5. SURDOPEDIE Slepota odděluje člověka od věcí, hluchota od lidí. (Helen Kellerová)

5. SURDOPEDIE Slepota odděluje člověka od věcí, hluchota od lidí. (Helen Kellerová) A) Charakteristika oboru, předmět péče a cíl. B) Význam sluchu pro jedince, vývoj a stavba sluchového orgánu. C) Typy a stupně sluchových vad. D) Formy komunikace u sluchově postižených, totální komunikace (odezírání, znakový jazyk, prstová abeceda, mimika a pantomimika), bilingvální výchova. A) Charakteristika oboru, předmět péče a cíl. Surdopedie z latinského slova surdus hluchý, a z řeckého paideia výchova. Disciplína SP zabývající se výchovou, vzděláváním a rozvojem osob s postižením sluchu. Do r. 1983 byla součástí oboru logopedie (Sovák pro oddělení nebyl). Úkol surdopedie: 1) rozvíjení komunikace hendikepovaného, přirozených sociálních vztahů; 2) rozvíjení slovní řeči buď sluchovou cestou nebo uměle; 3) budování správného sebepojetí; 4) vytvářet podmínky ke standardní životní pohodě hendikepovaného; B) Význam sluchu pro jedince. - mezilidská komunikace, rozvoj socializace; - přijímání a předávání informací (60%), rozvíjení řeči i myšlení; - rozvíjení osobnosti společenských vztahů, duševního života, utváření sebevědomí; - citové vztahy k blízkým, důvěra, neuzavření se do sebe; - pocit reálnosti, jistoty a bezpečí; - komunikace jako motivace k volnímu jednání; Důsledky ztráty sluchu: - komunikační bariéra; - psychická zátěž: narušení pocitů bezpečí + stres neví, zda slyšeli dobře; - rozvoj emočních a sociálních problémů (izolace, deprese, osamělost, vztahovačnost, nevraživost, komplex méněcennosti); - rychlá únava způsobená větší spotřebou energie při snaze o slyšení; - deficit v orientačních schopnostech; Anatomie a fyziologie sluchu: 1. zevní ucho: boltec zevní zvukovod bubínek; 2. střední ucho: dutina středoušní sluchové kůstky (kladívko, kovadlinka, třmínek) + Eustachova trubice; 3. vnitřní ucho: - hlemýžď (kochlea) = oválné okénko, lymfatická tekutina, bazilární membrána - Cortiho orgán (hlavní sluchový receptor) = vláskové řasinkové buňky (vlastní sluchové receptory) Princip slyšení: Ušní boltec zachycuje vibrace vzduchu. Tyto vibrace procházejí zevním zvukovodem a rozechvívají bubínkovou membránu. Chvění se dále přenáší prostřednictvím sluchových kůstek (kladívko, kovadlinka, třmínek) na tzv. oválné okénko (membrána v boční stěně hlemýždě), které je vstupem do vnitřního ucha a zvukové vlny se přitom zesilují. Tlak na oválné okénko vyvolává pohyby lymfatické tekutiny, která vyplňuje dutinu hlemýždě. Její pohyby se přenášejí na bazilární (základní) membránu (střední část hlemýždě) na jejím okraji se nachází Cortiho orgán vybavený vláskovými řasinkovými buňkami, které se ohýbají, což má za následek vznik 1

