Katalog technických systémů vhodných pro nové a rekonstruované farmy skotu se základními technickými a provozními parametry

Transkript

1

2 Výzkumný ústav zemědělské techniky, Praha Katalog technických systémů vhodných pro nové a rekonstruované farmy skotu se základními technickými a provozními parametry Prosinec 2005

3 Autoři: doc.ing. Jiří Vegricht, CSc. 1) Ing. Antonín Machálek, CSc. 1) doc.ing. Oldřich Doležal, DrSc. 2) Daniela Černá 2) 1) Výzkumný ústav zemědělské techniky, Praha 6 - Ruzyně 2) Výzkumný ústav živočišné výroby, Praha 10 - Uhřiněves Katalog byl zpracován v souvislosti s řešením projektu NAZV MZe ČR QF 4145 Parametrická analýza a multikriteriální hodnocení technologických systémů pro chov dojnic a krav bez tržní produkce mléka z hlediska požadavků EU, zlepšení environmentálních funkcí a kvality produktů a využívá také výsledky řešení projektu NAZV QD 0176 Efektivní management chovu dojného skotu s ohledem na budoucí členství v EU a podprojektu PP 05 Analýza technických parametrů v intenzivním chovu skotu a ostatních přežvýkavců z hlediska pracnosti, energetické, materiálové a investiční náročnosti Tato publikace byla vydána na základě pokynu MZe ČR č.j.:48671/ Specializovaná odborná podpora poradenství, zaměřená na oblast zemědělských technologických systémů. Výzkumný ústav zemědělské techniky Praha 2005 ISBN

4 OBSAH 1. ÚVOD TECHNICKÉ SYSTÉMY VHODNÉ PRO NOVÉ FARMY SKOTU... 7 Technické systémy pro krmení...7 Technické systémy dojení...8 Chlazení a skladování mléka...12 Automatický sběr dat...12 Odklízení chlévské mrvy a kejdy ZÁKLADNÍ ZÁSADY STAVEBNĚ-TECHNICKÉHO ŘEŠENÍ JEDNOTLIVÝCH ČÁSTÍ STÁJE A FARMY PRO ZAJIŠTĚNÍ WELFARE A OPTIMÁLNÍHO STÁJOVÉHO PROSTŘEDÍ VZOROVÁ ŘEŠENÍ STÁJÍ A FAREM PRO CHOV DOJNIC Farma pro 99 dojnic s dojením v rybinové dojírně...20 Farma pro 252 dojnic s dojením v rybinové dojírně...25 Farma pro 306 dojnic s dojením v rybinové dojírně...29 Farma pro 356 dojnic s dojením v rybinové dojírně...32 Farma pro 420 dojnic s dojením v rybinové dojírně...36 Farma dojnic s dojením v rybinové dojírně (varianta I pro 490 dojnic a varianta II pro 499 dojnic)...40 Farma pro 679 dojnic s dojením v rybinové dojírně...45 Farma pro 831 dojnic s dojením v paralelní dojírně a variantně v rotační rybinové dojírně PŘÍČNÉ ŘEZY STÁJÍ POUŽITÝCH V KATALOGU PRŮMĚRNÉ INVESTIČNÍ NÁKLADY JEDNOTLIVÝCH OBJEKTŮ, STÁJÍ A FAREM A JEJICH VARIANT V CENOVÉ ÚROVNI POČÁTKU ROKU

5 1. ÚVOD V polovině 90 let minulého století zasáhla chov skotu vlna modernizací stájí. Jednalo se převážně o dvouřadé vazné stáje typu K 96 stáje a čtyřřadé stáje typu K 174, které byly úspěšně i méně úspěšně modernizovány na volné boxové stáje s dojením v dojírně. V té době nikdo nepochyboval, že je to řešení správné a že neexistuje zejména ekonomicky zdůvodnitelná alternativa. Tato modernizace těchto znamenala významný technologický pokrok. Přinesla výrazné snížení potřeby lidské práce, zlepšení podmínek práce ošetřovatelů, zlepšení produkčního prostředí chovaných zvířat, zlepšení výživy dojnic (celoroční živinově vyrovnaná krmná dávka, míchací krmné vozy a TMR..), zlepšení řízení chovu (počítačově orientované technické systémy, software pro řízení chovu s pomocí počítače atd.). To vše, spolu s orientací na chov dojnic s výraznou mléčnou užitkovostí, posunulo technickou a technologickou úroveň chovu dojnic v České republice na kvalitativně vyšší stupeň a dobře modernizované farmy dojnic jsou dnes plně srovnatelné s evropskou úrovní. Vývoj se ovšem nezastavil a současné pohledy na modernizaci stávajících stájí pro chov dojnic musíme tomuto vývoji přizpůsobit. Dosavadní zkušenosti totiž ukazují, že potenciál účelných a efektivních modernizací je již do značné míry vyčerpán. Investiční náklady (IN) na modernizaci se blíží cenám nových moderních stájí a při tom stavební úpravy často znamenají přijetí mnoha kompromisů jak z hlediska technických a technologických systémů, tak i z hlediska welfare a ochrany životního prostředí. Pokud chceme porozumět současnému a budoucímu vývoji technických a technologických systémů v zemědělství a zvláště v živočišné výrobě, je nutné si uvědomit dramatický vývoj požadavků a změnu vnějšího společenského, ekonomického i legislativního prostředí, ve kterém je a bude živočišná výroba realizována: V daleko větší míře jsou zkoumány a hodnoceny vlivy farem živočišné výroby na životní prostředí a hledány cesty pro minimalizaci negativního působení chovu hospodářských zvířat. Jsou sledovány, identifikovány a kvantifikovány zejména emise škodlivých plynů a zápachu z farem pro chov hospodářských zvířat. Následně jsou hledány cesty, jak volbou vhodných technic kých systémů tyto emise minimalizovat. Evropské zemědělství hledá cesty jak snížit zejména emise NH 3. Tento tlak na zemědělskou prvovýrobu dostává i legislativní rámec. Ve snaze snižovat znečištění vod dusičnany ze zemědělských zdrojů byla přijata Směrnice Rady 91/676/ EHS ze dne 12.prosince 1991 (Nitrátová směrnice), která je převzata i do české legislativy vládním nařízením č. 103/2003 Sb. o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech. Evropská unie také přijala směrnici č.96/61 ES ze dne o integrované prevenci a omezování znečistění životního prostředí (IPPC), na kterou navazuje obdobný český zákon č. 76/2002 ze dne 5.února 2002 o integrované prevenci a omezování znečistění. Další požadavky a omezení přinesl také zákon č.100/ 2001 Sb. ze dne o posuzování vlivů na životní prostředí. Stále větší společenský a politický vliv získávají ochránci zvířat. Jejich požadavky, představy a názory jsou postupně promítány i do nových legislativních nástrojů. V důsledku toho musely být již některé technologické systémy chovu opuštěny a další budou v krátké době následovat a to mnohdy s neadekvátním zdůvodněním. Byla zpracována a přijata Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely, která stanoví nové požadavky na chovatelské a produkční prostředí hospodářských zvířat. Zpřísňují se požadavky na hospodaření s hnojivy a odpady (skladování, aplikace...) nejen ze živočišné výroby a hledají se cesty jejich efektivního využití, které by měly nahradit jejich dosavadní náročnou a drahou likvidaci. V ČR již od platí zákon o hnojivech č. 156/1998 Sb., který výrazně zpřísnil požadavky na skladování a aplikaci hnojiv a odpadů. MZe ČR vydalo k tomuto zákonu prováděcí vyhlášku č.274 ze dne o skladování a způsobu používání hnojiv. Je požadováno snížení spotřeby energie na farmách a větší využívání druhotných a obnovitelných zdrojů, při čemž zemědělství a farmy ŽV se v rámci tohoto procesu stávají nejen spotřebitelem ale i producentem energie. Zemědělství se stává i zdrojem surovin pro průmysl a stavebnictví ( bioplyn z kejdy a biomasy, bionafta, bioetanol, energetické dřeviny, spalování slámy v automatických kotlích, rekuperace tepla, stavební panely, využití konopí..). Rostou požadavky na kvalitu produkce, její průběžnou kontrolu a garantování v celém výrobním a realizačním řetězci tj. od prvovýrobce až pult obchodu. V rámci tohoto procesu se postupně mj. odstraňuje i dosavadní anonymita výrobce (viz např. požadavek na označování původu masa v obchodech a BSE) Začíná se zvyšovat zájem určitého okruhu spotřebitelů o výrobky ekologického zemědělství a chovů welfare Rostou ekonomické tlaky na snižování výrobních nákladů jako základní podmínky pro přežití v podmínkách otevřeného trhu Zemědělství jsou ve společnosti ve stále větší míře přiznávány a podporovány i mimoprodukční funkce při zachování kulturního rázu krajiny, ochraně a zlepšení životního prostředí, zachování osídlení venkovského 5

6 prostoru, ochraně přírodních zdrojů apod. (agroturistika, údržba krajiny adekvátně heslu jen zelené Česko je hezké..,) Zemědělství je přiznávána i významná sociální funkce zejména jako tvůrce a poskytovatele pracovních příležitostí nejen přímo v zemědělských podnicích ale i v navazujících zpracovatelských odvětvích, službách, obchodě atd. Všechny tyto i další faktory působí současně a společně. Moderní zemědělská výroba musí hledat a nacházet cesty a způsoby jak těmto podmínkám a požadavkům vyhovět při zachování přiměřené rentability. Vedle těchto obecně působících faktorů je potřebné vzít v úvahu změny které nastaly v nedávném období v podmínkách pro chov dojnic. V důsledku především ekonomických tlaků došlo v chovu dojnic po roce 1989 v ČR k hromadnému přechodu na chov dojnic s výraznou mléčnou užitkovostí vyznačující se některými novými vlastnostmi důležitými pro stanovení správné koncepce technologie chovu. Mezi nejdůležitější změny patří : Výrazný nárůst užitkovosti (i přes hranici kg/ krávu/rok) Změna požadavků na výživu dojnice je schopna přijmout až 25kg sušiny denně. V tomto množství krmiva je nutno dodat všechny potřebné živiny, minerály a vitamíny. To znamená zkrmování jen velmi kvalitních objemových krmiv s vysokou koncentrací lehce stravitelných živin doplněných vhodnými jadrnými krmnými směsmi. S nárůstem užitkovosti se posunula termoneutrální zóna i pod hranici 0 o C. Tím se otevřel prostor pro uplatnění lehkých nezateplených dobře větratelných a prosvětlených stájí bez problémů v zimním období, protože dojnice produkují množství tepla a problém nastává spíše v letním období, kdy se stává aktuální jejich ochlazování Rostou nároky zvířat na péči o zdraví a reprodukci, protože vysokoužitková zvířata jsou citlivější na nedodržení optimálních parametrů chovatelského prostředí, technologické kázně a péče o reprodukci Rostou nároky zvířat na produkční prostředí a welfare Změnil se tělesný rámec dojnic. Nejsou výjimkou dojnice s hmotností 750 kg i více. Tím rostou i nároky na velikost lože šířka lože 1125 mm již nestačí. To má však závažné důsledky na možnost modernizace starších stájí, které byly téměř výhradně budovány s délkovým modulem 4500 mm a neumožňují efektivní použití požadované šířky stání min mm. Rostou nároky na pracovní prostředí a pracovní podmínky ošetřovatelů. Mladá generace odmítá pracovat v podmínkách běžných ve starých stájích. Rostou nároky na kvalifikaci a kvalitu ošetřovatelů i managementu Rostou nároky na kvalitu finálního produktu a garanci její stálosti Zpřísňuje se legislativa a další požadavky na chov (ochrana zdraví zvířat, ochrana životního prostředí, parametry stájového prostředí..) V blízké budoucnosti lze očekávat další zvyšování nároků na parametry technologie chovu. Není vyloučeno i licenční řízení jako podmínka povolení chovu (viz např. požadavek tzv. integrovaného povolení dle zákona č. 76/2002 Sb.). Pokud někdo v současné době připravuje střednědobou koncepci chovu dojnic nebo uvažuje o zásadních změnách v technologii chovu dojnic, musí tyto změny zahrnout do svých úvah a plánů a koncepce chovu dojnic je musí respektovat. 6

