Zpráva o výsledku šetření

Transkript

1 Jestliže dítěti nemohou zajistit péči rodiče, je třeba, aby OSPOD z vlastní iniciativy navázal a aktivně spolupracoval s prarodiči či širší rodinou dítěte za účelem zajištění péče, neboť péče o děti v širší rodině má ze zákona přednost před nařízením ústavní výchovy. Krajský úřad by při rozhodování o zařazení dítěte do evidence dětí vhodných pro náhradní rodinnou péči neměl vycházet pouze ze samotného návrhu OSPOD, rozhodné skutečnosti je povinen sám ověřit a vyhodnotit, mj. řádným seznámením se se spisovou dokumentací. V Brně dne 24. července 2009 Sp. zn.: 2960/2009/VOP/KP Zpráva o výsledku šetření ve věci výkonu sociálně-právní ochrany nezl. V. B. A - Obsah podnětu Stěţovatelky M. B. (matka) a A. S. (teta matky) se dne společně obrátily na veřejného ochránce práv s podnětem týkajícím se výkonu sociálně-právní ochrany nezl. V. B. (nar ). Ve svém podnětu uvedly, ţe nesouhlasí s postupem orgánů sociálně-právní ochrany dětí (dále jen OSPOD ) a rovněţ ředitelky Kojeneckého ústavu K. v souvislosti se svěřením dítěte do předpěstounské péče z toho důvodu, ţe jiţ od roku 2006 projevovala paní A. S. zájem o převzetí dítěte do své péče, přičemţ matka by s takovou úpravou souhlasila. Z podnětu vyplývá, ţe nerozumí tomu, proč dostala přednost pěstounská rodina před vlastní rodinou dítěte, kdyţ OSPOD paní S. nikdy nesdělil ţádné důvody, proč by nemohla mít dítě v péči. Dále je pro rodinu nepochopitelné, proč jim ředitelka Kojeneckého ústavu K. neumoţnila, aby si vzali dítě na krátkodobé pobyty domů - na Vánoce, Velikonoce, víkendy atp. Přitom v rámci soudního řízení vedeného od roku 2006 bylo A. S. soudkyní sděleno, ţe by měla nejprve navázat s dítětem bliţší vztah, toto jí však bylo znesnadňováno postupem OSPOD a ředitelky kojeneckého ústavu, kdyţ nebyl umoţněn byť jediný víkendový či prázdninový pobyt dítěte v rodině, kdy by mohla nejlépe prokázat svůj zájem a schopnost péče o dítě. Za situace, kdy bylo OSPOD známo, ţe má širší rodina zájem o převzetí dítěte do péče, se jim pak jeví jeho postup, kdy rozhodl o svěření dítěte do předpěstounské péče, nepochopitelným. B - Skutková zjištění Podle ustanovení 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o veřejném ochránci práv ), jsem ve věci zahájil šetření vůči Městskému úřadu H. (dále jen OSPOD H. ), který vede nezl. V. B. v evidenci jakoţto místně příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí, dále také

2 vůči Městskému úřadu V. n. M. (dále jen OSPOD V. n. M. ), který byl v roce 2008 Okresním soudem v H. ustanoven kolizním opatrovníkem dítěte pro řízení o ústavní výchově, dále vůči Kojeneckému ústavu K. (dále také jako kojenecký ústav či ústavní zařízení ), kde byla vykonávána ústavní výchova nezletilé, a rovněţ vůči Krajskému úřadu Z. kraje (dále jen krajský úřad ), který rozhodl o zařazení nezletilé do evidence dětí vhodných pro náhradní rodinnou péči. V rámci šetření jsem si vyţádal vyjádření a písemné podklady od všech výše jmenovaných institucí. Dne bylo uskutečněno místní šetření na Městském úřadě H. za účelem projednání věci s odpovědnými pracovníky OSPOD a prostudování kompletní spisové dokumentace ve věci. Na základě uvedených kroků jsem dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (pozn.: s ohledem ke skutečnosti, ţe spisová dokumentace je velmi obsáhlá a případ skutkově velmi sloţitý, uvádím přehled zejména pro posuzování věci nejvýznamnějších skutečností). Matka nezl. V. B., M. B., byla v době své nezletilosti vedena v evidenci OSPOD (pozn.: byla jí nařízena ústavní výchova). Po dosaţení zletilosti pobývala střídavě ve V. n. M. u své tety A. S. anebo v místě svého trvalého bydliště u otce v H.. Po narození nezletilé V. v dubnu 2006 byla nezletilá společně s matkou přijata do Kojeneckého ústavu K. ze zdravotních a rovněţ ze sociálních důvodů na základě doporučení OSPOD V. n. M.. Předpokládal se pobyt po dobu šestinedělí. Matka následně měla v úmyslu odejít s dítětem do V. n. M., kde jí měla s péčí o dítě pomáhat teta A. S. Po třech dnech pobytu matka z kojeneckého ústavu odešla něco vyřizovat, vrátila se aţ po deseti dnech a další den znovu odešla. V době jejího pobytu ve V. n. M. došlo u matky ke zkratovitému jednání, kdy údajně po konfliktu s příbuznými skočila demonstrativně pod auto, měla lehká zranění (pozn.: v rámci následného jednání u Okresního soudu v K. vyplynulo, ţe ke konfliktu mělo dojít mezi matkou a jejím tehdejším přítelem Z. B., nikoliv mezi rodinnými příslušníky). Ze strany kojeneckého ústavu byl kontaktován OSPOD H., který po prošetření poměrů v místě trvalého bydliště matky v H. konstatoval, ţe podmínky pro přijetí dítěte jsou zde dobré. Dítě bylo propuštěno do péče matky s doporučením zvýšeného zdravotního a sociálního dohledu. Po dobu, kdy byla matka s dítětem v kojeneckém ústavu, byla její péče o dítě hodnocena pozitivně (viz záznamy z tel. hovorů OSPOD H. ze dne 24. a ). Po propuštění dítěte do domácí péče ošetřující lékařka podávala na vyţádání OSPOD zprávy ohledně péče matky o nezletilou uvedla, ţe se domnívá, ţe péče matky o dítě je dobrá, matka se snaţí, je s ní dobrá spolupráce. Dne byl ze strany OSPOD H. podán podnět na stanovení soudního dohledu nad péčí matky o dítě. V měsíci červnu 2006 byla po dobu několika dní nezletilá V. hospitalizována v Nemocnici K. pro chudokrevnost a neprospívání nedostatečné přibírání na váze. Ošetřující lékařka opakovaně uváděla, ţe se matka snaţí, avšak uvedla pochybnost o tom, zda bude schopna o dítě sama řádně pečovat. Doporučila OSPOD její péči o dítě sledovat a pomoci jí. OSPOD ve věci následně s matkou jednal, nabádal ji, aby se řídila doporučeními lékařky atp. Dle následných zpráv dětské lékařky byla péče matky o dítě opět hodnocena pozitivně (viz zpráva dětské lékařky ze dne ). V měsíci srpnu 2006 matka OSPOD H. informovala, ţe ţije s přítelem, panem Z. B., který jí s péčí o dítě pomáhá. V říjnu 2006, po několika týdnech, kdy matka přerušila kontakt s OSPOD a s lékařkou, při pohovoru na OSPOD uvedla, ţe má s druhem problémy, začal být vůči ní agresivní, uvedla rovněţ, ţe má podezření, ţe jí 2

