BLANSK LES CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr âeskobudùjovicko
âeskobudûjovicko CHRÁNùNÁ KRAJINNÁ OBLAST BLANSK LES Kulminaãní ãást Blanského lesa s Kletí (084,2 m n. m.) a RÛÏov m vrchem (877,4 m n. m.) v pohledu pfies západní ãást KfiemÏské kotliny od Jaronína. Vpravo vrch StrÏí ek (707,7 m n. m.). Na pfiedcházející stranû: KfiemÏská kotlina s obcí Brlohem, uzavfiená z jihu hlavním hfibetem Blanského lesa s nejvy ím vcholem Kletí (084,2 m n. m.) a vpravo pfied ní Hfiibov m vrchem (856,9 m n. m.). Pohled od severozápadu ze svahû StrÏí ku. Obzor vlevo uzavírají Slepiãí hory v Novohradském podhûfií. Chránûná krajinná oblast Blansk les byla zfiízena vyhlá kou Ministerstva kultury âsr ã. 97/989 Sb. ze dne 8. prosince 989 na plo e 22,35 km 2. Z celkové rozlohy zaujímá lesní pûdní fond 56,5 %, zemûdûlsk pûdní fond 32,5 %, vodní plochy 2,5 %, zastavûná území,2 % a ostatní plochy 7,3 %. Blansk les je znaãnû zalesnûná vrchovina aï hornatina, která má tvar podkovy otevfiené k jihov chodu. Osu tvofií KfiemÏsk potok, protékající irokou kotlinou a vlévající se pod zfiíceninou hradu Dívãí Kámen do Vltavy, která zároveà tvofií jihov chodní hranici oblasti. NejniÏ ím bodem v CHKO je Vltava u Cáby (420 m n. m.), nejvy ím vrchol Kletû (084,2 m n. m.). Vût ina území CHKO patfií do okresu âesk Krumlov, men í ãást na severu a západû do okresû âeské Budûjovice aprachatice. CHKO zahrnuje zcela nebo ãásteãnû správní území 6 obcí (37 katastrálních území), ve kter ch Ïije témûfi deset tisíc stál ch obyvatel v celkem 46 sídlech. Území chránûné krajinné oblasti je dobfie zachoval krajinn celek v ir ím pfiedhûfií umavy s harmonicky vyváïen m pfiírodním prostfiedím, které není pfiíli naru eno negativními vlivy lidské ãinnosti. Na rozsáhl ch plochách jsou zde zachována pfiirozená lesní spoleãenstva. Zajímavá a druhovû pestrá je flóra a vegetace vápencov ch ostrûvkû, které hostí rovnûï pozoruhodnou faunu hmyzu a mûkk Û. Svéráznou flóru a faunu najdeme také na v stupech hadcû. V CHKO Blansk les bylo dosud zji tûno asi 900 druhû cévnat ch rostlin. Kromû pfiírodních krás je zde fiada historick ch památek a objektû lidové architektury. Do roku 2000 zde bylo vyhlá eno celkem 5 maloplo n ch zvlá tû chránûn ch území a 8 památn ch stromû. Rozhodující podíl na geologické stavbû území CHKO mají horniny moldanubika. Moldanubikum budují metamorfované série pfieváïnû prekambrického stáfií a variské hlubinné vyvfieliny. PfieváÏnou ãást území CHKO tvofií gra- 474 CHKO BL 2
CHKO Blansk les ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ A PAMÁTNÉ STROMY CHKO BL 3 475
âeskobudûjovicko KRAJINN POKRYV 476 CHKO BL 4
CHKO Blansk les 2 nulitov masiv Blanského lesa. Plo e uloïená ãoãka oválného tvaru o velikosti 22 4 km s odhadovanou mocností,5 km je tvofiena pfieváïnû slídnat m granulitem, kter doprovází svûtl a pyroxenick granulit. V centrální ãásti masivu jsou roz ífiena ãásteãnû serpentinizovaná ultrabazika hadce, s nimiï jsou sdruïena velmi drobná tûlesa eklogitick ch hornin a pyroxenitû. V okolí KfiemÏe je na terciérní zvûtraliny tûchto hornin vázáno loïisko niklu. Místy vystupují Ïíly dvojslídné turmalinické Ïuly. U Nové Vsi je pegmatitová ãoãka s lithnou partií. Na severním svahu Kletû je ojedinûlá ãoãka granát-pyroxenického skarnu. JiÏní a jihov chodní ãást CHKO je budována horninami pestré tzv. ãeskokrumlovské série, v níï se stfiídají krystalické vápence, amfibolity, grafitické horniny a erlány. Podél západní hranice CHKO mezi Vodicemi a Dobroãkovem probíhá v chodním okrajem tektonické Lhenické brázdy pruh hadcû a amfibolitû. Severov chodní okraj oblasti zasahuje do âeskobudûjovické pánve, kterou vyplàují pfiedev ím miocenní sedimenty. Kvartérní pokryvy tvofií zejména svahoviny, podél severní hranice jsou roz ífieny také pleistocenní prachovce aspra ové hlíny. Celá oblast je rozãlenûna erozí vodních tokû a denudací na soustavu niï- ích horsk ch hfibetû, jednotliv ch tvarû kopcovitého georeliéfu a ploch kotlinov ch i ostfie zafiíznut ch údolí. Území chránûné krajinné oblasti zasahuje do geomorfologického celku umavské podhûfií, podcelkû Prachatická hornatina (pfieváïná ãást území), Bavorovská vrchovina (malá ãást na severozápadû území patfií k okrsku Netolická pahorkatina) a âeskokrumlovská vrchovina (na jihu CHKO mal cíp okrsku Boletická