nervových impulzů, které převádějí nervová vlákna přes několik nižších mozkových center do sluchových oblastí ve spánkových lalocích. Výška zvuku závisí na frekvenci s jakou kmitá vzduchový sloupec v zevním zvukovodu. (Vysoké tóny mají vyšší frekvenci než tóny hluboké). Síla zvuku závisí na amplitudě kmitání vzduchových částí. Sluchový analysátor je nejcitlivější analysátor v lidském těle. Tóny rozlišujeme v rozsahu 11 oktáv od 16 do 20 000 Hz (kmitů za sekundu). Nejvyšší tóny působí na začátku, nízké na konci hlemýždě. Horní mezí slyšitelnosti je intenzita zvuku 130 db, kdy v uších vzniká bolestivý tlak. VÝVOJ SLUCHU PRENATÁLNÍ OBDOBÍ: 7. týden vnější ucho 9. týden vnitřní ucho od 4,5 měsíce začíná sluch pracovat 6 měsíc smysl pro rovnováhu 7. měsíc komplexně vyvinut smysl pro slyšení Dítě vnímá (celým tělem vibrace) již v nitroděložním životě: - tlukot matčina srdce (80 úderů/minutu) = dítě je vnímavé na rytmus (uklidňuje ho, pocit bezpečí); POKUSY S FREKVENCI: 1. skupina: 80 / minutu: klidnější chování, lépe prospívaly 2. skupina: neslyšela nic: norma 3. skupina: 120/minutu: neklidné děti, brečely, nespokojené (exp. museli ukončit) - šumění krve, zvuky trávení v žaludku a ve střevech, dýchání, matčin hlas (preference lidského hlasu před ostatními); - lépe vnímá hluboké zvuky než vysoké; - dítě si zvuky pamatuje; POSTNATÁLNÍ VÝVOJ SLUCHU - po narození se sluch zdokonaluje: dítě se musí naučit slyšet (potřebuje slyšet lidský hlas); - již dvoudenní novorozenec rozpozná matčin hlas; I. reakce: leká se silných zvuků (pohybová reakce); - do 1.měsíce: zvuky spící dítě polekají; - kojenec se obrací za zvukem (do 6. týdne) pak tato reakce mizí a objevuje se znovu 3-4 měsíci; - od 3.měsíce reaguje s radostí na hlas matky, má zájem o zvuky, experimentuje s vlastními zvuky, objevuje se pudové žvatlání (ga-ga)!!! NESLYŠÍŠÍCÍ DÍTĚ končí ve vývoji - mezi 4.-6. měsícem: napodobivé žvatlání = MEZNÍK k rozpoznání sluchové vady: dítě neslyší reakci matky a proto ji neopakuje (což je pro rozvoj řeči nutné) + nevytváří se zpětná sluchová vazba, NESLYŠÍCÍ DÍTĚ PŘESTÁVÁ ŽVATLAT ÚPLNĚ. II. Soustřeďuje se na slabé zvuky (od 4 měsíce) - po 4. měsíci přestává dítě nápadně reagovat na hlasité zvuky; - reaguje na blízké a příjemné zvuky - rád si hraje se zvukovými hračkami; - uklidní ho hlas matky, i když ji (ho) nevidí; - mezi 6.-9. měsícem je vhodné hodně na dítě mluvit bez toho dochází k opožďování v řeči i v emocionálním vývoji (poslouchání hlasu = prokrvení sluchového orgánu lepší vývoj sluchu); III. Směrové slyšení po 6.měsíci - od 6. měsíce narůst reakcí na zvuky doprovázené zrakovými podněty; - 6.-7.měsíc: rozvoj směrového slyšení; - od 9.měsíce dítě hledá zdroj zvuku mimo zorné pole a vnímá zvyk z vedlejší místnosti; 2

IV. Začíná rozumět řeči a opakovat - po 9. měsíci rozumění řeči: spojení s předměty či osobami; - 1. rok: reaguje na vyslovení svého jména a pokyny doprovázené gesty; - potvrzením dobrého sluchu je rozumění řeči; - mezi 10-15. měsícem: vysloví 1. slovo; SLUCH SE NEJVÍCE ROZVÍJÍ DO 2 LET ŽIVOTA!!! - v 7. letech slyší dítě normálně; Hodnota prahu slyšení je o 10-14 db vyšší než u dětí ml. školního věku = lépe rozliší (sluchově) různé hlásky; C) TYPY A STUPNĚ SLUCHOVÝCH VAD Kritéria dělení sluchových poruch jsou mnohočetná a pro vymezení jednotlivých skupin sluchového postižení slouží různá hlediska: 1. místo vzniku postižení 2. období vzniku postižení 3. stupeň postižení MÍSTO VZNIKU POSTIŽENÍ: 1. PERIFERNÍ NEDOSLÝCHAVOST ČI HLUCHOTA A) PŘEVODNÍ (lehčí) sluchové buňky jsou v pořádku, ale došlo k poškození převodního