Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie Vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Nýrov Bakalářská práce Vedoucí práce: Prof. Ing. František Toman, CSc. Vypracovala: Anetta Reitschmiedová Brno 2009
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Nýrov vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. dne.. podpis. - 3 -
PODĚKOVÁNÍ Moc děkuji paní Ing. Vitáskové, Ph. D. za ochotu a pomoc při zpracování mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat panu Ing. Müllerovi a paní Vítkové z katastrálního úřadu v Boskovicích, kteří mi poskytli potřebné podklady, a v neposlední řadě děkuji mým rodičům, ţe mi umoţnili studovat na vysoké škole. - 4 -
ABSTRAKT Název mé bakalářské práce je Vývoj vlastnických vztahů k půdě ve vybraném katastrálním území. Vybrala jsem katastrální území Nýrov, které se nachází nedaleko mého bydliště, mezi městy Letovice a Kunštát. Moje práce má dvě hlavní části. V první části popisuji vývoj zemědělství v České republice, vlastnické vztahy v období feudalismu, kapitalismu, socialismu a změny po roce 1989, dále stručný vývoj pozemkových úprav. Druhá část je o vývoji vlastnických vztahů u jednotlivých parcel ve vybraném katastrálním území Nýrov. Zaměřila jsem se na změny vlastníků a výměr jednotlivých parcel a dále změny druhů a vyuţití parcel. Potřebné informace pro vypracování mé práce jsem získala na katastrálním úřadě v Boskovicích. ANNOTATION The title of my bachelor work is Development of soil property relations in chosen cadastral area. I chose cadastral area Nýrov, where is situated relatively near of my home, between towns Letovice and Kunštát. My work has two main parts. In the first part I described development of agriculture in Czech Republic, property relations in the period of feudalism, capitalism, socialism and changes after 1989, further the brief development of land adaptations. Second part is about development property relations in chosen cadastral area Nýrov. I focused on changes of properties, acreages and improvement of particular building estates. Actuals informations for my bachelor work I had got in the Land Register Office in Boskovice. - 5 -
OBSAH: 1 ÚVOD... - 8-1.1 Cíl práce... - 8-1.2 Charakteristika vybraného katastrálního území... - 8-2 VÝVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ... - 9-3 POZEMKOVÁ EVIDENCE DO ROKU 1748... - 10-3.1 Zemské desky... - 10-3.2 Urbáře... - 10-3.3 Rustikální katastr... - 11-3.3.1 První berní rula z roku 1654... - 11-3.3.2 Druhá berní rula z roku 1684... - 11-4 VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ FEUDALISMU... - 12-4.1 Tereziánský katastr... - 12-4.1.1 Třetí berní rula z roku 1748 (první tereziánský rustikální katastr)... - 12-4.1.2 Čtvrtá berní rula z roku 1757 (druhý tereziánský rustikální katastr)... - 12-4.1.3 Exaeqatorium dominicale z roku 1757 (panské vyrovnání)... - 12-4.2 Josefský katastr (pozemkový katastr)... - 13-4.3 Tereziánsko - josefský katastr... - 13-5 VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ KAPITALISMU... - 14-5.1 Stabilní katastr... - 14-5.1.1 Reambulovaný katastr... - 15-5.2 Pozemková kniha... - 15-5.2.1 Hlavní kniha... - 16-5.2.2 Sbírka listin... - 16-5.2.3 Mapa pozemkové knihy... - 16-5.2.4 Rejstříky... - 16-5.3 Pozemkový katastr... - 17-6 VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ SOCIALISMU... - 18-6.1 Konfiskace a přídělové řízení po 2. světové válce... - 18-6.2 Jednotná evidence půdy (1950-1964)... - 19 - - 6 -
6.3 Evidence nemovitostí... - 20-7 SOUČASNÝ STAV PŮDNÍ DRŽBY PO TRANSFORMACI JZD PO ROCE 1989... - 22-7.1 Katastr nemovitostí... - 22-7.1.1 Předmět katastru nemovitostí... - 22-7.1.2 Obsah katastru nemovitostí... - 23-7.1.3 Katastrální operát... - 23-7.1.4 Zápisy vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem do katastru nemovitostí... - 24-8 HISTORIE POZEMKOVÝCH ÚPRAV... - 25-8.1 Období feudalismu... - 25-8.2 Období kapitalismu... - 25-8.2.1 Scelování půdy... - 26-8.3 Pozemkové úpravy v letech 1945-1950... - 27-8.4 Pozemkové úpravy v období socializace vesnice... - 27-8.4.1 První etapa (1950-1960)... - 27-8.4.2 Druhá etapa (1960-1972)... - 28-8.4.3 Třetí etapa... - 28-9 VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ V KATASTRÁLNÍM ÚZEMÍ NÝROV.. - 29-9.1 Historie obce Nýrov... - 29-9.2 Vlastnické vztahy u vybraných parcel... - 31-9.2.1 Vlastnické vztahy podle pozemkové knihy... - 31-9.2.2 Evidence nemovitostí... - 37-9.2.3 Vlastnické vztahy v katastru nemovitostí (2009) - současnost... - 39-9.2.4 Historický vývoj od pozemkového katastru po katastr nemovitostí r. 2009... - 41-10 ZÁVĚR... - 45 - - 7 -
1 ÚVOD 1.1 Cíl práce Cílem mé bakalářské práce je popsat historický vývoj vlastnických vztahů k půdě na území Nýrov. První část práce je zaměřena na obecný vývoj zemědělství u nás a na vlastnické vztahy v období feudalismu, kapitalismu a socialismu. Dále zde hodnotím stav půdní drţby po transformaci JZD po roce 1989 a její vliv na pozemkové úpravy. V druhé, hlavní části práce se snaţím zachytit historický vývoj vlastnických vztahů k půdě na mnou vybraném katastrálním území Nýrov. Zaměřuji se na zjišťování rozdílu velikostí jednotlivých pozemků a změny druhů a vyuţití pozemků. Informace jsem čerpala z písemných operátů (pozemková kniha, listy vlastnictví, databáze katastru nemovitostí) a grafických operátů (pozemková mapa, katastrální mapa). 1.2 Charakteristika vybraného katastrálního území Nýrov je vesnice leţící na východních výběţcích Českomoravské vrchoviny mezi městy Kunštát a Letovice v nadmořské výšce asi 500 m. Skládá se ze dvou částí, původní vsi (Nýrov) usazené v mírném dolíku a části vzniklé na planině v sousedství bývalého hospodářského dvora (Nýrovec). Z katastru o výměře 917 ha je více jak 600 ha lesa, který odděluje vesnici od okolních sídel. Obr. 1 - Znak obce V obci trvale ţije 224 obyvatel, valná většina z 85 domů je Nýrov celý rok obydlena. Stále se učí v jednotřídní škole, funguje obchod s potravinami a restaurace. Jediný podnik se sídlem v obci je Zemědělské druţstvo vlastníků Nýrov (dále jen druţstvo), které hospodaří na území 7 obcí a 18 katastrů. Nachází se tu hospodářské středisko, kde je soustředěna většina mechanizace, dílny a skladovací prostory. Zde má také svou kancelář agronom a mechanizátor Obr. 2 - Část obce Nýrov druţstva. Vedení druţstva lze nalézt v Kunštátě. - 8 -
