ANKETA: CO PODLE VAŠEHO NÁZORU DALO DESETILETÍ CÍRKVI A CO NÁRODU? Rokem 1997 konëì pozoruhodn projekt svatovojtïöskèho DesetiletÌ duchovnì obnovy ËeskÈho n roda. Oslovili jsme proto muûe, kte Ì st li p Ìmo u jeho zrodu ñ Prof. Tom öe HalÌka a Prof. Petra Piùhu, jakoû i dalöì cìrkevnì Ëinitele, kte Ì byli projektu blìzko jiû v jeho ran ch f zìch. Poloûili jsme jim jedinou ot zku: Co podle Vaöeho n zoru dalo DesetiletÌ cìrkvi ñ a co n rodu? MCP TOMÁŠ HALÍK DesetiletÌ p ineslo öanci, a to velkou öanci. MyslÌm, ûe to byla dokonce nejvïtöì öance, kterou cìrkev v Ëesk ch zemìch mïla za adu desetiletì. Z kladnìm kolem cìrkve je evangelizace, to jest vtïlov nì Evangelia do ûivè kultury, do ûivotnìho stylu lidì, a DesetiletÌ mïlo b t takovou konkrètnì evangelizacì v»ech ch na konci dvac tèho stoletì. MÏlo b t laborato Ì ûivotnìho stylu pro novè tisìciletì. MÏlo b t nïëìm, co cìrkev nabere z pokladu svè historickè zkuöenosti i z duchovnìch hodnot, kterè jsou jì svï eny, a oslovì tìm cel n rod, vöechny lidi dobrè v le. V vodnìm programu se zd razúovalo, ûe by bylo naivnì a arogantnì, kdyby si cìrkev myslela, ûe tu duchovnì obrodu n roda m ûe provèst vlastnì silou, a proto vyz v ke spolupr ci vöechny lidi dobrè v le. Byla to opravdu velk öance. V listopadu 1989 vöechna moûn hnutì obracela kab ty a lepila horlivï vöelijakè programy ñ a katolick cìrkev uû takov program, dosti realistick a velmi perspektivnì, mïla. V prvnìch letech uû p inesl svè konkrètnì plody a tehdy na p elomu p esnï odpovìdal tomu nejz vaûnïjöìmu, oë ve spoleënosti ölo ñ vytvo it mor lnì klima pro ûivot svobodnè spoleënosti. NavÌc tam byly velmi aktu lnì d razy, spojenè se symbolickou postavou svatèho VojtÏcha ñ naöe p in leûitost k EvropÏ, naöe nav z nì na nejnosnïjöì tradice Ëesk ch dïjin. Ta öance byla naplnïna minim lnï. Kde je vina, to je ot zka dosti tïûk. MyslÌm si, ûe jsme na poë tku programu do urëitè mìry p ecenili i moûnosti cìrkve samè. J 256 257
s m jsem vyr stal v prost edì, utv enèm takov mi lidmi, jako byli Josef ZvÏ ina, AntonÌn Mandl a Oto M dr, a se znaënou d vkou naivity ñ jak nynì vidìm ñ jsem implicite p edpokl dal, ûe katolick cìrkev v Ëesk ch zemìch se bude p etv et k tèto podobï. Pak jsem zjistil ñ a st lo mï to mnoho vnit nìho utrpenì a znaënou frustraci ñ ûe velk Ë st cìrkve a zejmèna velk Ë st klèru ûije v odliönèm duchovnìm horizontu neû ti lidè, kte Ì mi ukazovali cestu ke k esùanstvì. ée cìrkev, nïkdy i ve sv ch Ëeln ch p edstavitelìch, se p Ìliö zahledïla do administrativnï-technick ch problèm pastorace v uûöìm slova smyslu. Kr tkodech pragmatismus a prakticismus p evl dl nad uvaûov nìm o jakèkoliv koncepci a vizi, dokonce bylo moûno vypozorovat nechuù k uvaûovov nì o budoucnosti, takûe priority ñ pokud v bec lze o nïëem takovèm mluvit ñ byly stanoveny chybnï. CÌrkev se ne dost z etelnï snaûila o pr ci se sympatizanty, kterè zde kolem roku 1989 mïla, natoû o to, aby dostateënï srozumitelnï oslovila celek spoleënosti. DesetiletÌ neslo v sobï atmosfèru poloviny 80. let, kdy tady byla obrovsk touha a oëek v nì urëit ch zmïn, a souëasnï velice dobr intuice, ûe jakèkoliv spoleëenskè zmïny nemohou z stat jenom na rovinï politickè, ekonomickè a soci lnì, ale ûe radik lnì obnova spoleënosti p edpokl d p edevöìm zmïnu mor lnìho klimatu a hodnotovè orientace. Jenomûe jsme neëekali tak p ekotn v voj, mysleli jsme, ûe to p jde cestou jakèsi st le se rozöi ujìcì Ñperestrojkyì ñ a dynamika a radik lnost spoleëensk ch zmïn n s do urëitè mìry zaskoëila. Tak, jako se ukazuje, ûe spoleënost sama jich nedorostla, ûe nenì dosud schopna naplnit ten n hle otev en prostor svobody, ani cìrkev na tom nenì v z sadï jinak. JistÏ svou roli sehr l i fakt, ûe lidè, kte Ì st li u zrodu programu DesetiletÌ spojeni, byli zahrnuti adou velice z vaûn ch a n roën ch kol. M j nejbliûöì spolupracovnìk v tè vïci, profesor Petr Piùha, se z hy stal ministrem, j s m zase sekret em biskupskè konference a spadly na mne jeötï dalöì povinnosti. TÈmÏ vöichni knïûì, kte Ì byli Ëleny p vodnìho, pololeg lnìho v boru DesetiletÌ duchovnì obnovy, se stali biskupy ñ Miloslav Vlk, Jan Graubner, Frantiöek Lobkowicz, Frantiöek Radkovsk a VojtÏch Cikrle, Aleö Opatrn pak blìzk m spolupracovnìkem biskupskèho sboru. Tito lidè byli povï eni spoustou praktick ch kol p i obnovï ûivota diecèzì a cìl DesetiletÌ, p esahujìcì urgentnì povinnosti kaûdèho z n s, se n m ponïkud ztratil ze z etele, a najednou tu nebyl nikdo, kdo by mohl do tohoto dìla vloûit celou svou energii a celè svè srdce. A to byla velik chyba, protoûe takovè dìlo musì b t ztïlesúov no nïkolika lidmi, kte Ì v nïm vidì sv j ne-li jedin, tedy alespoú hlavnì kol svèho ûivota. DalöÌ chybu jsme udïlali v tom, ûe jsme tehdy po p evratu pod vlivem jednoho z n s odmìtli cestu z etelnïjöì medializace tohoto programu a zvolili Ñtichou aneûskou cestuì: NechtÏli jsme, aby v tè dobï, kdy vöichni vybubnov vajì nïjakè programy, byl tento program vnìm n jako jeden z mnoha program na trûiöti idejì a politick ch i jin ch nabìdek. Dnes si myslìm, ûe ta zdrûenlivost v Ëi medi lnìmu svïtu nebyla moudr. 258 Ale i celkov atmosfèra spoleënosti byla poznamen na hektiënostì, vyvstalo tolik r zn ch cìl a l kadel a jen m lo lidì mïlo smysl pro nïjakè dlouhodobè programy duchovnìho r zu. To vöechno ñ a moûn jeötï jinè faktory ñ p ispïlo k tomu, ûe dìlo DesetiletÌ nem z eteln a viditeln dosah. Za programem DesetiletÌ byla urëit filosofie dïjin ËeskÈho n roda. ChtÏli jsme zd raznit, ûe VojtÏch je pravdïpodobnï prvnìm ztïlesnïnìm motivu, kter prostupuje celè ËeskÈ dïjiny: motivu vol nì k niternosti a opravdovosti, viz VojtÏchovo spojenì s obnovn m hnutìm v Cluny; i dìky VojtÏchovi se pozdïji v»ech ch tak dob e ujìmaly vöemoûnè reformnì myölenky ñ Ëesk reformace a dalöì proudy, kterè jdou aû k n rodnìmu obrozenì, a v sekul rnì podobï aû k MasarykovÏ v zvï k Ñrevoluci hlav a srdcìì. Tato v zva k nepovrchnosti je jednìm pûlem ËeskÈ spirituality ñ a druh je ten pûl övejkovsk, eknïme horizont lnì, pûl br nìcì se jakèkoliv patetiënosti. Pr vï v napïtì mezi obojì polohou je specifiënost ËeskÈho duchovnìho klimatu. Jenûe k VojtÏchovi pat Ì i tragika postav, kterè p er stajì Ëesk horizont a kterè jsou sv m okolìm nepochopeny a odmìt ny. VojtÏch je p ece takè jeden z prvnìch, kte Ì jsou sv m n rodem odmìtnuti a nïkdy pak umìrajì v cizinï. I tìm p edznamen - v osud mnoha»ech, vzpomeúme na KomenskÈho a adu postav aû do ned vnè historie. Moûn tedy, ûe je DesetiletÌ pr vï svou ne spïönostì a ztroskot nìm typicky vojtïöskè. A teô z leûì jen na n s, co s z toho vezmeme. Jestli to bude jen nïjak zatrpklost a rezignace, nebo ñ s urëit m odstupem ñ i zamyölenì nad tìm, v jakè podobï je moûnè tu touhu a nadïji, kter se v polovinï 80. let ozvala, zdvihnout a realizovat t eba v novèm kontextu. NavÌc, takovè vïci, jako je program duchovnì obnovy, nelze verifikovat zmïnami, verifikovateln mi sociologick mi dotaznìky a statistick mi ukazateli. Osudy nïkter ch lidì byly DesetiletÌm zasaûeny, vìm o adï farnostì, kterè poctivï proch zely programem DesetiletÌ a kaûd rok hledaly odpovïôi na v zvy jeho jednotliv ch postav a tèmat. Jedna takov farnost, kter se nadchla uû prvnì rok pro aneûskou ideu vz jemnè pomoci, t eba pravidelnï hostì dïti z»ernobylu a podobn ch iniciativ je jistï ada, jenûe se o nich nevì. Tyhlety drobnè oh nky nadïje jsou moûn d leûitïjöì neû nïkterè vïci, kterè jsou medi lnï atraktivnì, a j vï Ìm, ûe to vöechno nebylo nadarmo. 259
PETR PIŤHA / NÁRODA PŘED MILENIEM MUČEDNICKÉ SMRTI SV. VOJTĚCHA (1988 1997) (KAJÍCÍ ZAMYŠLENÍ) V chaotickèm sp du vöelik ch ud lostì p iblìûil se z vïr DesetiletÌ duchovnì obnovy n roda spjat s oslavou milenia muëednickè smrti sv. VojtÏcha. Je vlastnï nemoûnè vyslovit se k tïmto deseti lèt m, neboù ölo o dobu tak p ekotnou, ûe ji û dn p Ìm ËastnÌk nem ûe celostnï uvidït. Snad s odstupem, kter pot ebuje historik, a s öirok m v zkumem, jak m ûe nabìdnout modernì sociolog, bude moûnè podat takov obraz. I ten bude ovöem posunut od origin lu chodu dïjin a jednotliv ch ûivot. Bude nutnï zobecúovat, bude studovanè dobï dod vat interpretace zaloûenè na d sledcìch, kterè se projevily pozdïji, nebude mìt onen ûiv, reaktivnì cit, kter m jsme naplnïni my jako p ÌmÌ ËastnÌci popisovan ch dïj. V danou chvìli je navìc jasnè, ûe v bec nikdo nem dostateënè informace o pr bïhu DesetiletÌ a bez v jimky kaûd, kdo o nïm bude mluvit, bude nejen ovlivnïn Ë steënostì sv ch informacì, ale takè bude propadat do sv ch osobnìch pocit. Ne nadarmo uûil jsem podtitul kajìcì zamyölenì. Chci jìm zcela jasnï d t najevo i subjektivitu pohledu i vnit nì pocit pisatele. V tomto Ël nku v bec nejde o anal zu stavu p edchozìho a souëasnèho, ale o svïdectvì a vyzn nì, dïkov nì a obavy jednoho ËlovÏka, kter mezi deseti miliony dalöìch proöel dobou, kterè Ìk me DesetiletÌ duchovnì obnovy n roda. DvÏ skuteënosti zdajì se mi dost jasnè, alespoú teoreticky. Prv je, ûe p estoûe, jak v öe uvedeno, nenì moûnè podat deskriptivnï a analyticky obstojn obraz, je moûnè jako vûdy a vöude uvidït jakèsi z sadnì rysy. Ty n m mohou pomoci k orientaci a tìm i k nïjakèmu pevnïjöìmu n zoru. Druhou je, ûe v vaze o duchovnìm desetiletì nemïli bychom propadnout podstatnèmu rysu svïtskèho vidïnì svïta, totiû v kaznictvì v kon, ale zajìmat se o znamenì Ëasu. TÌm ne Ìk m, ûe velkè v kony, odv ûnè Ëiny a r zn dìlëì vìtïzstvì m me odstrëit v nïjakè pohrdavï nadnesenè a bïûnèmu ûivotu nad azenè abstraktnì duchovnosti. é dn takov duchovnost neexistuje. DuchovnÌ je v lidsk ch ûivotech vûdy dimenzì konkrètnìho a tïlesnèho a jedinï dìky tomu m ûeme znamenì Ëasu v bec uvidït. K vytvo enì n zoru a k pochopenì, proë je m j z vïreën, v sledn pocit z DesetiletÌ pov tce kajìcì, je t eba vyzvednout poë teënì mysl tohoto jistï velkoryse pojatèho poëinu. S myölenkou DesetiletÌ p iöel Dr. Tom ö HalÌk. (Nemohu vylouëit, ûe jsem byl prv m, za k m s nehotovou jeötï myölenkou zaöel.) SpoleËensk