vrchovina). Z podcelku Prachatická hornatina zasahují do území okrsky Blansk les (centrální nejvy í ãást území), KfiemÏská kotlina (centrální sní- Ïenina), v jiïní ãásti Chval inská kotlina a na západû Lhenická brázda. Pruh na v chodû území tvofií Kaplická brázda (okrsky Kroclovská a Vele ínská pahorkatina), která jiï patfií k celku Novohradské podhûfií. Samotná Prachatická hornatina je rozdûlena Lhenickou brázdou, která tvofií západní okraj území CHKO. Vlastní masiv Blanského lesa tvofií dva v razné hfibety umavského smûru. Tyto hfibety scharakterem ploché hornatiny jsou oddûleny kotlinou KfiemÏského potoka, která je stejnû jako kotlina Chval inského potoka a Lhenická brázda podmínûna tektonicky. Ostatní území má spí e charakter ploché aï ãlenité vrchoviny. Na v chodû je masiv Blanského lesa ostfie ohraniãen hluboce zafiíznut m údolím Vltavy. PrÛmûrná nadmofiská v ka kotlin je 550 m, hfibetû 750 m. Základní horninou Blanského lesa je granulit. Na snímku svrchní navûtralé vrstvy horniny ve star í tû- Ïební stûnû ve velkolomu Zrcadlová huè. 2 Hadcov opál nalezen na poli uosady Bohou kovice. Ze sbírek Jihoãeského muzea v âesk ch Budûjovicích. CHKO BL 5 477
âeskobudûjovicko Dno KfiemÏské kotliny u Mfiíãe. JiÏní obzor uzavírá lesnat masiv Kleti (084,2 m n. m.) s vysok m zastoupením smí en ch porostû s bukem. âetné tvary mezoreliéfu, vyskytující se po celém území CHKO, jsou dokladem intenzivního zvûtrávání v periglaciálních klimatick ch podmínkách: balvanité sutû, kryogenní eluvia, kamenná mofie, mrazové puklinové r hy, skalní vûïe ve vrcholov ch ãástech, mrazové sruby, ve vápencích Vy ensk ch kopcû jsou vyvinuty men í krasové dutiny. NiÏ í ãásti CHKO zhruba do nadmofiské v ky 800 m patfií do mírnû teplé klimatické oblasti, polohy nad 800 m n. m. jsou uï fiazeny do chladné klimatické oblasti. Poloha Blanského lesa v závûtfií umavy zpûsobuje, Ïe celá oblast je ve srovnání s obdobn mi nadmofisk mi v kami v jihoãeském regionu relativnû teplej í, ve vrcholov ch partiích aï o C. PrÛmûrná roãní teplota vzduchu dosahuje na Kleti 4,7 C, v nejniï ích polohách 7,0 C. Od obvyklého poklesu teploty vzduchu s v kou se v raznû odli ují inverzní situace, které nastávají pfiedev ím v zimû. Napfi. 20. prosince 932 byla na Kleti namûfiena maximální teplota vzduchu +6,0 C, zatímco v âeském Krumlovû 2,3 C avâesk ch Budûjovicích +0,8 C. Závûtrná poloha je také pfiíãinou su ího podnebí. Na Kleti spadne za rok prûmûrnû 720 mm sráïek, coï je asi o polovinu ménû neï v analogick ch nadmofisk ch v kách umavy. V KfiemÏské kotlinû je mnoïství sráïek sniïováno je tû závûtrn m efektem vlastní Kleti aprûmûrn roãní sráïkov úhrn ãiní pouze 560 mm. Celá oblast vãetnû vrcholov ch poloh je relativnû chudá na sníh. Klimatickou zvlá tností Kleti je dosti dlouhá doba trvání sluneãního svitu 702 hodiny za rok, která souvisí srelativnû nízkou prûmûrnou oblaãností v závûtfií umavy. Oslunûní niï ích partií Blanského lesa je trochu men í, hlavnû v zimním období, kdy je zde ãastûj í mlha nebo nízká inverzní oblaãnost. Ve vy ích polohách pfievládá západní aï jihozápadní proudûní vzduchu. Celá oblast CHKO Blansk les náleïí k povodí Vltavy, která tvofií v chodní hranici CHKO v délce 2 km v hlubokém údolí s prûmûrn m spádem 3,2 %. Ve vodomûrné stanici Bfiezí u Bor- ova nad Vltavou nedaleko pod hranicí CHKO má prûmûrn dlouhodob prûtok (Q a ) 20 m 3 s. Nejvût ím levostrann m pfiítokem Vltavy je Poleãnice (Q a u ústí,64 m 3 s ), která sv mi pfiítoky odvodàuje jiïní svahy Blanského lesa. Zleva ústí do Poleãnice Chval insk 478 CHKO BL 6
potok (Q a 0,8 m 3 s ). Druh m levostrann m pfiítokem Vltavy je KfiemÏsk potok (Q a 0,94 m 3 s ), kter odvod- Àuje celou KfiemÏskou kotlinu. Vût ina potokû byla dfiíve upravena melioraãními zásahy. âást potoka Borová byla v nedávné dobû revitalizována. Dále se zde nachází 50 men ích rybníkû (celkem 54 ha). Pouze ãtyfii mají rozlohu vût í neï 5 ha v roce 999 obnoven Podnovovesk rybník (20 ha), KfiemÏsk (0 ha), Borsk (0 ha) a BrloÏsk rybník (5 ha). Blansk les spadá do hydrogeologického rajonu ã. 63 Krystalinikum v povodí Horní Vltavy a Úhlavy. V granulitovém masivu je obûh podzemní vody soustfiedûn v zónû zvûtrávání a pfiipovrchového rozpojení hornin v mocnosti kolem 0 aï 30 m. Jak tato zóna do hloubky vyznívá, propustnost klesá. Na pfiipovrchovou zónu hornin