/, která vytváří nejspíše semenáče ušlechtilých hrušní. Původ hrušní se předpokládá ve Střední Asii. Němec, B. /1955/ uvádí, že nejstarší hrušní v Čechách je strom stojící na mezi parcely č v katastrálním území Třebenice. O nejstarším historickém ovocném stromu o Přemyslově lísce u Stadic v blíkosti Ústí n. L. pojednává Němec, B. /1955/. Z konce 17. stol. máme diky inspektoru zahrad Josefu Rubličovi záznam o vybudování 5

6 rozsáhlého parku knížete Ditrichsteina v Libochovicích. Založení parku bylo svěřeno inspektoru Schutzem Janu Tulipánu. V té době se do Libochovic dováželi z ciziny vzácné stromy, keře i květiny, většinou cibulnaté, byla založena oranžerie pro citroníky a pomerančovníky a zvláště tvarované ovocné zákrsky z Francie. V roce 1694 hlásí Tulipán knížeti, ze se tu pěstují hrušně na kdoulích a jabloně na jančatech. Výdaje na založení parku byly nemalé: 4012 zlatých a 30 krejcarů, což je tehdejší cena dvou velkých selských statků. Tento park byl na začátku tohoto století renovován inspektorem Rubličem. V době roboty za baroka ovocné sady ve svém stavu většinou upadaly. Až po jejím uvolnění za Josefa II. začaly znovu vzkvétat, pak zájem o ně znovu klesl diky řepařské horečce. Po Bílé hoře došlo k úpadku našeho ovocnářství. Nový rozmach nastal až v období josefínských reforem, zejména po zakládání ovocných spolků. Nemalá pozornost byla věnována ovocným stromořadím podél cest a silnic. Po mrazivé zimě 1928/29 bylo na území celého Československa kolem 50 mil. stromů, jejichž počet se snížil po druhé světové válce na 40 mil. V šedesátých letech se propagovaly intenzivní ovocné sady s cílem zvýšit spotřebu ovoce včetně jižního na 100 kg ovoce na obyvatele. Přehlédneme-li vývoj ovocnářství v Čechách vidíme, že závisel na sociálním, politickém a kulturním stavu našeho národa a osvícené moudrosti toho či onoho panovníka.. Dějiny ovocnictví jsou popsány v literatuře od Busche, W. (1984), hodnocení vlivu pozemkových úprav na ovocnictví popsal Ehrhardt, J. (1986). Vliv výsadeb ovocných stromů na tvorbu krajiny je popsán v Lucke, R.- Silbereisen, R.- Herzberger, E. (1992). Inventarizaci českých ovocných sadů popsal Zíka, J. (1994). Vlastní šetření v archivech a v pozemkových knihách v severních Čechách provedl Hošek, M. (1998). 2.2 Výběr odrůd Přehled odrůd byl zpracován podle literatury Boček, 1957 a Němec, 1955 a další literatury uvedené v kapitole Seznam literatury. Výběr odrůd jabloní O starých odrůdách najdeme zmínky v historické literatuře Němec, 1955, který cituje Rubliče, (1938), a popisují tzv. panské sady. Uvádí se zde Panský sad poblíže Libochovic, známý již od dob Karla IV. Ze sadu, který byl v roce 1860 zorněn pro jiné zemědělské plodiny, zbylo jen několik jabloní Míšeňských, Panenských, Kožených a Slaďáčů. Malinové holovouské Odrůda je českého původu, lze je pěstovat i ve vyšších polohách, avšak s mírným a vlhkým klimatem. V uzavřených polohách trpí strupovitostí. Stromy tvoří rozložité a převislé koruny a vzhledem k této koruně jsou doporučovány do zahrad a pro polní výsadby jako solitérní stromy. Do plodnosti nastupuje později, ale pak rodí každým druhým až třetím rokem. Plody sklízíme koncem října, skladovatelnost do února. Malinové holovouské je krajovou odrůdou Hořicka. Matčino (Nalezenče z Roztok nebo Nonetit) Pravděpodobný původ z Francie. Stanovištní nároky stejné jako u Parmény zlaté.lze dobře pěstovat jako vysokokmen. Ovoce se sklízí začátkem října, uzrává v listopadu a skladovatelné do února. Panenské české 6

