Poruchy a handicapy limitující pracovní uplatnění

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra podnikání a oceňování Poruchy a handicapy limitující pracovní uplatnění Bakalářská práce Autor: Michaela Poláchová Ekonomika a management zdravotních a sociálních služeb Vedoucí práce: PhDr. Ingrid Matouškové, Ph.D. Praha Červen, 2015

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze dne 29.6.2015 Michaela Poláchová

Poděkování Ráda bych poděkovala PhDr. Ingrid Matouškové, Ph.D., vedoucí mé bakalářské práce, za odborné vedení a cenné rady, které mi poskytovala při konzultacích v průběhu zpracování této bakalářské práce.

Anotace Zdraví a její důležitost si většinou uvědomíme, až když o něj přijdeme. A následně si uvědomíme, jak těžké je obstát jako nemocný v běžném životě, ať se to týká rodiny, vzdělání či zaměstnání. Bakalářská práce se zabývá problematikou zdravotního postižení, ať již vrozeného nebo získaného během života. Popisuje jednotlivé druhy zdravotního postižení, na které navazuje možnost vzdělávání osob právě se zdravotním postižením. Následují možnosti uplatnění těchto osob na trhu práce spolu s uvedením zákonů o zaměstnávání těchto osob včetně práv a povinností zaměstnavatelů. Cílem práce je zhodnocení průzkumu o zaměstnávání OZP spolu s pohledem Úřadu práce města Hodonín. Výsledek by měl pomoci všem zúčastněným k zamyšlení a snaze najít usnadnění zaměstnávat OZP. Klíčová slova: Chráněná dílna, sociální zabezpečení, vzdělání, zaměstnání, zdravotní postižení Annotation Health and its importance can usually realize only when we lose him. And then we realize how difficult it is to succeed as a patient in everyday life, whether it's family, education or employment. This thesis deals with issues of disability, whether congenital or acquired during life. It describes the different types of disabilities, which is followed by the possibility of training people right with disabilities. The following are possibilities of these people in the labor market together with the laws on employment of these persons, including the rights and responsibilities of employers. The aim is to evaluate the survey on the employment of persons with disabilities, together with the view of the Labor Office of Hodonin. The result should help all involved to reflect on a quest to find ease employ persons with disabilities. Key words Sheltered workshop, social security, education, employment, Helad disability

Obsah Úvod... 7 1. Zdravotní postižení... 10 1.1. Definice osob se zdravotním postižením (OZP)... 10 1.2. Invalidita... 13 1.3. Mentální postižení... 13 2. Pracovně právní klasifikace osob se zdravotním postižením... 18 2.1. Dokumenty upravující postavení osob se zdravotním postižením... 19 2.1.1. Dokumenty OSN... 20 2.1.2. Evropské dokumenty... 20 2.1.3. Dokumenty České republiky... 22 2.2. Práva osob s mentálním postižením... 23 3. Vzdělání a profesní příprava... 26 3.1. Vzdělání... 26 3.2. Pracovní uplatnění osob s mentálním postižením... 31 3.3. Nezaměstnanost osob s mentálním postižením... 35 3.3.1. Rizikové skupiny ke ztrátě zaměstnání... 36 4. Požadavky pro efektivní uplatnění osob zdravotně znevýhodněných na trhu práce... 38 4.1. Postavení zaměstnavatele... 38 4.2. Postavení zaměstnance OZP... 40 4.3. Sociální zabezpečení osob se zdravotním postižením... 41 4.4. Pracovní uplatnění osob s mentálním postižením... 43 4.4.1. Pracovní rehabilitace... 44 4.4.2. Chráněné pracoviště... 45 4.4.3. Podporované zaměstnávání... 46 5

4.5. Pracovní pozice vhodné pro osoby s různým typem zdravotního postižení... 48 5. Terénní šetření... 51 5.1. Dotazníkové šetření firem zaměstnávajících OZP... 51 5.2. Řízené rozhovory s pracovníky z úřadů práce... 58 5.3. Komparace pohledu na zaměstnávání OZP z pohledu zaměstnavatele a Úřadu práce 60 Závěr... 63 Seznam použité literatury... 65 Přílohy... 69 6