aparátu, vnějšího nebo středního ucha; - zhoršené vnímání hlubokých tónů, neslyší nepřízvučné slabiky + hlásky BMPK; - porucha je kvantitativní při zesílení hlasu postižený slyší; - Příčiny převodní poruchy sluchu: každá překážka, která brání nebo ztěžuje proniknutí zvuku z vnějšího prostoru k vlastním smyslovým buňkám, např.: zvětšená nosní mandle (poruší ventilaci středouší přes Eustachovu trubici), mazová zátka (cerumen snížení až o 45 db), voda v uchu (mazová zátka se vodou zvětší), středoušní záněty; B) PERCEPČNÍ - dochází k poruše vnitřního ucha, sluchových buněk či sluchových nervů. - nerozlišuje C S, znělost, háčky, E I, problém s vysokými hláskami a vyšším hlasem; - porucha je kvalitativní slyší, ale nerozliší; - Příčinou percepční vady sluchu: může být poškození sluchového orgánu v průběhu nitroděložního vývoje (např. virové onemocnění matky = zarděnky, záněty mozkových blan, úrazy hlavy atd.) C) SMÍŠENÁ kombinace převodního a percepčního typu. Při jejím vzniku se v různém stupni a zastoupení kombinují příčiny způsobující poruchu převodní a percepční. 2. CENTRÁLNÍ NEDOSLÝCHAVOST ČI HLUCHOTA - postižení sluchového nervu, mozku; - nevypočitatelné, nekonstantní; - nerozlišuje znělost / neznělost, porucha fonematického sluchu, nerozliší ani zvuky, melodii, rytmus, porucha chápání řeči, neschopnost analýzy a syntézy; např.: akustická agnoze: nerozliší zvuk houslí od trubky = zvuk slyší, ale nedokáže ho přiřadit. Centrální poruchy sluchu se objevují u mentálně postižených zesílené zvuky jsou pro ně neúnosné, např. vysavač, mixér 60 % vrozených OBDOBÍ VZNIKU POSTIŽENÍ: 3

40 % získaných 1. Vrozené (hereditární) vady sluchu 2. Geneticky podmíněné v současné době je známo asi 10 genů, které jsou odpovědné za autosomálně recesivní ztrátu sluchu. Typické bývá, že oba rodiče, kteří jsou nositelé jednoho zdravého druhého poškozeného znaku, slyší. 3. Kongenitálně získané a) prenatální období v důsledku nemoci matky, zejména v 1. trimestru (spalničky, toxoplazmóza, zarděnky, RTG záření; b) perinatální protrahovaný porod, nízká porodní hmotnost (pod 1 500 g), Rh inkompatibilita, asfyxie, poporodní žloutenka; 4. Získané (postnatální) vady sluchu a) získané před fixací řeči prelingválně, tj. do 6 kroku života dítěte infekční choroby virového charakteru zánět mozkových blan, meningjoencefalitida, příušnice, spalničky, spála, zarděnky aj. traumata, poškození mozku mechanického charakteru; opakované hnisané záněty středního ucha; Je horší, postižený nemá žádné zvukové zkušenosti; b) získané po fixaci řeči (postlingválně, tj. po 6. roce života) poranění hlavy dlouhodobé působení silné zvukové zátěže (nad 85 db) toxiny (i antibiotika např. Streptomycin) Po 7/8. roce dochází ke zpevnění a myelinizaci nerv. drah, pokud chybí zpětná vazba rozpad řeči; STUPEŇ POSTIŽENÍ Stav sluchu je možné posuzovat podle ztráty v decibelech (db), které jsou měřeny pomocí audiometrie: Světová zdravotnická organizace (WHO) stanovila v r. 1980 mezinárodní škálu sluchových poruch: lehká nedoslýchavost 26-40 db lehká nedoslýchavost (podle vyhl. MPSV již od 20 db) střední nedoslýchavost 41-55 db středně těžká nedoslýchavost středně