2 VÝVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ Přechod k pěstování rostlin a chovu dobytka v neolitu je zlomem v hospodářském vývoji člověka. Zemědělsky vyspělí byli především Římané a Keltové. Ve střední Evropě se zemědělství objevuje okolo r. 5500 př. Kr. K nám se zemědělství dostává v poměrně rozvinuté formě, neboť má za sebou jiţ několik let vývoje. Pro jeho neolitickou podobu se nejčastěji přijímá model ţárového zemědělství. Znamená to, ţe listnatý prales byl vypalován a obilí se selo do popela upravovaného rycími holemi a motykami. Vypalování lesa přinášelo nutnost častějších posunů polností. Pěstovány byly především pšenice, ječmen, výjimečně proso, dále hrách a čočka. Ţatva se prováděla dovedně zhotovenými srpy, kdy do rukojetí ze dřeva či parohu bylo upevňováno několik pazourkových čepelek tvořících oblouk ostří. Zrno se mlátilo ručně či přeháněním dobytka. V 8. - 9. století bylo v našich zemích zavedeno tzv. trojhonné hospodaření. Znamenalo to zavedení střídání plodin (ozim, jař, úhor), které umoţnilo trvalé a stálé uţívání půdy. V 16. století se vlivem rostoucí populace, obchodu a řemesel, zvyšuje potřeba zemědělských produktů a dochází tak k dalšímu rozvoji zemědělství. Tento vývoj byl však přerušen válečnými událostmi a poddanským systémem. V 18. století došlo opět k oţivení zemědělství v českých zemích. K tomu přispívají také reformy Marie Terezie a Josefa II. Důleţitý byl hlavně rok 1848, kdy nastává tzv. průmyslová revoluce a celkový hospodářský rozmach ve společnosti. Koncem 19. století a počátkem 20. století dochází k rozvoji strojírenství. Tento rozvoj je opět pozastaven světovými válkami a nastává krize. Po druhé světové válce dochází ke zdruţstevňování rolnických hospodářství a zestátnění velkých statků. Vznikají JZD a státní statky. S rozvojem vědy a techniky se postupně vyvíjela zemědělsko-průmyslová soustava, která vedla k přesunu pracovní síly do mimozemědělské činnosti. Tato situace trvá prakticky do současnosti. Po vstupu ČR do EU se mění funkce zemědělství z produkčního na krajinotvorné. - 9 -
3 POZEMKOVÁ EVIDENCE DO ROKU 1748 3.1 Zemské desky Zemské desky jsou nejstarším druhem pozemkových knih u nás. Jejich vznik spadá do 13. stol. za krále Přemysla Otakara II. Jejich vznik je nerozlučně spojen s růstem významu zemského soudu a s rozvojem stavovských zemských sněmů. Původně byly desky knihami protokolními, do kterých se zapisoval průběh soudního řízení, zvláště Obr. 3 - Zemské desky výpovědi svědků. Záhy do nich začala být zapisována práva a změny ve svobodném, zejména šlechtickém pozemkovém majetku. Právo zápisu do zemských desek souviselo s volebním právem do zemských sněmů. Při jednání na zemském soudu platil deskový zápis za nejsilnější důkazní prostředek, nezvratitelný doklad. Právo intabulace měla vyšší a niţší šlechta bez omezení, města a duchovenstvo jako celek na královské povolení. Byly přístupné širší feudální veřejnosti, která do nich mohla nahlíţet a vyţadovat z nich výpisy. Současně se předpokládalo, ţe vše, co je do zemských desek zapsáno, je obecně známo a taková skutečnost nemusí být zvlášť sdělována. Poddaní zemskému soudu nepodléhali a tudíţ nemohli zápisem do desk zajistit svůj majetek, protoţe selská pozemková drţba byla povaţována jenom za uţitkové vlastnictvím, přímé vlastnictví náleţelo feudálnímu pánu. Úřad desk zemských byl na svou dobu, nejen co do kompetence, ale i počtu úředníků, jednou z předních institucí království, která byla zároveň i oporou stavovské moci. Intabulace byla zapotřebí u kaţdého převodu nemovitosti a lze ji doloţit jiţ ze 14. stol. z česko - moravského deskového práva (Majestas Carolina 1346). (Matějík, Vitásková, 2002) 3.2 Urbáře Drţebnosti vrchnosti a drţebnosti poddaných a jejich povinnosti k vrchnosti jakoţ i to, čím byly naopak vrchnosti povinny svým poddaným se zapisovaly do knih zvaných urbáře. Pozemky vrchnosti se nazývaly dominikální a pozemky poddaných a svobodníků rustikální. Pozemky vrchnosti do roku 1706 nebyly podrobeny ţádné dani. - 10 -
3.3 Rustikální katastr 3.3.1 První berní rula z roku 1654 První daňový soupis poddanské půdy byl sestaven v Čechách v roce 1654. Daň byla rozdělována podle usedlostí. Předmětem zdanění byla pouze půda poddanská. Soupis měl vzniknout na základě šetření v terénu. Kvůli nedostatku času byly převzaty údaje přiznané vrchností a vyhotoven soupis podle panství. Tento soupis se nazývá první berní rula (První rustikální katastr). Na Moravě byl podobný soupis vyhotoven aţ v roce 1678. Daň byla vyměřena podle počtu lánů. Lán tvořil pomyslnou měrnou jednotku a měl různou velikost podle jakosti úrodné půdy. Lánové rejstříky tvoří nejstarší zachovaný moravský katastr. Můţeme v nich sledovat údaje o bonitě půdy, o velikosti plošných lánů apod. První katastry měly také zabránit převádění poddanské půdy na dominikální, která byla oproštěna od daně. Proti zápisům v první berní rule se však objevilo velmi brzy mnoho oprávněných stíţností. 3.3.2 Druhá berní rula z roku 1684 Druhá berní rula přinesla zlepšení podle dvou reforem Kinského z r. 1683 a 1684. Kinský vycházel z výměry půdy jako základu pro stanovení daně. V první reformě r. 1683 upravil základní berní jednotku osedlost s přihlédnutím k výnosnosti a odstranil tak výstřelky v přetíţení i v neoprávněné mírnosti ocenění osedlostí. Rulu zlepšil ještě v r. 1684 druhou berní reformou započítáváním pustých polí jen poloviční výměrou. Poněvadţ berní rula byla podkladem pro všechny přímé daně, začala daňová tíha sama ukazovat, kde odhad je nespravedlivý a neúnosný. - 11 -