7 Pravděpodobný původ z Čech. Nesnáší suché půdy, miluje polohu otevřenou, volnou. Vhodná odrůda pro stromořadí, do zahrad nevhodná odrůda vzhledem k malé velikosti plodů. Odolává mrazům. Plodí později, ale hojně každým druhým rokem. Jedná se o cizosprašnou odrůdu. Plody mají tupě kuželovitý tvar, dužnina je bělavá s charakteristickou nasládlou chutí. Jadernička moravská Odrůda vypěstovaná ze semene na severní Moravě, kde byla rozšířena zvláště na Valašsku a Kravařsku. Strom má mohutnou, rozložitou až mírně převislou korunu. Pěstuje se jako vysokokmen. Trpí strupovitostí, proti mrazu odolný. Míšeňské (Míšeň česká) Odrůda snad pocházející z Čech, vytvářející mohutné, rozložité, až převislé odrůdy. V šedesátých se vyskytovala ojediněle v panských zahradách. Plody zrají koncem listopadu se skladovatelností do jara. Vhodná pro vysokokmeny. Bohuslav Balbínnapsal ve svých Miscelanea historica regni Bohemiae (1680), že Čechy nemají v zahradách nic výbornějšího nad jablko Míšeňské a hrušni Bergamotku. Vejlímek červený (Štětínské) Původ neznámý, ale předpokládá se český původ. V Čechách byla tato odrůda rozšířena nejprve na Třebenicku, Ústecku a Jičínsku. Daří se jí v klimaticky drsnější poloze. Ve vlhčích půdách trpí strupovitostí. Pěstuje se jako vysokokmen, vhodná jako solitéra do volné krajiny a na extenzivní pastviny. Ovoce je velké, jasně karmínově červené a má zploštělý kulovitý tvar. Ovoce se sklízí pozdě, v lednu dosáhne konzumní zralosti a skladovatelnost do léta. Plody jsou vhodné k různému zpracování. Je znám též Vejlímek žlutý a zelený. Jedná se o odrůdu velmi starou, setkáváme se s citacemi u Thomayera, (1894), který uvádí archivní doklady z 16. století, kdy byl Vejlímek znám pod jménem Vejlíček. Zvonkové Je neznámého původu. V Čechách se pěstovala tato odrůda v Polabí, na Ústecku a Děčínsku. Svým tvarem připomíná Českou pochoutku, je však větší. Odrůda není mrazuvzdorná, a proto se doporučuje roubovat v korunce na Croncelské. Anýzové české Pěstovalo se jako krajová odrůda hlavně v Polabí kolem Libochovan, Sebuzína, podél pravého toku Labe. Plody zrají v prosinci, skladovatelné do jara. Strupovitostí trpí jen za vlhkého a chladného počasí. Česká pochoutka Odrůda vyšlechtěná r p. Poche ve Sloupně u Nového Bydžova. Stromy tvoří pyramidální, úzkou a vzpřímenou korunu. Košíkové (Panské) Bylo rozšířené hlavně ve východních Čechách. Stromy jsou odolné vůči mrazu, snáší i vyšší polohy. Tvoří mohutné, rozložité, až převislé koruny. Vhodná odrůda pro použití do domácích zahrad, jako solitéra nebo do extenzivních pastvin. Odrůda je velmi odolná mrazům. Syreček úhřetický Původem z Pardubicka, kde se pěstoval jako místní odrůda. Název odrůdy je odvozen podle tvaru plodů. 7

8 Sudetská reneta Byla vypěstována jako kříženec Ananasové a Kanadské renety v Bludově na Moravě. Chodské Je rozšířena v Chodsku, kde se pěstuje ve dvou typech. Tvoří široce kuželovitou korunu. Hetlina Původem z Chodové na Domažlicku a pěstuje se jako vysokokmen.strom je velmi odolný mrazu a je vhodný pro drsnější a vyšší polohy. Výběr odrůd hrušní Němec, 1955 uvádí, že v české kulturní krajině se vyskytuje řada planých hrušní. Jedná se Pyrus piraster, která vyrostla nejspíše ze semen ušlechtilých pěstovaných hrušní. Domin, 1944 uvádí, že hrušeň není původní ve střední Evropě, nýbrž keřem nebo stromem jen zplanělým a místy zdomácnělým. Focke, 1888 (in Němec, 1955) vyslovil domněnku, že kolébkou hrušní je střední Asie. Hrušně dosahují vysokého stáří a to jak v zahradách, tak ve volné krajině. Nejstarší hrušní v Čechách byl strom na p.