Dobrovolnické centrum Fakultní nemocnice v Motole SBORNÍK Z ODBORNÉ KONFERENCE

Transkript

1 Dobrovolnické centrum Fakultní nemocnice v Motole SBORNÍK Z ODBORNÉ KONFERENCE 16. KVĚTNA 2008

2 Program konference ZOOTERAPIE VE ZDRAVOTNICKÝCH ZAŘÍZENÍCH FN v Motole, budova ředitelství 2. patro, kinosál 16. května Zahájení konference Karolína Eckschlagerová, Dobrovolnické centrum FNM Mgr. Jana Nováková, MBA, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči FNM Canisterapie ve světle objektivních poznatků - vývoj canisterapie v ČR Mgr. Jaroslava Eisertová, Zdravotně sociální fakulta JČU, Hafík o.s Canisterapie ve FN v Motole Karolína Eckschlagerová, Dobrovolnické centrum FNM Mgr. Renata Dohnalová, Dobrovolnické centrum FNM Dobrovolníci se psy na LDN ve FNM, příběhy ze 3. stanice Michaela Fiedlerová, Dobrovolnické centrum FNM Yveta Vojtěchová, 3. stanice 1. primariátu LDN, FNM Služba canisterapie ve zdravotním zařízení Andrea Tvrdá, Elva Help o.s Canisterapie x Týrání psa Andrea Tvrdá, Elva Help o.s Canisterapie v nemocnici Eva Švecová, Agnitio, o.s Příprava a vhodnost psa (plemene) na canisterapii, canisterapeutické zkoušky Roman Zelenka, Agnitio, o.s Přestávka s občerstvením Felinoterapie v Mateřské škole při Fakultní nemocnici Brno, Černopolní 9 PaedDr. Jana Štěničková, MŠ při FNB Canisterapie, jako podpůrná rehabilitační technika u dětí s DMO Mgr. Jaroslava Eisertová, Zdravotně sociální fakulta JČU, Hafík o.s. Ilona Pinkrová, dětský stacionář Světluška Projekt DC Lékořice ve FTNsP Pejskování k uzdravení Mgr. Zuzana Vaculíková, DC Lékořice ve Fakultní Thomayerově nemocnici Ivana Kohoutová, LDN 1, Fakultní Thomayerova nemocnice Simona Drábová, DC Lékořice ve Fakultní Thomayerově nemocnici Pes na rehabilitace Jiří Ditrich Začátky canisterapie na našem oddělení LDN Veronika Svobodová, LDN Vysoké Mýto Pavla Němcová, LDN Vysoké Mýto Jak využít psa k motivaci, výuce, cvičení a psychické podpoře našich spoluobčanů Soňa Bezdíčková, Canisterapie, o.s

3 15.00 Zakončení konference Několik slov úvodem Vážení účastníci, když jsme v roce 2003 začali s pejsky docházet na kliniku dětské onkologie, určitě nás nenapadlo, že o necelých pět let nato budou pejsci docházet pravidelně na další čtyři kliniky. A protože při každé návštěvě vidíme, že přítomnost zvířat je pro pacienty velkým přínosem, rozhodli jsme se uspořádat tuto konferenci. Budeme rádi, když se dozvíte nové informace a podělíte se s ostatními o své zážitky. Třeba právě Vaše zkušenosti pomohou k odhodlání začít s jakýmkoliv druhem zooterapie v dalším zařízení. Karolína Eckschlagerová Dobrovolnické centrum FN v Motole Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovoluji si Vám předložit sborník příspěvků z konference Zooterapie ve zdravotnických zařízeních konané dne na půdě Fakultní nemocnice v Motole. Zooterapie je léčba pomocí zvířat. Možná si to ani neuvědomujeme, ale zvířata mají na psychiku lidí blahodárný vliv. Mají obrovský energetický nábor, z kterého můžeme čerpat velké množství energie. Zooterapie je uznávanou metodou v zahraničí, a i u nás začíná pomalu získávat své příznivce. Příspěvky z konference jsou toho důkazem. Přeji hodně štěstí při prosazování nového oboru ve prospěch spokojených pacientů. Mgr. Jana Nováková, MBA Náměstkyně pro ošetřovatelskou péči (Příspěvky uvedené ve sborníku neprošly jazykovou ani textovou úpravou.) - 3 -

4 Canisterapie ve světle objektivních poznatků - vývoj canisterapie v ČR Mgr. Jaroslava Eisertová Shrnutí: Příspěvek shrnuje vývoj canisterapie v Česku a to jak v oblasti teoretické a praktické, ale také v oblasti vědecké a edukační. Dále se příspěvek zaměřuje na současný stav Canisterapie u nás a nabízí možné postupy řešení vývoje Canisterapie v dalších letech. Stručný vývoj canisterapie Pojem canisterapie byl poprvé použit v ČR, a to v roce 1993 ústředními osobami se stali Dr.Lacinová, prof.velemínský, prof.matějček, prof.veselovský. V květnu 1995 byla za účelem šíření a prohlubování myšlenky pozitivních vlivů soužití lidí se zvířaty založena Asociace zastánců odpovědného vztahu k malým zvířatům (AOVZ). V roce 1997 vznikla Canisterapeutická společnost, která při tvorbě normativů i metodiky vycházela ze zahraničních zkušeností, vznik společnosti iniciovala p. Galajdová. Významným počinem AOVZ bylo v roce 1998 zorganizování mezinárodní konferenci IAHAIO v Praze (ve spolupráci s IAHAIO). Od roku 2001 postupně vznikaly samostatné regionální organizace. V této chvíli chyběly vzájemné kontakty a komunikace, zásadní rozdíly v pojetí a vývoji CT ( udílení certifikátů, příprava CT týmu,financování ). Canisterapie, její definice a metody Jedna z nejlepších definic říká, že Canisterapie je jednou z metod rehabilitace, která slouží k podpoře zdraví lidí všech věkových kategorií, při níž se využívá interakce mezi člověkem a psem. Pojem zdraví je přitom vnímán z bio-psycho-sociálního pohledu (Kalinová,2006) Metody canisterapie: V současné chvíli jsme již schopni rozdělit ne zcela terminologicky přesný pojem Canisterapie na jednotlivé a správnější metody provádění. Za prvé se jedná o aktivity za pomoci zvířat (AAA Animal assisted activities), dále pak terapie za pomoci zvířat (AAT Animal assisted therapy ), vzdělávání, za pomoci zvířat (AAE - Animal assisted education) a krizová intervence za pomoci zvířat (AACR Animal assisted crisis response) / případně jejich kombinace Formy canisterapie: Dále je možné logicky rozdělit formy canisterapie na návštěvní program, jednorázové aktivity, pobytový program, rezidentní program, zásah krizové intervence / nebo jejich kombinace. Oblast vědeckého rozvoje v canisterapii Vědeckému výzkumu se např. od roku 1999 věnují odborní pracovníci na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity. Významný krok pro sjednocení základních pravidel a podmínek praktikování canisterapie se uskutečnil na Mezinárodním semináři o zooterapiích , který uspořádalo sdružení FILIA v Brně. Účastníci semináře se shodli na nutnosti založení zaštiťující organizace Canisterapeutické asociace (dále jen CTA). Později došlo zásluhou organizace Piafa Vyškov a paní Tvrdé k vypracování standardů a etického kodexu. Publikace v oblasti zooterapie canisterapie vznikly za přispění následujících autorů: paní Galajdové, Dr.Nerandžiče a prof.velemínského