poru- en ch zvûtrávacími pochody je vázán zvodnûn systém hydrogeologického kolektoru regionálního charakteru s volnou hladinou. V oblasti pararul v jiïní ãásti CHKO Blansk les se star mi i nov mi dûlními díly na grafit leïí jin typ kolektoru vázan na krasové dutiny a dûlní díla. Z hlediska chemismu jsou podzemní vody z odbûrû na zalesnûn ch svazích Kletû slabû mineralizované (cca 00 mg l ), podzemní vody ze studní avrtû v okolí KfiemÏe mají mineralizaci slabou aï stfiední (do 900 mg l ). V pûdním pokryvu pfievládají hnûdé a hydromorfní pûdy. Nasycené kambizemû vytváfiejí vût í celky po obvodu masivu Kletû od Chval in po Holubov, kde se vyvinuly na svahovinách rul a granulitû. V této ãásti území leïí také men í okrsky rendziny typické na svahovinách vápencû (NPR Vy enské kopce, PP Kalamandra). V okolí Holubova a KfiemÏe se vyvinuly mûlké nasycené kambizemû na svahovinách hadcû (PR Holubovské hadce a Bofiinka), místy se slab mi projevy oglejení aï s pfiechodem ke kambizemím pseudoglejov m. Hfibety a svahy Kletû (084,2 m n. m.) aalbertova (93,9 m n. m.) pokr vají asociace dominantního podzolu kambizemního s doprovodnou kambizemí dystrickou na svahovinách uveden ch kysel ch metamorfik. Kambizem dystrická se nachází i v oblastech mezi podzoly a nasycen mi kambizemûmi, dále na severozápadû a severov chodû CHKO, kde je doprovázena pseudogleji. Severnû od Brlohu se nalézají men í celky kyselé kambizemû typické, stfiídavû s pseudogleji. Na v chodû CHKO, se na svahovinách rul a granulitû lokálnû vytvofiila také kyselá kambizem pseudoglejová. Pseudogleje typick a kambick tvofií samostatné areály západnû aï jihov chodnû a severov chodnû od KfiemÏe, kde se vyvinuly na polygenetick ch hlínách s eolickou a tûrkovitou pfiímûsí. Podél KfiemÏského a Dehtáfiského potoka, Borové, Struhynky a jejich pfiítokû, v okolí Borského a KremÏského rybníka vznikl na polygenetick ch hlínách a nevápnit ch deluviích (deluviofluviálních sedimentech) glej typick (pseudoglejov ). Tok Vltavy a Chval inského potoka lemují zrnitostnû rûznorodé nevápnité nivní sedimenty, na kter ch se vyvinula fluvizem glejová. CHKO Blansk les Skalnat vrchol Kluku (740,6 m n. m.), pohled pfies KfiemÏskou kotlinu k západu, na vzdáleném horizontu horské pásmo umavy alibínské hornatiny. CHKO BL 7 479
âeskobudûjovicko POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE 480 CHKO BL 8
CHKO Blansk les Kostru potenciální vegetace CHKO tvofiily kostfiavové buãiny (Festuco altissimae-fagetum) s ostrûvky buãin s kyãelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-fagetum). Kostfiavové buãiny osídlují kamenitûj í a balvanitûj í sklony. Dominantou stromového patra je buk lesní (Fagus sylvatica), v bylinném patfie pfievládá kostfiava lesní (Festuca altissima), na úïivnûj ích stanovi tích pfiistupují vûsenka nachová (Prenanthes purpurea), pitulník horsk (Galeobdolon montanum), svízel vonn (Galium odoratum) a baïanka vytrvalá (Mercurialis perennis). Dnes je známe v masivu Kletû, Albertova, Bulového, Buglaty a Vysoké Bûty. Buãiny s kyãelnicí devítilistou rostou obvykle na úïivnûj ích pûdách, ponejvíce na úpatích svahû, v depresích a podél potokû. Ve stromovém patfie buk lesní doprovází jedle bûlokorá (Abies alba) a javor klen (Acer pseudoplatanus). Kefiov podrost tvofií zejména zimolez ãern (Lonicera nigra) a l kovec jedovat (Daphne mezereum). V bylinném patfie roste svízel vonn, kyãelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), k. cibulkonosná (D. bulbifera), p eníãko rozkladité (Milium effusum), pitulník horsk, vraní oko ãtyfilisté (Paris quadrifolia), ba- Ïanka vytrvalá a kostfiava lesní. Dnes jsou roztrou eny v masivu Kletû a v západní ãásti Blanského lesa, ojedinûle ive vrcholov ch partiích Kluku. Acidofilní bikové buãiny (Luzulo-Fagetum) vystupují v masivu Kletû a na vrcholech Kluku, velhánu a Skalky. Ve stromovém patfie dominuje buk lesní, pfiímûsí je jedle bûlokorá, v niï ích nadmofisk ch v kách také dub letní (Quercus robur). V bylinném podrostu pfievládají bika bûlavá (Luzula luzuloides), metliãka kfiivolaká (Avenella flexuosa), tfitina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), lipnice hajní (Poa nemoralis), Èavel kysel (Oxalis acetosella) a borûvka ãerná (Vaccinium myrtillus). Vrcholové partie Kletû pokr vají fragmenty smrkov ch buãin (Calamagrostio