č v katastrálním území Třebenice. Jednalo se o odrůdu Pohanka, dříve u nás hojně pěstovanou. Stáří stromu se v roce 1939 odhadovalo na 300 let podle Rubliče, 1938 (In: Němec, 1955). Podobné stromy se udávají ze Slezska a z Moravy. Solanka Solanka je českého původu a jméno je odvozeno od obce Solany (bývalý okres libochovický), kde se ještě v šedesátých letech minulého století vyskytovaly stoleté stromy. Odrůda je známa z Třebenicka, Litoměřicka, Lounska a Slánska. Strupovitostí netrpí, odolná vůči mrazu. Vhodná pro pěstování jako vysokokmen. Sklízí se v polovině srpna, dokud jsou plody ještě tvrdé. Dříve se vyvážela ze severu Čech do Německa a do Anglie. Koporečka Velmi dobrá zimní odrůda pravděpodobně českého původu. Byla velmi rozšířená, hlavně v severních Čechách a v Polabí, kde stromy osmdesátileté, ale i starší nebyly výjimkou. Přestala se pěstovat vzhledem k nízké odolnosti vůči strupovitosti. Vysazovala se na Mostecku a Duchcovsku, kde pod vlivem škodlivin, zvláště síry v ovzduší netrpěla strupovitostí. Vysazovala se do extenzivních vysokokmenných sadů na pastvinách. 2.3 Přehled prací spojených se záchranou starých a krajových odrůd Významnou a zásadní prací je projekt OP RLZ: CZ / /2622 s názvem Ovocné dřeviny jako součást dřevinných formací v kulturní zemědělské krajině, ve kterém řešitelé Salaš, Boček, 2007 provedli analýzu širší krajinářskou analýzu vzhledem k ovocným dřevinám a klasifikaci stromů a plodů z hlediska zdravotního stavu. Mizející staré ovocné stromy přinutily na počátku devadesátých let min. století ochránce přírody z Veselí nad Moravou společně s místními ovocnáři mapovat staré a krajové odrůdy ovoce. Nejprve na Horňácku a pak na celém území Bílých Karpat se zaznamenávaly informace o genofondu ovocných druhů. Na Horňácku bylo vybráno přes 270 stromů, v letech pokračovalo mapování na Moravských Kopanicích a v letech byla 8

9 pozornost věnována Valašskokloboucku. Tímto mapováním bylo evidováno více jak 500 stromů jabloní, hrušní, třešní a švestek. V devadesátých letech byl vysázen tříhektarový sad, kde bylo vysázeno přes 450 stromů hrušní, jabloní, třešní a slivoní. ZO ČSOP č. 76/08 Radhošť, ACTAEA Sdružení pro krajinu a přírodu (Mgr. R. Vlk, Ph.D. z Valašského muzea v přírodě a Mgr. J. Wolfová) zajistili obnovu stromořadí ovocných stromů starých a krajových odrůd pod statkem Hradisko. V roce 2006 bylo vysázeno 60 stromů a byl proveden zmlazující řez stávajících stromů. Na základě spolupráce CHKO České středohoří se Správou silnic a dálnic se podařilo obnovit ovocnou alej podél komunikace Řepčice Chudoslavice, Všeřadice Třebušín a uskutečnila se dosadba aleje ořešáků z Miřejovic na Kamýk. Výsadba hrušní na Milé podpořila obnovu meze. Ve spolupráci s Ekologickým centrem Meluzína se uskutečnila výsadba ovocných stromů na Chlumu u Děčína. Ovocná školka v Bojkovicích - Radim Pešek (kontakt: , e mail: ajsa1@seznam.cz se soustřeďuje na množení starých odrůd jabloní a hrušní na semenných podnoží a prodává je v sortimentu asi 30 odrůd jabloní (Jadernička moravská, Panenské, Kožená reneta zimní, Malinové hornokrajské, Malinové holovouské, Smiřické, Strymka, Kardinál žíhaný a další). Z hrušní pěstují Merodovu, Majdalenku, Solanku, Krvanku a další odrůdy. ZO ČSOP Křižánky již třetím rokem mapuje staré ovocné stromy na území Českého ráje. Společně s obcí Libošovice založily malý genofondový sad. Pro oblast Českého ráje zdůrazňují tyto krajové a staré odrůdy: Vtelenské