MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2018 Monika Kalivodová

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Význam chovu Indického běžce Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. Ing. Martina Lichovníková, Ph.D. Vypracovala: Monika Kalivodová Brno 2018

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Význam chovu Indického běžce jsem vypracoval/a samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom/a, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše V Brně dne:.. podpis

PODĚKOVÁNÍ Děkuji doc. Ing. Martina Lichovníkové, Ph.D., za poskytnuté materiály, rady a čas, který mi věnovala, při psaní této bakalářské práci.

Abstrakt Hlavním významem této bakalářské práce bylo zjistit význam chovu Indického běžce. V práci se zabývám jak chovem a využitím Indického běžce, tak jeho historií a rozšířením. Dále jsem se zaměřila na předka kachny domácí, kachnu divokou. Zabývala jsme se její historií, rozšířením a způsobem života. Také jsem zde popsala, jaká plemena z kachny divoké vznikly a jsou uznané v České republice. Klíčové slova: Indický běžec, nosná plemena, vejce, maso, kachna divoká Abstract The main purpose of this bachelor thesis was find out the importance of breeding an Indian runner duck. In this thesis I deal with the breeding and utilization of the Indian runner duck, and also with his history and extension. I also focused on the ancestor of the domestic duck, the wild duck. I have dealt with its hisotry, expansion and way of life. In this bachelor thesis, I also described what breeds of wild duck exist and are recornized in the Czech Republic. Key words: Indian runner duck, carrier breeds, eggs, meat, wild duck

Obsah ÚVOD... 9 CÍL PRÁCE... 10 1 DOMESTIKACE KACHEN... 11 1.1 Kachna divoká... 12 1.1.1 Rozšíření... 12 1.1.2 Charakteristika kachny divoké... 16 1.1.3 Způsob života kachny divoké... 16 2 CHOV KACHEN V ČESKÉ REPUBLICE... 17 2.1 Historie... 17 2.2 Stavy kachen v roce 2016... 18 3 PLEMENA KACHNY DOMÁCÍ... 18 3.1 Velká plemena kachen... 19 3.1.1 Americká pekingská kachna... 19 3.1.2 Elsberská kachna... 20 3.1.3 Pekingská kolmá kachna... 20 3.1.4 Ruánská kachna... 20 3.1.5 Ruánská světlá kachna... 20 3.1.6 Saská kachna... 20 3.2 Střední plemena kachen... 21 3.2.1 Čárkovaná kachna... 21 3.2.2 Indičtí běžci... 21 3.2.3 Kajugy... 21

3.2.4 Kampbelky... 21 3.2.5 Orpingtonské kachny... 21 3.2.6 Overberžské kachny... 21 3.2.7 Pomořanské kachny... 22 3.2.8 Selské kachny... 22 3.3 Malá plemena kachen... 22 3.3.1 Smaragdové kachny... 22 3.3.2 Vysokohnízdící létavé kachny... 22 3.3.3 Zakrslé kachny... 22 4 KVALITA KACHNÍCH VAJEC... 23 5 KACHNÍ MASO... 25 5.1 Plemena využívaná k produkci masa... 25 5.1.1 Americká pekingská kachna... 25 5.1.2 Pižmová kachna... 26 5.2 Charakteristika masa... 26 6 VEDLEJŠÍ VYUŽITÍ KACHEN... 27 6.1 Foie grass... 27 6.2 Peří... 28 6.2.1 Výroba ložního peří... 28 6.2.2 Využití peří a péřového odpadu... 28 6.3 Trus... 28 6.3.1 Produkce trusu... 28 6.3.2 Složení... 28 6.3.3 Využití trusu... 29 7 NOSNÁ PLEMENA KACHEN... 30 7.1 Indický běžec... 30 7.2 Kampbelka... 30 8 INDICKÝ BĚŽEC... 30 8.1 Vznik plemene... 30 8.2 Rozšíření plemene... 32 8.3 Charakteristika... 33 8.4 Využití Indického běžce... 34 8.4.1 Vejce... 34