4 VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ FEUDALISMU 4.1 Tereziánský katastr 4.1.1 Třetí berní rula z roku 1748 (první tereziánský rustikální katastr) Jedná se o materiál, který obsahuje výsledek katastrálních prací z let 1713-1748. Snahou panovníka bylo získat daně z půdy rustikální i dominikální. Proto tato půda byla nově vyšetřena na podkladě přiznávacích listů (fasí) odděleně pro vlastní majetek vrchnosti (dominikál) a pro drţebnosti poddaných (rustikál). Rozvrţení daní se opět řídilo v Čechách podle počtu poddanských usedlostí, na Moravě podle počtu lánů. Daňová přiznání byla podávána vrchnostmi a obsahovala výčet všech poddanských usedlostí na kaţdém panství s podrobným popisem k nim příslušných polí a luk, s daty o počtu dobytka, o řemeslech a o obchodech provozovaných poddanými. Daňový elaborát nabyl platnosti roku 1748, za vlády Marie Terezie (1740-1780). Připomínky a námitky k tomuto soupisu byly příčinou provedení čtvrté berní ruly. 4.1.2 Čtvrtá berní rula z roku 1757 (druhý tereziánský rustikální katastr) Po roce 1748, v období velkých správních reforem, byly stavy ochotny přistoupit na daňové vyrovnání, ale s podmínkou, ţe spolu s jejich pozemky se vykoná nová generální vizitace rustikální půdy, včetně pozemků, které byly v období od první berní ruly přiřazeny k dominikálu. Úrodnost (bonita) polí byla dělena do osmi tříd. Základem nového berního systému byla myšlenka, určit kombinací úrodnosti a moţnosti odbytu hrubý výnos pozemků (reale), jenţ by se pak stal základem pozemkové daně, spolu se zachycením řemeslné výroby, obchodu apod. Podle těchto zásad, leckdy ale nepochopených nebo úmyslně zkreslených, vyhotovily vrchnosti za své poddané přiznávací fase, které byly přeloţeny k revizi. Výsledkem byla tzv. čtvrtá berní rula. (Matějík, Vitásková, 2002) 4.1.3 Exaeqatorium dominicale z roku 1757 (panské vyrovnání) Exaeqatorium dominicale se často překládá jako dominikální katastr tereziánský. Jedná se o nerevidované přiznání z roku 1713. Toto daňové vyrovnání mělo důsledky a omezení zápisů v zemských deskách, do kterých se mohla zapisovat půda zapsaná v exaeqatoriu. - 12 -
4.2 Josefský katastr (pozemkový katastr) S potřebou hradit rostoucí státní výdaje bylo nutné provést i úpravu daní. Stejnoměrné zdanění se uplatnilo aţ v tzv. Josefském katastru, který vznikl na základě patentu Josefa II. z roku 1785. Novou jednotkou se stal pozemek - jednotka menší, ale četnější. Pozemky byly zatříděny podle výnosu, hrubý výnos byl zatříděn podle úrodnosti do tří tříd. Výměry pozemků se určovaly pomocí přímých měření v terénu. Soupisy a měření se týkaly pouze úrodné půdy, včetně lesů. Před vlastním měřením byly určeny a popsány hranice kaţdé berní obce, která tvořila nejniţší správní jednotku. Kaţdá obec byla rozdělena na několik oblastí a kaţdá trať byla obvykle zaměřena samostatně. Zobrazena byla na náčrtu. Nakonec kaţdý pozemek obdrţel své topografické číslo a určila se jeho výměra v jitrech. Výsledky měření dále slouţily k sestavení map jednotlivých obcí. Josef II. měl proti sobě postupně silnou opozici z řad šlechty a církve, která usilovala o zastavení reformní vlny a obnovu starých pořádků. 4.3 Tereziánsko - josefský katastr Zrovnoprávnění pozemkové drţby a práce s měřením a šetřením jak selských, tak i panských pozemků líbily se sedlákům (Vavákovy paměti), ale nelíbily se šlechtě a proto na její nátlak jiţ dekretem z r. 1792 byl katastr tento císařem Leopoldem II. částečně zrušen a zaveden opět pro vrchnostenskou půdu systém katastru tereziánského, tj. placení daně podle exaequatoria. Takto upravený elaborát byl nazván katastrem tereziánsko - josefským. Katastr tento pak byl základem pro zaloţení zemských desk, podle patentu z r. 1794 o deskách zemských a základem pro vybírání pozemkové daně aţ do r. 1860, kdy nabyl platnosti katastr stabilní. Do katastru tereziánsko - josefského byly jiţ zapisovány změny, vzniklé dělením pozemků rustikálních podle guberniálního nařízení z r. 1793. (Mašek, 1948) - 13 -
5 VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ KAPITALISMU Kapitalismus v zemědělství se vyznačuje tím, ţe značná část půdy je v drţení velkostatkářů. Hlavní změny v pozemkových poměrech přinesl rok 1848, kdy byl přijat patent o zrušení nevolnictví. To znamenalo, ţe poddaní se stávali majiteli pozemků, které dosud obdělávali. Rolníkům však vznikaly značné finanční problémy při převodech pozemků do vlastnictví. Výsledkem byla zadluţenost rolníků a následné rozdělování a rozprodávání pozemků, coţ v období feudalismu nebylo téměř moţné. K dalšímu dělení pozemků docházelo i technickým pokrokem - výstavba silnic, ţeleznic apod. Hlavním negativním jevem v období kapitalismu byla tedy velká rozdrobenost, nepřístupnost a nevhodný tvar pozemků. Značný vliv měly v tomto období scelovací práce a pozemkové reformy. 5.1 Stabilní katastr Plošné výměry pozemků zapsaných v josefském katastru nemohly vyhovět rostoucím poţadavkům na přesnost v souvislosti s intenzivnějším obděláváním půdy, s růstem její ceny, s upřesňováním jejího výnosu a tedy i s poţadavkem spravedlivého daňového výměru. Obr. 4 - II. vojenské mapování 1836-1852 Patentem z r. 1817 byl dán podklad pro zaloţení tzv. stabilního katastru, který se skládal z měřického a písemného operátu. Započalo se s poměrně přesným zaměřováním a mapováním celého území našich zemí v měřítku 1 : 2880 a toto mapové dílo bylo s přestávkami ukončeno r. 1843. Pro stabilní katastr podle patentu z r. 1817 se u pozemků určoval čistý výnos, tj. výnos, kterého drţitel pozemku mohl dosáhnout při obvyklém obhospodařování půdy v roce průměrné úrodnosti po odečtení všech nutných a v obci obvyklých výloh na osev, zpracování půdy, sklizeň a posklizňovou úpravu plodin apod. K výpočtu byly pouţity ceny z r. 1824. Určením výnosu byli pověřeni odhadní komisaři (zemědělští a lesní), - 14 -
nad jejich činností dohlíţeli odhadní inspektoři. Čistý výnos jedné obce se porovnával s čistým výnosem obcí sousedních a rozdíly měly být vyrovnány. Stabilní katastr, z hlediska geometrického, je zeměměřickým dílem vysoké kvality a mohlo být tak úspěšně a v poměrně krátkém období vybudováno jen v době, kdy se tvořily základní státní zákony, a kdy v aparátu, který katastr vybudoval, vládla ţelezná kázeň, píle, svědomitost a poctivost. Skutečnost, ţe se nepodařilo vybudovat písemný oceňovací elaborát (bonitaci) stejně hodnotně jako elaborát měřický, nebylo vinou katastrálního operátu, nýbrţ bylo zaviněno mnohými okolnostmi, jako např. velkým časovým rozpětím mezi počátkem a koncem oceňovacích prací a také růzností v nazírání na výnosnost půdy. (Podhrázská, 2006) 5.1.1 Reambulovaný katastr Nedostatky ve vedení katastru měl vyřešit v roce 1869 reambulační zákon, který nařídil jednorázové doplnění katastrálního operátu změnami, které nastaly od ukončení původního měření a dále šetření změn v pravidelných intervalech. Zaměření všech změn a jejich zobrazení v katastrálních mapách bylo provedeno ve spěchu a nekvalitně. Negativně se tak reambulance promítla do přesnosti katastrálních map. Reambulovaný stabilní katastr slouţil jako podklad pro zaloţení nových pozemkových knih po roce 1871. 5.2 Pozemková kniha Předchůdkyní pozemkové knihy byly původně zemské desky, které měly obsahovat zápisy o všech nemovitostech. Později však měly právo zápisu do zemských desek jen statky, platící více neţ 300 zlatých daní a které měly volební právo do zemského sněmu. Říšským zákonem roku 1871 byly zaloţeny nové pozemkové knihy pro zápis majetkové podstaty všech vlastníků nemovitostí. Zákonem byla téţ zajištěna hned od počátku shoda mezi zápisy v pozemkovém katastru a v pozemkové knize. Zápis v pozemkové knize měl konstitutivní charakter. Předmětem zápisu v pozemkové knize byly všechny nemovitosti v evidovaném katastrálním území, s výjimkou nemovitostí tvořících veřejný statek a nemovitostí zapsaných v jiných veřejných knihách. Kaţdá nemovitost mohla být zapsána jen v jedné veřejné knize. Pozemková kniha se skládala z hlavní knihy, sbírky listin, mapy pozemkové knihy a rejstříků. - 15 -