villosae-fagetum). Stromové patro tvofií buk lesní a smrk ztepil (Picea abies), ojedinûle jedle bûlokorá. Bylinn podrost je chud, s tfitinou chloupkatou (Calamagrostis villosa), metliãkou kfiivolakou, Èavelem kysel m a borûvkou ãernou. V údolí Vltavy místy roste metlicová jedlina (Deschampsio flexuosae-abietetum) s jedlí bûlokorou a borovicí lesní (Pinus sylvestris). Na balvanit ch svazích najdeme roztrou ené suèové lesy (Tilio- -Acerion). V PR Vysoká Bûta a na strmûj ích svazích u Vltavy se nachází mûsíãnicová javofiina (Lunario-Aceretum), v západní ãásti Blanského lesa baïanková jasenina (Mercuriali-Fraxinetum). V niï ích polohách Blanského lesa jsou potenciální vegetací acidofilní doubravy (Luzulo albidae-quercetum, Abieti-Quercetum), s dominantním dubem zimním (Quercus petraea) nebo d. letním aspfiímûsí bfiízy bûlokoré (Betula pendula), buku lesního, jefiábu ptaãího (Sorbus aucuparia) a borovice lesní. Na vlhãích stanovi tích v nich roste i v niï- ích polohách jedle bûlokorá. Acidofilní bory (Dicrano-Pinion) nalézáme na hadcích v KfiemÏské kotlinû a na silikátov ch skalách v údolí Vltavy. Stromové patro je tvofieno borovicí lesní, vtrou en b vá dub zimní. Vbylinném patfie jsou obvyklé borûvka ãerná, brusinka obecná (Rhodoccocum vitis-idaea) a vfies obecn (Calluna vulgaris). Na jiïních hadcov ch svazích najdeme teplomilnûj í bory (Asplenio cuneifolii-pinetum), které hostí napfi. bûlozáfiku vûtvitou (Anthericum ramosum) a chrpu ãekánek (Colymbada scabiosa), zatímco severní svahy jsou porostlé asociací Dicrano-Pinetum, kde v bylinném patfie pfievládá bezkolenec modr (Molinia caerulea agg.) nebo tfitina rákosovitá. Na vápencích v okolí Vy ného jsou mapovány teplomilné váleãkové doubravy (Brachypodio pinnati-quercetum), ve vût inû porostû jsou v ak duby nahrazeny borovicí lesní. V kefiovém patfie 2 3 Buk lesní (Fagus sylvatica) má v lesních porostech Blanského lesa v znamné zastoupení. Detail plodné vûtévky. 2 Okrotice bílá (Cephalanthera damasonium). 3 Vítod chocholat (Polygala comosa) je vcelku bûïn m vápnomiln m druhem. CHKO BL 9 48
âeskobudûjovicko Prasetník plamat (Trommsdorffia maculata). 2 Hlad prusk (Laserpitium prutenicum). 3 Ostfiice pfiíbuzná (Carex appropinquata). 2 3 pfievládá líska obecná (Corylus avellana). Dominantou bylinného podrostu b vá váleãka prapofiitá (Brachypodium pinnatum), kterou doprovázejí klinopád obecn (Clinopodium vulgare), ostfiice horská (Carex montana), o. prstnatá (C. digitata), jaterník trojlaloãn (Hepatica nobilis) aj. Na strmûj ích svazích v údolí Vltavy a ve Vy ensk ch kopcích u âeského Krumlova rostou ptaãincové lipové doubravy (Stellario-Tilietum) s dominantní lípou malolistou (Tilia cordata) nebo dubem letním, v kefiovém podrostu je hojná líska obecná. V bylinném patfie jsou ãasté mezofilní druhy, napfi. ptaãinec velkokvût (Stellaria holostea), pitulník horsk, lipnice hajní, baïanka vytrvalá, kopytník evropsk (Asarum europaeum) a Ïindava evropská (Sanicula europaea). Stfiemchové ol iny s dominantní ol- í lepkavou (Alnus glutinosa) provázejí men í vodní toky. V kefiovém patfie rostou stfiemcha obecná (Padus avium), kru ina ol ová (Frangula alnus), vrba popelavá (Salix cinerea) aj. Obvyklou dominantou bylinného patra je ostfiice tfieslicovitá (Carex brizoides), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa) nebo chrastice rákosovitá (Phalaroides arundinacea). Polopfiirozenou nelesní vegetaci reprezentují louky a pastviny. Nejlépe zachovalé jsou v masivu Kletû a v západní ãásti CHKO. Na mezofilních loukách (Arrhenatherion) dominuje ovsík vyv - en (Arrhenatherum elatius) nebo kostfiava ãervená (Festuca rubra). Vlhké louky s vegetací svazû Calthion a Molinion lemují obvykle men í vodní toky nebo pokr vají luãní prameni tû. Ra elinné a slatinné louky a prameni tû se spoleãenstvy svazû Caricion fuscae a Caricion davallianae jsou vzácné. Po celém území Blanského lesa jsou roztrou eny smilkové porosty (Violion caninae). Acidofilní trávníky na chud ch pûdách v KfiemÏské kotlinû reprezentuje travinobylinná vegetace svazu Hyperico perforati-scleranthion perennis, mnohde s teplomilnûj- ími druhy a fiadou terofytû. Ojedinûlé jsou na hadcích teplomilné trávníky ze svazu Bromion erecti, spoleãenstva téhoï svazu provázejí vápence v okolí âeského Krumlova. Lesní lemy tvofií vegetace svazu Trifolion