7 2. TECHNICKÉ SYSTÉMY VHODNÉ PRO NOVÉ FARMY SKOTU Technické systémy určené pro zajištění potřeb a požadavků zvířat ustájených na farmách živočišné výroby reagovaly na vývojové změny v oblasti živočišné výroby v uplynulém období a využily všech možností, které nabízí současný stav vývoje výrobních prostředků, materiálové základny a vývoje elektroniky a výpočetní techniky. Po roce 1989 na tuzemský trh razantně vstoupily zahraniční firmy vyrábějící technické systémy pro živočišnou výrobu a jejich zástupci postupně ovládli český trh. Velcí tuzemští výrobci tento trend nezachytili dostatečně rychle, učinili celou řadu chybných rozhodnutí (např. omezení nebo i zrušení vlastního vývoje) a byli z tuzemského trhu, až na několik výjimek, vytlačeni a výrobu ukončili nebo výrazně omezili. V současné době jsou rozhodující technické systémy a zařízení pro živočišnou výrobu dodávány hlavně ze zahraničí. Technické systémy pro krmení V současné době již většina zemědělských opustila letní zkrmování zelené píce a přešla na celoročně vyrovnanou krmnou dávku na bázi siláží. V praxi se osvědčilo používání komplexní směsné krmné dávky TMR (Total Mixed Ration) obsahující všechny krmené komponenty v požadovaném poměru a dokonale promíchané. K tomuto účelu se velmi dobře osvědčily míchací krmné vozy, které se v současné době staly dominantním technickým systémem pro krmení skotu a ostatních přežvýkavců. Míchací krmné vozy tak postupně vytlačily stacionární krmné linky, přípravny krmiva a automatické krmné boxy pro individuální zkrmování jádra. Pouze na menších farmách se udržely klasické krmné vozy s podlahovým dopravníkem, které při pečlivé práci obsluhy mohou TMR také připravit, přičemž je jejich pořizovací cena významně nižší a tyto vozy jsou využitelné i pro podestýlání. Míchací krmné vozy jsou vyráběny a nabízeny v mnoha variantách s různým technickým řešením, velikostí a designem. Z hlediska přípravy homogenní krmné dávky je užíváno pět hlavních principů : - Míchací zařízení s horizontální míchací hřídelí - Míchací zařízení s horizontálně uchycenými míchacími a řezacími šneky (1-4 šneky) - Míchací zařízení s vertikálními kónickými šneky - Míchací zařízení s metacím kolem a podlahovým dopravníkem - Míchací zařízení s otočným míchacím bubnem Z hlediska nakládání a plnění jednotlivých komponent krmné dávky do korby krmného vozu jsou nabízeny krmné vozy s vlastním odebíracím a nakládacím zařízením, které je nedílnou součástí krmného vozu nebo je používáno plnění samostatně pracujícím zařízením (drapákový nakladač, čelní nakladač s vykusovacím zařízením atd.). Také pro oddělování a nakládání krmiva je používáno v zásadě několik pracovních principů : - Rotační fréza opatřená odřezávacími noži - Odřezávací zařízení s aktivními nebo pasivními noži (mnoho variant a provedení) - Drapákový nakladač Míchací krmné vozy jsou dodávány ve dvou základních verzích a to jako samojízdné nebo pro svou činnost využívají cizí energetický prostředek, většinou traktor s požadovaným výkonem. Rozmanitost technického řešení se projevuje také rozmanitými provozně-technickými vlastnostmi. Míchací krmné vozy vybavené horizontální míchací hřídelí se vyznačují šetrným zacházením s krmivem a horší účinností při zpracování kompaktních objemových krmiv např. obřích balíků. Jsou tedy vhodné pro křehká krmiva a pro případy, kdy je požadováno zachování původní struktury krmiva. Míchací krmné vozy s horizontálními šneky opatřenými na svém obvodě různě tvarovanými noži se vyznačují naopak tím, že významně určují strukturu míchaného krmiva. Dobře zpracovávají i krmivo dávkované v podobě obřích balíků. Používají se tam, kde částečné narušení struktury krmiva není na závadu nebo u krmiva takovému narušení odolnému, případně když je takové narušení z výživářského hlediska naopak žádoucí. Míchací krmné vozy s horizontálním kónickým míchacím šnekem zacházejí šetrně se strukturou zpracovávaného krmiva, mají dobrou míchací účinnost a dobře rozebírají balíky. Konstruktérům se v poslední době daří odstraňovat poněkud nerovnoměrnější vyskladňování krmiva do žlabu a snižovat separaci nestejně dlouhých částic krmiva během míchání. V současné době patří mezi nejoblíbenější v zemědělské praxi. Míchací krmné vozy s odmítacím kolem a podlahovým dopravníkem se u nás příliš nerozšířili. Z principu jejich činnosti vyplývá poněkud vyšší energetická náročnost a vyšší prašnost při práci se suchými materiály. Míchací krmné vozy s bubnovým míchacím ústrojím jsou u nás známy jen z firemní literatury a praxe je nepřijala. Z hlediska oddělování a nakládání krmiva uskladněného ve skladech (nejčastěji v horizontálních silážních žlabech) je nejrozšířenější rotační fréza. Je to způsobeno především jednoduchostí konstrukce a snadným přizpůsobením pro plnění korby míchacího krmného vozu. Velmi dobře pracuje s krmivy s krátkou délkou řezanky a křehkou strukturou (např.kukuřičná siláž). Dokáže oddělit a naložit i delší travní senáž, ovšem za cenu větší potřeby příkonu a snížení výkonnosti oddělování krmiva. Bez větších problémů nakládá i volně ložené krmivo z hromad nebo z meziskladu. Vyznačuje se intenzivnějším působením na strukturu krmiva. 7

8 Nakládací a rozdělovací ústrojí s aktivními noži je v praktických podmínkách užíváno v různých konstrukčních variantách (odřezávací štíty, odřezávací rámy, vykusovače..). Vyznačuje se velmi dobrým a energeticky málo náročným oddělováním všech druhů krmiv. Naproti tomu někdy bývá konstrukčně složitější než rotační fréza a hůře nakládá krmivo volně ložené. Také při větších výškách uskladněného krmiva (4 m a více) mohou vznikat potíže. Drapákové nakladače patří mezi nejuniverzálnější nakládací zařízení a některé míchací krmné vozy jimi byly vybavovány jako druhým nakládacím zařízením. Zdá se však, že praxe je přijal v této kombinaci velice chladně a dnes je nalezneme u míchacích krmných vozů jen ve speciálních případech, kdy i míchací krmný vůz je speciálně využíván (manipulace s biomasou apod.) Na velkých farmách nebo krmení většího počtu zvířat na několika farmách nacházejí v poslední době uplatnění samojízdné míchací krmné vozy. Ty jsou potom velice intenzivně využívány. Oceňuje se jejich dobrá manévrovatelnost a vysoké přepravní rychlosti. Tyto přednosti potom vyváží jejich poněkud vyšší pořizovací cenu. V této souvislosti je však potřebné upozornit na jedno slabé místo jejich využití a to spolehlivost splnění operace krmení v případě jejich poruchy. Pokud není zajištěna náhradní varianta krmení můžou v případě jeho poruchy nastat vážné provozní potíže. Bylo by např. vhodné, aby výrobce nebo jeho prodejce měl pro tyto případy k dispozici náhradní míchací krmný vůz, který provozovateli zapůjčí po dobu nezbytné opravy. Potenciální investor by měl takového dodavatele rozhodně upřednostnit a vložit tento závazek i do kupní smlouvy. Rozmanitost podmínek a potřeb jednotlivých zemědělských podniků neumožňuje dát nějakou univerzálně platnou radu pro nákup krmného vozu. Při rozhodování o koupi krmného vozu je účelné se přesvědčit na vlastní oči a pohovořit s obsluhou o přednostech a nedostatcích provozovaných krmných vozů, zeptat se uživatele zda by si stejný vůz koupil znovu, případně co by udělal jinak. V tomto jednání je potřebné postupovat diplomaticky, protože není příliš mnoho lidí, kteří otevřeně přiznají, že se mýlili a jejich rozhodnutí má chyby. Obsluha míchacích krmných vozů bývá většinou v tomto směru upřímnější. Pro konkrétní rozhodnutí je důležité si zjistit minimální průjezdné profily ve všech stájích a ujistit se, že souprava míchacího krmného vozu těmito průjezdy bez problémů projede. Mimochodem dříve běžné patníky ve vratech selských usedlostí, které nedovolily sedlákovi poškodit vrata, by i v moderních stájích udělaly dobrou službu. Před rozhodnutím o konkrétním typu míchacího krmného vozu je nezbytné analyzovat současné i perspektivní krmné dávky a fyzikálně-mechanických vlastností jednotlivých komponentů. Míchací krmné vozy s horizontálními šneky, často opatřenými na své obvodě noži, by se neměly používat pro křehká nebo kašovitá krmiva, protože nežádoucím způsobem ovlivní jejich strukturu a sníží jejich příjem zvířaty. Pro taková krmiva jsou vhodnější míchací krmné vozy s míchací hřídelí nebo vertikálním šnekem. Velikost objemu korby míchacího krmného vozu by měla odpovídat objemu krmiva potřebného pro založení do jedné krmné chodby, tj.do dvou krmných žlabů. Při tom je potřebné počítat s tím, že jmenovitý objem je využitelný jen z asi 80%. Při větším využití je nebezpečí, že krmivo bude při míchání vypadávat přes okraj korby. Pro většinu našich stájí tak vyhovuje míchací krmný vůz s objemem korby min m 3. Z hlediska spotřeby energie na míchání a zakládání, není mezi jednotlivými krmnými vozy, podle zjištění a testů vykonaných německými zkušebnami DLG, příliš velký rozdíl. Obecně se dá konstatovat, že energeticky méně náročné jsou míchací krmné vozy s míchací hřídelí nebo vertikálním míchacím šnekem. K míchacímu krmnému vozu rozhodně patří vestavěná tenzometrická váha, která umožňuje přípravu krmné dávky přesně podle stanovené receptury a umožňuje také kontrolu množství krmiva založeného zvířatům. Při rozhodování o konkrétním výrobku a dodavateli platí již dříve uvedené zásady a to serióznost při jednání, dostupný a kvalitní servis a dobré reference. Vedle toho je třeba brát v úvahu i některé další parametry, např. odolnost důležitých částí proti opotřebení a poškození ( zejména spodní plášť korby, šnekovice ) a jejich opravitelnost, možnost snadné regulace velikosti krmné dávky a kontrola postupu zakládání krmiva do žlabu z místa řidiče apod. V případě pochybností a nejasností by měl potenciální uživatel nové techniky a technologie vyhledat poradu a konzultace pokud možno nezávislé poradenské služby nebo instituce. Technické systémy dojení Technické řešení dojicího zařízení je rozhodujícím způsobem ovlivněno způsobem ustájení. Zatímco pro vazné stáje jsou určena dojicí zařízení s dojením na stání do konví nebo do mléčného potrubí, pro dojení krav ustájených ve volných stájích jsou určeny dojírny. V průběhu vývoje strojního dojení se objevilo i zaniklo mnoho různých řešení dojíren. Tak jak rostlo poznání problematiky strojního dojení a vývoj dojicího stroje, tak se měnilo i řešení a technické vybavení dojíren. Ze strany uživatelů i výrobců dlouhodobě existuje snaha o formulaci základních požadavků na konstrukci a parametry dojicích zařízení. Během času došlo k zásadní shodě a základní požadavky projednané a schválené mezinárodním týmem odborníků byly včleněny do tří mezinárodních norem ISO, které převzala také Česká republika. Jedná se o tyto technické normy: ČSN ISO 3918 Dojicí zařízení slovník ČSN ISO 5707 Dojicí zařízení konstrukce a provedení ČSN ISO 6690 Dojicí zařízení mechanické zkoušky O kvalitě dojení konkrétního stáda rozhoduje kvalita dojícího stroje, kvalita a úroveň automatizace jednotlivých 8