Jizerní, Smiřické vzácné, Panenské, Biesterfeldská reneta, Strýmka a Zelenče Rhodoislandské. V roce 2006 byl vysazen ekologický sad v Camphillu České Kopisty v počtu 130 ovocných stromů. Kontakt: radomil.hradil@pro-bio.cz tel Průzkumné práce Lokální místní odrůda, jak uvádí TETERA (1994), vznikla v určitém místě a rozšířila se do několika lokalit. Ztotožňuje tedy výraz místní a lokální. Naproti tomu odrůdou krajovou označuje takovou, která se rozšířila ve větší oblasti, v několika okresech. V případě, že odrůda není místní (tedy domácí) provenience a je v kraji oblíbena a hojně pěstována, nazývá se lokálně rozšířenou odrůdou. Ovocné školkařství krajových odrůd pěstovaných v ovocné školce SZaŠ Děčín Libverda. Ovocné školky mají výměru 3 ha, kde se ročně pěstuje vysokokmenů jabloní, třešní a hrušní. Vlastní pěstitelský postup spočívá ve štěpování kmenotvorné odrůdy (Fischerovo) na Jaderničku a konečně v požadované výšce vysokokmenu je naroubována archivní odrůda. Archivní odrůdy množí již několik let. Cena jednoho stromku činila 150 Kč ve tvaru vysokokmen v roce Objednávky se přijímají do každého roku a dodávka stromků na podzim téhož roku. Příklady výsadeb v blízkém okolí: 1. obec Huntířov výsadba jabloní, 9

10 2. alej poblíž obce Jetřichovic; 3. Obec Markvartice třešně; 4. obec Labská Stráň ( u ing. Stružinského); 5. Zubnice Muzeum vesnice p. Ledvinka; 6. Kokořínsko CHKO Kokořínsko ing. Šestáková. Ovocné stromky dodají a o další osud výsadby tj. vlastní výsadbu a údržbu si zajišťuje objednatel. Přehled množených a nabízených ovocných dřevin Archivní odrůdy jabloní na podnoži Jadernička Albrechtovo Bismarckovo Boskoopské červené Croncelské Matčino Ontario Panenské české Parména zlatá zimní Průsvitné letní Strýmka Zelenče rhodoislandské Archivní odrůdy třešní a višní: Droganova žlutá Gemersdorfská Hedelfingenská Lyonská raná Troprichterova Velká černá chrupka Amarelka královská višeň Královna Hortensie višeň Španělská višeň Archivní odrůdy hrušní Pstružka Špinka Zuzanka Muškatelka turecká Rolská červená Solanka 4. Ekonomické kalkulace Ovocná školka je vybraný pozemek určený pro rozmnožování ovocných podnoží a pěstování ovocné sadby. Ovocné školky dělíme podle doby trvání a podle účelu: A. Dle doby trvání 10

11 - trvalé jsou na pozemku více let a kde po dopěstování sadbového materiálu vysazujeme další, např. podnože - dočasné na pozemku zůstávají jen po dobu vypěstování ovocných stromků a keřů. B. Dle účelu (poslání) - podnožové určeny pro rozmnožování podnoží pro ostatní typy školek - produkční - nejčastější, rozmnožují sortiment v požadovaném množství a sortimentu - demonstrační jedná se o školní školky zahradnických nebo jiných škol - výzkumné školky jsou určeny pro výzkum nových školkařských metod - specializované rozmnožují jen některé ovocné druhy - účelové školky určeny pro rozmnožování sadbového materiálu, s přesným určením odbytu. Podmínky pro založení ovocné školky Před založením ovocné školky nejprve zjistíme, zda podmínky pro založení školky jsou příznivé. Posuzujeme přírodní (zahrnují půdní a klimatické poměry, velikost a členitost pozemku, zeměpisné, biotické a antropogenní vlivy) a hospodářské (dostatek pracovních sil, jejich odbornou kvalifikaci a vybavení pracoviště) podmínky. Znalost přírodních činitelů napomáhá celkové úspěšnosti nově založené ovocné školky. při výběru pozemku je nutno posoudit hlavně polohu, podmínky půdní, svažitost pozemku a provozní poměry. Při mírném sklonu jsou podmínky pro pěstování lepší. Čím