medii. Maloplo ná jsou spoleãenstva skalních tûrbin a drolin: na vápencov ch skalkách patfiící ke svazûm Potentillion caulescentis a Alysso alyssoidis-sedion albi, zatímco na hadcov ch skalkách je vyvinuta vegetace svazu Asplenion serpentini. Na zastínûn ch skalách v lesích a na skalách u Vltavy jsou vyvinuta spoleãenstva svazu Androsacion vandellii s osladiãem obecn m (Polypodium vulgare). K nejãetnûj ím spoleãenstvûm v korytû Vltavy patfií Myriophylletum alterniflori s dominantním laku níkem vodním (Batrachium aquatile). Na rybnících jsou nejhojnûj í porosty okfiehkû (Lemnetum minoris, Lemno-Spirodeletum) a rákosiny (nejãastûji Glycerietum fluitantis a Typhetum latifoliae). Celá CHKO leïí v mezofytiku a je souãástí dvou fytogeografick ch okresû, jednak Budûjovické pánve, do které patfií jen její malá severní ãást, jednak umavsko-novohradského podhûfií, z nûhoï sem zasahují ãtyfii podokresy Chval inské Pfied umaví, Blansk les, KfiemÏské hadce a âeskokrumlovské Pfied umaví. Ve f. o. Budûjovická pánev potenciálnû pfievládají acidofilní doubravy s pfiímûsí jedle, polopfiirozenou náhradní vegetaci na mezofilních stanovi tích tvofií vesmûs louky s vegetací svazu Arrhenatherion. Typické jsou rybníky a navazující porosty vysok ch ostfiic a rákosin. 482 CHKO BL 0
CHKO Blansk les V severní ãásti CHKO roste napfi. bazanovec kytkokvût (Naumburgia thyrsiflora), v ivec ladní (Pedicularis sylvatica) a ÏluÈucha lesklá (Thalictrum lucidum). Podokres Chval inské Pfied umaví zasahuje jen na západní okraj CHKO. Upoutají zde vlhké louky a mokfiady se spoleãenstvy svazu Molinion, v nichï roste hlad prusk (Laserpitium prutenicum), kosatec sibifisk (Iris sibirica), vrba rozmar nolistá (Salix rosmarinifolia), srpice barvífiská (Serratula tinctoria) a ostfiice trsnatá (Carex cespitosa). Pro podokres Blansk les je typická mozaika kvûtnat ch a acidofilních buãin a suèov ch lesû. Z fytogeograficky v znamn ch druhû zde nalezneme napfi. jeãmenku lesní (Hordelymus europaeus). Ve vy ích polohách Kletû se objevují alp tí migranti k chavice bílá pravá (Veratrum album subsp. album), kamziãník rakousk (Doronicum austriacum), dfiípatka horská (Soldanella montana) a ol e zelená (Duschekia alnobetula). K prûvodcûm zdej ích buãin patfií vûsenka nachová, rozrazil horsk (Veronica montana), udatna lesní (Aruncus vulgaris) a vrbina hajní (Lysimachia nemorum). Na loukách v masivu Kletû najdeme zvoneãník ãern (Phyteuma nigrum), vlhká místa osídluje ple ka stopkatá (Willemetia stipitata). Vlhké louky a mokfiady hostí orchideje prstnatec májov (Dactylorhiza majalis) a p. listenat (D. longebracteata). Podokres KfiemÏské hadce je z vût- í ãásti odlesnûn. Nejtypiãtûj í lesní vegetací jsou reliktní bory se sleziníkem hadcov m (Asplenium cuneifolium) ahvozdíkem kartouzkem hadcov m (Dianthus carthusianorum subsp. capillifrons), v nichï upoutají napfi. bûlozáfika vûtvitá a svízel siv (Galium glaucum). Témûfi v echny zdej í louky byly v osmdesát ch letech 20. století odvodnûny. Zbytky slatinn ch mokfiadû zûstaly u Borského rybníka, kde roste prstnatec pleèov (Dactylorhiza incarnata) a ostfiice Davallova (Carex davalliana). Podokres âeskokrumlovské Pfied umaví charakterizuje pfiedev ím kvûtena vápencov ch v chozû a údolí Vltavy. Ve spoleãenstvech svazu Carpinion b vá pfiítomen také svízel lesní (Galium sylvaticum), hrachor jarní (Lathyrus vernus), pry ec sladk (Tithymalus dulcis), lilie zlatohlávek (Lilium martagon) aj. Vápence indikují napfi. hofiec kfiíïat (Gentiana cruciata), sasanka lesní (Anemone sylvestris), oïanka kalamandra (Teucrium chamaedrys), karda ukousnutá (Crepis praemorsa), okrotice ãervená (Cephalanthera rubra), o. bílá (C. damasonium), kru tík tmavoãerven (Epipactis atrorubens) a ãistec pfiím (Stachys recta). Z podunajsk ch a alpsk ch migrantû zde hojnû roste divizna jiïní rakouská (Verbascum chaixii subsp. austriacum), rûïe pfievislá (Rosa pendulina) a parazitická záraza bílá (Orobanche alba). Ke stejnému migrantu patfií alvûj lepkavá (Salvia glutinosa), která proniká na stinná místa podél Vltavy; o pûvodnosti brambofiíku nachového (Cyclamen purpurascens) se vedou spory. O nûkter ch teplomiln ch druzích nelze rozhodnout, zdali jejich lokality souvisejí s roz ífiením ve Stfiedních âechách nebo v Podunají. Jsou to napfi. svízel siv, bûlozáfika vûtvitá, svefiep