Úvod Ne nadarmo se říká, že úroveň společnosti se dá v určitém slova smyslu vyjádřit právě jejím postojem k lidem slabším, starým, tělesně či smyslově handicapovaným. Tématem této bakalářské práce je pracovní uplatnění osob zdravotně znevýhodněných na trhu práce. Tomuto tématu je v dnešní době věnována zvýšená pozornost, protože i tyto osoby mají stejná práva jako každý jiný člověk, tedy i právo na odpovídající pracovní uplatnění. Realita každodenní praxe nás ale neustále přesvědčuje o tom, jak těžké je práci získat a udržet si ji. Obzvlášť těžké je práci získat u osob zdravotně postižených. Osoby se zdravotním postižením mají stejné právo plnohodnotně prožít svůj život, stejně tak jako kdokoliv jiný. Nejen smysluplná práce, kterou si člověk vydělává na živobytí, naplňuje veškeré jeho sny a potřeby. Vedle uspokojování potřeb životně základních tu jsou i jiné důležité potřeby- potřeba bezpečí, společenská potřeba, potřeba uznání a seberealizace. Nejvyšší potřebou je seberealizace. Jde o lidskou snahu naplnit svoje schopnosti a záměry, o snahu být nejlepším. Podle amerického psychologa Abrahama Harolda Maslowova právě seberealizovaní lidé přijímají okolnosti života (neodmítají je, ani se jim nevyhýbají), jsou spontánní v myšlení, tvořivý, všeobecně si váží života a mají svou vnitřní etiku (kterou jim nemusí diktovat nikdo jiný), posuzují ostatní lidi bez předsudků, zajímají se o řešení problémů často i jiných lidí. Lidé zdravotně postižení, trpící sníženým sebevědomím potřebují neustálé uznání od svého okolí. V případě, že se jim takového uznání či respektu nedostává, jsou schopni až sociálního vydírání. Člověk, který se cítí sebevědomý a schopný, nevyžaduje tolik uznání od ostatních. Lidé se zdravotním postižením (potencionální zaměstnanci) jsou typickou skupinou osob znevýhodněných na trhu práce. Problémem je plnohodnotné a dlouhodobé zařazení do pracovního procesu, přičemž samotné zaměstnání není jen zdrojem jejich obživy, ale pro většinu z nich je prostředkem seberealizace s přínosným sociálně rehabilitačním účinkem. Zákon ukládá zaměstnavatelům plnění - solidární povinnost podporující jejich vstup do zaměstnání. Plnění této povinnosti je ale z mnoha důvodů spojeno s řadou problémů systémového charakteru. Zaměstnávání osoby se zdravotním postižením může zaměstnavateli-firmě pozvednout prestiž. Projevy firemní společenské odpovědnosti bývají jakousi vizitkou společenské odpovědnosti 7

podnikání a vyspělosti dané firmy. Populární je filantropie, která se pokouší řešit problémy slabších či handicapovaných, vede k vědomé podpoře těchto osob, snaží se dosáhnout vyšší kvality života jak jednotlivce, tak celé skupiny. Tato forma společensky odpovědného chování se v určitém prostředí velmi cení a koncept sociální odpovědnosti tak může přispět ke známosti firmy, produktu, nebo značky a tím zlepšit celkový dojem firmy na veřejnosti. Lidé v dnešní době přestávají vnímat firmy pouze jako producenty výrobků a služeb, vnímají i sociální a společenskou odpovědnost firem. Pokud chce být firma dlouhodobě a trvale úspěšná, měla by naplnit očekávání svého okolí. Cíl práce Cílem této práce je provést stručný rozbor analýzu současného stavu osob s handicapem na trhu práce, přičemž základní otázkou, kterou si kladu, je jakým způsobem se úřad práce a vybraný zaměstnavatelé osob se zdravotním postižením snaží těmto osobám pomoci prosadit jejich právo na práci a zaměstnat je. První část bakalářské práce je věnována vymezení základních pojmů, jako jsou osoba zdravotně postižená, invalidita a mentální postižení. Druhá část práce se věnuje právní úpravě zaměstnávání zdravotně postižených osob, zejména dle Listiny základních práv a svobod, zákoníku práce, zákona o zaměstnanosti a dalších právních předpisů, jež souvisejí s danou problematikou zaměstnávání osob zdravotně postižených. Třetí část se zabývá vzděláním a profesní přípravou osob zdravotně postižených. Ve čtvrté části nazvané požadavky pro efektivní uplatnění osob zdravotně znevýhodněných na trhu práce je podrobně rozebírána aktivní politika zaměstnanosti, postavení jak zaměstnanců OZP, tak zaměstnavatelů, jsou uvedeny možnosti uplatnění osob s mentálním postižením a zmíněny vhodné pracovní pozice pro OZP. Pátá část se věnuje terénnímu šetření, řízeným rozhovorům se zaměstnanci úřadů práce a vybraným zaměstnavatelům OZP. Cílem praktické části je analyzovat zaměstnávání osob se zdravotním postižením na základě dotazníkové šetření spolu s dotazováním na úřadu práce, který odpoví na otázky vztahující se k problematice zaměstnávání OZP. 8