svažitější pozemek, tím mívá méně ornice a půda bývá sušší. Je zde větší eroze a obdělávání je těžší a náročnější MOŽNOSTI ŠKOLKAŘSKÉ VÝROBY STARÝCH KRAJOVÝCH ODRŮD OVOCNÝCH DŘEVIN Kde nejlépe ovocnou školku založit: - nejlépe roviny, polohy vzdušné ne prudké nárazové větry - nevhodné jsou uzavřené, větrné plochy a mrazové kotliny - vyšší polohy mají za následek zkrácení vegetační doby a snižují stupeň vyzrávání - důležitý je obsah humusu 3 5 % - půdy hlinitopísčité nebo písčitohlinité s půdním profilem 0,6 0,8 m. - hladina podzemní vody nesmí být vyšší než 1,0 m - v oblastech s výskytem karanténních škůdců a virózních onemocnění se ovocné školky nezakládají Jak správně zvolit rozlohu ovocné školky Rozloha založené ovocné školky musí být 3 5x větší než je plánované roční školkování podnoží. Příprava půdy Před vlastním založením ovocné školky je nutné abychom pozemek určený pro založení zařadili do tzv. osevního postupu, čímž zabráníme únavě půdy a dosáhneme tak větší výtěžnosti ovocné školky. Nejlepší tzv. předplodinou pro ovocnou školku jsou okopaniny (brambory), luskovinoobilné směsky, které vynášejí z půdních vrstev zejména vápník a kyselinu fosforečnou. V teplejších oblastech se používá vojtěška v chladnějších a vlhčích jetel luční.. Nesmí se jednat o půdu zaplevelenou. Na pozemku určeném pro založení ovocné školky provedeme hlubokou orbu, prokypříme podorniční vrstvu (do hloubky 0,5 0,6 m) výsevem luskovinoobilné směsky nebo pěstováním okopanin. Před výsadbou věnujeme pozornost zásobnímu hnojení fosforem, draslíkem, hořčíkem a potřebě vápnění v závislosti na ph půdy. Velmi příznivý účinek na využití živin má společné zapravení průmyslových hnojiv se statkovými (kromě hnojiv vápenatých).takto připravený pozemek oplotíme. Jednotlivé 11

12 sloupky by měly být vzdáleny od sebe 4,0 m, výška plotu se pohybuje v rozmezí 1,5 2,0 m. V případě použití pletiva k oplocení se doporučuje spodní okraj přiháčkovat k půdě, jako preventivní opatření zamezující přístupu zajícům a další škodlivé zvěři. Metody výroby školkařského materiálu - klasickou tříletou metodou, kdy se na jaře vyškolkují podnože, které se v létě téhož roku očkují (T systém nebo chipp budding). Na jaře následujícího roku se přistupuje k řezu naostro (výjimečně na čípek). Během tohoto roku se dopěstuje kmínek, který se na jaře třetího roku (případně později, pěstují-li se vyšší kmenné tvary), upraví řezem na korunku. Na podzim třetího roku se přistupuje k dobývání a expedici. - dvouletá metoda s využitím zimního roubování. Během zimního období se roubují podnože v ruce (nejčastěji kopulací), takto připravené roubovance se na jaře vyškolkují. Ještě v prvním roce se vypěstuje kmínek, který se ve druhém roce upraví řezem na korunku. Na podzim se dobývají a expedují hotové výpěstky. Dvouletý cyklus je vhodný pro půdní a klimatické podmínky, kde je záruka vytvoření požadované výšky roubovanců. - jiné metody, pro výsadbu vřeten či palmet se používá jednotlivých štěpovanců, které se dopěstují tradičními způsoby za dva roky nebo za jeden rok po jarním vyškolkování roubovanců. Další možností je dopěstování dvouletého špičáku s krátkým obrostem. Příprava podnoží a vlastní školkování Vypěstované, vytříděné podnože se podle metody výroby školkařského materiálu připravují pro další školkování (klasická tříletá metoda) nebo je uskladníme pro pozdější použití (dvouletá metoda).v případě využití klasické tříleté metody, školkujeme na podzim nebo na jaře. Nejběžnější je jarní školkování. Na jaře