Motto: Jen živé plodí a udržuje život. 20. století bude poctìno možností pøispìt ke zlepšení podmínek lidstva prostøednictvím vìdy zvané výživa Více bude zamìøeno na svépomoc tìla tím, že bude správnì živeno. Pøípravky a minerálie chemického pùvodu nikdy nenahradí výtvor pøírody žijící rostlinnou buòku se všemi koneènými výsledky a vlivy sluneèních paprskù, které jsou matkou života Správné užití rostlinných produktù prostøednictvím jednoduchých pøírodních prostøedkù z obìhu vypuzuje odpadní látky a jedy. Podporují pøírodu v jejím boji proti nemocem, zatímco léky chemikálie, protože jsou nepøizpùsobivé, zvyšují hromadìní odpadních látek, èímž nastává pouze pøedstírané zlepšení stavu, nebo jsou potlaèeny pøíznaky choroby. Copyright: Eko-konzult, 2002 ISBN 80 89044 49 2 Pøedmluva Za posledních 3 000 let to byly (v každém pøípadì) tøi velké kulturní národy, které se povznesly, aby nakonec vinou luxusu málem zhynuly. Byli to Egyp ané, Øekové a Øímané. øíká Dr. Hindhede. Z jeho 46leté zprávy budeme citovat následující: Obyvatelé Landronských ostrovù až do r. 1621, kdy Španìlé tyto ostrovy objevili, žili v pøesvìdèení, že jsou jediným národem na svìtì. Neznali nic z toho, co civilizovaní lidé považují za nezbytné. Do doby, než je Španìlé navštívili, nikdy nevidìli oheò. Bylo pro nì velmi tìžké si zvyknout jej používat. Ze zvíøat znali pouze nìkteré druhy ptákù a nikdy je ani nenapadlo, že by je mohli sníst. Je však nutné poznamenat, že v syrovém pøirozeném stavu jejich jedinou stravu pøedstavovaly oøechy, ovoce a zelenina. Pøitom se honosili nápadnì krásnou stavbou tìla a velkou silou. Snadno si dokázali poradit s bøemeny tìžkými 250 kg. Neznali nemoci a všichni se dožívali vysokého vìku 100 i více let. Ano, pøed tøemi stoletími na Landronech žilo více než 100 000 zdravých a silných lidí, kteøí nevìdìli, co je to churavìt. Nyní je tam 9 000 degenerovaných poznaèených lidí, kteøí se málokdy dožijí ètyøicítky. Dobrý dùvod proklít civilizaci. Jiný pøíklad: Dr. Mac Carrison, anglický lékaø, bìhem sedmi let získal vìdomosti o Hunzích a Sikzích, dvou indických rasách žijících na jižních svazích Himaláje, které nikdy nepøišly do styku s civilizací. Jeho praxe se omezovala pøevážnì na ošetøování vnìjších zranìní a bolestí, které s výživou nemìly vùbec nic spoleèného. Za onìch sedm let nezaznamenal ani jediný pøípad choroby trávicího ústrojí, tuberkulózy, rakoviny, revmatismu, bolesti zubù apod. Vzpomeneme-li si na kruté zimy v oblastech Himaláje a na primitivní pøíbytky tìchto lidí, pochopíme, že vynucená
