OKRES SOKOLOV. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr PLZE SKO A KARLOVARSKO

OKRES SOKOLOV CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr PLZE SKO A KARLOVARSKO

PlzeÀsko a Karlovarsko OKRES SOKOLOV Pastviny se zbytky antropogenních teras u Kfel v CHKO Slavkovsk les. Na pfiedcházející stranû: Mokré louky, prameni tû a nálet smrku ub valé Ml nské Chalupy poblíï Pfiebuzi. Okres Sokolov o rozloze 752,8 km 2 le- Ïí v hornatém území severozápadních âech. K 3. 2. 200 v nûm Ïilo 93 097 obyvatel pfii hustotû zalidnûní 24 obyvatel na km 2. Na severu a severozápadû sousedí se SRN, na v chodû s okresem Karlovy Vary a na jihu a západû s okresem Cheb. Nejsevernûj í bod okresu (50 25 02 s..; 2 37 34 v. d.) nalezneme vlese ve svahu 2 km severov chodnû od Jefiábího vrchu (964,6 m n. m.). NejjiÏnûj í bod (50 02 5 s..; 2 49 22 v. d.) leïí v údolí Pramenského potoka 0,5 km jihozápadnû od Ïelezniãní zastávky Louka u Mariánsk ch Lázní. Nejzápadnûj í bod (50 9 6 s..; 2 23 56 v. d.) se nachází v lese, v plochém sedle km vsv. od pfiechodu Lubenské sedlo. Nejv chodnûj í bod (50 07 47 s..; 2 52 9 v. d.) leïí na kraji lesa, na boãním hfibetu,5 km vsv. od osady Krásn Jez. Území okresu je pfieváïnû hornaté, jen stfiední ãást, cca tfietina okresu, leïí v kotlinû Sokolovské pánvi se stfiední nadmofiskou v kou 45,8 m. Na severu aï severozápadû se zdvíhají Kru né hory Poãáteck vrch (88,0 m n. m.), Jelen (959,2 m n. m.), Zadní OstruÏník (948,8 m n. m.) a Jefiábí vrch (964,6 m n. m.) Nejvy í horou okresu je piãák (990,8 m n. m.) v jeho kru nohorské ãásti. Pánevní oblastí protéká smûrem JZ SV fieka Ohfie, která sv mi pfiítoky (zprava Velká Libava, Lobezsk potok, Komáfií potok, zleva Libock potok a fiíãka Svatava s levostrann m pfiítokem Rotavou) odvodàuje celé území okresu. V údolí Ohfie leïí mezi Loktem a Doubím nejníïe poloïená místa okresu (kolem 380 m n. m.). Na jih a jihov chod od Sokolovské pánve se zdvíhá pohofií Slavkovského lesa. Celé území náleïí ke kru nohorské soustavû âeské vysoãiny. Vystupují zde krystalinické komplexy Kru n ch hor a na jihu krystalinické komplexy Slavkovského lesa. Tektonickou depresi mezi nimi vyplàují terciérní usazeniny. Krystalinikum Kru n ch hor tvofií fylity, fylitické kvarcity a svory, svorové pararuly a dal í horniny ve formû vlo- 48 SO 2

Okres Sokolov ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ, P ÍRODNÍ PARKY A PAMÁTNÉ STROMY SO 3 49

PlzeÀsko a Karlovarsko KRAJINN POKRYV 420 SO 4

Ïek. Horniny jsou spodnopaleozoického stáfií uloïeniny mofiského pûvodu, zvrásnûné a metamorfované v prûbûhu variského vrásnûní. Na v chodû okresu vystupuje ãást rozsáhlého karlovarského plutonu. Je to petrograficky nehomogenní tûleso se dvûma hlavními typy Ïul. Star í porfyrické, tzv. horské Ïuly obsahují zdvojãatûlé vyrostlice draselného Ïivce. Mlad í, mnohde autometamorfované kru nohorské Ïuly obsahují cínové a wolframové mineralizace (Horní Slavkov). Krystalinické komplexy v jiïní ãásti okresu (slavkovské krystalinikum) jsou budovány silnû metamorfovan mi horninami (rulami, migmatitick mi rulami, kontaktními rohovci aj.), které tvofií plá È ãetn ch tûles varisk ch