5.2.1 Hlavní kniha byla vedena pro kaţdé katastrální území zvlášť a mohla mít podle potřeby více svazků. Tvořily ji tzv. knihovní vloţky. Kaţdá knihovní vloţka měla své číslo a skládala se ze tří tzv. listů A, B, C. List A - list podstaty statkové, se skládal ze dvou částí. Byly zde zapsány všechny nemovitosti se všemi právy, které se k nim vztahovaly. List B - list vlastnictví, slouţil k zápisu vlastnických vztahů a jejich případných omezení. List C - list závad, byla v něm uvedena tzv. břemena vztahující se k zapsaným nemovitostem, např. povinnosti výměnku, zástavní právo v případě výpůjčky na nemovitost. 5.2.2 Sbírka listin V ní byly zaloţeny kopie všech písemností, na jejichţ základě docházelo k zápisům v hlavních knihách. Kromě zvláštních případů, kdy knihovní soud provedl zápis v pozemkové knize z moci úřední, prováděl se zápis jedině na příkaz daný jako usnesení soudu. Takové usnesení bylo podáno knihovním soudem a vyřizovala se jím knihovní ţádost. Knihovní ţádost musela být vţdy doloţena originálem nebo opisem listiny, v níţ měly být podrobně popsány skutečnosti, které měly být do pozemkové knihy zapsány. 5.2.3 Mapa pozemkové knihy Mapou pozemkové knihy byl otisk katastrální mapy, postupně doplňovaný všemi změnami. Zakreslení nových dělicích čar nebo předmětů měření se provádělo pikýrováním geometrických plánů nebo snímků katastrálních map, takţe přesnost zákresu nebyla vysoká. Proto měla mapa pozemkové knihy vţdy jen charakter orientační a evidenční pomůcky. 5.2.4 Rejstříky Rejstříky slouţily ke snadnějšímu vyhledávání v pozemkových knihách. Kaţdý svazek pozemkové knihy obsahoval: - rejstřík věcný - seznam parcelních čísel s uvedením čísel odpovídajících vloţek. - rejstřík osobní - seznam vlastníků, sestavený v abecedním pořadí s uvedením odpovídajících knihovních vloţek. - 16 -
5.3 Pozemkový katastr Po vzniku Československé republiky bylo nutné se nejdříve vypořádat s právními otázkami vlastnických vztahů k půdě. Ty se značně změnily po první pozemkové reformě v letech 1919-22 a následném scelování. Bylo třeba soustředit informace o nemovitostech uţ nejen z daňových důvodů, ale také pro zabezpečení vlastnictví k pozemkům, informací pro výkupy a pro převody nemovitostí. Na území Slovenska, Podkarpatské Rusi a částečně Slezska nebyl dosud vybudován pozemkový katastr. Proto zde byly zahájeny mapovací práce a práce na sjednocení písemného operátu. V Čechách a na Moravě pokračovaly mapovací práce nejvíce ve městech, kde v důsledku zvýšené ceny pozemků a následných poţadavcích na přesnost zákresu hranic, přestávaly mapy stabilního katastru vyhovovat. Podkladem pro nová měření se postupně měla stát nově vybudovaná trigonometrická síť JTSK. Důleţitým mezníkem bylo vydání katastrálního zákona č. 177/1927 Sb. Katastrální zákon navazoval na tradici stabilního katastru na našem území a převzal po úpravě všechny jeho platné součásti. Správa katastrálního operátu se přesunula z berních úřadů na nově vytvořené katastrální úřady. Ty se staraly o to, aby byla zachována shoda pozemkového katastru se skutečným stavem v přírodě a s veřejnými knihami. Základní evidenční jednotkou bylo opět katastrální území, jeţ se shodovalo s katastrální obcí podle stabilního katastru. Vlastníci pozemků měli za povinnost hlásit změny na tzv. ohlašovacích listech. Neohlášené změny se zjišťovaly přehlídkou vlastnictví jednou za tři roky v kaţdém katastrálním území. K soudnímu rozhodnutí, podle něhoţ byl proveden zápis ve veřejné knize, který vyvolal změnu předmětu měření na katastrální mapě, musel být připojen geometrický (polohopisný) plán. V nařízení k tomuto zákonu se dále mimo jiné uvádělo, ţe nesporné vlastnické hranice měly být při obnově katastrálního operátu v přírodě trvale označeny (omezníkovány). (Matějík, Vitásková, 1996) Hlavní části pozemkového katastru byly: - Měřický operát (mapy) - Písemný operát (parcelní protokol, pozemnostní arch) - Sbírka listin - Úhrnné výkazy Operát katastru byl veřejný a kaţdý do něj mohl za přítomnosti úředníka nahlíţet a dělat si poznámky. Pro kaţdou parcelu byl v pozemkovém katastru zanesen drţitel, - 17 -
výměra, druh pozemku, jakostní třída, katastrální výtěţek, bez katastrálního výtěţku její obecné označení. Nejdůleţitější části katastrálního operátu jsou: - Katastrální mapa - měřítko nejčastěji 1 : 2880, převzaté ze stabilního katastru, později vyhotovené mapy v dekadickém měřítku, v souvislém zobrazení. - Parcelní protokol - obsahuje všechny parcely evidovaného katastrálního území. U kaţdé parcely je uveden celý její popis - list mapy, název polní tratě, bonita, výměra atd. - Pozemnostní arch - je sestaven pro kaţdého drţitele v katastrálním území zvlášť. Kdyţ bylo více spoludrţitelů, vyznačily se jejich podíly. 6 VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ SOCIALISMU 6.1 Konfiskace a přídělové řízení po 2. světové válce Po 2. světové válce došlo k mimořádně rozsáhlým změnám vlastnických práv k nemovitostem, jejichţ právním základem byly dekrety prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakoţ i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, dekret prezidenta republiky č. 28/1945 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci, dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a fondech národní obnovy, a zákon č. 31/1947 Sb., o některých zásadách při rozdělování nepřátelského majetku konfiskovaného podle dekretu č. 108/1945 Sb. Právní úpravou poválečných konfiskací a přídělového řízení byl prolomen intabulační princip. Vlastnické právo přecházelo na přídělce dnem převzetí drţby a povinnost zajištění následného zápisu přídělu do pozemkových knih. Konfiskace a následné přidělování pozemků se dotýkaly třetiny území státu. Vznikl zcela nový právní stav, který byl v nesouladu se stavem pozemkového katastru a pozemkových knih a to v rozsahu do té doby nebývalém. Tento nesoulad byl prohlubován i tím, ţe s osídlením mnohde souvisely i pozemkové úpravy, které se dotýkaly i půdy nedotčené konfiskací, zvláště té, kterou dosavadní vlastník poskytl pro vnitřní osídlení. Knihovní a právní stav se zejména v pohraničí zcela rozešly. - 18 -