4 5 závislost na jednoduchých potravinách pøímo z lùna pøírody, má zásluhu na jejich dlouhém životì, trvalém zdraví a na nádherném fyzickém vývinu. Dr. Carrison vùbec nepochyboval o tom, že jedineèné zdraví tìchto lidí pøímo souvisí s jejich stravou, s nejdùležitìjšími zemìdìlskými produkty vypìstovanými v zemi, která nebyla zpustošena umìlými hnojivy, ani benevolentnì vyèerpána celými generacemi. Aby to dokázal, zrealizoval velký dvouletý pokus: Sehnal si 6 000 bílých krys a 27 mìsícù, což odpovídá 55 letùm života èlovìka, sledoval jejich každodenní život a chování. Krysy byly rozdìleny do tøí skupin. Jedna dostávala stravu Hunzù, druhá pokrmy chudých Indù a poslední se živila jídly anglických dìlníkù, která se skládala hlavnì z bílého chleba, margarínu, èaje, cukru, marmelády, vaøeného masa a pøevaøené zeleniny. První skupinì, která byla krmena pøirozenou stravou Hunzù, se daøilo výbornì. Krysy byly velké a silné, nikdy nebyly nemocné a dodržovaly jakousi hygienu. Srst mìly v poøádku a podle krysího života žily š astný život, což se projevilo množstvím zdravých mláïat. Druhou skupinu, která dostávala pokrmy chudších Bengálcù, døíve nebo pozdìji postihly rùzné druhy nakažlivých nemocí. Mláïata se èasto rodila mrtvá a z klecí bylo slyšet naøíkání a souboje. Jak se daøilo tøetí skupinì, ovlivnìné civilizaèní stravou? Pokus s tìmito krysami nikdy nebyl ukonèen. Po uplynutí 16 dní mezi nimi propukl kanibalismus a vraždìní. Po krátké dobì pøevážná èást uvedené skupiny už neexistovala. Krysy se vzájemnì požraly!!! Tento pokus pøesvìdèivì hovoøí sám za sebe. Výsledky byly tak pøekvapující, že vzdìlaný svìt, a hlavnì experti v oblasti výživy, se z šoku ještì dlouho nemohli vzpamatovat. Jiný pøíklad Dr. Mac Carrisona: Tlupu opic krmil tak, že stravu, kterou jim dával syrovou, zaèal vaøit v autoklávu. Jakost i kalorická hodnota pokrmù zùstaly beze zmìny. V této potravì nebyl žádný jiný rozdíl Lišila se jen tím, že byla vaøená. A co se tím ukázalo? Všechny opice, které pøedtím byly zdravé, na syrové stravì, bìhem necelých tøí mìsícù do poslední uhynuly. Bylo u nich viditelné celkové oslabení a støevní problémy. U 30 % z nich byly pøi operaci zjištìny vøedy žaludku a støev. Je to další pádný dùkaz o nebezpeèí, které s sebou nese vaøená strava (zbavená života). Nebezpeèí autointoxikace Mnohobunìèné organismy jsou tvoøeny tkanivem, které je vyživováno krví, pøinášející výživné látky a kyslík. Výdechem se kyslièník uhlièitý, odevzdaný krví v plicích, dostává ven. Ostatní toxické látky (zplodiny) se z organismu dostávají moèí, stolicí nebo kùží. Za správné složení krve odpovídají mnohé komplikované regulátory, které jsou øízeny nervovým a hormonálním systémem. Dùležitou roli v oèistì od toxických látek plní játra, která jsou jakýmsi druhem centrální chemické laboratoøe. Uskladòují a pøetváøejí substance pokrmù, vytváøejí žluè, produkují dùležité krevní složky a zneškodòují rùzné toxické látky pøijímané s jídlem, nebo vzniklé bìhem látkové výmìny. Podobnì nás pøed toxikózou chrání také jiné orgány, které jsou øízeny z mozkových oblastí endokrinními žlázami a vnitøními orgány. Navzdory tomu jsme bìhem života vystaveni mnoha škodlivým vlivùm. Obranná schopnost tìchto orgánù se postupnì snižuje a pøicházejí nemoci. Nepøetržitým toxickým vlivùm nìkteøí badatelé pøipisu-