8.4.2 Kachní Maso... 41 8.4.3 Využití Indického běžce při eliminaci škůdců a plevele... 44 ZÁVĚR... 47 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 48 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ... 50 SEZNAM OBRÁZKŮ... 50

ÚVOD Tématem bakalářské práce je význam chovu Indického běžce. Cílem této práce je zjistit, jaký význam má chov Indického běžce. Indický běžec se řadí mezi lehká nosná plemena kachen registrovaná i v České republice. První zmínka o tomto plemeni se datuje kolem roku 1851 v Malajsii. Do Evropy se pak toto plemeno kachen dostalo kolem devatenáctého století. V tomto století se začaly chovat hlavně pro produkci vajec, která byla velkou pochoutkou hlavně v Británii. Později se tato kachna začala využívat i při křížení nosných plemen. Dnes je toto plemeno nejvíce rozšířené v jihovýchodní Asii, Malajském poloostrově a Javě. Dnes má toto plemeno ve dvou zemích založené kluby Indických běžců. Tyto kluby se nachází v Anglii a Německu. Plemeno je dnes využíváno především k produkci konzumních vajec, které jsou nejvíce využívány ke konzumaci v Asijských zemích. Pro produkci masa se toto plemeno moc nevyužívá. V České republice se stalo toto plemeno nejvíce populární, protože je přirozeným predátorem slimáku, hlemýžďů. 9

CÍL PRÁCE Hlavním cílem bakalářské práce bylo zjistit, kde se Indický běžec chová nejvíce, jaká je jeho užitkovost a snáška oproti jiným plemenům chovaných v zemích kde Indického běžce využívají. Dále se v práci zabývám domestikací kachen a chovem kachen v české republice. Také zde popisuji domestikaci kachny divoké a plemena, které se z této kachny vznikly. Nejvíce jsem se však ve své práci zaměřila na chov a rozšíření Indického běžce. Pokusila jsme se zjistit nejvíce informací k produkci konzumních vajec a masa. Také jsem se zaměřila na význam boje proti škůdcům, díky kterému je v České republice Indický běžec rozšířen. 10

1 DOMESTIKACE KACHEN Domestikace neboli zdomácnění je dlouhý proces, při kterém se provádí odchyt divokých předků domácích zvířat a jejich ochočení. Zajatá zvířata si člověk přetváří na druhy vhodné k chovu. Zdomestikovaná zvířata se od svých divokých předků liší barvou, velikostí těla, hmotností a chováním (Procházka, 2010). Domestikace kachen nebyl velký problém. Nejednalo se tak úplně o zdomácnění kachen, ale spíše o odchyt vylíhlých kachňat nebo odebrání vajec, které se dávaly pod kvočnu. Malá kachňata se dají velmi lehce ochočit díky tomu, že u nich dochází k imprintingu. Imprinting je vlastně vtištění, kdy si kachňata několik týdnů stará zafixují jako rodiče někoho, koho vidí v tomto období nejvíc. Ve volné přírodě je jejich matkou kachna, v zajetí to může být člověk nebo náhradní kvočna (Procházka, 2010). Domestikace kachen probíhala po celém světě nezávisle na sobě, ne vždy máme ty nejlepší záznamy o tom, zda byly právě v daných obdobích uvedených níže zdomestikované kachny nebo se jednalo spíše o husy (Procházka, 2010). První zdomácnění kachny domácí probíhalo v Mezopotámii 4 000 let př. n. l., kde se nalezly sošky a obrazy, na kterých je vyobrazený pták spící s hlavou pod křídlem, ale nejde odlišit, zda se jedná o husy nebo kachny. Není však vyloučené, že by se kachny na tomto místě nemohly chovat i dříve a to asi 4 500 let př. n. l. (Procházka, 2010). Již 3 000 let př. n. l. se kachny chovaly v Indii i na blízkém východě. I ve starověkém Egyptě se na různých místech objevovaly kresby kachen. U Sakkáry jsou vyobrazeni lidé, jak krmí kachny, jeřáby a posvátné ibisy. Ve skalním hrobu u Théb se našla malba, která vyobrazuje zahradu s jezírkem a kachnami (Procházka, 2010). Také v Číně byly nalezeny sošky zobrazující kachny. Můžeme se však domnívat, že v tomto období proces domestikace zde začal velmi brzy, protože zde vznikla plemena se vzpřímeným postojem Pekingské kolmé kachny a Indického běžce (Procházka, 2010). Kolem roku 1 000 př. n. l. se na mnoha místech chovaly kachny. Nejednalo se o chov, ale spíše od držení kachen v zajetí, protože u daných kachen neprobíhaly žádné změny a vnější znaky zůstaly stejné (Procházka, 2010). Staří Římané drželi kachny ve voliérách tvořených z jedné strany zdí a z druhé zakryté sítí, kde byla vodní plocha. Do těchto odchytových míst kachny nalákali a odebírali jim vejce, které dávali pod kvočnu (Procházka, 2010). 11