Ke splnění stanovených cílů jsou zvoleny kvantitativní metody za využití dotazníkového šetření. Metody použité jsou analýza odborné literatury a dostupných internetových zdrojů z oblastí zaměstnávání, legislativy, sociální politiky státu. Praktická, pátá část bakalářské práce sestává ze dvou částí. Jednou částí je oslovení společností zaměstnávající osoby se zdravotním postižením. Druhá část obsahuje odpovědi Úřadu práce krajské pobočky v Brně, kontaktní pracoviště Hodonín, na základě řízeného rozhovoru s odborným pracovníkem úřadu práce. Metodika zpracování Práce je zpracovaná na podkladech z odborné literatury, článků a internetových a legislativních zdrojů, které se zabývají tématem mentálního postižení a zaměstnávání OZP. Podstatné pro zpracování práce jsou výsledky dotazníkového šetření zaměstnavatelů OZP a bezesporu také řízené rozhovory se zaměstnanci Úřadu práce Hodonín. Mezi použité metody práce patří metoda literární rešerše, analýza současných poznatků ke zvolenému tématu, jejich komparace a následně syntéza se zjištěními s dotazníkového šetření a řízeného rozhovoru, která umožnila zpracovat a zhodnotit situaci na pracovním trhu osob se zdravotním postižením. 9

1. Zdravotní postižení V České republice můžeme naleznout řadu různých klasifikačních kritérii pro zdravotní postižení. Také je možno tvrdit že klasifikace není ustálená a přesně vymezená, proto pro představu je uvedeno na více zdrojů a různých pohledů na tuhle problematiku. 1.1. Definice osob se zdravotním postižením (OZP) Různorodost legálních definic osob zdravotně postižených svědčí o tom, jak nelehký úkol je podrobněji označit či vymezit, o jaké osoby se přesně jedná. Tyto definice se objevují v předpisech jednotlivých států, včetně České republiky, jakož i v mezinárodněprávních dokumentech. Existuje mnoho způsobů, jak definici zdravotního postižení pojmout. Jako nejčastěji zmiňovaný je model medicínský a model sociální. Označení osoba se zdravotním postižením bylo zavedeno do české právní úpravy zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Česká právní úprava jej tak používá od 1.10.2005, kdy současný Zákon o zaměstnanosti nabyl účinnosti a nahradil ho zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. V ustanovení 67 odstavec 2 Zákona o zaměstnanosti se vymezují čtyři skupiny osob se zdravotním postižením, které zákon rozděluje. Osobami se zdravotním postižením jsou myšleny fyzické osoby, které jsou: orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni (dále jen "osoby s těžším zdravotním postižením"), orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními v prvním nebo druhém stupni, rozhodnutím úřadu práce uznány zdravotně znevýhodněnými (dále jen "osoby zdravotně znevýhodněné). (Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, 67 odst2 písm. a) až c)) Medicínský model bere postižení jako individuální problém jednotlivce, definovaný přímo jeho samotným nedostatkem zdraví, způsobeným zraněním či nemocí apod. Sociální model vychází z odlišného přístupu, postižení chápe nikoliv jako individuální záležitost jedince, ale jako výsledek vztahů a souvislostí mezi jedincem a jeho okolím. Vychází z toho, že postižení není samotný nedostatek zdraví, ale je vlastně výsledkem bariér vzniklých 10