6 7 jí vinu za pozvolnou degeneraci (nièení tkaniva). Nazvali ji teorií sebeotravy (autointoxikace). Tento proces vzniká pøedevším z nadmìrného pøíjmu živoèišných bílkovin (masa) a živoèišných tukù. Je rovnìž dùsledkem pøíjmu rafinovaných a chemicky konzervovaných kuchyòsky nebo chemicky znehodnocených potravin. Ruský vìdec Meènikov upozornil na hnilobné procesy v tlustém støevu a oznaèil je za hlavní pøíèinu sebeotravy a pøedèasného stárnutí. Zjistil, že doba je závislá na druzích zvíøat, na délce jejich tlustého støeva (povrchu vstøebávání) a na èase pobytu natrávených zbytkù ve støevu. V tlustém støevu žije ohromné množství bakterií (tvoøí celou jednu tøetinu obsahu zbytkù). Nìkteré druhy jsou pro èlovìka velmi užiteèné, protože produkují nepostradatelné vitaminy. Jiné se pasou na nestrávených zbytcích pokrmù. Druh bakteriální flóry je tedy pøímo závislý na druhu pokrmù (živin), které pøijímáme. Pøevažuje-li v jídle zelenina, ovoce (pøirozené rostlinné produkty) a kyselé mléko, pak se v tlustém støevu rozvíjejí hlavnì fermentaèní bakterie (pùsobící na rozklad bílkovin). Mají-li však v pokrmech pøevahu masité produkty (také ryby a vejce), probíhají pøedevším hnilobné procesy. Pøevažují-li látky zpùsobující fermentaèní proces, je stolice svìtlá, èasto zpìnìná a produkty fermentace nejsou pro lidský organismus škodlivé. Pøevládají-li živoèišné pokrmy, bývá stolice tmavá a páchnoucí. Stejnì páchnoucí jsou plyny a produkty hniloby (indol, fenol, skatol, krezol a nìkteré slouèeniny aminù) jsou silnì jedovaté toxické. Pøi jejich trvalém a mnoholetém vstøebávání v orgánech dochází k tìžkým defektùm. Proto jsou dlouhodobé zácpy velmi nebezpeèné. Zpùsobují sebeotravu autointoxikaci. Je proto dùležité udržovat dostateènou èinnost støev peristaltiku. Pøi autointoxikaci vzniká až 34 druhù jedù, nìkteré velmi prudké (horší než hadí). Prakticky 90 % civilizovaného obyvatelstva trpí zácpou. Tím je jeho buòkový a tkáòový systém zaplaven nejhoršími odpadními látkami. Jak k tomu dochází? Nutnost acidobazické rovnováhy Zdravá krev obsahuje jednu pìtinu (20 %) kyseliny a ètyøi pìtiny (80 %) alkálií tedy zásad (acidobazická rovnováha). Když pøijímáme potraviny, které hladinu kyselin v krvi zvyšují (krev okyselují), zatìžujeme tím vyluèovací orgány, hlavnì ledviny, které nestaèí plnit svou funkci. Dochází k rychlému zaplavení tìlesných tkaniv kyselinami a jedy. Podle odhadu na toto základní zlo všech nemocí trpí asi 95 % lidí. Stoprocentní vinu na pøekyselení (hyperaciditì) má maso (jakékoliv), živoèišné tuky, ztužené rostlinné tuky, rafinované oleje, bílý chléb a peèivo, koláèe, bílý rafinovaný cukr, sùl, nezralé ovoce a všechno peèivo zhotovené z cukru a bílé mouky, èokoláda, ryby, sýry (kromì tvarohu) a vaøená nebo peèená, pøípadnì smažená jídla. Stoprocentnì zásadité (alkalické) bazické jsou: Všechny druhy zeleniny, všechno zelené (obsahující listovou zeleò chlorofyl), cibule, brambory, jedlé kaštany, oøechy, zralé ovoce, mléko (je slabì zásadotvorné), ovoce a zelenina jsou silnì zásadotvorné.
