M ALÁ VODNÍ E L E K T R Á R N A V R A Ň A N Y

M ALÁ VODNÍ E L E K T R Á R N A V R A Ň A N Y SMALL HYDRO- P O W E R PLANT VRAŇANY O LDŘICH NEUMAYER, PAVEL KASAL Sto let po vybudování vodní cesty do Prahy se první vltavský stupeň dočkal energetického využití. V dubnu 2006 bude dokončena výstavba příjezové MVE u jezu ve Vraňanech, která se svým výkonem cca 3 MW a průměrnou roční výrobou 17 GWh elektrické energie zařadí k největším průtočným vodním elektrárnám v České republice. Její realizace je nemalým příspěvkem ke splnění závěrů směrnice EU č. 77/2001 o zvýšení podílu vy užívání obnovitelných zdrojů energie. One hundred years after the waterway was built to Prague the first stage on the Vltava river finds its utilization. Construction of the 3MW SHPP at the weir Vraňany which by its average yearly generation of 17 GWh of electric energy will rank the largest flow through hydropower plant in the Czech Republic. Its implementation is a substantial contribution to the fulfilment of the EU directives Nr. 77/2001 regarding utilization of exploitation renewable energy. Obr. 1 Vyztužování základové desky Fig. 1 Reinforcing of the foundation slab Součástí dlouhodobých snah o komplexní využití hydroenergetického potenciálu dolního toku Vltavy je i výstavba MVE Vraňany v říčním km 11,500. Vodní dílo Vraňany Hořín sestává z pohyblivého jezu ve Vraňanech, levobřežního plavebního kanálu délky 11,7 km zakončeného dvojicí plavebních komor v Hoříně a dolním plavebním kanálem zaústěným do Labe pod jeho soutokem s Vltavou. VD bylo uvedeno do provozu v roce 1905 jako součást kanalizace Vltavské vodní cesty. Původní hradlový jez byl v roce 1976 až 1986 rekonstruován na pohyblivý klapkový jez o třech nestejně širokých polích. Plavební kanál a plavební komory se dosud výraznější rekonstrukce nedočkaly, kromě plavební uzavírky na začátku kanálu, jejíž rekonstrukce se nyní dokončuje. Při pravém břehu jezu se zachovala malá plavební komora, původní vorová propusť a stávající rybochod. Součástí VD je velín jezu umístěný na pravém břehu vedle vorové propusti vybudovaný v rámci rekonstrukce jezu. Hydroenergetický potenciál VD nebyl doposud využit. V roce 1997 byla zpracována technicko-ekonomická studie, jejímž výsledkem bylo doporučení realizovat nejdříve výstavbu příjezové MVE s hltností Q T = 80 m 3 /s a v další etapě MVE u plavebních komor v Hoříně s hltností Q T = 30 m 3 /s. Po zvážení několika variant uspořádaní příjezové MVE bylo rozhodnuto využít jako přívodní kanál konstrukci původní plavební komory, dnes nevyužívané. Cílem navrhovaného řešení bylo optimální využití hydroenergetického potenciálu při zachování příznivého poměru mezi investičními náklady a množstvím vyrobené elektrické energie. Při návrhu technického řešení byl předpokládán minimální průtok v korytě Vltavy pod jezem MQ = 35 m 3 /s garantovaný Vltavskou kaskádou. Průměrný průtok vody v daném profilu činí Q a = 149 m 3 /s. Horní hladina v jezové zdrži se předpokládá na dnešní kótě 163,90 m n. m. (Balt), poloha spodní hladiny závislá na průtoku bude snížena prohrábkou v délce cca 600 m o mocnosti do 2 m. Práh výtoku z MVE je situován na kótě 157,80 m n. m., dno prohrábky je provedené v podélném sklonu 0,5. Hrubý spád na MVE tedy při průtoku MQ činí 4,7 m, při průtoku odpovídajícím hltnosti turbíny Q T činí 3,8 m. V MVE je osazena jedna přímoproudá Kaplanova turbína v provedení PIT o průměru oběžného kola D = 3350 mm, která má při max. hltnosti Q T = 80 m 3 /s a návrhovém spádu H n = 3,9 m, výkon P T = 2700 kw. Výkon z turbíny je přenášen přes čelní převodovku na synchronní generátor U = 6,3 kv, P G = 3125 kva a dále přes transformátor U = 22/6,3 kv, P = 3500 kva