mezi jedincem a okolím. Bariéry mohou mít povahu sociální (např. izolace, vyčlenění ze strany společnosti) nebo fyzickou (např. architektonické bariéry, špatná dostupnost budov). Tyto bariéry pak omezují a znemožňují člověku vykonávat činnosti běžného života. Je proto důležité identifikovat a odstranit tyto bariéry.(brunel univerzity, 2002) V roce 1980 se o definici zdravotního postižení pokusila Světová zdravotnická organizace (WHO), schválila dokument Mezinárodní klasifikace poruch, postižení a handicapů (ICIDH) V dokumentu byly vymezeny tři základní pojmy: - Porucha (impairment) je zde definována jako funkční nebo orgánová ztráta či abnormalita lidského těla - Postižení (disability) je omezení či ztráta člověka vykonávat určité aktivity nebo zvyklosti, považované za obvyklé, normální - Handicap je omezení sociálního charakteru, člověk ho zažívá v důsledku svého postižení. Projevuje se ve vztahu člověka zdravotně postiženého a jeho okolí Všechny tři termíny se dají zahrnout pod pojem disability, což je možné překládat i jako znevýhodnění. Neutrálnějším zastřešujícím pojmem může být fungování. Mezi těmito uvedenými pojmy existuje i souvislost. Z poruchy se může vyvinout postižení a to potom může vést ke vzniku handicapu. Intenational Classification od Runctioning. Disability and Healt (WHO, 2001) ICIDH vždy byla a je široce využívána v oblastech jako je rehabilitace, vzdělávání, statistika a demografie, politika a legislativa, sociologie, ekonomika nebo antropologie. Poslední revidovaná verze Mezinárodní klasifikace zdravotních stavů a jejich následků (ISIDH-2) znamenala významný posun ke sjednocení pojmů zdravotního postižení. Postižení (impairment) je zde chápáno jako problém týkající se tělesných funkcí a tělesných struktur, tyto problémy mohou být příčinou omezení v činnostech (activity limitations) mohou být také příčinou omezení ve společenských aktivitách (participation restrictions), čímž jsou označovány důsledky širší, důsledky sociální. Zdravotně postiženým osobám tak v důsledku 11

existence bariér, které vytváří prostředí (okolí), není umožněno vykonávat určité aktivity či se účastnit na určitých běžných životních situacích. V České republice v posledních letech dochází ke kvalitativnímu obratu v přístupu ke zdravotně postiženým či znevýhodněným osobám. Prosazuje se úsilí o skutečnou integraci do majoritní, nebo-li většinové populace, a to nejen v materiální sféře, ale i v jejich zapojení do běžného života. Do popředí se dostává ideologie od izolace k socializaci a integraci. V komplexní péči o zdravotně postižené má často zásadní význam léčebná rehabilitace, ta je však poskytována ve speciálních zařízeních, která svým klientům sice poskytují odbornou péči, ale zároveň je izolují od okolního světa. Okruh sociální interakce klientů by přitom měl být co nejširší. V moderních přístupech se OZP již nabízejí takové programy a činnosti, které rozšiřují sociální a integrační možnosti i mimo tato zařízení. (MATOUŠEK, 2010) V České republice žije odhadem asi 1,2 milionu občanů se zdravotním postižením viz tabulka č.1. Statistiky zpracované OSN a Světovou zdravotnickou organizací uvádějí, že ve světě žije asi 500 milionů lidí se zdravotním znevýhodněním, jedná se tedy zhruba o každého desátého člověka. Tabulka 1 Odhad počtu zdravotně postižených v České republice Typ postižení Počet lidí s postižením Zrakové znevýhodnění 60 tisíc (z nich 17 tisíc velmi těžkého postižení) Sluchové znevýhodnění 300 tisíc (z nich 15 tisíc zcela hluchých) Poruchy řeči 60 tisíc Slepohluchota 1500 Mentální znevýhodnění 300 tisíc Vady pohybového ústrojí 300 tisíc Diabetes 480 tisíc Cévní mozkové příhody 150 tisíc Epilepsie 140 tisíc Duševní nemoc 100 tisíc Zdroj: MATOUŠEK, Oldřich, 2010. Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-818-0 12