3 dává do kávy nějaké uklidňující léky, a ţe má z něho strach (viz protokol ze dne ). Přislíbila, ţe bude s OSPOD a s lékařkou jiţ spolupracovat. Rozhodnutím Okresního soudu v K. ze dne byl stanoven nad výchovou nezletilé dohled. Dne byl OSPOD ošetřující lékařkou informován o tom, ţe dítě má na těle četné modřinky neznámého původu. Matka tvrdila, ţe neví, kdo modřiny dceři způsobil, uváděla, ţe téhoţ dne za ní byl pan B., dělal jí problémy, byl i s dítětem o samotě. Dále v této souvislosti uváděla, ţe jí někdy dceru hlídá kamarádka, která má psa. Lékařka matku odeslala s dcerou do Nemocnice K.. Lékaři uváděli, ţe podezření na týrání nemohou s jistotou potvrdit, avšak nedoporučovali propuštění dítěte do péče matky, naznačovali podezření na psychické problémy matky a její sníţenou schopnost o dítě řádně pečovat. Dne podal OSPOD H. Okresnímu soudu v K. návrh na nařízení předběţného opatření o svěření nezletilé do péče Kojeneckého ústavu K. a následujícího dne trestní oznámení pro podezření z týrání nezletilého dítěte. Důvodem podání návrhu na nařízení předběţného opatření bylo neprospívání dítěte, dvojí hospitalizace od jeho narození a aktuální podezření na týrání, neboť nezletilá měla po těle četné modřinky, a to na uchu, obličeji a vnitřní straně stehen, přičemţ matka nedokázala vysvětlit jejich původ, uváděla, ţe neví, jak se to dítěti stalo. Dalšími důvody, které OSPOD v návrhu uváděl, byla nespolehlivost matky, kdyţ po dobu několika týdnů na přelomu září a října 2006 nespolupracovala s OSPOD a ošetřující lékařkou, a její problémy v osobním ţivotě (rozchod s partnerem, podezření na psychické problémy atp.). V návrhu na nařízení předběţného opatření se neuvádí, ţe by OSPOD kontaktoval širší rodinu a zjišťoval vhodnou osobu z rodiny, která by eventuálně mohla převzít dítě do své péče. Z protokolu o jednání s matkou ze dne vyplývá, ţe matka označila jako osobu, která by jí s péčí o dítě mohla pomoci, svou tetu M. K. z O. Tato však ze strany OSPOD kontaktována nebyla a ani nikdo jiný z rodiny nebyl osloven. Matka při tomto jednání nebyla informována o tom, ţe OSPOD zvaţuje podání návrhu na nařízení předběţného opatření. S vydáním předběţného opatření (pozn.: ačkoliv se jednalo o předběţné opatření dle ustanovení 76a o. s. ř., bylo vydáno aţ dne ) bylo zahájeno řízení o nařízení ústavní výchovy, kolizním opatrovníkem byl ustanoven OSPOD H. Matka se neodvolala. Jakmile se její teta paní A. S. dozvěděla o umístění dítěte do kojeneckého ústavu, dne telefonicky kontaktovala OSPOD H., aby sociální pracovnici informovala o svém zájmu převzít dítě do péče. Byla odkázána na OSPOD V. n. M., aby jí zde sepsali návrh na svěření do péče. Návrh na svěření dítěte do péče s ní zde byl sepsán dne Dítě bylo přijato do kojeneckého ústavu jako V. B., otec nebyl v rodném listě uveden. Dále následovaly tyto události. Dne došlo k určení otcovství na základě souhlasného prohlášení o otcovství na matričním úřadě, kde byl jako otec uveden Z. B., dítě tedy dostalo příjmení B. V tentýţ den byla matka pro akutní psychické problémy hospitalizována v Psychiatrické léčebně v K., kde se léčila do Uváděla, ţe pan B. ji k souhlasnému prohlášení donutil, ţe není otcem její dcery. Dne podal pan B. návrh na úpravu rodičovské zodpovědnosti k nezletilé. Dne podal OSPOD V. n. M. OSPOD H. zprávu o poměrech paní A. S. se závěrem, ţe by byla schopna o dítě pečovat. Dne byl zamítnut návrh pana B. na zrušení předběţného opatření. Matka podala dne