9 pracovních operací a zejména kvalita a pečlivost dojiče. Technické vybavení dojíren různých výrobců (dojící stroj, rozvody mléka a podtlaku, vývěvy, regulační prvky, automatická sanitace atd.) se příliš neliší z hlediska kvality dojení. Rozdíly pochopitelně existují v technických parametrech a designu, provozních parametrech, použitých materiálech apod. Současné moderní dojírny se vyznačují bohatým využitím mikroelektroniky pro automatické řízení procesu dojení, automatický sběr dat a jejich zpracování pro řízení chovu. Dojírna se tak stává centrem pro řízení mléčné farmy. Mezi nejdůležitější pracovní operace patří příprava mléčné žlázy před dojením. Plnohodnotná stimulace mléčné žlázy je důležitá pro dosažení co největší intenzity dojení, zkrácení celkové doby dojení a úplné vydojení. Nejčastější formou stimulace je ruční masáž mléčné žlázy, která je však náročná na spotřebu času a snižuje výkonnost dojiče. Proto byly hledány cesty jak minimalizovat potřebu lidské práce a zajistit maximální stimulaci mléčné žlázy pro dojení. Řešení bylo nalezeno v tzv. vibrační stimulaci. Ta spočívá v tom, že na začátku dojení bezprostředně po nasazení dojící soupravy se významně zvyšuje pulzační frekvence a mění pulzační poměr tak, aby docházelo k masáži struku, ale současně bylo zabráněno toku mléka. Někdy se při vibrační stimulaci snižuje hodnota pracovního podtlaku. Většina odborníků se shoduje v názoru, že vibrační stimulace mléčnou žlázu pozitivně stimuluje. Nejednotnost názorů však panuje v odpovědi na otázku, zda se jedná o plnohodnotnou stimulaci, která plně nahradí činnost dojiče. Automatické řízení procesu dojení je u současných dojících zařízení samozřejmostí a jejich výrobci nabízejí mikropočítačové řídící jednotky pro řízení dojení buď s nastaveným algoritmem řízení dojení, nebo i s možností jeho individuální úpravy. V zásadě je řízení procesu dojení odvozeno od intenzity toku mléka, která je sledována indikátory průtoku mléka. Ty sledují a indikují dosažení jedné nebo více limitních hodnot průtoku mléka (např. 0,2 l/min). Moderní dojící zařízení používají plnoprůtokové indukční nebo elektrodové snímače průtoku vřazené do dlouhé mléčné hadice, které neovlivňují odtok mléka z dojící soupravy a jsou konstrukčně velmi jednoduché. Současná technika nabízí a umožňuje nepřeberné množství variant automatického řízení procesu dojení individuálně přizpůsobeného konkrétní dojené dojnici (pulzační frekvence a pulzační poměr řízené podle průtoku, podtlak, oddojování atd.). K tomu je nutné říct, že doposud chybějí objektivně ověřené poznatky pro nastavení a řízení optimálních parametrů procesu dojení podle individuálních vlastností dojnice. Je proto dobré se v tomto směru spolehnout na doporučení zkušeného výrobce, který by měl po posouzení konkrétních podmínek uživatele s ohledem na současnou a perspektivně očekávanou užitkovost a plemeno chovaných dojnic stanovit algoritmus řízení procesu dojení a také garantovat kvalitní vydojení. Velmi podceňovanou je správná poloha dojící soupravy na vemeni. Ta by při správné poloze měla rovnoměrně zatěžovat všechny čtvrtě. Hadice by měly být uspořádány v podélné ose dojnice a neměly by vyvolávat kroucení dojící soupravy na vemeni. Velkou pomocí jsou v tomto směru polohovací ramena, která když jsou správně seřízena a používána, mohou dojení zrychlit a zkvalitnit vydojení dojnice. Rozhodně je možné jejich používání doporučit. Pro kvalitní dojení a dobrý zdravotní stav mléčné žlázy je potřebné zajistit dobré vydojení dojnice tak, aby kontrolní ruční dodojky nebyly větší než 0,2 l. Při ručním dodojování je dojičem zatěžována dojící souprava (sběrač), který souběžně vykonává masáž jednotlivých čtvrtí. Tak se zvyšuje rychlost uvolňování posledních zbytků mléka, zkracuje celková doba dojení a zlepšuje vydojení. Dobří dojiči vědí, která kráva vyžaduje ruční dodojování. Tím dosahují krátký čas doby dojení a dobré vydojení dojnice. Ruční dodojování je však náročné na spotřebu času lidské práce. Při větším počtu krav vyžadujících ruční dodojování, např. při dojení v rybinové dojírně, lze počítat s tím, že dojič sotva zvládne obsloužit více než 2x4 dojících stání. V takových případech je velkou pomocí zařízení pro automatické dodojování. Dosud není jednotný názor na potřebu automatického dodojování. Řada odborníku vidí řešení v cíleném šlechtění dojnic zaměřeném na zlepšení vlastností dojnic z hlediska snadného, rychlého a úplného vydojení. Zvládnutí tohoto úkolu umožní zjednodušení procesu dojení a automatické dodojování je v takovém případě považováno za zbytečné. Na druhé straně je známo, že mezi prioritní cíle šlechtitelů nepatří zlepšování vlastností dojnic z hlediska strojního dojení a mnoho dojnic (uvádí se až 25 %) není bez dodojování dokonale vydojeno. Četné pokusy a sledování ukázaly, že automatická stimulace ve spojení s automatickým dodojováním může přispět ke zvýšení užitkovosti až o 8 %. Naproti tomu, když zůstává ve vemenu příliš mnoho nevydojeného mléka, stagnuje tvorba mléka a dojnice je náchylná na onemocnění mastitidou. Jiná řešení spočívají v tom, že dojící souprava je zatěžována ramenem, na kterém je zavěšena. Dodojování je řízeno průtokem mléka - nejčastěji začíná při poklesu průtoku mléka pod 800 g/min. Dosavadní zkušenosti s automatickým dodojováním jsou vesměs dobré. Dokonce se uvádí, že na rozdíl od ručního dodojování s masáží vemene na konci dojení, se nevytvářejí u krav žádné erotické podněty, které mohou u některý dojnic vytvářet návyk na ruční dodojování. Tyto dobré zkušenosti s automatickým dodojováním byly získány především na velkých farmách v nových spolkových zemích Německa. Použitím zařízení na automatické dodojování se snížila potřeba lidské práce v dojírnách, vzrostla jejich výkonnost, zlepšilo se vydojení dojnic a poklesl počet somatických buněk v mléce. Před jejich zavedením je však nutné zhodnotit tvar a velikost vemen chovaných dojnic. Dodojovací automat je nepoužitelný u dojnic s nízko zavěšenou mléčnou žlázou, kdy dojící souprava po nasazení je 9

10 příliš nízko a není žádný prostor pro pohyb dolů při zatěžování. Základní typy dojíren a jejich vlastnosti V oblasti dojíren dominují dlouhodobě rybinové dojírny v nejrůznějších typech a variantách. S rostoucími nároky na pohodlný přístup k mléčné žláze a rostoucím vybavením dojicího stání (měřiče mléka, polohovací ramena ) se zvětšuje rozteč dojicích stání a v současné době je dobrým řešením stání s roztečí 1200 mm, zaručující pohodlný přístup dojiče k dojnici, dostatek místa pro instalaci vybavení dojírny a dobrou vizuální kontrolu mléčné žlázy i průběhu dojení. U větších rybinových dojíren se prodlužuje doba nástupu a výstupu dojnic z dojírny a proto výrobci nabízejí konstrukci dojicího stání umožňující čelní výstup dojnic z dojicího stání. Tím na jedné straně vzniká určitá časová úspora a roste výkonnost dojírny, avšak na druhé straně roste cena dojicího stání, zastavěná plocha dojírny a plocha znečistěná výkaly. Tyto okolnosti je třeba pečlivě zvážit, protože ne vždy znamená použití systému skupinového odchodu dojnic významnou výhodu. Počátkem 90 let se ve větší míře budovaly autotandemové dojírny vyznačující se individuálním přístupem ke každé dojnici z hlediska doby dojení a doby pobytu dojnice v dojírně. Dojící stání jsou uspořádána obdobně jako u rybinových dojíren po obou stranách obslužné uličky, která může mít i jiný tvar než obdélníkový. Zatímco u rybinové dojírny je pracovní postup dojiče do značné míry pravidelný (postupuje postupně podél řady dojících stání), u autotandemové dojírny je postup dojiče více chaotický a je určován rozdílným ukončováním dojení na jednotlivých stáních. Velkou pomocí je automatické ukončení dojení a automatizace výstupu a nástupu dojnic. Je však nutné si uvědomit dvě důležité okolnosti: Rozteč dojících stání v autotandemové dojírně je 2500 mm, tj. dvojnásobná než u dojíren rybinových. V důsledku toho jsou i větší přechody dojiče a mezi jednotlivými dojnicemi. Při potřebě dezinfekce struků po dojení je nutné blokovat automatický výstup dojnic z dojicích stání a dojnice čeká na dojiče, aby mohl dezinfikovat struky. Tím rostou přechody dojiče v dojírně na dvojnásobek a klesá výkonnost dojírny. Výkonnost autotandemových dojíren je závislá na vlastnostech dojených dojnic, zvoleném pracovním postupu dojení, vybavení dojírny a zručnosti dojiče. Obecně lze počítat s tím, že při dojení v autotandemové dojírně se vystřídá na jednom dojícím stání 6-8 dojnic za hodinu. Tomu odpovídá výkonnost dojnic za hodinu v autotandemové dojírně s 2x3 dojícími stáními obsluhované jedním dojičem. Při větším počtu dojících stání než 6 (max.8) je nutné počítat se dvěma dojiči v dojírně. Při srovnatelné výkonnosti stacionárních dojíren (rybinová nebo paralelní dojírna s 2x5 stáními, autotandem 2x3 stání) je autotandemová dojírna nejdražší. Proto je nutné její použití pečlivě zvážit a použít v těch případech, kdy je preferována individuální péče o dojnice nebo při výrazně nevyrovnané době dojení jednotlivých dojnic.podíl autotandemových dojíren na celkovém prodeji dojíren v evropských zemích dramaticky klesá. Paralelní dojírny představují určitou alternativu k rybinovým dojírnám zejména v kombinaci se skupinovým odchodem dojnic po skončení dojení. Tyto dojírny byly původně vyvinuty jen pro ty případy, kdy stavební prostor pro umístění dojírny byl omezený a převážně čtvercového půdorysu, kdy umístění rybinové dojírny s obdélníkovým půdorysem působilo obtíže. Tyto dojírny si bezesporu získaly své místo na trhu. Je však třeba mít na zřeteli některé nepříjemné okolnosti, které jsou s používáním paralelních dojíren spojeny: - nasazování dojicí soupravy úzkým prostorem mezi zadními nohami dojnic s přímým kontaktem paží obsluhy s nohami dojnice a z toho plynoucí zvýšená možnost znečistění dojičů dojnicemi při močení a kálení dojnic - omezená vizuální kontrola mléčné žlázy - nedostatečně definovaná poloha dojicí soupravy na vemeni a omezené (spíše však nemožné) použití polohovacího ramene dojicí soupravy a automatického dodojování - složitější (a dražší) konstrukce dojicího stání - vznikají etologické problémy na stání pokud vedle sebe stojí hierarchicky výše a níže postavené dojnice V důsledku výrazného konstrukčního zdokonalení spojeného především se zvýšením provozní spolehlivosti se do mléčných farem ve větším měřítku vracejí rotační dojírny, které jsou vhodné zejména pro dojení větších stád. Podařilo se vyřešit a zavést do výroby jednoduché a spolehlivé podvozky s minimálními nároky na údržbu a dlouhou životností. Rotační dojírny se navzájem mohou lišit velikostí, řešením dojícího stání,orientací dojnice na dojícím stání a způsobem jeho obsluhy. Z hlediska uspořádání dojícího stání po obvodě rotační dojírny hovoříme o dojírnách s radiálním, tangenciálním (rybinovém) a tandemovém řešení dojícího stání. Při tom u rotačních dojíren s radiálním stáním je dojnice na stání orientována buď s hlavou směrem ven z kruhu (název rotoradial) a dojič je uvnitř kruhu, nebo její hlava směřuje do středu kruhu a dojič pracuje na vnějším obvodu dojírny (název rotary abreast, event. turnstile). Konstrukce rotačních dojíren se řídí stejnými zásadami jako konstrukce stacionárních dojíren. Rotační dojírna s tandemovým dojícím stáním (rototandem) poskytuje dojiči nejlepší přístup k mléčné žláze, nástup i výstup dojnic je jednoduchý a snadný, přehled dojiče o průběhu dojení na všech dojících stáních je dobrý. Dojič pracujíce uvnitř kruhu. Má možnost sledovat nástup dojnic do dojícího stání i výstup dojnic a v případě potřeby pohyb dojírny zastavit. Nevýhodou těchto dojíren je velká půdorysná plocha v poměru k počtu dojících 10