granitoidû. V plà tektonické deprese, Sokolovské pánve, tvofií na bázi sled slabû zpevnûn ch slepencû a pískovcû tzv. starosedelského souvrství, které chovají bohatou subtropickou flóru eocenního stáfií. Mlad í terciérní souvrství obsahují mimofiádnû mocné sloje hnûdého uhlí, pfiekryté jezerními jíly a jílovci s chudou faunou lasturnatek, zbytky ryb a s nehojn mi zbytky rostlinstva. Dvû hlavní sloje v pánvi od sebe oddûluje sled tufû, tufov ch aglomerátû a vulkanitû uloïen ch v dobû aktivního vulkanismu v Doupovsk ch horách. Okres Sokolov leïí ve dvou klimatick ch oblastech (Quitt, E., 97); Sokolovská pánev v mírnû teplé, vy í a horské polohy Kru n ch hor a Slavkovského lesa v chladné klimatické oblasti. PrÛmûrné roãní teploty vzduchu se pohybují v niï ích polohách mezi 6 7 C, v horsk ch oblastech kolem 5 C. Letních dnû je v prûmûru 0 aï 40, mrazov ch dnû 0 aï 50 za rok. Absolutní teplotní maxima v okolí Sokolova vystoupila na 35 C, minima poklesla na 26 C. Dlouhodobé prûmûrné roãní úhrny atmosférick ch srá- Ïek se pohybují na vût inû území okresu od 600 mm do 800 mm, v Kru n ch horách aï do 000 mm. Území Kru n ch hor a Slavkovského lesa je dobfie provûtráváno, více inverzí je zaznamenáno v pánevní oblasti. Pfievládá západní a severozápadní proudûní vzduchu. Zneãi tûní ovzdu í v 90. letech 20. století klesalo. Souãasné (r. 2000) roãní prûmûrné imisní koncentrace oxidu sifiiãitého, oxidû dusíku a pra - ného aerosolu leïí v rozmezí 5 40 g m 3, pfiiãemï hodnoty v rozmezí 5 20 g m 3 se vyskytují v horsk ch oblastech. AÏ 40 g m 3 je mûfieno v Sokolovû a okolí, tj. v oblasti s prûmyslem a silnou dopravní zátûïí, obãas také v men ích sídlech v hûfie provûtrávan ch údolí. Okres Sokolov náleïí do povodí Ohfie. Od severu k jihu klesá vodnost území z velké (aï 25 l s km 2 ) na stfiední (6 0 l s km 2 ). Retenãní schopnost území je malá a stupeà rozkolísanosti odtoku je stfiední. Koeficient odtoku klesá s nadmofiskou v kou z vysokého (0,45 0,60 v Kru n ch horách) na dosti vysok (0,3 0,45) na ostatním území okresu. PÛdní pomûry okresu byly hlavnû ve druhé polovinû 20. století silnû ovlivnûny tûïbou uhlí (v men ím rozsahu i dal ích nerostn ch surovin) v sokolovské hnûdouhelné pánvi a následnou tvorbou pûd, které vznikly zemûdûlskou nebo lesnickou rekultivací pfiedev ím na v sypkách, tûrkopískov ch lomech, odkali tích aj. Jsou to typické a degradaãní antrozemû, mnohde na kysel ch a intoxikovan ch substrátech rûzn ch chemick ch a fyzikálních vlastností i zrnitostního sloïení. Zaujímají stfiední ãást okresu v polygonu Okres Sokolov V geomorfologicky v razném záfiezu Ohfie je nalezi tû fosilní terciérní flóry. âetné jsou pseudokrasové jevy. 2 Horniny starosedelského souvrství obsahují kromû znaãného mnoïství rostlinn ch zbytkû i ãetné otisky listû a kapradin. 2 SO 5 42