Skutečně domestikované kachny divoké popisuje starořecký autor Aristofones. Věnoval se chovu na Kypru a Rhodosu. Ve středověku se kachny moc nechovaly, protože v tomto období byly už zdomestikované husy (Procházka, 2010). Od 17. století se objevují kachny s odlišným zbarvením, než má kachna divoká. Ve stejném století se objevují Pomořanské kachny a Severoholandské. V 19. století byly od Evropy a Spojených států amerických dovezena asijská plemena kachen. V Evropě křížením vznikla mezitypová plemena např. Kampbelka nebo Čárkovaná kachna, v jejichž krvích koluje krev Indických běžců (Procházka, 2010). Všechna plemena kachen pocházejí z kachny divoké, ale proces jak se domestikovaly, není zcela úplně znám. Jsou jedním z nejmladších domácích zvířat, přestože se jejich divoký předek vyskytuje ve velkém počtu po celé polovině Země (Procházka, 2010). 1.1 Kachna divoká Plemena domácích kachen pochází z kachny divoké, latinským názvem Anas platyrhynchos, kterou nazýváme Březňačka. Ovšem Pižmové kachny mají jiného předka (Procházka, 2010). 1.1.1 Rozšíření Kachna divoká se vyskytuje v celé Evropě, kromě Pyrenejského poloostrova a Grónska ve střední a severní Asii, Severní Americe, části Číny a Japonska, Íránu, Himalájí. V jiných části Země byla vysazena člověkem. Je značně přizpůsobivá, proto ji můžeme najít u mořských pobřeží ve velehorách na vodních tocích a v okolí stojatých vod (Kalina a Muller, et al., 1957). Většinu území kormě Grónska obývá kachna divoká holoarktická (Anas platyrhynchos), která žije i v České republice (Obr. 1). Ve zmiňovaném Grónsku najdeme kachnu grónskou (Anas platyrhynchos conobochas). Další poddruhy kachny divoké obývají jižnější část východní polokoule Země (Procházka, 2010). Na Havajských ostrovech najdeme dva poddruhy kachnu havajskou (Anas platyrhynchos wyvilliana, Obr. 3) a laysanskou (Anas platyrhynchos laysanensis, Obr. 2). V Severní Americe najdeme kachnu divokou mexickou (Anas platyrhynchos diazi, obr. 4), floridskou (Anas platyrhynchos fulvigulla, obr. 5) a texaskou (Anas platyrhynchos maculosa). Na Mariánských ostrovech nalezneme formu Anas oustaleti, která je považována za hybridní druh kachny divoké (Procházka, 2010). 12

Obr. 1 Kachna divoká holoarktická (Bartz, 2018) Obr. 2 Kachna laysanská (Anonym, 2018) 13

Obr. 3 Kachna havajská (Lane, 2018) Obr. 4 Kachna divoká mexická (Valdes, 2008) 14

Obr. 5 Kachna divoká floridská (Pippen, 2007) Obr. 6 Kachna mariánská (Shetty, 2017) 15

