SLAVKOVSK LES CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr PLZE SKO A KARLOVARSKO
PlzeÀsko a Karlovarsko CHKO SLAVKOVSK LES Pohled z DraÏovského vrchu na neovulkanick Uheln vrch (772,7 m n. m.). Na pfiedcházející stranû: Pohled z Chlumeckého kopce na nové Kounice, Rybniãnou a Javornou. Chránûná krajinná oblast zaujímá celé území Slavkovského lesa a vût inu Tepelské vrchoviny, na v chodû okrajovû zasahuje do Doupovsk ch hor, severozápadní cíp leïí jiï v Sokolovské a Chebské pánvi a koneãnû západní okraj tvofií âeskoleská pahorkatina. Území lze pfiibliïnû ohraniãit spojnicí mûst Karlovy Vary Mariánské Láznû Kyn perk nad Ohfií Karlovy Vary. LeÏí v nadmofisk ch v kách od 395,9 do 982,7 metrû. Chránûná krajinná oblast byla zfiízena v nosem ministerstva kultury âsr ze dne 3. kvûtna 974. Celá oblast o v mûfie 606 km 2 se rozprostírá na území okresû Karlovy Vary, Sokolov, Cheb a Tachov. Nejsevernûj í bod oblasti (50 4 30 s..; 2 55 36 v. d.) leïí na kfii- Ïovatce silnic, km v chodoseverov chodnû od obce Sedleãko. NejjiÏnûj í bod (49 53 34 s..; 2 46 06 v. d.) se nachází na kfiiïovatce ulic v obci V kov. Nejzápadnûj í bod (50 02 23 s..; 2 3 56 v. d.) nalezneme v lese v zákrutu lesní silniãky, km západnû od Manského dvora. Nejv chodnûj í bod (50 3 44 s..; 2 58 53 v. d.) leïí v zákrutu silnice km jihov chodnû od emnické skály (644,5 m n. m.). DÛvodem ke zfiízení chránûné krajinné oblasti byl, na rozdíl od vût iny podobn ch horsk ch a vrchovinn ch oblastí, zájem na ochranû pfiírodního zázemí nejv znamnûj ích lázní Karlov ch VarÛ, Mariánsk ch Lázní a Franti kov ch Lázní. Pfiedmûtem ochrany je pfiírodní území, ve kterém jsou koncentrovány ãetné pfiírodní léãivé zdroje prameny minerálních vod, v rony plynného oxidu uhliãitého a léãivé peloidy, zde zastoupené loïisky ra eliny. Úspûch aplikace tûchto balneoterapeutick ch prostfiedkû je umocàován také klimatem a pobytem v krajinném prostfiedí v jimeãné estetické hodnoty. Proto jsou lázeàské lesy, parky a celá krajina se svou urbanizací souãástí komplexu, 498 CHKO SL 2
CHKO Slavkovsk les ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ A PAMÁTNÉ STROMY o kter je nutno peãovat z hlediska ochrany zázemí lázní. Hranice CHKO byly v dobû jejího vzniku stanoveny kompromisem mezi návrhy ochrany pfiírody, zájmy o tûïbu uhlí v Sokolovské a Chebské pánvi, vojensk mi zájmy a snahou vést hranice po zfieteln ch liniích. V tomto pojetí tedy nemohlo b t dosaïeno ochrany celého zázemí pfiírodních léãiv ch zdrojû. Problematizována blízk mi prûmyslov mi zónami, v e prostupujícím dopravním ruchem a rûznorod mi komerãními zájmy. Území leïí na rozhraní bohemika (na jihu a jihov chodû) a saxothuringika (na severu a severozápadû). Rozhraní mezi tûmito velk mi bloky tvofií litomûfiick hlubinn zlom, kter se v prostoru Slavkovského lesa nofií pod krystalinické komplexy, nicménû jeho prûbûh je vyznaãen nápadn m, asi 5 km dlouh m pruhem serpentinitû v ose mariánskolázeàského bazického komplexu. CHKO SL 3 499
PlzeÀsko a Karlovarsko Charakteristická krajina Slavkovského lesa u DraÏova. K velk m regionálnû geologick m jednotkám patfií krystalinické komplexy, zejména slavkovské krystalinikum v severní ãásti CHKO, tepelské krystalinikum podél jejího jihov chodního okraje a mariánskolázeàsk bazick komplex, nejvût í krystalinické tûleso Slavkovského lesa. Pfii severním okraji území vystupují na povrch velká granitová tûlesa variského stáfií, na v chodû biotitické granity karlovarského plutonu a pfii severozápadním okraji autometamorfované Ïuly. Îuly star í, tzv. horské, jsou stfiednû zrnité aï hrubozrnné biotitické porfyrické granity. Mlad í granity, tzv. kru nohorské Ïuly, pronikají horninami slavkovského krystalinika. Nejroz ífienûj í jsou v okolí Horního Slavkova, kde vrcholové ãásti Ïulov ch dómû podlehly greisenizaci, jeï do nich vnesla minerály cínu, wolframu a uranu. LoÏiska byla tûïena ãetn mi dûlními díly v okolí Horního Slavkova a Krásna. Plá È Ïulov ch masivû tvofií metamorfity slavkovského krystalinika, svory aï pararuly s polohami erlánû a kvarcitû. LeÏí zde také tûlesa ortorul. Úzk pruh hornin pfii jiïním okraji slavkovského krystalinika, zabíhající aï ke Kladské, tvofií slabû metamorfované pelity (fylity, svory) spodnopaleozoického stáfií. MariánskolázeÀsk bazick komplex je tvofien rûzn mi typy metamorfovan ch bazick ch a ultrabazick ch hornin, pûvodnû pfiedev ím tholeiitick ch ãediãû. Kromû pfievládajících amfibolitû rûzného typu (hrubozrnn ch amfibolitû, granátick ch a pyroxenick ch amfibolitû, usmûrnûn ch i s patrnou foliací), jsou pfiítomna men í tûlesa gaber, amfibolitov ch dioritû a eklogitû. Komplex je pfiirovnáván k ofiolitov m tûlesûm a je reliktem oceánské zemské kûry spodnopaleozoického stáfií. Tepelské krystalinikum je na chránûném území pfiítomno jen podél jihov chodního okraje. Je tvofieno svory a biotitick mi pararulami, mnohde s polohami migmatitû. Metamorfóza postihla pûvodní pelitické sedimenty svrchního proterozoika, neboè k jihov chodu její intenzita klesá. Krystalinick mi komplexy proráïejí tûlesa bazick ch hornin (nefelenitû, bazanitû) tfietihorního stáfií, geneticky související s vulkanismem v chodnû leïících Doupovsk ch hor. Tvofií v razné vrcholy, napfi. Podhorní vrch (847,2 m n. m.) u Mariánsk ch Lázní, 500 CHKO SL 4
CHKO Slavkovsk les KRAJINN POKRYV Uheln vrch (772,7 m n. m.), Kupu u Beãova (695 m n. m.) aj. Tfietihorní usazeniny Sokolovské a Chebské pánve, kfiemenné pískovce a jílovce fiíãního ajezernû-fiíãního pûvodu, zasahují do CHKO Slavkovsk les velmi omezenû, pouze podél jeho severního okraje. V mlad ích tfietihorách zaloïená vulkanická aktivita území doznívá zv - en m tepeln m tokem a pfiedev ím postvulkanick mi exhalacemi oxidu uhliãitého. Tyto faktory spolu s jin mi (napfi. s v vojem tektonick ch poruch zemské kûry) podmiàují v voj karlovarské zfiídelní struktury a vznik velkého mnoïství v ronû studen ch kyselek a plynného CO 2 v irokém okolí Mariánsk ch Lázní. Zvlá tû atraktivní jsou v rony oxidu uhliãitého v podobû such ch nebo zaplavovan ch mofet. Ukázky tûchto jevû jsou chránûny pfiedev ím v Tepelské vrchovinû, mj. v PP SirÀák a PP Milhostovské mofety, severnûji v PR Mokfiady pod Vlãkem. Pfiírodní oxid uhliãit pro balneologické a plnírenské pouïití je separován z termy v Karlov ch Varech. V oblasti mariánskolázeàské zfiídelní struktury probíhá geomorfologická hranice mezi Slavkovsk m lesem a Te- CHKO SL 5 50