pozemek pro školkování urovnáme a školkujeme hned jak to počasí dovolí. Podzimní školkování je výhodnější, protože podnože do jara zakoření a brzy na jaře raší. Podmínkou je, bezpečně oplocený pozemek. Vlastní školkování provádíme ručně (ve velkovýrobě i školkování strojem) za pomocí motyčky nebo rýče. Vzdálenost jednotlivých řad je cm, v řadách podnože nebo roubovance školkujeme na vzdálenost cm. Způsoby pěstování kmene Staré a krajové odrůdy ovocných dřevin určené pro výsadbu alejí, sadů nebo soliter připravujeme (pěstujeme) v kmenném tvaru vysokokmene s požadovanou výškou kmínku cm. Požadovaný kmenný tvar můžeme pěstovat z vrcholového pupenu podnože, kterou nezakracujeme a štěpujeme ji až ve výšce koruny, nebo z vrcholového pupenu naočkovaného očka či roubovance. Takový výhon během vegetace pokračuje v růstu, a až dosáhne žádané výšky, začneme pěstovat korunu. Obrost na kmeni ponecháváme a během vegetace jej zkracujeme. Tyto výhony neodstraňujeme, nýbrž je pouze zakracujeme. výhony zkracujeme tehdy, když dosáhnou délky mm, asi koncem května Jestliže obrost příliš zesílí, odstraníme jej a ponecháme jen slabší obrost. Pěstování obrostu má velký vliv na sílení kmenu. Mezi další způsoby pěstování kmene patří: - pěstování kmene střídavým řezem - pěstování kmene mezištěpováním Pěstování korunky řez na korunku Při řezu na korunku seřízneme špičák v určité výšce. postupujeme tak, že odměříme výšku, kterou má mít kmen u vypěstovaného stromku (např. u vysokokmenu 1,80 m). K takto odměřené výšce připočteme šest pupenů a nad posledním pupenem špičák odřízneme. tak 12

13 dostaneme délku, která se skládá z délky (výšky) kmene a šesti pupenů. Ze šesti ponechaných pupenů vyroste jeden terminální výhon (prodloužení kmene) a pět bočních výhonů, které tvoří korunku. Ostatní práce ve školce během roku Během roku se musí půda ve školce obdělávat. Obděláváni musí splnit tyto základní úkoly: a) Ovocná školka nesmí být zaplevelená. plevel totiž odebírá ovocným rostlinám vodu, a tak zpomaluje růst stromků a keřů. Vývin ovocných stromků a keřů ve školce přímo závisí na obsahu živin a vláhy v půdě. Plevele jsou také hostiteli některých chorob a škůdců. b) Vývoj ovocných stromků a keřů podmiňuje dobrá činnost kořenů. Kořeny potřebují pro svůj vývoj dostatek vzduchu, který se dostává do půdy kypřením. c) V ovocných školkách rostliny využívají jen vláhu, která se dostane do půdy srážkami. Nemůžeme použít závlahu (např. postřikem), jako např. u jiných kultur. Proto je zadržování vláhy kypřením půdy pro úspěšný rozvoj ovocných rostlin velmi důležité. d) Kypřením se též omezuje rozmnožování chorob a škůdců. Ve školkařské praxi používáme zejména tyto způsoby kultivace: kypření kypřičem (kultivátorem), rotačním kypřičem (rotavátorem). Ekonomickými kalkulacemi podle druhů se školkařské firmy nezabývají. Náklady se sledují v účetní evidenci pro daňové účely za celý podnik. U školkařských podniků byla pouze zjištěna výše maloobchodních a velkoobchodních cen pro vysokokmeny u vybraných školkařských firem. Velkoobchodní ceny, bez DPH se pohybují v období roku 2008 za 1 ks ovocného stromku jabloně, vysokokmen s výší kmínku 180 cm a se založenou korunkou, od minima 125 Kč do maxima ve výši 250 Kč. Ceny jsou vyšší oproti klasickým ZK a ČK (zákrsky a čtvrtkmeny), protože se tyto stromky (vysokokmen) pěstují ve školce o rok déle. Častěji jsou v nabídce PK (polokmeny) nebo špičáky, kdy si pěstitel zapěstovává korunku stromku sám. Náklady na kalkulační jednici jeden stromek ve školce činí od 99 Kč do 180 Kč. U ořešáků byly vykalkulovány hodnoty ve výši 240 Kč. Uvedené hodnoty byly získány normativně s pomocí Kavka (2007). 