do distribuční sítě 22 kv SČE. Průměrná roční výroba elektrické energie se předpokládá ve výši E = 17 GWh. Vtokový objekt byl vybudován před stávajícím horním ohlavím plavební komory sloužící jako přívodní kanál. Objekt je vybaven převýšeným vtokovým prahem délky asi 20 m, svírajícím s osou MVE úhel 30. Pro usměrnění proudění v oblasti nátoku byla ve vtokovém objektu vybudována dvě usměrňovací železobetonová křídla, jejichž tvar byl určen na základě vyhodnocení numerického 2D modelu turbulentního proudění. Na vtokový práh navazuje dno ve tvaru zborcené přímkové plochy pokračující ve stávajícím dnu komory. Obr. 2 Betonáž bočních stěn spodní stavby Fig. 2 Concreting of the sidewalls of the substructure 14 B ETON TECHNOLOGIE KONSTRUKCE SANACE 2/2006

Obr. 3 Bednící díl savky Fig. 3 Formwork component of the draft tube Přívodní kanál využívá konstrukci stávající plavební komory o šířce 8 m a délce asi 80 m s kótou dna 159,40 m n. m. Součástí úprav objektu bylo zabetonování vrátňových výklenků, horních obtoků, pročištění a zabetonování dna komory, vyspárování stávajícího kamenného obkladu a doplnění kamenných kvádrů na plato objektu tak, aby byl v maximální míře zachován charakter stavby staré téměř jedno století. Plato kanálu je umístěno 0,45 m nad provozní hladinou. Vtok do MVE tvoří samostatný dilatační blok sloužící k hydraulicky pozvolnému přechodu z profilu přívodního kanálu do profilu česlí. Vtok navazuje na stávající jezovou chodbu, konstrukci stávající plavební komory a břehový pilíř jezu. Je proveden jako vodotěsný a dimenzován na stav úplného vypuštění v případě zahrazení pomocí hradel situovaných v profilu jezové chodby. Levá stěna vtoku je na straně podje zí opatřena bezpečnostním přelivem dél ky 11 m s přelivnou hranou na kótě 164,10 m n. m. Přeliv slouží ke snížení rázových vln v přívodním kanále v případě náhlého odstavení turbíny. Stěny vto ku jsou stejně jako plato kolem horní stavby MVE umístěny 1,4 m nad provozní hladinou. Dno vtoku je provedeno ve sklonu 1:3, stěny jsou svislé a tvoří se dnem polorámovou konstrukci. Tloušťka dna i stěn činí ve spodní části 1,5 m a v horní 1 m. Vtok má celkovou délku 24 m a světlou šířku 8 m. Spodní stavba navazující na objekt vtoku těsněnou dilatační spárou, slou- Obr. 5 Savka po odbednění Fig. 5 Draft tube after the formwork was removed Obr. 4 Bednění horní části savky Fig. 4 Formwork of the superstructure of the draft tube B ETON TECHNOLOGIE KONSTRUKCE SANACE 2/2006 15

Obr. 6 Podélný řez osou turbíny - detail Fig. 6 Longitudinal section through the turbine axis - detail ží k umístění přímoproudé turbíny. Šířka spodní stavby činí asi 12,3 m, délka 40,7 m a výška od nejhlubšího bodu základové spáry nacházející se na kótě 150,3 m n. m. úctyhodných 15 m. Uspořádání spodní stavby je plně přizpůsobeno použitému technologickému zařízení. Objekt sestávající z jednoho dilatačního bloku tvoří krabicová vodotěsná konstrukce vzdorující účinkům vztlaku i při zahrazeném vtoku a výtoku za savky turbíny a úplně vyčerpaném hydraulickém obvodu, a to i při průtoku Q 100, jejíž hladina sahá více než 2 m nad úroveň Obr. 7 Příčný řez osou oběžného kola Fig. 7 Cross section through the runner axis plata tvořeného stropem spodní stavby MVE. Návodní stěna spodní stavby MVE je provedena ve sklonu 72 a navazuje na profil jemných česlí. Pro stírání shrabků z česlí je použit automatický pojízdný hydraulicky ovládaný čistící stroj dopravující shrabky do mobilního kontejneru nebo splachovacího žlabu. Spodní stavba je umístěna pod úrovní zvýšeného okolního terénu. Základová spára je zalomená a v celé ploše, stejně jako u objektu vtoku a výtokového objektu, leží na skalním podloží