4 2007 návrh na popření otcovství k Okresnímu soudu v K., kolizním opatrovníkem pro toto řízení byl ustanoven OSPOD H. Dne pak matka přišla informovat OSPOD, ţe by souhlasila se svěřením dcery do péče A. S. Totéţ uváděla i při jednání soudu. Následně se ke svěření dítěte do péče A. S. přiklonil i pan B., který toto sdělil jak při jednání Okresního soudu v K. dne , tak po přenesení působnosti na Okresní soud v H. prostřednictvím OSPOD H. v červnu 2007 (pozn.: poté měl odcestovat asi na půl roku do Anglie). Dne zaslal OSPOD H. Okresnímu soudu H. ţádost o urychlené projednání věci v zájmu nezletilé. Okresní soud v H. k tomu uvedl, ţe do doby ukončení řízení o popření otcovství, vedeném Okresním soudem v K., nemůţe ve věci jednat (pozn.: rozhodnutí o popření otcovství bylo vydáno aţ dne viz níţe). K přenesení místní příslušnosti ve věci péče o nezletilou na Okresní soud v H. došlo na základě usnesení Okresního soudu v K. ze dne dle ustanovení 88 písm. c) o. s. ř. V březnu 2007 ţádala matka o povolení pobytu nezletilé ve V. n. M. v rodině u tety A. S., a to prostřednictvím OSPOD H. Ten oslovil ředitelku Kojeneckého ústavu, aby se k ţádosti vyjádřila. Ředitelka kojeneckého ústavu ve svém vyjádření adresovaném OSPOD H. uvedla, ţe pobyt nezletilé mimo zařízení nedoporučuje vzhledem k neurovnaným rodinným poměrům a osobnosti dítěte (po poradě s psychologem). Dále k tomu uvedla, ţe o svěření dítěte do péče ţádala jednak paní S. a zároveň se o dítě zajímal pan B., který ţádal o pobyt dítěte v místě svého bydliště v N. u P. (přičemţ nebyla vyřešena otázka jeho otcovství). Matka u paní S. jiţ jednou pobývala, přičemţ její pobyt skončil pokusem o sebevraţdu. V době podání ţádosti o pobyt v rodině přitom kojenecký ústav neznal poměry u paní S. a neznal ani zdravotní stav matky, přičemţ v anamnéze má léčbu v psychiatrické léčebně a problematické chování během návštěv v kojeneckém ústavu (pozn.: poměry v rodině prošetřil na základě doţádání OSPOD H. OSPOD V. n. M. s tím, ţe pobyt v rodině by byl moţný viz níţe). Ředitelka kojeneckého ústavu dále uváděla, ţe dítě se v zařízení konečně adaptovalo, začalo váhově prospívat. Změna prostředí by mohla vše vrátit zpět. Dále uvedla, ţe nebrání pravidelným návštěvám matky a tety v zařízení, event. pozdějšímu pobytu v rodině v budoucnu, avšak po prošetření poměrů ze strany OSPOD. Pobyt nezletilé u pana B. nedoporučila vůbec, neboť vyplynulo, ţe zřejmě nebude otcem dítěte, a přemístění tak malého dítěte na víkendový pobyt na druhý konec republiky nepokládala za vhodné. Přestoţe poměry v rodině paní A. S. na doţádání OSPOD H. prošetřil OSPOD V. n. M. a shledal podmínky pro přijetí dítěte v rodině vhodnými (viz spis. dok.: zpráva OSPOD V. n. M. ze dne ), ani OSPOD H. pobyt nezletilé v rodině matky nepodpořil. Ze záznamu o telefonickém hovoru OSPOD V. n. M. s ředitelkou kojeneckého ústavu jsem pak zjistil, ţe se k věci vyjádřila v tom smyslu, ţe malé děti nikdy nepouštějí na pobyty do rodiny. V květnu 2007 dala matka tetě A. S. písemný souhlas k návštěvám u nezletilé. V listopadu 2007 oznámil kojenecký ústav OSPOD v H., ţe dne uplynul půlroční nezájem ze strany rodičů o dítě s tím, ţe matka dítě navštívila naposledy dne a Z. B., v té době ještě matrikový otec, dne O návštěvách A. S. v této zprávě informaci neuvedl. Dle písemných dokladů postoupených Kojeneckým ústavem K. byla paní S. v kojeneckém ústavu na návštěvě 4

5 v následujících měsících červnu a červenci 4x (a to dne , , a ). Sociální pracovnice OSPOD H. na základě telefonického rozhovoru se sociální pracovnicí ústavu však tyto informace měla. Dne vydal Okresní soud v K. rozsudek, jímţ bylo určeno, ţe Z. B. není otcem nezletilé V. Nato pak pokračovalo soudní řízení ve věci ústavní výchovy. Okresní soud v H. ustanovil pro toto řízení kolizním opatrovníkem OSPOD V. n. M. OSPOD H. neměl o pokračování v řízení ani o tom, ţe bylo nařízeno jednání, ţádné informace. OSPOD V. n. M. jej nepoţádal o součinnost, ani o zaslání zprávy pro účely soudního řízení. Při prvním jednání dne pak rozhodl Okresní soud v H. o nařízení ústavní výchovy. Proti tomuto rozhodnutí se matka neodvolala. O návrhu paní A. S. na svěření dítěte do její péče soud nerozhodoval, neboť jej vzala na základě poučení soudkyně před jednáním zpět. Jak uvedla paní S., a potvrdila sociální pracovnice OSPOD V. n. M. (viz záznam krajského úřadu z jednání na OSPOD V. n. M. ze dne ), byla soudkyní poučena, ţe návrhu nemusí být vyhověno, bude nutné nařídit znalecké posudky; vzhledem k tomu, ţe hlavní problém spatřuje v tom, ţe paní S. nemá s V. navázán hlubší vztah, doporučila tento prohloubit, a poté je moţné podat nový návrh. V protokolu o jednání soudu ze dne je pak zapsána výpověď paní S., ţe do budoucna chce nezletilou do své péče, s nezletilou se bude snaţit kontaktovat intenzivněji tak, aby se mezi nimi vytvořil pevný citový vztah, taktéţ i k celé rodině. Do budoucna by pak podala návrh na svěření nezletilé do své výchovy. Ačkoliv nezletilou vede v evidenci dle místa trvalého bydliště OSPOD H., který s rodinou spolupracuje, podával návrh na nařízení předběţného opatření, rozhodoval o svěření do předpěstounské péče atp., ve věci byl zaangaţován rovněţ OSPOD V. n. M., neboť matka s dítětem střídavě přechodně pobývala ve V. n. M., obracela se na něj stejně tak i A. S., která zde má své bydliště. OSPOD V. n. M. pak byl po přenesení místní příslušnosti na Okresní soud v H. ustanoven kolizním opatrovním pro řízení o nařízení ústavní výchovy. Paní S. se na OSPOD V. n. M. obrátila v prosinci 2008 se ţádostí o vánoční pobyt nezletilé v její rodině. Ţádost byla podána neformálně, resp. je o tom veden pouze záznam ve spisové dokumentaci OSPOD, přičemţ v záznamu není uvedeno, ţe by byla paní S. poučena o správné formě ţádosti o pobyt dítěte v rodině či s ní byla taková ţádost případně sepsána. Dle spisové dokumentace OSPOD V. n. M.ve věci ţádal telefonicky o stanovisko ředitelky kojeneckého ústavu, která se k věci vyjádřila tak, ţe pobyt v rodině v ţádném případě nepovolí, a to s ohledem na malou četnost návštěv. Sdělila, ţe rodina ji můţe během svátků navštívit kdykoliv. Ředitelka kojeneckého ústavu se k okolnostem rozhodování o ţádosti paní S. o vánoční pobyt 2008 ve svém vyjádření adresovaném mně nijak nevyjádřila, ani toto nedoloţila. Při místním šetření a ze spisové dokumentace bylo zjištěno, ţe ačkoliv OSPOD V. n. M. ve věci prováděl některé dílčí úkony, OSPOD H. jakoţto úřad příslušný k vedení dítěte ve své evidenci dle místa trvalého bydliště o nich neinformoval. OSPOD H. nebyl informován ze strany OSPOD V. n. M. o průběhu soudního řízení o nařízení ústavní výchovy, resp. vůbec nevěděl, ţe v řízení bylo pokračováno a bylo nařízeno jednání na den , a ţe byla nařízena ústavní výchova. Tuto informaci zjistil OSPOD H. aţ na základě vlastního dotazu směřovaného vůči Okresnímu soudu v H. OSPOD V. n. M. dále neinformoval 5