5 V současné době došlo k zániku této zastřešující organizace. Vzdělání a příprava v oblasti canisterapie Příprava a vzdělání v oblasti jsou stále velmi nesourodé a až na výjimky ne příliš odborné. K přípravě a testování canisterapeutických psů, psovodů (některé organizace testují pouze psa jiné připravují celý tým) nebo komplexně týmů. Důležité je kurz (přípravu) komplexně zaměřit (a zabývat se přípravou celého týmu tedy psovoda i psa ) vstupní testování teoretická a praktická příprava závěrečná praktická zkouška týmu.(osoba, která bude canisterapii praktikovat pod vedením odborníka by měla dle minimálních podmínek absolvovat 15 hodin teorie a 20 hodin praxe - dle norem CTA se takový člověk nazývá canisasistentem ). Důležitá je také spolupráce s canisterapeutickou či školící organizací, jež by měla zajistit prostupnost informací, supervize atd. Další důležitá oblast je výběr vhodného nasazení. V oblasti odborného či dalšího vzdělání jsou dosažitelné v rámci studia kurzy, volitelné předměty a semináře např: na ZSF JU, Masarykově universitě a Karlově universitě (jen Hipoterapie). Výhled do budoucna Jednou z efektivních a důležitých je na podkladě zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách tendence k profesionalizaci canisterapie (především metody AAT) a k začlenění canisterapie mezi sociální služby. Zde je samozřejmé zdůraznit nutnost důkladné, odborné přípravy a edukace canisterapeutického týmu, splnění standardů kvality sociálních služeb atd. Zajímavým řešením je také vznik Unie canisasistentů (více viz. příspěvek p. Tvrdá) Provádění AAA, tedy aktivit by dle těchto tendencí mělo směřovat k zařazení pod dobrovolnickou činnost, jenž bude koordinována dobrovolnickým centrem/organizací a prováděna proškolenými a prozkoušenými canisterapeutickými týmy (dobrovolníky, jenž se svým psem splnili podmínky pro praktikování canisterapie). Legislativně je dobrovolnictví upraveno v Zákoně č. 198/2002 Sb. o dobrovolnické službě. Literatura: KALINOVÁ V. (2006): Využití skupinové canisterapie v dětském věku integrační canisterapeutické tábory. Disertační práce. České Budějovice: Jihočeská univerzita. Zdravotně sociální fakulta. 142 str. TOŠNER, J. SOZANSKÁ, O. (2006): Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. 2. vyd. Praha: Portál, 149 s. ISBN VELEMÍNSKÝ A KOL. ( 2007): Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona. Kontakty: eisertov@zsf.jcu.cz Tel Ústav sociální práce - Centrum Canisterapie A.Barcala 4, České Budějovice - 5 -

6 Canisterapie ve Fakultní nemocnici v Motole Mgr. Renata Dohnalová, Karolína Eckschlagerová Souhrn: Příspěvek se zabývá problematikou canisterapie ve Fakultní nemocnici v Motole a podmínkami pro docházení dobrovolníků se psy na jednotlivá oddělení. Dobrovolnické centrum FN v Motole Dobrovolnické centrum je ve Fakultní nemocnici v Motole (dále jen FNM) od roku 2000, kdy začali první dobrovolníci docházet na kliniku dětské onkologie. Do roku 2003 bylo součástí Klubu Interaktivního domu o.p.s.. V roce 2004 se dobrovolnické centrum stalo součástí nemocnice, což umožnilo větší integritu dobrovolníků do chodu nemocnice. Koncem roku 2003 začali docházet první dobrovolníci se psy. Zájem o canisterapii pod vedením dobrovolníků projevila jako první klinika dětské onkologie. Pravidla pro dobrovolníky a jejich psy Každý zájemce o dobrovolnictví nejdříve absolvuje úvodní pohovor s koordinátorkou dobrovolníků, ve kterém si ujasní možnosti působení v nemocnici a porovná to se svým očekáváním. Po úvodním pohovoru následuje návštěva na oddělení se zkušeným dobrovolníkem a po ní jednodenní úvodní zaškolení nových zájemců o dobrovolnictví. Cílem této přípravné fáze je získat ucelené informace o programu a připravit se na vstup na nemocniční oddělení. Na školení jsou přítomni také zástupci personálu a zkušení dobrovolníci, kteří přiblíží novým zájemcům činnost dobrovolníka ze svého pohledu. Tento výcvik je podmínkou pro pravidelně docházející dobrovolníky. Pokud má někdo zájem jen o občasné nárazové aktivity, toto školení absolvovat nemusí. Před zahájením vlastní dobrovolnické činnosti je nutná registrace dobrovolníka v Dobrovolnickém centru FN v Motole spojená s uzavřením dohody o dobrovolnické činnosti, jejíž součástí je také kodex dobrovolníka, závazek mlčenlivosti a předložení výpisu z rejstříku trestů. Každý dobrovolník je pojištěn proti úrazu svému a úrazu pacienta, který by měl trvalé následky, a dále je pojištěn proti škodě vzniklé na majetku nemocnice, kterou by dobrovolník neúmyslně způsobil při dobrovolnické činnosti. Pes musí mít se svým psovodem/dobrovolníkem složené canisterapeutické zkoušky nebo mít certifikát asistenčního nebo slepeckého psa. I přes splněné canisterapuetické zkoušky ověřujeme při několika návštěvách pacientů, zda má pes i jeho psovod/dobrovolník radost z kontaktu s lidmi a zda je pro ně práce v nemocnici potěšením. Pes by měl být samozřejmě očkován, ale povinné je jen očkování proti vzteklině. Dále požadujeme každého půl roku odčervení a vyšetření psa veterinárním lékařem. Než začne canisterapeutický tým docházet za pacienty samostatně, musí absolvovat minimálně jednu návštěvu pacientů s koordinátorkou a dále pak několik dalších návštěv se zkušenějším dobrovolníkem. Ke skupinové canisterapii doporučujeme docházení více canisterapeutických týmů, nebo alespoň pomoc dalšího dobrovolníka bez psa. Při každé návštěvě je dobrovolník/psovod označen visačkou FNM a měl by mít triko s označením DOBROVOLNÍK CANISTERAPIE. Pes má kolem krku šátek s nápisem CANISTERAPEUTICKÝ PES FN v MOTOLE

7 Každých šest týdnů je pro dobrovolníky připravená supervize společné sdílení zkušeností a zážitků z dobrovolnické činnosti v nemocnici. Smyslem supervizních setkávání je především podpora lidí docházejících za nemocnými lidmi. Canisterapeutická skupina je připojena k dobrovolníkům, kteří docházejí na dětskou hematoonkologickou kliniku. Místa působení dobrovolníků se psy V dobrovolnickém centru FNM máme nyní registrovaných 18 dobrovolníků s 22 psy do programu canisterapie. Z toho nárazově navštěvují dvě dobrovolnice se dvěma psy Kliniku dětské hematologie a onkologie, šest dobrovolnic s osmi psy Dětskou psychiatrickou kliniku a dvě dobrovolnice se dvěma psylléčebnu dlouhodobě nemocných. Při nepřízni počasí se konají psí dny ve vestibulech a na nemocničních chodbách. Je-li hezky, bývají psí dny venku na nádvoří před ředitelstvím nemocnice, před budovou LDN, nebo v parčíku na dětské psychiatrické klinice. Ostatní dobrovolníci na canisterapii se účastní nárazových akcí. V současné době zahajujeme docházení s canisterapií na další kliniku tentokrát na dětskou neurologii. S výjimkou Dětské psychiatrické kliniky probíhají setkání se psy skupinově více pacientů a jeden či více psů. Na dětské psychiatrii pak probíhají i individuální setkání. Závěr Canisterapie ve FNM si prozatím neklade za cíl rehabilitaci pacientů, ale snaží se pomocí rozveselení a rozptýlení pacientů ukázat, že i v nemocnici může mít pes své místo. Přestože canisterapeutické týmy dochází za pacienty od roku 2003, stále ještě nejsou jasná všechna pravidla pro vykonávání canisterapie, základní podmínky jsou však definovány už nyní. Kontakty: Dobrovolnické centrum FN v Motole V Úvalu 84, Praha 5 Tel: , dobrovolnik@fnmotol.cz