tvořeném křídovými slínovci. Ve spodní stavbě MVE se nachází dvě podlaží. Ve 2. PP je umístěna jímka prosáklé vody, sorbační odlučovač ropných látek, jímka uzávěrů vyčerpání hydraulického obvodu a příslušenství turbíny. Jímka pro vyčerpání hydraulického ob vodu je od prostoru turbíny oddělena a je přístupná pomocí šachty z plata nad rozvodnami. V této jímce jsou umístěna dvě ponorná čerpadla se společným výtlakem vyústěným do nábřežní stěny výtokového objektu. Ve spodní stavbě je dále umístěn vtok turbíny s drážkami pro provizorní hrazení od horní vody a savka turbíny s obdobnými drážkami ze strany dolní vody. Dále je zde umístěn ocelový PIT turbíny, ocelová kuželová část vtoku a savky, které jsou součástí technologické dodávky. Zbývající části vtoku a savky obsahující přechody ze čtvercového na kruhový profil byly provedeny jako železobetonové. Provedení obou částí bylo velmi náročné na přesnost a pevnost bednění. Drážky pro provizorní hrazení vtoku a výtoku jsou na úrovni plata kryty pojízdnými ocelovými poklopy. Součástí hrazení savky je i prostor pro skládku ocelových hradících tabulí. PIT turbiny sloužící pro umístění převodovky a generátoru je ze strany strojovny otevřen na úrovni 1. PP. Na stejné úrovni je umístěn i třídílný demontovatelný ocelový poklop nad turbínou opatřený dlažbou. Na úrovni 1. PP se v prostoru nad vtokem nachází strojovna vzduchotechniky a v prostoru nad savkou turbíny prostory elektročásti, tj. trafokobka pro trafo T1 6,3/22 kv, rozvodna vn 6,3 a 22 kv s trafem vlastní spotřeby T2 0,4/22 kv, rozvodna nn 0,4 kv s malým velínem a sklad. Prostor všech podlaží v MVE je přístupný po centrálním dvouramenném schodišti o světlé šířce 1,2 m. Schodišťová ramena jsou železobetonové prefabrikáty a podesty schodiště jsou monolitické s dodatečným napojením do již hotových železobetonových stěn pomocí systému stabox. Na podesty i ramena byla dodatečně položena dlažba. Tloušťka dna spodní stavby je větší než 1 m, vnější stěny v dolní části mají tloušťku 1 a 0,8 m, v horní části 0,6 m. Vodotěsný strop nad rozvodnami a místností vzduchotechniky má tloušťku 0,5 m. Horní stavba MVE navazuje bezprostředně na spodní stavbu pouze v prostoru strojovny a schodišťového prostoru. I ona je vzhledem k možnosti zatopení Q 100 provedena až po úroveň kóty 167,4 m n. m. jako vodotěsná. Veškeré okenní parapety, vstupní dveře a kabelová smyčka pro vyvedení výkonu jsou umístěny nad touto úrovní. Tloušťka vodotěsných obvodových stěn je 0,5 m. Přístup ke vstupním dveřím do 16 B ETON TECHNOLOGIE KONSTRUKCE SANACE 2/2006

MVE je umožněn na říční straně po venkovním železobetonovém monolitickém schodišti vetknutém do dříku schodišťového prostoru, který vystupuje nad terén a je vhodně architektonicky zakomponován k budově strojovny. Pro dopravu menších dílů je v nábřežní stěně strojovny zřízena transportní plošina s přímým vstupem přes ocelové tlakové dveře. V horní stavbě je umístěna i jeřábová dráha na průběžných konzolových nosnících s kolejnicemi pro mostový jeřáb o nosnosti 25/3 t. Obezděné přívody a odvody chladícího vzduchu ve strojovně jsou vyvedené na stranu řeky a břehu. Vnitřní dveře a vrata jsou plechové, vstupní dveře a okna jsou hliníkové se zasklením dvojsklem. Veškeré podlahy jsou dlážděné. V 1. a 2. PP je u obvodových zdí zřízen odvodňovací žlábek svedený do jímky prosáklé vody. Kabelové kanály v podlaze jsou kryté ocelovým plechem. Prostory rozvoden jsou vybaveny zavěšenými podhledy. Povrchy stěn vnitřních prostor kromě strojovny, kde je keramický obklad do výše dveří, jsou z pohledového betonu s nátěrem bílé barvy. Vnější povrchy stěn, též z pohledového betonu, jsou opatřeny fasádním nátěrem dle