6 OSPOD H. ani o ţádosti paní S. o pobyt nezletilé v rodině na Vánoce 2008, přičemţ se jednalo o zásadní informace pro řešení věci. Ze spisové dokumentace Om je pak patrné, ţe paní S. se dále obrátila se ţádostí o velikonoční pobyt 2009 na OSPOD H., který ji dopisem ze dne poučil o správném postupu při podávání ţádosti o pobyt dítěte v rodině - tj. adresovat ţádost řediteli zařízení, který po vyjádření OSPOD buď pobyt umoţní, nebo rozhodne o neumoţnění pobytu. Téhoţ dne OSPOD H. postoupil ţádost paní S. kojeneckému ústavu s vyjádřením, ţe nedoporučují této ţádosti vyhovět vzhledem k tomu, ţe jiţ byla vybrána pro nezletilou pěstounka. Ředitelka kojeneckého ústavu ve věci ţádné zamítavé rozhodnutí nevydala. K ţádosti paní S. o pobyt nezletilé v době Velikonoc 2009 se ředitelka kojeneckého ústavu vyjádřila tak, ţe pobyt zamítl OSPOD H., neboť jiţ probíhalo jednání o svěření nezl. do péče budoucích pěstounů. O zamítnutí poslal kojeneckému ústavu vyrozumění. Pěstouni byli zařazeni do evidence ţadatelů o NRP v únoru 2009, v březnu 2009 byli vybráni jako vhodní ţadatelé pro nezl. V. a od byl povolen u pěstounů pobyt nezletilé jako tzv. hostitelská péče. Kdo nezletilou navštívil o vánočních svátcích, zda se jednalo jiţ o budoucí pěstouny, není OSPOD H. známo (pozn.: domnívali se, ţe se jednalo o sponzory), ředitelka kojeneckého ústavu se o tom nevyjádřila a ve spisové dokumentaci o tom ţádná zmínka není. Nicméně paní S. uvedla, ţe kdyţ byla za nezletilou na návštěvě, pracovníci kojeneckého ústavu jí sdělovali, ţe za ní byli na návštěvě údajně jiţ budoucí pěstouni; tehdy se také poprvé dozvěděla o tom, ţe se jedná o svěření dítěte do pěstounské péče. Dne a proběhla na Krajském úřadě Z. kraje jednání Poradního sboru pro NRP bylo rozhodnuto o vhodnosti ţadatelů pro nezl. V., došlo k seznámení budoucích pěstounů a dítěte, podali budoucí pěstouni ţádost o svěření do předpěstounské péče a byl povolen pobyt nezl. v rodině budoucích pěstounů (hostitelská péče), a to na dobu 14 dnů, pobyt byl následně prodlouţen. Dne vydal OSPOD H. rozhodnutí o svěření nezletilé do předpěstounské péče. Matka se proti tomuto rozhodnutí odvolala. Krajský úřad Z. kraje v odvolacím řízení rozhodnutí OSPOD H. zrušil a vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Paní S. v březnu 2009 podala nový návrh na svěření nezletilé do své péče a rovněţ návrh na předběţné opatření. Věc je v řešení soudu. Na základě ţádosti OSPOD H. provedl OSPOD V. n. M. aktuální šetření v rodině paní S. a rovněţ paní Š. (pozn.: další teta paní M. B., která rovněţ podala návrh na svěření nezletilé do své péče). Dne OSPOD V. n. M. postoupil celou spisovou dokumentaci, kterou ve věci vedl, spolu se zprávou o poměrech OSPOD H.. Zpráva o poměrech v rodině vyznívá pozitivně, viz kladně hodnocená péče o nezl. L., vnučku paní S., a to za přispění celé rodiny. Co se týče kontaktu rodiny s dítětem po svěření do předpěstounské péče, vedoucí odboru uvedla, ţe pěstouni mají realistický přístup k pěstounské péči, uvědomují si, ţe je důleţitý kontakt dítěte s rodinou, akceptují spolupráci s odborníky. Nicméně zpočátku došlo mezi budoucími pěstouny a rodinou ohledně kontaktu s dítětem ke konfliktu. Vedoucí odboru uvedla, ţe rodina ţádala styk s dítětem 1x týdně. Rodina chtěla sepsat dohodu, pěstouni však takovou dohodu odmítli. 6

7 Četnost návštěv 1x týdně se však nejeví být vhodnou (viz vyjádření psycholoţky kojeneckého ústavu). Vedoucí odboru k tomu dále poznamenala, ţe se domnívá, ţe rodina jedná v tomto směru účelově, stejně jako např. před soudním řízením, kdyţ navštívili nezl. 3x za měsíc, po soudním řízení však uţ jen 1x za dva měsíce. Aktuální situace je taková, ţe OSPOD zajistil rodinám spolupráci s odborným pracovištěm na asistovaný styk, Poradnou pro mezilidské vztahy ve V. n. M., pod vedením Mgr M. Je to placená sluţba, hrazená z prostředků OSPOD. Byl dohodnut kontakt rodiny s dítětem 1x za 14 dní, coţ se jeví jako optimální. OSPOD objednal dalších 10 hodin konzultací a asistovaného styku. I. Právní rámec C - Právní hodnocení Podle ustanovení 1 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv působí veřejný ochránce práv k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakoţ i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod. Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod v čl. 8 chrání právo na respektování soukromého a rodinného ţivota. Listina základních práv a svobod v čl. 10 odst. 2 pak stanoví právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného ţivota. Tato práva mohou být omezena jen rozhodnutím soudu na základě zákona. Základní princip sociálně-právní ochrany dětí, zájem a blaho dítěte, je deklarován jednak čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, 1 tak i ustanovením 5 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. 2 Tato zásada je rozvíjena dále článkem 7 odst. 1 citované úmluvy, který stanoví, ţe dítě má právo znát své rodiče a právo na jejich péči. Současně článek 9 odst. 1 úmluvy deklaruje právo dítěte, aby nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaţe příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, ţe takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte. Postavení prarodičů či jiných blízkých příbuzných vůči dětem dle českého rodinného práva lze vymezit v několika odlišných rovinách. Ţádný právní předpis v oblasti rodinného práva neobsahuje komplexní úpravu vzájemných práv a povinností prarodičů či jiných blízkých příbuzných vůči dětem, je tedy nezbytné tuto vysledovat v dílčích ustanoveních, mnohdy odvozeně. Základním ustanovením je článek 8 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, který mimo jiného deklaruje právo dítěte na zachování jeho rodinných svazků v souladu se zákonem a s vyloučením nezákonných zásahů, z čehoţ vyplývá i ochrana vztahu prarodičů a jiných blízkých příbuzných s dětmi. Nepochybně je totiţ v zájmu dítěte, aby byly zachovány jeho vztahy v rámci širší rodiny. Tato zásada je pak v českém právním řádu konkretizována ustanovením 15 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, kde se výslovně uvádí, ţe ocitne-li se dítě 1 sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o přijetí Úmluvy o právech dítěte 2 zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů 7

