POHYBOVÝ APARÁT (Soustava kosterní)
Mediánn nní řez trupem Frontáln lní řez dutinou břišníb
Transversáln lní řez hrudníkem
OSTEOLOGIE nauka o kostech kosti jsou pevné,, tvrdé a v jistém rozmezí i pružné orgány žlutobílé barvy kostra soubor kostí pasivní pohybový aparát kostra, spolu s připojenými p chrupavkami a s kloubními a vazivovými spoji
Kostní tkáň Skládá se z buněk k (osteoblasty( osteoblasty, osteocyty, osteoklasty) a z mezibuněč ěčné hmoty. Jedná se o nejtvrdší z pojivových tkání, protože e organická mezibuněč ěčná hmota je prostoupena anorganickými solemi, zejména vápnv pníkem.
Anorganické části kosti podmiňuj ují její pevnost Organické části kosti podmiňuj ují její pružnost Má-li kost plnit svou úlohu, musí být tyto složky mezibuněč ěčné hmoty ve zcela určit itém poměru V dětstvd tství je více v organických látek l pružnost V stáří přibývá složek anorganických křehkost
Druhy kostní tkáně 1. Kost fibrilárn rní (vláknit knitá) šlachovité a svalové úpony 2. Kost lamelárn rní (vrstevnatá) základní hmota kostní je upravena v ploténky asi 4-124 12ųm silné.. Lidská kost je v dospělosti tvořena výhradně kostí lamelárn rní.
Základní stavba kostí Tvar kostí - dlouhé (tělo a charakteristicky odlišen ené kloubní úseky na obou koncích) ch) - krátk tké (nepravidelný tvar, nepravidelné kloubní plochy různých tvarů) - ploché
Kosti všech v tvarových typů jsou tvořeny kostní tkání dvou hlavních forem. substantia compacta - kostní tkáň hutná většinou tvoří povrch kosti substantia spongiosa - kostní trámčina je v nitru kosti Účast kompaktní a spongiosní kosti se liší u kostí různého typu.
Substantia compacta se skládá z kostních lamel uspořádaných v koncentrické systémy Haversovy,, z intersticiáln lních, neúplných systémů Haversových a z rovnoběž ěžných zevních a vnitřních základních lamel pláš ášťových.
Z hlediska mikroskopického je základní jednotkou kosti osteon,, neboli Haversův systém sestávaj vající z koncentricky uspořádaných lamel, které obklopují centráln lní kanálek, kterým prochází cévy a nervová vlákna.
Okostice (periost) Periost vazivový obal kryjící povrch kosti; je to tuhá,, vazivová vrstva, nestejnoměrn rné tloušťky; pevně lpí ke kosti přip okrajích plochých kostí lebečních a v místech, m kde se upínaj nají vazy a šlachy
Okostice (periosteum) vlákna Sharpeyova fixace periostu ke kosti periost mám 2 vrstvy zevní fibrózn zní a hlubší kambiová (řídké kolagenní vazivo) vrstva na vnitřní ploše e kosti (mezi kostní tkání a dřend ení) se nachází vazivová vrstva endost
Substantia spongiosa je tvořena lamelosně uspořádanými tráme mečky kostí, které vytvářej ejí prostorovou síť.
Úprava tráme mečků může e být nepravidelná.. V kostech, které jsou zatěž ěžovány v převaze určitých směrů,, jsou tráme mečky spongiosy charakteristicky upraveny tak, že e jejich průběhy odpovídaj dají silokřivk ivkám, v nichž se namáhání kosti uplatňuje. uje. Takové charakteristické pruhy tráme mečků se nazývají kostní trajektorie a úprava kostí architektonika spongiosní kosti.