těžké poškození sluchu 56-70 db těžká nedoslýchavost těžké poškození sluchu 71-90 db praktická hluchota velmi vážné poškození sluchu více jak 90 db úplná hluchota neslyšící bez audiometrické odpovědi úplná hluchota Stupeň sluchových vad podle toho, z jaké vzdálenosti již neslyší šeptanou řeč: 1. Nedoslýchavost lehká: 6-3 m střední: 3-1 m těžká do 1 m 2. Zbytku sluchu 3. Hluchota SLUCHOVÁ PROTETIKA (KOMPENZAČNÍ POMŮCKY) A) NEDOSLÝCHAVÝM sluchadla jsou přidělována z prostředků VZP, přičemž očišťovna hradí sluchadlo v základním, nejméně ekonimicky náročném provedení a v závislosti na míře a závažnosti zdravotního postižení. - miniaturní elektroakustický přístroj, jehož úkolem je zesílení a modulace zvukového vjemu; Dělení sluchadel: a) podle tvaru: kapsičková, závěsná, individuální; b) podle způsobu přenosu akustického signálu: vzdušné nebo kostní vedení; c) podle zpsobu zpracování zvukového signálu: analogová nebo digitální; 4

B) NESLYŠÍCÍM kochleární implantát - nitroušní elektronickou smyslovou náhradu, která přenáší sluchové vjemy přímou elektrickou stimulací sluchového nervu uvnitř hlemýždě vnitřního ucha; - zavedení je NEVHODNÉ v případě sluchové vady způsobené poruchou sluchového nervu nebo centrálních sluchových drah; kmenový implantát - indikuje se v případě poškození sluchového nervu (něpř. v případě poškození v důsledku nezhoubného nádoru); D) Formy komunikace u sluchově postižených, totální komunikace (odezírání, znakový jazyk, prstová abeceda, mimika a pantomimika), bilingvální výchova. ODEZÍRÁNÍ - čtení z úst mluvícího, - je náročné, psychicky vyčerpávající, neboť lze odezřít jen 1/3 souhlásek (samohlásky všechny), nemůže odezřít slova, která nezná, zbytek je věcí logiky, musí doplňovat do celku; Pro porozumění je nutné domýšlení / myšlenková činnost při níž doplňujeme informaci, aby dávala smysl/ a kombinování / získaná informace je nedostačující, dotváříme ji, i jinou formulací/. Při výuce je nutno rozlišit funkci pro: a) nedoslýchavé - prostředek doplňující informace b) pro neslyšící - hlavní zdroj informací Z metodického hlediska učíme: a) odezírání fonetické - učíme děti odezírat hlásky, u nichž je to možné, b) odezírání tematické - soustředíme se na obsah promluvy, cvičíme doplňování zrakové informace. Kvalita odezírání se zlepší využitím zbytků sluchu i vibračním vnímáním. Možnosti jsou závislé na stupni rozvoje slovní řeči. Podmínky dobrého odezírání: - dobré osvětlení obličeje mluvčího - vzdálenost 1-4 m, stejná úroveň hlavy - pečlivá, ale přirozená výslovnost / neskreslit modulaci/ - přirozené tempo - odezírání od různých osob, znalost mluvčího a jeho způsobu řeči - naznačit předem téma hovoru - vést děti, aby samy zahájily rozhovor, aktivizovat Průběh nácviku: Důležité je doprovázet slovní řečí činnosti dítěte od malička, aby pochopilo, že pohyby rtů jsou nositelé informací. Komunikace by měla být pro dítě zajímavá. Je vhodné začínat se slovy, kde se dítě může opřít ještě o další informace - neverbální / zima, počkej, ne, umyj si ruce/. S rozvojem čtenářských dovedností poznává dítě hláskovou skladbu, při výuce výslovnosti se učí sledovat zrakem mluvní pohyby, rozšiřuje se jeho slovní zásoba. Vizuálněmotorické komunikační systémy ZNAKOVÝ JAZYK - patří mezi přirozené jazyky (legislativně uznáno); - vlastní gramatiku a lexikon; - je používán prelingválně neslyšícími jako první jazyk; - využívá čtyř základních prvků: tvar ruky orientace dlaní pohyby ruky 5