Dne 8. 5. 1947 byl přijat zákon č. 90/1947 Sb., o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného a nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek. Tento zákon velice zjednodušil zápisy do pozemkových knih ohledně konfiskovaného a přidělovaného majetku a zásadně tak změnil principy desítky let platného knihovního práva. 6.2 Jednotná evidence půdy (1950-1964) Nový občanský zákoník č. 141/1950 Sb. způsobil nesoulad katastrálního operátu s pozemkovými knihami a vytvořil nové uţívací vztahy k půdě. Katastrální operát nové uţívací vztahy neevidoval, proto nemohl slouţit jako podklad pro plánování zemědělské výroby a lesního hospodářství. Vyuţíval se jen jako výchozí podklad při změnách ve vlastnictví a uţívání. Vznikla potřeba zavést pro kaţdý zemědělský, zahradnický, lesní nebo jiný závod společnou evidenci všech druhů pozemků. Evidencí se měly zabývat především místní národní výbory. Ty určily pro kaţdý závod tzv. závodový list, který obsahoval výměry jednotlivých druhů pozemků podle přiznání drţitelů. Výměry byly většinou odhadnuty a tak docházelo v evidenci k velkému úbytku půdy. Nedostatky měla odstranit tzv. štítková akce, která byla zahájena v roce 1952 pod vedením ONV. Zemědělská půda kaţdého závodu byla zapsána na jeden děrný štítek. Většina údajů byla opět získána na základě přiznání uţivatelů. Aţ v roce 1954 byl vnesen do evidence určitý řád. Vedení bylo svěřeno okresním měřickým střediskům, vzniklým za katastrálních úřadů. Výměry se zjišťovaly z pozemkových map, návrhů přídělů apod. Přírůstek zemědělské půdy byl 330 tis. ha. Jednotný systém v evidenci měla přinést tzv. jednotná evidence půdy (JEP). Práce začaly v roce 1956. Podstatou JEP bylo evidování skutečného stavu uţívání půdy, bez ohledu na vlastnické vztahy. K nejdůleţitějším částem operátu, který se opět dělil na část měřickou a písemnou patří: - Pozemková mapa - coţ byl otisk původní katastrální mapy v souvislém zobrazení příp. otisk mapy scelovací nebo přídělové. - Evidenční listy - zakládaly se pro kaţdého uţivatele zvlášť, bez ohledu na právní titul. Nahrazovaly v pozměněné podobě pozemnostní archy pozemkového katastru a staly se postupně nejdůleţitější sloţkou písemného operátu. Byly v něm vyznačeny - 19 -
všechny pozemkové a stavební parcely, které dotyčný subjekt uţíval. Vlastnický vztah byl zachycen pouze u domovního majetku a v těch případech, kdy na pozemcích hospodařil nebo jich jinak uţíval sám majitel. - Soupis parcel - seznamy parcel vyhotovené podle pozemkového katastru. - Sumarizační výkazy Operáty JEP byly vyhotovovány vţdy pro celou obec, i kdyţ v ní bylo zahrnuto více katastrálních území. Nebyly zachycovány právní důvody, na jejichţ základě byly jednotlivé nemovitosti uţívány. Vycházelo se pouze ze vztahů faktického uţívání pozemků i budov. Pozemky se dělily na zemědělskou a nezemědělskou půdu. Číslování parcel vycházelo původně z pozemkového katastru, takţe tu byla návaznost na veřejné knihy, později však, kdyţ docházelo k dalšímu dělení či slučování parcel, vznikaly mezi uvedenými evidenčními díly rozdíly. 6.3 Evidence nemovitostí Absence evidence vlastnických práv k nemovitostem vedla k přijetí zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí. Tato evidence navázala na Jednotnou evidenci půdy s tím, ţe bude postupně doplňována evidencí právních vztahů k nemovitostem ve formě zápisů do listů vlastnictví a to na podkladě právních listin, vyhotovovaných nebo registrovaných příslušnými státními orgány a organizacemi. V EN se vyznačují veškeré nemovitosti s uvedením jejich vlastností a vztahů. Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Vlastnictví k nemovitostem se nabývalo na základě písemné formy - listiny. Písemná forma byla odůvodněna poţadavkem právní jistoty a povinností zápisu v evidenci nemovitostí. Nemovitosti byly vyznačeny v měřických a písemných operátech EN. Kaţdá nemovitost je označena parcelním číslem. Operát měřický tvoří: - Pozemková mapa, na které jsou všechny nemovitosti zobrazeny svým půdorysem a označeny parcelními čísly, popř. také značkami kultur a místními a pomístními názvy. - Pracovní mapa, která je kopií mapy pozemkové a pouţívalo jí středisko geodézie zejména při měřických pracích v terénu. - Evidenční mapa, která je rovněţ kopií mapy pozemkové a slouţila MNV. - 20 -
Do měřického operátu patří i geometrické plány, které slouţily jako podklad pro zápis změn v EN. Operát písemný tvoří: - Výkaz změn - byl podkladem pro zápis změn v operátech EN a vyhotovoval se pro kaţdou obec na období kalendářního roku. Změny se zapisovaly podle došlých hlášení, právoplatných listin o změnách v právních vztazích o nemovitostech a výsledku místních šetření. Do EN se změny zapisovaly dodatečně a v příslušné rubrice se v jednotlivém operátu zapsalo pořadové číslo ze záznamu změn a rok záznamu. - Soupis parcel - obsahuje všechny parcely obce sestavené v aritmetickém pořadí parcelních čísel. Je nejvíce pouţívanou částí operátu, poněvadţ se v něm zjistí rychlým způsobem všechny potřebné údaje u kterékoliv parcely v obci. - Evidenční list - vyhotovoval se pro kaţdého uţivatele a obsahuje údaje o všech nemovitostech jím uţívaných. V záhlaví evidenčního listu je uvedeno číslo listu a jméno uţivatele s adresou. Počet evidenčních listů v souboru EN odpovídá počtu uţivatelů půdy v obci. - List vlastnictví - vyhotovoval se pro kaţdého vlastníka nemovitosti. Má 4 části: V části A je uveden vlastník, spoluvlastník s vyznačením podílu, název organizace, uţivatel s právem osobního uţívání apod. V části B se zapisují parcelní čísla nemovitostí a způsob uţívání. V části C se zapisují čísla listin omezující vlastnické právo nebo heslovitě druh omezení. V části D se zapisují důleţité poznámky k části A aţ C. - Seznam uživatelů a seznam vlastníků - obsahuje jména a adresy uţivatelů a vlastníků sestavené podle aritmetického pořadí čísel evidenčních listů a listů vlastnictví. Slouţí k rychlému zjištění uţivatele a vlastníka, známe-li číslo evidenčního listu nebo listu vlastnictví. - Rejstřík uživatelů a rejstřík vlastníků byl sestaven v abecedním pořadí příjmení event. názvů uţivatelů a vlastníků. Ke jménu a adrese se připojí číslo evidenčního listu a čísla listu vlastnického. - Seznam domů - obsahuje čísla popisná a evidenční, parcelní čísla apod. - 21 -