1.2. Invalidita Je definována jako ztráta nebo snížení pracovní schopnosti. Vzniká obvykle důsledkem vážné nemoci nebo úrazu. V roce 2010 došlo k zásadním změnám v posuzování nároků na důchody podmíněné nepříznivým zdravotním stavem i ve způsobu stanovení jejich výše. Od 1. 1. 2010 již mezi druhy důchodů uvedené v zákoně č.155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, nepatří plný invalidní důchod a částečný invalidní důchod. Byla zavedena pouze dávka jedna, a to invalidní důchod. Invalidní důchod se rozlišuje podle zjištěného stupně invalidity. Rozdíl mezi jednotlivými stupni invalidity spočívá v míře poklesu pracovní schopnosti OZP (pojištěnce). Rozlišujeme 3 stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla: -nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně - nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se invaliditu II. stupně - nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně Aby vznikl nárok na invalidní důchod, sama invalidita nestačí, OZP musí mít také dostatečnou dobu pojištění. Ze zákona o důchodovém pojištění se potřebná doba pojištění zjišťuje z období před vznikem invalidity, činí přitom 10 roků. (http://www.cssz.cz/cz/duchodove-pojisteni/davky/invalidni-duchody.htm) 1.3. Mentální postižení Mentální postižení je trvalé snížení rozumových schopností, které vniklo v důsledku poškození mozku nebo nedostatečné funkce centrální nervové soustavy (Švarcová, 2011, s. 29), který se však může (v závislosti na příčině jeho vzniku) do určité míry zlepšit, a to především adekvátně zvolenou stimulací jedince. Matoušek (2010, s. 111) charakterizuje mentální postižení jako souhrnné označení pro vrozené a trvalé omezení adaptačních schopností. Podrobněji je mentální postižení definováno Americkou asociací pro mentálně retardované (AAMR), používá následující definici: Mentální postižení je podstatné omezení stávajícího výkonu vyznačující se podprůměrnou úrovní intelektových schopností se současným omezením v nejméně dvou z následujících adaptačních dovedností komunikace, sebeobsluha, sociální dovednosti, bydlení 13

ve vlastním domě, využití služeb obce, sebeurčení, zdraví a bezpečnost, školní výkon, volný čas a práce. (Luckasson et al. In Černá, 2008, s.5) Dle světové zdravotnické organizace (WHO) je definováno postižení jako:,, částečné nebo úplné omezení schopnosti vykonávat některou činnost či více činností, které je způsobeno poruchou nebo dysfunkcí orgánu. (Renotiérová, M. 2003) Dospělí lidé s mentálním postižením čili sebeobhájci, kteří se snaží prosazovat své názory a zájmy, vytvořili v České republice podobnou definici, která má podobný trend jako citovaná americká definice. Dle této formulace jde o lidi, kteří mají problémy v učení, orientaci, porozumění i komunikaci. Výskyt mentálního postižení v dnešní populaci nelze s naprostou jistotou vyčíslit a to z několika důvodů. Dle Pipekové (2006) spočívá problém v nejednotnosti definice mentálního postižení. V České republice trpí mentálním postižením asi 3% obyvatel. Valenta s Mullerem (2003) z pohledu na celkovou světovou populaci uvádí toto číslo o celé jedno procento vyšší a to cca 3 4% s tím, že ve srovnání s lety minulými má výskyt nepatrně stoupající tendenci. Paradoxně můžeme příčiny spatřovat v pokroku vědy a techniky. V minulosti zákony evoluce regulovaly počet jedinců v populaci a to s jakýmkoliv postižením. V dnešní době je lékařská péče a technika na takové úrovni, že je schopna udržet při životě i takové jedince, kteří by v minulosti byli jinak automaticky odsouzeni na smrt. U pacientů s mentální postižením (retardací) jde tedy o vážné opoždění a poruchu vývoje duševních funkcí (většinou nerovnoměrné), s opožděním vývoje řeči. Jako další označení mentální retardace se používají termíny slabomyslnost, oligofrenie nebo mentální handicap. Porucha inteligence bývá často spojena s poruchami motoriky, nejčastěji DMO nebo s poruchami smyslovými. Světová zdravotnická organizace v 10. Revizi Mezinárodní klasifikace nemocí (1992) a Americká psychiatrická asociace ve 4. Revizi Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (2000) používají termín mentální postižení. Celosvětově se však více preferuje užívání termínu intelektové postižení. Jde o postižení specifikované podstatným omezením jak v intelektových schopnostech, tak i v adaptivním chování, vyjádřeném v koncepčních, sociálních 14