PlzeÀsko a Karlovarsko Panorama Beãova nad Teplou. pelskou vrchovinou. Táhne se od severního okraje Mariánsk ch Lázní k Bochovu a ikmo protíná území CHKO Slavkovsk les. Slavkovsk les je podél jihozápadního okraje omezen geomorfologicky nápadn m mariánskolázeàsk m zlomen, podél severního okraje tvofií systém mlad ch zlomû rozhraní mezi krystalinick mi komplexy a tfietihorní pánevní v plní Sokolovské a Chebské pánve. Mladé tektonické pohyby v nedaleké Chebské pánvi a nejmlad í projevy vulkanismu na na em území se ve Slavkovském lese projevují ãetn mi v rony minerálních vod a oxidu uhliãitého. K nejznámûj ím patfií termální zfiídlo a prameny v Karlov ch Varech a minerální prameny v Mariánsk ch Lázních a jejich okolí. Slavkovsk les je zbytkem starého zarovnaného povrchu (holoroviny), tektonikou rozlámaného do rûzn ch úrovní. Jeho existenci dokumentují zbytky, zachované na rozvodních plo inách nad hluboko zafiíznut mi, tektonicky podmínûn mi údolími tokû Slavkovského lesa. Vrchovinn, kern georeliéf Slavkovského lesa pfiechází na jihozápadû v ploché Lysinské hornatinû do sv ch nejvy ích poloh horami Lesn m (982,5 m n. m.) a Lysinou (98,6 m n. m.). Lesn, Lysina, Ovãák (898,2 m n. m.) a KruÏn (863, m n. m.) vystupují na hranû vysokého, pfiíkrého zlomového svahu na mariánskolázeàském zlomu na jihozápadní hranici Slavkovského lesa nad sníïeninou Tachovské brázdy. Podobnû pfiíkfie svaïité zlomové ohraniãení Slavkovského lesa je pfii severozápadní hranici CHKO nad Chebskou a Sokolovskou pánví. Jednotícími geomorfologick mi znaky Slavkovského lesa jsou ãetné tvary zvûtrávání a odnosu Ïul, izolované skály, kryogenní tvary z pleistocénu, napfi. mrazové sruby a kryoplanaãní terasy roztrou ené po celém území Slavkovského lesa. V nejvy ích polohách holoroviny se setkáváme s vrchovi tními ra elini ti. Na zlomech a poruchov ch liniích Slavkovského lesa vyvûrají studené minerální prameny, z nichï mnohé byly v první polovinû 20. století vyuïívány jako léãebné. 502 CHKO SL 6
CHKO Slavkovsk les Navzdory jednotícímu charakteru kerné vrchoviny je geomorfologick celek Slavkovského lesa rozdûlován na tfii podcelky. V západní ãásti Slavkovského lesa je to ãlenitá KynÏvartská vrchovina s vnitfiní kernou stavbou na pestrém podloïí rul, svorû, fylitû, kvarcitû, erlánû a granitoidû. Sv m okrskem Lysinskou hornatinou dosahuje nejvy ích poloh Slavkovského lesa. Strmé jihozápadní zlomové svahy Lysinské hornatiny s ãetn mi balvany a sutûmi jsou rozãlenûny údolími potokû a fiíãek. Severní ãást KynÏvartské vrchoviny vyplàuje okrsek ãlenité Arnoltovské vrchoviny na krystaliniku arzberské série a granitoidech karlovarského plutonu. Stfied a sever Slavkovského lesa, Hornoslavkovská vrchovina, je budován metamorfity mariánskolázeàského metabazitového komplexu, granitoidy karlovarského plutonu a izolovan mi relikty neovulkanitû a terciérních sedimentû. Nejvy ích poloh dosahuje Hornoslavkovská vrchovina ve svém stfiedním okrsku Krásenské vrchovinû vrchy Vlãí kámen (882,9 m n. m.) a Chrudim (838,0 m n. m.). Krásenskou vrchovinu tvofií iroké hfibety a zvlá È rozsáhlé zbytky holoroviny. V severní ãásti je Hornoslavkovská vrchovina zastoupena ãlenitou Loketskou vrchovinou spadající v razn m zlomov m svahem do Sokolovské pánve. Je tvofiena hlavnû granitoidy karlovarského plutonu a neovulkanity. Nejvy í polohy dostupuje znûlcovou Andûlskou Horou (76,8 m n. m.). Severov chod Slavkovského lesa vyplàuje ãlenit podcelek Beãovská vrchovina, leïící na pestrém podloïí amfibolitû mariánskolázeàského komplexu, granitoidech karlovarského plutonu a reliktech neovulkanitû a terciérních sedimentû. Nejvy ích poloh dosahuje ve vr ích HÛrka (87, m n. m.), Chloumeck kopec (787,0 m n. m.) a Mirotick vrch (792,3 m n. m. mimo hranice CHKO), vesmûs na neovulkanitech s ãetn mi periglaciálními tvary. PfieváÏná ãást území CHKO Slavkovsk les leïí podle Quitta, E. (97) v mírnû teplé klimatické oblasti, která je zde charakterizovaná krátk m, mírnû chladn m a mírnû such m létem a normálnû dlouhou zimou s normálním trváním snûhové pokr vky. Del í léto a teplej í zima je v údolí Ohfie mezi mûsty Karlovy Vary a Slavkov. Nejvy í polohy Slavkovského lesa pfiibliïnû nad 750 800 m n. m. se nacházejí v chladné klimatické oblasti, která se zde projevuje pfiedev ím del í zimou s relativnû dlouh m trváním snûhové pokr vky a vlhk m létem. PrÛmûrné roãní teploty vzduchu kolísají podle nadmofiské v ky mezi 6,5 a 5 C, nejchladnûj í je oblast Lysiny (98,6 m n. m.) a Lesného (982,5 m n. m.). PrÛmûrné teploty vzduchu nejteplej ího mûsíce ãervence se pohybují v závislosti na nadmofiské v ce od 6 do 4 C, prûmûrná lednová teplota kolísá mezi 3 aï 5 C. Nejvíce svlaïovanou ãástí Slavkovského lesa je Lysinská hornatina (Lysina-Lesn ) s dlouhodob m prûmûrn m roãním úhrnem sráïek aï 900 mm. PrÛmûrné roãní sráïkové úhrny jsou na vût inû území CHKO v rozmezí 600 800 mm. V roãním chodu sráïek mají v prûmûru nejvy í úhrn letní mûsíce, kdy napr í v prûmûru 60 80 mm. NejniÏ í mûsíãní sráïkové úhrny b vají nejãastûji mûfieny v období od záfií do listopadu a v únoru a bfieznu (30 50 mm). Absolutní maxima teploty vzduchu byla namûfiena v rozmezí 32 36 C, minimální teploty poklesly na 27 C. Poãet mrazov ch dnû kolísá v prûmûru Mofeta v zimû. CHKO SL 7 503
