Síla myšlenky Superpaměť 4 Poté co se nám podařilo si ukázat několik cvičení pro rozvoj vlastní představivosti, budeme dále pokračovat v otevírání neomezeného potenciálu naší paměti. Víme, že chceme-li zvýšit její kapacitu, musíme do hry zapojit obě mozkové polokoule. Už jenom tím, že většina z nás přestane přetěžovat levou hemisféru, výrazně navýší celkovou kapacitu mozku v oblasti zapamatování si jakýchkoli informací. Umíme vytvářet myšlenkové mapy, naučili jsme se dělit složitá a dlouhá slova a hrát si s barvami. Pro zvýšení počtu stop mezi mozkovými buňkami se nám vyplatí zapojovat všechny dostupné smysly, které máme k dispozici - tuto kapitolu už jsme zvládli také. Máme před sebou poslední maličkost, která nám všem otevře dveře k nekonečnosti. Otevře nám neomezený potenciál si zapamatovat na libovolně dlouhou dobu prakticky cokoli. Tato maličkost spočívá v naučitelné schopnosti zapojit do procesu pravou hemisféru s využitím podpory jejího levého protějšku. Zjednodušeně řečeno celý fígl spočívá ve dvou detailech: 1. Vytvoření SPÍNAČŮ Tady zapojíme převážně levou hemisféru. 2. Vymýšlení PŘÍBĚHŮ V tomto případě převezme kontrolu pravá polokoule. Dovolíme tím svojí mysli, aby pracovala tvořivě, což má velmi ráda. ad.1. Vytvoření SPÍNAČŮ Pod pojmem spínač si můžeme představit jakoukoli věc, kterou si dlouhodobě uložíme do paměti (zapojíme levou hemisféru), a k ní budeme připojovat ty věci, které si chceme zapamatovat v aktuální situaci. Je to opět velmi jednoduché. Z této metody mají největší radost děti a všichni dospělí, kterým se naštěstí nepodařilo svůj mozek přesvědčit, aby přepnul do dospěláckého režimu. Místo názvu spínač si také můžeme představit například ŠUPLÍK. Šuplík nebo přihrádku, kterou imaginárně (na základě vytrénované představivosti) ve svojí hlavě vytvořím a sem budu ukládat všechny informace, které si chci nebo potřebuji zapamatovat. My už ale víme, že mozek nefunguje jako regál, do kterého bychom mohli vše systematicky a úhledně skládat a postupně tak plnit jeho kapacitu. Sice jsme k tomu od dětství násilně přeučováni, ale matka příroda oplývající nekonečnou inteligencí zajistila, aby náš mozek fungoval mnohem efektivněji. Vzpomeňme si znovu na enormně vysoký počet možností spojení mezi jednotlivými neurony. Skládat informace do regálů by znamenalo, že každá
mozková buňka má pouze jednu možnost spojení se svým sousedem. Naštěstí pro nás ale nemá. Se spínači neboli šuplíky budeme pracovat následujícím způsobem: 1. Pro jednoduchost si vytvoříme seznam DESETI základních. 2. Každý takový spínač označíme pořadovým číslem od jedné do deseti. Znamená to pro nás, že jediné, co si musíme zapamatovat, je deset konkrétních věcí. To není zas tak mnoho, co říkáte? 3. Ke každému šuplíku (levá hemisféra) vymyslíme nějakou věc, která toto číslo připomíná (pravá hemisféra). Buďte si vědomi toho, že to, co si teď vytvoříme, bude pouze vzorový příklad. Každý z nás má právo vymyslet jakékoli JINÉ spínače tak, aby odpovídaly jeho představám. Fantazii se meze nekladou, podstatné je zapamatovat si těchto deset vlastně vytvořených. Pusťme se do práce. 1. K prvnímu šuplíku, označenému číslo jedna, přiřadíme TUŽKU (to proto, že tužka připomíná jedničku). 2. Druhý šuplík s dvojkou bude LABUŤ (labuť z profilu připomíná číslici 2).
3. Třetím spínačem s trojkou budou TŘI KRÁLOVÉ. 4. Čtvrtým může být například OKNO (má 4 rohy). 5. Pátý bude DLAŇ (má pět prstů). 6. Šestý například HRACÍ KOSTKA má šest puntíků.
7. Sedmému spínači přiřaďme SEDM TRPASLÍKŮ (pohádku zná z dětství každý, dobře se tedy pamatuje). 8. Do osmého šuplíku vložíme PŘESÝPACÍ HODINY mající tvar osmičky (v dobách minulých jsem osobně používal jako spínač pavouka, protože má 8 nohou. Vzhledem k tomu, že trpím arachnofobií, jsem přesedlal na příjemnější představy :o). 9. K devítce přiřadíme KUŽELKY. 10. Desítku by mohlo obsadit pivo (velmi dobrá asociace především v Čechách). V tomto okamžiku máme v mozku deset velkých šuplíků, kam budeme schopni naskládat prakticky nekonečné množství informací. Jak?