architektonického návrhu. Střechu nad strojovnou tvoří dva štítové železobetonové zakřivené nosníky a dva mezilehlé lepené dřevěné nosníky, na které jsou položeny sendvičové panely kryté deskami ze skruženého trapézového plechu. Pro případnou demontáž dílů technologie slouží montážní otvor krytý snímatelným dílem střechy, o světlém rozměru 3,6 x 6,5 m. Střecha nad schodišťovým prostorem je železobetonová se střešním světlíkem. Výtokový objekt slouží pro odvedení vody od výtoku ze savky turbíny do prostoru prohloubeného koryta řeky v podjezí. Objekt tvoří samostatný dilatační blok oddělený od spodní stavby MVE netěsněnou dilatační spárou a slouží k hydraulicky pozvolném přechodu z obdélníkového profilu výtoku ze savky šířky 6,7 m do profilu půdorysně šikmo skloněného výtokového prahu (45 ) šířky 17,9 m. Objekt má celkovou délku 26,15 m. Dno objektu má tvar přímkové zborcené plochy. Nábřežní stěna s korunou na kótě 165,2 a 162,9 s pozvolným přechodem 1:3 a dělící pilíř s kótou koruny 162,9 m n. m. tvoří se dnem polorámo- Obr. 8 Vtokový objekt s usměrňujícími křídly Fig. 8 Inlet structure with guide wings vou konstrukci. Nepředpokládá se, že by objekt byl na výtokovém prahu provizorně zahrazen a vyčerpán, takže není navržen tak, aby odolával účinku vztlaku. Dno objektu tloušťky 1 m se u nábřežní zdi zvětšuje na 1,5 m. Nábřežní zeď má ve spodní části tloušťku 1,5 m a v horní 1 m. Za jejím rubem je proveden drén DN 150 vyústěný do prostoru výtoku. Dělící pilíř mezi výtokem ze savky a podjezím se půdorysně zužuje z tloušťky 2,15 m na 1 m a je opatřen polokruhovým zhlavím. Jeho základová spára navazuje na základovou spáru desky dna vývaru. Rybochod byl nutnou součástí realizace MVE Vraňany, neboť stávající rybochod byl při dostavbě MVE zrušen. Rybochod je umístěn na levé straně vedle nově vybudované MVE, v horní části nad stávajícím pravobřežním jezovým pilířem a dále podél dělící zdi v celkové délce 80 m. Rybochod je navržen ve smyslu požadavků technické normy TNV 75 2321 Rybí přechody pro lososovité ryby. Je řešen jako železobetonový obdélníkový žlab s železobetonovými přepážkami se štěrbinami tvořícími jednotlivé nádržky. Podélný sklon rybího přechodu je 10 %. Vnitřní šířka žlabu je 1,5 m a hloubka vody je min. 0,9 m. Rozdíl výškové úrovně jednotlivých přepážek a současně rozdíl hladin v nádržkách činí 0,3 m. Délka nádržek je 3 m. Přibližně ve třetinách délky rybochodu jsou umístěny dvě odpočívací nádržky délky 12 m. Ve dně žlabu je uložen štěrkový substrát tloušťky 0,2 m. Předpokládá se průtočné množství Q R = 0,5 m 3 s -1. Vstup do rybího přechodu je umístěn u konce dělícího pilíře výtokového objektu. Výstup z něj je situován na začátku stávajícího jezového pilíře 5 m před osou jezu. Prostor pro výstup byl vytvořen vybouráním žlabu v levé zdi plavební komory. Vstup i výstup je opatřen drážkami pro možnost osazení provizorního hrazení. Přístup k rybochodu je možný samostatně přes lávku umístěnou nad přívodním kanálem MVE. Rybochod je stejně jako ostatní konstrukce proveden z vodostavebného železo betonu. B ETON TECHNOLOGIE KONSTRUKCE SANACE 2/2006 17

Obr. 9 Vtok po odbednění Fig. 9 Inlet after the formwork was removed Obr. 10 Vyztužování horní části bloku vtoku k uváděcímu kolu Fig. 10 Reinforcing of the upper part of the inlet to guide wheel Stavba byla realizována pod ochrannou jímek ze štětovnic Larsen Illn. Ze strany horní vody byla použita dvojitá nasazená částečně zaberaněná jímka šířky 5 m s výplní štěrkopískovým materiálem. Štětové stěny byly vzájemně staženy ocelovými táhly. Jímka navazovala na stávající dělící zeď vorové propusti a plavební komory. Ze strany dolní vody byla použita obdobně provedená