8 bez péče přiměřené jeho věku, je OSPOD povinen zajistit takovému dítěti bezodkladnou péči; při zajištění této péče zpravidla dá přednost příbuznému dítěte. Oprávnění zasáhnout do vztahů mezi rodiči a dětmi v mezích zákona a v zájmu dítěte sdílí orgány sociálně-právní ochrany dětí a soudy. Ačkoliv při nařízení předběţného opatření či svěření dítěte do péče jiné osoby má rozhodující slovo soud, nezbavuje to OSPOD jeho odpovědnosti za podklady předkládané soudu, neboť jakoţto výlučný navrhovatel předběţného opatření dle ustanovení 76a o. s. ř. je povinen velmi odpovědně posoudit, zda jsou dány předpoklady pro natolik závaţný zásah do rodinného a soukromého ţivota, jako je odnětí dítěte. OSPOD se nezbavuje odpovědnosti za skutečnosti v návrhu soudu předestřené, a to ani v případě, ţe soud tomuto návrhu vyhoví, neboť soudu předkládá vahou svého úřadu a poslání návrhy, které konečné rozhodnutí soudu zásadně ovlivňují. Dále je nutno připomenout, ţe po podání návrhu na nařízení předběţného opatření jsou sociální pracovníci povinni s rodinou nadále intenzivně spolupracovat. Z výše uvedených zásad vycházejí i základní etická pravidla chování sociálních pracovníků. Podle čl. 1.4 Etického kodexu sociálních pracovníků ČR pomáhá sociální pracovník klientům svými znalostmi, dovednostmi a zkušenostmi při jejich rozvoji. Podle čl. 1.5 musí být sluţby, které poskytuje, na nejvyšší odborné úrovni. U pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dětí to předpokládá detailní znalost právní úpravy i důkladné osvojení si metodiky sociální práce a především komunikace s klientem. Ve vztahu ke klientovi má sociální pracovník podle čl. 2.1 vést své klienty k odpovědnosti za sebe samé, musí jednat tak, aby chránil důstojnost a lidská práva svých klientů, chránit klientovo soukromí, dbát na to, aby klienti obdrţeli všechny sluţby a dávky, na něţ mají nárok, poučit klienty o jejich povinnostech a hledat moţnosti, jak zapojit klienty do procesu řešení jejich problémů. Výše uvedené principy a standardy by měli při své činnosti brát v potaz nejen pracovníci orgánů sociálně-právní ochrany dětí, ale stejně tak i pracovníci ústavních zařízení, neboť i oni se významnou měrou podílejí a ovlivňují řešení situace dětí svěřených jim do péče. II. Hodnocení postupu OSPOD Městského úřadu H. Po provedení místního šetření, projednání věci s odpovědnými pracovníky Městského úřadu H. a podrobném prostudování kompletní spisové dokumentace Om musím konstatovat, ţe OSPOD Holešov se ve věci dopustil několika pochybení. Zásadní pochybení na straně OSPOD H. jsem zjistil především v souvislosti s podáním návrhu na nařízení předběţného opatření o svěření nezl. V. B. do péče kojeneckého ústavu v říjnu Nehodlám zpochybňovat skutečnost, ţe péče matky byla problematická, matka se potýkala s problémy, byla opakovaně hospitalizována v psychiatrické léčebně a nebyla zjevně bez pomoci třetí osoby schopna o dítě sama pečovat, bylo proto třeba zajistit dítěti adekvátní péči. Musím však vyjádřit nesouhlas s postupem OSPOD H., kdyţ podal návrh na umístění dítěte do ústavního zařízení, aniţ by se předtím dostatečně zabýval otázkou, zda není někdo z širší rodiny matky schopen a ochoten zajistit péči o dítě (pozn.: v té době nebylo určeno otcovství k dítěti). Při jednání matky s OSPOD H. krátce před podáním 8