kontakt tvo ila vzr stajìcì nava a depresivita, kter se mìsila s rovnïû vzr stajìcìm p esvïdëenìm, ûe musì dojìt k nïjakèmu zlomu. MÌra lûi, v nìû spoleënost ûila, zaëala se projevovat v oblasti hospod skè p Ìliö z etelnï a moc politick se kyvadlovitï st le vìce rozhoup vala mezi dvïma polohami. Na jednè stranï b zliv m nabìzela vìce mal ch v hod, aby zast ela svè hospod skè ne spïchy. Na druhè stranï vöak zvyöovala ostrost dohledu, neboù se necìtila dost pevnou a jistou. ObÏ vych lenì byla pro st tnì moc osudn. ZvÏtöov nì v hod vûdy vìce ukazovalo na to, jak jsou nepatrnè, a zesilov nì represe vedlo k jasnïjöìmu vidïnì, ûe jde o tvrd policejnì reûim. ZemÏ se probouzela. Z dneönìho pohledu je zajìmavè, ûe panovalo dosti rozöì enè, ne-li vöeobecnè, p esvïdëenì, ûe situace je öpatn hlavnï z d vod mor lnìch. Opravdu mnoho lidì bylo p esvïdëeno, ûe nemravnost socialistickèho systèmu se projevuje i kolapsem hospod sk m. Nemravnost byla ovöem p iëìt na na Ëet st tu. Sv m zp sobem to bylo i n leûitè. Jednotlivci jistï byli a z stanou zodpovïdni za svè Ëiny a svè celoûivotnì p Ìstupy, nicmènï tehdejöì ûivot bïûel jiû Ëty i desetiletì pod siln m tlakem znemravúujìcìch podmìnek. OdvÌjel se v k ivèm r mci, kter nutnï pok ivoval vöe, vëetnï ûivota spravedliv ch. Tyto skuteënosti p irozenï vedly k tomu, ûe se spojovaly, proplètaly a do jedinèho proudu slèvaly ot zky hospod skè, politickè, ideologickè a mravnì. Spojovaly se tak, ûe tvo ily jedin celek a vöeobecnï doch zelo k obrovskèmu zjednoduöenì, jeû jsme znali jako opozici mezi my, tj. bezbrannì obyvatelè zemï odsouzenì k mlëenì, a oni, tj. samozvanì vl dci op enì o moskevskou brannou okupaënì moc, tupì byrokratè a fìzlovè, kte Ì niëì zem (aû i ve smyslu ornice) a n rod (aû i ve smyslu kulturnì tradice celku a identity kaûdèho Ëlena). V znam cìrkvì (podtrhuji plur l) v Ëele s nejpoëetnïjöì cìrkvì katolickou tehdy nar stal. P es obrovskè öikany a p es brut lnì toky let pades t ch st le byla n boûensk shrom ûdïnì nedïlnìch bohosluûeb udrûena a d se Ìci, ûe byla snad jedin m bïûnï uûit m zp sobem pr va shromaûôovacìho. Ani to nebylo pro vï ÌcÌ bez n - sledk. Tvrd m postihem bylo vylouëenì jejich dïtì z moûnosti vyööìho vzdïl nì a tìm odsouzenì k nemoûnosti vyuûìt vrozen ch schopnostì. CÌrkev ovöem sk tala jakousi moûnost ve ejnèho vystoupenì, byù jen v podobï mlëenlivè demonstrace nesouhlasu se st tnì doktrìnou. CÌrkev vöak byla ch p na i jako ten, kdo m v ruk ch poklad onè mravnosti, jejìû nedostatek byl spat ov n jako p ÌËina vöeho zla. K sociopolitickèmu r mci tehdejöì doby pat Ì jeötï nar stajìcì pocit n rodnìho ohroûenì. Prolet sk internacionalismus a peëliv snaha ñ kromï muze lnï udrûovanèho folklûru ñ vyhubit jakoukoli odliönost vyvol vala pochopitelnï nacion lnï podbarvenou reakci obrany kulturnì identity. P i striktnï ateistickèm postoji byly d vn tradice katolickè cìrkve op en o svatov clavsk motiv pravèho a jedinèho dïdice a vlada e, tradice duchovnìch hodnot Ëeskobratrsk ch drûìcìch Kralickou bibli a prorock KomenskÈho Köaft a dokonce i fakt, ûe Hus byl knïz a ûe jeho z jem o pravdu byl potvrzen heroick m sebenasazenìm, postaveny do jednè ady, doölo k velk m zmïn m v ch p nì katolickè cìrkve. Komunistick reûim se sice pokouöel postupovat podle klasickèho hesla nepevn ch absolutnìch vl d divide et impera a umïl zneuûìvat jednotlivosti, ale vposledku se dopracoval jedinèho: velkèho vz jemnèho porozumïnì mezi cìrkvemi. Poda ilo se ovöem, ûe ve vöech doölo k bolestnè puklinï mezi tïmi, kdo byli zìsk ni pro kolaboraci s reûimem, a tïmi, kdo odolali. ObÏ skupiny vöak byly p ivedeny k vz jemnè blìzkosti, ne-li jednotï. P isluhovaëi byli p Ìmo 260 261
vedeni k jakèmusi socialistickèmu ekumenismu, vïrnì a poctivì ke spoleënè obranï. Pro katolìky ölo o dobu dovröenì rehabilitace v oëìch ËeskÈho n roda. OdiÛznÌ n lepka protiëeskè orientace, kterou si katolick cìrkev vinou dostateënèho mnoûstvì hloupï prorakousky vystupujìcìch knïûì vyslouûila a kter byla po celou dobu prvè republiky v önivï lepena na vöechno katolickè, se v raznï set ela pevn mi postoji katolick ch osobnostì za v lky a zmizela v dobï, kdy kardin lovè Beran a pozdïji Tom öek stanuli v pozici zosobnïnì odporu proti komunistickè zv li. HalÌkova myölenka DesetiletÌ duchovnì obnovy n roda odpovìdala p esnï na dan sociopolitick i duchovnì kontext doby. Proti ûivotu ze dne na den p in öela skuteënou perspektivu. TÌm se lidem otevìral alespoú Ëasov prostor a ruöila se tak depresivnì stìsnïnost. Proti pocitu, ûe se ned v bec nic dïlat, stavïla moûnost dlouhodobï a soustavnï na nïëem smysl d vajìcìm pracovat. UpozorÚovala na pot ebu upevnïnì z kladnìch osobnìch ctnostì, jeû p ev ûnï byly ctnostmi sociogennìmi. Myölenka mïla i v znamn rozmïr n rodnì, protoûe desetiletì nebylo postaveno na nïjakèm abstrahovanèm moralizov nì, ale bylo op eno o ËeskÈ a moravskè svïteckè osobnosti. Ctnosti tak dost valy svou tv a lidskè jmèno, zpravidla ËeskÈ jmèno. DuchovnÌ tradice byla demonstrov na na doloûen ch p Ìkladech spr vnèho jedn nì. Myölenka vöak byla takè otev ena öirokè spoleënosti, neboù jakkoli mïly jednotlivè roky svèho svatèho patrona, byly to p edevöìm roky urëit ch v ûn ch zamyölenì nad tèmaty, kter byla pro celou spoleënost tematicky klìëov mi. NavÌc byly po adï osloveny nejr znïjöì profesnì skupiny obyvatelstva ñ lèka i a zdravotnìci, pr vnìci, uëitelè atd. Z sadnì ovöem na myölence DesetiletÌ bylo dvojì: pokusit se postavit hr z postupujìcì demoralizaci a depresivitï a pokusit se p ipravit pro budoucno generaci, schopnou vytv et kvalitnì spoleëenstvì aù uû lok lnì Ëi celost tnì. Myölenka byla sice jasn a dob e promyölen, jejì prosazen vöak nebylo nijak jednoduchè. Dr. HalÌk tehdy nejen dosti riskoval, ale hlavnï osvïdëil na sv j vïk obdivuhodnè umïnì vyjednavaëskè. ZÌskal vskutku öirokou podporu. P esvïdëil o v znamu dlouhèho programu st rnoucìho kardin la, kter vïru nemohl poëìtat s tìm, ûe se doûije konce tak dlouhè akce. VysvÏtlil v znamn m a vlivn m osobnostem cìrkve nutnost lok lnìho pojetì celè akce. To nebylo jednoduchè, neboù tito muûovè s v jimkou papeûe upozorúovali na pot ebu zd raznit christologick, obecn moment a vyzdviûenì lok lnìch svïtc povaûovali za nevhodnè. Poda ilo se mu p ekonat unavenou mal tnost mnoha knïûì, kte Ì zcela pr vem Ìkali, ûe toho i bez DesetiletÌ majì nad hlavu a û dnè akce je nezajìmajì. P esvïdëil adu p edstavitel nekatolick ch cìrkvì, ûe nejde o katolickou akci a poda ilo se mu obh jit i patrony rok. Rok vzdïl v nì, tradice a uëitel byl poloûen do roku velkèho KomenskÈho jubilea. Zp sobil, ûe v proudu tèto velikè myölenky se spojilo silì ve ejnï ËinnÈ a skrytï pracujìcì cìrkve. Co se nepoda ilo a ani nemohlo poda it, bylo to, aby se jasnï artikuloval z pas duchovnì a boj politick, nadïje a oëek v nì. V danè chvìli byly tyto dimenze tèmï neoddïlitelnï spjaty a bohuûel skoro nikdo je nedovedl vidït oddïlenï. HalÌk s m mïl v tèto vïci v hlavï nadöen zmatek. Byla to tato, eknïme vada kr sy, kter ukazovala, ûe HalÌk v spïch byl d n i p ÌhodnostÌ doby. Myölenka DesetiletÌ byla natolik nosnou, ûe se stala krystalizaënìm prvkem, kolem nïhoû se seskupily sìly i osobnosti velmi rozliën ch n zor a sjednotily se ke spoleënèmu vystoupenì. Aû dosud mluvil jsem o DesetiletÌ jako lidsk pamïtnìk urëitèho profesnìho vzdïl nì. NynÌ p id m malou pozn mku jako vï ÌcÌ knïz. Jsem p esvïdëen, ûe myölenka DesetiletÌ se zalìbila Bohu. Ten jì dal vskutku z zraënou ochranu. Jen On vì, jak se stalo, ûe p es vöechny ökol ckè naivity nebyli zcela neprofesion lnï konspirujìcì spolupracovnìci bïhem jedinè hodinovè akce zpozat k ni profesnï zdatnou kontrarozvïdkou. Jen On vì, jak se stalo, ûe v znam a p dnost pl nu unikla st tnìmu dohledu nad cìrkvemi. ZatÌmco z padnì sociologovè a politologovè povaûovali cel pl n za geni lnì tok proti reûimu a musili b t na kolenou proöeni, aby to nikdy nikomu ne ekli, byli st tnì tajemnìci na ministerstvu kultury i vnitra ranïni slepotou a odsouhlasili DesetiletÌ jako hloup v raz babskè zboûnosti k nïjakèmu zapomenutèmu svïtci. BudoucÌ pisatel Ëesk ch cìrkevnìch dïjin s smïvem upozornì na z zraënou koincidenci toho, ûe v roce 1989, kter byl v DesetiletÌ pod patronacì svïtce, kter mïl cel ûivot oplètaëky s policiì, nebyl nikdo z v znamnïjöìch aktèr krutï policiì napaden. S jeötï vïtöìm smïvem bude pak konstatovat, ûe poslednì velik akce tajnè policie dostala n zev Norbert, kter jako patron t etìho roku DesetiletÌ, kter zaëìnal adventem roku 1989, se postaral o to, aby se nerozbïhla, jako by B h chtïl mìt v jeho roce uû definitivnï pokoj pro svè vïrnè. B h byl i jinde a jinak ötïdr, coû zvl ötï v poë tku DesetiletÌ odpovìdalo rostoucì snaze vï ÌcÌch, kter strh vala s sebou nemalè mnoûstvì sympatizant. V tïsnè ËasovÈ koincidenci, kterè jak duchovnì, tak sekul rnì interpret musì p iznat hluböì kauz lnì a duchovnì smysl, stojì fakt, ûe rok potè, co probïhne prv rok DesetiletÌ zasvïcen bl. Aneûce ËeskÈ, doch zì k jejì kanonizaci, a to p r dnì p ed 17. listopadem 1989. Oslava tèto ud losti konan v Praze pat ila k dominantnìm setk nìm listopadov ch dn a lze bez p Ìkras Ìci, ûe v onu chvìli seskupil se kolem novï prohl öenè p emyslovskè svïtice cel n rod s ctou a vdïënostì. TakÈ n rodnì sebevïdomì a hrdost na velkou postavu naöich n rodnìch dïjin st lo bez problèm nejen zde, ale i v Ëi sympatizujìcìmu svïtu. NenÌ asi zapot ebì uv dït velkè mnoûstvì dalöìch skuteënostì, kterè svïdëì o BoûÌ ötïdrosti, neboù jde kromï jmenov nì prv ch biskup, jeû probïhlo jeötï v z vïru doby totalitnìho reûimu, o nutnè d sledky z sadnìho daru svobody. Proto ovöem nevidïl bych je jako menöì, Ëi mènï z zraënè. N vötïva papeûe, obnovenì d, ve ejnè hl s nì slova BoûÌho v mèdiìch, Ëast nov ch p edstavitel st tu na cìrkevnìch slavnostech, n vrat teologie na Univerzitu Karlovu a bezpoëtu dalöìch byly p ed listopadem leda snem, nedostiûn m snem. 262 263