a praktických adaptivních dovednostech a vzniká před 18. rokem života. (http://www.aamr.org/policies/faq_mental_retardation.shtml, 2008). Snížení intelektových schopností se dá třídit podle jeho stupně, ten je pomocí psychologické diagnostiky inteligence uřčen porovnáním schopností daného jedince s normou. Hranice mentálního postižení je stanovena při IQ 70, průměrný výkon má hodnotu 100. Vzhledem k měnícím se poměrů ve společnosti, tedy poměrům vzdělávání a civilizovanosti se klasifikace stupňů mentálního postižení různě mění. V současné době se podle 10. Revise Mezinárodní klasifikace nemocí dělí mentální postižení do šesti základních kategorií: (viz. tabulka č. 2) Tabulka 2 Mezinárodní klasifikace nemocí mentálního postižení F 70 Lehká MR IQ 50 69 F 71 Středně MR IQ 35 49 F 72 Těžká MR IQ 20-34 F 73 Hluboká MR IQ 20 a níže F 78 Jiná MR Tato kategorie se stanovuje tehdy, když stanovení stupně intelektové retardace pomocí obvyklých metod je obzvlášť nesnadné či nemožné pro přidružené senzorické nebo somatické poškození, např. u slepých a hluchoněmých nebo u jedinců s těžkými poruchami chování, u tělesně postižených osob. F 79 Nespecifikovaná MR Není dostatek informací pro zařazení osoby do některých s uvedených stupňů. Zdroj: http://www.csmps.cz/o-sportu-intelektově-postižených/pojem-mentálníintelektové-postižení-mentální-retardace 15

Každý mentálně postižený člověk je svébytný subjekt s charakteristickými osobními rysy, přesto se však u většiny z nich projevují v jednotlivých obdobích života charakteristické znaky, které závisí na hloubce a rozsahu mentální retardace (Pipeková, J. 2004, s. 297). Klasifikace osob podle typu postižení dělí osoby se zdravotním postižením následovně: Osoby se zrakovým postižením, které mají různý stupeň a typ poškození zrakové percepce (např. lidé nevidomí, osoby se zbytky zraku, osoby s poruchami binokulárního vidění aj.). Osoby s pohybovým postižením, jde o osoby s nemocí, s tělesným postižením, se zdravotním oslabením. Osoby s řečovým postižením, jež jsou jedinci s neurózou řeči, s vadami výslovnosti, organickou poruchou řeči aj. Osoby se sluchovým postižením, patří sem osoby neslyšící, osoby s nedoslýchavostí, se zbytky sluchu. Osoby s mentálním postižením, jedná se o osoby s mentálním postižením různého typu i stupně např. oligofrenie, demence, lehké, středně-těžké, těžké, hluboké. Osoby s poruchami chování, jedná se o osoby, které mají problémy s oblastí psychosociální. Jedinci se specifickými poruchami učení a chování, jsou to osoby, které mají specifické obtíže např. dyslexie, dysortografie, dyskalkulie, dysgrafie, dyspinxie, dysmúzie, specifické poruchy chování a pozornosti - ADD, ADHD). Jedinci s vícenásobným postižením (Renotiérová, M. 2003) Další klasifikační dělení vzniklo na základě způsobu vzniku mentálního postižení a dělí se na vrozené, získané a sociálně podmíněné. Bližší specifikace jednotlivých druhů postižení podle vzniku: Vrozeném mentálním postižení je spojeno s poškozením nebo odchylnou strukturou, případně vývojem nervového systému v období prenatálním, perinatálním nebo postnatálním. Datuje se přibližně do druhého roku života dítěte. 16