jímka šířky 5,5 m. Jímka navazovala na stávající dělící pilíř pod jezem a na dělící zeď vorové propusti, která byla zahrazena sypanou hrázkovou jímkou. Na stávajícím dělícím pilíři pod jezem byla zřízena nasazená jímka provedena ze zakotvených ocelových nosníků HEB 120 a zasunutých dřevěných hradidel. Po dokončení spodní jímky byla vedle dělícího pilíře a podél zbytku staré dělící zdi ze strany plavební komory zřízena kotvená pilotová stěna se statickou a těsnící funkcí. Stěna byla provedena z osamělých železobetonových pilot o průměru 450 mm vrtaných s roztečí 900 mm. Jejich hloubka v rozsahu spodní stavby MVE činí 12 m a snižuje se v oblasti vtoku a výtoku z MVE. Piloty byly realizovány z betonu C 20/25 s nosnou výztuží z oceli 10 505(R). Stěna má celkovou délku 72 m a u dilatační spáry mezi výtokem a spodní stavbou MVE byla půdorysně zalomena. Stěna je kotvena na dvou a třech kotevních úrovních dočasnými přepjatými pramencovými kotvami o rozteči 1,8 m. Délka kotev činí v jednotlivých úrovních 9, 10 a 11 m. Injektovaný kořen má délku 4 m. Síly z kotev se do pilot přenáší pomocí kotevních převázek ze štětovnic Illn opřených do bezešvých trubek o průměru 377/9 mm osazených v armokoších jednotlivých pilot. Povrch svislé skalní stěny mezi jednotlivými pilotami vzniklý po odtěžení stavební jámy byl opatřen zpevněním vrstvou stříkaného betonu C 16/20 tloušťky 100 až 150 mm vyztuženého ocelovou svařovanou sítí KARI. Prostor pod vrstvou betonu byl odvodněn svislými drenážními flexibilními trubkami z PVC. Voda z drénů byla stahována do stavební jámy a odtud čerpána ze soustavy odvodňovacích studní. Podzemní stěna zůstala trvalou součástí konstrukce spodní stavby MVE, vtoku a výtokového objektu. Štětové stěny jímek byly po dokončení stavby včetně výplní odstraněny. Ze strany břehu byly výkopy pro MVE prováděny v otevřené svahové stavební jámě. Z tohoto důvodu byla zbourána levá dělící zeď vorové propusti v délce asi 110 m. Svahy jámy byly zpevněny ve formě hřebíkového svahu. Svah byl opatřen stříkaným betonem C 16/20 tloušťky 120 až 150 mm s výztuží svařovanou sítí KARI při obou površích. Stříkaný beton byl kotven pomocí svorníků z oceli průměru R16 osazovaných vrtů průměru 90 mm v rastru 2 x 2 m. Délka svorníků činila v horní části 4 m a v dolní 5 m. Jednotlivé díly strojní části technologie byly osazovány do zálivek kromě vtokových kusů turbíny a savky, které byly osazeny do primárního betonu. Po dobudování stavby MVE byla provedena finální montáž strojních částí a elektročástí. Během realizace stavby nedošlo k zatopení stavební jámy. V březnu roku 2005 Obr. 11 Horní stavba strojovny Fig. 11 Superstructure of the machine hall 18 B ETON TECHNOLOGIE KONSTRUKCE SANACE 2/2006

bylo možno hovořit o štěstí spodní voda dosahovala asi 0,2 m pod korunu dolní jímky. P ROVÁDĚNÍ ŽELEZOBETONOVÝCH KONSTRUKCÍ Železobetonové konstrukce MVE jsou z vodostavebního betonu s požadavkem maximální hloubky průsaku 80 mm. Konstrukce, které jsou trvale pod hladinou vody, jsou z betonu pevnostní třídy C 20/25. Pro konstrukce v zóně kolísání hladiny a nad ní byl použit beton pevnostní třídy C 30/37, u kterého byla navíc požadována mrazuvzdornost T50 dle ČSN 73 1322. Veškeré vlastnosti ztvrdlého betonu byly hodnoceny po 90 dnech. Použité druhy betonů splňují vlastnosti betonu B20 T50 HV8 požadovaného v původní zadávací dokumentaci. Celkem bylo uloženo přes 6 000 m 3 betonu. K objemově největším objektům, co do spotřeby betonu, patří spodní a horní stavba elektrárny a dále vtokový a výtokový objekt. Jedna z nejnáročnějších částí stavby je savka přímo navazující na turbínu. Její bednění i betonování bylo složité, neboť průřez se zde postupně