* * * Je nespornè, ûe v r. 1989 novï vznikl sociopolitick kontext z sadnìm zp sobem zmïnil vöe, tedy i dalöì pr bïh DesetiletÌ. KromÏ ostr vk veden ch myölenkou zcela nadchnut mi knïûìmi a vlastnï jednotlivci, byù by to byli i lidè takovèho v znamu a postavenì jako biskup Karel OtËen öek, kter pro DesetiletÌ mnoho udïlal jiû p i jeho osnov nì, zaëala se myölenka DesetiletÌ ztr cet v hektickè aktivitï a bezb eh ch aktu lnìch problèmech, jeû s sebou nesla nov doba. NenÌ velk m p ekvapenìm, ûe akce pl novan jako meditativnì reflexe, prvè pevnè vystoupenì proti zlu v urëitè formï zatïûujìcì celou zemi a p Ìprava na budoucì moûnost byla zaskoëena tìm, ûe se moûnost n hle sama otev ela. Byly tak û d ny plody od rostlinky sotva zasazenè. Cel zemï, cìrkve nevyjìmaje, se ze dne na den ocitla ve svobodï, kter v z vïreënè f zi nebyla tvrdï vybojov na. TÌm jistï nenì eëeno, ûe v dlouhèm z pasu nebylo obïtì. Ztr ty na ûivotech mï en ch n silnou smrtì dodnes volajì do nebe. Pro modernìho ËlovÏka, kter je un öen rychlostì modernìho v voje, jsou vöak lèta pades t odsunov na do oblasti historie. Pro zkuöenostì podloûenè vïdomì mnoh ch lidì nem naöe novï nabyt svoboda tu velikou hodnotu, kterou svoboda m tam, kde je zaplacena krvì padl ch hrdin, o niû se pevnï opìr autorita hrdin, kte Ì p eûili boj. Sotva asi bychom hledali spoleëenstvì, jeû by si tak m lo v ûilo svè svobody, jako je tomu u n s pr vï teô. Nep ipravenost na svobodu a moûnosti, kterè d v, byla vöeobecn. Moûn, ûe ani dnes si jeötï plnï neuvïdomujeme, ûe jsme proöli, resp. proch zìme revolucì. Nazvali jsme ji sametov, ale dnes mohli bychom o nì mluvit jako o protrahovanè, ne-li zastydlè, neboù proch zìme cel m etïzem p emïn, kterè postupnï zasahujì do r zn ch Ë stì ûivota spoleënosti. MajÌ a budou mìt nejednou charakter krize a nelze vylouëit, ûe vyvolajì i jeötï dalöì celkovè revoluënì zvlnïnì. Tak nap. Ëek z sadnì p ebudov nì cel sektor zdravotnictvì, byrokracie, drah a velkè zmïny ËekajÌ vysokè ökoly, oblasti soci lnìch sluûeb a mnoho jin ch. Je vskutku p irozenè, ûe v revoluënìm kvasu a zmatku musì zaniknout snaha o soustavnou duchovnì pr ci jedinc na sobï.»as zd se b t jednoznaënï urëen jako Ëas ke kon nì, k akci, nikoli jako Ëas k meditaci a p Ìprav m. Je nasnadï, ûe mnohè kon nì je nejen nep ipravenè, ale dokonce zbrklè, reaktivnì a Ëasto pak urputnï obhajovanè, neboù v poziënìch z pasech nenì mìsto na klidnè p izn nì chyb. Kdyby se dnes nïkdo podìval na naöi spoleënost z hledisek, jeû jsou relevantnì pro DesetiletÌ, musil by p iznat, ûe stav je spìöe horöì neû lepöì. Smutn je konec duchovnì obnovy, kter vedla k pohoröenì. Co je nutno si p iznat. P edevöìm to, ûe cìrkve a jmenovitï katolick cìrkev ztratila v ûnost, kterou v p edchozìm obdobì za takov ch obïtì zìskala. D le pak to, ûe spolupr ce mezi cìrkvemi a bratrstvì tìsnï bylo vyst Ìd no p eëasto malichern mi spory a snahou odliöit se od druh ch. Je to p irozenè po dobï uniformity, kterou nese totalitnì reûim, je to vöak p esto neblahè. D le pak se uk zalo, ûe nejen odstoupili sympatizanti a dali najevo, ûe jejich z jem nebyl o duchovnì z pas, ale o vlastnì seberealizaci, kter se v r mci DesetiletÌ trochu otvìrala, ale ûe cìrkve, opït v Ëele s katolìky, nedovedou sehr t v dëì duchovnì roli, kter od nich byla oëek v na. Nedovedou promluvit srozumitelnï k öirokèmu publiku, udïöenï se uzavìrajì a trucovitï vyûadujì v ûnost op enou o minulost. NavÌc neobratnï vstupujì do sfèr svïtskèho ûitì a opakujì tèmï vöechny chyby, kter mi ûije spoleënost. NamÌsto aby se po vzoru svèho P na zvl ötï p edstavitelè, ale i vöichni ËlenovÈ cìrkve podobali ostatnìm lidem ve vöem kromï h Ìchu, podobajì se jim ve vöem kromï öatu a eëì. SpoleËnost a zemï z stala po mèm soudu bez mor lnì autority. Kdybychom krok za krokem proch zeli tèmaty let DesetiletÌ, na kaûdèm kroku bychom s hr zou zjistili, jak se öpatn stav spoleënosti prohloubil a m lo by n s utïöily n znaky zlepöenì nebo zmïna v tvaru nepravostì. LeË projdïme touto cestou. Sluûba ûivotu ñ tèma pro zdravotnìky je nad le problèmem. Postoj k pacient m, umìrajìcìm, nezrozen m je alarmujìcì a p itom skryt za neplodn mi eëmi o bodovacìch systèmech pojiöùoven. ProblÈm vìry v modernìm svïtï vykvetl do v ûnèho problèmu v komunikaci mezi vï ÌcÌmi a nevï ÌcÌmi a mezi cìrkvemi a sekul rnì spoleënostì. PosvÏcov nì ûivota je opomìjeno, neboù veöker energie je d v na do ûivota, kter je v duchu novè civilizace ch p n jednorozmïrnï jak z mïrn Ëinnost vedoucì velk m v konem k rychl m spïch m a okamûitèmu osobnìmu prospïchu. Rodinn ûivot je v tèmû duchu rozlamov n. Nezn m dobu, kter by tak m lo dbala o dïti, jeû majì b t pokladem a radostì rodië, jako je naöe. V chova je opomìjena a tradice jsou ve stejnèm nebezpeëì jako v lètech pades t ch. DÏdek Mr z, kterèmu jsme p irazili s velk m silìm dve e na v chodï, leze n m do Ëesk ch V noc v podobï stejnï nevkusnèho b ichatèho Santa Clause dve mi z padnìmi a nikoho to nevzruöuje. ProblÈm spravedlnosti se p esmykl z nez konnosti do pr vnìho purismu, kter chr nì zloëince a znev hodúuje poctivèho. O kvalitu pr ce st le z pasìme a o zodpovïdnosti spole- ËenskÈ svïdëì ned vnè sen tnì volby motivovanè chtivostì v prvèm, z vistì v druhèm kole a zaho kl m nez jmem v obou. N por civilizace v konu spojen s v öe jmenovanou nezodpovïdnostì ve vöem p sobì v ûn zmatek v pohledu ËlovÏka na vlastnì tïlo, tïlesnost a zejmèna na sexualitu. Do zemï volnï vstoupila vlna pornografie a sexu lnì libovolnosti, kterè zajistè nejsou nov mi, ale s nimiû se n hle setk v me v ne- Ëekan ch podob ch a s takovou ËetnostÌ, ûe si nevìme rady. ZatÌmco marnï hled me formy evangelizace, protoûe si nechceme plnï p iznat, ûe v naöem teritoriu jde o apologeticky zatìûenou reevangelizaci, strh vajì Ëasto iracion lnì a nejednou malevolentnì modernì pseudon boûensk hnutì a zmaten uëenì sekt nemalè skupiny ml deûe i dospïl ch. S takov m obrazem tedy stojìme v jiû postupujìcìm poslednìm roce DesetiletÌ, jehoû myölenkov motiv nazvan ÑKristus ñ P n dïjin a otec budoucìho vïkuì dost - v nutnï oproti p vodnìmu z mïru zcela novou interpretaci. Jestliûe autor m myö- 264 265
lenky DesetiletÌ jevil se tento z mïr jako vystoupenì do svïtla Kristovy Pravdy a z - vïreën rok DesetiletÌ jako pr h do novèho vïku, kter p ekroëì lidè tak vnit nï p ipravenì, ûe budou tohoto novèho vïku hodni, pak naöe dneönì situace vskutku je jin. PoslednÌ rok DesetiletÌ spìöe jako by zkostnï volal po zachycenì mizejìcìho svïtla a vyz val k vzepïtì nadïje v toho, kdo jako P n nad dnem i nocì, ûivotem i smrtì bude ve svèm kr lovstvì neovlivnitelnèm pozemsk mi zmatky a lidsk mi p ehmaty tr nit vïënï. V tomto novèm vyznïnì p sobì z vïreën rok DesetiletÌ jistï mohutnï a pravdivïji, neû kdo oëek val. Je poctivè si tu p iznat, ûe nadöenì inspir to i lèëì si zde sv j zvl ötnì tvar pohledu ËlovÏka totalitnì doby. P ijmeme-li DesetiletÌ jako pl - novanou snahu, lidsky dob e mìnïnou a kvalitnï promyölenou, stojìme v pïknèm fiasku. Je to zajistè podobnè zhroucenì pl nov nì, jakè jsme vidïli na pl nov nì, kterè vedlo socialistickou spoleënost ke svïtl m zìt k m plnèho selh nì. Nem ûeme se jednoduöe vymknout z tohoto debaklu svèho velkèho v hledu, ale malèho z jmu, nedostatku soustavnosti, dïtinskè touhy po bl skav ch tretk ch atd. To vöe si musìme naplno p iznat. MusÌme si p iznat i tak konkrètnì nep Ìjemnosti, ûe v des tèm roce DesetiletÌ k mileniu sv. VojtÏcha nem me pro svïtce d stojn hrob. Po takovèm vskutku kajìcìm p izn nì m ûeme snad dostat v hluböìm pochopenì tèto dek dy posilujìcì a povzbuzujìcì, novou nadïji zakl dajìcì, odpovïô. Tou odpovïdì je Kristovo vyzv nì: UËte se ode mne, neboù jsem tich a pokorn v srdci. To je totiû ona BoûÌ sìla, kter n s m ûe chr nit a zachr nit ve svïtï, kter n s obklopuje. Je to pr vï tak jako vûdy jindy svït hluku, spïch, chvilkov ch uspokojenì, v kon, z pas o vyniknutì. I p i kajìcì kritiënosti (zd razúuji, ûe ji v ûnï vztahuji na sebe, neboù jsem v pr bïhu DesetiletÌ rovnïû odboëil z p edpokl dan ch a p edsevzat ch cest) v Ëi naöemu stavu v z vïru DesetiletÌ tak, jak jsem ho temnï naërtl, nebylo by spravedlivè znovu nep ipomenout, ûe v nïm, a to i s lidsk m p ispïnìm a snahou, bylo dosaûeno mnohèho. Byù se n m politicky svobodn ûivot jevì neskonale sloûitïjöì, tïûöì a pracnïjöì, je to p ec svobodn ûivot, kter n m d v velikè moûnosti a samoz ejmï i velkou d vïru, ûe je nepromarnìme. Jedno je dnes nav sost jasnè. Jsme-li spout ni, pak nikoli proto, ûe n s nïkdo brut lnì mocì spoutal, ale proto, ûe se tak snadno d me kdeëìm tak snadno upoutat. Z VÃR Upozornil jsem jiû na zaë tku, jak tïûkè, ba nemoûnè je podat vyëerp vajìcì obraz a hodnocenì tak dlouhèho a p itom ned vnèho seku sp dn ch dïjin. CelÈ t my, kdyby se nïjakè danou problematikou zab valy, mïly by dlouh program, neû by se dopracovaly pevn ch z vïr. ShrnutÌ, kter m uzavìr m, je pohled jednoho ËlovÏka, a m proto, opakuji, nev hodu subjektivnosti, ale v hodu ucelenosti n zoru. Nemohu nabìdnout vìce. DesetiletÌ duchovnì obnovy n roda, nazìr no ve velkèm pl nu z pasu mezi dobrem a zlem, bylo na svèm poë tku tak silnè, ûe vedlo k mohutnè mobilizaci svïdomì a k vïdomè v li nepodlehnout zlu reprezentovanèmu form lnï totalitnì mocì. DesetiletÌ, jak se zd, p iölo pozdï, protoûe pr ci, kterou si p edsevzalo, nebylo moûno ukonëit. SkuteËn p Ìprava na p Ìchod novè v vojovè f ze byla v samèm zaë tku, kdyû se tato n hle otev ela. To vedlo nutnï k dvïma d sledk m. DesetiletÌ, jako p Ìprava, ztratilo smysl, a pokud tato akce pokraëovala, nemïla ani smïr ani n boj. VyöumÏla tèmï k vymizenì. SpoleËnost a v jejìm r mci cìrkev vstoupily do novè f ze nep ipraveny a dopouötïjì se spousty chyb. Ty pak d le zap ÌËiÚujÌ velikou dezorientaci a deziluzi. Pohled na naöi spoleënost v z vïru DesetiletÌ (bylo by lèpe Ìci v dobï z vïru DesetiletÌ) je velmi neutïöen, protoûe cel spoleënost se postupnï dobìr k plnè hloubce p edchozìho poökozenì, kterè se projevuje