PlzeÀsko a Karlovarsko Jarní ledy na fiece Teplé obru- ují i bfiehovou vegetaci. mezi 20 50 za rok, poãet letních dnû mezi 20 aï 40. Maxima snûhové pokr vky se vyskytují v souvislosti s návûtfiím v oblasti Lysinské hornatiny (Lysina-Lesn ). Maximální v ky snûhu ve stfiedních polohách byly namûfieny v rozmezí 30 70 cm, v nejvy ích partiích dosahují aï 00 cm. Na území Slavkovského lesa pfievládá jihozápadní, ve v chodní ãásti západní smûr vûtru, v okolí Mariánsk ch Lázní je v znamn severozápadní smûr. Vlivem ãlenitého georeliéfu dochází na odkryt ch plo inách holoroviny v nadmofisk ch v kách 650 750 m k místnímu zesílení vûtru. âetnost inverzí a mlh není pfiíli vysoká; ãastûj í je na okrajích Slavkovského lesa v polohách pod 600 m n. m. Vût ina území CHKO nad 700 m n. m. má relativnû velmi ãisté ovzdu í. Území CHKO hydrologicky náleïí z vût í ãásti do povodí Ohfie, ãásteãnû do povodí MÏe a Stfiely. Hlavním tokem, kter odvádí vody ze stfiední ãásti území CHKO, je Teplá. eka pramení v oblasti mokfiadû ve v ce 784 m n. m. severov chodnû od Mariánsk ch Lázní. Nejprve teãe zarovnan m povrchem holoroviny. Pfied staletími zde vytvofiená rybniãní soustava slouïí dosud. Podhora byla upravena na vodárenskou nádrï, Betlém (29 ha) a Star rybník (5 ha) jsou vyuïívány k rekreaci a chovu ryb. Dále se fieãi tû Teplé stáãí k severu a postupnû se zahlubuje. Zleva pfiibírá vodn Pramensk potok s Mnichovsk m potokem a Dolsk potok se Zlat m potokem. Pravostrann mi pfiítoky jsou Otroãínsk (Debrn ) potok a Beãovsk (Tfiíslov ) potok. Posledním vût ím pfiítokem Teplé je Lomnick potok s DraÏovsk m potokem, kter ústí do údolní nádrïe Stanovice. Na dolním toku Teplé byla ve 30. letech 20. století vybudována pfiehradní nádrï Bfiezová, slouïící doposud jako retenãní nádrï pro ochranu pfied velk mi vodami. Ohfie, hlavní tok CHKO, vtéká do území v severní ãásti krátk m prûlomov m úsekem mezi Loktem adoubím. Západní a severozápadní ãást území je odvodàována do Ohfie Lipoltovsk m potokem s pfiítokem Podlesk m potokem, Velkou Libavou s pfiítokem Malou Libavou, Lobezsk m potokem a Dlouhou stokou s pfiítoky âist potok a Stfiíbrn potok. Na Velké Libavû byla v 60. letech 20. století vybudována vodárenská nádrï. JiÏní ãást území je odvodàována Kosím (Kosov m) potokem s pfiítoky Ú ovick m a Jilmov m potokem. Na Kamenném potoce, pfiítoku Ú ovického potoka, byla v roce 896 vybudována první tíïní zdûná hráz v tehdej ím Rakousko-Uhersku. Do Stfiely odtékají Útvinsk, Odolenovick a Pfiílezsk potok na v chodním okraji oblasti. Z pohledu regionalizace povrchov ch vod náleïí území do oblasti dosti vodné (Q = 0 5 l s km 2 vy í polohy) s nejvodnûj ími mûsíci bfieznem a dubnem a do stfiednû vodné (Q = 6 0 l s km 2 v okrajové ãásti) s nejvodnûj ím mûsícem bfieznem. StupeÀ rozkolísanosti odtoku pozvolna klesá s nadmofiskou v kou od silnû rozkolísaného po stfiední. Koeficient odtoku se pohybuje v rozmezí od dosti vysokého (k = 0,3 0,45) po stfiední (k = 0,2 0,30). Zvlá tní kapitolou historie povrchov ch vod Slavkovského lesa je jejich vyuïívání v období rozvoje báàské ãinnosti. Doly v Horním Slavkovû a okolí potfiebovaly dostatek vody, která v ak v blízkém okolí chybûla. Proto zhruba od 5. století postupnû vznikla ojedinûlá technická díla. V oblasti piãáku (823,9 m n. m.) byla vybudována Pu - kafiovská strouha (stoka) spolu se sou- 504 CHKO SL 8
CHKO Slavkovsk les stavou Komáfiích rybníkû. Mnohem slavnûj í a známûj í je v ak Dlouhá stoka, která pfiivádí vodu z Kladského rybníka do Krásna. Relativní ãistota povrchov ch vod na území CHKO je pfiedurãuje k vyu- Ïití pro vodárenské úãely. Mezi vodárenské toky patfií Libava, Teplá s Pramensk m potokem, Lomnick potok a horní ãásti Odolenovického a Pfiílezského potoka. Základním typem mûlk ch podzemních vod je typ se sezónním dopl- Àováním zásob. Maxima prûmûrn ch mûsíãních stavû hladin a maxima vydatnosti pramenû pfiipadají na kvûten aï ãerven, minima na záfií aï listopad. PrÛmûrn specifick odtok podzemních vod klesá od severozápadu (Q = =,0,05 l s km 2 ) k severov chodu (Q = 0,5,00 l s km 2 ) akjihu (Q = ménû neï 0,30 l s km 2 ). Podzemní vody krystalinika Slavkovského lesa (vãetnû vod minerálních) jsou pfieváïnû typu HCO 3 nebo HCO 3 SO 4. Patfií ke svrchní hydrologické zónû s omezen m obûhem podzemních vod (jen v podpovrchovém zvûtralém a rozpukaném pásmu a v tektonicky poru en ch zónách). Jejich alkalická mineralizace zfiídka pfiesahuje hodnoty 0 g l. Hodnoty indexu transmisivity kolísají v rozmezí 4, 6,4. Území CHKO Slavkovsk les se prakticky kryje s vymezením CHOPAV Slavkovsk les. CHOPAV není vymezena mezi Bfiezovou a Karlov mi Vary a naopak u âeského Chloumku na severov chodû se hranice CHOPAV stáãí na severov chod a pfiekraãuje hranice CHKO. Minerální vody v chránûné krajinné oblasti a v okolních strukturách pfiíslu- ejí k tzv. karlovarskému typu a lze je zhruba tfiídit do tfií základních skupin: Studené prosté kyselky jsou proplynûny oxidem uhliãit m a jejich celková mineralizace (obsah tuh ch rozpu tûn ch látek) je niï í neï g l. Uhliãité minerální vody jsou rovnûï proplynûny, jejich mineralizace pfiesahuje spodní limit minerální vody, tedy g l. Chemické sloïení tûchto vod je determinováno mj. téï vlastnostmi horninového prostfiedí. Karlovarské uhliãité termy (v podstatû mechanická smûs termální vody chemicky sloïitého typu a plynného CO 2 ) jsou kromû znatelnû vy í teploty (aï 73,4 C) charakteristické pfiedev ím vy ím obsahem rozpu tûn ch látek, kter voda získává pfii obûhu zemskou kûrou poru enou hlubinn mi zlomy a rovnûï hydrochemick m charakterem svého sloïení. V pfiímé závislosti na délce a sloïitosti v stupu minerální vody k povrchu klesá její teplota. Je moïno se zde setkat s tzv. vychladl mi termami, k nimï patfií napfi. chladn pramen tûpánka na jiïním okraji karlovarské struktury a zfiejmû i KfiíÏov pramen v Mariánsk ch Lázních. Urãování poãtu pramenû ve zfiídelních oblastech je velmi problematické. Napfi. v Karlov ch Varech je v souãasnosti dokumentováno a monitorováno pfies 80 pfiirozen ch nebo umûle vytvofien ch míst s v rony termy resp. plynu. My í pramen u ValÛ. CHKO SL 9 505