7 SOUČASNÝ STAV PŮDNÍ DRŽBY PO TRANSFORMACI JZD PO ROCE 1989 7.1 Katastr nemovitostí Po obnově demokratických politických poměrů v r. 1989 nebylo jiţ nadále únosné vycházet z neúplného obsahu EN, ani pokračovat v nedokonalých principech, na kterých byla zaloţena a vedena. (www.cuzk.cz) A tak na základě zákona České národní rady č. 344/92 Sb., nabyl účinnosti 1. 1. 1993 katastr nemovitostí ČR, který je souborem údajů o nemovitostech v ČR, zahrnuje jejich soupis a popis a jejich geometrické a polohové určení. Je to ucelený, průběţně aktualizovaný informační systém o pozemcích a vybraných stavbách. Součástí katastru je evidence vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Nemovitosti v katastru nemovitostí jsou evidovány jako parcely podle katastrálního území u příslušných katastrálních úřadů. Katastrální úřad rozhoduje: - O povolení vkladu vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem - O změně hranice katastrálního území - O opravě chyby v katastrálním operátu - O námitkách podaných proti obnovenému katastrálnímu úřadu - O uložení pokuty za porušení pořádku na úseku katastru nemovitostí 7.1.1 Předmět katastru nemovitostí V katastru nemovitostí se eviduje: a) katastrální území, b) pozemky, které se evidují jako parcely dle druhů a to: zemědělská půda (orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady a trvalé travní porosty) a nezemědělská půda (lesní pozemky, vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy), c) budovy spojené se zemí pevným základem a to 1) stavby, kterým bylo přiděleno číslo popisné či evidenční, 2) budovy, kterým nebyla tato čísla přidělena a jejich obvod tvoří vlastnickou hranici nebo hranici pozemků, a které jsou na pozemcích téhoţ vlastníka. Neevidují se drobné stavby na pozemcích stejného vlastníka (stavby do 16 m 2, které definují předpisy ke stavebnímu zákonu jako stavby, které plní doplňkovou funkci ke stavbě hlavní, ale výjimku tvoří např. garáţ nebo sklad hořlavin, které mohou být menší neţ 16m 2 a evidují se). Budovy včetně rozestavěných se evidují - 22 -
v souboru popisných informací (SPI) údaji o parcele, na které je budova postavena a v souboru geodetických informací (SGI) průnikem vnějšího obvodu s terénem, u netypických budov svislým průmětem vnějšího obvodu na terén. d) byty a nebytové prostory ve vlastnictví osob, a to jen v souboru popisných informací. Eviduje se vlastník, číslo bytu nebo nebytového prostoru a pojmenování nebytového prostoru, e) právní vztahy k nemovitostem, f) rozestavěné budovy nebo byty a nebytové prostory, g) stavby spojené se zemí pevným základem, o nichţ to stanoví zvláštní předpis. (Podhrázská, 2006) 7.1.2 Obsah katastru nemovitostí Katastr obsahuje: - Geometrické určení (tvar a rozměr) a polohové určení (určení polohy ve vztahu k ostatním nemovitostem) a katastrálních území - Parcelní čísla (jsou uváděna ve dvou číselných řadách, odděleně pozemkové a stavební parcely nebo v jedné číselné řadě, bez ohledu na druh pozemku) - Druhy a výměry pozemků, popisná a evidenční čísla budov, údaje o způsobu ochrany a využití nemovitostí, čísla bytů a nebytových prostor a pojmenování nebytových prostor, dále údaje umožňující propojení s jinými informačními systémy - Údaje o právních vztazích - Údaje o podrobných polohových bodových polích, - Místní a pomístní názvosloví Obsah katastru nemovitostí je uspořádán v katastrálních operátech podle katastrálních území. 7.1.3 Katastrální operát Mapová listinná dokumentace katastru nemovitostí je uspořádána v katastrálním operátu, které jsou zaloţeny samostatně pro kaţdé katastrální území. Katastrální operát tvoří: - Soubor geodetických informací - Soubor popisných informací - Souhrnné přehledy o půdním fondu - 23 -
- Dokumentace výsledků šetření a měření pro vedení a obnovu souboru geodetických informací - Sbírka listin 7.1.4 Zápisy vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem do katastru nemovitostí Všechny nemovitosti musí být v listinách, které jsou podkladem pro zápis do katastru, uvedeny podle katastrálních území, parcelních čísel a čísel popisných nebo evidenčních vedených v katastru. Katastrální úřad přezkoumá listinu ke vkladu do katastru a vklad povolí nebo přeruší řízení o vkladu s výzvou na odstranění závad. Do katastru nemovitostí se zapisují následující vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem: vlastnické právo, zástavní právo, právo odpovídající věcnému břemeni, předkupní právo, právo hospodařit s majetkem státu, správa nemovitosti ve vlastnictví státu vykonávaná Pozemkovým fondem České republiky, právo trvalého užívání nemovitosti Pozemkovým fondem České republiky, právo trvalého užívání nemovitosti. Údaje o právních vztazích k nemovitostem se zapisují: vkladem záznamem poznámkou - 24 -
8 HISTORIE POZEMKOVÝCH ÚPRAV Pozemkovými úpravami se prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a vyuţití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech se k nim uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena. 8.1 Období feudalismu Počátky pozemkových úprav u nás můţeme spatřovat jiţ při osidlování a kolonizaci od počátku vzniku našeho státu. Do 12. století u nás probíhala tzv. vnitřní kolonizace, která se děla na úkor vnitrozemských lesů a pastvin. V období velké kolonizace (12. - 14. stol.) přicházejí němečtí a holandští obyvatelé, kteří zakládají nové vesnice. O organizaci nově vznikajících vesnic a osad se staral lokátor. Jeho úkolem bylo určení místa a způsobu zastavění vsi, vyměření a rozvrţení půdního fondu na jednotlivé lány, určení hranic mýcení lesa, rozvrţení orné půdy, pastvin, zahrad apod. Vznikl také nový protáhlý tvar pozemků, díky novému vynálezu, jímţ byl pluh. 12. - 14. stol. patří mezi nejdůleţitější období vývoje pozemkových úprav. Roku 1775 pověřuje Marie Terezie F. A. Raaba provedením jeho návrhu aboliční soustavy na území Čech a Moravy. Podstatou jeho návrhu bylo rozdělení půdy, která patřila velkostatkům, prodání hospodářských budov a dobytka poddaným. Poddaný se stával dědičným nájemcem, původní majitel dostával od nájemce stálý roční plat buď v penězích nebo v obilí. Tato reforma byla provedena na komorních panstvích, na panstvích královských měst, církevních a jezuitských. Raabizace probíhala od roku 1775 do roku 1785, kdy byla Josefem II. zastavena. Byla provedena na 148 panstvích v Čechách a 69 na Moravě. Rozdělením dvorů velkostatků vzniklo v Čechách 128 nových vesnic a na Moravě asi 117 vesnic. 8.2 Období kapitalismu Toto období nastává nástupem kapitalismu a zrušením nevolnictví. Kapitalismus v zemědělství je charakterizován tím, ţe značná část půdy je soustředěna do rukou velkostatkářů, kteří se snaţí zvětšovat výměru statků i jednotlivých pozemků. - 25 -