dvojìm zp sobem. Na jednè stranï se dobìr me k plnèmu pochopenì a k d sledk m n rodohospod skèho debaklu p edchozìho systèmu, kter p es vöechno co pozitivnìho docìlil, n s vr til do konce druhè v lky s tìm rozdìlem, ûe jsme neprohr li öestiletou v lku, ale Ëty icetilet mìr, a fakt, ûe p ebìr me zemi znavenou, vyëerpanou a zplundrovanou se na rozdìl od v leën ch trosek skr val za povrchovou lûì umïlèho ûivotnìho standardu. Na druhè stranï, coû je daleko v znamnïjöì, se projevuje tìm, ûe vöechna mor lnì poökozenì, vöechny nectnosti, po desetiletì v lidech pïstovanè, dost vajì n hle spolu s demokratickou svobodou naprostou volnost projevu. Pro mnohè se to jevì jako novè nemoci, jeû jsou zap ÌËinÏny liber lnì trûnì ekonomikou. Pravdou vöak je, ûe naöe situace, stav a tv naöì demokracie a trûnì ekonomiky jsou mocnï ovlivúov ny öpatn mi vlastnostmi lidì, kterè byly zaloûeny a vypïstov ny v p edchozìm reûimu. Za tragickè a osudovï nebezpeënè povaûuji to, ûe nedokonëenè dìlo DesetiletÌ vede k tomu, ûe nem me dobrou reflexi svè souëasnè situace. Nem me ji nejenom proto, ûe se jì dnes nikdo v ûnï nezab v, ale p edevöìm proto, ûe do novè doby vpad - me bez pot ebnè rovnï reflexe v danèm okamûiku, to jest v dobï listopadu 1989. To p iv dì n s k z sadnìmu nepochopenì podstatn ch rys modernì doby v bec. Pot cìme se, zcela dezorientov ni mezi v tkami dobï p edlistopadovè a v hradami k dobï polistopadovè, kritizujeme jednou socialismus, jednou kapitalismus a souëasnï jsme ochotni obïma p itakat. Co chybì, je duchovnì vhled a nadhled, kter by n m uk zal, ûe v voj americko-evropskè civilizace v z vïru dvac tèho stoletì m z sadnì rysy, jeû jsou stejnè v obou oblastech, na nïû byla tato civilizace tèmï p lstoletì rozdïlena éeleznou oponou. Je dobrè si uvïdomit nebezpeëì, kter m jsme vystaveni v obdobì st Ìdy civilizaënìch f zì, uvïdomit si, ûe svobodn ËlovÏk a plnost jeho lidstvì jsou pod nesmìrn m tlakem öablon jedn nì, kterè n m vnucoval totalitnì reûim dvac tèho stoletì a do kter ch z padnìho ËlovÏka vl kal demokratick reûim tèhoû stoletì. PodstatnÈ je umït pojmenovat, v Ëem jsou tyto öablony ËlovÏku nebezpeënè a proë sahajì na naöe skuteënè dobro, p estoûe n m nabìzejì tolikerè malè i velkè ötïstì. Nic z toho 266 267
nedovedeme, protoûe hlavnì pr ci DesetiletÌ jsme dluûni, kaûd s m sobï, druh m, spoleënosti, a pokud jsme vï ÌcÌ, pak i vïdomï Bohu. Nem m r d, kdyû se hovo Ì o BoûÌch trestech. B h je Bohem milosrdenstvì. To, co p ijde na naöi spoleënost a na naöi cìrkev, nebude BoûÌ trest, budou to d sledky toho, ûe jsme promarnili velkou moûnost. Budeme sklìzet ho kè plody sv ch dluh a nepocìtìme ani levy, ani klidu, ani radosti, dokud nesplnìme to, co jsme spr vnï p ed deseti roky poznali jako pot ebnè: uvidït samy sebe a svè okolì v pravdï a s BoûÌ pomocì usilovat o obnovu zemï. Pokud nepostoupìme v hlavnìm kolu DesetiletÌ, budeme se zmìtat v povrchov ch z pasech a rvaëk ch proti jednotliv m dìlëìm projev m zla a jednotliv m lidem, kterè budeme dèmonizovat, a mezitìm n s strhne proud a zhltne vìr, s nìmû se m me opravdu utkat. Jeho sìla nenì vnï, ale uvnit n s. Tato sìla se jmenuje p cha, kter n s v totalitï zastraöovala a kter n s dnes l k. St le vöak jde o to, abychom umïli odmìtnout pozemskè v hody mï enè spïönostì, kdyû cenou je ztr ta cti a lidskè d stojnosti zaloûenè ve sluûbï Kr li kr l, kter se ztotoûnil s naöimi nejmenöìmi bliûnìmi. NezapomÌnejme, ûe do jeho n hle rozpoznanè tv e budeme s radostì Ëi s dïsem hledït celou vïënost. Hledejme tu tv, dokud ji lze nalèzt. DevÏt z deseti let DesetiletÌ jsme ztratili. (p etiötïno s laskav m svolenìm autora i otc dominik n z Ëasopisu Salve 1/1997) MILOSLAV KARDINÁL VLK Kdyû DesetiletÌ duchovnì obnovy n roda zaëìnalo na samèm sklonku komunistickè Èry, p ece jen nikdo z n s netuöil blìzk zvrat a n sledujìcì v voj situace. Cel pl n DesetiletÌ bral v vahu mïnìcì se situaci a novè moûnosti, ale nepoëìtal s tak zmïnïnou perspektivou. Vych zel ze situace cìrkve v Ñre lnèmì socialismu. MÏl b t jednotìcì iniciativou pro vöechny aktivnì k esùanskè sìly ñ jak uk zal ostatnï i rok 1988 a 89. I mnozì lidè, kte Ì se p Ìmo nepovaûovali za Ëleny nïjakè cìrkve, se p ipojovali k tèto ÑplatformÏì, protoûe chtïli udïlat nïco d leûitèho pro obnovu a budoucnost n roda Ëi spoleënosti v perspektivï p ich zejìcìch, ale dosud ne zcela jasnï tuöen ch zmïn. Byla to tedy nesmìrnï pot ebn iniciativa, kter vych zela z hodnotovè pr zdnoty konce socialismu, ze spr vnèho odhadu, ûe budoucì Ëeskou spoleënost bude nutno budovat na duchovnìch z kladech. NovÈ skuteënosti po listopadu 1989, kterè n s p es vöechny p Ìpravy zaskoëily, bohuûel ponïkud rozpt lily sìly, kterè byly tehdy soust edïnè kolem DesetiletÌ. Otev elo se tolik nov ch, netuöen ch moûnostì, p ibylo takè tolik nov ch kol. P Ìliö mnoho nov ch sil nep ibylo, ale ty st vajìcì se zaëaly v p emì e moûnostì i kol t Ìötit. TakÈ vize, ûe by DesetiletÌ mohlo b t cestou p Ìpravy novè budoucnosti, se uk zala z hy jako problematick, protoûe se Ëesk spoleënost p Ìliö jednostrannï vrhla na ekonomickou a politickou transformaci, aniû by soubïûnï nebo dokonce nap ed budovala pr vï onen duchovnì Ëi hodnotov z klad. CÌrkev zase byla strh v na k budov nì nov ch pot ebn ch struktur a novè formace, zvl ötï laik, pro novè koly (pro katechezi a pod.), takûe soust edïnì na z kladnì, spìöe obecnïjöì a dlouhodobè z mïry DesetiletÌ ponïkud zesl blo. P esto vöak v jednotliv ch okruzìch Obnovy, dan ch programem, p ipravovala komise DesetiletÌ mnoho akcì na poli vzdïl v nì, formace Ëi modlitby. A tak tento program podporoval a nesl mnoho nov ch aktivit, pro kterè se otev el prostor zmïnïnou situacì. V podstatï je plodem a vrcholem DesetiletÌ cel bohat n plú milèniovèho svatovojtïöskèho roku, kter p erostla naöe hranice a stala se z leûitosì st edoevropskou. VÏ Ìm, ûe se sv. VojtÏch, k nïmuû celè DesetiletÌ duchovnì obnovy n roda smï uje, hluboko vtiskne do nitra i do ûivota vï- ÌcÌch lidì u n s, a jak se zd i tïch, kte Ì s n mi vìru nesdìlejì, ale ch pou, ûe sv. VojtÏch je velk»ech a jeho odkaz m smysl i pro naöi dneönì spoleënost. OTO MÁDR Byla to dobr myölenka zapojit duchovnì kvality do z pasu o svobodu rozöi ov nì ve ejn ch aktivit v r mci cìrkve. Do toho dob e zapadala AneûËina kanonizace. PonÏkud se mi nezd lo vhodnè mluvit o duchovnì obnovï Ñn rodaì. V»ech ch se nesn öì cìrkev v pozici vychovatelky. Polsk desetilet p Ìprava na jejich milènium byla zamï ena dovnit cìrkve a v tom smyslu jsem uvìtal DesetiletÌ i u n s. Jenûe se uk zalo, ûe ñ 1) nebyl k dispozici p Ìsluön apar t 2) n roënïjöì hromadnè akce Ëeskou duöi nep itahujì Dnes je Ëas zhodnotit klady, kterè jistï byly, i nedostatky ñ jako pouëenì nap Ìklad pro nadch zejìcì plen rnì snïm. ALEŠ OPATRNÝ DesetiletÌ jsem vidïl jako prostor, ve kterèm by se mohla alespoú z Ë sti artikulovat tehdy ûiv oëek v nì, nadïje, aktivita. Coû se takè z velkè Ë sti v prvnìch letech stalo. Byl jsem ale ponïkud skeptick k tomu, ûe by tato akce mohla p ivodit obnovu celè cìrkve a celèho n roda u n s. P inejmenöìm jsem k tomu nevidïl ani dost sil, ani p ÌsluönÈ Ñn strojeì k uskuteënïnì. I kdyû se DesetiletÌ nestalo tìm, ËÌm bylo mìnïno, projektov no a propagov no, nepovaûuji ho ani za zbyteënè, ani za ne spïönè. SpÌö odpovìdajìcì naöim moûnostem a schopnostem ñ ne naöim p nìm a p edstav m. Jeho nejvïtöì v znam vidìm v prv- 268 269
ANKETA K ANKETA JAN JANDOUREK nìch dvou letech ñ tam bylo nezastupitelnè. Od roku 1989 se sice ponejvìce vytratilo z ofici lnìch projev cìrkevnìch öpiëek, ale v mnoha Ë stech republiky se nevytratilo z povïdomì lidì, zvl ötï na MoravÏ. I kdyû vïtöinou p ev ûila pozornost ke svïtc m ñ patron m jednotliv ch rok nad pozornostì ke stïûejnìm tèmat m roku, pro adu lidì pravè setk nì se svïtci bylo cestou do nitra cìrkve. Takov svïdectvì jsem vyslechl. Bylo by b valo kr snè, kdyby se DesetiletÌ bylo stalo vöecìrkevnìm hnutìm, kter m by ûili vöichni ñ od jednotlivc p es farnosti aû po biskupskou konferenci ñ a to jeötï s p esahem do celè spoleënosti. Muselo by to asi b t v jinè zemi a v jinè dobï. Takûe Bohu dìky za to, co bylo re lnï u n s. VÁCLAV MALÝ JakÈ v sledky p ineslo desetiletì? I kdyû konkrètnì viditelnè stopy v ûivotï cìrkve a spoleënosti nezanechalo, z st - v nad le vynikajìcìm inspiraënìm zdrojem a podnïtem pro budoucnost. Dok ûemeli se oprostit od dan ch Ëasov ch, duchovnìch a spoleëensk ch okolnostì, za nichû vznikalo a rozbìhalo se, m ûeme z jeho rozvrhu a n plnï Ëerpat i pro budoucnost, aù uû se jeho n pady, myölenky a v zvy objevì za jin ch podmìnek anebo budoucì generace pocìtì pot ebu ho s obmïnami zopakovat. I kdyû z d vod, kterè byly mnohokr t pops ny a eëeny, se DesetiletÌ nerozvinulo napl novan m smïrem, nez st v jeho existence v novodob ch dïjin ch cìrkve nïëìm, za co by se mïla rdìt, ale naopak up Ìmn m pokusem, kter z st v st le aktu lnìm. JZ.: Takto to skuteënï zaëìnalo, kdyû s tìm p iöel Petr Piùha, Tom ö HalÌk a dalöì lidè, kte Ì tenkr t st li, vïtöinou ve skrytu za kardin lem Tom ökem. Pak se mi ovöem zd lo, ûe to ËÌm d l tìm vìc skomìr. ZS.: J m m pocit, ûe se to od zaë tku vlastnï obr tilo dovnit, do cìrkve. A to ûe nebyl Ëel vïci. To mïla b t skuteënï duchovnì obnova cìrkve ñ myslìm tìm ÌmskokatolickÈ, kter to vymyslela, ale i k esùan vöech a takè celè spoleënosti. MyslÌm si, ûe taktick chyba byla v tom, ûe se ty jednotlivè roky a okruhy problèm propojily s jednotliv mi svïtci. Tedy ñ nic proti svïtc m, ale tìm to dostalo punc vnitrokatolickè z leûitosti, protoûe mezi svïtci je ada p Ìkladn ch osobnostì, kterè mohou oslovit i ostatnì lidi, ale jsou tam i nïkte Ì, kte Ì jsou problematiëtì. Uû jenom pro evangelìky a pro ty ostatnì moûn o to vìc. Na zaë tku vìm, ûe byla myölenka propojit to vûdycky s nïjak m jmènem svïtce a jeötï s nïjakou jinou osobnostì obecnï uzn vanou. Uvaûovalo se nap Ìklad o KomenskÈm. Ale pak z toho nïjak seölo a z stala tèmata a jmèna svïtc ñ a tìm pr vï se to obr tilo znaënï jednostrannï a myslìm si, ûe to neoslovilo tak öirokou spoleënost, jak se v poë tku p edpokl dalo. JZ. : A kdyû to tedy vidìö po deseti letech, zaznamenal jsi potom nïjak p Ìnos DesetiletÌ pro spoleënost nebo pro ostatnì nekatolickè cìrkve z tohoto prvotnìho jistï velkoryse pojatèho z mïru? ZS.: J se musìm p iznat, ûe jsem to pak uû v tïch dalöìch letech tak podrobnï nesledoval. Ten zaë tek jsem vìtal, ale pak to ölo vìcemènï mimo mne, coû myslìm postihlo vïtöinu evangelìk. A ûe by to mïlo nïjak p Ìm vliv na ostatnì spoleënost, jsem takè neregistroval. SkuteËnÏ myslìm, ûe se to stalo duchovnì obnovou Ìmskokatolickou, coû je jistï dob e, ale je ökoda, ûe ne takè tïch ostatnìch. JIŘÍ ZAJÍC / ROZHOVOR SE ZDEŇKEM SUSOU, SYNODNÍM KURÁTOREM ČESKOBRATRSKÉ CÍRKVE EVANGELICKÉ JZ.: Jak jsi vnìmal DesetiletÌ duchovnì obnovy tenkr t na zaë tku, kdyû bylo vyhl öeno v roce 1988? ZS.: Kdyû to zaëalo, tak jsem to ch pal jako vynikajìcì n pad, naprosto perfektnì. LÌbilo se mi tïch deset let, ta postupnost v tom, to, jak na kaûd rok byl vybr n urëit problèm nebo urëit skupina problèm, kter byla ûiv ñ nejenom v cìrkvi,ale skuteënï ve spoleënosti. Ono to bylo a je tak, ûe nejenom cìrkev, ale cel spoleënost pot ebuje duchovnì obnovu. Takûe ta myölenka mi tehdy na zaë tku p ipadla opravdu vynikajìcì. ÿìkla jsem si: to je n pad, se kter m teô pojedeme vöichni. 270 271