mění z kruhu na obdélník. Dodržení přesných rozměrů této části konstrukce výrazně ovlivňuje účinnost celé elektrárny. Délka bedněné části savky byla cca 12,5 m. Konstrukce byla betonována ve dvou záběrech, nejprve spodní část s vodorovnou pracovní spárou v polovině výšky a po montáži bednění a výztuže horní části byla dobetonována. Pro betonáž první části byl použit s ohledem na kvalitní zabetonování pod nasazeným bedněním samozhutňující beton C 20/25 SCC. Proti vztlakové síle, která vznikla při betonáži, bylo bednění spodní části přikotveno k základovým konstrukcím pomocí závitových tyčí. Atypické bednění bylo navrženo na základě podrobného statického výpočtu. Byly zvažovány dvě varianty konstrukce bednění. V první bylo navrženo klasické dřevěné bednění s nosnou částí tvořenou ramenáty z fošen o tloušťce 40 mm. Plášť bednění by byl zdvojený z prken o tloušťce 25 mm. Druhá varianta využívala systémové bednící prvky. Základní nosný systém tvoří prstence z ocelových typizovaných prvků pro kruhové bednění a příhradové nosníky, které zajišťují podélné ztužení ocelových prstenců. Na tuto konstrukci byly osazeny ramenáty z překližky. Plášť byl tvořen obdobně jako u první varianty z prken a v rovných plochách byla použita překližka. Při této variantě postačovalo vyrobit bednění pouze na polovinu savky a po betonáži první části mohlo být bednění demontováno a využito i pro betonáž horní části. To byla nesporná výhoda této varianty. Pro realizaci byla vybrána druhá varianta. Protože se vesměs jednalo o vodotěsné a z velké části také o masivní konstrukce, musela být zvláštní pozornost věnována ošetřování betonu po uložení. Povrch betonu byl po dokončení úpravy betonu zakryt PE fólií nebo plachtou. Konstrukce o tloušťce větší než 0,7 m byly navíc zatepleny rohožemi s polystyrénem. Toto opatření omezilo odpařování vody z betonu a snížilo namáhání konstrukce od rozdílu vnitřní a povrchové teploty betonu, a tím se potlačil vznik a rozvoj trhlin vznikajících v čerstvém i v zatvrdlém betonu. Celá stavba je z hlediska vodotěsnosti řešena jako bílá vana. Všechny pracovní spáry jsou zajištěny těsnícími pásy z PVC. Ve složitých detailech byl ještě do pracovních spár vložen bentonitový expanzní profil, případně byla spára osazena injektážím systémem. K zajištění vodotěsnosti míst po spínání bednění byl použit systém s vodní zábranou uprostřed spínání. Otvor po spínání byl navíc uzavřen v líci konstrukce těsnícím kónusem. Pro výztuž železobetonových konstrukcí byla použita ocel 10 505 (R) a výztužné sítě KARI. Základní údaje o stavbě Investor Povodí Vltavy, státní podnik Dodavatel stavební části Metrostav, a. s., divize 6 Dodavatel technologické části Alstom Power Hydro Generální projektant AQUATIS, a. s. Celkové náklady 220 mil. Kč Doba realizace září 2004 až duben 2006 Ing. Oldřich Neumayer, CSc. AQUATIS, a. s. Botanická 56, Brno tel.: 541 554 256, fax.: 541 211 665 e-mail: neumayer@aquatis.cz Ing. Pavel Kasal specialista pro železobetonové konstrukce Metrostav, a. s., divize 6 Bystrá 2243, Praha 9 tel.: 266 011 60, fax: 266 011 601 e-mail: kasal@metrostav.cz Náročné přísady pro náročný transportní beton! Jako středně velký výrobce betonářské chemie, barev a dávkovacích zařízení nabízíme již 35 let oprávněně znalosti o betonu. Naše služby zahrnují bezplatné návrhy optimalizace receptur, přísad a výrobních procesů. Obracejte se na nás! Člen skupiny podniků Ha-Be K Panelárnĕ 172 CZ-Karlovy Vary-Otovice 362 32 tel./fax +420 35 3 5610 83 mobil: +420 602 64 73 80 B ETON TECHNOLOGIE KONSTRUKCE SANACE 2/2006 e-mail: petr.gulevic@cmail.cz 19 Betonářská chemie Zkušebna betonů (Laboratoř) Barvy do betonu www.ha-be.com Servisní služby