11 stání a výkonnosti dojírny. To je problémem zejména u větších dojíren. Z těchto důvodů se tyto dojírny vyrábějí s počtem dojících stání nepřevyšujících 15 stání. Rotační dojírna s tangenciálně uspořádaným dojícím stáním (rotorybina) má dojící stání obdobné rybinovým dojírnám a odstraňuje některé nedostatky rototandemu. Zachovává dobrý přístup dojiče k mléčné žláze a zmenšuje celkovou plochu dojírny v poměru k počtu dojících stání. To umožňuje stavět i velké dojírny. Měrná zastavěná plocha u této dojírny je o přibližně 60 % menší než u rototandemové dojírny. Rotační dojírna s radiálním uspořádáním dojících stání a dojičem pracujícím uvnitř kruhu (rotoradial) je obdobou stacionární paralelní dojírny. Dojící soupravu nasazuje dojič mezi zadními nohami dojnic.dojnice se při nástupu do dojírny musí otočit, k čemuž pomáhají speciálně řešené zábrany. Vyznačuje se nejmenší zastavěnou plochou v poměru k počtu dojících stání a výkonnosti. Ve srovnání rotorybinou je zastavěná plocha menší přibližně o 40%. Rotační dojírna s radiálním uspořádáním dojících stání a dojičem pracujícím na obvodě kruhu také u této dojírny nasazuje dojič dojící soupravu mezi zadními nohami. Do dojícího stání nastupují dojnice přímo a otáčejí se při výstupu z dojírny. Dojič pracuje na obvodě dojírny, tedy v místě kde je obvodová rychlost dojírny největší. Nevýhodou je, že po nasazení dojicí soupravy dojnice odjíždí ze zorného pole dojiče, který tak již nemůže kontrolovat průběh dojení ( skopnutí dojicí soupravy) ani ukončení dojení. Tato činnost je zajišťována zpravidla dalším pracovníkem. Plocha dojírny je přibližně o 90 % větší než u dojírny rotoradial. Provozní vlastnosti jednotlivých typů rotačních dojíren z hlediska přístupu dojiče k mléčné žláze a nasazování dojící soupravy jsou v podstatě stejné jako u stacionárních dojíren s obdobným řešením dojícího stání. Jejich výhodou ve srovnání se stacionárními dojírnami je větší komfort pro práci dojiče (menší přechody, větší prostor, dobrý přehled o dojnicích pokud je pracovní místo uvnitř kruhu). Z minulosti je známo, že zvířata si na rotační dojírny rychle zvykají a nástup a výstup z těchto dojíren jim nečiní potíže. Individuální výstup dojnic z dojírny vytváří dobré podmínky pro jejich případnou separaci (ošetření, inseminace apod.). Ve vazbě na automatický sběr dat a automat. identifikaci v dojírně, může být separace zvířat zajišťována automaticky. Výkonnost dojíren Často jsou uváděny extrémní výkony dojiče při dojení v dojírně (až 150 podojených dojnic/h), bez bližšího vysvětlení podmínek, za kterých byl tento výkon dosažen. Je potřebné si uvědomit, že nejen v ČR existují určitá omezení, která takové výkony neumožňují a často ani není tak vysoká výkonnost žádoucí. Výkonnost dojiče vyjádřenou počtem dojnic podojených za jednu hodinu ovlivňuje několik faktorů. Jedná se především o použitý pracovní postup, vlastnosti dojených dojnic, dojič a jeho zručnost a intenzita jeho práce. Technické řešení dojírny a její vlastnosti jsou jen jedním z vlivů a není dobré tento vliv nekriticky přeceňovat. Doporučený pracovní postup při dojení zahrnuje přípravu mléčné žlázy k dojení (očistění a kontrolu vemene, masáž, oddojení prvních střiků), nasazení dojicí soupravy, sledování procesu dojení a ukončení dojení, případně dezinfekci hrotů struků po dojení. Dnes je možné některé operace automatizovat (vibrační stimulace, automatické řízení procesu dojení, automatické dodojování, automatické monitorování zdravotního stavu a kvality mléka), je však potřebné kvalifikovaně rozhodnout jaká míra automatizace je účelná. Vynechání některých operací je v zásadě možné. Nedokonalá toaleta vemene a zanedbaná kontrola stavu mléčné žlázy, případně vynechání oddojení prvních střiků mléka do zvláštní nádoby, se však nemusí vždy vyplatit. Výkonnost dojicího zařízení je významně závislá na vlastnostech dojnic. Jedná se především o intenzitu dojení a celkovou dobu dojení a vyrovnanost těchto vlastností ve stádu. Např. dojnice s nejdelší dobou dojení určuje dobu pobytu celé skupiny dojnic ve stacionární dojírně. Důležitá je i schopnost dojnice být vydojena dojícím strojem bez potřeby ručního dodojování. Vliv má i tvar vemene, jeho zavěšení, velikost a rozmístění struků. Z uvedeného je zřejmé, že není možné jednoznačně určit výkonnost dojírny jen podle jejího technického řešení. O výkonnosti dojicího zařízení rozhoduje především konkrétní uživatel a jeho konkrétní podmínky. Pokud vyjdeme z průměrných hodnot potřeby lidské práce na jednotlivé pracovní úkony (toaleta vemene, oddojení a posouzení prvních střiků, nasazení dojící soupravy, ukončení dojení, desinfekce struků podojení, přechody dojiče mezi dojícími stáními, korekční zásahy a ztrátové časy) tak se jen u velmi zručných dojičů dostaneme na spotřebu času lidské práce pod 50 sekund na jednu dojnici a jedno dojení. Tomu odpovídá maximální výkonnost dojiče 72 dojnic (optimální případ) bez ohledu na typ dojícího zařízení nebo dojírny víc času dojič nemá. Vyšší výkonnosti dojiče je možné dosáhnout jen vynecháním nebo ošizením některé pracovní operace a tedy na úkor kvality dojení. Nejčastěji se tak děje bohužel na úkor přípravy a stimulace mléčné žlázy a toalety vemene. Z uvedených důvodů je možné počítat s reálnou výkonností dojiče při dojení v dojírně krav za hodinu. Výkonnost dojírny je závislá na typu dojírny, počtu dojících stání a organizaci práce v dojírně a při nástupu a výstupu z dojírny. Pomůckou pro stanovení orientační výkonnosti dojírny je doba dojení jedné skupiny, případně počet dojnic podojených na jednom dojícím stání za hodinu. Reálně lze počítat, že na jednom dojícím stání se při dobré organizaci práce a vhodně zvolené velikosti dojírny ve vztahu k potřebě lidské práce na podojení jedné dojnice, vystřídá 5-7 dojnic. Tomu odpovídá např. u rybinové dojírny s 2x5 dojícími stáními výkonnost krav/hod. Obdobně lze odhadnout výkonnost i jiných dojíren. Určité rozšíření zaznamenaly v několika posledních le- 11