PlzeÀsko a Karlovarsko Úvalovité údolní fiíãky Rolavy pod Pfiebuzí. Kacefiov Smolnice Nové Sedlo Sokolov. Nejroz ífienûj í pûdní skupinou jsou v ak hnûdé pûdy, vût inou silnû kyselé. V pahorkatinn ch polohách Sokolovské pánve a Krajkovské pahorkatiny mezi Kyn perkem, Sokolovem a Nov m Sedlem (i v jejich okolí) a jihozápadnû aï v chodnû od Habartova se na svahovinách kysel ch a neutrálních intruzív, rul, granulitû, svorû a fylitû vytvofiily asociace kyselé kambizemû typické a její plo nû ménû roz ífiené nasycené variety. Nasycená kambizem typická leïí v men í plo e na uveden ch substrátech spolu s kambizemí pseudoglejovou (a její kyselou varietou) na polygenetick ch hlínách kolem nivy Ohfie a Libockého potoka od Kyn perka aï ksokolovu. V Podkru nohofií a v niï- ích polohách Kru n ch hor a Slavkovského lesa (okolí Horního Slavkova) pokr vají svahoviny kysel ch intruzív a metamorfik velké celky kambizemû dystrické a kyselé variety kambizemû typické. V nejvy ích ãástech Kru n ch hor vznikly velké okrsky podzolu kambizemního (ménû podzolu humusového) s kambizemí dystrickou. Zde leïí v ãetn ch zvodnûl ch depresích mezi potoky také rûznû velké celky vrchovi tního druhu organozemû typické a glejové (rozsáhlá ra elini tû severnû od Chaloupek u hranic se SRN a okresem Karlovy Vary). Hustou síè potokû a potûãkû, kterou je protkáno území okresu severnû i jiïnû od Sokolovské pánve, doprovázejí gleje. Glej typick (mnohde také organozemní) je vázán na nevápnité deluviofluviální sedimenty a deluvia podél Rotavy, Libockého a Komáfiího potoka, Skfiivánû, Velké a Malé Libavy aj. Skupinu hydromorfních pûd doplàují pseudoglej typick a kambick na polygenetick ch hlínách s eolickou a tûrkovitou pfiímûsí. LeÏí v dosud tûïbou nedotãen ch oblastech Sokolovské pánve severnû od Habartova, severnû aï v chodnû od Sokolova a Kyn perka, v okolí Chodova, men í plochy téï jihov chodnû od Rotavy. JiÏnû od Kyn perka se na polygenetick ch hlínách vyvinul mal okrsek luvizemû typické. Nevápnité nivní sedimenty lemující toky Ohfie, Svatavy, Sádky a dolní úsek Libockého potoka pokr vá fluvizem glejová stfiídavû s fluvizemí typickou. Území okresu Sokolov zasahuje do tfií rozdíln ch geomorfologick ch celkû, coï se odráïí v rozrûznûnosti vegetace a flóry. Doprovodnou vegetací Ohfie a dolní ãástí nûkter ch dal ích vodních tokû (Rotavy, Svatavy) jsou luhy, zejména stfiemchové jaseniny Pruno-Fraxinetum spoleãnû s mokfiadními ol inami svazu Alnion glutinosae. Dominanty bfiehov ch porostû jasan ztepil (Fraxinus excelsior) a vrba kfiehká (Salix fragilis) jsou dnes mnohde nahrazené ol í lepkavou (Alnus glutinosa) a topolem kanadsk m (Populus canadensis). Pfiímûs tvofií jilm horsk (Ulmus glabra), vrba bílá (Salix alba) a vzácnû v. trojmuïná (S. triandra). Z vodních makrofyt je tu laku ník tûtiãkov (Batrachium penicillatum), l. vodní (B. aquatile), skfiípinec jezerní (Schoenoplectus lacustris), na bfiezích je ãetn kosatec Ïlut (Iris 422 SO 6

Okres Sokolov pseudacorus) a v klidn ch zátoãinách a tûních u Dasnic a Kyn perka roste je tû hojnû ípatka vodní (Sagittaria sagittifolia) a stulík Ïlut (Nuphar lutea) aïebratka bahenní (Hottonia palustris). Na píseãn ch náplavech a odkryvech teras lze vzácnû nalézt nahoprutku píseãnou (Guepinia nudicaulis). Ohfie se stala hlavním vektorem ífiení agresívních neofytû bol evníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum). Nejãastûj í je kfiíïenec kfiídlatky japonské a k. sachalinské, kfiídlatka ãeská (Reynoutria bohemica), ale vyskytují