8 9 Mnozí lidé jsou pøekvapeni, že citrony a rajská jablíèka, která mají absolutnì kyselou chu, mohou být znaènì zásaditá. Vysvìtlení je dáno tím, že jejich kyselá èást nemá minerální povahu. Organické kyseliny se rychle sluèují s kyslíkem a jako kyselina uhlièitá a voda unikají, zatímco zásadotvorné trvalé minerálie jako sodík, draslík a podobnì, jsou k dispozici pro slouèení s kyselinami a tvorbu minerálních solí, které mohou být vyluèovány a udržují alkalitu krve. Bohatý pøebytek zásad, jak v organismu, tak ve výživì, je velmi potøebný. A to v zájmu nejlepšího využití bílkovin. Jsou-li smysly osvobozeny od úèinky kyselin v otráveném tìle, stanou se z nich vždy ochotné a rozvážné nástroje. Když však zásaditou zeleninu a ovoce pøi zahøívání nebo vaøení podrobíme pùsobení vyšší teploty, pak se, podle Dr. Hesselinka, stávají kyselinotvornými a všechno se zmìní v pøebytek kyselin!!! Vyhýbejme se proto, jak je to jen možné, zbyteènému vaøení nebo denaturaci pøirozených živých vitálních pokrmù, jak nám je pøíroda pro naše zdraví pøipravuje. Nedìlejme z nich pokrmy mrtvé, okyselující krev. Škodlivost kyseliny moèové Hlavní podíl nadmìrných kyselin se tvoøí z kyseliny moèové. K tomu pøispívá tìlu cizí kuchyòská sùl a jiné jedy. Mnohé z tìchto odpadù se rovnomìrnì usazují všude v tkanivu, kloubech a cévách. Orgány ucpávají, zahleòují, zpùsobují zvápenatí, zanášení tukem a zatìžují je. Pøitom tvoøí nìkteré kyseliny, krystalky ve svalech a kloubech. Pak se nemùžeme divit, když se zaènou ozývat revmatické bolesti a ledvinové kameny, dochází k cévním onemocnìním, nebo se tvoøí vøed èi rakovina. Rostlinná bílkovina se ale nemùže usazovat v tkanivech a kloubech formou krystalkù kyseliny moèové, protože krev nacházející se v nich v dostateèném množství, alkálie nemùže zkvasit. Tato krev, která je dostateènì nasycená zásaditými látkami, kyselinu moèovou udržuje v tekutém stavu do té doby, dokud není z tìla vylouèena ledvinovými a moèovými cestami. Jak vidíme, vegetariáni jsou tímto zpùsobem ušetøeni mnoha bolestivých utrpení. Leukocytóza Po užití masitých nebo vaøených jídel dochází k tzv. fyziologické nebo metabolické leukocytóze (zvýšení poètu bílých krvinek), která organismus výraznì zatìžuje a vyèerpává. To znamená, že v krátké dobì po požití vaøené stravy i masité vysoce stoupá (dokonce nìkolikanásobnì) poèet bílých krvinek leukocytù (krevní policie), což se jinak stává vždy ve stavu ohrožení. To znamená, že obranný systém v této potravì rozezná cizí druh (tìlu nepøizpùsobený), pro vlastní organismus nebezpeèný. Bílá krvinka svými výbìžky obklopí cizorodé èástice nebo buòku a pohltí ji do svého tìla, kde se rozloží. Leukocyty takto fagocytují bakterie, krevní sraženiny, mrtvé buòky a jiné, tìlu nebezpeèné bakterie. Uživatelé rostlinné stravy v pøirozené formì nìco takového neznají, nebo rostlinná potrava je lidskému tìlu vlastní. Nejíme výhradnì syrovou stravu, musíme vždy pøed hlavním chodem, který je vaøený, požít menší množství (10 20 %) èerstvých, syrových rostlinných potravin, aby nedošlo k metabolické acidóze. Toto pravidlo patøící k zásadám syrové výživy. Zaèínáme-li syrovou stravou, je hlavní pocit hladu potlaèen ještì pøedtím, než na øadu pøijde ostatní jídlo. Kromì toho se zažívací leukocytóza už nedostaví, a organismus se tak vyhne zbyteènému zatížení a vyèerpání.