JAN JANDOUREK JAN JANDOUREK JAN JANDOUREK / DESETILETÍ, KTERÉ TRVALO DVA ROKY ČÍSEL HRA KOUZELNÁ Zaokrouhlen ËÌsla majì svou zvl ötnì magickou p itaûlivost. Pat Ì mezi nï jedna, t i, Ëty i, sedm, devït a deset. MocnÈ jsou i jejich n sobky. T i a Ëty i je sedm, dvakr t t i je dvan ct a dvakr t sedm je Ëtrn ct. NenÌ proto n hodou, ûe cìrkev svè ritu ly a v - Ëet sv ch pravd uzp sobovala podle tohoto poëtu, neboù pravdy takto podanè a kony takto konanè majì na duöi z nezn m ch d vod magiëtïjöì Ëinek. B h je jeden, BoûskÈ osoby t i, t i jsou i roky Kristova ve ejnèho p sobenì, evangelia m me Ëty i, sv tostì sedm, stejnï tolik je dnì v t dnu. P ik z nì je deset. Apoötol je dvan ct, kardin l b valo sedmdes t. Na svè si p ijdeme i s n sobky. PostnÌch dn je Ëty icet a takto dlouho byl pokouöen i JeûÌö na pouöti a Ëty icet let putoval lid po pouöti do zaslìbenè zemï. K Ìûov cesta m Ëtrn ct zastavenì, pokud ji ovöem nïkdo nepokazì snaûiv m p id nìm ponïkud asymetrickèho patn ctèho zastavenì s JeûÌöov m vzk ÌöenÌm. 12 kr t 12 kr t 1000 je onïch apokalyptick ch 144 000 spravedliv ch, tedy nesmìrnè mnoûstvì. DevÌtidennÌ poboûnosti se v cìrkvi Ìk novèna. Konat nïco po t i kr t t i dny je vyboëenìm z bïûnèho civilnìho poëìt nì Ëasu a nerespektov nìm prvopl novè vahy, ûe by bylo lepöì Ñakciì nïjak natlaëit do jednoho t dne, Ñaby to bylo p ehlednïjöìì. Nemohu se zbavit dojmu, ûe novèny sv m poëtem devìti vyboëujì z Ëehosi prof nnìho. PoËet deseti mi p ipad jaksi hranat, metrick, racion lnì. HodÌ se skvïle pro n sobenì, protoûe aù je druh m ËÌslem cokoli, staëì jenom p ipisovat nuly. V tom se n sobenì deseti podob celè modernì spoleënosti, protoûe v nì si nuly p ijdou na svè aù narazì na cokoli a kohokoli. SPORNÉ VÝSLEDKY DESETILETÍ Letos m me p Ìleûitost zhodnotit DesetiletÌ duchovnì obnovy a sami jeho tv rci se nemohou vyhnout p i zpïtnèm pohledu jistè rozpaëitosti. MÌsto velkolepèho programu, kter mïl podle p vodnìch p edstav otc zakladatel (Tom ö HalÌk, Petr Piùha) proniknout do kaûdè farnosti a kaûdè rodiny a obnovit i osobnì ûivot jednotlivce, skonëilo vöechno nïkolika poutïmi, p r vydan mi broûurkami a sterilnìmi Ël neëky v KatolickÈm t denìku. Ekumenick p esah se neuskuteënil v bec, necìrkevnì Ë st spoleënosti o DesetiletÌ z ejmï v bec jeötï nevì. S ironickou nads zkou jsem kdysi v Ël nku pro jihlavsk Ëasopis Zuzana navrh, aby bylo DesetiletÌ prohl öeno jeötï v jeho pr bïhu za ne spïönè a jeötï p ed sv m koncem zruöeno. VÏdÏl jsem pochopitelnï, ûe se nic takovèho nestane. Kdyby se to vöak stalo, byl by to nesmìrnï oëistn Ëin, kter by uk zal, ûe nejsme spolek udrûujìcì p i ûivotï mumii nïjakèho projektu jen proto, ûe jsme si ho za zcela jin ch okolnostì napl novali. P ipad nïkomu myölenka p edëasnèho zruöenì DesetiletÌ ned stojn? Ale bylo snad d stojnïjöì nechat ho st le vìc skomìrat, aby nakonec skonëilo nïjakou tou v stavou a zavzpomìn nìm a nakonec ñ zcela zastìnïno papeûskou n vötïvou ñ vypustilo duöi docela? MOHLO BÝT DESETILETÍ ÚSPĚŠNÉ? Mohlo. TÈmata byla vybr na dob e, p vodci byli na situaci intelektu lnï p ipraveni. Konec 80. let byl n ladou v cìrkvi naklonïn velk m podnik m, ve kter ch bylo moûno vycìtit, ûe jde o nïco jinèho neû o bïûnou spleëenskou a cìrkevnì öeô. Je sice pravda, ûe od zaë tku DesetiletÌ p sobilo ponïkud mïstsk m a v bec praûsk m dojmem, to vöak v bec nemuselo b t na ökodu. K esùanstvì je od doby svèho vzniku mïstskè n boûenstvì a z stane jìm. TakÈ takzvanì Praû ci by se mïli vzd t svèho ostychu a komplexu p ed domnïle silnïjöì a zdravïjöì vìrou ÑmoravskÈho prostèho liduì, protoûe jejich vìra nenì o nic horöì a navìc vystavena vïtöìm problèm m a sloûitïjöìmu prost edì. DesetiletÌ mohlo uspït, kdyby si ho za svè vzala nïjak vrstva lidì. Pat ilo vöak vöem a obracelo se na vöechny, takûe v posledku na nikoho. Potkal ho osud zn rodnïn ch tov ren pat ÌcÌm vöemu lidu. TŘICET JEDNA BODŮ ANEB CO PROBOUZÍ NADŠENÍ LIDU DesetiletÌ skonëilo tak smutnï moûn ze stejn ch d vod, kterè mohly b t zdrojem jeho spïchu. Jednalo se o typicky intelektu lsk projekt. VzpomÌn m si na jaro roku 1988, kdy jsme byli s Josefem ZvÏ inou na jakèsi nïkolikadennì akci. Bylo to v dobï, kdy se proslavila petice Augustina Navr tila zvan Jedenat icet bod. ZvÏ ina tehdy ekl, ûe Navr til ho s textem petice hledal, ale nenaöel, a to ûe bylo ötïstì. Jinak by mu to rozmlouval. spïch tohoto petiënìho poëinu musel öokovat i samotnè tv rce. Podepisovalo se v kostelìch, p i tancovaëk ch, podepisovali i nekatolìci a nevï ÌcÌ. Mnoho bod bychom dnes asi povaûovali za projev naivity, a kdyby text vytv ela komise teolog a sociolog, napsala by to jinak. Jenomûe pravdu mïl Navr til. M m podez enì, ûe tïch bod bylo t icet jedna jenom n hodou a na lid nejvìce zap sobilo jejich mnoûstvì p ipomìnajìcì ze vöeho nejvìc litanie. Otr ven lid se najednou pro- 272 273
bral ze svè letargie, protoûe ponìûenè dohadov nì se s reûimem o tu nebo onu dìlëì v hodiëku bylo najednou vyst Ìd no tèmï kulometnou palbou. Se dvïma nebo t emi poûadavky lze polemizovat. S jedenat iceti nikoli. Proti takovè p esile je i demagog bezmocn. A JINÉ TEMATICKÉ ROKY DesetiletÌ si l sku lidu nikdy nezìskalo. Na Slovensku si vöechno dïlali po svèm vûdycky, intelektu lovè si p ipadajì duchovnì a obnovenì odjakûiva, far e to nezajìmalo a lid takè ne. Vöechno bylo tak skvïle vymyöleno, aû to p ipomìnalo Rolls Royce, kter vyjel na pole mìsto traktoru. Varov nìm mohl b t neslavn konec jin ch Ñobnovn chì akcì 80. let. Svat rok 1983 se n s tolik net kal, protoûe od svïtovè cìrkve jsme byli izolov ni. Rok Panny Marie se konal, ale nejsem schopen si p esnï vybavit, oë ölo a jak to dopadlo. Kdo si na to vzpomene bez studia pramen, aù mï doplnì. ZpÏt do»ech. Nejd Ìve se tedy vyhl sil Rok PÌsma, kdyû se Ëekalo, ûe by zase jednou mohla vyjìt Bible. Bible st le nevych zela a far m bylo zase lìto zav dït nïjakè bohosluûby slova, kdyû by Ñkv li nim museli zruöit möi svatou a to byla ökoda.ì NÏkte Ì z nich povaûovali katecheze k biblick m hodin m za nas klè holandsk m modernismem, takûe to kompenzovali vlastnìmi z sahy. VELEHRADSKÁ POUŤ Zlom v sebevïdomì katolìk p iöel t i roky p ed koncem komunismu. V roce 1986 a v roëì 1100 let od smrti svatèho MetodÏje se konala proslul velehradsk pouù. P ispïji osobnì vzpomìnkou, protoûe dïjiny se konec konc rodì zezdola. Na Velehrad jsme p iputovali veëer p ed poutì pod vedenìm nezlomnèho nestora podorlickèho cìrkevnìho ûivota a v önivèho ma itele dozoru st tu nad cìrkvemi a n boûensk mi spoleënostmi pana Josefa»ervenÈho. (Exkurs do lok lnìch dïjin ËeskÈho katolictvì: éivotnì dr ha Josefa»ervenÈho byla navûdy poznamen na tìm, ûe v roce 1966 propaöoval do hermeticky uzav enèho Polska cel autobus Ëesk ch katolìk na oslavu tamnìho milènia 1000 let k esùanstvì a tyto katolìky usadil na Ëestn mìsta na tribunï. Reûimu tato i jin duchovnì horlivost lezla na nervy tak, ûe pan»erven za nïkolik let skonëil jako vedoucì poh ebnì sluûby, kde ve svè podvratnè klerik lnì a zp teënickè Ëinnosti proti lidovïdemokratickèmu z ÌzenÌ s chutì pokraëoval.) Spr vnou n ladu n m veëer dodalo jiû spat enì uniformovan ch muû se samopaly. Dnes jiû nevìm, k jak m Ñsloûk mì tito bojovnìci pat ili a jakè ohroûenì v plnè zbroji vlastnï oëek vali. Moûn se jim nelìbil z stup mlad ch lidì p ed zav enou bazilikou, kter provol val rozliën p edem neschv len hesla. Druh den se reûim dopustil nïkolika z sadnìch chyb. P ednï umìstil tribunu na bok baziliky tak, ûe na ni nebylo po dnï vidït, coû lidi chtivè podìvanè musì nutnï naötvat. ZaË tek bohosluûby se znaënï zpozdil a desìtky tisìc lidì Ëekaly nïkolik hodin na palëivèm slunci. Nad hlavami jim visel transparent s n pisem NEJVÃTäÕ HODNOTOU JE MÕR a jednou p eletïla helikoptèra. Pak p iöel pr vod s kardin - lem Casarolim. Kardin l mïl dlouhou vleëku, kterou za nìm nesl jeden ze seminarist. Debakl zaëal tìm, ûe Ëinitel hovo ÌcÌ jako prvnì p ivìtal vöechny ËastnÌky na mìrovè slavnosti. To dav tak podr ûdilo, ûe vypìskal jeho i ministra kultury Klus ka. ObrovskÈ ovace sklidil jak kardin l Tom öek, tak papeûsk leg t Casaroli. Vlaûn byla reakce na slova biskupa Vrany, kter se chraplav m hlasem pokouöel dav uklidnit. Pr bïh velehradskè poutï je pro mï dodnes trochu z hadou. MÏl jsem kdysi nahr vku celè bohosluûby, kterou jsme si na mìstï po Ìdili. AËkoliv se pozdïji Ìkalo, ûe v buch nevole zp sobila slova komunistickèho funkcion e o mìrovè slavnosti, ze z znamu bylo patrnè, ûe nïkolik lidì zaëalo hvìzdat jeötï nïkolik vte in p edtìm. Kdybych byl skeptik, ekl bych, ûe to byla provokace. Protoûe na takovou odvahu a schopnost taktizovat ze strany reûimu spìöe nevï Ìm, p iëìt m to horkèmu poëasì, ve kterèm nïkomu praskly nervy intuitivnï jeötï p ed samotn m podnïtem. V kaûdèm p ÌpadÏ byla velehradsk pouù spont nnì akcì, kter se jiû nikdy v tèto podobï a sìle neopakovala. Ani aneûsk pouù v Praze u SvatÈho VÌta jiû nemïla takov ohlas. MILÉNIUM V POLSKU Kardin l Stefan Wyszynski vyhl sil v Polsku devìtiletou Velkou novènu jako p Ìpravu na milènium tisìciletì k tu Polska, kterè konëilo v roce 1966. Symbolem NovÈny se stal Ëenstochovsk obraz»ernè madony, kter putoval za nevraûivèho p ihlìûenì komunist po celèm Polsku. Ani po letech ËeötÌ komunistè neskr vali svou nechuù nad celou akcì v sousednì zemi a sv m charakteristick m jazykem ji popisovali takto: ÑZhruba asi deset let p ed v roëìm v roce 1966 realizovalo cìrkevnì ednictvo velkorys pl n misiì, procesì, poutì, cìrkevnìch shrom ûdïnì, n boûenskè propagandy pro ml deû i dospïlè, öì enì n boûenskè literatury a tisku, staveb nov ch kostel a kaplì, rozöi ov nì poëtu knïûì, rozöi ov nì osazenstva a vlivu kl öter do öirokèho okolì. HlavnÌm organiz torem byl kardin l Stefan Wyszynski. Byl zn m jako velmi agilnì a mimo dnï reakënì knïz uû dlouh lèta.