ad.2. Velmi jednoduše vytvářením PŘÍBĚHŮ (tedy zapojením pravé části mozku) z těchto deseti věcí, které jsme si sami k jednotlivým číslům přiřadili. Pojďme si vše vyzkoušet na konkrétním příkladu: Dejme tomu, že odpoledne jedu z práce domů a potřebuji si zapamatovat deset věcí, které ten den musím ještě udělat. Nemám po ruce tužku a papír (nebo si je naopak nechci zapisovat a tvářit se, že mít debilníček je v mém věku naprosto normální). 1. Přesunout hodinu angličtiny, 2. Koupit ženě kytici ke svátku, 3. Zavolat do autoservisu, 4. Zaplatit pojistku, 5. Poslat mail spolužákům ze střední školy, 6. Našroubovat do světla novou žárovku, 7. Uklidit sklep, 8. Zajít za domovníkem, 9. Podepsat dětem žákovskou knížku, 10. Večer otevřít láhev Chardonnay. Mým úkolem bude vytvořit z těchto deseti bodů nějaký příběh. Postup i pravidla jsou jednoduchá: Navštívím svoji obrazovku mysli (toho jsme schopni i s otevřenýma očima) a začnu sám sobě vyprávět příběh. Mozek si totiž nejlépe pamatuje příběhy podkreslené naší FANTAZIÍ. Čím více smyslů do promítání mnou vytvořeného filmu zapojím, tím více stop v mozku se vytvoří a tyto v něm zůstanou NAVŽDY vypáleny. Takže probuďme naši fantazii a začněme vyprávět (hledejte v následujícím příběhu asociace, které se pojí ke hmatovým, sluchovým, zrakovým a emocionálním projevům): 1. Beru do ruky tužku, kterou jsem koupil při poslední návštěvě Londýna, a do svého diáře si poznamenávám, že je nutné přesunout hodinu angličtiny na příští den. 2. Jsem na procházce u jezírka. Připlouvá ke mně nádherná bílá labuť a v zobáku drží kytici. Připomíná mi tím, že moje žena má výročí.
3. V luxusní limuzíně za mnou přijíždí tři králové a podávají mi od klíče od auta, na kterém visí nápis autoservis. Musím se objednat na kontrolu se svým vozem. 4. Z okna svého obývacího pokoje vidím pojišťováka, jak podepisuje se svým klientem novou smlouvu. Připomíná mi to, že musím zaplatit další splátku pojistky. 5. Na policejním oddělení mi berou otisky prstů. Policejní komisař je můj spolužák ze střední školy. Vybavuji si, že musím poslat mail všem spolužákům. 6. V kasinu házím kostkou. Ta se odrazí od stolu a rozbije světlo. Musím doma vyměnit nefunkční žárovku. 7. Na zvonek mého bytu zazvoní sedm trpaslíků. Mají v rukou nářadí a hrnou se do sklepa uklidit nepořádek. 8. Přesýpací hodiny na nočním stolku u domovníka, který bydlí naproti mně, začnou vyzvánět tak hlasitě, že je musím jít osobně vypnout. 9. S dětmi na výletě hraji kuželky. Připomínají mi, že když vyhrají, nemusí mi dát ke kontrole svoje žákovské knížky. 10. Jdu do sklepa, kde mám na schodech schované pivo. Omylem zakopnu o láhev archívního vína s nápisem Chardonnay. Pokud nám tyto příklady připadají legrační, je to SPRÁVNÝ POCIT. Jestliže vyvolávají dojem nedůvěry, protože zdánlivě nemají žádnou souvislost, je to také správný pocit. Stejně tak úžas, rozčarování, rozčílení Podstatou je vymyšlením jakýchkoli podobných příběhů vyvolat co nejširší spektrum EMOCÍ. Důvodem je fakt, že emoce má mnohanásobně větší energii než pouhá myšlenka nebo představa. Dokáže tedy v mozku vytvořit mnohem silnější, ve výsledku déletrvající stopu. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Shrnutí 1. Chceme-li si cokoli zapamatovat, vzpomeňme si na svoje dětství jak jsme poslouchali pohádky, vymýšleli jejich pokračování, hráli si na svoje vysněné hrdiny. Žili jsme ve fantazii a tu potřebujeme přenést i do současného života. 2. Vytvoříme si v paměti seznam deseti (nebo jiného počtu, vše záleží pouze na nás) spínačů, ke kterým budeme přiřazovat příběhy vytvořené z těch věcí, které si potřebujeme zapamatovat. 3. Čím více budeme snít tímto (nelogickým) způsobem a vytvářet krátké asociace formou příběhů, tím více je náš mozek přijme a odmění nás jejich snadným opětovným vyvoláním. Takto funguje mozek každého z nás, tímto způsobem jsme schopni tvrdit, že kapacita naší paměti je NEKONEČNÁ. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dnešní lekcí jsme ukončili první část tohoto kurzu zabývající se metodami a postupy, jak navýšit potenciál našeho mozku pro každodenní použití. Zítřejším dnem otvíráme vrátka pomyslné třinácté komnaty. Opustíme tímto prostor bezduchého materialismu, ve kterém se zmítá většina (nejen) západního světa, a vykročíme směrem k poznání všech schopností, které nám byly příchodem na tento svět dány (pokud Vám poslední věta připadala zvláštní, je to tím, že její vytvoření silně ovlivnila (už téměř prázdná) láhev Chardonnay :o)