Základní změny přinesl rok 1848, kdy byl vydán patent o zrušení roboty. Tím se bývalý poddaný stává majitelem dosud jím obdělávaných pozemků. To však bylo spojeno se značnými finančními potíţemi. Vznikla zadluţenost dělníků a dochází k rozsáhlému dělení gruntů. Od roku 1848 však byly původní lány stále častěji rozdělovány při dědictví, kdy častěji byly rozdělovány jednotlivé pozemky. Nemalý podíl na tříštění měla i výstavba technických děl, zvláště ţeleznic a silnic. Tak vznikla neupravenost pozemkové drţby, která je charakterizována těmito znaky: - Rozptýlenost a rozdrobenost pozemků - Nevhodný tvar pozemků - Nepřístupnost pozemků - Nepravidelné tvary katastrálních hranic 8.2.1 Scelování půdy Rozdrobenost a neupravenost pozemkové drţby byly jednou z hlavních brzd rozvoje a pokroku zemědělství. Snahy o úpravu pozemkové drţby jiţ probíhaly, hlavně zaokrouhlování hranic (arondace), zpřístupnění pozemků (konsolidace), budování samostatných dvorců s ucelenou drţbou (separace) a v našich podmínkách se nejvíce rozšiřovalo scelování půdy (komasace). V roce 1855 byl vypracován návrh 1. scelovacího zákona, který však nebyl realizován. Prvním průkopníkem u nás a velkým propagátorem scelování byl starosta obce Záhlinice na Hané a říšský poslanec František Skopalík, který ve své obci provedl v letech 1856-1858 první scelování. V roce 1868 byl vydán říšský arondační zákon, který umoţňoval dobrovolné směňování pozemků. Byl však nedokonalý a bylo potřeba vyuţít princip majority. Proto po získání zkušeností ze scelovacích prací pořádaných v německých zemích, vydává parlament ve Vídni v roce 1883 říšský rámcový zákon o scelování hospodářských pozemků. V roce 1884 byl přijat zemský zákon pro Moravu a v roce 1887 pro Slezsko. Na Moravě a ve Slezsku bylo od roku 1890 do roku 1940 provedeno scelení pozemků na území 323 obcí. Na Čechy se říšský zákon nevztahoval, protoţe český zemský sněm nepřijal vládní předlohu zemského zákona a jeho přijetí se nepodařilo prosadit ani v roce 1905. Z tohoto důvodu se v Čechách mohlo provádět scelování jen na základě dobrovolnosti a na 100 % souhlasu všech účastníků. Proto se od roku 1890 do roku - 26 -
1940 podařilo v Čechách provést scelovací práce jen na území dvou obcí. Teprve v roce 1940 byla rozšířena působnost moravských zemských scelovacích zákonů i na Čechy. 8.3 Pozemkové úpravy v letech 1945-1950 Do popředí stále více vystupuje politické řešení zemědělské problematiky. Po přijetí zákona č. 142/1947 Sb., je přijat zákon o nové pozemkové reformě č. 46/1948 Sb., a teprve potom je schválen další zákon č. 47/1948, o některých technickohospodářských úpravách pozemků, který obsahoval jednotné právní normy pro celou republiku. (Podhrázská, 2006) Scelování bylo prováděno prostřednictvím scelovacích druţstev, jejichţ členy byli všichni přímí účastníci pozemkových úprav a zástupci obcí. Ministerstvo zemědělství bylo nejvyšším kontrolním a dozorčím orgánem. Vlastní provádění THÚP bylo rozděleno na tři etapy: 1. Předběžné řízení - zahrnovalo podrobné vymezení scelovacího obvodu, zatřídění pozemků - bonitaci, sestavení seznamu drţebnosti, odhadní plán, rozhodnutí o námitkách proti bonitaci. 2. Hlavní řízení - zahrnovalo návrh, projednání a provedení projektu společných zařízení, vyhotovení plánu scelování, ustanovení náhradních pozemků a náhradních finančních částek. 3. Závěrečné řízení - zahrnovalo hlavně administrativní opatření okolo ukončení prací, sestavení podkladů pro změnu či opravu nebo zaloţení pozemkové knihy a pozemkového katastru. 8.4 Pozemkové úpravy v období socializace vesnice V období socializace zemědělství prodělávaly pozemkové úpravy tři hlavní etapy vývoje v souladu s postupem socializace výrobních vztahů v zemědělství. (Toman, 1995) 8.4.1 První etapa (1950-1960) V tomto období vznikají jednotná zemědělská druţstva (JZD). Vznikají hospodářsko - technické úpravy pozemků, jejichţ jednoduchý projekt HTÚP (JHTÚP) řešil jednoduchými způsoby scelení roztříštěných pozemků zemědělců tvořících - 27 -
druţstvo do půdních celků v rámci stávající sítě polních cest, vodohospodářských zařízení a trvalých hranic jiných kultur. 8.4.2 Druhá etapa (1960-1972) V tomto období jsou druţstva organizačně a hospodářsky stabilizována. Dochází k prvnímu slučování malých druţstev ve větší celky s výměrou do 1000 ha. Vzniká souhrnný projekt HTÚP (SHTÚP), který řešil další scelování pozemků do větších celků, ale současně obsahoval i návrhy na reorganizaci sítě společných zařízení, na nové uspořádání dopravních, vodohospodářských, rekultivačních či půdoochranných opatření. Cílem bylo maximální vyuţití půdního fondu pro zemědělskou výrobu. 8.4.3 Třetí etapa Po zastavení prací na projektech pozemkových úprav se zpracovaly pouze tzv. generely pozemkových úprav (GPÚ), jejichţ neblahým důsledkem bylo vytvoření pozemkových bloků. Toto období vyústilo v násilné slučování podniků do seskupení o výměře několika tisíc hektarů. Pro ně se začínají dělat projekty souhrnných pozemkových úprav (SPÚ). Tyto projekty měly řešit nejen organizaci půdního fondu a ekonomiku provozu těchto podniků, ale i ochranu a tvorbu krajinného prostředí. Návrh projektu SPÚ se skládal z těchto částí: - Vymezení hranic vnějšího hospodářského obvodu - Stanovení hranic vnitřního hospodářského obvodu - Delimitace půdního fondu a změny kultur - Návrh nových pozemků a jejich seskupení do honů a osevních postupů - Zemědělská doprava a vytvoření cestní sítě - Protierozní ochrana jako samostatná část projektu - Životní a krajinné prostředí, včetně návrhu na ozelenění - 28 -