ì (Milan Matouö: SpiknutÌ proti Polsku, Praha, Svoboda 1982 s. 87) Podle tèhoû pramene mïl Wyszynski Ìci v roce 1957 v projevu k duchovenstvu: ÑDevÌtilet p Ìprava k milèniu m vnit nï p estavït Polsko. Osud komunismu se rozhodne v Polsku. Jestliûe se Polsko stane k esùansk m, stane se takovou velkou mor lnì silou, ûe se komunismus zhroutì s m od sebe. Osud komunismu nebude rozhodnut 274 275
JAN JANDOUREK JAN JANDOUREK v Rusku, n brû v Polsku, skrze jeho katolicismus. Polsko uk ûe celèmu svïtu, jak je t eba s komunismem zatoëit. Cel svït mu bude za to vdïën.ì Aù uû to ekl primas skuteënï takto, Ëi nïjak jinak, je nutno uznat, ûe konec 80. let nebyl od tohoto scèn e daleko. Pol ci vöak nemïli nic zadarmo. Kdyû se podìv me na Velkou novènu a DesetiletÌ, hned n s napadne, ûe oba podniky jsou si koncepcì velmi podobnè. V obou p Ìpadech se jednalo o duchovnì obnovu rozloûenou do delöìho Ëasu t kajìcì se aspoú proklamativnï celèho n roda. Zkusme se zamyslet nejd Ìve nad v chozì tezì, totiû ûe se DesetiletÌ nevyda ilo, zatìmco Velk novèna se povedla. MusÌme uznat, ûe v duchovnìm ûivotï jsou kategorie spïch a ne spïch velmi relativnì. To z kladnì, totiû vnit nì promïna ËlovÏka, je p Ìmo nezjistitelnè a pomocì nep Ìm ch metod velmi tïûko prozkoumatelnè. Protoûe vöak m ûeme pouûìt analogick model podle toho, jak k esùan prozkoum v svè svïdomì, m ûeme uvaûovat o spïchu Ëi ne spïchu jakèho dos hlo spoleëenstvì, v tomto p ÌpadÏ n rod a cìrkev. Vnit nì posuzujeme podle vnïjöìch zn mek s rizikem omylu. Z hlediska vnïjöìch zn mek se tedy zd, ûe se DesetiletÌ nepovedlo. JAKÉ JSOU TEDY MOŽNÉ PŘÍČINY? a) P ÌËina teologick : Duch vane, kde chce. Pro duchovnì obnovu m ûeme vytvo it podmìnky, nem ûeme ji ale s jistotou zaruëit. b) P ÌËina vnitrocìrkevnì: V chodiska obou srovn van ch cìrkvì byla zcela rozdìln. Polsk cìrkev nep iöla o svè intelektu ly, zatìmco ti ËeötÌ sedïli v 50. letech v krimin le. Po celou dobu komunismu pokraëovala v Ëinnosti katolick univerzita v Lublinu, zatìmco jedin zbyl teologick fakulta v»ech ch byla p esunuta do LitomÏ ic, ovl dnuta reûimem a vyhraûena pouze pro vybranè a st tem provï enè kandid ty na kleriky. (To nenì sniûujìcì hodnocenì dotyën ch, neboù jsem jeden z nich.)»esk cìrkev byla od Ìznuta od teologickèho v voje v cizinï mnohem d slednïji neû polsk. P es öikanov nì a omezov nì Ëinnosti nebyla zniëena polsk cìrkevnì infrastruktura, a dokonce i v dobï internace kardin la WyszynskÈho mïl primas u komunistick ch ad zvl ötnì respekt a ke konci internace ho navötïvovali biskupovè. Kardin l Beran byl vypuzen ze zemï. Tom ö HalÌk vzpomìn na to, jak p iöel s projektem poprve za kardin lem Tom ökem. Proch zel zcela pr zdn mi potemnïl mi s ly arcibiskupskèho pal ce, v jehoû zdech bylo odposlouch vacì za ÌzenÌ, aby snad reûimu neunikly ani poslednì z chvïvy rozdrcenè cìrkevnì spr vy. Kardin l Tom öek se cìtil osamïl a v mnoha ohledech jistï takè byl. U n s byla na rozdìl od jin ch zemì v chodnìho bloku zcela zlikvidov na ve ejn Ëinnost d, diecèze zbaveny biskup a zniëen katolick tisk. Do proreûimnìch mìrov ch organizacì se poda ilo zìskat adu loaj lnìch duchovnìch a jimi obsadit vedoucì mìsta. Na st ednìm stupni tito lidè sedì Ëasto dodnes a zdusì spolehlivï kaûdou novou iniciativu a demotivujì jejì p vodce. DesetiletÌ vzniklo v disidentsk ch kruzìch, kterè byly v podez enì jak u vïtöiny tehdejöìch ordin, tak u dodnes funkënìch ËinovnÌk st ednì vrstvy cìrkevnì spr vy. Tito lidè vûdy soudili, ûe nïco Ñnejdeì, takûe to pak skuteënï neölo. c) P ÌËina n rodnì: KatolictvÌ pat ilo v Polsku k n rodnì mytologii a sn ze naölo sjednocujìcì symbol (»ernou madonu v»enstochovè), coû se o ËeskÈm katolictvì rozhodnï Ìci nedalo. N boûensky mnohem homogennïjöì Polsko se sn ze soust edilo na jeden projekt obnovy. ProticÌrkevnÌ nechuù p eûìvala u n s pod povrchem nad - le a znovu oûila po listopadu 1989. Je pravdïpodobnè, ûe mezi zainteresovan mi odbornìky a nïkter mi intelektu ly se poda Ì prohloubit naöe ch p nì Husovy ot zky. Pro vïtöinu lidì vöak Hus ztratil jako symbolick postava v znam. DesetiletÌ vybralo celou adu svïtc, kte Ì mïli b t symboly jednotliv ch rok. Je paradoxem, ûe nejv raznïjöìm polistopadov m svïtcem se stal nev razn Jan Sarkander, jehoû n hlè vyno enì z polozapomnïnì vzbuzovalo smìöenè pocity i u mnoha katolìk. SvÏtci DesetiletÌ se mohli st t v razn mi symboly, pokud by mïli buô velkou ctu zezdola, nebo byla podnìcena Ñzezhoraì. Nestalo se ani jedno ani druhè. d) P ÌËina politicko-spoleëensk : P d komunismu p iöel z hlediska katolickèho probouzenì p Ìliö rychle. Svato eëenì Aneûky se sice navûdy stalo symbolickou souë stì p ÌbÏhu o nïûnè revoluci, katolìci ale jiû nestaëili proniknout do obecnèho povïdomì jako jasn resistentnì sìla. Strana lidov dr pajìcì se usilovnï z politickèho hrobu pak v roce 1990 dìlo zk zy dokonala. ZatÌmco v dobï komunismu mïla kaûd ñ i nepatrn ñ akce velk symbolick v znam, v dalöìch letech jiû mïly velkè poutï a prohl öenì pouze Ë steën vnitrocìrkevnì v znam. P edem se chci br nit na ËenÌ, ûe chci z katolictvì dïlat politickou z leûitost. (KatolictvÌ je politickou z leûitostì i bez toho, ale ne pouze politickou.) Medi lnìm selh nìm bylo velehradskè zasvïcenì n roda PannÏ Marii, kterè vyvolalo nevoli a posmïch na stranï jednè a pocit uraûenosti na stranï druhè. Medi lnìm selh nìm bylo i neötastnè prezentov nì restitucì cìrkevnìho majetku. O jejich opr vnïnosti jsem sice p esvïdëen, ale i opr vnïnè n roky mohou vzbudit negativnì emoce. P es pr h vnìmavosti se cìrkev dostala bohuûel dìky jin m vïcem neû podnït m k duchovnì obnovï. Je t eba dodat jeötï jeden nepopul rnì n mït: desetiletì bylo zcela apolitickè v dobï, kdy se spoleënost zaëìnala st le vìce politizovat. Je to pochopitelnè, protoûe projekt mïl b t uskuteënïn ofici lnï. NalÈzt formu napojenì DesetiletÌ na to, co tehdy h balo aktivnìmi vrstvami spoleënostmi, by byl nadlidsk kol vyûadujìcì p Ìliö velkou virtuozitu a prorockou p edvìdavost. NenÌ to v Ëitka. Pouze konstatov nì, ûe DesetiletÌ mïlo tu sm lu, ûe ûilo vûdy neëìm jin m neû pr vï okolnì spoleënost. 276 277
JAN JANDOUREK VÁCLAV CÍLEK e) P ÌËina celocìrkevnì: Situace cìrkve se ve vyspïl ch evropsk ch zemìch (z hlediska kvantitativnìch dat) zhoröuje vöude a nezd se, ûe by jak koli sebelèpe vymyölen program nebo hnutì na tom mohly nïco zmïnit. Evangelizace Evropy nebo SvatÈ roky vöeho druhu nezmïnì nic na tom, ûe novovïk vnesl do naöì kultury d leûitè prvky: autonomnìho jedince, politickou a n boûenskou pluralitu, dalöì rozruöenì struktur tradiënì spoleënosti, hmotn blahobyt, reinterpretaci pojetì rodiny, sexuality, pr ce, n roda a autority. BÏûnÈ diskuse v tisku se omezujì na nïkolik popul rnìch tèmat jako antikoncepce, potraty, celib t a volba biskup, a mnohem d leûitïjöì tèmata, jako je vyrovn nì se s idejemi novovïku a mezin boûensk dialog z stavajì stranou.»esk cìrkev nebyla vïtöinou schopna nabìdnout ani k pseudoproblèm m ani k problèm m û dnè konkrètnì n vrhy eöenì. DesetiletÌ nïkolik takov ch tèmat navrhlo a v tom bylo zajìmavè a mohlo p inèst d leûitè plody. Nebylo vöak jiû v sìle inspir tor projektu tato tèmata d le zpracovat. DOST BYLO OBECNÝCH POJMŮ Po p eëtenì svè vahy o DesetiletÌ jsem se sv m v konem nespokojen. Nepoda ilo se mi vyj d it nïco podstatnèho, co jsem chtïl ve skuteënosti Ìci. Asi proto, ûe i j jsem se ut pïl v obecn ch pojmech jako cìrkev, biskupovè, lid, projekt, st ednì vrstva a podobn ch mlhavostech. Navrhuji tedy na z vïr dva body: a) Skoncujeme s obecn mi pojmy a p jdeme k vïci konkrètnï. Nemluvme obecnï o Ñkrizi teologickè fakultyì, ale ptejme se na to, co mïl nebo nemïl uëinit kaûd konkrètnì zainteresovan ËlovÏk v tè Ëi onè konkrètnì ot zce. Zab vejme se vìce skuteënostì neû idejemi. Mluvme o jednotliv ch lidech, paragrafech d a protokol, individu lnìch potìûìch a kauz ch, publikaënì Ëinnosti, syllabech p edn öek a semin, tè Ëi onè knize ñ zkr tka pryë s mlhou. BuÔme vûdy p esnï schopni Ìci, co chceme. S tìm souvisì i druh bod. b) Jako jsem kdysi (ne spïönï) navrhoval DesetiletÌ v jeho pr bïhu zruöit, navrhuji nynì vyhl sit ho znovu. Pokud se shodujeme na tom, ûe cel podnik mohl b t spïön a nebyl, m me dobrè d vody se do toho d t znova. NemusÌ to b t zrovna desetiletì, ale t eba dern budovatelsk t Ìletka p ed koncem tisìciletì. Dejme si rok oddech, neboù i neudïlan zkouöka studenta vyëerp, a pak si dejme repar t. ParalelnÏ usilujme o blaho eëenì Josefa ZvÏ iny. V beatifikaënìm procesu jsem ochoten dosvïdëit dvï jeho heroickè ctnosti: i za komunismu si zachoval smysl pro humor a p es vïk pamïtnìka lepöìch Ëas mïl r d mladè lidi. Z zrak musìme teprve vymodlit. Bude jìm obnova teologickè fakulty. MyslÌm to obojì skuteënï v ûnï? A proë by mïlo z leûet na tom, co j si o tom myslìm? 