1.1.2 Charakteristika kachny divoké Velikost těla se u těchto kachen pohybuje od 50 do 65 cm, přičemž u kačera je délka těla 60-65 cm a u kachny 50-60 cm. Váha těchto kachen se pohybuje v rozmezí 800 1500 g. Kačeři mívají kolem 1 200 1 400 g a kachny 800 1 100 g. Mají vodorovně nesený malý trup se štíhlým krkem (Procházka, 2010). Hlava těchto kachen je malá, protáhlá s plochým čelem a velkýma hnědýma očima. Zobák je poměrně dlouhý a má rozdílnou barvu, která je odlišná u pohlaví. U kačera má žlutozelenou barvu a u kachny spíše žlutohnědou. Barva zobáku je jeden z rozpoznávacích znaků u těchto kachen (Kalina a Muller, et al., 1957). Barva běháků je také u pohlaví rozdílná. U kachen jsou běháky poněkud tmavší, kdežto u kačerů mají oranžově červenou barvu. Mezi největší poznávací znak, abychom určili, zda se jedná o kachnu nebo kačera, patří zbarvení peří. Samice jsou skvrnité s nenápadnou hnědou barvou. Podobají se barevně domácím kachnám, které jsou divoce zbarvené. Samci od května do října bývají ve svatebním šatu, který je charakteristický zelenou hlavou kovového lesku, kolem krku mají bílý proužek a světlý šedohnědý trup s kaštanově hnědou hrudí. Plocha křídel, nacházející se na přechodu křídla v letky se nazývá zrcátko a je zeleno lesklé s bílým lemováním. Ocasní pera jsou černá srpovitě zahnutá (Kalina a Muller, et al., 1957). 1.1.3 Způsob života kachny divoké Kachna divoká má ráda stojaté a ne příliš tekoucí vody. Obývá i malé tůňky nebo vodní příkopy, ale v noci ráda navštíví pole nebo louky, které jsou dál od vody (Procházka, 2010). Je to monogamní zvíře. Vytváří si páry již na podzim nebo přes zimu v zimovištích. Hnízdí většinou na zemi nebo na stromech poblíž vody, ale ne vždy tomu tak musí být. Hnízdění začíná v březnu, ale pokud kachny něco vyrušuje, může dojít k hnízdění později. Obvykle snáší jednou do roka. Snášku tvoří 7 11 modrozelených vajec, na kterých sedí jen samice asi 30 dní. Po vylíhnutí chodí mláďata s matkou asi 2 měsíce (Procházka, 2010). Kachna divoká se živí zelenými vodními i suchozemskými rostlinami a semeny. Nepohrdne ani živočišnou stravou, kterou tvoří převážně drobný hmyz, drobní korýši a měkkýši. Ovšem není výjimka to, že kachna se živí i odpadky a chlebem, protože obývá 16

i vody ve městech a kolem těchto vod se občas nějaké odpadky nebo chleba najdou (Lohmann, 2015). Jsou to částečně tažná zvířata. Jsou na vodách až do doby, než zamrznou vodní toky. Není proto divu, že v některých zemích je kachna stálým vodním ptákem, protože zde vodní plochy nezamrznou. Kachny totiž mají na přezimování rády nezamrzající vodní toky nebo pobřeží u moří (Lohmann, 2015). 2 CHOV KACHEN V ČESKÉ REPUBLICE 2.1 Historie V období 50. 60. let minulého století se chovala v Československu drůbež převážně v malochovech, protože počet zvířat byl velmi malý a drůbež se chovala převážně ve výbězích (Kříž, et al., 1994). Po 60. letech minulého století došlo k výrazným změnám v chovu drůbeže, začala se všestranně zvyšovat užitkovost drůbeže a také se měnila technika chovu. Tento záměr zajišťoval, aby se Československé drůbežnictví dostalo na moderní a kvalitně vyšší úroveň, která již existovala v ekonomicky vyspělých zemích v těchto letech. Začala se chovat vyšlechtěná plemena kachen, která měla větší produkci masa (Kříž, et al., 1994). Později v letech 1976 1992 klesala poptávka kachního masa z důvodu většího chovu kuřecích brojlerů. I přesto v České republice byly vhodné podmínky k chovu kachen, jelikož na mnoha územích se nacházejí rybníky, které poskytují kachnám přirozenější prostředí a zajišťují tak i část potravy (Kříž, et al., 1994). Vlivem chovu kachen na rybnících začala opět stoupat poptávka po kachním mase, které mělo specifickou chuť a bylo snáze dostupnější oproti husímu masu. Kromě toho, že kachna měla chutnější maso, tak poskytovala peří a tuk (Kříž, et al., 1994). Nejstarším typem chované kachny byla Sádelná kachna, která se chovala nejprve v drobnochovech a později se začala rozšiřovat i do velkochovů. Teprve po 2. světové válce se začala v České republice chovat Pekingská kachna, která byla méně tučná. V roce 1965 se začalo s rychlovýkrmem, který probíhal 7 týdnů (Kříž, et al., 1994). Začátkem 90. let 20. století se k nám začaly dovážet jatečné Pižmové kachny, jejichž hmotnost se pohybuje kolem 2,5 2,6 kg (Kříž, et al., 1994). 17