8 Dobrovolníci se psy na LDN ve FNM, příběhy ze 3. stanice Michaela Fiedlerová, Yveta Vojtěchová Pohled dobrovolníka Jako dobrovolník-canisterapeut jsem začala na motolskou LDN docházet asi před dvěma roky. Nutno přiznat, že jsem od začátku dělala spíš to, co chtěl pes, protože já jsem s canisterapií neměla žádné zkušenosti, ale pes jaksi intuitivně navazoval nenucený kontakt s pacienty. No a když si pak to moje zvířátko uvědomilo, že od babiček a dědečků vždycky dostane nějakou mňamku, nemohly ji při vstupu na oddělení zastavit ani mé zoufalé snahy o nějaké umírnění toho chlupatého třeštidla a vždycky nás všichni - jak personál, tak pacienti nadšeně vítali. Je pravda, že si slečna psová pamatovala pacienty dřív než já. Spolehlivě vždycky hned po přivítání se sestřičkami vběhla na pokoj k paní, která pro pejsky schovává sušenky. Postupem času se tak ukázalo, že ne my, psovodi, chodíme na návštěvu za pacienty a bereme s sebou psy, kdepak, naši psi chodí za babičkami a dědečky a nás s sebou berou jen proto, aby je pustili přes vrátnici. Pamatuji si pár lekcí, které mi ta moje canisterapeutka udělila ve spolupráci s pacienty nebo sestřičkou. Jednou takhle seděla u postele pacientky, která si ji hladila, a mlsně pokukovala po pacientčině nočním stolku. Ta paní jí v dobré víře řekla: Ale tam jsou jenom jablíčka, to ty bys nejedla. Prořekla jsem, že slečna psová jí prakticky cokoli a paní se už už natahovala po igelitovém sáčku s nakrájenými jablky. Ve chvíli, kdy jsem jí chtěla pomoct a jablka vyndat a podat jí je, manžel té paní mě zarazil a tiše, tak aby to jeho žena neslyšela, mi řekl: Nechte ji, ona to zvládne sama. A tak jsem s napětím sledovala, jak pacientka bojuje s igelitovým sáčkem, něčím pro mě tak banálním, a přesto pro ni náročným. Ale povedlo se, a ze spokojeného úsměvu na tváři té paní i jejího manžela jsem měla stejnou radost jako můj pes z těch nakrájených jablek. Při jiné návštěvě jsem přidržovala svou canisterapeutku v posteli u paní, která odmítala jíst prášky. Naproti mně stála sestřička, lehce zoufalá z nespolupracující pacientky. Když nic nezabíralo, dostala sestřička spásný nápad a zeptala se pacientky: A když si pejsek vezme prášek, vezmete si taky jeden? Babička zdráhavě přikývla. Sestřička podala mému psovi malý piškotek se slovy Tumáš prášek! a milá canisterapeutka onen prášek sezobla bez sebemenšího zaváhání. Pak přišla na řadu babička a snědla prášek též bez zaváhání. Říkala jsem si, jak mám šikovného pejska, když tu mě ta pacientka totálně zaskočila a podala psovi svou flašku s dudlíkem, aby i psík mohl zapít prášek. Její ochota podělit se s malou canisterapeutkou nás se sestřičkou překvapila obě. Na canisterapeutické návštěvy s námi chodí psí parťák se svou paničkou a bez něj bychom si jen s jedním psem nevěděli rady. Chodíme totiž pravidelně na návštěvy na pokoj ke dvěma dámám-pejskařkám a tam by prostě jeden pes byl málo. Každý z psích terapeutů zabere jednu postel, částečně odsune pacientku (co si budeme namlouvat, tu vlastně v posteli nechá jen proto, že ho vytrvale hladí nebo přikrmuje piškoty pro diabetiky) a my, psí doprovod, si s pacientkami sdělujeme novinky abychom taky něco dělali, když už všechnu tu těžkou práci zvládají psíci. Po chvilce nastane výměna stráží a psíci se u pacientek vystřídají a následuje další hlazení a další piškotky. Nejveseleji pak je o Psích dnech pro LDN, kdy shromáždíme pacienty v jedné místnosti a předvádíme jim, co který pejsek umí a psíci se na oplátku předhání, kdo sní víc piškotů či psích dobrůtek (ano, pacienti často své příbuzné žádají: Ne, nenos mi čokoládové sušenky, ty psi nesmějí! Kup mi radši psí dobrůtky. )

9 Přestože já i slečna psová, a vlastně celý náš čtyřčlenný canisterapeutický tým, přicházíme k pacientům jako ti, kdo něco přinášejí, pokaždé jsme to my, kdo si něco odnáší a když už psíka konečně přesvědčím, aby slezl z postelí pacientů a šel se mnou domů, vždycky odcházíme s úsměvem. Pohled staniční sestry Jmenuji se Yveta Vojtěchová. Pracuji ve FN Motol jako staniční sestra na LDN I. Byla jsem oslovena dobrovolnickým centrem, abych zde řekla pár slov o canisterapii, která probíhá na naší stanici.od roku 2004 začali dobrovolníci s canisterapií na LDN v rámci tzv. psích dnů, kdy se pacienti shromažďovali v prostorách před budovou, při nepřízni počasí v hale LDN. Od samého počátku je setkávání s pejsky ze strany našich nemocných pozitivně vnímáno.vzhledem ke specifitě našeho oddělení, kde máme vysoké procento ležících pacientů, kteří by neměli možnost se canisterapie účastnit, probíhá terapie u jednoho lůžka.canisterapie probíhá vždy se souhlasem pacientky. Pacientky mají možnost se s pejsky rozptýlit a vymanit se z nemocničního stereotypu. Dobrovolníci jsou u nás vítáni. Rozhodně jsou pro nemocné, ale i personál přínosem. Já sama se setkávám s dobrovolníky a mohu říci, že tolik radosti a člověčenství, které v sobě mají, je obdivuhodné a je mi mezi nimi dobře. Až nebudu pracovat ve zdravotnictví, rozhodně posílím řady dobrovolníků. Kontakty: MichaelaFiedlerova@seznam.cz - 9 -