278 VÁCLAV CÍLEK / SVATÝ VOJTĚCH POSMRTNÉ PUTOVÁNÍ PASTÝŘE ZBĚSILÉHO LIDU Vykvetl nachov kvït v Ëesk ch zemìch, z vzneöen ch rodië se zrodil jeötï vzneöenïjöì syn, zlatè jablko vyrostlo z uölechtil ch ratolestì, narodil se chlapeëek VojtÏch, jehoû jmèno vykl d se jako tïcha voje, kr sn v tv i, ale jeötï kr snïjöì duchem.ì Bruno z Querfurtu, Legenda Nascitur purpureus flos sepsan roku 1004 ŽIVOT Neklidn, netolerantnì a ne spïön ñ tak m ûeme hodnotit postavu biskupa VojtÏcha, ovöem s vïdomìm toho, ûe pouûìvat naöe mï Ìtka tolerance na prost edì, kde soupe enì dvou politick ch skupin skonëì vyvraûdïnìm celèho rodu, neklid je zn mkou skuteënèho hled nì a spïch je mï en p edevöìm vztahem k vïënosti, je zav dïjìcì stejnï jako souëasnè pokusy vytvo it z VojtÏcha propag tora evropanstvì. Byl sice p Ìtelem nïmeck ch cìsa, mnichem v It lii, bi moval budoucìho maôarskèho kr le ätïp na a p inesl z padnì hodnoty k v chodnìm Prus m, ale jeho myölenka Evropy propojenè do jednoho celku spoleën mi hodnotami byla spìö fiaskem a p Ìkladem nevhodn m k n sledov nì, tehdy i nynì. Evropa vûdy byla spìö onìm Ñkoncertem n rod a region ì neû jak misi Ñspojen mi st ty evropsk miì a jejì civilizace je vìc kulturou individualit, kterè jsou schopny se mezi sebou domluvit neû souborem jednotn ch pravidel obrovskèho impèria. T ÌötÏnÌ evropsk ch st t, kdykoliv to okolnosti dovolovaly, do menöìch Ëi vïtöìch region je toho d kazem. Potvrzuje to i naöe ned vn historie. VojtÏch, mnohokr t zmiúovan a p eëasto zapomìnan je v povïdomì lidu drûen vìc v ctï neû l sce. V baroknìch povïstech je spojov n buô s ûivly ñ vegetacì a stud nkami nebo s trestem rouhaë m a nezdvo k m. Na obrazech a soch ch vystupuje Ñdo poëtuì jako doprovod svatèho V clava, ale s m obvykle nic neëinì ñ nic nerozd - v, nezachraúuje v nouzi, neëinì z zraky. Jeden z hlavnìch d vod tohoto opomenutì je nepochybnï spjat s ostatky ñ byly skryty, jak si jeötï uk ûeme, tak d kladnï, ûe baroknìmu ËlovÏku sch zel onen kontakt, z nïhoû se rodì legendy. Jeho ûivot byl sloûit a neklidem svèho putov nì mi p ipomìn Kerouackovy hrdiny z rom nu ÑNa cestïì. Narodil se do pohnutè doby krystalizace ËeskÈho st tu a ËeskÈho n roda. Jeho otec SlavnÌk ovl dal polovinu»ech od Netolic aû po polskè Kladsko. JakÈkoliv Ñkdybyì je nevïdeckè, jak se Ìk, ale v tè dobï doopravdy nebylo jasnè, zda hlavnìm mïstem kr lovstvì nebude Kou im a jeho zakladatelem nïjak 279
VÁCLAV CÍLEK VÁCLAV CÍLEK m tick SlavnÌkovec Or Ë. Konflikt byl zv raznïn i tìm, ûe SlavnÌkovci byli orientov ni spìö na Sasko, zatìmco P emyslovci na soupe ÌcÌ Bavorsko. VojtÏch s m se p ijetìm biskupskè hodnosti p emyslovskèho knìûectvì st val Ë steën m vazalem. Neust le byl nucen vyvaûovat z jmy cìrkve a silnou rodovou vazbu k opoziënì politickè moci se z jmy knìûectvì. Dvakr t odeöel z»ech. Podle kronik nemohl sn öet zlè chov nì zbïsilèho lidu odd vajìcìho se mnohoûenstvì a vraûd m. Moûn byl p Ìliö ne stupn, ale to pro biskupa nenì d vodem k opuötïnì st da. VÏtöÌ roli tu z ejmï sehr lo ono postavenì t ecì plochy mezi rodem a knìûetem. Kr sn postavou, moudr duchem, urozen rodem, zap len vìrou proch zì evropsk mi dïjinami. St k se s papeûem, kr li, mistry teologie, cìsa i. ZÌsk v postavenì biskupa a opït je opouötì v touze st t se mnichem. Tuto v ûnost a opravdovost charakteru (odeëteme-li obvyklè hagiografickè rysy) jeho souëasnìci velmi z etelnï vnìmali. V mluvn je i jeho muëednick smrt nedaleko pozdïjöì v znamnè ruskè vojenskè z kladny ñ dneönìho Kaliningradu, zaloûenèho roku 1225 P emyslem II. na Ëest svatèho VojtÏcha. PrusovÈ jej û dali, aby odeöel. Nemohli totiû riskovat, ûe nezn m podivnï obleëen cizinec podryje vìru v mìstnì boûstva, coû ñ jak kaûd z Prus dob- e vïdïl ñ bude mìt za n sledek, ûe pole p estanou rodit a dïti zem ou hladem. Byli ochotni s nìm jednat sluönï, ale VojtÏch, kter se jinak cel ûivot b l utrpenì, se rozhodl neustoupit. Ani PrusovÈ si ovöem nemohli nechat lìbit podvracenì knìûectvì, takûe p ÌbÏh skonëil ke spokojenosti obou stran VojtÏchovou smrtì. PrusovÈ na Ëas ochr nili starè, dobrè hodnoty a»eöi a Pol ci zìskali muëednìka, kter je ñ kdyû se zrovna neh dali o ostatky ñ spojoval. V 19. stoletì se k VojtÏchovi dokonce p ihl sili Slov ci majìcì nedostatek vlastnìch svïtc a prost ednictvìm emigrant jej exportovali do Ameriky, to uû ale je p ÌbÏh VojtÏchova kultu. PROMĚNY KULTU MÌt vlastnì tuzemskè svïtce bylo pro st edovïkè kr lovstvì velmi d leûitè ñ bylo to nïco jako Nobelova cena, zlat medaile v hokeji a ËlenstvÌ v evropskè unii. Ukazovalo to, ûe zemï je rovnopr vn m Ëlenem spoleëenstvì. SvÏtec nebyl jakousi mor lnïteologickou abstraktnì koncepcì, ale v podobï ostatk musel b t p Ìtomen zcela tïlesnï. NavötÌvÌ-li dnes pravoslavn knïz Prahu a p tr -li po ostatcìch Prokopa, Ludmily Ëi VojtÏcha je konsternov n mizivou ctou poskytovanou kostem svïtc, kterè navìc nikoho ñ ani vï ÌcÌ ñ p Ìliö nezajìmajì. Ve st edovïku tomu bylo jinak. B etislav I. za pomoci biskupa äebì e nemohl roku 1039 odolat, aby vyloupenì zlatèho chr movèho pokladu ve HnÏzdnÏ nespojil s vyzdviûenìm ostatk sv. VojtÏcha, Radima a svat ch pïti brat Ì. Byl-li by k tomu donucen, tak by radïji vr til zlato neû kosti svïtc. To, co bylo z polskèho pohledu sprost loupeû, se pro»eskè kr lovstvì stalo translacì ñ slavnostnìm p emìstïnìm slaven m vûdy 25. srpna. Kr deû byla sloûit m zp sobem legendisticky omluvena jako svolenì sv. VojtÏcha vydanè jen tehdy, vzd -li se B etislavovo vojsko pohansk ch h Ìch. Trumf, jak m ostatky nepochybnï byly, vedl B etislava k pokusu z Ìdit praûskè arcibiskupstvì, ale prosebn v prava do ÿìma byla p edstiûena stìûn m polsk m poselstvìm, jemuû vztek nad ztr tou prop jëil k Ìdla. Uû v KosmovÏ dobï musela mìt vojtïösk cta podobu lidovèho kultu. Mince z let 1118-1120 nesou obï postavy P emyslovce V clava i SlavnÌkovce VojtÏcha. Samotn dobr a uölechtil Kosmas kodifikujìcì n rodnì minulost z p emyslovskèho hlediska (nevym ölel si, ale volil jednu urëitou interpretaci historie) byl propag torem vojtïöskè cty, ale ve svè Kronice potlaëil politickè motivy p ÌbÏhu a zd raznil to z zraënè odehr vajìcì se mezi svïtcem a posv tnem. A konec konc myslìm si, ûe udïlal dob e, protoûe ËlovÏk nemusì vïdït, jak öpatn je svït. CelÈ 12. stoletì je dokladem rostoucì cty, kter se rozöi uje i na sousedy»eskèho kr lovstvì. Bambersk biskup Otto zaloûil jiû roku 1125 v Pomo anech svatovojtïösk kostel. Rok na to byla p i bitvï u Chlumce nesena korouhev sv. VojtÏcha p ipevnïn na kopì sv. V clava, a kdyû bitva skonëila vìtïzstvìm, nikdo nepochyboval o VojtÏchovÏ moci (u V clava to bylo jasnè od zaë tku). RytÌ skè 13. stoletì pochopitelnï p eje vìc V clavovi, ale VojtÏch se etabluje jako jeho chud a intelektu lnì doplnïk. SpojenÌ to bylo nanejv ö vhodnè a û doucì, protoûe st edovïk svït je ovl - d n dualitou moci svïtskè a duchovnì. P emyslovc m se zaëal tento kdysi nepohodln SlavnÌkovec velmi hodit. V jimeën m ctitelem VojtÏchov m byl Jan IV. z Draûic, kter dal roku 1323 vytvo it nov, neb vale kr sn zlat a st Ìbrn n hrobek nad VojtÏchov m hrobem. Jeho n klonnost je pochopiteln ñ s m byl biskup a s m ûil v nejist ch politick ch pomïrech. Jiû o 13 let pozdïji dal zadluûen Jan Lucembursk kopat v blìzkosti n - hrobku a odvezl sochy z drah ch kov z hrobu sv. V clava. Rozho ËenÌ z toho bylo n ramnè. (Nedivil bych se, kdyby to praûsk lid komentoval: ÑPak se divte, ûe to u KreöËaku dopadlo tak neslavnïì). O to vìc byl uvìt n pl n Karla IV. vybudovat nov honosn chr m na PraûskÈm hradï, kde by byly vystaveny ostatky obou n rodnìch svïtc. Roku 1346 Karel IV. za Ëasti Arnoöta z Pardubic VojtÏchovy ostatky s m prohlèdl. PotÈ byly zabaleny a roku 1396, kdy stavba svatovìtskè katedr ly dostateënï pokroëila, uloûeny uprost ed chr mu. Jsou deponov ny tak d kladnï, ûe v dalöì ËeskÈ historii uû nikdy nebudou hr t d leûitou roli. 280 281
VÁCLAV CÍLEK VÁCLAV CÍLEK OSTATKY»asto si vzpomenu na chudè vystïhovalce z Turecka, kte Ì se dodnes vyd vajì na cestu do novèho domova a jako jeden z m la sv ch majetk vl ËÌ s sebou kosti rodië a prarodië. NemusÌm tomuto vztahu rozumït, ale nesmìm se mu sm t. A to se t k celèho toho st edovïkèho i baroknìho divadla s ostatky, k nïmuû se dnes uû ani cìrkev p Ìliö nehl sì. Ve svatovìtskèm chr mu VojtÏchovy ostatky nïkolikr t mïnily mìsto. D leûitou roli sehr l zejmèna obrovit poû r, kter roku 1541 vyöel z PÏtikostelnÌho n mïstì z domu zvanèho Baöta. Padla mu za obïù Ë st MalÈ Strany, ale zas hl takè vïû u sv. VÌta na HradÏ. Od vïûe chytla i z padnì Ë st chr mu prozatìmnï kryt öindely, takûe VojtÏch v n hrobek z bìlèho mramoru byl cel û rem rozpuk n. V letech 1421-1561 nebylo praûskè arcibiskupstvì obsazeno, takûe to trvalo lèta neû Ferdinand I. zaëal s obnovou kostela. Kostel zkr til a p ehradil zdì, na kterou pozdïji vymalovali scèny z ûivota Jana NepomuckÈho. TÌm se vöak VojtÏch v hrob octl mimo kostel. Nad nìm byla roku 1576 zbudov na mal kapliëka, jeû byla roku 1637 rozöì ena. JednÌm z d vod rozöì enì byla okolnost, ûe obrazoboreckè bou e roku 1619 poökodily celè vnit nì vybavenì chr mu, ale nedotkly se hrob sv. V clava a VojtÏcha. O nïkolik let pozdïji r. 1673 po»ech ch koluje proroctvì, ûe ten, kdo dostavì svatovìtsk chr m, vyûene pohanskè Turky z Evropy. Tehdy se Matouö Zoubek pokouöel iniciovat dostavbu, ale o dva roky zem el a penìze byly zapot ebì na vojnu s Turkem. PoË tkem b ezna 1880 pokroëila stavba svatovìtskè katedr ly natolik, ûe 8. b ezna zaëali dïlnìci z kapliëky sv. VojtÏcha vyn öet n bytek a varh nky. I p es pìsemnè zpr vy nebylo jasnè, zda VojtÏchovy ostatky v kapli jeötï jsou. Biskup Karel Prucha poû dal architekta Mockera o pomoc. VÏdÏlo se, ûe olt kaple je dvoudìln. V hornì d evïnè Ë sti st val obraz Matky BoûÌ p enesen sem z kaple na Brusce. V dolnì prodlouûenè Ë sti b vala kamenn