2.2 Stavy kachen v roce 2016 Za rok 2016 se vylíhlo v České republice 15 388 470 kusů kachen. Dovezlo se 108 440 rodičů kachen, 82 095 kusů finálních hybridů na výkrm. Za rok 2016 jsme vyvezli 11 191 329 kusů kachen na výkrm. Celkově se tedy za rok 2016 vykrmilo 4 279 236 kusů kachen (Zimová, 2016). Mezi jediné registrované šlechtitelské a prarodičovské chovy patří Kachní farma Strkov s. r. o. a Sebol s. r. o. (Zimová, 2016). V roce 2016 jak vidíme (v tab. 1) byl nejvíce chovaný hybrid Cherry Valley SM 3, který se choval v celkovém počtu 69 777 kusů (Zimová, 2016).. Tab. 1: Procentuální zastoupení hybridních kachen v rodičovských chovech v roce 2016 (Zimova, 2016) Název kachny Počet otců Počet matek Celkem kusů Celkem % Barbaria 220 892 1112 1,2 Cherry Valley SM 3 11 408 58 369 69 777 74,3 Orvia 72 464 536 0,6 Rito 1 311 6 893 8 204 8,7 Star 53 2 302 11 606 13 908 14,8 TTH 50 300 350 0,4 Celkem 15 363 78 524 93 887 100 3 PLEMENA KACHNY DOMÁCÍ V České republice je v dnešní době uznáno sedmnáct plemen kachen. Patří sem dvě nosná plemena kachen, Indický běžec a Kampbelka. Mezi okrasná plemena patří Smaragdová kachna a Zakrslá kachna. K masným plemenům řadíme Pekingskou kachnu (Pavel a Tuláček, 2006). Podle vzorníku plemen jsou kachny rozděleny do skupin podle velikosti těla na velká plemena, středně velká plemena a malá plemena. Tento vzorník plemen slouží jako podklad pro posuzování kachen, určení plemene, udává standardy a je využívaný při výstavách. V tabulce č. 2 se můžeme dočíst, jaká všechny plemena kachen jsou v České republice uznána a chována (Pavel a Tuláček, 2006). 18

Tab. 2: Zařazení plemen kachen podle velikosti těla (Pavel a Tuláček, 2006). Velká plemena kachen - Americká pekingská kachna - Elsberská kachna - Pekingská kolmá kachna - Ruánská kachna - Ruánská světlá kachna - Saská kachna Středně velká plemena kachen - Čárkovaná kachna - Indičtí běžci - Kajugy - Kampbelky - Orpingtonské kachny - Overberžské kachny - Pomořanské kachny - Selské kachny Malá plemena kachen - Smaragdové kachny - Vysokohnízdící létvé kachny - Zakrslé kachny 3.1 Velká plemena kachen Mezi velká plemena kachen řadíme šest následujících plemen. Tyto plemena mají hmotnost od 2,8 kg do 3,8 kg. 3.1.1 Americká pekingská kachna Americká pekingská kachna je celosvětově nejrozšířenější plemeno kachen. Jeho typickým znakem je nejen velmi dobrá zmasilost, ale také dobré využití krmiva. Jedná se o plemeno se snáškou asi 130 vajec s charakteristickou bílou skořápkou a hmotností vejce přibližně 70 g (Pavel a Tuláček, 2006). 19