9 návrhu na nařízení předběţného opatření matka OSPOD sdělila, ţe s péčí o dítě by jí mohla eventuálně pomoci teta M. K. z O. (viz protokol ze dne ). OSPOD H. však s touto informací nijak dále nepracoval, nezjišťoval zájem a moţnosti této příbuzné o převzetí dítěte do péče atp. Při jednání matku navíc neupozornil, nakolik je situace závaţná a ţe pokud se nenajde nikdo z širší rodiny, kdo by mohl zajistit péči o dítě, má OSPOD v úmyslu dítě na základě návrhu na nařízení předběţného opatření svěřit do ústavní péče. OSPOD H. měl matku na takto závaţný zásah, jenţ zamýšlel, upozornit, a odpovědně zjišťovat, zda je někdo z rodiny matky schopen zajistit péči o dítě. Měl bezprostředně z vlastní iniciativy zjišťovat podmínky širší rodiny pro převzetí dítěte do péče. Pokud by tak učinil ještě v době před podáním návrhu na nařízení předběţného opatření, zjistil by, ţe o převzetí dítěte má zájem teta matky A. S. (která o svém zájmu OSPOD informovala, jakmile se dozvěděla o vydání předběţného opatření o odnětí dítěte z rodiny dne ). OSPOD H. sám nekontaktoval širší rodinu, aby zjišťoval moţnosti svěření dítěte do péče někoho z rodinných příslušníků, ačkoliv by tak měl, dle mého názoru, konat z vlastní iniciativy. Uvedené jednání OSPOD H. musím označit za pochybení, neboť ze zákona jasně vyplývá, ţe péče rodiny má mít přednost před péčí ústavní. 3,4 Bylo tedy povinností tyto podmínky v rodině zjišťovat bezprostředně v souvislosti s podáním návrhu na nařízení předběţného opatření. Paní S. sice byla následně poučena o moţnosti poţádat o svěření dítěte do své péče, tato moţnost však měla být v rodině projednána ještě před podáním návrhu na nařízení předběţného opatření. Mohlo se tak vůbec předejít umístění nezletilé do ústavní výchovy. To, ţe zůstala v ústavním zařízení, je pak do jisté míry důsledkem tohoto nesprávného postupu OSPOD H. a zdlouhavého a komplikovaného soudního řízení, neboť soud, který měl rozhodovat o ústavní výchově, vyčkával na výsledky řízení o popření otcovství. Nemohu v této souvislosti opomenout ani tu skutečnost, ţe OSPOD H. byl informován o tom, ţe jak matka, tak v té době v matrice zapsaný otec, projevovali přání, aby byla nezletilá svěřena do péče A. S., aby nemusela být v ústavní péči. OSPOD H. tedy měl jakoţto orgán pověřený výkonem sociálně-právní ochrany nezl. V., a jakoţto v té době kolizní opatrovník pro řízení o nařízení ústavní výchovy, soud na tuto skutečnost upozorňovat s tím, ţe není za takových okolností třeba vyčkávat výsledků řízení o popření otcovství, a v zájmu dítěte měl prosazovat jeho svěření do péče A. S. V důsledku výše uvedených pochybení pak nezletilá strávila, dle mého názoru, zcela zbytečně více neţ dva roky v ústavním zařízení. To pak ve výsledku vedlo aţ k jejímu zařazení do evidence dětí vhodných pro náhradní péči a svěření do předpěstounské péče. Dále musím upozornit na to, ţe bylo třeba s rodinou pracovat a podporovat intenzivní kontakt dítěte s rodinou, a to nejen formou návštěv v ústavním zařízení, ale také formou krátkodobých pobytů dítěte v rodině. Nejen OSPOD H., ale i ředitelka kojeneckého ústavu argumentují tím, ţe zájem rodiny o nezletilou nebyl dostatečně intenzivní, a poukazují zejména na malou četnost návštěv rodiny v ústavním zařízení. Je sice pravdou, ţe návštěvy rodiny v kojeneckém ústavu nebyly příliš četné, ale nejsem toho názoru, ţe by to bylo projevem nezájmu o dítě. Na věci mě pak zaráţí naprostá neochota OSPOD a ředitelky kojeneckého ústavu podpořit rodinu v jejím zájmu o dítě formou povolení pobytů dítěte v rodině. Nemohu 3 Viz ustanovení 46 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. 4 Viz ustanovení 15 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. 9

10 akceptovat argumenty OSPOD H. a ředitelky kojeneckého ústavu o nedostatečném zájmu rodiny o dítě, kdyţ se zároveň dovídám, ţe rodina ţádala o krátkodobé pobyty dítěte doma, přičemţ tyto orgány její ţádosti striktně odmítaly. Přitom formu krátkodobých pobytů dítěte v rodině pokládám za mnohem vhodnější prostředek ke sblíţení dítěte a rodiny oproti návštěvám ve sterilním prostředí ústavního zařízení, navíc pod kritickým drobnohledem pracovníků zařízení. Navíc pobytem dítěte v rodině by mohl být nejlépe prokázán zájem a schopnost se o dítě starat. Výše uvedený argument pracovníků OSPOD a ředitelky kojeneckého ústavu pak zcela naráţí v porovnání jejich přístupu v tomto směru vůči pěstounské rodině, které byl povolen pobyt dítěte v rodině prakticky ihned, pouze po prvním setkání s dítětem, bez toho, aby na ně byl kladen poţadavek předchozích častých návštěv, navázání vztahu s dítětem a prokázání dostatečného zájmu o dítě. V tomto světle opravdu pokládám postup orgánů podílejících se na tom (odpovědných za to), ţe rodině nebyl umoţněn jediný víkendový pobyt dítěte v rodině po dobu více neţ dvou let ústavní výchovy, za svévoli a porušení základních zásad sociálně-právní ochrany. Nemluvě o tom, ţe rodina nebyla ze strany ţádného z těchto orgánů řádně poučena o formě ţádosti o pobyt dítěte v rodině, a rozhodování OSPOD a ředitelky kojeneckého ústavu vykazovalo v tomto ohledu hrubé vady (viz níţe, hodnocení postupu ředitelky kojeneckého ústavu). Rovněţ se musím vyjádřit ke svěření dítěte do předpěstounské péče. Ačkoliv myšlenku svěření dítěte do pěstounské péče namísto ústavní výchovy hodnotím principiálně kladně, v daném případě je evidentní, ţe byl důsledkem předchozího nesprávného postupu OSPOD. K tomu všemu by nemuselo dojít, pokud by OSPOD ještě před nařízením předběţného opatření jednal se širší rodinou a snaţil se zajistit péči o nezletilou v jejím rámci, jak ukládá zákon o rodině a zákon o sociálně-právní ochraně dětí. V tomto světle musím hodnotit předpěstounskou péči tak, ţe pro rozhodnutí o svěření dítěte do péče budoucích pěstounů nebyly dány podmínky, kdyţ o nezletilou projevovala zájem vlastní rodina, resp. teta matky A. S., přičemţ zde nebyly ţádné relevantní důvody, pro něţ by nemohla o nezletilou pečovat. V této souvislosti musím rovněţ poukázat na skutečnost, ţe informace, jaké měla A. S. z jednání soudu, tj. ţe po navázání častějšího kontaktu a hlubšího vztahu k dítěti bude moci opět ţádat o svěření do své péče, byly v rozporu s tím, co se dále dělo zařazení nezletilé do evidence dětí vhodných pro náhradní rodinnou péči, neumoţnění pobytu dítěte u tety na Vánoce 2008, neumoţnění pobytu dítěte u tety na Velikonoce 2009, namísto toho pobyt dítěte u budoucích pěstounů, svěření dítěte do předpěstounské péče. A. S. tak jiţ prakticky neměla moţnost splnit poţadavky, které na ni byly kladeny. Pokládám za nepřípustné, ţe před postoupením spisové dokumentace krajskému úřadu za účelem zařazení nezletilé do evidence dětí vhodných pro náhradní rodinnou péči nebylo ve věci jednáno s matkou, a nebyla tak o tomto kroku vůbec informována (pozn.: k zařazení do evidence náhradní rodinné péče došlo v prosinci 2008, přičemţ s matkou bylo naposledy ve věci jednáno v září 2008). Závaţné pochybení pak dále spatřuji v tom, ţe v odůvodnění návrhu na zařazení nezletilé do evidence dětí vhodných pro náhradní rodinnou péči OSPOD H. nepodal krajskému úřadu informaci o zájmu A. S. o svěření dítěte do péče, ačkoliv byl OSPOD její zájem dlouhodobě znám. 10