vzpfiímen (Bromus erectus), oïanka hroznatá (Teucrium botrys), tolice nejmen í (Medicago minima) a prasetník plamat (Trommsdorffia maculata). Z floristického hlediska jsou pozoruhodné nálezy boreomontánního ostruïiníku skalního (Rubus saxatilis). U Zlaté Koruny se ve vegetaci svazu Carpinion objevuje dymnivka dutá (Corydalis cava) a d. bobovitá (C. intermedia). V slunné skály nad Vltavou hostí napfi. kostfiavu sivou (Festuca pallens) a tafiici skalní (Aurinia saxatilis). Pro území Blanského lesa je charakteristická pfiedev ím lesní fauna. V buãinách Ïijí napfi. tesafiíci Stictoleptura scutellata a Acanthoderes clavipes, mûra 2 Dfiípatka horská (Soldanella montana). 2 Lilie zlatohlávek (Lilium martagon). 3 Divizna jiïní rakouská (Verbascum chaixii subsp. austriacum). 4 K vzácnûj ím teplomiln m vápnomiln m houbám patfií ãirûvka naãervenalá (Tricholoma orirubens). 3 4 CHKO BL 483
âeskobudûjovicko 2 V jehliãnat ch lesích CHKO Blansk les hnízdí brzy na jafie ofie - ník kropenat (Nucifraga caryocatactes). 2 PlÏ zemoun skalní (Aegopis verticillus). 3 Rejsek horsk (Sorex alpinus) Ïije v Blanském lese na lokalitách s chladn m a vlhk m mikroklimatem, nejãastûji kolem potokû v lesích. 3 Phlogophora scita, píìalka Eupithecia immundata,zdvoukfiídlého hmyzu napfi. tiplice Tipula flavolineata a rûznatka Paraclusia tigrina. Ve vy ích polohách Ïijí horské druhy, napfi. mandelinka Oreina speciosissima, mravenec Formica aquilonia, okáã ãernohnûd (Erebia ligea) a dal í. V znaãná je pfiítomnost nûkter ch plïû, napfi. fiasnatky nadmuté (Macrogastra tumida), zemouna skalního (Aegopis verticillus), vrásenky orlojovité (Discus perspectivus) a vfietenky edavé (Bulgarica cana). Specifick m biotopem s konstantním mikroklimatem jsou kryogenní sutû, v nichï Ïije napfi. vzácn pavouk Trogloneta granulum z ãeledi mysmenovit ch. Ve star ch porostech s pfievahou buku vzácnû hnízdí lejsek mal (Ficedula parva) a l. ãernohlav (F. hypoleuca). Poãetnou populaci zde má holub doup- Àák (Columba oenas). ada boreálních druhû má vazbu na horské lesy, hnízdí zde napfi. s c rousn (Aegolius funereus), kulí ek nejmen í (Glaucidium passerinum) a ofie ník kropenat (Nucifraga caryocatactes). Vzácné jsou dal í dva boreomontánní druhy: datlík tfiíprst (Picoides tridactylus) a kos horsk (Turdus torquatus).teprve v posledních desetiletích sem pronikl ãáp ãern (Ciconia nigra). Charakteristick m druhem lesû s pestrou vûkovou a prostorovou strukturou je jefiábek lesní (Bonasa bonasia). Vlhká stanovi tû u lesních potokû a v sutích ob vá rejsek horsk (Sorex alpinus). V údolí Vltavy a men ích tokû Ïijí relativnû termofilní druhy bezobratl ch, napfi. plï zrnovka Pupilla muscorum, tesafiík Anaglyptus mysticus, pestfienka Baccha obscuripennis a kulatûnka Acrocera orbicula. V zámeckém parku v âerveném Dvofie hnízdí nûktefií typiãtí ptáci doubrav, zejména strakapoud prostfiední (Dendrocopos medius) a oupálek krátkoprst (Certhia brachydactyla). OstrÛvky neobdûlávané pûdy v kulturním bezlesí se stávají útoãi tûm nûkter ch ohroïen ch mot lû, napfi. ÏluÈáska jiïního (Colias alfacariensis) a modráska vikvicového (Polyommatus coridon). V lomech a kamenn ch tarasech se vytvofiila spoleãenstva plïû, ve kter ch pfievládá suchomilka obecná (Xerolenta obvia). Pestrou faunu najdeme na v chozech vápencû. S xerotermofilními druhy mnohde sousedí druhy chladn ch bezles ch stanovi È, typické pro vût í nadmofiskou v ku. Mimofiádnû v znamná je z tohoto hlediska fauna NPR Vy enské kopce. Málo je prozkoumána fauna borû na hadcovém podkladu. Byl zde nalezen napfi. plï závornatka drsná (Clausilia dubia) akovafiík Stenagostus rufus. Pozoruhodná je fauna pfiirozen ch neregulovan ch podhorsk ch potokû. Z dvoukfiídlého hmyzu zde Ïije kaluïnatka Thaumalea testacea, která je indikátorem oligosaprobních vod. V KfiemÏském potoku pfieïívá men í populace ohroïené perlorodky fiíãní (Margaritifera margaritifera), byl zde nalezen mizející velevrub tup (Unio crassus), mihule potoãní (Lampetra planeri) a rak fiíãní (Astacus astacus). Kolem tûchto tokû jsou nalézány pobytové stopy vydry fiíãní (Lutra lutra), hnízdí zde skorec vodní (Cinclus cinclus) a konipas horsk (Motacilla cinerea). Na mokfiadních stanovi tích pfii potocích Ïijí 484 CHKO BL 2