PlzeÀsko a Karlovarsko Sintry termy na zlomové linii pod Ml nskou kolonádou v Mariánsk ch Lázních. V celé Karlovarské vrchovinû bylo vminulosti registrováno více neï tisíc v vûrû minerálních vod, z nichï vût ina byla nebo stále je doprovázena oxidem uhliãit m, rozpu tûn m ãi plynn m (voln m). ReÏim tûchto pramenû podléhá pfiírodním i antropogenním vlivûm; u málo vydatn ch pramenû, obvykle z mûlkého (oxidaãního) pásma podzemních vod, lze pozorovat v dlouhodobém mûfiítku zmûny fyzikálních a fyzikálnû-chemick ch vlastností a mnohdy také zmûny jejich pozice. Pfiírodní, resp. vnitfiní pfiíãinou, je (zpravidla velmi sloïit a obtíïnû sledovateln mechanismus vzniku) minerálních vod a jejich zaãlenûní do re- Ïimu prost ch podzemních vod, vliv seismické aktivity území apod. Antropogenními vlivy neboli vnûj ími pfiíãinami zmûn reïimu pramenû kyselek a terem jsou umûlé zásahy do hydrologick ch pomûrû krajiny. U vod mûlkého obûhu jsou to melioraãní i jiné zemûdûlské a stavební práce, mnohdy téï zneãi tûní horninového prostfiedí vãetnû prost ch vod. DÛlní ãinnost mûïe postihnout i jinak velmi odolné a hluboce zaloïené termální struktury. V prûbûhu století byly nejménû ve tfiech ãasov ch intervalech prokázány zmûny reïimu ve v vûrové zónû karlovarské zfiídelní struktury vyvolané prûvaly nebo odpou tûním tepl ch, mineralizovan ch a proplynûn ch vod pfii tû- Ïebních aktivitách v centrální ãásti Sokolovské pánve. Na druhou stranu byly v této struktufie v prûbûhu nûkolika set let dokumentovány tzv. prûvaly Vfiídla v fieãi ti Teplé, k nimï docházelo v dûsledku vzniku zfiídelního sedimentu v pûvodních v vûrov ch místech, pozdûji v jímacích objektech mûlk ch vrtech na bfiehu fieky. Od fiíjna roku 982 je Vfiídlo jímáno ãtyfimi vrty o hloubkách 48 aï 88 m, analogicky jsou vrty hlubok mi od 6,5 do 70 m jímány tzv. malé prameny. Divoké v vûry termy jsou v ak i pfies hlub í zachycení samotného Vfiídla pozorovatelné napfi. na poruchách betonového tûsnûní fieãi tû Teplé a v nûkter ch suterénních prostorách kolonád. Zfiídelní sedimentace v Karlov ch Varech vytvofiila ãtyfii základní typy uloïenin nejmlad í mûkké sintry, dále aragonit vznikající za vy ích tlakû, teploty a za pfiítomnosti CO 2, pak Ïilné formy aragonitu, tzv. chorismity, a koneãnû znám a vzácn hracho- 506 CHKO SL 0
CHKO Slavkovsk les vec (pisolith). Ukázky zfiídelních sedimentû jsou vystaveny mj. v podélné hale Vfiídelní kolonády v Karlov ch Varech. Zfiídelní struktury je ov em obtíïné, ba spí e nemoïné chránit legislativou platnou pro chránûné krajinné oblasti. V lázeàsk ch místech jsou vybudována pomûrnû sloïitá a nákladná zafiízení pro jímání, vedení, akumulaci, úpravu a vyuïití minerální vody, plynu a peloidû. V tûchto místech jsou pfiírodní léãivé zdroje podrobeny hydrogeologick m mûfiením a sledováním arovnûï hygienick m kontrolám. V CHKO je ov em mnohem více tzv. pfiírodních v vûrû. Nûkde jsou zachyceny jednoduch mi jímkami, studnami, achticemi, mûlk mi vrty aj., obvykle v ak zjevnû nebo skrytû vytékají pfiímo do koryt potokû nebo prosakují v mokfiinách. Nejsnáze pozorovatelné jsou v rony s vy ím obsahem iontû Ïeleza, signalizované sedimenty oxidû a hydroxidû Ïeleza a manganu, a v rony doprovázené plynn m oxidem uhliãit m, resp. sirovodíkem. Nejvût ím nebezpeãím pro ustálen reïim minerálních vod je vedle jiï zmínûn ch vnûj ích pfiíãin snaha o vyuïití ke komerãním úãelûm. Nejsou ojedinûlé pfiípady nadmûrné exploatace, pfievy ující vyuïitelnou vydatnost zdrojû. V lázeàství, pfies jeho boufiliv rozvoj, do lo k takov m excesûm jen velmi zfiídka. Ra elini tû v CHKO Slavkovsk les nejsou loïisky pro balneologii. V jimkou je lokalita V borkách u Krásna, která byla ov em od roku 982 hrubû devastována tûïbou pfieváïnû pro zemûdûlské úãely a od roku 990 téï jin mi podnikatelsk mi aktivitami. TûÏba peloidu pfiedepsan m zpûsobem, v hradnû pro terapii v okolních lázních, je nemohla vést do dne ního stavu, v nûmï je nutná revitalizace. Bylo by vhodné pfiezkoumat klasifikaci tohoto loïiska jako pfiírodního léãivého zdroje. Vzhledem k ãetn m pramenûm minerálních vod je velká ãást rozlohy CHKO zahrnuta do ochrann ch pásem pfiírodních léãiv ch zdrojû. JiÏní polovina území náleïí Mariánsk m Lázním, Lázním KynÏvart, Dolnímu Îandovu a PramenÛm, severní ãást Karlov m VarÛm, Dlouhé Lomnici, Javorné a Hornímu Slavkovu. Západnû od Krásna je malé ochranné pásmo v okolí piãáku (823,9 m n. m.). Území CHKO Slavkovsk les je z pedologického pohledu pomûrnû jednoduché. Jeho pfieváïná ãást náleïí do pûdního regionu silnû kysel ch kambizemí s doprovodn mi pseudogleji. Pfievládajícím pûdním typem jsou kambizemû typické (kyselá varieta), kambizemû dystrické a kambizemû pseudoglejové (kyselá varieta). Nejvy í partie Lysinské hornatiny v okolí Lesného (982,5 m n. m.) a Lysiny (98,6 m n. m.) jsou fiazeny do regionu horsk ch podzolû a podzolû kambizemních. Pfievládajícím pûdním typem v této ãásti jsou podzoly kambizemní s doprovodnou sloïkou dystrick ch resp. typick ch kambizemí. Rozsáhlé plochy jsou pokryty organozemûmi rûzné mocnosti. Mal okrajov lem na severu a severozápadû CHKO Slavkovsk les patfií do regionu kambizemí nasycen ch a kysel ch. Také v této ãásti pfievládají typické resp. dystrické kambizemû. Podél vût ích vodních tokû (Teplá, Pramensk potok, Otroãínsk potok) jsou vyvinuty typické fluvizemû s pfiechody do glejov ch fluvizemí, horní ãásti tûchto tokû a mal ch potokû jsou doprovázeny gleji typick mi aï gleji organozemními. Od Sítin se západním smûrem táhne v délce asi 5 km a ífice od 0,5 do,5 km pás primárních pseudoglejû. Oblast nejvy ích poloh, silnû humózní s nekvalitním humusem, postupnû pfiechází do stfiednû humózní s nekvalitním humusem. Západní, severozápadní a severní okraje území CHKO jsou zafiazeny do oblasti slabû humózní s málo kvalitním humusem. Území chránûné krajinné oblasti Slavkovsk les zasahuje do okresû mezofytika (27. Tachovská brázda a 28. Tepelské vrchy a. Kyn perská vrchovina, b. KaÀon Teplé, c. Mnichovské hadce, d. TouÏimská vrchovina) a zahrnuje cel okres oreofytika 86. Slavkovsk les. Model jímání minerálního pramene v muzeu v Mariánsk ch Lázních. 2 Pseudoglej stagnoglejov z NPP Upolínová louka pod KfiíÏky. 2 CHKO SL 507