podesta pokraëujìcì jakousi d evïnou rakvì povaûovanou za VojtÏchovu. Na sv tek sv. VojtÏcha b val olt kr ölen a bylo zde vystaveno poprsì sv. VojtÏcha, do nïhoû byly zabudov ny menöì ostatky a k Ìûek dajnï pat ÌcÌ VojtÏchovi. DÏlnÌci v pr zdnè kapli p ikroëili k bour nì katafalku, ale ke zklam nì p Ìtomn ch byl plnï pr zdn. Avöak po odstranïnì d evïnè truhly se objevila deska z ËervenÈho mramoru siln 6 cm. Nesla n pis Renovatum anno 1717. OpÏt zavl dl optimismus, protoûe se tèmï najisto oëek valo, ûe pod deskou budou ostatky. MÌsto nich byla nalezena mal vyzdïn schr nka a v nì asi 4 cm dlouh olovïn krabiëka. KanovnÌk Bernard ji vyúal, ovï il peëeù, kter byla p ipevnïna ke stuûce obepìnajìcì krabiëku. Stuûka se vöak p i prvnìm dotyku rozpadla. Uvnit leûela vybledl autentika na papì e. N pis nebylo moûnè p eëìst ani za pomoci lupy a papìr se rovnïû rozpadl. NaötÏstÌ byly na dnï krabiëky lomky kostì, na nichû bylo naps no, ûe se jedn o ostatky svat ch pïti brat Ì. PeËeù n leûela praûskèmu arcibiskupovi (1612-22) Janu Loheliovi, kter pohnutèho roku 1621 po tïku zimnìho kr le Fridricha FalckÈho cel chr m znovu vysvïtil a do olt vloûil novè ostatkovè schr nky. P i dalöìm bour nì se objevily desky z bìlèho mramoru, na kter ch byly patrnè stopy poû ru z roku 1541. D l se kopalo s velkou opatrnostì, ale opït se nic nenaölo. Teprve v rovni podlahy p iöli dïlnìci na öest dlouh ch pìskovcov ch kamen podobn ch jin m vstup m do hrobek. NapÏtÌ velmi vzrostlo. Jeden z dïlnìk nadzvedl krajnì k men, pod nìmû bylo vidït pr zdn prostor a jakousi rakev. OkamûitÏ poslali pro svïtìcìho biskupa. Ten k zal vr tit k men na p vodnì mìsto a zapeëetil jej. Patn ctèho b ezna ve dvï odpoledne se seöla komise sloûen z cìrkevnìch hodnost, archeolog a dalöìch v znaën ch postav. Nakonec dorazil arcibiskup baron Weber v doprovodu v znaën ch d stojnìk. SvÏtÌcÌ biskup podal vïcn p ehled situace, vysvïtlil, proë se kaple bour a jakè jsou dosavadnì n lezy. Pouk zal na zape- ËetÏn k men a ekl, ûe do hrobky dosud nikdo nenahlèdl. Arcibiskup vyzval ostatnì ke zboûnè pozornosti a litoval, ûe profesor Tomek dlì mimo Prahu. Pak se dali do pr ce. Netrvalo ani p l hodiny, kdyû bylo z ejmè, ûe v hrobce spoëìv prastar relikvi podobn tvarem relikvi i sv. Wolfganga, biskupa ezenskèho, kter podpo il zaloûenì praûskèho biskupstvì, a proto byl vûdy v»ech ch ctïn. Profil hrobky byl zmï en na 302 x 72,5 cm a samotn relikvi mïl rozmïry 112 x 38 x 32 cm. Asi v jednè ËtvrtinÏ hrobky se nach zelo p epaûenì nìzkou pìskovcovou zìdkou a za nì leûely kusy zpr chnivïlèho d eva, snad zbytk star ch relikvi. VojtÏch v relikvi je zhotoven ze d eva pobitèho olovïn m plechem. DÏlnÌci opatrnï súali vìko a dychtiv m zrak m se objevila podlouhl, olovïn schr nka ov - zan p skou a zapeëetïn podlouhlou peëetì s prastar m pìsmem. Na vrchu schr nky leûela olovïn destiëka s latinsk m n pisem. KanovnÌk Bernard ji odloûil na p ipraven st l. SvÏdek tïchto ud lostì pìöe: ÑNed se snadno popsati, jak dychtivost a napnutost v tè chvìli opanovala.ì Profesor Emler mezitìm vyluötil n pis a nahlas Ëetl: ÑCapsa cum corpore seu reliquiis s. Adalberti episcopi et martyris,ì takûe bylo jasnè, ûe uvnit jsou VojtÏchovy ostatky. Spont nnï se ozvalo Deo gratias! Nemal radost z ila z oëì. A pak n sledovalo novè, neëekanè p ekvapenì, jehoû se nikdo nenad l. Na podlouhlè peëeti byla rozluötïna slova ÑArnestus archiepiscopus pragensisì neboli Arnoöt, arcibiskup praûsk. Byl to tèmï tuplovan z zrak, protoûe Arnoöt s m mïl povïst svïtce. KanovnÌk Bernard otev el schr nku, ve kterè koneënï naöel kosti obalenè öedou, hedv bnou rouökou. Na l tce leûela t etì destiëka s n pisem potvrzujìcì, ûe ostatky pat Ì i dalöìm svïtc m. I nastala jeötï vïtöì radost. Pak opït schr nku zabalili. Arcibiskup p ijal berlu a mitru. KanovnÌci umìstili relikvi na m ry a vynesli jej z kaple. Pr vï v tu chvìli zaëaly na vïûi svatovìtskè zvonit a to zp sobilo nemalè pohnutì. P ed kaplì st lo niûöì duchovenstvo a praûötì zvïdavci. MnozÌ poklekli a zanotovali pìseú upravenou snad samotn m sv. VojtÏchem: 282 283
VÁCLAV CÍLEK VÁCLAV CÍLEK Hospodine, pomiluj n s. JinÌ plakali a pro slzy nemohli zpìvat d l. Vöichni si uvïdomili, jak hlubokou ctu k ostatk m Ëesk lid chov a to i nevï ÌcÌ. Pr vod pak relikvi uloûil v kapli proti n hrobku Jana NepomuckÈho, kde dïkan Prucha dal upravit prostor pro ostatky sebranè zejmèna Karlem IV. Po slavnostnìm uloûenì se komise odebrala vyluötit olovïnè destiëky a po Ìdit z pis. Panu Mockerovi bylo uloûeno zachovat hrobku pro p ÌötÌ uloûenì a biskup na Ìdil vyrytì dalöì, jiû ËtvrtÈ olovïnè destiëky. N lez hluboce zap sobil na praûsk lid a z roveú nesmìrnï rozzlobil Pol ky, kte Ì jiû jednu pravou lebku svatèho VojtÏcha mïli. Spory trvaly dalöìch dvacet let a nap. Mikol ö Aleö je komentoval kresbou, na kterè se sv. VojtÏch pt P naboha, kde je vlastnï jeho prav lebka, a Hospodin mu odpovìd, ûe na to je i on kr tk a odkazuje ho na rozhodnutì cìrkevnì konzisto e. Polozapomenut (jiû opït!) relikvi je dodnes uloûen naproti n hrobku Jana NepomuckÈho, ale v podlaze z padnì Ë sti kostela jiû zeje dìra peëlivï Mockerem ochraúovan pro opïtovnè uloûenì past e zbïsilèho lidu. DECH KOSTÍ V ÿeck ch paöijìch Bohuslava Martin Ìk Fotis, knïz eck ch vyhnanc z Turecka: Dcero vöemohoucìho, mohutn sk lo! A ty vodo, jeû nezn ö konce a trysk ö z kamene, abys uhasila ûìzeú jelena i sokola. A ty ohni, jenû d Ìmeö ve d evï a Ëek ö, aû tï ËlovÏk probudì. Budiû poûehn na hodina naöeho setk nì. Jsme lidè na tïku p ed divochy, div mi lìt mi duchy. P in öìme kosti sv ch otc Ö A sbor odpovìd : Kosti sv ch otc. KÈû zapustìme ko eny mezi tïmito skalami a kamenìm. Vyslyö n s, Pane. V druhè polovinï minulèho stoletì, ve vïku nadïjì Julese Vernea, Eiffelovy vïûe a superfosf tu, se vzruöujìcìm tèmatem rozhovor st val tlak p ry v kotli mocnèho stroje, ûelezo a n ty Ëi rozteë oblouku ûelezniënìho mostu postavenèho 48m nad DyjÌ v roce 1871. Nast val druh vïk ûeleza, jehoû dïtmi byly kladenskè pece, ejpovickè hrudkovny i svït, v nïmû kosti p edk ñ ochrana p ed lìt mi duchy i zp sob, jak se spojit se zemì ñ p estaly b t zajìmavè. SvornÌky a n ty, ruda a uhlì, Robur Dobyvatel a ze zdì chvatnï sundavanè Gareisovy litografie rakviëek s ostatky, poh eb ûehem a neporozumïnì Jeneweinovi, spory o to, kdo m pravïjöì lebku svatèho VojtÏcha. A pozvolna najednou pozapomenutè ostatky, opuötïnè deöùovè madony a milostnè soöky st vajìcì se potravou kunsthistorik. Jen PraûskÈ Jezule, boleslavskè pal dium a svatohorsk madona z st vajì leë spìö jako historick pam tka neû n doba milostì. Dnes si s nimi nevìme rady. Nelze se vr tit k vì e otc, jsme uû jinde a dob e vìme, jak pochybn m ûe b t pravost. Ale dìv m se na dïti prohlìûejìcì si v archeologickèm oddïlenì kostry. VodÌm americkè studenty do Ëesk ch kostnic a sleduji ned vï ivè a zvïdavè pohledy, fascinaci pomìjivostì: Ty kosti, to jsme my? Takov prach? To by u n s hygienik nepovolil. Mnoho lidì si se zvl ötnìm zaujetìm prohlìûì v Ël ncìch E. VlËka kosti kr l a svïtc. Nevede je vïdeck zvïdavost, ale mystèrium po- mìjivosti a takè (vìm to) ozvuky d vnè cty v mìrnï bulv rnìm ladïnì. Kosti p edk n m d vajì jasnï najevo, ûe jednou splyneme s hlìnou a zemì a ûe to nenì nic straönèho. Kosti svïtc jdou ve svè zpr vï jeötï d l ñ hlìna, zrno a smrt jsou jednoduchè a p irozenè vïci, ale je tu jeötï posv tno a zk br na vedoucì tam, kde nebyl ani dr. Moody. Dech kostì,intimnì a posv tn. Ned se popsat a je nesluönè do nïj vnikat. Dech kostì. Slyöel jsem o ËlovÏku, kter dìky svèmu v zkumu mïl p Ìstup k r zn m ostatk m. ObËas kousek odlomil Ëi od Ìzl a zaëal je shromaûôovat jako kuriozity, jako jin sbìr zn mky. Roky je ukl dal do krabiëek, obëas bral do ruky, stìral prach. Uplynulo deset let a ten ËlovÏk zaëal sh nït zlatnìka, kter by mu zhotovil ostatkov k Ìû. Vûdyù takovè vïci musì b t d stojnï uloûeny a slouûit vöem! VÏdÏl a vì, ûe je jednou vr tì do kostela. Mohla to b t docela pïkn svatokr deû, ale dìky dechu kostì se vymkla z ruky. Nepropaguji kult ostatk, jenû nïco jinèho neû kult svïtc. NevÏ Ìm na historickou pravost mnoha z nich. NemusÌ b t pravè, ale nepochybuji o tom, ûe jsou opravdovè. Vane z nich sìla i bezradnost. Je to jen p ipomenutì smrti? Nebo n znak toho, ûe ji lze p ekroëit? NevÌm, jak se k nim m m chovat, a nezn m recept pro ostatnì. P ÌbÏh kostì sv. VojtÏcha ukazuje jednu d leûitou vïc ñ bez ostatk, milostn ch p edmït a svat ch mìst, bez tohoto zakotvenì ve hmotï, v materii kult Ëasto zplaúuje do abstraktnì konstrukce. VojtÏch je od 14. stoletì, kdy mizì jeho ostatky, uctìv n, ale ne milov n. V»ech ch je jakoby duchem nep Ìtomen, je to svat do poëtu s trochu nep Ìjemnou povïstì mravok rce na rozdìl od Nepomuka nebo V clava. Hovo Ì-li dnes CÌrkev o VojtÏchovÏ evropanstvì, tak mu myslìm ubliûuje, protoûe z nïj vytv Ì nïjakou historicko--politickou abstraktnì figuru. Zapot ebì je vöak, aby ostatky svat ch byly dostupnè, aby bylo moûnè p ich zet k hrob m svïtc a dot kat se jich. A je-li v tomto kontaktu opravdovost, pak se sama od sebe prosadì a Ëas uk ûe lidskè pohnutky. Moûn to obëas nenì v dechu kostì, ale v n s, kte Ì v nïjakè hluböì poloze vìme, ûe slova, i kr sn slova, vìtr odvane a voda odplavì, ale ûe materie nelûe a na hrobech svïtce se d vystavït chr m. DesetiletÌ duchovnì obnovy pro mne znamen tu vìce, tu mènï spïön pokus zakotvit n s, vyko enïnè a na tïku p ed divochy a lìt mi duchy, do hlìny a skal mezi kosti svïtc a p edk ze zemï vïënèho domova. A nïkdy lituji, ûe jsme p eëasto zaëìnali slovy a ne dechem kostì. 284 285
16. øíjna 1997 bude v Klementinu zah jena v stava SLOVINSKO NA KONCI DRUHÉHO TISÍCILETÍ, kterou po d Slovansk knihovna p i N rodnì knihovnï»r. T û den se uskuteënì kolokvium na tèma Samostatn st t mezi vïtöìmi sousedy ñ podnït pro slovinskou politiku a kulturu. VINOHRADSKÉ KNIHKUPECTVÍ NAKLADATELSTVÕ LIDOV NOVINY Jana Masaryka 58, 120 00 Praha 2, tel. 02/24 25 03 65