CHKO Blansk les rejsec vodní (Neomys fodiens), r. ãern (N. anomalus) a my ka drobná (Micromys minutus). V potoku Borová je nepfiíli naru ená limnofauna, napfi. ble- ivec Gammarus fossarum, plo tûnka Planaria gonocephala a po vatka Dinocras cephalotes. Na nûkolika vût ích rybnících v okolí KfiemÏe hnízdí fiada bûïnûj ích druhû vodních ptákû, vzácnû i potápka ãernokrká (Podiceps nigricollis) a racek chechtav (Larus ridibundus). Masové trdli tû ropuchy obecné (Bufo bufo) je známo napfi. na Holubovském rybníku. VKfiemÏské kotlinû je bûïná rosniãka zelená (Hyla arborea), ménû obvyklí jsou kuàka obecná (Bombina bombina), ãolek horsk (Triturus alpestris), ã. obecn (T. vulgaris) a ã. velk (T. cristatus). Velmi vzácn je skokan tíhl (Rana dalmatina). Velcí savci byli v území Blanského lesa vyhubeni v 8. 9. století: prase divoké (Sus scrofa) bylo vystfiíleno jiï koncem 8. století a jelen evropsk (Cervus elaphus) v polovinû 9. století. Poslední zástfiel koãky divoké (Felis silvestris) pochází z roku 836, poslední pozorování rysa ostrovida (Lynx lynx) z roku 846. V posledních desetiletích vymizel z oblasti tetfiev hlu ec (Tetrao urogallus) a chfiástal polní (Crex crex) a znaãnû se sníïily stavy drobné zvûfie. Prase divoké a jelen se znovu roz ífiili po druhé svûtové válce, v 90. letech 20. století rys a krkavec velk (Corvus corax), v rákosinách zahnízdil slavík modráãek (Luscinia svecica). Blansk les byl aï do stfiedovûku souãástí souvislého hraniãního pralesa. Od poloviny 2. století zaãala kolonizace této oblasti, jejímï prûvodním jevem bylo kluãení lesû. V dal ích staletích mûla na devastaci lesa podíl i lesní pastva. Souãasn stav lesních porostû je proti potenciálnímu stavu znaãnû pozmûnûn. V niï ích polohách byly pûvodní listnaté a smí ené porosty pfiemûnûny na borové a smrkové kultury s malou pfiímûsí listnat ch dfievin. Na znaãn ch plochách Blanského lesa v minulosti dominoval buk, v posledních stoletích v ak i on uvolàoval prostor ekonomicky atraktivnûj ímu smrku. Nyní je v lesích 8 % jehliãnat ch dfievin (smrk ztepil 45,9 %, borovice lesní 29, %, jedle bûlokorá 2,8 %) a 9 % listnáãû (buk lesní 4 %, bfiíza bûlokorá,6 %, ol e lepkavá, %, dub letní 0,7 %). Pfiírodû blízké porosty byly zaãlenûny do maloplo n ch chránûn ch území a genov ch základen. Genové základny byly zfiízeny k reprodukci populací buku, smrku, jedle a klenu a mají celkovou v mûru 2 37 ha. V závislosti na pfiírodních podmínkách se v CHKO nacházejí následující lesní vegetaãní stupnû: borov (0,7 % plochy lesû), bukodubov (,8 %), dubobukov (2 %), bukov (2,5 %), zcela pfievládající jedlobukov (65,5 %) a smrkobukov (7,5 %). Jihozápadní hfibety Blanského lesa jsou ovlivnûny dálkov m pfienosem imisí, patrné je to na zdravotním stavu jehliãnanû. Ojedinûlé jsou kûrovcové sou e. Ve vrcholov ch partiích Kletû se objevují pfiíznaky tracheomykózního onemocnûní buku. Na celém území se dlouhodobû projevuje tracheomykóza dubû a jilmû. Do první zóny CHKO patfií 244 ha (tj.,2 % rozlohy CHKO), z toho 62 ha lesní pûdy. Rozloha druhé zóny ãiní 5074 ha (tj. 23,9 % rozlohy), pfiiãemï lesní pûda zaujímá 440 ha. V mûra tfietí zóny je 5 97 ha (74,9 % plochy), z toho 7 684 ha lesní pûdy. Nejstar í archeologick nález z CHKO pochází od KfiemÏského potoka pod Holubovem ze star í doby kamenné. Stfied KfiemÏské kotliny byl osídlen jiï v dobû zemûdûlského pravûku. Ze star í doby bronzové, resp. z doby hal tatské pocházejí mohylová pohfiebi tû nad Tfiísovem, osídlení na Dívãím Kameni, u Chval in, Lazce avy ného. Vrchol pravûkého osídlení pfiedstavuje keltské oppidum z doby la- 2 Octomilka Hirtodrosophila trivittata je iroce roz ífiena ve v chodní Evropû a v Asii, územím jihoãeského regionu prochází západní hranice jejího roz ífiení. Vyskytuje se na plodnicích dfievokazn ch hub, pfiedev ím hlív (Pleurotus spp.). 2 Dlask tlustozob (Coccothraustes coccothraustes) hnízdí v listnat ch a smí en ch lesích i v rûzn ch typech rozpt lené zelenû. 3 V znamn m teplomiln m pavoukem je stepní slíìák Alopecosa sulzeri. Îije zejména v NPR Vy enské kopce. 4 Stfievlík koïit (Carabus coriaceus) je v regionu jen velmi lokálnû roz ífien. V CHKO Blansk les Ïije v lískov ch porostech v NPR Vy enské kopce. 3 4 CHKO BL 3 485