PlzeÀsko a Karlovarsko POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE V nejniï ích polohách oblasti, zejména v údolích fiek Ohfie, Teplé a podél Kosího (Kosového) potoka se zachovaly pfiíbfieïní luhy s dominantní dosazovanou ol í lepkavou (Alnus glutinosa) a místy hojnou vrbou kfiehkou (Salix fragilis), pfiimí en je jilm horsk (Ulmus glabra), jasan ztepil (Fraxinus excelsior), stfiemcha obecná (Padus avium) a vrba trojmuïná (Salix triandra). Mezi zajímavûj í druhy, které je doprovázejí, patfií sasanka pryskyfiníkovitá (Anemonoides ranunculoides), podél Teplé a Kosího potoka omûj pestr (Aconitum variegatum) a pfiesliãka luãní (Equisetum pratense), velmi vzácnû pérovník p trosí (Matteuccia struthiopteris). Podle nadmofiské v ky na luhy navazují buãiny a acidofilní doubravy. Z acidofilních doubrav (Genisto germanicae-quercion) se dnes zachovaly jen velmi malé zbytky v údolí Ohfie u Lokte, u KynÏvartu a v okolí Karlov ch VarÛ, vût inou na extrémních stanovi - tích. V tûchto fragmentech roste hrachor horsk (Lathyrus linifolius), kokofiík lékafisk (Polygonatum odoratum), fiimbaba chochliãnatá (Pyrethrum corymbosum), lilie zlatohlávek (Lilium 508 CHKO SL 2
CHKO Slavkovsk les martagon), kruãinka nûmecká (Genista germanica), tolita lékafiská (Vincetoxicum hirundinaria) a vzácnû hlad irolist (Laserpitium latifolium). Z dfievin se v raznû uplatàuje líska obecná (Corylus avellana), vytváfiející i souvislé háje (Lysina u Javorné, Vítkova hora). Nûkdy vznikají na místû acidofilních doubrav velmi zajímavá náhradní spoleãenstva s bfiízou, smrkem a borovicí ve stromovém patfie a s dominantním vfiesovcem pleèov m (Erica herbacea) v podrostu. Dále se zde objevují prha arnika (Arnica montana), hru tiãka men í (Pyrola minor), zimostrázek nízk (Polygaloides chamaebuxus) nebo plavuník zplo tûl (Diphasiastrum complanatum). SuÈové lesy (svaz Tilio-Acerion) jsou v CHKO Slavkovsk les chránûny v PR Lazurov vrch a PR Ol ová vrata na emnické skále (644,5 m n. m.) u Sedleãka, dále rostou na svazích údolí Ohfie mezi Loktem a Svato sk mi skalami. Typické stromové patro tvofií lípy, javory, duby a jasan s pfiimí enou jedlí bûlokorou (Abies alba),v kefiovém patfie roste l kovec jedovat (Daphne mezereum), meruzalka alpská (Ribes alpinum), zimolez ãern (Lonicera nigra) a z. p fiit (L. xylosteum). V bylinném patfie dominují pfiedev ím nitrofilní druhy, napfi. kakost smrdut (Geranium robertianum) a baïanka vytrvalá (Mercurialis perennis), místy udatna lesní (Aruncus vulgaris) a ojedinûle v nûm roste lopu tík sklonûn (Hackelia deflexa). Holé sutû a skály porûstá zajímavá vegetace mûlk ch pûd a tûrbin. Na znûlcové emnické skále Ïlutû záfií tafiice skalní (Aurinia saxatilis), na Andûlské hofie (76,8 m n. m.) u Karlov ch VarÛ najdeme kakost rozkladit (Geranium divaricatum) a rozchodníkovec velk (Hylotelephium maximum). Nefelinit Podhorního vrchu (847,2 m n. m.) u Mariánsk ch Lázní a amfibolitové skalky Beãovska jsou nalezi tûm netfieskovce v bûïkatého (Jovibarba sobolifera), v okolí Beãova je roz ífiena divizna knotovitá bûlokvûtá (Verbascum lychnitis subsp. moenchii). Kvûtnaté buãiny (Violo reichenbachianae-fagetum a Dentario enneaphylli-fagetum) a jedliny (svaz Galio-Abietion) podle rekonstrukce vegetace dfiíve rostly v celém území v nadmofisk ch v kách 400 700 m. Dnes je jejich rozloha velmi omezená, protoïe byly pfievedeny na smrãiny, bory a smí ené lesy. Jejich ostrûvky jsou pfiedev ím na prudk ch svazích nebo v blízkosti lázeàsk ch sídel. Rozsáhlej í porosty nalezneme v lázeàsk ch lesích kolem Karlov ch VarÛ, Mariánsk ch Lázní a KynÏvartu (PR Holina), na Uhelném vrchu (772,7 m n. m.) a v PR Podhora, na svazích v údolí Ohfie od Lokte po NPP Svato ské skály (zejména vrch Koule 657,6 m n. m.) a na Bukovém vrchu (699,8 m n. m.) u Sedleãka. Fragmenty jedlin nalezneme jen v lázeàsk ch lesích v okolí Karlov ch VarÛ a na dolním toku Teplé na Dfievafiském vrchu u Vodné a mezi Vodnou a Beãovem. Tato lesní spoleãenstva se vyznaãují znaãn m mnoïstvím druhû v bylinném patfie a v razn m stfiídáním vzhledu v roãních obdobích. Roste zde mnoho vzácnûj ích druhû, napfi. ãesnek medvûdí (Allium ursinum), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), jeãmenka evropská (Hordelymus europaeus), korálice trojklanná (Corallorhiza trifida), kyãelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), k. devítilistá (D. enneaphyllos), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), l kovec jedovat (Daphne mezereum), svízel vonn (Galium odoratum), samorostlík klasnat (Actaea spicata), sasanka pryskyfiníkovitá (Anemonoides ranunculoides), vraní oko ãtyfilisté (Paris quadrifolia), zimolez ãern (Lonicera nigra) a Ïindava evropská (Sanicula europaea). Na lesních prameni tích rostou ãarovníky (Circaea spp.), devûtsil bíl (Petasites albus), lipnice oddálená (Poa remota), mokr vstfiícnolist (Chrysosplenium oppositifolium), rozrazil horsk (Veronica montana) a u potokû ÏluÈucha orlíãkolistá (Thalictrum aquilegifolium). Na kvûtnaté buãiny navazují na chud ích substrátech a ve vy í nadmofiské v ce bikové a smrkové acidofilní buãiny a jedliny (Luzulo-Fagetum a Calamagrostio villosae-fagetum), které byly hlavní vegetaãní formací v nadmofiské v ce 500 950 m a dnes jsou z velké ãásti pfiemûnûny na kulturní Ve fragmentech acidofilních doubrav roste kokofiík mnohokvût (Polygonatum multiflorum). 2 Prha arnika (Arnica montana). 3 V jarním aspektu je v razná kyãelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera). 2 3 CHKO SL 3 509