12 tech systémy automatického dojení (AMS, dojící robot). V Evropě je v provozu již téměř 3000 dojících robotů a další instalace se připravují i když tempo v poslední době poněkud zpomaluje. Převážná většina jich však pracuje na menších farmách, kde řeší především sociální problém spočívající v potřebě každodenní přítomnosti farmáře ve stáji při dojení. Využití AMS ho v tomto směru do značné míry osvobozuje a proto je ochoten investovat vyšší investiční prostředky do jeho pořízení. Probíhá jejich rozsáhlé provozní sledování a na základě doposud získaných výsledků poněkud opadá úvodní nadšení z těchto systémů a zaznívají i některé kritické výhrady. Vývoj AMS se dostal k určitému kritickému bodu. Vyvstalé problémy daří postupně řešit, ale objevují se stále nové. S ohledem na vysoké koncentrace dojnic na českých farmách, směnový provoz a vysokou pořizovací cenu AMS, je prostor pro využití AMS v ČR velmi malý. Přesto se již v roce 2004 našlo několik odvážných investorů, kteří si AMS pořídili a další o jejich zavedení uvažují. Je však potřebné získat více zkušeností z provozu AMS na velkých farmách. Přední světoví odborníci jsou v tomto směru pro nejbližší období velmi skeptičtí a větší šanci dávají AMS jen v případě poklesu ceny, snížení dostupnosti kvalitní pracovní síly a výrazném zvýšení její ceny. To vše za předpokladu dořešení současných problémů AMS a neklesající ceně mléka. Chlazení a skladování mléka Pro ošetřování a skladování mléka se téměř výhradně používají pro menší objemy chladící nádrže a pro větší objemy chladící tanky. Na velkých farmách se v poslední době osvědčují stojaté venkovní skladovací tanky. Jejich výhodou je, že jsou dobře přístupné při odvozu mléka mlékárnou a šetří drahé stavební náklady mléčnice. Z hlediska způsobu chlazení u nás převládají systémy s nepřímým chlazením. Pro chod chladících kondenzačních jednotek se využívá levného tarifu elektrické energie. Jejich výhodou je vedle úspory nákladů na energii i větší provozní jistota (zásoba chladu na jedno chlazení dopředu). Chladicí energie je akumulovaná v zásobníku ledové vody. Ledová voda se využívá pro chlazení ostřikem nebo při průchodu mléka deskovým chladičem. Chladicí tanky s přímým odparem se vyznačují nižší měrnou spotřebou energie, která se však spotřebovává bezprostředně v době přítoku mléka a často tedy i v době vysokého tarifu, Celkové náklady na chlazení jednotkového množství mléka tak mohou být vyšší, než u nepřímého chlazení. Samozřejmostí je použití systému automatické sanitace a u větších objemů i rekuperace tepla a jeho využití pro ohřev teplé vody. Tak lze ušetřit až 50% el.energie potřebné pro ohřev teplé vody v dojírně a mléčnici. Automatický sběr dat V celosvětovém měřítku je vysoce aktuální problém výroby kvalitních a zdravotně nezávadných potravin při minimalizaci nákladů. Začíná být patrná tendence zvyšování poptávky po výrobcích, které jsou vyrobeny v podmínkách zaručujících jejich standardně vysokou kvalitu a pocházejí z chovů respektujících požadavky welfare. Z tohoto pohledu již nestačí kontrolovat kvalitu výsledného produktu, ale je nutné vytvářet podmínky pro průběžnou kontrolu kvality v reálném čase, tj. v čase, kdy jsou ještě možné účinné korekční zásahy do technologického procesu. Vedle toho existují významné ekonomické tlaky na snížení výrobních nákladů, které se promítají do požadavku na zvýšené využití výrobních vstupů a minimalizaci jednotlivých nákladových položek. Rozhodující roli v tomto procesu mají aktuální informace a systémy pro jejich účelné využití prořízení technologického procesu výroby mléka a řízení chovu. V současné době již existují, nebo jsou intenzivně vyvíjeny dílčí části a prvky systému automatizovaného sběru dat založené na systematickém sledování zvířat a měření vybraných fyziologických parametrů. Tyto prvky jsou potom implantovány do počítačově orientovaných systémů řízení technologického procesu. Základem takového informačního systému je individuální přistup ke každému zvířeti při zjišťování jeho potřeb i při jejich uspokojování s využitím automatického sběru dat, automatického řízení technologického procesu a řízení chovu mikropočítačem. Základním prvkem systému automatického sběru dat je automatická identifikace dojnic Mezi nejčastěji sledované a měřené hodnoty patří nádoj, měrná vodivost mléka, tělesná hmotnost, tělesná teplota, tepová frekvence, využití krmiva (např. nedožerou v automat.krmných boxech) a pohybová aktivita (kroková aktivita, počet návštěv krmných boxů). Je také možné sledovat počet pití, množství vypité vody, počet návštěv a dobu pobytu v krmišti, příjem objemového krmiva, dobu pobytu zvířat v různých částech stáje a tímto způsobem prohlubovat poznatky o etologii a požadavcích zvířat. Centrem řízení farmy se ve stále větší míře stává dojírna, kde je pořizováno množství aktuálních informací (nádoj a průběh dojení, měrná elektrická vodivost mléka, teplota, složení mléka..) a další údaje ( např. pohybová aktivita) jsou v dojírně snímány z čidel uchycených na dojnici a předávány řídícímu počítači farmy. Je zcela zřejmé, že uživatele systémů automatického sběru dat prakticky nezajímá jaké je technické řešení a na jakém principu systém pracuje. Rozhodující je přínos pro kontrolu zdravotního stavu, řízení reprodukce a řízení chovu jako celku. Výstupy musí být zcela jednoduché a jednoznačné - číslo dojnice, pravděpodobná příčina (říje, mastitida, nemoc, chyba ve výživě, nesprávný vývoj plodu...) s návrhem nutných opatření. Tyto výstupy musí uživatel dostávat automaticky. Poučený chovatel však musí mít také možnost získat detailní informace, pokud s těmito informacemi bude dále pracovat (průběh dojení, laktační křiv- 12

13 ka, průběh pohybové aktivity, vývoj hmotnosti). Systém automatizovaného sběru dat musí pracovat spolehlivě a zcela automaticky, tak aby nezhoršoval provozní spolehlivost technického systému. K tomu bylo vyvinuto množství softwarových nástrojů a další se neustále vyvíjejí a zdokonalují. Důležité je také, aby přínosy systému automatizovaného sběru dat byly podstatně vyšší než náklady na jeho pořízení a provoz. Na druhé straně tyto systémy předpokládají, že jejich výstupy budou využívány při řízení chovu, což předpokládá zájem a připravenost uživatele využívat všech možností, které systém nabízí. Odklízení chlévské mrvy a kejdy Pro odklízení mrvy ve vazných stájích jsou nejčastěji používány oběžné shrnovače a podestýlání ručně z vozíku. Význam oběžných shrnovačů se však bude s rozšiřováním volných systémů ustájení rychle klesat a v krátké době se odklízení mrvy oběžným shrnovačem stane okrajovou technologií. Ve volných stlaných stájích má dominantní postavení odklízení mrvy traktorovým shrnovačem s vyhrnováním na statkové hnojiště nebo nakládáním na mobilní dopravní prostředek (přívěs, kontejner). Shrnovací lopaty pro odklízení mrvy ve stelivových provozech se neustále zdokonalují a jsou praxí dobře přijímány. Pokud je dobře dořešeno odvodnění shrnovaných chodeb a další manipulace s mrvou. používají jen výjimečně (vysoká cena, komplikace při podestýlání ). Ve volných bezstelivových stájích je časté odklízení hnoje traktorovým shrnovačem. Stále více farmářů se však v poslední době rozhoduje pro shrnovací lopaty, jejichž současné technické řešení se vyznačuje vysokou technickou spolehlivostí, bezpečným provozem a univerzálním uplatněním i pro široké hnojné chodby. Shrnovací lopaty mají při použití ve stájích některé výhody (automatický provoz a shrnování hnoje vícekrát denně, čistější hnojná chodba a krmiště s příznivým vlivem na paznehty, omezení zaléhávání zvířat na chodbách a tím větší čistota zvířat ). Roste také obliba používání roštů a hydromechanického systému odklízení kejdy (přeron, splachovací kanály..) zejména v souvislosti s novým řešením lože v boxech (nové druhy matrací, použití hlubokého boxového lože s podestýlkou separovaným a fermentovaným tuhým podílem kejdy..). Jedná se o technologii investičně dražší než je povrchový odkliz mrvy a kejdy traktorovým shrnovačem nebo shrnovací lopatou. Rozdíl však není příliš vysoký a vyšší IN jsou vynahrazeny vysokou provozní spolehlivostí systému a prakticky bezobslužným provozem. S ohledem na zdravotní stav pohybového aparátu dojnic, zvýšení jistoty pohybu a zlepšení mikroklima ve stáji je možné očekávat větší rozšíření kombinace roštů s povrchovou shrnovací lopatou. Toto řešení přináší nejen čistější prostor pro dojnice, ale přispívá i ke snížení emisí škodlivých plynů. Hluboká podestýlka se využívá převážně jen pro ustájení býků ve výkrmu a omezeně u jalovic v podnicích s dostatečnou zásobou slámy a velkou potřebou organického hnojení. Pro ustájení dojnic se používá jen vyjímečně. Také systémy ustájení se spádovým ložem, oblíbené zejména v Německu, se v ČR nerozšířily. 13

14 3. ZÁKLADNÍ ZÁSADY STAVEBNĚ-TECHNICKÉHO ŘEŠENÍ JEDNOTLIVÝCH ČÁSTÍ STÁJE A FARMY PRO ZAJIŠTĚNÍ WELFARE A OPTIMÁLNÍHO STÁJOVÉHO PROSTŘEDÍ V dnešních novostavbách se dojnicím nabízí měkké, suché a teplé lože. Pohybové prostory zajišťují bezproblémové kontakty mezi zvířaty. Krmiště umožňuje krávám nerušený příjem krmiv při optimálním způsobu zakrmování. Nové stáje umožňují přizpůsobit se především požadavkům zvířat, vycházejících z anatomických a fyziologických parametrů a projevů chování. Vysokoužitkové dojnice se za dodržení určitých podmínek velice pružně a rychle přizpůsobí nižším, ale i velmi nízkým teplotám. Jsou totiž méně citlivé k mrazovým teplotám, než k letním vedrům. To samozřejmě navozuje myšlenku ustájit takovéto dojnice ve vzdušných přístřešcích s velkým objemem vnitřního prostoru a vzduchu. Úkol stavby je jednoduchý: zabránit přístupu dešťových srážek do životního prostředí zvířat, poskytnout stín a zabezpečit stěny bránící nadměrnému proudění vzduchu z vnějšího prostředí. Tyto tepelně neizolované stáje, kde interiérové a exteriérové teploty jsou v podstatě vyrovnané, předpokládají dobré provětrání pomocí přirozené ventilace s přívodem vzduchu v otevřených obvodových stěnách a s odvodem vzduchu v nejvyšším místě stájového prostoru hřebenovou štěrbinou. S tím souvisí i nezbytné osvětlení stáje přirozeným světlem s vyloučením alternativních, energeticky náročných zdrojů. Interiérové prostředí zásadně ovlivní jak v letním, tak i zimním období situování stáje vůči světovým stranám. Nosná konstrukce Vychází ze systémů širokorozponových hal, zpravidla bezpodporových. Pokud ze statických důvodů jsou vnitřní sloupy nutné, je vhodné je situovat v prostoru předpožlabnicového schůdku nebo uprostřed protilehlých řad boxových loží. Diskutovaným problémem bývá volba optimálního materiálového řešení. V současné době je na trhu široká nabídka cenově srovnatelných konstrukcí ze dřeva, oceli, popř. i ze železobetonu. Dispoziční řešení Dříve vycházelo ze striktního pokynu dodržovat poměr míst u žlabu ve vztahu 1 : 1, v dnešních stájích s výhodou využívá adlibitního způsobu krmení se zkrácenou délkou požlabnice. Dispozice třířadových stájí s efektem zúženého poměru míst u žlabu ve vztahu 1 : 1,5 redukují zastavěnou plochu o 15 až 20 %. Dispozice na tomto principu se navrhuje ve dvou alternativách: s jednostranným krmným stolem u obvodové stěny a s oboustranně přístupným krmným stolem v podélné ose stáje. Technologické zásady pro ustájení dojnic v reprodukční části mezidobí Obecným požadavkem pro chov vysokoužitkových dojnic je, aby pokud možno po celé mezidobí byly ustájeny v jednotné technologii. Proto by i stáje pro reprodukční část mezidobí měly být koncipovány jako volné boxové. Měly by být členěny na tři, popř. čtyři oddělení: - Krávy stojící na sucho dní před otelení - Předporodní oddělení 20-0 dní před otelením (speciální krmná dávka, zvýšený dohled) tzv. tranzitní krávy - Individuální porodní kotce (IPK) krátkodobá technologická výjimka z boxového ustájení - Poporodní oddělení 0-5 (7) dní po otelením - nemusí být zřizováno Krávy stojící na sucho, tranzitní a v poporodním oddělení by měly být, podobně jako krávy produkční, ustájeny výhradně v boxových ložích. Kráva s pravděpodobným datem otelení či přímo s příznaky začínajícího porodu by měla být převedena z předporodního boxového oddělení do přímo navazujícího individuálního porodního kotce. Skupinové telení by mělo být pro vyspělého chovatele nepřijatelné. Dojnice s vysokou plemennou hodnotou a užitkovostí (a jen takový chov je a bude perspektivní) by měly mít umožněno telení v individuálním kotci. Zde si kráva na dostatečné ploše (min. 12 m 2 ) vybírá místo k telení, které jí vyhovuje, je vyloučeno pozření placenty jinou krávou, znemožní se vzájemné vysávání mleziva. Chovatel má zajištěnou identifikaci telete oproti telení ve skupinových kotcích, kde dochází k nežádoucí záměně telat. Ve skupinovém kotci je narozené tele vystaveno možnosti časných nákaz. Důležitý je i vyšší hygienický standard individuálních kotců, kde po otelení se kotec důkladně vyčistí a novou vrstvou kvalitní podestýlky připraví na další porod. Střešní krytina a obvodový plášť Musí chránit vnitřní prostor před atmosférickými vlivy, ale zároveň nesmí umožňovat extrémní pronikání tepla do stájového prostoru. V našich podmínkách bývá nejčastěji navrhována z vláknocementových vlnovek. Tvarované ocelové profily a samonosné trapézové plechy na střechách stájí jsou vhodné pouze za předpokladu, že výška obvodových stěn je vyšší než 4 m a je zajištěno dokonalé odvětrání hřebenovou štěrbinou. V opačném případě dochází k nežádoucímu přehřívání životní zóny v letních měsících a kondenzaci vodních par na spodním povrchu ocelové krytiny a ochlazovacímu efektu v chladném období. Střešní krytina s prosvětlovacími pásy zabezpečí dokonalé prosvětlení stáje. 14