10 Služba canisterapie ve zdravotním zařízení Andrea Tvrdá ELVA HELP o.s. Poskytovatel sociálních služeb Odborné poradenství Sociální rehabilitace ( Canisasistence-canisterapie, asistenční psi, vodící psi, terapeutičtí psi, servisní psi ) Metodika dodávání služby CT do zdravotního zařízení Kontrakt s vedením oddělení zdrav. zařízení Požadavky na podmínky Kontaktní pracovník Metodika dodávání služby CT do zdravotního zařízení Zahájení jednání s klientem Uzavření smlouvy s klientem Stanovení individuálních cílů klienta Metodika dodávání služby CT do zdravotního zařízení Dokumentace: Složka klienta - Datum zahájení jednání o službě, popis procesu smlouvy, individuální cíle klienta indiv. plán klienta Metodika dodávání služby CT do zdravotního zařízení Jasně definováno: Cíle Poslání Cílová skupina Zásady Poznatky z praxe od roku 2004 Spolupráce: Logoped, fyzioterapeut, psychoterapeut, sanitáři, ošetřovatelský personál, zdrav. sestry Standardy kvality sociální služby prostřednictvím metody canisterapie Práva klientů / pacientů - Kvalitní služba - Kompetentní, kvalifikovaná osoba - Informace o službě obecně - Informace o osobních cílech a plánech - Možnost rozhodovat - Informace o možnosti stížnosti - Důstojnost, diskrétnost, respekt Standardy kvality sociální služby prostřednictvím metody canisterapie

11 - Jednotlivé kroky vedoucí k poskytování služby - Práva a povinnosti canisasistentů - Práva klienta - Ochrana CT psa - Pravidla a podmínky, za kterých se služba poskytuje - OVĚŘITELNÉ, REÁLNÉ, PROVEDITELNÉ Standardy kvality sociální služby prostřednictvím metody canisterapie - NÁSTROJ = POMŮCKA PRO ROZVOJ METODY - POMŮCKA PRO ANALÝZU CHYB - POMŮCKA PRO ZAVEDENÍ TÉTO SLUŽBY DO ZAŘÍZENÍ JAKO PILOTNÍ PROJEKT Kontakt:

12 Canisterapie x Týrání psa Andrea Tvrdá Motto 1: Čemu nerozumíme toho se obáváme a to čeho se obáváme obvykle ničíme Motto2: Základním principem výkonu služby canisterapie obecně je aby VŠICHNI zúčastnění měli pocit smysluplného a srozumitelného strávení času s pozitivním výstupem. Úvod: ELVA HELP o.s. (vznik 2002; Vstupní kritéria na osobu která chce působit ve službě canisterapie(žadatele): Portfolio odpovídající pracovníku v sociálních službách, komunikační schopnosti + kynologické znalosti a zkušenosti odpovídající minimálně osobnímu držení a osobní péči o psa po dobu minimálně od štěněte do 4 let + přirozená dovednost v komunikaci se psy obecně atest souhry žadatele se psem, který je pro něho cizí. Odůvodnění Ochrana klientů klienti/pacienti mají právo na neohrožující, kvalitní službu od kvalifikovaného, kompetentního aktéra služby. Ochrana psa terapeutický pes má právo na to, být službou veden znalou osobou, od které se mu dostává srozumitelných signálů o tom, co se děje a co se od něho očekává a kdo účelně vnímá jeho signály. Komunikace a canisterapie Praxe v canisterapii obnáší zejména cca 90% komunikace a 10% jiných dovedností. Jen je nutné si to uvědomit: Canisterapie začíná již přípravou psa před výkonem služby kontrola jeho psychického stavu (komunikace - na psa promluvíme a čekáme na reakci), kontrola a úprava stavu exteriéru srst, zuby, uši, zadek (komunikace psovi dáme povel ke klidnému postoji), dopravení se ke klientům (MHD, OA, pěšky komunikace cestou ze psem, spolucestujícími, účastníky provozu, kolemjdoucími); vstup do prostorů, kde jsou klienti (komunikace se psem- povely, komunikace s personálem- pozdrav, dohoda o dnešní zakázce, komunikace s klientem i se psem přímá interakce + komunikace s personálem = spolupráce); průběh a pak ukončení výkonu služby (komunikace se psem jeho odvolání z pozice nebo z interakce od klienta, komunikace s klientem zhodnocení situace, dohoda o dalším setkání, rozloučení, komunikace s personálem podání zprávy o službě, rozloučení); odchod z prostor, kde jsou klienti a přesun (MHD, OA, pěšky MHD, OA, pěšky komunikace cestou se psem, spolucestujícími, účastníky provozu, kolemjdoucími) příchod do přirozeného sociálního prostředí CT Týmu teprve nyní má pes (celý CT Tým) možnost svého soukromí a nemusí dávat zvýšenou pozornost na komunikaci

13 Počet komunikačních interakcí je v tomto heslovitém popisu naprosto nepočitatelný, mnohdy se prolíná několik komunikačních kanálů v jeden tedy mnohdy se při výkonu služby stává, že canisasistent i klient komunikují se psem zároveň. Dále pak pes i klient mohou zároveň komunikovat s canisasistentem (přímo v jednu chvíli vydávat signál směrem ke canisasistentovi). Je tedy naprosto zřejmé, že největší nároky na schopnosti a dovednosti jsou právě v ovládání komunikace a to i komunikace krizového charakteru. (například: více protichůdných signálů v jednu chvíli klient dává najevo, že chce psa na klín pes signalizuje, že nechce klienta takto kontaktovat, spolupracující rehabilitační pracovník se dotazuje, zda je možné naopak psa umístit na zem k nohám klienta a canisasistent by měl situaci vykomunikovat tak, aby klient nebyl frustrován a kontaktu se psem v podstatě docílil tak, aby spolupracovník dostal svou jasnou odpověď a zároveň aby pes nebyl tlačen do poloh, které odmítá = nebyl stresován). CANISTERAPIE Komunikační partneři: PES CANISASISTENT KLIENT SPOLUPRACOVNÍK - SKUPINA KLIENTŮ, OSTATNÍ KLIENTI - SKUPINA SPOLUPRACOVNÍKŮ - VÍCE PSŮ - SPOLUPRACUJÍCÍ CT TÝM - OSTATNÍ PERSONÁL ZAŘÍZENÍ - JINÁ TERAPEUTICKÁ ZVÍŘATA - NÁVŠTĚVNÍCI ZAŘÍZENÍ-RODINNÍ PŘÍSLUŠNÍCI - STÁŽISTI, STUDENTI, INSPEKCE, APOD. Komunikace Příklad: Běžná nastalá situace z praxe na oddělení, kde jsou 3 pacienti na pokoji: Canisasistent komunikuje s klientem č.1 (snaží se s ním domluvit na dalším postupu ve službě- kdy zase přijde-co bude procvičovat aj.), zároveň na něho hovoří- mají dotazy příbuzní klienta č.1, zároveň již navazuje komunikaci -pomlaskává na CT psa jiný klient č.2 a do toho hlásí směrem ke canisasistentovi zdravotní personál informaci o dalším klientovi a přitom kontaktuje pohladí CT psa, přichází návštěva klientovi č.3 a do vší té komunikace všechny pozdraví a klade (směrem ke canisasistentovi) otázku, co je to za psa Co se děje z hlediska canisasistenta? Je nutné, aby řádně uzavřel dnešní službu s klientem č1, zodpověděl dotazy jeho rodině. Uchránil CT psa od svévolných canisasistentem nekontrolovatelných interakcí směrem k němu, ale nefrustroval jeho aktéry. Poklidně zahájil službu u klienta č.2, účelně vyslechl informaci od personálu, zodpověděl dotaz příbuzným klienta č.3 a zároveň stále kontroloval projevy psa. Pes domácí je vysoce sociální zvíře s velmi rozvinutou schopností komunikovat a s propracovanou schopností přijímat v rámci komunikace signály z okolí, na které dovede reagovat. Veškerá komunikace vždy směřuje v prvé řadě k dosažení osobního cíle zajistit si welfare (má-li hlad = najíst se, je-li unavený = najít pohodlné místo, chce-li si hrát = najít vhodný předmět nebo partnera ke hře nejlépe oboje, cítí strach odvrátit hrozbu, které se bojí atd. ) V komunikaci psa se nikdy nic neděje bezúčelně jen tak, aby se něco dělo, vše tam má nějaký smysl. Pokud se pohybujeme v oboru canisterapie, pak je zásadním a nejdůležitějším momentem si uvědomit, že:

14 1) Pro terapeutického psa je komunikačním partnerem právě v prvé řadě canisasistent/canisterapeut nikoli klient! 2) Další velmi důležitá informace je, že nekomunikovat nelze tedy i nekomunikováním se nám jedinec snaží něco sdělit! 3) A do třetice je dobré si uvědomit, že právě jen canisasistent je vždy plně zodpovědný za průběh sužby a tedy za průběh a následky všech interakcí nejen mezi psem a jeho okolím, ale i mezi psem a jím samotným. Pes signalizuje v podstatě vždy své momentální emoční rozpoložení (má strach, je radostný, je nervózní, atd.) Dále signalizuje následné úmysly (hodlá zaútočit, hodlá nyní olíznout někomu nos, hodlá si hrát, atd.). Bez základních znalostí těchto signálů je pro člověka soužití se psem plné obav a konfliktů tento výrok však platí i obráceně pes se v tomto soužití jistě necítí dobře. Pokud tato situace přetrvává delší dobu a ze strany člověka se nezmění- pak vede jednoznačně k tomu, že se stanou jen dvě možné varianty: a) pes přestane signály vydávat - němý pes (podle pravidla, že akce která nevyvolá žádnou reakci prostě časem vyhasne) b) pes se začne opravdu konfliktu bránit prchlivý pes (stres se stupňuje, signály jsou zřetelnější ale pokud přesto nefungují, začíná pes užívat signály opačné nebo odpudivé začne se bránit buď aktivně nebo pasivně Varianta za a) je pro psa v podstatě naplněním psychického týrání. Tím je situace horší, že pes se navenek projevuje tak, že je mnohdy laikem označován za naprostého flegmatika je tedy v realitě dosti apatický, v podstatě na nic moc nereaguje, může mít projevy zájmu a radosti zejména ohledně potravy a při vítání známých osob (tyto projevy jsou obvykle i naprosto nepoučeným laikem chápány správně a tedy i opětovávány tedy tato forma komunikace je pěstována) a právě zde se naskýtají široké možnosti k absurdní situaci kdy může být pes s těmito projevy-neprojevy označen za dobrého terapeutického psa (vždyť je tak klidný, nic jej nerozhází, na nic nereaguje, leží a nic nedělá i když kolem něho běhají rozpustilé děti ) Terapeutický němý pes asi nejčastější možností, jak dovést psa do těchto konců je dvojí: 1) vlivem chybného posouzení a tak zvaného atestování psa za terapeutického Díky posudku z jeho klidného chování bez reakcí, pokud testují osoby neznalé etologie psa a problematiky canisterapie z pozice víceleté praxe zde může být přímo nominován pes, který se již nachází v pozici němého psa vlivem dosavadního ignorujícího vedení psa neznalým majitelem. Praxe takového psa v canisterapii je něco, co prostě přetrpí bez projevů, ale stále může zahájit chování varianty b). 2) vlivem chybného vedení osoby, která nerozpozná signály svého psa a programově je tak utlumuje Při praxi v canisterapii jsou možnosti k vydání signálů psem početnější než při civilním životě psa takováto opakující se situace (výkon služby CT) je přímo školení v komunikaci pro psa, bohužel může jít i o školení ve vyhoření psa Pes je stále apatičtější, laik však opět vnímá situaci jako takovou, že pes je čím dál lepší terapeut, dříve mnohdy reagoval a nyní leží ani se nehne.. Tuto variantu osobně považuji za nejvíce ohrožující možnost týrání psa v canisterapii, právě pro její záludnost v tom, že na laika působí dojmem že se nic neděje, ale přitom pes pomalu vyhořívá Domnívám se, že takto přežívá i mnoho civilních psů v domácnostech, chápu tuto verzi za nejrozšířenější verzi týrání psů tzv. psychického týrání psů

15 Terapeutický prchlivý pes - pes s těmito projevy již vzešlými z ignorace nebo nepochopení jeho signálů neprojde atestem jako dobrý terapeutický pes (pokud má organizace alespoň nějaké limity pro atest psa, ve kterých nepromíjí typické projevy bázlivosti či agrese) - terapeutický pes, který je vlivem dosavadního ignorujícího vedení psa neznalým majitelem - vykonavatelem služby CT doveden do stavu varianty b) bude jistě velmi rychle stažen z praxe pro konfliktní až agresivní nebo bázlivé až panické chování, na které nelibě reagují již sami klienti. Osobně se domnívám, že právě tímto prošlo několik psů, kteří byli divoce umístěni do zařízení jako rezidentní terapeutičtí psi bez pravidel a s nekontrolovatelnou interakcí s laiky bez znalostí v komunikaci a signálech psů. Náprava v obou případech je dlouhodobý citlivý proces za pomoci odborníka, kdy pes musí najít sebevědomí a znovu se naučit mluvit. Bezpodmínečně také jeho majitel musí projít školením o interpretaci signálů svého psa. Jsem hluboce přesvědčená, že právě k výkonu canisterapie je více než nutné, aby její aktér měl 100% dovednosti v komunikaci s lidmi a v komunikaci se psy v obou případech je to však věc cviku a zkušeností. Canisterapie naskýtá mnoho nestandardních až krizových situací, kde běžná verze těchto dovedností rozhodně nestačí. Prevence je jednoduchá CT tým musí tvořit pouze komunikativní jedinci, pes i osoba nikoli apatičtí.osoba musí zvládat interpretaci projevů svého psa a účelně = psu srozumitelně na ně reagovat minimálně tak, aby došlo k neutralizaci stresu. Osoba musí zvládat komunikaci i v krizové situaci. Takový tým je zárukou účelné a kvalitní služby canisterapie, ze které vyjdou všichni zúčastnění (i pes) bez stresu a emočně v harmonii. Např. viz kritéria ELVAHELP o.s. Škála možných interakcí je nezměrná a projevy psa jsou velmi pestré. Navíc každý pes jedinec - má své vlastní způsoby interpretace jednotlivých projevů jednotlivé projevy interpretovat (například úsměv je projevován každým psem trochu jinak). Canisasistent musí být tedy v podstatě znalcem komunikace psů obecně a odborníkem na projevy toho svého terapeutického psa. Co nám vlastně pes během výkonu canisterapie signalizuje? Je to jeho osobní stav emocí, je to signál o stavu osoby v interakci (klient, spolupracovník, jiná osoba), dále jsou to signály určené dalším osobám v interakci (klientovi, personálu, aj.) canisasistent musí tyto signály rozpoznat, roztřídit a ihned a účelně na ně reagovat. Závěr Aby byl schopen člověk plně pochopit jednotlivé signály svého psa musí je umět zaznamenat = uvidět. Tedy v podstatě je musí nejprve umět rozeznat v běhu ucelených projevů psa. Na to je nutné o jednotlivých signálech něco vědět tedy vědět, co má člověk vlastně hledat a zaznamenávat. Z hlediska tématu týrání psů se jedná právě o signály ze škály projeveného prožívání stresu. ELVA HELP o.s. vypracovalo Základní tabulku interakcí v podobě signálů psa a vhodných reakcí canistastenta, pro tuto tabulku v podobě CD kontaktujte pracovníka ELVA HELP o.s. Kontakty: tel handicap.help@seznam.cz