prostorové umístění Pohyby očí, mimika, pohyby hlavy a těla mají jen částečnou specifickou funkci. ZNAKOVANÝ JAZYK (ZNAKOVANÁ ČEŠTINA) - uměle vytvořený systém, který je závislý na mluveném národním jazyce každé země; - používá se u tlumočení z orální řeči, - znakovaná čeština je založena na současném zřetelném vyslovování české věty a pod jednotlivými slovy se užívají znaky ze slovníku českého znakového jazyka; - využívá se v situacích, kdy spolu komunikují neslyšící a slyšící, kteří znakový jazyk neumí - užití znakované češtiny usnadňuje neslyšícím odezírání; DOPLNĚNÉ ODEZÍRÁNÍ ( cued speech) - slovní komunikace, která využívá zrakové informace z odezírání a doplňuje ji ručními náznaky, které nemohou být pochopeny bez odezírání; - užívá se 4 poloh ruky k označení skupin samohlásek - náznaky souhlásek se spojují s polohami, takže se vytvářejí slabiky a je možno znázornit přirozené modulační faktory plynulé řeči. PRSTOVÁ ABECEDA (daktylní abeceda, daktylotika) - prstová abeceda vyjadřuje jednotlivá písmena polohou a tvarem prstů; - umožňuje ve vizuální rovině analýzu a syntézu slova (písmeno po písmenu); - česká prstová abeceda se skládá ze 27 znaků pro hlásky; - existují 3 formy prstových abeced: jednoruční (rychlejší, ale méně srozumitelná), obouruční (pomalejší, ale zřetelnější), smíšená; - používání prstové abecedy bylo zavedeno v Praze v r. 1957,ale zkušenosti ukázaly, že tato metoda není univerzálně využitelná pro všechny typy a stupně sluchového postižení. MIMIKA A PANTOMIMIKA Komunikace fyzickým kontaktem - je prvotní, uplatní se v komunikaci mezi dítětem a matkou, zprostředkovává pocit bezpečí. Komunikace pohledem - upoutání pohledu je prostředkem k upoutání pozornosti a to je nutné k navázání další komunikace, vyjádření kladného citového vztahu vede k vyhledávání kontaktu, nesmíme dítě k pohledu nutit, ale je dobré sledovat odvádějící podnět a využít jej k dalšímu navazování kontaktu Výraz obličeje - mimika - vyjadřuje libost - nelibost, duševní stavy, je potřeba být dobrým hercem, čitelným pro dítě Gestikulace - doprovod slovního projevu i bezděčnými pohyby, zdůraznění sdělení, ne přehnaná, aby neodváděla pozornost od obličeje Přirozené posunky - gesto, které se stává nositelem informace Pantomima - pohybové vyjádření / předvedení/ činnosti nebo děje, pomáhá k pochopení sdělované informace, upoutává pozornost, zvyšuje poutavost PŘÍSTUPY KE VZDĚLÁVÁNÍ SLUCHOVĚ POSTIŽENÝCH 1. ORÁLNÍ METODA (audioorální komunikační systém) - hlavním znakem orální metody je vyloučení jakýchkoliv posunků ve vzdělávání sluchově postižených, vše je obětováno jedinému cíli: naučit neslyšící dítě mluvit; - metoda se uplatňovala v Evropě od r. 1880; 6