PlzeÀsko a Karlovarsko Kvetoucí endemick roïec kufiiãkolist (Cerastium alsinifolium) ve vrcholové ãásti NPP KfiíÏky. smrãiny. Men í zbytky se zachovaly v okolí Karlov ch VarÛ a Mariánsk ch Lázní, v údolí Ohfie mezi Loktem adoubím a na Kozích hfibetech. Bylinné patro acidofilních buãin charakterizují kromû biky bûlavé (Luzula luzuloides) kokofiík pfieslenat (Polygonatum verticillatum), pstroãek dvoulist (Maianthemum bifolium) avûsenka nachová (Prenanthes purpurea). K buku lesnímu (Fagus sylvatica) je ve stromovém patfie pfiimí ena jedle bûlokorá (Abies alba), smrk ztepil (Picea abies), javor klen (Acer pseudoplatanus) a jilm horsk (Ulmus glabra). Horské smrãiny v typické formû ve Slavkovském lese nerostou. ada prvkû, zejména ve vy ích nebo inverzních polohách CHKO, dokládá ov em nezanedbatelnou pfiirozenou pfiímûs smrku. Pomûrnû bûïn je ãern lesní (Melampyrum sylvaticum), naopak velmi vzácné jsou nálezy mléãivce alpského (Cicerbita alpina) a plavunû puãivé (Lycopodium annotinum) a ãípku objímavého (Streptopus amplexifolius). Hojnost Ïebrovice rûznolisté (Blechnum spicant) v borov ch lesích na sz. svazích CHKO souvisí spí e s místním klimatem. V razn boreální element zbûhovec jehlancovit (Ajuga pyramidalis) je roztrou en v kulturních smrãinách v okolí Beãova a na Kozích hfibetech. PÛvod jeho místní arely nebyl dosud jednoznaãnû objasnûn. Jedním z nejv znamnûj ích typû vegetace Slavkovského lesa jsou podmáãené a ra elinné smrãiny (Mastigobryo- -Piceetum a Sphagno-Piceetum). Jejich dne ní roz ífiení je znaãnû zkresleno kulturními smrkov mi v sadbami. V nejtypiãtûj í podobû je najdeme v NPR Kladské ra eliny, zejména vbezprostfiedním okolí vrchovi È Paterák, Malé ra elini tû a Tajga. V mechovém patfie je charakterizují ra eliníky (Sphagnum girgensohni, S. palustre, S. centrale, S. riparium, S. fallax), rohozec trojlaloãn (Bazzania trilobata), v bylinném patfie roste sedmikvítek evropsk (Trientalis europaea), tfitina chloupkatá (Calamagrostis villosa), nûkde prstnatec listenat (Dactylorhiza longebracteata), a ve stromovém patfie je pfiimí ena bfiíza karpatská (Betula carpatica). V prstencích podmáãen ch smrãin se ukr vají nejvût í vrchovi tû v CHKO. NPR Kladské ra eliny v okolí Kladské zahrnuje vrchovi tû Tajgu, Paterák, Lysinu a Malé ra elini tû, nedaleko Krásna leïí tûïené Krásenské ra elini tû. Nejvût í plochy v nich zaujímají porosty borovice blatky (Pino rotundatae- -Sphagnetum), na Lysinû zastoupené ra elinnou kleãí (Pinus pseudopumilio). V tûchto porostech je pfiimí ena bfiíza karpatská (Betula carpatica) a smrk. V podrostu dominují kefiíãky druhû z ãeledi vfiesovcovit ch (Ericaceae), napfi. klikva bahenní (Oxycoccus palustris), icha ãerná (Empetrum nigrum), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), borûvka baïinná (Vaccinium uliginosum). Dále zde rostou suchop r úzkolist (Eriophorum angustifolium), s. pochvat (E. vaginatum) a fiada druhû ostfiic. Z mechû upoutají pozornost oba ãervenû zbarvené druhy bultû ra eliník prostfiední (Sphagnum magellanicum) a r. RussowÛv (S. russowii) a hnûdé aï zelené druhy zaplavovan ch depresí z pfiíbuzenstva r. klamného (S. fallax). Spoleãenstva otevfiené vrchovi tní plochy (svaz Sphagnion medii) s vytvofien m mikroreliéfem jezírek, zaplavovan ch flarkû a such ch strängû jsou vytvofiena pouze fragmentárnû v Tajze, na Lysinû a na zbytku Krásenského ra elini tû. Zde nachází optimum rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), ra eliník bradavãit (Sphagnum papillosum), r. ãerven (S. rubellum) nebo r. DusénÛv (S. majus). Botanicky nejzajímavûj í vegetaci v CHKO nalezneme na 5 km dlouhém hadcovém Vlãím hfibetu (Mnichovské hadce). Vegetace na extrémnû bazickém substrátu, hadci, je charakteristická fiadou druhû vázan ch pouze 50 CHKO SL 4
III. AK - zlom (. 3. 2004) CHKO Slavkovsk les na hadec, nízkou druhovou diverzitou a trpasliãími formami bûïn ch druhû (nanismus). PÛvodní lesní vegetací jsou zde reliktní hadcové bory (Asplenio cuneifolii-pinetum) s dominatní borovicí lesní a pfiimí en m smrkem na vlhãích místech. Podrost tvofií hasivka orliãí (Pteridium aquilinum), vfiesovec pleèov (Erica herbacea), nûkdy se v nûm objevuje zimostrázek nízk (Polygaloides chamaebuxus) a roztrou enû se vyskytují hvozdík lesní (Dianthus sylvaticus) a ostruïiník skalní (Rubus saxatilis). Nejcennûj í porosty hadcov ch borû jsou v chránûny v PR Vlãek, v PR Plan vrch a v NPR PluhÛv bor. Nejhodnotnûj í vegetace roste na skalních v chozech. Na nich nalezneme spoleãenstvo tûrbin hadcov ch skal (Asplenietum serpentini), které je tvofieno fiadou vzácn ch druhû kapradin. Roste zde sleziník hadcov (Asplenium cuneifolium), s. neprav (A. adulterinum) a osladiã obecn (Polypodium vulgare var. serpentini). Z druhû rostoucích i mimo hadce jmenujme vratiãku mûsíãní (Botrychium lunaria), vranec jedlov (Huperzia selago) a bûlozáfiku liliovitou (Anthericum liliago). Velmi vzácn m druhem je svízel sudetsk (Galium sudeticum). Hlub í pûdy na úpatí skalek preferuje jedin endemit Slavkovského lesa, roïec kufiiãkolist (Cerastium alsinifolium). Jako náhradní spoleãenstva po vykácení a pfiemûnû na pastviny se na nûkter ch v chozech (PP Dominova skalka, NPR KfiíÏky) vytvofiila vfiesovi tû s dominantním vfiesovcem pleèov m (Erica herbacea), vfiesem obecn m (Calluna vulgaris), pfiimí en mi druhy; zimostrázkem nízk m (Polygaloides chamaebuxus), prhou arnikou (Arnica montana), kociánkem dvoudom m (Antennaria dioica) a zakrsl mi exempláfii jalovce obecného (Juniperus communis). Silnû mineralizované prameny na úpatí hadcového masivu podmínily vznik slatinn ch prameni È (Amblystegio stellati-caricetum dioicae) s ostfiicí dvoudomou (Carex dioica), bahniãkou chudokvûtou (Eleocharis quinqueflora), v ivcem bahenním (Pedicularis palustris) a bafiiãkou bahenní (Triglochin palustre). Na prameni tû navazují slatinné louky (Sphagno-Caricetum appropinquatae) s ra eliníkem Warnstorfov m (Sphagnum warnstorfii) a vlasolistcem vlhkomiln m (Tomenthypnum nitens) v mechovém patfie a fiadou vzácn ch druhû v patfie bylinném, z nichï jmenujme kru tík bahenní (Epipactis palustris), ostfiici