âeskobudûjovicko 2 KfiemÏská kotlina je dlouhodobû kultivovanou krajinou. Kompaktní sídla uvnitfi kotliny (na snímku obec Brloh) pfiecházejí do svahû Blanského lesa v rozpt lené osady a jednotlivé selské usedlosti (Janské údolí, vpravo pfied RÛÏov m vrchem). 2 Nedostavûn kostel klá tera vkuklovû na BrloÏsku. ténské (. stol. pfi. n. l.) na terase nad Vltavou u Tfiísova, souãást fietûzce hradi È na historické stezce z Podunají podél Vltavy do nitra ãeské kotliny. Ranû stfiedovûkou kolonizaci oblasti ovlivnila trasa zemské stezky, která smûfiovala od Vy ího Brodu pfies Boletice, Chval iny a Lhenice do Netolic. Vroce 263 byl zaloïen cisterciáck klá ter ve Zlaté Korunû, kter kolonizoval jiïní a západní okraj Blanského lesa a kter mûl b t v spou královské moci v území ovládaném RoÏmberky. Do poãátku 4. stol. se pfiipomíná vkfiemïské kotlinû jen nûkolik sídel, pfiedev ím tvrz v KfiemÏi, vesnice Brloh, Bohou kovice a Chlum, a také nûkolik vsí na severozápadním okraji CHKO. Ve vrcholném stfiedovûku byla dosídlena pfieváïná ãást KfiemÏské kotliny. Staví se gotické kostely v KfiemÏi a v Brlohu, po roce 349 budují RoÏmberkové hrad Men tejn (Dívãí Kámen) a králûv kancléfi Dûtfiich z Portic staví na severozápadní stranû kotliny hrádek Kuglveit. Doba pozdní gotiky zanechala dvû v znamné stavby roïmberské huti, kostel ve Chval inách a klá ter paulánû na Kuklovû, kter zûstal nedokonãen m torzem. V roce 59 postavil Vilém z RoÏmberka v âerveném Dvofie loveck zámek (dnes s rozsáhl m parkem) a zaloïil hospodáfiské dvory v Chlumu, na Kuklovû, v Kfienovû a v Novém Dvofie. âeskokrumlovské panství pozdûji získali Eggenbergové a roku 70 je zdûdili Schwarzenbergové. Od konce 7. do poloviny 9. století vznikají poslední vsi na BrloÏsku, osídlované vût inou nûmeck mi dfievafii. Romantická novogotická rozhledna na vrcholu Kleti je zroku 825. VyuÏití dfieva z okolních 486 CHKO BL 4
lesû sledovalo roku 84 zaloïení Ïelezáfiské huti v Adolfovû u Holubova, na niï navázalo dal í zpracování surového Ïeleza v okolních hamrech na KfiemÏském potoce. Do poloviny 5. století dosáhl rozsah zemûdûlské pûdy vûãi lesním porostûm zhruba dne ního stavu. AÏ do kolektivizace v ak mûla zemûdûlská krajina mozaikovit charakter. V souãasnosti narûstá podíl neobhospodafiované pûdy a doïívají technologicky nevyhovující stavby. Zatímco jihozápadní a západní okraj CHKO byl osídlen nûmeck m etnikem, obyvatelstvo KfiemÏské kotliny bylo pfieváïnû ãeské. Zdej í lidová architektura mnohde opakuje blatské vzory. Vzácnû se dochovaly roubené stavby (v Sedmi Chalupách a v Rychtáfiovû). Usedlosti sprûãelními títy vytváfiejí seskupení tvaru okrouhlic (Ple ovice, Tfiísov, Holubov, Stupná a ãásteãnû i KfiemÏe), ãistou ulicovou náves vfietenovitého tvaru má mûsteãko Chval iny. ada vesnic je utváfiena dvûma protilehl mi frontami usedlostí s irokou návsí, nûkteré obce mají nejprost í sídelní formu jediné fronty (Sedm Chalup, Jaronín). Velkou pravoúhlou náves mají Hola ovice, památková rezervace zapsaná v seznamu UNESCO. Památkovou rezervací byly rovnûï vyhlá eny Vodice a Chval iny, památkovou zónou Lipanovice a Dobãice. Ve vy ích polohách je rozpt lená zástavba samot ve formû uzavfien ch dvorcû (Stupenské Jednoty, Katovy Lesní Chalupy, Kováfiov, âeské Chalupy). Vesnice nûmeckého etnika vytváfiejí ulicové, podélnû zastavûné, dvoupodlaïní fronty (Borová, Nová Ves, Hejdlov), dvoupodlaïní b vají i samoty, které napodobují hornorakousk vierkant. Po druhé svûtové válce do lo k zásadním zmûnám jak v osídlení, tak ve zpûsobu zástavby. Nejprve byla jihozápadní ãást CHKO vylidnûna odsunem nûmeckého obyvatelstva, kter následovala fáze odlivu obyvatel do mûst na celém území; dûsledkem obého je pokles poãtu obyvatel na dne ních 60 % pfiedváleãného stavu. Nejvût í rekreaãní zátûïí je vodácká turistika na fiece Vltavû a pû í turistika koncentrovaná zejména na vrcholu Kleti a do okolí zfiíceniny hradu Dívãí Kámen. Krajinn ráz po kozují také aktivní lomy v Ple ovicích a na Zrcadlové huti. V CHKO bylo k 3. 2. 2000 zfiízeno 5 maloplo n ch zvlá tû chránûn ch území. Dal í ãtyfii (PP Meandry Chval inského potoka, PP Provázková louka, PP Hejdlovsk potok a PR Chrá Èansk vrch) se k vyhlá ení pfiipravují. CHKO Blansk les Kamenná rozhledna na Kleti postavená v roce 825 je nejstar í rozhlednou v âechách. 2 Rozsáhlá zfiícenina hradu Dívãí Kámen, zaloïeného roku 349 ãtyfimi syny Petra z RoÏmberka, v 5. století zde po urãitou dobu sídlil Oldfiich z RoÏmberka. UÏ v polovinû 6. století byl v ak hrad pust. 2 CHKO BL 5 487