11 III. Hodnocení postupu Kojeneckého ústavu K. Jak jiţ vyplývá z hodnocení postupu OSPOD H., shledal jsem závaţné pochybení v postupu ředitelky Kojeneckého ústavu K., kdyţ opakovaně odmítala povolit pobyty nezletilé v rodině. 5,6 Její argumentace, ţe povolí pobyt v rodině aţ poté, kdy rodina naváţe s nezletilou hlubší vztah a bude ji častěji navštěvovat, je dle mého názoru nemístná, a zejména neobstojí ve srovnání postupu OSPOD a ředitelky kojeneckého ústavu při povolení pobytu v pěstounské rodině, kterou nezletilá vůbec neznala, nemohla k nim mít vytvořen jakýkoliv vztah, a přesto byl pobyt bez sebemenších pochyb povolen, a to dokonce hned na dobu 14 dní, od do , která byla následně ještě o dalších 14 dní prodlouţena. V tomto světle pokládám postup ředitelky kojeneckého ústavu za zcela svévolný a neoprávněný. Je vskutku zaráţející, jaké překáţky byly rodině kladeny v podobě neumoţnění jediného pobytu dítěte v rodině. Je třeba podotknout, ţe pro rozvíjení vztahu rodiny a dítěte je nutný větší časový prostor neţ jen návštěva v ústavním zařízení. Pobyty dítěte v rodině jsou rovněţ silným motivačním faktorem pro zlepšování podmínek pro přijetí dítěte do rodiny. V této souvislosti mimo jiné vyvstala potřeba, aby ředitelka kojeneckého ústavu uvedla na pravou míru svůj postoj, resp. své vyjádření v tom duchu, ţe pobyty v rodině u malých dětí nepovoluje nikdy (pozn.: jak se měla vyjádřit při telefonickém rozhovoru s pracovnicí OSPOD V. n. M.). V rámci vyjádření ředitelky kojeneckého ústavu ke zprávě o výsledcích šetření proto poţaduji rovněţ vysvětlení k této otázce. Dále musím uvést na pravou míru vyjádření ředitelky kojeneckého ústavu k jejímu postupu, kdyţ v březnu 2007 měla rozhodnout o ţádosti matky o povolení pobytu nezletilé v rodině. Pobyt v rodině nedoporučila a mimo jiné k tomu v odůvodnění uvedla, ţe v době podání ţádosti o pobyt v rodině kojenecký ústav neznal poměry u paní S., kam matka ţádala o dovolenku dítěte. Pokud by však postupovala správně v souladu se zákonem o sociálně-právní ochraně dětí, 7 měla by si k této otázce ředitelka kojeneckého ústavu vyţádat vyjádření OSPOD, neboť je věcí OSPOD prošetřit, zda je prostředí, kam by mělo být dítě na dovolenku propuštěno, vyhovující, a dát k takovému rozhodnutí řediteli ústavního zařízení písemný souhlas, popř. nesouhlas. Musím tedy upozornit, ţe odůvodnění ředitelky je v tomto ohledu nesprávné. Poměry v rodině paní A. S. navíc v březnu 2007 na doţádání OSPOD H. prošetřil OSPOD V. n. M. a shledal podmínky pro přijetí dítěte v rodině vhodnými (viz spis. dok.: zpráva OSPOD V. n. M. ze dne ). OSPOD H. přesto pobyt nezletilé v rodině matky nepodpořil. K ţádosti paní S. o pobyt nezletilé v době Velikonoc 2009 se ředitelka kojeneckého ústavu vyjádřila tak, ţe pobyt zamítl OSPOD H., neboť jiţ probíhalo jednání o svěření nezletilé do péče budoucích pěstounů, a o zamítnutí poslal kojeneckému ústavu vyrozumění. K tomu musím opět uvést, ţe se jedná 5 Viz ustanovení 46 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. 6 Viz ustanovení 15 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. 7 Dle ustanovení 30 zákona č. 359/1999 Sb., o výkonu sociálně-právní ochrany dětí, ve znění pozdějších předpisů: Ředitel ústavního zařízení můţe jen po předchozím písemném souhlasu obecního úřadu obce s rozšířenou působností povolit dítěti, které je v ústavním zařízení umístěno na základě předběţného opatření nebo rozhodnutí soudu o nařízení ústavní výchovy nebo kterému byla na základě rozhodnutí soudu uloţena ochranná výchova, pobyt u rodičů, popřípadě jiných fyzických osob, a to nejvýše v rozsahu 14 kalendářních dnů při prvním pobytu u těchto osob. 11