se i oba rodiãovské druhy kfiídlatek (Reynoutria spp.) a net kavky Ïláznaté (Impatiens glandulifera). Spí e kuriozitou jsou hojné, av ak nepûvodní snûïenka podsnûïník (Galanthus nivalis) ojedinûle i bledule jarní (Leucojum vernum) na bfiezích fieky. PfievaÏujícím typem lesní vegetace vymezujícím Sokolovskou pánev vûãi okolním pohofiím byly kyselé bikové a jedlové doubravy Luzulo albidae- -Quercetum a Abieti-Quercetum sroz- trou en mi teplomiln mi prvky na exponovan ch stanovi tích. Dfiívûj í pfiítomnost kysel ch doubrav dokladuje hojnost kruãinky barvífiské (Genista tinctoria), jestfiábníku hladkého (Hieracium laevigatum), bukvice lékafiské (Betonica officinalis) a nálezy fie etláku poãistivého (Rhamnus catharticus) a fiimbaby chocholiãnaté (Pyrethrum corymbosum). Îivnûj í typy doubravních spoleãenstev indikuje dymnivka bobovitá (Corydalis intermedia), piïmovka mo usová (Adoxa moschatellina) a jaterník podlé ka (Hepatica nobilis). Z termofilní a subtermofilní vegetace Sokolovska lze jmenovat napfi. pcháã bezlodyïn (C. acaule), pupavu obecnou (Carlina vulgaris), mochnu jarní (Potentilla tabernaemontani) a srpici barvífiskou (Serratula tincoria). Dnes je takfika celé pánevní území tvofieno typick m antropogenním georeliéfem povrchov ch dolû a v sypek, nûkde spontánnû zarûstajících, jinde rekultivovan ch s pouïitím nepûvodních druhû. Na místû kysel ch doubrav lze nalézt fragmenty krátkostébeln ch luk svazu Violion caninae obsahující vzácnûj í taxony hvozdík py n prav (Dianthus superbus subsp. superbus), vemeník dvoulist (Platanthera bifolia), z nichï ãást je suboceanického ladûní hadí Ra elini tû v NPR Velk moãál se po vyhlá ení NPR Rolavská vrchovi tû stanou její souãástí. SO 7 423

PlzeÀsko a Karlovarsko POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE 424 SO 8

mord nízk (Scorzonera humilis), prha arnika (Arnica montana) a vítod ostrokfiídl (Polygala multicaulis). Pomûrnû ãetné jsou malé vodní plochy a mokfiady vytvofiené dolováním. Roste na nich bublinatka jiïní (Utricularia australis), rozrazil títkovit (Veronica scutellata), bahniãka bradavkatá (Eleocharis mamillata) a silnû ohroïen rdest alpsk (Potamogeton alpinus). Klimaticky mírnûj í niï í ãást Kru - n ch hor náleïí do fyt. okresû Kru nohorské podhûfií a Hal trovská vrchovina. Rekonstruovan m lesním vegetaãním typem celého pfiedhûfií Kru n ch hor jsou kyselé buãiny svazu Luzulo-Fagion s v razn m podílem jedle a smrku. Dnes zde absolutnû pfievládají kulturní smrãiny s vtrou en m bukem a klenem. Jedle bûlokorá (Abies alba) v této ãásti Kru n ch hor vyhynula, byè je tû kolem roku 990 bylo moïné v odlehl ch údolích nalézt i 40metrové odumírající exempláfie. V nejvy ích polohách Kru nohorského oreofytika v oblasti Pfiebuze se dodnes zachoval komplex rozsáhl ch vrchovi È hercynského typu lemovan ch podmáãen mi smrãinami. K jeho ochranû je pfiipravováno vyhlá ení NPR Ra elini tû Rolavy, dnes jsou chránûna pouze dvû z vrchovi È v NPR Velké Jefiábí jezero a v NPR Velk moãál. Podmáãené smrãiny Mastigobryo- -Piceetum a Sphagno-Piceetum charakterizuje bohaté mechové patro s ra eliníky (Sphagnum girgensohnii, S. palustre, S. riparium, S. fallax), rohozcem