pfiíbuznou (Carex appropinquata), o. stinnou (Carex umbrosa a rosnatku okrouhlolistou (Drosera rotundifolia). V PR Mokfiady pod Vlãkem se vyskytuje rákos obecn (Phragmites australis). Jiné reliktní bory (svaz Dicrano-Pinion) lze nalézt na skalách v PR Údolí Teplé, na Kováfice v údolí Ohfie a fragmentálnû na Beãovsku. Na prosvûtlen ch místech tûchto lesû roste vfiesovec pleèov (Erica herbacea), setkáme se i s zimostrázkem nízk m (Polygaloides chamaebuxus), hru tiãkou men í (Pyrola minor), vzácnû plavuníkem zplo tûl m (Diphasiastrum complanatum) a prhou arnikou (Arnica montana). Prameni tní ol iny (podsvaz Alnenion glutinoso-incanae) jsou hojné u v ech potokû stfiedních a vy ích poloh. Mnohde vznikly v sadbou nebo sukcesí na opu tûn ch pastvinách a loukách. (Chránûny jsou napfi. v PR Prameni tû Teplé.) Na nû na prameni tích navazují v sukcesní fiadû baïinné vrbové kfioviny (svaz Salicion cinereae) s vrbou popelavou (Salix cinerea) a v. u atou (S. aurita), které rostou na horním toku Teplé, v PR Mokfiady pod Vlãkem, v okolí Ol ov ch Vrat, Hlinek, Nové Vsi (zvlá tû na HorÀáãkovû louce a U bunkru), kolem tûdré, Milíkova, Úboãí, Krásna, Rovné, Mûchova aj. V mozaice s luãními spoleãenstvy hostí fiadu vzácnûj ích luãních druhû, napfi. prstnatec májov (Dactylorhiza majalis), 2 Prameni tû DraÏovského potoka s kosatci sibifisk mi (Iris sibirica). 2 Bûlozáfika liliovitá (Anthericum liliago). CHKO SL 5 5
PlzeÀsko a Karlovarsko 3 2 Vstavaã osmahl (Orchis ustulata), Suk u Karlov ch VarÛ. 2 Vrba borûvkovitá (Salix myrtilloides). 3 Zevar nejmen í (Sparganium minimum). vrbu plazivou (Salix repens), v. rozmar nolistou (S. rosmarinifolia), sítinu ostrokvûtou (Juncus acutiflorus), kosatec sibifisk (Iris sibirica), vachtu trojlistou (Menyanthes trifoliata) a vzácnû korálici trojklanou (Corallorhiza trifida). Náhradními spoleãenstvy po odlesnûní v ech typû ol in jsou mokfiadní louky (svaz Calthion a Molinion). V ochuzené formû jsou v CHKO bûïné, v nenaru ené podobû se zachovaly pouze na neodvodnûn ch lokalitách. Nejtypiãtûj ím a nejãetnûj ím ze spoleãenstev mokfiadních je Polygono-Cirsietum palustris s velmi poãetn mi populacemi hadího kofienu vût ího (Bistorta major) zfieteln mi zvlá tû v pozdnû jarním aspektu. Reprezentativní ukázky najdeme v NPP Upolínová louka, PR Mokfiady pod Vlãkem, v I. zónû mezi KfiíÏky a Dominovou skalkou, u Sítin, u Rájovsk ch rybníkû, v okolí b valé obce âistá, u Ol ov ch vrat i jinde. Podmínkou pro jejich zachování je alespoà extenzívní seã a odstraàování náletû smrku a vrb. Ze vzácnûj ích druhû mokfiadních luk jmenujme kosatec sibifisk (Iris sibirica), prstnatec májov (Dactylorhiza majalis), vrbu rozmar nolistou (Salix rosmarinifolia), upolín nejvy í (Trollius altissimus), vachtu trojlistou (Menyanthes trifoliata), kozlík dvoudom (Valeriana dioica), ostfiici stinnou (Carex umbrosa), vzácn je kru tík bahenní (Epipactis palustris) a hofiec hofiepník (Gentiana pneumonanthe). Na místû podmáãen ch lesû vznikly po odlesnûní ra elinné ostfiicové louky (Caricetum goodenowii, Caricetum rostratae, Caricetum diandrae). Mezi jejich nejzachovalej í lokality patfií oblast LazÛ, okolí M tského rybníka, okolí MilífiÛ, b valé âisté a HorÀáãkova louka u Nové Vsi. Chránûny jsou v NPP Upolínová louka a v PR Mokfiady pod Vlãkem. Z ménû vzácn ch druhû rostlin zde roste zábûlník bahenní (Comarum palustre), v ivec ladní (Pedicularis sylvatica), vzácnûj í je prstnatec listenat prav (Dactylorhiza longebracteata subsp. longebracteata) a ostfiice ble ní (Carex pulicaris). V mechovém patfie je ãetn ra eliník ãlunkolist (Sphagnum palustre) ar. Sphagnum teres. Mezi skuteãné perly Slavkovského lesa patfií vrba borûvkovitá (Salix myrtilloides) v NPP Upolínová louka. S ra elinn mi a mokfiadními loukami bezprostfiednû souvisejí nelesní prameni tû (Cardamino-Montion). Na nûkolika místech se vyskytují zdrojovka potoãní (Montia hallii) a tuãnice obecná (Pinguicula vulgaris), naopak velmi vzácná je bezosetka tûtinatá (Isolepis setacea). Na nepodmáãen ch lokalitách vy - ích poloh jsou fragmentárnû roz ífieny smilkové pastviny a louky (svaz Violion caninae). Najdeme je zejména v okolí PramenÛ, âisté a v NPP KfiíÏky. V nejroz ífienûj ím spoleãenstvu s vítodem obecn m (Hyperico-Polygaletum) roste ze vzácnûj ích druhû prha arnika (Arnica montana), vemeník dvoulist (Platanthera bifolia), kociánek dvoudom (Antennaria dioica), pro hadcové pûdy je typick hvozdík lesní (Dianthus sylvaticus) a lnûnka pyrenejská (Thesium pyrenaicum). Pastviny stfiedních poloh jsou fiazeny pfiedev ím do spoleãenstev s poháàkou hfiebenitou (Cynosurion). V nedegradované podobû jsou velmi vzácné a obsahují mnoïství vzácn ch druhû rostlin, zejména vstavaãovit ch (Orchidaceae). LeÏí u Pily, Nov ch Kounic, Beãova, Pístova, Michalov ch Hor, Poutnova, Tû ova a Milíkova. Jinde byly pfieorány, pfiehnojeny nebo zarostly lesem. Nûkolik málo lokalit v jarních a letních mûsících rozkvétá mnoïstvím kvûtû vstavaãe obecného (Orchis morio), pûtiprstky ÏeÏulníku (Gymnadenia conopsea) a vemeníku dvoulistého (Platanthera bifolia), velmi vzácn je vemeníãek zelenav (Coeloglossum viride) a vstavaã osmahl (Orchis ustu- 52 CHKO SL 6