- výsledky však nebyly uspokojivé, mnoho absolventů zůstalo negramotných; 2. TOTÁLNÍ KOMUNIKACE (METODA) - kombinace všech forem komunikace (komunikace aurální - odezírání, manuální i orální) k dosažení efektivního dorozumění se sluchově hendikepovanými lidmi i mezi nimi navzájem; - vychází z předpokladu, že myšlení není závislé na slovech; - musí se uplatňovat již v ranném věku, kdy mají převahu manuální prostředky, výstavba řeči probíhá dvojjazyčně; - vychází z názoru, že překonání komunikačních bariér se nesmí nechat pouze na neslyšících, ale musí se do něj zapojit i slyšící: vyžaduje užívání řeči, znaků, daktylní abecedy a syntax mluvené řeči po slyšících i neslyšících; - za cíle totální komunikace je považováno právo dítěte vyjadřovat se přirozeným způsobem a právo svobodně si zvolit způsob komunikace, který mu vyhovuje; - ve školní třídě je tak zaveden společný jazyk, který je založen na znakové i mluvené řeči; 3. BILINGVÁLNÍ METODA - vychází z principů totální komunikace; - většina předmětů se vyučuje ve znakovém jazyce, při kterém nelze současně mluvit - mluvenému jazyku se žáci učí v samostatných vyučovacích jednotkách (podobně jako se slyšící žáci učí cizí jazyk); - hlavní cíl: dosažení maximálního osobnostního a sociálního a kognitivního rozvoje dítěte; - za hlavní (první, mateřský) jazyk je pokládán znakový jazyk (jazyk komunity neslyšících); - bilingvismu lze nejsnadněji dosáhnout tak, že neslyšící děti zvládnou dovednosti ve znakovém jazyce a tyto dovednosti pak využijí při vázce čtení a psaní v jazyce druhém; Kontakt se sluchově handicapovaným: - nikdy neoslovujeme zezadu nebo ze strany; - obličej musí být dobře viditelný, osvětlíme, nesmíme oslňovat; - vyrušíme ostatní zdroje zvuku; - navážeme osobní kontakt, ujasníme si způsob komunikace / písmo/; - u nedoslýchavých udržujeme vzdálenost 1 m, u těžce sluchově postižených do 4 m pro dobré odezírání; - při neporozumění nabídneme zopakování, neprojevujeme nervozitu, spěch; - zřetelná, ale ne přehnaná výslovnost, řečové tempo volnější, ne pomalu; - mezi větami děláme krátké pomlky, věty volíme kratší; - používáme známější slova, ne cizí slova; - po 15-20 min uděláme přestávku, respektujeme únavu odezírajícího; KOMPLEXNÍ PÉČE O SLUCHOVĚ POSTIŽENÉ - střediska rané péče (www.tamtam-praha.cz) - SPC pro sluchově postižené o zřizovaná při ZŠ pro sluchově postižené; o jejich úkolem je na základě audiologické a speciálně pedagogické diagnostiky zvolit rehabilitační metodu pro rozvoj komunik. schopností sluchově postiženého dítěte; o provádění depistáže; o poradenství rodinám; o metodická pomoc sluchově postiženým a jejich pedagogům v integrovaných podmínkách (vypracování IVP); o informace o kompenzačních pomůckách; o výchovně-vzdělávací péče: individuální logopedická péče, sluchová výchova, smyslová výchova aj. 7

- MŠ pro sluchově postižené o zřizovány při některých ZŠ pro sluchově postižené; o navazování komunikace, tvoření a rozvíjení hlasu o rozvíjení zrakového vnímání; o reedukace a edukace sluchu; o začátky čtení pomocí globální metody o dosažení funkční komunikace - ZŠ pro sluchově postižené o Střední školy pro sluchově postižené: obory: strojní mechanik, malíř-lakýrník, krejčí, krejčová, truhlář, cukrář, elektrikář, zámečník; - Studium na VŠ: možnost využít střediska pro pomoc studentům se specifickými nároky; 8