16 Canisterapie v nemocnici Eva Švecová Po mých úvodních přednáškách pro personál nemocnice se canisterapie zavedla do kladenské nemocnice na úrazové oddělení. Průběh canisterapie na tomto oddělení přiblížím na těchto dvou pacientech: Jako první ji využívala 20ti letá pacientka, která byla dlouhodobě -1 rok - upoutána na lůžko. Canisterapie probíhala venku na balkóně oddělení. Přijetí Aerin bylo kladné a s každou další návštěvou se prohluboval vztah mezi nimi. Pacientka se na každou návštěvu těšila, měla o čem přemýšlet, vzpomínala na svého psa zlepšila se její komunikace s personálem, byla klidnější, začala v noci spát. Později se k nám připojil 30ti letý pacient, taktéž upoutaný na lůžko a po amputaci nohy. U tohoto pacienta se postupně odbourala agresivita, nervozita z dlouhodobé léčby a postupně se zapojil do komunikace. Byl klidnější, pohodovější, vyrovnanější a tím se zlepšila komunikace s okolím, především s personálem. Pes se stal součástí oddělení. Z mého pohledu se zlepšila atmosféra oddělení a komunikace mezi pacienty i personálem. Společně s Aerin jsme pacientům pomáhaly odstranit pocit samoty v nemocnici, zbytečnosti díky svému onemocnění pohybového ústrojí a strachu z okolí. Kontakty: Tel.: svecova@agnitio.cz

17 Příprava a vhodnost psa (plemene) na canisterapii, canisterapeutické zkoušky Roman Zelenka Canisterapie je relativně nová terapeutická metoda, která využívá psa jako nástroj v psychoterapeutickém procesu. Kladný psychologický vliv psů na člověka je naprosto nepopiratelný. Přítomnost zvířat (psů) zvyšuje sebevědomí klientů, neboť získávají důležitou náplň svého současného života. Psi také posilují fyzickou kondici při krmení, při hře, hygieně psů nebo při procházkách se psy. Usnadňuje komunikaci mezi lidmi. Výhoda canisterapie je i ve finančních úsporách, neboť dochází k omezení spotřeby psychofarmak a léků proti bolesti. Canisterapie nespočívá jen v docházení za klienty, ale má svá pevná pravidla a řád. Spočívá v pravidelnosti docházky canisterapeutického týmu za klientem a naprosté ovladatelnosti psa. Jako terapeutický pes může působit každý pejsek od křížence po čistokrevného jedince. Není nijak omezena ani velikostí ani vzhledem psa. Přesto je však velice důležité vybírat vhodného psa pro klienta individuálně. Právě velikost a vzhled psů patří mezi hlavní faktory ovlivňující úspěšnost canisterapie. Nejdůležitější ze všeho však je povaha psů využívaných v canisterapii. Pes musí mít nekonfliktní vyrovnanou povahu. Pokud je tato podmínka splněna, zbývá mít psa absolutně ovladatelného v každé situaci. A jen takovýto pes může splnit canisterapeutické zkoušky a vykonávat canisterapeutickou praxi. Kontakty: Tel: zelrom@argentinskadoga.cz, zelenka@agnitio.cz

18 Felinoterapie v Mateřské škole při fakultní nemocnici Brno, Černopolní 9 PaedDr. Jana Štěničková Jmenuji se Dr.Jana Štěničková a již 23 let pracuji v Mateřské škole při fakultní nemocnici Brno, z toho od roku 1990 jako ředitelka. S rodiči a bratrem jsem odmalička vyrůstala v romantickém prostředí lesů na Vysočině a zde se vytvořil můj velice kladný vztah ke zvířatům a k přírodě. Měli jsme doma hodně zvířecích kamarádů a mezi nimi bylo i plno koček.byli to vesměs nalezenci, ale o to víc jsem si je zamilovala. S léty můj zájem o kočky sílil a po přestěhování do Brna mi manžel zakoupil moji první papírovou kočku a tou byla právě siamka.tak vznikla láska na celý život! Kdo blíže poznal toto plemeno, tak mi určitě dá za pravdu. Jedná se totiž o velice komunikativní, chytré a věrné kočky, které jsou, na rozdíl od jiných kočičích plemen, závislé na člověku a ne na místě svého domova. S naší první siamkou jsme bez problémů cestovali na chalupu, kde s námi chodila na houby a ráda si i zaplavala v místním rybníce. Akorát k cizím lidem byla trošku nedůvěřivá a plachá. Až léta chovatelské praxe a hlavně vlastní odchovy mi ukázaly, že i mezi siamkami se vyskytují velice rozdílné povahy. Některé kočky jsou bázlivější, zato jiné tak milují svého páníčka, že je jim úplně jedno kde jsou, hlavně, že mohou být v jeho blízkosti. Stejné povahové vlastnosti mají i orientální kočky, které chovám od roku A právě taková byla i moje první felinoterapeutická siamská kočka Tíťa.Oficiálně se jmenovala Pilar Arkouda Simon a byla evropská šampionka, ale nikdo jí neřekl jinak než Tíťa nebo Gíga, protože byla dost veliká. Tíťa odmalička milovala předvádění se na výstavách a bylo na ní vidět, že mi tím chce udělat radost. Jenže brzy vyjezdila všechny tituly a s výstavami byl konec. A právě tento fakt mě přivedl na myšlenku, vzít ji mezi děti do nemocnice.v současné době chodí za dětmi i černá orientální kočka Tatanka, siamka Virpi a připravuje se i mladá orientálka, které se přezdívá Krteček Již léta totiž naše nemocné děti malují výkresy pro výzdobu interiérů Mezinárodních výstav koček a mnohé vůbec neví, jak taková kočičí výstava vlastně vypadá. Tak jsme se s kolegyněmi rozhodly jim tuto atmosféru přiblížit. Z domu jsem donesla spoustu pohárů, kokard a dalších kočičích propriet a samozřejmě i živou kočku Tíťu. A to bylo něco pro děti! Mohly si na kočku sáhnout, pořádně si ji prohlédnout, pohladit, učesat Také jsem jim při celé terapii vykládala základní věci o kočkách např.čím se živí, jak se k nim máme chovat, s čím si hrají, jak to vypadá na výstavách Po mé krátké instruktáži vždy proběhne soutěž, kdy děti vybírají z předložených produktů, co je jídlo pro kočku a co pro lidi. Někdy se celé felinoterapie účastní i veterinární lékařka nebo jiný odborník, který dětem přibližuje nejrůznější zajímavosti ze života koček ze svého oboru např. jak se kočka léčí To byste nevěřili, jak kočka nesmírně pozitivně působí hlavně na děti dlouhodobě nemocné např. na pacienty z onkologie, kteří často bývají negativističtí a nic je nezajímá. Stačí, když položíte ruku dítěte na hruď předoucího zvířete a většinou bývá vyhráno. Dítě se rázem uklidní, zajiskří se mu v očích a naváže s kočkou téměř neviditelné tajemné pouto. Často vůbec nemůžeme děti dostat zpět na oddělení, jak jsou v přítomnosti kočky nadšené, šťastné a alespoň na chvíli zapomenou na svoji bolest a trápení. Na rozloučenou dostávají všechny děti od kočky i dárek látkovou kočku, kterou si sami vybarví a vezmou domů. Je to možná neuvěřitelné, ale naše kočky vydrží mezi nemocnými dětmi téměř půl dne. Samozřejmě, že vše musí probíhat se svolením vedení nemocnice i ošetřujících lékařů. Ale ani zde není problém, protože již od roku 1997 jsou v nemocnici zvyklí na pravidelné návštěvy zvířátek z brněnské ZOO. Takže je návštěvy očkovaných a zdravých koček vůbec nevyvádí z rovnováhy. Veškerá moje práce s kočkou mezi dětmi je založená na nesmírné důvěře zvířete ke mně. Po celou dobu prezentace daná kočka sedí nebo stojí ve svém pelíšku a po očku mě