CHKO Slavkovsk les lata). Na Karlovarsku (PP Hofieãková louka na Pile) se je tû zachoval hofieãek drsn SturmÛv (Gentianella obtusifolia subsp. sturmiana). Na podzim záfií tyto lokality velk mi kvûty ocúnû jesenních (Colchicum autumnale). Ze subatlantsk ch druhû jmenujme vítod ostrokfiídl (Polygala multicaulis). Pro úplnost je tfieba se zmínit o vegetaci vodních tokû a ploch. V oblasti je dosud velké mnoïství oligotrofních a mezotrofních nádrïí s pomûrnû bohatou vodní kvûtenou. V mezotrofních nádrïích je dosti hojn rdest vzpl vav (Potamogeton natans) a bublinatka jiïní (Utricularia australis), oligotrofní nádrïe obsazují mnohem vzácnûj í rdest alpsk (Potamogeton alpinus) a bublinatka men í (Utricularia minor). Na bfiezích nûkter ch men ích rybníãkû roste silnû ohroïen zevar nejmen í (Sparganium minimum). V CHKO Slavkovsk les pfievaïují souvislé lesní komplexy, v nichï je dominující dfievinou smrk. Jsou tu proto nejpoãetnûj í druhy vázané na toto prostfiedí, napfi. s c rousn (Aegolius funereus), kulí ek nejmen í (Glaucidium passerinum), v r velk (Bubo bubo), ãáp ãern (Ciconia nigra) apod. V posledních letech se roz ífiil krkavec velk (Corvus corax) a objevil se rys ostrovid (Lynx lynx). Vzhledem k malému podílu buãin jsou vzácn mi druhy holub doupàák (Columba oenas) a lejsek mal (Ficedula parva). Postupnû zmizel tetfiev hlu ec (Tetrao urogallus) a tetfiívek obecn (T. tetrix), aãkoliv byli je tû v pováleãném období poãetní. K vymizel m druhûm patfií pravdûpodobnû také jefiábek lesní (Bonasa bonasia), o kterém jiï dlouhou dobu nejsou Ïádné vûrohodné zprávy. Otevfienou krajinu tvofií hlavnû zemûdûlské plochy, u nichï v posledních letech v raznû poklesla intenzita obhospodafiování. Vzácní proto nejsou lindu ka luãní (Anthus pratensis) a bramborníãek hnûd (Saxicola rubetra), byl zji tûn i chfiástal polní (Crex crex). V teplej ích okrajov ch ãástech chránûné krajinné oblasti Ïije téï pûnice vla ská (Sylvia nisoria). Pozoruhodná je kolonie sysla obecného (Spermophilus citellus) na golfovém hfii ti v blízkosti Karlov ch VarÛ. Je to nejzápadnûj í lokalita tohoto druhu. Na území Slavkovského lesa leïí fiada zimovi È netop rû, z nichï nûkterá patfií k nejv znamnûj ím v Západních âechách. Mnohde jsou to stará hornická díla. Zatím v nich bylo zji tûno 0 druhû, mimo jiné netop r velkouch (Myotis bechsteinii), n. severní (Eptesicus nilssonii) a n. brvit (M. emarginatus). Vúzemí CHKO leïí nûkolik rybníkû a pfiehradních nádrïí, jsou tu je tû ãetné zachovalé vodní toky a zejména v znamná ra elini tû. Vzácnû se tu objevuje vydra fiíãní (Lutra lutra) a byl zji tûn rejsec ãern (Neomys anomalus). Z ptákû bylo potvrzeno hnízdûní vodou e kropenatého (Tringa ochropus), pravidelnû se vyskytuje bekasina otavní (Gallinago gallinago) a sluka lesní (Scolopax rusticola). Z vzácnûj ích obojïivelníkû je nutno uvést ãolka obecného (Triturus vulgaris), ã. horského (T. alpestris) a skokana ostronosého (Rana arvalis). V teplej í karlovarské ãásti CHKO byli zji tûni skokan tíhl (Rana dalmatina), blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) a kuàka obecná (Bombina bombina). MÛÏeme se setkat s uïovkou obojkovou (Natrix natrix), která v ak není nijak hojná. V potocích a fiíãkách Ïijí stfievle potoãní (Phoxinus phoxinus), mihule potoãní (Lampetra planeri) a rak fiíãní (Astacus astacus). Na ra elini tích se pravidelnû objevuje ÏluÈásek borûvkov (Colias palaeno). Z váïek bylo zji tûno 25 druhû, z vzácnûj ích jsou to lesklice horská (Somatochlora alpestris), l. severní (S. arctica), ídlo sítinové (Aeshna juncea), váïka ãárkovaná (Leucorrhinia dubia) a v. tmavá (Sympetrum danae). 2 Na golfovém hfii ti u Mariánsk ch Lázní Ïije sysel obecn (Spermophilus citellus). 2 Stfievlík Carabus nitens kdysi Ïil fiídce témûfi po celém území âr, dnes je jeho v skyt omezen hlavnû na Slavkovsk les a Kru né hory. CHKO SL 7 53
PlzeÀsko a Karlovarsko Zámek Beãov nad Teplou, polygonální vûï z r. 656. Slavkovsk les (v pfiibliïn ch hranicích dne ní CHKO) patfií mezi stará kulturní území jen sv mi okraji. Archeologické nálezy z vy ích poloh jsou datované vût inou aï do stfiedovûku. Prvotní osídlení souvisí s kolonizaãní ãinností klá terû v Teplé a Waldsassenu ve 3. století. Severní ãást Slavkovského lesa byla osídlována v rámci manské soustavy u mûsta Lokte. První v raznûj í vlna kolonistû pfii la aï ke konci 3. století v návaznosti na rozmach hornictví v této oblasti (zlato, stfiíbro, cín). V oblasti bylo postaveno nûkolik v znamn ch hradû (KynÏvart, Beãov). S hornictvím je úzce spjat vznik Krásna, Horního Slavkova, âisté a PramenÛ. Nejvût ího v znamu nabyl zejména v 6. století Horní Slavkov, v té dobû v znamné centrum kultury a vzdûlanosti. Kvalitní cínová ruda vytûïená v okolí mûsta dlouho ovládala evropské trhy s touto surovinou. Do rázu krajiny se kromû dûlních dûl zapsal umûl vodní reïim ke zpracování vytûïen ch surovin. StûÏejním objektem se stala tzv. Dlouhá stoka o délce 24,2 km vybudovaná v letech 53 536. PfiibliÏnû od druhé poloviny 6. století v ak zaãala tûïba upadat. Velmi nepfiíznivû byl dal í v voj hornictví postiïen tfiicetiletou válkou aprotireformací. Kraj se postupnû stal centrem fiemeslné v roby (cínafiství, hrnãífiství), na jihu Slavkovského lesa úspû nû hospodafiil Tepelsk klá ter. Na konci 8. století se tu objevila první manufakturní v roba. První ãeská porcelánka zahájila v robu u Horního Slavkova v roce 792, dal í následovaly a oblast Slavkovského lesa se stala centrem této v roby. Poãátkem 9. století byly péãí Tepelského klá tera zaloïeny Mariánské Láznû. Postupnû vznikala dal í místa, která vyuïívala zdej í hodnotné minerální prameny (Láznû KynÏvart, Prameny, Mnichov). Od poãátku 20. století byl Slavkovsk les postupnû objevován turisty, zvlá tû díky sv m pfiírodním krásám a pramenûm. Po první svûtové válce v ak do lo k postupnému úpadku oblasti, kter vyvrcholil na konci druhé svûtové války. V letech 945 946 byli z oblasti odsunuti Nûmci, ãímï byl naru en kontinuální v voj osídlení oblasti. ProtoÏe noví ãe tí osadníci neobsadili zdaleka v echny sídelní lokality, fiada z nich úplnû zanikla (mûsto Litrbachy-âistá, Kfely, Îitná, Krásná Lípa, Vranov). âásteãn rozvoj oblasti pfiinesla aï tûïba uranové rudy v okolí Horního Slavkova, ov em s negativními dûsledky na okolní pfiírodu a osídlení (ve vztahu k okolní pfiírodû naprosto nevhodná sídli tû v Horním Slavkovû a Rovné). Po skonãení tûïby uranu v roce 964 se zaãalo obnovovat lesní a pastvináfiské hospodafiení. Z hlediska ochrany pfiírody je pro Slavkovsk les v znamn rok 974, kdy byla zfiízena CHKO. Po roce 989 je oblast stále více nav tûvována turisty a dochází k postupné obnovû hodnotn ch kulturních a pfiírodních památek. 54 CHKO SL 8