5. Závěry 1. Z literárního přehledu vyplývá oprávněnost návratu jabloní, hrušní ve tvaru vysokokmen nejen pro výsadby v blízkosti agrárních valů a teras, ale i pro obnovu mezí a doplnění liniových výsadeb v regionu Severozápad. 2. Technologie v ovocné školce by měla být garantovaná nejen z hlediska původu odrůdy, ale i výběru podnoží. Není žádoucí technologie, kdy školkař na bujně rostoucí podnož A-2 naštěpuje kmenotvornou odrůdu a v místě korunky naroubuje starou nebo krajovou odrůdu. Na základě zkušeností ovocných školkařů doporučujeme štěpovat rouby starých a krajových odrůd na jabloňové semenáče. 3. Staré a krajové odrůdy pěstované klasickou školkařskou technologií s prodejem hotového stromku se zapěstovanou korunkou jsou pěstované v ovocné školce o jeden rok déle a zvyšují se náklady školkaře. Ovocné stromky ve tvaru VK pěstované klasickou technologií vyžadují podle nákladových kalkulací MC ve výši 250 Kč za jednu kalkulační jednici, tj. 1 stromek. 4. Výsadbě vysokokmenů a obnově keřového pásma v blízkosti agrárních valů a teras je zapotřebí věnovat náležitou pozornost i po výsadbě. S firmou, která zakládá tyto plochy, je nutné smluvně zajistit i údržbu po výsadbě, zvláště z hlediska vodního režimu. 13

14 5. Obnova 20timetrového pásu o šířce 3 m nákladově z hlediska materiálních nákladů bude vyžadovat modelovou cenu 1500 Kč. Uvažujeme výsadbu dvou vysokokmenů s opěrou a chráničkou proti okusu, dále 14 keřů Primus spinosa, Rosa canina, Coryllus avellana, nebo Cornus mas a travní regionální směs. 14

15 6. Seznam literatury BLAŽEK, J. Ovocnictví. 2. vyd., Český zahrádkářský svaz, nakl. Květ, Praha, ISBN BOČEK, O. Pomologie. 3. vydání, SZN, Praha, 1957, 208 s. BOČEK, S. Evidence výskytu dříve pěstovaných odrůd ovocných dřevin v oblasti Kunštátska. Diplomová práce, MZLU v Brně, 2001, 87 s. BUSCH, W.: Geschichte des Gartenbaues E. Ulmer, Stuttgart 1984 ČERNÍK, V., BOČEK, O., VEČEŘA, L. Malá pomologie II Hrušky. 2. vydání, SZN, Praha, 1969, 235 s. DOMIN, K.: Třídění hrušní planých i pěstovaných etc. Věst. Král. Čes. Spol. nauk XXXII. DUMEK, J.: O zvýšení výnosu živností rolnických. Besedy hospodářské Praha 1878 DVOŘÁK, A., VONDRÁČEK, J., KOHOUT, K., BLAŽEK, J. Jablka. 1. vydání, Academia, Praha, 1976, ISBN , 592 s. EHRHARDT, J.: Über Obstbäume durch Flurbereinigung. Obst und Garten , 308 HOŠEK, M.: Vývoj ovocnářství severních Čech. Diplomová práce UJEP Ústí nad Labem 1998 KAMENICKÝ, K. České ovoce. Díl VI, Jablka. Nákladem Československé ovocnické společnosti, Praha, 1924, 248 s. KAMENICKÝ, K., KOHOUT, K. Atlas tržních odrůd ovoce. 4. vydání, SZN, Praha, 1957, 336 s. KAVKA, M a kol.: Normativy pro rostlinnou výrobu. ÚZPI 2007 KOHOUT, K. Malá pomologie I. Jablka. 1. vydání, SZN, Praha, 1960, 270 s. KOHOUT, K. Zakládání a udržování ovocných sadů. I. vydání, ČSAV, Praha, 1959, 470 s. KOCH, V. a kol. Hrušky. 1. vydání, Academia, Praha, 1967, 380 s. Kol.:Staré krajové odrůdy ovocných dřevin. Metodická příručka. Problematika a možnosti využití. KOTT, Vladimír: Pěstitelské zpracování ovoce. Státní zemědělské nakladatelství, Praha p. LUCKE, R. - SILBEREISEN, R. - HERZBERGER, E.: Obstbäume in der Landschaft Ulmer Stuttgart 1992, 300 s. LUCKE, R.: Die böhmische Birne erhalten. Obst und Garten , LUCKE, R.: Obstbäume in der Landschaft. Garten und Landschaft 1985, LUCKE, R.: Wilde Birn- und Apfelbäume für die Landschaftspflege , MAŇAS, Jan: Sušení ovoce v Čechách a na Moravě. In: Kuttelvašer, Z. -Trejbal, J. Maňas, J: Vývoj zpracování zemědělských produktů. ÚVTIZ Praha, pp