trojlaloãn m (Bazzania trilobata), v chudém bylinném patfie roste sedmikvítek evropsk (Trientalis europaea), tfitina chloupkatá (Calamagrostis villosa), borûvka ãerná (Vaccinium myrtillus), vzácnû prstnatec listenat (Dactylorhiza longebracteata). Pfiimí en mi dfievinami jsou bfiíza karpatská (Betula carpatica) a jefiáb ptaãí (Sorbus aucuparia). Vrchovi tû v západních Kru n ch horách nejsou aï na v jimky poru ena tûïbou. Mají svûj charakteristick stanovi tní gradient a mikroreliéf. Dominantní dfievinou je zde ra elinná kleã (Pinus pseudopumilio), pfiimí en je smrk ztepil (Picea abies). Bylinné patro tvofií icha ãerná (Empetrum nigrum), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), brusnice (Vaccinium sp. div.), vfies obecn (Calluna vulgaris), klikva bahenní (Oxycoccus palustris) a áchorovité, zejména suchop r úzkolist (Eriophorum angustifolium), s. pochvat (E. vaginatum) a ostfiice mokfiadní (Carex limosa). Vzácná je blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris). Charakteristická je hojnost rosnatek. Kromû rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia) zde najdeme r. anglickou (D. anglica) a jejich kfiíïence (D. obovata). Klíãovou sloïkou vrchovi tní vegetace jsou ra eliníky. Jejich sloïitá taxonomie odráïí pevnou vazbu jednotliv ch druhû na vyhranûné mikrobiotopy. Za zmínku stojí striktnû ombrotrofní ra eliník hnûd (Sphagnum fuscum) a bohat v skyt suboceánsk ch druhû, napfi. r. bradavãitého (S. papillosum) ar. baltského (S. balticum). Jistou monotónnost pfieváïnû kulturních kru nohorsk ch lesû zpestfiují zajímavá luãní spoleãenstva. Na del- í dobu neobhospodafiovan ch lukách pfievládá jen nûkolik dominant lipnice Chaixova (Poa chaixii), koprník tûtinolist (Meum athamanticum) a hadí kofien vût í (Bistorta major). Na obhospodafiovan ch loukách, naru ovan ch okrajích cest a v okolí zanikl ch stavení se vegetaãní diverzita rychle zvy uje analezneme zde takové vzácnosti, jako vratiãku mûsíãní (Botrychium lunaria), v. hefimánkolistou (B. matricariifolium), plavuník alpsk (Diphasiastrum Okres Sokolov V klidn ch zátoãinách a tûních Ohfie u Dasnic a Kyn perka roste je tû hojnû stulík Ïlut (Nuphar lutea). SO 9 425

PlzeÀsko a Karlovarsko 2 3 Hofiec Ïlut (Gentiana lutea). 2 Na mokfiadní vegetaci pfii bfiezích fieky Ohfie je vázáno více druhû vodních mandelinek rákosníãkû. Îije zde i rákosníãek Donacia sparganii. 3 Stfievlík Cymindis vaporariorum Ïije místy na such ch úsecích Pfiebuzského vfiesovi tû. alpinum), p. IsslerÛv (D. issleri) nebo subatlantsk vítod dou kolist (Polygala serpyllifolia). Mezi bûïnûj í druhy nízkostébeln ch trávníkû patfií prha arnika (Arnica montana), na ra elinn ch loukách a prameni tích rostou v ivec ladní (Pedicularis sylvatica), vrba rozmar nolistá (Salix rosmarinifolia) a tuãnice obecná (Pinguicula vulgaris). Sokolovská pánev pfiechází do Slavkovského lesa zvlnûnou lesnatou oblastí fyt. podokresu Kyn perské vrchoviny. PÛvodní pfievládající lesní typ, bikové buãiny svazu Luzulo-Fagion, byl z vût iny pfiemûnûn na kulturní smrãiny. Bylinné patro zbytkû acidofilních buãin charakterizují kromû biky bûlavé (Luzula