Získané mentální postižení nazýváme demencí. Demence je proces zastavení, rozpadu normálního mentálního vývoje po 2. roce života. Příčinou je pozdější porucha, nemoc či úraz mozku. Jedná se časstokrát o zánět mozku, zánět mozkových blan, poruchy metabolismu, intoxikaci nebo degenerační onemocnění mozku. Porucha může být progresivního charakteru, neboli neustále se vyvíjecí, nebo se v určité fázi zastaví a nevede tak již k dalšímu zhoršení. Postihuje složky osobnosti postupně a nerovnoměrně s různou intenzitou. Příznaky demence lze spatřit v poruše paměti, orientaci, schopnosti abstraktního myšlení, pozornosti, chování, emotivitě a komunikaci. Při demenci dochází k celkové degeneraci osobnosti člověka. Demenci dále dělíme dle věku na dětskou (deteriorace) a stařeckou. A dle jejího typu na atroficko-degenerativní, ischemicko-vaskulární a symptomatickou. Sociálně podmíněné mentální postižení je dříve známé pod názvy pseudooligofrenie, sociální debilita či zdánlivá mentální retardace. Ve skutečnosti se totiž o mentální postižení nejedná. Příčinou sociálně podmíněného mentálního postižení je působení vnějšího prostředí, nejedná se tedy přímo o poškození centrální nervové soustavy (CNS). Jedinec není dostatečně stimulován, je výchovně zanedbáván nebo psychicky deprivován. Dalším důvodem vzniku pseudooligofrenie může být sociokulturně znevýhodněné prostředí jedince. Inteligenční koeficient zde bývá snížen v rozmezí 10 až 20 bodů. Objevuje se výrazné opoždění vývoje řeči, myšlení a schopnosti sociální adaptace. Na rozdíl od mentálního postižení se zde jedná o stav přechodný a měnný. Změní-li se nepodnětné prostředí a nastolí se vhodné výchovné působení, dojde ke zlepšení stávajícího stavu (Bazalová, B. 2006). 17

2. Pracovně právní klasifikace osob se zdravotním postižením V souvislosti s oblastí zaměstnávání jsou v České republice stanoveny právní normy. Následující text uvádí jejich přehled. Zákon č. 262/2006 Sb. zákoník práce, v platném znění se zabývá vztahy mezi zaměstnavatele a zaměstnance. Tento zákon upravuje podmínky pro zaměstnavatele, který má povinnost dodržovat při zaměstnávání osoby se zdravotním postižením v poli pracovně právních vztahů, ale také podmínky, která musí dodržovat zaměstnanec vůči zaměstnavateli. (Vojtová, V. 2005) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti je ve svém principu zaměřen na vztah státu a zaměstnavatele pro problematiku zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Uvádí definici fyzické osoby se zdravotním postižením, které je poskytována zvýšená ochrana na trhu práce, provádí úpravu povinnosti zaměstnavatele při vytvoření příležitostí pro zaměstnávání těchto osob. Dále vzmezuje sankce vůči zaměstnavatelům, pokud poruší podmínky pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Stanovuje pravidla náhradních způsobů pro splnění podmínek u zaměstnávání těchto osob. A v poslední řadě vyhodnocuje kritéria, kterými je osoba zařazena co skupiny OZP. (Vojtová, V. 2005) Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím v platném znění,uvádí, že každý povinný subjekt musí pro informování veřejnosti ve svém sídle a svých úřadovnách zveřejnit na místě, které je všeobecně přístupné, jakož i umožnit pořízení jejich kopie (www.mkcr.cz) Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole),,zákon vymezuje uspořádání a rozsah finanční kontroly vykonávané mezi orgány veřejné správy, mezi orgány veřejné správy a žadateli nebo příjemci veřejné finanční podpory a uvnitř orgánů veřejné správy. Zákon stanoví předmět, hlavní cíle a zásady finanční kontroly vykonávané podle tohoto zákona a podle zvláštních právních předpisů, pokud tak tyto předpisy stanoví. (www.mfcr.cz) 18