15 Obvodový plášť nemá charakter klasických stěn. Tradiční zdící materiály jsou použity nanejvýš na vyzdění štítů s vratovými otvory a nízkých parapetů podélných stěn. V moderních stájích jsou okenní otvory zastoupeny průběžnými otvory překrytými regulovatelnými ventilačními systémy svinovacích plachet nebo protiprůvanových rolet. Rovněž klasická dřevěná vrata nahrazují cenově dostupné rolety z protiprůvanových sítí, jejichž otevírání stále častěji zajišťují dálkově ovládané mechanismy. Větrání Významně ovlivňuje skladbu obvodového i střešního pláště. Přívod čerstvého vzduchu je zajištěn otevřenými bočními stěnami, které jsou opatřeny ventilačními systémy svinovacích plachet a protiprůvanových rolet s možností regulace dle aktuálních klimatických podmínek. Znehodnocený stájový vzduch je odveden hřebenovou štěrbinou. Štěrbina musí být trvale otevřena. Šířku hřebenové štěrbiny lze orientačně určit z rozponu stáje (25 mm účinné šířky štěrbiny na běžný metr rozponu stáje). Optimální rychlost proudění vzduchu v zóně zvířat se doporučuje do 2 m.sec -1, v letních měsících není obava i z proudění vzduchu mírně nad touto hranicí. Vraty ve štítových stěnách se nevětrá; otevírají se pouze při účincích tepelného stresu. V takových případech se osvědčilo evaporační ochlazování, které zabraňuje nežádoucím projevům stresu z tepla, který je u dojnic znamenán již při teplotách od 25 C. Zvířata se zvlhčením povrchu těla a následným ochlazením zbavují přebytečného tepla. Evaporační rámy, event. sprchy, jsou situovány v průchodech do krmiště nebo v krmišti před žlabovým prostorem. Efektu evaporace také napomáhá užití nízkotlakých ventilátorů. Objem stájového prostoru a plocha stáje Představuje prostor, do kterého ustájené zvíře předává přebytečné tělesné teplo. Zároveň je to prostor, který zachycuje přebytek vodních par, CO 2 a ostatních škodlivin. Je tedy zřejmé, že stájová kubatura významně ovlivňuje kvalitu chovného prostředí. Se změnou průměrné hmotnost stáda rostou i požadavky na zkvalitnění stájového prostředí. V projektové i chovatelské praxi se již zafixoval požadovaný a propagovaný parametr minimální kubatury, který činí 6 m 3 na 100 kg živé hmotnosti. Tento ukazatel umožní relativně dobré předávání přebytečného tělesného tepla do okolního prostoru, a tím omezí do značné míry přehřívání výkonného organismu. Dojnice s užitkovostí nad 8000 kg mléka jsou již I. generací turbokrav. A ty jsou již složitým mechanismem, kde kvalitní vzduch je nepostradatelnou a přitom levnou živinou. Plocha stáje úzce souvisí s kubaturou stáje. I zde je nutné přistoupit k radikálním změnám v dosavadním myšlení. Průměrná plocha u boxových stájí je v současné době uvažována min. 8 8,75 m 2 na krávu. Plochy pohybových chodeb jsou optimalizovány v důsledku šířek hnojných chodeb mezi boxy a činí min. 3,25 m 2 na dojnici. Na nižší hodnoty reagují vysokoužitkové dojnice negativně. Může docházet k častějším střetům a výskytu neadekvátního chování (cucání, agresivita), které významně ovlivňují užitkovost i zdravotní stav dojnic. Boxová lože Volné boxové ustájení je technologický systém, který vyhovuje potřebám a pohodě zvířat v celém životním a produkčním cyklu. Rozměrové, funkční a dispoziční řešení boxových loží má na úspěšnost tohoto systému zásadní vliv. Boxové lože je vymezeno bočními zábranami, které jsou v horní části doplněny příčnou, horizontálně posunovatelnou vymezovací zábranou (šíjovou), která omezuje zvíře ve vstupu do čela boxu, a tím zamezí znečistění zadní části lože. Vysoký komfort a bezpečný pohyb v lehárně zajišťuje buď hluboko zastýlané boxové lože nebo vysoké boxové lože s měkkou matrací. Velkorysé řešení šířky boxových loží mm při délce mm je jedním z rozhodujících parametrů komfortu pro dojnice těžší než 650 kg. Tyto rozměry umožňují bezpečné ulehnutí, odpočinek i vstávání. Správné dimenzování tzv. vymezovacích zábran eliminuje znečistění loží výkaly. Ke komfortu lože přispívá i instalace tzv. prsní opěrky. Kromě délkových a šířkových rozměrů musí být splněny i další parametry a detaily: - Výška stranových zábran - Vzdálenost vymezovací zábrany od konce lože - Situování prsní opěrky - Výška boxu nebo zadní hrany - Vzdálenost konce zábrany od konce boxu - Výška spodního madla od úrovně stání Drbadla Nepostradatelným prvkem pro zvýšení úrovně ustájovacího komfortu jsou drbadla. Prokazatelně zvyšují komfort stáje a tím i pohodu ustájených zvířat. Jejich užití snižuje i pravděpodobnost poškození branek, zábran napajedel a dalších technologických zařízení. Intenzivní zájem zvířat o tato drbadla je evidentní a má své opodstatnění i pro zdraví a čistotu kůže. Umožňují zvířatům zbavit se parazitů, roztočů, vší a různých typů neinfekčních ekzémů. Pravidlem musí být jejich pravidelné čištění a dezinfekce. V praxi se nejvíce osvědčily drbadla kartáčová, zvláště rotační. Osvětlení Světlo, jako činitel životní pohody má bezpochyby přímý vliv na tvorbu mléka a na reprodukci. Neodpovídající podmínky denního osvětlení v prostoru stáje vytvářejí předpoklady pro zhoršení inseminačního indexu, což představuje vyšší počet inseminačních dávek na jedno zabřeznutí. Zhoršený je i zdravotní stav narozených telat od matek, které jsou trvale ustájeny v nevhodném mikroklimatickém prostředí. Zanedbatelné není ani dlouhodobé zvýšení nákladů na spotřebovanou elektrickou energii. Osvětlení přirozeným světlem zajišťují otevřené boční 15

16 stěny. Plachty ventilačních systému se volí z materiálů propouštějících světlo. Prosvětlení střešního pláště se navrhuje v hodnotách kolem 10% celkové ustájovací plochy. Zároveň je nutno zohlednit orientaci světových stran. Objekt situovaný v podélné ose Z V, by měl mít prosvětlení na jižní straně střešního pláště v menší ploše, než na severní straně, a to v poměru 3 : 5. Napájení Přestože voda patří mezi nejlevnější krmivo, je třeba jí věnovat výjimečnou pozornost. Je médiem, které nejen rozvádí živiny k jednotlivým tkáním, ale také je důležitým faktorem tělesné termoregulace. Dostatek napájecí vody je jedním z hlavních předpokladů komfortu stáje. Pro všechny kategorie dojnic je třeba zajistit jednotný systém napájení z hladinových napájecích žlabů. Žlaby jsou zpravidla situovány v průchodech do krmiště. Při jejich vhodném umístění lze s výhodou využít oboustranného přístupu zvířat, čímž se znásobí jejich užitná délka hrany. Vysokoužitkové krávy dávají v zimním období přednost teplotě napájecí vody okolo C. Vypijí ji více, než vody o teplotě kolem 5 C. Proto je zapotřebí rozlišovat napajedla temperovaná, která pouze zabraňují zamrznutí vodní hladiny od napajedel vyhřívaných, která tuto doporučenou teplotu vody umožňují. V poslední době se objevují na trhu napajedla výklopná, která umožňují snadné čistění. Rozvody vody musí být chráněny proti zamrznutí. Na základě experimentů se potvrdilo, že především vysokoužitkové dojnice mají zájem o příjem vody v průběhu dojení nebo bezprostředně po něm. Napájením během procesu dojení se zajistí fyziologické potřeby zvířat v průběhu celého dne, a tím se zvýší klid ve stáji především v časovém úseku po příchodu z dojírny. Napájení ve stáji musí splňovat: - Rychlý přítok vody (optimálně 18 l/min.) - Dostatečný objem (od 150 l) - Vysoká hladina vody (3-5 cm pod hranou napájecího žlabu) - Vhodné situování napájecích žlabů, bezproblémový přístup zvířat, - vzdálenost k napajedlu max. 20 m - Po příchodu z dojírny možnost se napít do 30 min. - Ochrana napájecích žlabů proti zakálení - Ochrana napájecích žlabů a rozvodů vody proti zamrz nutí - Pro vysokoprodukční krávy v zimě vyhřívat na C - Pro vysokoprodukční krávy v létě dle možností vodu zchlazovat - Uzemnění napájecích žlabú a rozvodů - Čistá, bakteriálně i chemicky nezávadná napájecí voda - Šířka napájecího místa na krávu : - 10 cm I.-II. laktační období - 6 cm III. laktační období - 4 cm krávy stojící na sucho Hnojné chodby a krmiště Tyto komunikační chodby umožňují volný pohyb zvířat a zároveň slouží k odklizu mrvy nebo kejdy. Musí být nepropustné, řádně izolované. Neklouzavost, a tím i zvýšená jistota pohybu jsou ziskem pro chovatele, protože četnost poranění, ale i neadekvátního chování je velmi nízká. Kvalita povrchu musí vyhovovat zvířatům, zároveň však stupeň únosnosti a odolnosti i pojezdu strojů s ocelovými vyhrnovacími mechanismy. Chodby se budují zpravidla betonové. Nutná je volba kvalitního betonu se správnou velikostí frakce štěrkopísku a odpovídajícím množstvím cementu na 1m 3 betonové směsi. Povrch se ocelovou nebo dřevěnou šablonou podélně profiluje rýhami o průřezu 15x15 mm s osovou vzdáleností 100 až 130 mm. Toto rýhování výrazně zamezuje klouzání zvířat při pohybu. Zároveň splňuje i efekt meliorační, a to zvláště tehdy, je-li stáj budována v celkovém podélném spádu. Podobně se rýhují i podlahy průchodů do krmiště, avšak ve směru diagonálním nebo tzv. stromečkem. Do vrchní vrstvy podlahy se osazují ocelové vodící profily z tyčí L nebo T, které chrání povrch před poškozením při vyhrnování ocelovou radlicí. Tyto profily se doplňkově, spolu s pásky FeZn, využívají k uzemnění proti působení elektrického potenciálu. Rovina podlah musí být dokonalá. Nerovnosti vedou k tvorbě celých rybníků vody, moče a tekutých výkalů, které nepřispívají ke zdraví paznehtů. Zbytečné tekutiny na podlaze zvyšují odparem vlhkost stájového prostředí. Navíc zrcadlící se hladina ovlivňuje jistotu pohybu zvířat. Podlahy pohybových chodeb se zpravidla budují bezespádové. Někdy lze využít dané konfigurace terénu k volbě celkového podélného spádu stáje, tedy i podlah. Tento spád by neměl přesahovat sklon 2 %, samozřejmě, že vždy směrem k hnojné koncovce nebo svodnému kanálu. V bezstelivových stájích s povrchovým vyhrnováním pomocí lopat mohou být chodby vyspádovány i v příčném spádu o sklonu 1 % směrem k podélné ose chodby. Tento detail je však nutno konzultovat s dodavatelem lopaty. Kvalitu podlah ovlivňuje i úroveň její čistoty. Ve stelivových stájích jí lze ovlivnit především frekvencí vyhrnování mrvy. V bezstelivových stájích s povrchovým vyhrnováním je vhodné věnovat zvláštní pozornost umístění svodného kanálu na kejdu. Po délce asi 50 m se před vyhrnovací lopatou začíná vytvářet rybník kejdy. To znamená, že čistota zvířat ve skupině na začátku vyhrnované chodby je výborná, ke konci dráhy lopaty se mění v katastrofální. Jestliže tedy ve stájích dlouhých zhruba 50 až 60 m postačí vybudovat svodný kanál pouze na konci stáje, ve stájích delších (a těch je většina), je zapotřebí situovat kanály dva. Nejběžněji se praktikuje kombinace středového a koncového kanálu. Možnosti a varianty jsou však i další, i v kombinaci se speciálními překlopnými lopatami. Středový kanál je zpravidla situován na frekventovaných místech navazujících na středovou přeháněcí chodbu. Měl by být tedy řešen tak, aby neomezoval pohyb zvířat. Je proto možné ho zakrýt ocelovými nebo betonovými rošty nejčastěji s diagonálními mezerami nebo lze zvolit přemos- 16