10 11 Velké množství enzymù v syrové stravì umožòuje její dokonalé využití a úsporu zažívacích š áv. Pøi bìžné vaøené stravì organismus musí vyrobit více než 8 l zažívacích š áv a znovu je vstøebat. Proces trávení trvá 3 hodiny. Naproti tomu syrová strava znamená ochranu a úsporu látkové výmìny i energie, což znamená velkou pomoc pøedevším pøi zažívacích problémech. Proces trávení syrové stravy trvá asi 1 hodinu. Po její konzumaci se cítíme svìží. Poøekadlo, že s plným žaludkem se nedá pracovat, v tomto pøípadì neplatí. Pøirozená základní výživa lidský organismus nepoškozuje. Po jejím pøijetí se v tenkém støevu ušlechtilé oddìlují od neušlechtilého. Ušlechtilé vitální a tìlu prospìšné látky jsou pøemìnìny a krevními cestami putují do tkaniv a bunìk. Zde konèí krevní a lymfatické cévy. Je to oblast pøevodové cesty, základní regulaèní systém. Nitrobunìèná tekutina je oddìlena od tkáòového moku bunìènými membránami a ten od krve stìnou vláseènic. Buòkový povrch i stìna vláseènic se uplatòují jako propustné membrány. Umožòují neustálou a rozsáhlou výmìnu dýchacích plynù, vody a rozpustných látek mezi jednotlivými èástmi tìlesných tekutin. Hlavními mimobunìènými tekutinami jsou: krev a tkáòový mok. Ten je vlastní prostøedí všech bunìk organismu. Obsahuje všechny složky potøebné k látkové promìnì a èinnosti bunìk. Jedovaté toxiny Odtud si buòka prostøednictvím minerálních látek a elektrocytù pøivádí selekèní výživu, kterou potøebuje k uskuteènìní svého poslání. Je tragické, když není pøipravena žádná rozumná zdravá buòka. Buòka potøebuje bezchybný a kvalitní stavební ma- teriál. K oxidaci potøebuje schopnou syrovou stravu. Èlovìk nedokáže žít pouze z toho, co jeho organismus z pøijaté výživy umí biologicky promìnit sekrecí žláz a trávicím traktem. To znamená, že po pøijetí stravy nastává dìlení ušlechtilého od neušlechtilého. Pøijímáme-li potravu našemu tìlu cizí nebo nepøizpùsobenou, pak v nìm zùstává také cizí. Živiny pøivedené do buòky nemohou být prostøednictvím enzymù (fermentù, které øídí a uskuteèòují pøenášení a rozdìlování kyslíku v buòce) dokonale oxidovány (spáleny) a rozdìleny na tìlesnou energii a odpadní produkty látkové výmìny, aby je následnì buòku stejnou cestou opustily. Takový nedokonalý metabolismus je pøíèinou, že se v buòce shromažïují hleny, které zdravé prostøedí, v nìmž buòkový systém dozrává, mìní na živnou pùdu pro choroboplodné zárody. Zmìnìná živná pùda pøitahuje mikroorganismy. Ty mají za úlohu pohlcovat hleny a jedy, které nemohou být z lidského tìla (tkání) vylouèeny. Tyto mikroorganismy vyluèují jedovaté odpady, které pak zpùsobují nejrùznìjší infekèní onemocnìní. Z toho vidíme, jak je dùležité tìlu dodat biologicky hodnotnou stravu, aby do tkání byly pøevedeny biologicky nezávadné plnohodnotné živiny. Je nutné znovu pøipomenout, že tìlu musíme v potravì dodat ètyøikrát (4x) více bazických-zásaditých látek než kyselinotvorných. Tuto rovnováhu nesmíme narušit, abychom fyziologickou hodnotu tìla udrželi nad sedmi stupni (oblast zásadito-bazická). Klesne-li pod sedmý (6,8 ph) stupeò, stoupá kyselé prostøedí. Souèasnì se zvyšuje funkèní oslabení organismu a náchylnost k onemocnìním. Nesmíme zapomínat, že nebezpeèné kyseliny dokážou odrazit (neutralizovat) pouze zásadité organické soli. Odkud však má tìlo nabýt dostatek zásaditých minerálií, jsou-li naše talíøe naplnìny masovými pokrmy nebo vaøenou zeleninou, která, i když je v pøirozeném syrovém stavu silnì alkalická, se vlivem pùsobení vysoké teploty (ohøívání, vaøení) stává kyselinotvornou. Následkem je,