19 pozoruje. Stačí, když na ni mrknu nebo kývnu hlavou, ona taky přimhouří oči a nechá se dále laskat dětmi. Vím, že tento jev je ojedinělý, ale siamky i orientálky se svou takřka psí povahou jsou /pokud mají výborný vztah se svým majitelem/ pro provádění felinoterapie ideální. Děti prostřednictvím kočky nenásilnou cestou vedeme ke správnému chování se ke kočkám, k pochopení jejich povahy a návyků. Také se děti učí, že je potřeba být ve vztahu ke zvířeti klidný a trpělivý. A jaké nádherné kočičí výkresy po přímém kontaktu s kočičkou vznikají, to si ani neumíte představit. Za tyto výkresy, které zdobí interiéry kočičích výstav a jsou vyhodnoceny odborníky, pak děti dostávají krásné ceny od brněnského klubu chovatelů koček a jiných sponzorů školy. Felinoterapii mezi dětmi v nemocnici provádím od roku 2004 dle potřeby, průměrně 1x za čtvrt roku. Jedná se o formu aktivní i pasivní.také jsem byla s kočkami pozvaná na několik speciálních přednášek o této problematice, do domova důchodců a do LDN. Nikde se nevyskytl žádný problém. Metody, které během aktivní felinoterapie používám jsou moje vlastní a vyplývají zejména z mé letité chovatelské a pedagogické zkušenosti. Někdy si myslím, že to ani nemohou být kočky, jak citlivě reagují na změny v chování dětí, na různé lidi, na moje pokyny a na nezvyklé prostředí. Vím, že to hlavně dělají pro mě, protože mi chtějí udělat radost a taky proto, že mají rády lidi a společnost.vždycky jim v duchu řeknu : Holky, držte se, a z reakce lidí vidím, že nám to jde čím dál lépe. Nevěříte? Tak se přijďte někdy do Mateřské školy při FN Brno podívat. Kontakty: Černopolní 9, Brno e- mail: spms.helfertova@bm.orgman.cz Tel: Mobil:

20 Využití terapie za asistence psa u dětí s DMO Ilona Pinkrová, Eisertová Jaroslava Shrnutí: Dětský stacionář SVĚTLUŠKA Služby stacionáře Realizace canisterapie Polohování Účinky canisterapie z pohledu fyzioterapeuta Dětský stacionář Světluška je denní a týdenní zařízení určené dětem se zdravotním postižením.cílovou skupinou jsou klienti ve věku od 1-26 let s těžkou formou smyslového, mentálního, tělesného nebo kombinovaného postižení, DMO a děti s poruchou autistického spektra. Nabízí dětem prožití všedního dne v příjemném a pro ně přizpůsobeném prostředí a rozvíjí schopnosti a dovednosti dětí prostřednictvím speciálních terapií a přístupů. Služby stacionáře: ošetřovatelská péče týdenní ubytování odlehčovací pobyty léčebná rehabilitace ergoterapie bazální stimulace, smyslová stimulace zprostředkování canisterapie (HAFÍK, o.s.) zprostředkování hipoterapie (KONÍČEK,o.s.) zprostředkování plnění školní docházky (elokované pracoviště Základní a pomocné školy v Trhových Svinech) Canisterapie je na našem pracovišti prováděná 1x týdně o.s. HAFÍK. Na pracovišti funguje tzv. canistrerapeutický tým tvořený psem a canisterapeutickým odborníkem a zároveň odborníkem z oblasti péče o klienta fyzioterapeutem.. Důležitá je jejich vzájemná spolupráce. Fyzioterapeut zajistí vhodný výběr klientů, souhlas rodičů s prováděním canisterapie a fotodokumentace, a stanoví individuální plán dítěte s návazností na léčebnou rehabilitaci. Canisterapeutický odborník předloží certifikát CT týmu, prokáže zkušenosti a znalosti v problematice. Polohování, jakožto jedna z metod canisterapie, je podpůrnou terapií založenou na přímém fyzickém kontaktu klienta a psa(psů). Pro úspěšné polohování je třeba zabezpečit klid a dostatek času! Polohování je prováděno v klidné a větratelné místnosti, na zemi na měkké podložce při tlumeném osvětlení. Vhodné je doplnit poslechem relaxační hudby. Vlastní polohovací jednotka trvá cca minut. Pro polohování je možné klienta vysvléci a zajistit tak lepší přejímání tepla a kontakt mezi srstí psa a kůží klienta. Během polohování se snažím vystřídat alespoň 2 polohy, které jsou nejvhodnější z hlediska diagnózy dítěte a s ohledem na aktuální zdravotní stav dítěte. Osvědčené možnosti poloh: poloha na zádech-pes pod dolními končetinami v místě kolen (v oblasti podkol.jamek dochází k největší absorpci tepla), horní končetiny volně podél těla nebo napolohovány v oblasti flexorů předloktí (pomocí druhého psa) poloha na boku-stabilizovaná poloha, pes v oblasti adduktorů stehen (mezi nohama), nebo z čelní a zádové strany klienta ( pokud jsou psi tři) poloha na břiše-pes pod hrudníkem dítěte (poloha podobná při polohové drenáži), kdy hlava dítěte je v mírném předklonu přes hřbet psa

21 Polohování je možné doplnit nejrůznějšími polohovacími pomůckami a facilitačními metodami (míčkování, ORF stimulace). Během polohování dochází k navození líbivých pocitů, ke zklidnění, k prohřátí a následnému uvolnění svalových spasmů. Mění se rytmus dechu (prohloubené dýchání), dochází k oživení mimiky, ke zmírnění salivace a u inkontinentních klientů k silnému pomočení čí pokálení. Ukončení polohovací jednotky by mělo být pozvolné, tak aby nedošlo k náhlému teplotnímu šoku. Důležitá je následná rehabilitace nejčastěji metodou reflexního cvičení dle VOJTY. Literatura: zdroje dětského stacionáře SVĚTLUŠKA Benešová, M., Zouharová, M. (2007): Metodicky popsané postupy a konkrétní canisterapeutické aktivity (techniky - polohování). In VELEMÍNSKÝ A KOL. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice Dona Kontakt: Dětský stacionář Světluška,o.p.s., Vodní 198/13, České Budějovice tel.: , info@svetluska-cb.cz Ústav sociální práce - Centrum Canisterapie A.Barcala 4, České Budějovice Tel eisertov@zsf.jcu.cz