17 tění kanálu, kdy lopata komunikační chodbu podjíždí přes otevřený kanál. Možný je i způsob ponechání otevřeného kanálu o šířce kolem 20 cm a chránit ho před zvířaty ochranným hrazením. Koncový kanál se vždy doporučuje ponechat zcela otevřený, aby propad kejdy byl stoprocentní. Ve stájích bezstelivových s prošlapem kejdy do podroštových kanálů jsou hnojné chodby a krmiště zakryty rošty. Tyto podlahy vykazují nejvyšší komfort s vysokým stupněm čistoty za předpokladu, že: - Plochy roštnic a štěrbin odpovídají předepsaným rozměrům - Převýšení roviny jednotlivých roštnic je maximálně 2 mm - Hrany roštnic jsou bez poškození a odštěpů - Povrch roštnic je dokonale rovný - Osa roštnic je uložena kolmo na směr nejčastějšího a nejdelšího pohybu zvířat - Roštnice jsou osazeny stabilně (pozor na vrtulové roštnice) Důležitým parametrem je poměr krmných míst u žlabu k celkovému počtu zvířat. Výstavba třířadových stájí se zúženým poměrem míst u žlabu 1,5 : 1 výrazně snižuje investiční náklady. Při tomto redukovaném poměru musí být ale zachovány následující parametry: délka krmného místa min. 500 mm, neomezená doba pro adlibitní příjem krmiva, dobrý komunikační i vizuální kontakt s krmným prostorem a častá frekvence zakládání a přihrnování krmiva. Průchody do krmiště by měly být ve skupinách nad 60 ks situovány uprostřed a na krajích skupin. Aplikace středového průchodu prokazatelně prodlužuje dobu příjmu krmiva, ale i ležení, zvyšuje se počet přístupů krav ke žlabu a spotřeba vody a snižuje se počet kroků ustájených zvířat. Krmný stůl V komfortních stájích se při zakládání krmiva zcela upustilo od průjezdů krmnými chodbami s jedno nebo oboustranně situovanými krmnými žlaby se zadní požlabnicí. Trend výstavby krmných stolů je uplatňován ve stájích pro všechny kategorie skotu, protože jen tak je zajištěna dokonalá možnost přihrnování krmiva a čištění žlabového prostoru. Ten musí být v totožné úrovni s plochou pro pojezd krmného vozu. Obava z rozhazování krmiva zvířaty na plochém stole je v případě častého přihrnování lichá. Žlabový prostor je nejlépe opatřit kyselinovzdornou dlažbou. Ve stájích pro odchov a krávy stojící na sucho by pás pro zakládání krmiva měl být široký 700 až 800 mm. Vysokoužitkové dojnice však potřebují plochu pro založení objemnější dávky krmiva širší, minimálně 900 mm. Vynikající žlab bez zadní požlabnice lze vytvořit i z hotových keramických tvarovek. Povrch žlabového prostoru musí být světlý, chemicky odolný, rovný, spáry hladké a mělké, aby čištění bylo snadné a v nežádoucích mezerách nedocházelo k zahnívání zbytků krmiva. Prosvětlení střešní krytiny musí zajistit dobré osvětlení krmného stolu, ale vyloučit oslunění založeného krmiva. Dostatek světla na krmném stole zvyšuje frekvenci přístupu zvířat ke žlabu, a tím se zvyšuje i žravost. Hlavní zásady lze shrnout takto: - Úroveň pojízdné plochy musí být totožná s úrovní žlabového prostoru - Úroveň stolu, a tedy i žlabu musí být min.7 cm nad úrovní stání končetin - Šířka stolu je dostatečná, jestliže nedochází k přejíždění již založeného krmiva - Dokonalé osvětlení krmného stolu zvyšuje žravost - Žlabový prostor široký 90 cm je pro dojnice komfortní - Volit světlou podlahovinu, nejlépe kyselinovzdornou dlažbu - Žlabový prostor musí být bez bariér, které brání čištění a přihrnování - Redukovat osvit krmiva sluncem Požlabnice nesmí být příliš vysoká, aby nedocházelo ke škrcení zvířat při krmení, ale ani příliš nízká, aby nedošlo k vyhazování krmiva do krmiště a zároveň snížení objemu krmné dávky. Dno žlabového prostoru musí být nejméně 70 mm výše, než je úroveň stání předních končetin. Stejně tak důležité je správné dimenzování kohoutkové zábrany. Tento technologický prvek se musí vertikálně i horizontálně posunovat podle proměnného tělesného rámce zvířat. Je-li zábrana definitivně fixována ke sloupku hrazení svarem, dochází k otlakům a zhmožděninám kohoutkových partií až do fáze nekróz tkání. Předpožlabnicový schůdek Je důležitou součástí krmného stolu. Tvoří přechod mezi krmištěm a vlastním žlabovým tělesem. Schůdek musí být vysoký 10 cm, široký 40 až 50 cm (pro odchov 30 až 40 cm), aby se vyloučil pohyb zvířat po něm. Plocha je nutně bezespádová (častá chyba projektantů), povrch bez profilace, ale s drsnějším, protiskluzným povrchem. Zvláště v bezstelivových stájích bývá jeho funkce podceňována a spatřuje se v něm pouze zbytečná plocha nutná pro ruční odkliz. Zkušený chovatel ho však ve stáji ocení, neboť ví, že: - Snižuje migraci zvířat u žlabu - Usměrňuje postoj krav u žlabu (stojí kolmo ke žlabu, nikoliv podél požlabnice) - Omezuje zakálení krmiva - Odděluje žlabové těleso od znečistěného krmiště - Pozitivně posunuje těžiště krávy při krmení Dojírna Dojírna je hlavním pracovním místem chovatele dojnic. Organizace práce v tomto prostoru vyžaduje zvláště u vysokých koncentrací precizní plánování, aby byl zajištěn nenásilný průběh dojení bez vynucených přesunů zvířat. Dojírna má dojiči vytvořit optimální pracovní podmínky: - V uzavřeném, tepelně izolovaném a perfektně provětraném prostoru s temperováním pracovní zóny dojiče 17

18 - Krátké cesty mezi jednotlivými dojícími místy - Jednoduchou a ulehčující dojící techniku Skupinové dojírny (rybinová a paralelní) jsou osvědčeným a ekonomicky standardním řešením, s širokým uplatněním i u vysokých koncentrací. Kontinuální dojení v autotandemových dojírnách jsou rovněž vhodná, ale pouze pro malá stáda. Rotační dojírny zaznamenávají návrat. Vysoká průchodnost a kontinuální provoz umožňují provoz stáje s nevyrovnaným počtem zvířat ve skupinách. Vyplatí se již od stád 480 dojnic. Robotizované dojení ve velkých koncentracích ještě dlouhou dobu bude pouhým snem. Pro volbu počtu dojících míst je zásadně limitující požadavek, aby každá skupina byla při dvakrátdenním dojení podojena do 60 minut, při třikrátdenním dojení do 40 až 45 minut. To znamená, že vysokoužitkové dojnice (nad 7000 l) by měly být během dne procesem dojení rušeny maximálně 120 minut. Bude-li podnik s reálným výhledem rutiny třikrátdenního dojení uvažovat, musí již v dnes plánované nebo budované dojírně vytvořit dostatečnou stavební rezervu pro eventuální navýšení počtu dojících míst pro zvýšení kapacity dojírny. Tato, dnes zbytečná investice, se v brzkém výhledu ukáže jako žádoucí. Vhodná volba stavebních materiálů významně ovlivní cenu stavby dojírny. Nosná konstrukce může být libovolná, především záleží na dodavateli stavby. Pro chovatele je ale vždy rozhodující cena. Zatímco prostor vlastní dojírny, technologického a sociálního zázemí musí splňovat termoregulační požadavky, čekárna před dojením, která zaujímá až polovinu zastavěné plochy objektu, může mít charakter pouze tepelně neizolovaného přístřešku. Prostor dojírny a zázemí se proto buduje z investičně nákladných stavebních materiálů s předepsaným tepelným odporem. Konstrukce čekárny může být obdobná jako konstrukce vzdušné stáje a zajišťuje proto pouze ochranu zvířat před povětrnostními vlivy. Sedlová střecha má v prostoru dojírny ve střešní rovině zateplený podhled, v prostoru čekárny je bez podhledu. V dojírně i čekárně musí řádné větrání zabránit kondenzaci vodních par s průvodním jevem prádelnového klima. Okna v zateplené dojírně se musí otevírat v celé účinné ploše. Obvodové stěny čekárny mohou být opatřeny pouze ventilačními svinovacími plachtami nebo protiprůvanovými roletami. Stavba musí být dostatečně vysoká, výška obvodových stěn by měla být min. 3,5 m. V celé délce čekárny a dojírny by měla být v hřebeni instalována větrací štěrbina. Nad dojírnou s regulační uzavíratelnou klapkou, nad čekárnou trvale otevřená. Stěny dojírny, čekárny a mléčnice musí být dobře omyvatelné, s obklady či omyvatelnými nátěry min. do v. 1,80 m. Veškeré otvory, kterými zvířata procházejí, musí mít zkosené nebo zaoblené hrany. Okenní parapet, pokud je v dosahu zvířat, musí být min. 1,5 m vysoký. Vytápění a klimatizace dojírny Vytápění dojírny je nejdůležitější v pracovním prostoru dojiče. Nejlevnější a přitom efektivní a vhodné je vytápění odpadním a dodatkovým teplem, které je distribuováno nejlépe PE potrubím vedeným po obou stranách pracovní chodby dojiče nad podlahou s vyústkami po 1 m. Otvory se postupně zvětšují (průměr od 8 mm do 12 mm) a celý systém funguje na jednoduchém principu Bernoulliovy rovnice. Tepelné rozvody v podlaze vytvářejí teplo pomalé a málo účinné. Navíc dochází k nežádoucímu odparu vody a následnému ochlazování vnitřního prostředí. Vhodným řešením nejsou ani sálavé přímotopné panely nad hlavou dojiče, protože přehřívají horní polovinu těla. Jsou vhodné pouze k temperování prostoru dojírny mimo dobu vlastního dojení. Účinky tepelného stresu v dojírně Přirozené větrání je účinné jen tehdy, je-li teplota vzduchu nižší než teplota těla zvířat. Stoupne-li interiérová teplota nad 24 C, dostaví se tepelný stres organismu dojnic. K dramatické situaci může přispět špatně řešená hřebenová štěrbina, která umožní proudění horkého vzduchu z rozpálené střechy přímo do dojírny, resp. do čekárny. Účinnou ochranou proti účinkům stresu z tepla je takovéto opatření: vstup do čekárny je vybaven evaporačními rámy se skrápěči. V čekárně jsou zároveň v rozích nástupního prostoru umístěny dva pomaloběžné velkoprůměrové ventilátory (průměr mm, s poloměrem účinnosti 8 10 m) instalované tak, aby proud vzduchu směřoval do čekárny směrem k dojírně. Při průchodu zvířete evaporačním rámem se skropí celý povrch těla. Mokrá dojnice je okamžitě zchlazena proudem vzduchu z ventilátorů. Na dojicí stání nastupuje bez projevu tepelného stresu. Osvětlení dojírny Dostatečné osvětlení naháněcích cest, čekárny a především dojírny je podmínkou pro zvýšení bezpečnosti pohybu zvířat a ošetřovatelů a zrychlení přesunů. Při nedostatečném osvětlení se v dojírně zvyšuje zátěž zraku dojičů spojená se snížením výkonu a kvality práce. S tím pak souvisí i kvalita mléka. V dojírně je předepsaná intenzita světla Lx na úrovni vemen dojnic s omezením stínění. Přeháněcí chodba Je nepostradatelnou komunikační spojnicí mezi stájí a dojírnou. Uličky s protisměrným pohybem zvířat přeháněných způsobem jedna kráva za druhou a s častou změnou směru přináší časové prodlevy při přesunech a navíc vzniká značné zneklidnění zvířat, i se snahami o únik. Podlaha naháněcích chodeb by tedy měla být široká minimálně 200 cm, aby byl umožněn klidný přesun dvou až tří zvířat vedle sebe, a tím se výrazně urychluje doba přehánění. Povrch podlahy musí být zdrsněn nebo vhodně profilován. 18