luzuloides), kokofiík pfieslenat (Polygonatum verticillatum), pstroãek dvoulist (Maianthemum bifolium) a vûsenka nachová (Prenanthes purpurea). V údolí Lobezského potoka a kolem Lokte se zachovaly drobné zbytky pûvodnû rozsáhlej ích kvûtnat ch buãin (Violo reichenbachianae-fagetum a Dentario enneaphyll-fagetum) se znaãn m mnoïstvím druhû v bylinném patfie a v razn m stfiídáním aspektû v roãních obdobích. Roste tu kyãelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), l kovec jedovat (Daphne mezereum), samorostlík klasnat (Actaea spicata), udatna lesní (Aruncus sylvestris), vraní oko ãtyfilisté (Paris quadrifolia) a zimolez ãern (Lonicera nigra); místy pfieïívají i v náhradních kulturních smrãinách. V obofie Studánka pfieïívají maloplo - nû fragmenty jedlin, jediné na Sokolovsku. V údolních polohách a na prameni tích byl smrk i v minulosti rozhodující. Mezi druhy doprovázející mechaté a rohozcové smrãiny patfií sedmikvítek evropsk (Trientalis europaea), velmi vzácnû i jednokvítek velekvût (Moneses uniflora) a druhem rostoucím i na pasekách je ptaãinec dlouholist (Stellaria longifolia). V kulturních lesních porostech Kyn- perské vrchoviny se ojedinûle vyskytují subatlantské druhy zimostrázek nízk (Polygaloides chamaebuxus) avfiesovec pleèov (Erica herbacea). Nelesní spoleãenstva jsou poznamenána masivními melioracemi a znaãn m roz ífiením bol evníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum) na zanedban ch pozemcích. V souãasnosti je pro nû hrozbou absence jakéhokoliv hospodafiení a spontánní zarûstání smrkem. Pfiesto se, zejména pfii hranicích s chránûnou krajinnou oblastí Slavkovsk les, zachovala fiada luãních enkláv, pfiedev ím ra elinn ch ostfiicov ch porostû a smilkov ch luk s prhou arnikou (Arnica montana), ãertkusem luãním (Succisa pratensis), zvoneãníkem ãern m (Phyteuma nigrum), zábûlníkem bahenním (Comarum palustre), upolínem nejvy ím (Trollius altissimus) a prstnatcem listenat m (Dactylorhiza longebracteata). Druhovû bohat í kosené a pasené louky u Nadlesí, tûdré a Rudolce hostí vemeník dvoulist (Platanthera bifolia), bradáãek vejãit (Listera ovata) a sítinu ostrokvûtou (Juncus acutiflorus). Na druhovém sloïení fauny se v raznû projevuje skuteãnost, Ïe okres Sokolov patfií mezi nejlesnatûj í okresy âr. Lesní typ paleoarktické fauny dominuje na vût inû plochy okresu, nelesní druhy ÏivoãichÛ nalezly vhodné prostfiedí pfiedev ím v intenzivnû vyu- Ïívan ch územích niï ích poloh. PÛvodní listnaté lesy, pfieváïnû buãiny, v men í mífie acidofilní doubravy, zûstaly dodnes zachovány, hlavnû na svazích údolí Ohfie, i kdyï jen ve zlomcích. Zde a také v porostech ol í a vrb podél vût ích vodních tokû se nachází refugium fauny stfiedoevropského listnatého lesa. Z typick ch druhû tohoto spoleãenstva je nutno uvést Ïlunu edou (Picus canus), indikátora pfiirozen ch listnat ch lesû, lejska ãernohlavého (Ficedula hypoleuca), baboãku osikovou (Nymphalis antiopa) a stfievlíka zlatolesklého (Carabus auronitens). Byl tu zji tûn bûlopásek dvoufiad (Limenitis camilla). V nejvy ích polohách Kru - n ch hor a Slavkovského lesa, dnes pokryt ch sekundárními kulturami jehliãnanû, pfiedev ím smrku, jsou dobfie vyvinuta montánní spoleãenstva ÏivoãichÛ, mnohde boreálního nebo sibifiského pûvodu. Tuto faunu charakterizuje pfiítomnost kulí ka nejmen ího (Glau- 426 SO 0