3.1.2 Elsberská kachna Elsberská kachna vyniká především rychlým růstem. Má velmi dobrou zmasilost a také mimořádně kvalitní opeření. Elsberská kachna je náročnější na množství a kvalitu krmiva, které velmi dobře využije. Snáška u této kachny je zhruba 40 120 vajec s bílým zbarvením skořápky a hmotnost jednoho vejce je přibližně 65-80 g (Pavel a Tuláček, 2006). 3.1.3 Pekingská kolmá kachna Pekingská kolmá kachna je známa tím, že rychle roste a má vyšší jatečnou výtěžnost a také nesmíme zapomenout na její kvalitní peří a výbornou zmasilost. Její snáška vajec se pohybuje okolo 50-60 vajec s hmotností 70 g jednoho vejce (Pavel a Tuláček, 2006). 3.1.4 Ruánská kachna Toto nejtěžší plemeno je charakteristické velmi dobrou zmasilostí a také výbornou chutí masa a požaduje vyšší nároky na množství a kvalitu krmiva. Snáška je přibližně okolo 50 vajec často se zelenou, ale někdy i s bílou skořápkou. Hmotnost jednoho vejce je 80 g (Pavel a Tuláček, 2006). 3.1.5 Ruánská světlá kachna Stejně jako u plemene Ruánské kachny i plemeno kachny Ruánské světlé je nejtěžší plemeno a je charakteristické velmi dobrou zmasilostí a výbornou chutí masa a také má vyšší nároky na množství a kvalitu krmiva. U tohoto plemene je snáška přibližně 50 vajec a zbarvení skořápky může být bílé, krémové nebo zelené. Hmotnost jednoho vejce se neliší od plemene Ruánské kachny, tedy 80 g (Pavel a Tuláček, 2006). 3.1.6 Saská kachna Jedná se o plemeno kachny, které je křížené s Ruánskou kachnou, Německou pekingskou a Pomořanskou. Toto plemeno se vyznačuje nejen rychlým růstem a velmi dobrou zmasilostí, ale také i vyšší jatečnou výtěžností. Zajímavostí této Saské kachny je, že dokáže snést až 100 vajec s hmotností 80 g jednoho vejce. Barva skořápky je stejná jako u plemene Americké pekingské kachny nebo u Pekingské kolmé kachny (Pavel a Tuláček, 2006). 20

3.2 Střední plemena kachen Mezi středně velká plemena řadíme osm plemen kachen. Z těchto plemen se dvě plemena řadí mezi nosná. Hmotnost u středních plemen kachen se pohybuje od 1,5 kg do 3,1 kg. 3.2.1 Čárkovaná kachna Čárkovaná kachna je plemeno, které bylo vyšlechtěno ze dvou nosných plemen Kampbelek a Indických běžců. Zajímavostí u tohoto plemene je, že již u jednodenních kachňat lze dobře rozlišit pohlaví. Snáška u tohoto plemene je velmi nízká asi 70 vajec s hmotností jednoho vejce přibližně 65 g (Pavel a Tuláček, 2006). 3.2.2 Indičtí běžci Jedná se o lehká nosná plemena se snáškou přibližně kolem 100 a více vajec. Hmotnost jednoho vejce se pohybuje okolo 65 g (Pavel a Tuláček, 2006). 3.2.3 Kajugy Toto plemeno se využívá především v drobnochovech. Je to nenáročné plemeno a vyniká zejména kvalitním masem. Má poměrně nízkou snášku zhruba 60 vajec s charakteristickou bílou až tmavě zelenou skořápkou a hmotnost jednoho vejce u tohoto plemene dosahuje 65 g (Pavel a Tuláček, 2006). 3.2.4 Kampbelky Jedná se o rychle rostoucí nosné plemeno, které má vysoký podíl masa. Snáška u tohoto plemene dosahuje nejméně 140 vajec, může dosahovat i více. U plemene tohoto typu bývá barva skořápky bílá nebo zelená. Hmotnost je stejná jako u plemene Kajugy (Pavel a Tuláček, 2006). 3.2.5 Orpingtonské kachny Kachny tohoto plemene se vyznačují nenáročností a velmi dobrou zmasilostí i vysokou výtěžností. Snáší v přepočtu kolem 80 vajec, které se barvou a hmotností podobají vejcím Kampbelky (Pavel a Tuláček, 2006). 3.2.6 Overberžské kachny Tyto kachny jsou nenáročné jak na chovatelské podmínky, tak i na spotřebu a kvalitu krmiva. Tato kachna snese asi 60 bílých vajec s minimální hmotností 65 g jednoho vejce (Pavel a Tuláček, 2006). 21