12 o nesprávný postup. Dle zákona o sociálně-právní ochraně dětí se má OSPOD písemně vyjádřit, zda s pobytem po prošetření poměrů v rodině souhlasí, či nikoliv. Rozhodnutí, zda bude pobyt povolen, či nikoliv, je pak na řediteli zařízení. K okolnostem rozhodování o ţádosti paní S. o vánoční pobyt 2008 se ředitelka kojeneckého ústavu nijak nevyjádřila. V této věci se obracela paní S. na OSPOD V. n. M., který ve věci ţádal stanovisko kojeneckého ústavu. Ředitelka kojeneckého ústavu se dle záznamu ve spisu k věci vyjádřila tak, ţe pobyt v rodině opět nedoporučuje, a to s ohledem na malou četnost návštěv a z důvodu, ţe nezletilá není na rodinu zvyklá. Opět tedy musím konstatovat nesprávný postup dle zákona o sociálně-právní ochraně dětí, a to v tomto případě jak na straně ředitelky kojeneckého ústavu, tak na straně OSPOD V. n. M.. Jedná se, dle mého závěru, o velmi závaţná pochybení, neboť otázka povolení pobytu v rodině byla v důsledku takto nesprávných postupů představitelů státní správy ponechána zcela na jejich libovůli, bez moţnosti přezkumu. Postup při rozhodování o zamítnutí ţádosti byl formálně vadný nebyl zvolen správný postup ani právně relevantní forma rozhodnutí (viz srovnání rozhodování ředitele školského zařízení pro výkon ústavní výchovy 8 ). V tomto ohledu se jedná i o nedostatečnou právní úpravu, která by přesně upravovala postup ředitele kojeneckého ústavu stejně, jako je tomu zatím i v případě ředitele zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc (pozn.: coţ by mělo být do budoucna vyřešeno navrhovanou novelou zákona o sociálně-právní ochraně dětí). Není důvod pro to, aby bylo s dětmi do tří let zacházeno v tomto ohledu odlišně od dětí starších, umisťovaných do školských zařízení, tzn., ţe postup ředitele kojeneckého ústavu při rozhodování o krátkodobých pobytech dítěte mimo zařízení by měl být analogický postupu ředitele zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy. Ostatně i metodický pokyn Ministerstva zdravotnictví ČR č /2005, o činnosti kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do 3 let věku, prakticky uvádí stejný postup, 9 jaký vyplývá i ze zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Musím tedy konstatovat, ţe rodina měla být o nesouhlasném rozhodnutí ředitelky kojeneckého ústavu náleţitě informována, a to formou písemného rozhodnutí. IV. Hodnocení postupu OSPOD Městského úřadu V. n. M. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění musím konstatovat, ţe jsem shledal pochybení rovněţ v postupu OSPOD V. n. M. Ačkoliv se nejednalo o orgán, který by vedl nezletilou v evidenci, činil ve věci některé dílčí úkony, jednak byl dle místa bydliště v některých případech osloven přímo rodinou, jednak byl v řízení o nařízení ústavní výchovy, vedeném po přenesení místní příslušnosti na Okresní soud v H., ustanoven kolizním opatrovníkem nezletilé. Vzhledem ke skutečnosti, ţe nebyl orgánem, který vedl nezletilou v evidenci, jímţ byl OSPOD H., bylo jeho povinností při veškerých úkonech s tímto orgánem spolupracovat a předávat mu informace, které jsou pro řádný výkon sociálně-právní ochrany nezbytné. Tento úřad však nejenţe OSPOD H. o veškerých svých krocích nepředával informace, ale dokonce si od něj pro účely řízení o nařízení ústavní výchovy, kde byl ustanoven kolizním 8 Dle ustanovení 24 odst. 3 písm. e) zákona č. 109/2002, o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 9 Viz část VII. odst. 1 písm. a) pokynu Ministerstva zdravotnictví ČR č /2005 o činnosti kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do 3 let věku. 12

13 opatrovníkem, nevyţádal ani zprávu o výkonu sociálně-právní ochrany nezl. V. B.. OSPOD H. pak v důsledku tohoto svého chybného postupu nebyl vůbec informován o tom, ţe soud pokračoval v řízení o nařízení ústavní výchovy, ţe pro toto řízení byl ustanoven kolizním opatrovníkem OSPOD V. n. M. a ţe bylo nařízeno jednání na den , při němţ došlo k vydání velmi zásadního rozhodnutí pro další osud dítěte. Ze šetření a ze spisové dokumentace dále vyplývá velmi zaráţející skutečnost, a to, ţe OSPOD V. n. M. neměl v průběhu řešení věci zcela jasno v otázce místní příslušnosti OSPOD. Celkově jeho jednání ve věci působí zmateným dojmem vedl ve věci spisovou dokumentaci Om, ačkoliv orgánem k tomu určeným byl OSPOD H., v písemnostech jsem dokonce zaznamenal, ţe ve zprávě pro soud OSPOD V. n. M. uvedl nesprávnou informaci, ţe ve věci působí OSPOD v K. Pokud se OSPOD V. n. M. domníval, ţe je místně příslušným orgánem ve věci, pak by musela být navíc jeho činnost ve věci hodnocena jako zcela nedostatečná. Zásadní pochybení pak spatřuji v tom ohledu, ţe nepoučil paní S. o správném postupu pro podávání ţádostí o pobyt nezletilé v rodině, kdyţ jeho prostřednictvím ţádala o vánoční pobyt dítěte v rodině. O této její ţádosti pak nepodal ţádné informace OSPOD H., ačkoliv se jednalo o důleţitou formaci. Další velmi závaţné zjištění ve věci se týká toho, ţe dle vyjádření pěstounů (viz záznam ve sp. dok. krajského úřadu ze dne ) jim sociální pracovnice OSPOD V. n. M. měla sdělovat důvěrné informace o poměrech v rodině paní S., a to, ţe údajně měla problémy ve výchově své vlastní dcery, která byla krátkodobě v ústavní výchově. K tomu musím uvést, ţe sociální pracovnice nebyla oprávněna takové informace o osobě paní S. a její dcery třetím osobám sdělovat. Na takové informace nemají budoucí pěstouni právo, neboť se nejedná o informace týkající se bezprostředně dítěte, ale třetí osoby. V. Hodnocení postupu Krajského úřadu Z. kraje Krajský úřad Z. kraje ve svém vyjádření k zařazení nezletilé do evidence dětí vhodných pro náhradní rodinnou péči mimo jiné uvedl, ţe poradní sbor, který ve věci dvakrát jednal, při svých jednáních vycházel z informací, ţe matka trpí psychickou poruchou, odmítá léčbu a sama není schopna zajistit řádnou péči a výchovu své dcery. Dále uvedl, ţe nikdo z příbuzných v uvedené době neprojevil zájem o svěření do péče. Tato informace se však neshoduje s realitou. Bylo především pochybením za strany OSPOD H., ţe s rodinou náleţitě nespolupracoval, a podal tak krajskému úřadu zkreslené informace. Nicméně krajský úřad měl moţnost se seznámit s kompletní spisovou dokumentací ve věci, a pokud by tak učinil, musel by zjistit, ţe zájem matčiny tety paní A. S. o převzetí dítěte do péče nadále trval. V tomto směru tedy spatřuji částečné pochybení rovněţ na straně tohoto úřadu. Po zhodnocení celého případu musím říci, ţe se jedná i o systémové selhání z důvodu nedostatečného předávání informací mezi jednotlivými orgány podílejícími se na řešení věci. Nelze však opomíjet osobní zodpovědnost jednotlivých článků tohoto systému, v důsledku jejichţ pochybení byla nezletilá neoprávněně umístěna v ústavní výchově a následně v předpěstounské péči. 13

14 D - Závěr S odkazem na shora uvedené podle ustanovení 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, konstatuji, ţe orgány sociálně-právní ochrany dětí odboru sociálního Městského úřadu H. a V. n. M., Kojenecký ústav K. a Krajský úřad Z. kraje se při výkonu sociálně-právní ochrany nezl. V. B. dopustily výše uvedených pochybení (viz bod C). Tato zpráva shrnuje poznatky ze šetření, které budou po vyjádření dotčených institucí o jejich návrzích opatření k nápravě podkladem pro mé závěrečné stanovisko ve věci. JUDr. Otakar M o t e j l veřejný ochránce práv 14