cidium passerinum), tetfiívka obecného (Tetrao tetrix), je tûrky Ïivorodé (Zootoca vivipara), váïky lesklice horské Somatochlora alpestris a stfievlíkû Bembidion nigricorne, Amara praetermissa, Amara infima a Carabus linnei. V plo nû pomûrnû rozsáhl ch, do znaãné míry unikátních komplexech vrchovi È dodnes pfieïívají nûkteré pozûstatky pûvodní fauny pleistocenní doby ledové, napfi. ÏluÈásek borûvkov (Colias palaeno) a perleèovec severní (Boloria aquilonaris). Ojedinûlá pozorování dodnes nasvûdãují pfieïití zbytkové populace tetfieva hlu ce (Tetrao urogallus) v tomto v jimeãnû konzervativním prostfiedí. Druhotnû odlesnûné plochy v podhorsk ch a horsk ch polohách osidluje fauna luãních, mnohde podmáãen ch stanovi È, hlavnû bûïné druhy, pomûrnû bohaté je spektrum hmyzu. Vlhãí louky pfiirozeného druhového sloïení ob vá na nûkolika lokalitách vzácn hnûdásek chrastavcov (Euphydryas aurinia) a nosatec Rhinoncus henningsi vázan na hadí kofien vût í (Bistorta major). Lidskou ãinností silnû pozmûnûné aï devastované plochy Sokolovské pánve mají rovnûï svou specifickou zvífienu. Na v sypkách hnûdouheln ch dolû byl prokázán v skyt nûkolika druhû, jeï by se daly nazvat aï stepními. Zde je moïno uvést alespoà bûlofiita edého (Oenanthe oenanthe), ropuchu zelenou (Bufo viridis), r. krátkonohou (B. calamita) a nûkteré druhy chrostíkû. V okolí jednotliv ch, vodou zaplnûn ch depresí bûïnû hnízdí kulík fiíãní (Charadrius dubius), lindu ka luãní (Anthus pratensis) a vzácnû se vyskytuje blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus). Na bfiezích fieky Ohfie se vyskytují zajímavá spoleãenstva mandelinek rodu Donacia, z nichï vyniká zejména velmi lokální Donacia sparganii, dále zde Ïijí stfievlíãci Bembidion fluviatile a Europhilus piceus. Lesy okresu Sokolov jsou souãástí pfiírodních lesních oblastí Kru né hory, Chebská a Sokolovská pánev a Karlovarská vrchovina. Lesnatost okresu Sokolov je 49,6 %, coï znaãnû pfievy uje celorepublikov prûmûr. Také zde do lo v 9. století k pfievratnému zásahu do dfievinné skladby lesû. PÛvodní lesní porosty s pomûrnû velk m podílem listnat ch dfievin byly postupnû nahrazeny jehliãnat mi porosty. Dnes zaujímají 87 % plochy okresu, z toho smrk 75 %, borovice 9 %, modfiín 2 % a ostatní %, a listnaté dfieviny 3 % plochy, z toho bfiíza 6 %, ol e 3 % a ostatní listnaté 4 %. Podle Typologického systému ÚHÚL má v lesní oblasti Kru né hory nejvût í plochu jedlobukov a smrko- -bukov lesní vegetaãní stupeà, v Chebské a Sokolovské pánvi pfievaïuje bukodubov a dubobukov a v Karlovarské vrchovinû jednoznaãnû dominuje jedlobukov stupeà. Pfievládají lesy zvlá tního urãení, nástroj ochrany pásem zdrojû léãiv ch a minerálních vod (Mariánské Láznû, Louka, Nová Ves, Karlovy Vary). Dal- ím dûvodem pro zafiazení lesû do této kategorie je ochrana prvních zón CHKO Slavkovsk les a prvních pásem hygienické ochrany (nádrï Horka a dal í men í vodárenské zdroje). Men- í plochy zaujímají lesy zvlá tního urãení MCHÚ, pfiímûstsk ch a rekreaãních oblastí (Habartov, Kyn perk nad Ohfií, Kraslice), genov ch základen (Kru né hory, Karlovarská vrchovina), obor (Studánka) a samostatn ch ba- Ïantnic (Chebská a Sokolovská pánev). Kategorie lesa ochranného je tvofiena pouze porosty na nepfiízniv ch stanovi tích (v Kru n ch horách a Karlovarské vrchovinû pfievaïují ra eliny). Okres Sokolov Typická mozaika lesních porostû v údolí Sádky. SO 427