22 Projekt DC Lékořice ve FTNsP Pejskování k uzdravování Mgr. Zuzana Vaculíková, Ivana Kohoutová a Simona Drábová Koordinátorka dobrovolníků Mgr. Zuzana Vaculíková 1. Představení Dobrovolnického centra Lékořice ve Fakultní Thomayerově nemocnici s poliklinikou v Praze 2. Projekt Pejskování k uzdravování 3. Požadavky na canisterapeuta-dobrovolníka 4. Shrnutí zkušeností z canisterapeutické činnosti, fotky z oddělení 1. Představení Dobrovolnického centra Lékořice ve FTNsP Dobrovolnické centrum Lékořice realizuje v Thomayerově nemocnici program Dobrovolníci v nemocnici od září roku 2005 na základě akreditace MV ČR. Od ledna roku 2008 došlo k navázání spolupráce s nemocnicí IKEM a dobrovolnický program se začal realizovat i v IKEM. Smyslem tohoto programu je především psychická podpora pacientů a zpříjemnění jejich času tráveného na lůžku. Oddělení pro děti (volnočasové aktivity pro děti hry, výtvarná činnost, jóga, stolní tenis, zpěv, ) Oddělení dětské neurologie Oddělení dětské psychiatrie Klinika dětské chirurgie traumatologie Pediatrická klinika Oddělení pro dospělé (povídání, předčítání, procházky, ) Léčebna pro dlouhodobě nemocné (LDN) Interní klinika Chirurgická klinika IKEM Oddělení diabetologie, Klinika kardiologie Dobrovolnické centrum zajišťuje: nábor a školení dobrovolníků a jejich supervizi organizační zajištění dobrovolnického programu organizaci jednorázových akcí pro pacienty (výtvarné dílny, dětský den apod.) fundraising (zajištění finančních zdrojů) programu Projekt Pejskování k uzdravování Projekt Pejskování k uzdravování byl koncipován jako pilotní (roční) projekt canisterapie pro vybraná oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice. Probíhal od září roku 2006 do září roku 2007 na těchto odděleních: 1. Léčebna pro dlouhodobě nemocné 2. Oddělení dětské neurologie 3. Oddělení dětské psychiatrie Psovodi se svými pejsky přicházejí jednou týdně po dohodě s ošetřujícím personálem za konkrétními pacienty. Na oddělení se věnují 1-2 hodiny pacientovi, popř. skupince

23 pacientů a nabídnou aktivity přiměřené stavu pacienta a vhodné pro podporu léčby dané diagnózy. V roce 2007 docházelo celkem 6 canisterapeutů se svými pejsky. 2. Požadavky na canisterapeuta - dobrovolníka Canisterapeutický výcvik (např.: organizace HELPPES) Zdravý pes potvrzení od veterinárního lékaře Výhodou jsou zkušenosti ze sociální nebo zdravotnické oblasti Věk minimálně 18 let Dohoda o dobrovolnické činnosti (triko, visačka) Výpis z trestního rejstříku DC Lékořice zajišťuje: Vstupní školení pro nové dobrovolníky Pojištění pro případ úrazu a způsobenou škodu Odborná supervize Před realizací projektu DC Lékořice zajišťuje informovanost zdravotnického personálu na daném oddělení, kde o canisterapii projevili zájem, rovněž i souhlas tamějšího primáře, lékařky z hygienického oddělení a vrchní sestry. 3. Shrnutí zkušeností z canisterapeutické zkušenosti, fotky Roční projekt se setkal s velkým ohlasem, a proto jsme se rozhodli v něm i nadále pokračovat. Dostává se nám pozitivní zpětné vazby, jednak od dobrovolníků, pacientů, i od zdravotnického personálu. Pejskové se stali velmi oblíbenými a vítanými návštěvníky. Paní primářka LDN 1 MUDr. Anna Chládková canisterapii hodnotí následovně: Dobrovolníci canisterapeuti se svými pejsky pravidelně navštěvují nemocné, kterým kontakt s živým zvířetem přináší nejen potěšení, ale přispívá i k lepší komunikaci se zdravým světem už dlouho předem se těší na očekávanou návštěvu a družný rozhovor s majitelkou psa. Mnozí si také chystají drobné pozornosti a pamlsky pro svého pejska. Pocit, že se mohou třeba i jen svým malým podílem zapojit do života, působí pozitivně na jejich aktivizaci a na jejich psychický i zdravotní stav

24 Staniční setra LDN1 Ivana Kohoutová Naše oddělení spolupracuje s organizací Lékořice. Mimo jiné aktivity, které na našem oddělení pořádají, je i canisterapie. Z vlastní zkušenosti musím konstatovat, že na naše klienty je vliv psa velmi pozitivní. Působí na ně nejen psychicky, ale i fyzicky. Vybraní klienti jsou před prvním kontaktem se psem dotazováni, zda mají rádi zvířata a zájem o návštěvu pejska. Po několika návštěvách psa na pokoji i ti, kteří se báli, poznali, že jim pes neublíží a začínají si ho k sobě volat. Pes pomáhá navozovat uvolněnou atmosféru na pokojích a oddělení. Dále představuje motivační prvek k logopedickému cvičení, pomáhá i při rehabilitaci. Pes je pro naše oddělení příjemnou změnou v pobytu v nemocnici, vytrhuje klienty ze stereotypní nemocniční reality, rozptyluje je a přispívá ke zlepšení jejich nálady. Při návštěvách psa lidé vzpomínají na své pejsky a dokonce i ti, kteří jindy nechtěli komunikovat, vyprávějí historky z dob, kdy sami ještě měli své čtyřnohé kamarády. Tyto návštěvy doprovází nejen hezká slova, ale i úsměvy pacientů. Paní canisterapeutka Vendrová se společně s fenkou Ginou staly součástí našeho kolektivu. A to z toho důvodu, že u některých nemocných dokázaly prolomit bariéry a dát jim tím šanci pomoci klientovi zase se zařadit do společnosti. Canisterapeutka Dětská neurologie a Dětská psychiatrie Simona Drábová Na Oddělení dětské neurologie jsme chodily s mým pejskem Aidou ve středu od 17,30 do 18,30. Na tomto oddělení jsou děti hospitalizované většinou společně se svými rodiči. Sestřičky vždy oznámily, že pejsek už přišel a pacienti a jejich rodiče přišli do herny. Děti na pokojích jsem většinou nenavštěvovala, tenhle způsob mi vyhovoval, protože do herny přišli rodiče a děti, kteří měli o canisterapii zájem. Prostřednictvím Aidy jsme vždycky lehce navázali rozhovor. Nejdříve jsem řekla dětem něco o pejskovi, ukázala jsem jim jednoduché povely: sedni, lehni, dej pac a děti si potom zkoušely dávat Aidě povely samy a odměňovaly ji pamlsky, které jsem přinesla. Aida si většinou asi po půl hodině hraní si s dětmi lehla a děti se posadily kolem ní, hladily jí, prohlížely si, jaké má zuby, uši, tlapky apod. Rodiče, se kterými jsem se na neurologii setkala, byli většinou informováni o canisterapii, hipoterapii apod. takže nebylo těžké s nimi navázat rozhovor. Někdy se děti zabavily s Aidou a já si povídala s rodiči. Na přání maminek jsme asi třikrát zkusili polohování, kdy si Aida lehla na bok, já ji hladila a chválila a maminka položila miminko zády k Aidinému břichu. Některá miminka jsme po chvíli otočili a položili jsme je bříškem přes Aidino břicho tak, že kolínky klečely na zemi. Při polohování jsme viděli, že pejsek opravdu hned na děti působí, děti se téměř okamžitě