19 Musí být rovný; lesknoucí se kaluže vody nebo močůvky mohou způsobit úlek a obavy zvířat. Nároží podlah musí být zkosená nebo oblouková. Občasná možnost mechanizovaného vyhrnutí chodby je žádoucí. Ke kvalitě povrchu podlahy, a tím i bezproblémovému pohybu zvířat přispívá i zastřešení chodby, a to zvláště v oblastech s vyšším výskytem atmosférických srážek. Mnozí chovatelé mají obavy z překonání výškových rozdílů mezi stájí a nově budovanou dojírnou. Mají zkušenost, že pohyb zvířat po chodbách s větším převýšením totiž způsobuje nejen zpomalení přesunů do dojírny a zpět, ale zvyšuje se i četnost výskytu úrazů. Schody v přeháněcích chodbách však nejsou při přesunech zvířat žádnou překážkou. Musí však být dodrženy následující zásady: - Délka schodnice musí být delší než šikmá délka těla zvířete (cca 185 cm) - Výška schodu je minimálně 12 cm, aby o něj zvířata při cestě nahoru nezakopávala - Výška schodu je maximálně 24 cm, aby z něj zvířata při cestě zpět neseskakovala - Podlahu schodnice lze spádovat maximálním spádem 7 až 8 % Čekárna před dojením Čekárna by měla být situována v přímé návaznosti na dojírnu, kdy vstupy do dojírny jsou orientovány v podélné ose čekárny. Jen tehdy je zajištěn vizuální kontakt dojiče z pracovní chodby v dojírně s nastupujícími dojnicemi v čekárně. Instalace posuvného mechanického přiháněče v čekárně je velkým přínosem, který přispěje k úspoře pracovní síly, jinak potřebné při přesunech krav z čekárny do dojírny a napomůže urychlení jednotlivých cyklů mezi skupinami. Plošně poddimenzované čekárny, kdy měrná plocha je u vysokoužitkových dojnic menší než 1,4 m 2 na kus při aktuální době zdržení 10 minut, působí negativně na změnu chování krav. Současný trend výstavby bezbariérových dojíren vychází z principu, že úroveň podlahy pracovní chodby dojiče je totožná s úrovní mléčnice, event. dalšího technologického zázemí. Na vyvýšená dojící stání dojnice vystupují po spádované podlaze čekárny o sklonu 5 až 7 %. Větší sklon není žádoucí. Povrch podlahy musí mít protiskluznou úpravu nebo musí být opatřen krytinou, nejčastěji dlažbou s obdobnou vlastností. Spádované čekárny jsou odkanalizovány do příčného kanálku v celé šíři podlahy v jejím nejnižším místě, tedy v nástupní části. Takto spádovaná podlaha čekárny přináší kromě uvedeného efektu i řadu dalších výhod: - Dojnice jsou zklidněné a při nástupu se řadí čelem do dojírny - Většina dojnic se vykálí v prostoru čekárny, nikoliv až v dojírně - Úspora vody na oplach podlahy i zkrácení času této operace jsou zřejmé - Dojnice vykazují výrazně menší snahu chovat se agresivně Pokud se chovatel rozhodne pro roštovou podlahu v čekárně, pak musí počítat s poměrně vysokými investičními náklady. Zaroštovaná může být buď celá čekárna nebo pouze nejnižší nástupní část. Roštnice musí být rovné a bez odštěpů. Podlahy v dojírně Odkanalizování podlah na dojicím stání je samozřejmostí. Stání dojnic musí být spádováno od hrany pracovní chodby dojiče k obvodu dojírny. Opačná řešení, kdy dojnice stojí zadními končetinami na roštu, jsou nevhodná, protože takové stání dojnic: - Způsobí neklid při dojení - Ovlivní zdraví paznehtů - Opačný sklon podlahy podmiňuje kálení Dlažba v pracovní chodbě dojiče musí být protiskluzná, řemeslně vyspárovaná a kvalitně spádovaná do odtokových kanálků. Světlá barva dlažby opticky zvětší stísněný prostor. Na povrch podlahy lze volně položit i plastové rohože, které jsou sice dokonale protiskluzné, naproti tomu ale nezaručují nejvyšší hygienu prostředí. Mírně kónické rozšíření podlah delších skupinových dojíren zlepší vizuální přehled dojiče tím, že oko operátora zaujme výhodnější úhel pohledu na řadu nastoupených zvířat. Mléčnice Chladící tanky musí kapacitně vycházet z předpokládaného maxima denního nádoje. Uvažuje se užitkovost l a rezerva 20% na výkyvy nádoje. Při užití velkokapacitní vertikální nádrže, které se osazují vně objektu, lze plochu mléčnice minimalizovat. Mléčnice a pracovní chodba dojiče se s výhodou navrhují v bezbariérovém řešení. Při procesu chlazení mléka vzniká odpadní teplo, které lze beze zbytku využít k ohřevu užitkové vody a temperování dojírny. Nesmí chybět prostory pro dezinfekci, recyklaci proplachových vod z dojírny, zázemí pro teplovzdušné vytápění pracovní chodby dojírny atd. Komfort není luxus Komfort je soubor prvků, rozměrů a parametrů, které ve svém celku vytvářejí optimální stájové prostředí. Komfort je např. boxové lože o rozměru 1200 x 2500 mm, svinovací ventilační plachta s hřebenovou štěrbinou v celé délce stáje, velkoobjemová vyhřívaná napajedla, pohybová chodba o šířce větší než 2500 mm, kubatura objektu o velikosti 6 m kg -1, perfektní přirozené prosvětlení stáje, montáž kvalitních kartáčových drbadel, tvarově funkční, ale 19

20 dostatečně masivní hrazení apod. Naproti tomu luxus je například hrazení stáje v pozinkované úpravě ve stáji, která je dokonale větraná a kondenzace vodních par s následnou korozí je nepravděpodobná. Shrneme-li, komfort je ve stáji nutný, ale luxus je zcela zbytečný. Pro perspektivní stáda s velkým tělesným rámcem krav se musejí vytvářet vhodné podmínky s chovatelským komfortem na vysoké úrovni. Ve stájích pro chov vysokoprodukčních dojnic s velkým rámcem by proto měly být dodrženy tyto zásady: - Šířka boxových loží min mm, délka min mm, lépe 2500 mm, protilehlých min mm, lépe 2300 mm - Počet boxových loží musí být minimálně shodný s počtem ustájených zvířat - Boxové a žlabové zábrany (především šíjová) by měly být flexibilní - Minimální stájová kubatura 6 m 3 /100 kg živé hmotnosti - Prostředí v podmínkách termální neutrality, která zabraňuje účinkům stresu z chladu a tepla - Maximální vstupy čerstvého vzduchu do životní zóny zvířat - Maximální výstupy zkaženého vzduchu a vodních par ze stáje s vhodným převýšením střechy - Optimální počet dojnic k ploše stáje - Pohybové chodby tak široké, aby se zvířata střetávala bez stresujících projevů - Dostatečná délka žlabového tělesa, a to min. v poměru 1,5:1 u dojnic a 2:1 u mladého dobytka, pokud je zajištěno adlibitní krmení Souhrn Cílem tohoto katalogu je představit modelová řešení stájí a farem pro chov dojnic odpovídajících současné úrovni poznání v oblasti ustájení, technických a technologických systémů. Koncepce vychází z využití moderních ocelových bezpodporových konstrukcí pro budování stájových objektů. Je však možné použít i obdobné ocelové nebo dřevěné konstrukce s dvěma řadami podpor o stejným rozponem. Přitom je však potřebné dbát na vhodné umístění podpěrných sloupů tak, aby nevadily zvířatům a provozu stáje. Katalog neobsahuje návrhy modernizací, protože ty byly již dostatečně podrobně publikovány např. v publikaci Doležal,O.- Černá,D.: Chyby a omyly při rekonstrukci vazných kravínů na volné stáje pro dojnice vydané ve VÚŽV Praha 10 Uhříněves. Pro lepší orientaci uživatelů tohoto katalogu jsou v předcházejících částech stručně uvedeny nejdůležitější poznatky z oblasti systémů ustájení, welfare, technických systémů pro chov skotu a některá obecně platná doporučení pro návrhy a projektování stájí a farem pro chov skotu. V části obsahující modelová řešení farem a stájí v různých kapacitních řadách jsou potom tyto zásady realizovány a podle potřeby komentovány v doprovodném textu. V této části jsou uvedeny využity výsledky řešení projektu QD 0176 a dalších výzkumných projektů a prací, na kterých se autoři podíleli. Pokud jsou uváděny údaje o spotřebě lidské práce, energie, vody, investičních nákladech apod., jedná se vždy o údaje průměrné a orientační. Tyto údaje slouží jen pro orientaci potenciálního investora a musí být upřesněny v projektové dokumentaci, která zohlední konkrétní podmínky připravované investice. Investiční náklady jsou uvedeny souhrnně pro jednotlivé objekty, stáje a farmy a jejich varianty v tabulce na str. tohoto katalogu. Tyto údaje jsou stanoveny modelovou kalkulací a odpovídají cenové úrovni počátku roku Při jejich užití je potřebné adekvátním způsobem zohlednit vývoj cen stavebních prací, materiálů a konstrukcí v období od zpracování tohoto katalogu. 20