PlzeÀsko a Karlovarsko Hrad Loket. Osídlení Sokolovska má bohatou historii. První nálezy svûdãící o pobytu ãlovûka v Poohfií se datují do prûbûhu stfiedního paleolitu. Skuteãnû v znamné je teprve slovanské osídlení území kmenem SedliãanÛ v 9. 0. století. Zásadním pro rozvoj kolonizace byl vznik manské soustavy okolo královského hradu Loket, kter se stal stfiediskem pohraniãního území s Chebskem. Koncem 2. a poãátkem 3. století zaãali do oblasti pronikat nûmeãtí kolonisté. Od 4. století ovlivàovalo krajinu vyuïívání rud. Na mnoha místech vznikaly hornické osady a mûsta, v jejichï blízkosti se dob valy rudy barevn ch kovû (cín, olovo, stfiíbro, mûì a nûkde zlato). Rudy se dob valy v oblasti Kru n ch hor (napfi. Kraslice aoloví) a Slavkovského lesa (Horní Slavkov a Krásno) pfieváïnû hlubinn m zpûsobem. Nejvût ího rozkvûtu dosáhlo rudní hornictví v 6. století na panstvích rodu likû, kdy byly tûïeny nejbohat í partie rudních loïisek jak cínowolframov ch, tak polymetalick ch rud. Pfielom pfiinesla tfiicetiletá válka. V jejím prûbûhu byla vypálena a zniãena fiada mûst a obcí, vãetnû Falknova (dne ní Sokolov), tûïce bylo postiïeno hornictví a zejména tûïba rud. V 8. století vznikaly na Sokolovsku první manufaktury zamûfiené zvlá tû na textilní a chemickou v robu. Známá je v roba porcelánu (Horní Slavkov od 792) a zpracování Ïeleza. Nová prûmyslová odvûtví se formovala na pfielomu 8. a 9. století, kdy se po vynálezu parního stroje zaãalo ve vût í mífie tûïit zdej- í hnûdé uhlí (jiï od roku 770 v Starém Sedle). Zpoãátku tûïba nemûla velkou intenzitu a byla vyuïívána pfiedev ím místnû, av ak pozdûji se zmnohonásobila, coï pfiineslo obrovské zásahy do zdej í krajiny. Pomohlo tomu zahájení provozu na Ïelezniãní trati Cheb Chomutov Praha v roce 87, které umoïnilo expedovat sokolovské uhlí i mimo pánevní oblast. Po druhé svûtové válce bylo na Sokolovsku v provozu 39 hlubinn ch dolû a 5 malolomû. Hlubinné doly byly postupnû uzavírány a vût ina uhlí se tûïila vpovrchov ch lomech, aï byla hlubinná tûïba zcela vytlaãena. DÛsledkem povrchové tûïby hnûdého uhlí byly podstatné zmûny v reliéfu krajiny. Nasypáním vnûj ích v sypek, z nichï nejrozsáhlej í je Podkru nohorská v sypka, do lo ke zv ení úrovnû terénu. Naproti tomu v lomech (nejvût í je velkolom Jifií) zûstanou dna lomû v podstatnû niï í úrovni, coï povede po ukonãení tûïby k jejich zatopení. TûÏba hnûdého uhlí v 90. letech 20. století v dûsledku spoleãensk ch a hospodáfisk ch zmûn znaãnû poklesla. Ukonãení tûïby hnûdého uhlí v Sokolovské pánvi se oãekává mezi léty 2020 aï 2030, prûbûïná rekultivace ploch postiïen ch tûïbou v ak bude trvat mnohem déle. Devastace Ïivotního prostfiedí v pánevní oblasti okresu má dopad i na Kru né hory a Slavkovsk les. 428 SO 2