16 NĚMEC, B. Dějiny ovocnictví. Nakl. Československé akademie věd, Praha, s. NOVÁK,V.: Základy zahradnického půdoznalství. SPN Praha 1958, 105 s. OPLT, J., Černý, L. Zakořeňování a štěpování ovocných rostlin. Nakl. Československé akademie věd, Praha, ŘEZNÍČEK, V., BOČEK, S. Evidence výskytu starých a krajových odrůd jádrovin ve vybraných lokalitách ČR. In Sborník konference: Mapování, konzervace a monitorování genofondu mizejících krajových forem kulturních rostlin a jejich planých příbuzných druhů. Genetické zdroje č. 88, VÚRV Praha Ruzyně, 2003, s , ISBN ŘEZNÍČEK,V., VLK, R., BOČEK, S., SALAŠ, P. Extenzivní ovocnářství jádroviny. Metodické pokyny. ES MZLU v Brně, 2002, 100 s., ISBN ŘÍHA, J. České ovoce. Díl I. Hrušky. 1. vydání, nákladem Ovocnického spolku pro království české, Praha, s. ŘÍHA, J. České ovoce. Díl III. Jablka. 2. vydání, nákladem Československé pomologické společnosti, Praha, 1919, 248 s. SALAŠ, P. BOČEK, S.: Zásady pro zpracování závěrečné práce. Projekt ESF Ovocné dřeviny jako součást dřevinných formací v kulturní zemědělské krajině 2007 SALAŠ, P. (ed) Sborník přednášek a referátů ze semináře: Problematika zachování starších a krajových odrůd ovocných dřevin (inventarizace, zakládání a údržba extenzivních sadů), října 2004, Lednice, ES MZLU v Brně, 2004, s , ISBN SALAŠ, P. (ed.) Sborník příspěvků a doprovodných odborných materiálů workshopu: Staré a krajové odrůdy ovocných dřevin (pomologie, údržba, využití), , Lednice na Moravě, ES MZLU v Brně, s , ISBN: SCHUBERT, E. Stručné dějiny ovocnictví moravského. Český odbor zemědělské rady moravské, Brno, 1900, 89 s. SOUČKOVÁ H.: Utilizing of special cultures in agricultural Landscape of Czech Republic, sborník IALE Rennes 1993, p SOUČKOVÁ, H.: Analýza podmínek výrobkové vertikály ovoce a zeleniny. ZZ VÚEZVž Praha s. SUCHÝ, F. Moravské ovoce. Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství moravského. Nákladem českého odboru zemědělské rady pro markrabství moravské, Brno, 1907, 616 s. ŠVEC, F. Ovocnictví, jeho význam, dějiny a vztahy. Nákladem ministerstva zemědělství RČS, Časové spisky ministerstva zemědělství, č. 51, 1924, 80 s. TETERA,V. Jabloně na Valašsku. VŠP, Nitra, 1996, s. 108, ISBN TETERA,V. Záchrana starých a krajových odrůd ovocných dřevin. Metodika ČSOP č. 4, Veselí nad Moravou, 2003, 76 s. ISBN THOMAYER, F. J. České ovoce. Jablka, díl I. Praha, 1894, 221 s. THOMAYER, F.J. : České ovoce I. Jablka Praha 1894 TREJBAL, Jiří: Sušárny ovoce v českých zemích. In: Kuttelvašer, Z. -Trejbal, J. Maňas, J: Vývoj zpracování zemědělských produktů. Ústav vědeckotechnických informací pro zemědělství. Praha, pp VANĚK, J. Lidová pomologie. Hrušky, díl II. Nakladatelství zahradnické literatury, Chrudim, 1936, 118 s. 16

17 VANĚK, J. Lidová pomologie. Jablka, díl I. Nakladatelství zahradnické literatury, Chrudim, 1935, 109 s. VANĚK, J. Lidová pomologie. Jablka, díl VII. Nakladatelství zahradnické literatury, Chrudim, 1940, 128 s. VANĚK, J. Lidová pomologie. Jablka, díl X., Nakladatelství zahradnické literatury, Chrudim, 1947, 131 s. VÁVRA, M. a kol. Kniha o ovocném stromu. SZN Praha, 1961, 447 s. VLK, L. Pomologický klíč. Akciová moravská knihtiskárna, Zlín, 1947, 207 s. ZÍKA, J.: K inventarizaci intenzivních ovocných sadů a plantáží a ke spolupráci s ČSÚ v odhadech sklizní ovoce. Marketing OU 1994 č