Architektonická úprava kostních trámc mců
Architektonická úprava kostních trámc mců
Architektonická úprava kostních trámc mců není vytvořena od počátku vyvíjí se vlivem tlaků a tahů trámce vystavené namáhání mohutní,, trámce nezatížen ené se ztenčuj ují a jsou odbourávány Úprava ve směrech silokřivek ivek zajišťuje maximáln lní pevnost v daných směrech
Tvar kostí
Dlouhé kosti mají duté tělo tvořen ené silným pláš áštěm kompaktní kosti kloubní konce jsou na povrchu tvořeny tenčí vrstvou kompaktní kosti nitro dlouhých kostí je tvořeno spongiózn zní kostí,, která je uspořádan daná v charakteristické, funkčně podmíněné linie kostních tráme mečků, které typicky začínaj nají z kompakty v konci tělat dutina těla t dlouhé kosti (cavitas( medullaris) obsahuje kostní dřeň (medulla ossium)
Krátk tké kosti na povrchu mají tenkou vrstvu kompakty vnitru mají spongiosu (ta je pod povrchem hustší ší)
Ploché kosti na zevním m i vnitřním m povrchu mají vždy vrstvu kompakty (lamina( externa et lamina interna) mezi oběma vrstvami je spongiosa
Kostní dřeň (medulla ossium) vyplňuje dřeňovou d dutinu červená kostní dřeň orgán krvetvorby; u dospělého člověka přetrvává v houbovitých částech kostí lebečních, sterna, žeber, kostí klíčních, lopatkových a pánevních
Kostní dřeň (medulla ossium) žlutá kostní dřeň vzniká z červené kostní dřeně postupným prostupováním m tukovými buňkami šedá kostní dřeň vzniká ze žluté kostní dřeně ztrátou tou tuku; typické pro pozdní věk
Vznik a vývoj kosti (osifikace) Kost se vyvíjí z existující vazivové či chrupavkové tkáně procesem označovaným ovaným osifikace
Vznik a vývoj kosti (osifikace) osifikace desmogenní tvorba kostní tkáně přímo z vaziva osifikace chondrogenní probíhá v chrupavkovém m modelu kosti, který je destruován n a nahrazován n kostní tkání. - perichondráln lní (povrchová z perichondria) - enchondráln lní (uvnitř v chrupavce)
Vznik a vývoj kosti (osifikace) Při desmogenní i chondrogenní osifikaci zahajují osifikační proces buňky osteoblasty (tvorba kosti) osteocyty (kostní buňky) osteoklasty (odbourávání kosti)
Osteoblasty secernují základní kostní hmotu
Osteocyty
Osteoklast
Osifikace dlouhých kostí začíná uprostřed délky d kostí jako osifikace perichondráln lní z hlubší (kambiové)) vrstvy periostu pronikají do změněné chrupavky pupeny mesenchymu s cévami c osifikace enchondráln lní uvnitř chrupavky příšp íštího těla t dlouhé kosti cévami vznik osifikačního jádraj
Osifikace dlouhých kostí z osifikačního jádra j uprostřed délky d kosti se šíří osifikace k oběma koncům, do kterých nedostoupí a zůstz stává zhruba v rozsahu perichondráln lního pláš áště vznik diafysy (středn ední část dlouhé kosti) konce dlouhých kostí mají vlastní osifikační jádra vznik epifysy (konec dlouhé kosti)
Osifikace dlouhých kostí osifikace epifysy pokračuje od středu k povrchu a proti osifikaci v diafyse epifysové chrupavky nacházej zejí se mezi epifysami a diafysou; ; kost jejich prostřednictv ednictvím m narůst stá do délkyd současn asně se uvnitř diafysy odbourávaj vají kostní trámce a vzniká dřeňová dutina
Osifikace dlouhých kostí vedle hlavních osifikačních jader se mohou v kostech vytvářet další samostatné osifikační jednotky hlavně v místech m úponů velkých svalů a vazů a ve většív ších hrbolech tzv. apofysy
Osifikace krátkých kostí probíhá enchondráln lně, uprostřed chrupavčit itého základuz
Přestavba kosti probíhá po celý život jedná se o trvalé odbourávání a novotvorbu kostní tkáně
Přestavba kosti přestavba vzniká tím, že e kost nemůž ůže růst rovnoměrn rně všude ve své hmotě, protože e její buňky jsou pevně zabudované v mineralizované kostní tkáni musí přirůstat aposicí nových vrstev lamel
Princip aposice 1. k osifikovanému tráme mečku kosti přilp iléhají na povrchu osteoblasty 2. osteoblasty se množí,, aža vytvoří alespoň dvojitou vrstvu
Princip aposice 3. hlubší ší,, ke kosti přilp iléhající osteoblasty produkují do svého okolí prekursory mezibuněč ěčné kostní hmoty a jsou do nové mezibuněč ěčné hmoty postupně zabrány a na povrchu vzniká nová lamela.
Princip aposice 4. zbývající osteoblasty opět přiléhají v souvislé vrstvě k tráme mečku a jsou základemz další lamely.
Ve stáří a při p i některých n chorobách převažuje odbourávání kosti nad její novotvorbou kosti řídnou osteoporosa nejvíce jsou postiženy obratle, pánevnp nevní kosti, horní konce kostí stehenních, žebra a klíční kosti; u žen se osteoporosa dostavuje dříve d než u mužů
obratle pánevní kosti horní konce kostí stehenních žebra klíční kosti
Tvar kostí vychází z osifikace a z celé další přestavby kosti embryonáln lně působí dědičné vlivy po narození působí mechanické momenty (tah a tlak)
Mechanické vlastnosti kosti Kost je velmi pevná Ve směru své dlouhé osy unese kost pažní (humerus)) hmotnost aža 600 kg, kost stehenní (femur)) 760 kg, kost holenní (tibie)) 1350 kg Lebeční kosti snesou zatížen ení povrchu hmotností až 650 kg Tyto hodnoty klesají ve stáří asi o 10-20%
Mechanické vlastnosti kosti pevnost ve směru lomu dlouhé kosti je již zhruba poloviční než pevnost při p i zatížen ení ve směru dlouhé osy (humerus( tak unese na lom hmotnost 240-300 kg) nejmenší pevnost vykazuje kost při p namáhání ve zkrutu