Nařízení vlády č. 515/2004 Sb., o hmotné podpoře na vytváření nových pracovních míst a hmotné podpoře rekvalifikace nebo školeni zaměstnanců v rámci investičních pobídek. V případě rekvalifikace nebo školení zaměstnanců se zdravotním postižením nebo znevýhodněných zaměstnanců podle nařízení Komise činí výše hmotné podpory v územní oblasti u malých podniků 55 %, středních podniků 45 %, velkých podniků 35 % z nákladů na rekvalifikaci nebo školení těchto zaměstnanců. (portal.mpsv.cz) Zákon č.73/2006 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů,,tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje ochranu zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Zaměstnanec má v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem právo na uspokojení splatných mzdových nároků nevyplacených mu jeho zaměstnavatelem, který je v platební neschopnosti. Legislativní podporou pro sociální zabezpečení se stal zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách mající za cíl zajistit zvýšení kvality služeb a péče o uživatele sociálních služeb. Zákon míří především na uvedenou integraci, podporu nezávislosti (svobodné rozhodování a možnost volby) a ochranu znevýhodněných osob (uplatňování práv, potřeb a zájmů). Snaží se odstranit a zmírnit znevýhodnění. Poskytovatelé sociálních služeb musí ze zákona získat oprávnění k poskytování, neboť jen za těchto podmínek mohou být zapsáni do registru poskytovatelů. Kvalita služeb je stěžejním bodem, a to prostřednictvím tzv. standardů kvality sociálních služeb. Hlavní změnu v systému sociálních služeb charakterizuje odborná literatura takto: Nový systém sociálních služeb umožňuje poskytovatelům přesnější vymezení jejich rozsahu, uživatelům sociálních služeb možnost výběru poskytovatele služeb, který nabízí pro uživatele nejvhodnější sociální službu. Základním nástroje fungování nového modelu sociálních služeb je poskytování příspěvku na péči (Bartoňová, M., Bazalová, B., Pipeková, J. 2007, s. 98). 2.1. Dokumenty upravující postavení osob se zdravotním postižením S rostoucí péčí a snahou umožnit lidem se zdravotním postavením vést normální život jako zdraví jedinci vznikají nové legislativní dokumenty. Existují nejen světové dokumenty OSN a 19

řada dokumentů EU, ale jsou zde také zařazeny státní dokumenty, které se týkají osob se zdravotním postižením. 2.1.1. Dokumenty OSN Deklarace OSN o právech lidí s mentálním postižením (Declaration on the Rights of Mentally Disabled persons) byla podepsána na Valném shromáždění OSN dne 20. prosince 1971. Deklarace OSN o právech lidí s mentálním postižením přiznává mentálně postiženým stejná práva jako ostatním občanům a je složena ze 7 článků. Ty udávají, že mentálně postiženým osobám musí být zabezpečena "v maximální možné míře stejná práva". Valné shromáždění požadovalo národní a mezinárodní organizace k zaručení, že tahle deklarace bude pro účely ochrany níže uvedených práv: Osoba s mentálním postižením má v nejvyšší dané míře možnost vlastnit stejná práva jako ostatní lidé, vlastní právo na zdravotní péči, právo dle vlastních příležitostí produktivně pracovat nebo se zaměstnávat jinou účelnou činností, právo na způsobilého opatrovníka, jestliže to žádá ochrana vlastního dobra a zájmů. (www.helpnet.cz) Deklarace práv zdravotně postižených osob (Declaration on the Rights of Disabled Persons) byla vyhlášena Valným shromážděním OSN, 1975. Potvrzuje že: Zdravotně postižení, bez ohledu na původ, povahu a závažnost svého postižení, mají stejná základní práva jako jejich vrstevníci, mezi něž patří v prvé řadě právo žít důstojný, pokud možno plnohodnotný, život. (www.dobromysl.cz) Úmluva o právech dítěte byla přijata OSN v roce 1989 a zabezpečuje, že: Duševně nebo tělesně postižené dítě má požívat plného a řádného života v podmínkách zabezpečujících důstojnost, podporujících sebedůvěru a umožňujících aktivní účast dítěte ve společnosti. (www.dobromysl.cz) 2.1.2. Evropské dokumenty Evropská úmluva o lidských právech byla podepsána v Římě pod záštitou Rady Evropy dne 4. listopadu 1950. Vytvořila řád mezinárodní ochrany lidských práv, neboť dala lidem příležitost obracet se na soudy. Úmluva, jež byla schválena všemi členskými státy Unie, založila 20