9 VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ V KATASTRÁLNÍM ÚZEMÍ NÝROV 9.1 Historie obce Nýrov Nýrov je připomínán poprvé v listině z roku 1368, a to jako součást tzv. sebranického zboţí pánů z Boskovic. Osídlení bude patrně starší, o čemţ svědčí pozůstatky hradiště či hrádku, nacházejícího se v lokalitě Hradisko asi 1,5 km jihovýchodně od obce. Vlastníky a osudy Nýrov většinou sdílel společně nejprve se Sebranicemi, do jejichţ farnosti patřil a stále patří. Od roku 1549 pak s Kunštátem, jehoţ majitelé, páni z Hardeka, jej přičlenili ke Obr. 5 - Starý znak svému panství. Podle dochovaných pramenů měla obec po obce Nýrov třicetileté válce 12 domů, z toho byly tři pusté. Zanikla i vesnice Habrov, leţící na dnešním Nýrovském katastru. V roce 1790 jiţ bylo domů 30 a obyvatel 181 a v roce 1900 domů 32 a obyvatel 230. Po dlouhá staletí se většina tehdejších obyvatel ţivila prací na polích a v lesích, ať jiţ na vlastním hospodářství, či na panském velkostatku, kterému patřila více neţ třetina zemědělské půdy v obci a téměř veškeré lesy. V roce 1908 byla v obci postavena základní škola, o šest let později vybudována silnice, Obr. 6 - Pískovna která spojila Nýrov s Kunštátem a Letovicemi. Po první světové válce byla rozdělena mezi zájemce zemědělská půda velkostatku i samotná budova dvora. Občané na ochranu svého majetku zaloţili hasičský sbor, jediný spolek přetrvávající a fungující aţ do dnešních časů. V třicátých letech byla přivedena elektřina z elektrárny ve Zboňku. S rozvojem průmyslu odcházeli někteří obyvatelé pracovat do textilních a strojních továren, zvláště v Letovicích a Svitávce. Za druhé světové války operovali na území obce příslušníci partyzánských jednotek. Hned po válce byl v katastru obce otevřen důl na ţáruvzdorný jíl, předchůdce dnešní pískovny. - 29 -
Po převzetí moci komunisty v roce 1948 ztrácely obce, tedy i Nýrov, část své samostatnosti. O pár let později ještě výrazněji ovlivnila ţivot obce kolektivizace. Těm hospodářům, kteří nebyli ochotni vstoupit do druţstva, byl majetek přímo zabaven. Zbytek zemědělců se přizpůsobil, nebo odešel pracovat jinam. Postupně nacházela v průmyslových závodech v okolí práci většina obyvatel. Během určitého oteplení na konci šedesátých a počátkem sedmdesátých let se v obci postavily nové rodinné domky, nový obchod, restaurace a kulturní dům. Byla vybudována kanalizace a vodovod. Tehdejší zemědělské druţstvo postavilo nové objekty kanceláře, dílny a sklady, postavila se spojovací Obr. 7 - Nýrovský vodojem silnice do Sebranic. Obec má v té době 61 trvale obydlených domů a 254 obyvatel. V období normalizace a velkého slučování koncem sedmdesátých let ztratil Nýrov zcela svou samostatnost a byl přičleněn k obci Kunštát. Škola byla uzavřena. Nový impuls přinesl rok 1989. Občané se v referendu vyslovili pro samostatnost Nýrova a zvolili si samosprávu. Obec získala zpět svůj historický majetek, škola se opět otevřela. Byl zpracován územní plán obce a program obnovy vesnice. Podle nich se postupně uskutečnily některé drobnější investiční akce, připravila se výstavba plynovodu, dokončeného aţ v roce 2000. Zatím se sice nestavěly nové domy, ale starší se pilně rekonstruovaly. Připravily se další projekty zaměřené na obnovu ţivotního a krajinného prostředí a do třetího tisíciletí tedy Nýrov vstoupil jako vesnice malá, ale ţijící. - 30 -
9.2 Vlastnické vztahy u vybraných parcel Pro popis vývoje vlastnických vztahů k půdě v k. ú. Nýrov jsem si vybrala blok pozemků vyskytujících se v blízkosti bydliště části mojí rodiny. Obr. 8 - Letecký pohled na obec Nýrov Obr. 9 - Vybrané k. ú. Nýrov 9.2.1 Vlastnické vztahy podle pozemkové knihy Pozemková kniha je název pro systém evidování vlastnictví. Konstitutivnost zápisů do pozemkové knihy zrušil počátkem roku 1951 občanský zákoník č. 141/1950 Sb. Pozemkové knihy se pak ještě nepovinně vedly do roku 1964, kdy došlo ke skončení zápisů úplně. Poté se pozemkové knihy staly archiváliemi a aţ po změně politické situace koncem roku 1989 došlo k jejich opětovnému vyuţívání. Pozemkové knihy se vyuţívají především při zpracování komplexních pozemkových úprav, projednávání dědictví, poskytování informací zeměměřickým subjektům apod. Číslo knihovní vložky 22 Parcelní číslo PK: 174, 175 8. března 1850, vlastníci: Johann a Mariana Slezák 28. srpna 1893, na základě odevzdací listiny ze dne 28. dubna 1893, č. 1907 se vklad práva vlastnického v ceně 500 zlatých ve prospěch nezletilého Josefa Slezáka 15. března 1900, na základě oddacího listu ze dne 28. února 1900 přechází polovina vlastnictví na manţelku Annu Slezákovou 26. června 1938, se vkládá právo vlastnické Josefu Slezákovi ml. A Marii Slezákové ku polovici - 31 -
Číslo knihovní vložky 4 Parcelní číslo PK: 176, 177 13. října 1876, na základě smlouvy trhové ze dne 17. září 1876 se uděluje právo vlastnické Ignáci Lepkovi za cenu 200 zlatých 14. března 1879, na základě kupní smlouvy se uděluje právo vlastnické Františku a Anně Dvořáčkovým za 226 zlatých 23. února 1909, se na základě odevzdací listiny uděluje právo vlastnické Adolfu Dvořáčkovi 6. ledna 1948, dle odevzdací listiny se uděluje právo vlastnické Josefu a Anně Randulovým Číslo knihovní vložky 1 Parcelní číslo PK: 178, 179 10. března 1855, vlastník: Johann Dvořáček 8. listopadu 1887, dle odevzdací listiny se uděluje právo vlastnické ve prospěch Jana, Petra, Ludvíka, Mariany a Františky Dvořáčkových 8. dubna 1887, na základě vyhotovení svatební, dědičné a odstupní smlouvy se vkládá právo vlastnické ve prospěch manţelů Petra a Marie Dvořáčkových 16. prosince 1890, na základě odevzdací listiny ze dne 16. dubna 1890 se vkládá převod práva spoluvlastnického Petra Dvořáčka ve prospěch Marie Dvořáčkové 6. února 1897, na základě odstupní smlouvy se uděluje právo vlastnické ve prospěch Františka Dvořáčka 14. října 1932, dle odevzdací listiny a odstupní smlouvy se uděluje právo vlastnické Františku a Boţeně Tomanovým ku polovici Číslo knihovní vložky 2 Parcelní číslo PK: 180, 181, 186/1, 188/1 3. srpna 1850, vlastníci: Franz a Franziska Skala 12. září 1887, na základě odevzdací listiny ze dne 15. června 1887 č. 3122 se právo vlastnické uděluje ve prospěch Františka Skaly ml. 15. září 1887, na základě vyhotovení svatební, dědičné a odstupní smlouvy ze dne 17. května 1887 a výměru ze dne 17. května 1887 se na Františku Skalovi - 32 -