3.2.7 Pomořanské kachny Pomořanská kachna, tedy plemeno šlechtěné na více místech Evropy, vyniká svou nenáročností, ale i rychlým růstem a dobrou jatečnou výtěžností stejně jako u Pekingské kolmé kachny s tím rozdílem, že u tohoto plemene je snáška vyšší, až 80 vajec. U Pomořanské kachny je charakteristické modrozelené zbarvení skořápky s hmotností jednoho vejce asi 70 g (Pavel a Tuláček, 2006). 3.2.8 Selské kachny Selská kachna je zajímavé plemeno, protože vzniklo postupným vývojem z různých krajových kachen a jejich chocholatých mutací a již po mnohá staletí je chováno v Evropě. Toto plemeno je nenáročné a snáší vejce s bílou nebo zelenou skořápkou, přičemž hmotnost jednoho vejce je 60 g (Pavel a Tuláček, 2006). 3.3 Malá plemena kachen Mezi malá plemena řadíme tři plemena kachen. Hmotnost u malých plemen kachen se pohybuje od 0,8 kg do 1,4 kg. 3.3.1 Smaragdové kachny Smaragdová kachna je létavá. Dalším charakteristickým znakem Smaragdové kachny je, že se chová jako okrasné plemeno, které je vhodné do zahrad a parků s vodními plochami. Snáška u tohoto plemene je obvykle 30 vajec se zelenou skořápkou s váhou jednoho vejce o hmotnosti 50 g (Pavel a Tuláček, 2006). 3.3.2 Vysokohnízdící létavé kachny Vysokohnízdící létavá kachna je plemeno, které vzniklo křížením divokých a domácích kachen. Toto plemeno je známé tím, že je nenáročné, létavé a vhodné zvláště pro chov na velkých, volných prostranstvích nebo v parcích. Snáška u této kachny bývá obvykle 12 15 vajec se zelenou skořápkou, kdy jedno vejce váží 50 g (Pavel a Tuláček, 2006). 3.3.3 Zakrslé kachny Zakrslá kachna je pozoruhodné plemeno, protože má zajímavé tělesné tvary a širokou paletu zbarvení, které je vhodné k oživení vodních ploch v zahradách a parcích. Zajímavostí u tohoto plemene je snáška, která je obvykle ve dvou cyklech asi 30 vajec, 22

které kachna vysedí a kachňata odvodí. Zakrslé kachny snáší vejce s bílou až nazelenalou skořápkou s hmotností 40 g jednoho vejce (Pavel a Tuláček, 2006). 4 KVALITA KACHNÍCH VAJEC Vejce kachen pokrývají asi 10-30 % spotřeby vajec ve světě. Hmotnost vejce se pohybuje okolo 60 90 g. Procentuální podíl skořápky je 11 13 %, bílku 45 58 %, žloutku 28 35 %. Oproti slepičímu vejci má kachní vejce větší procentuální zastoupení žloutku a skořápka je tlustší. Víme, že slepičí vejce se nedoporučuje omývat, ani utírat kvůli kažení. Vědci (Lin, et al., 2004) proto zkoumali, jaký vliv má mytí vajec na ph vejce a hmotnost. Vejce kachen umyli chlorovou desinfekcí a zjistili, že skořápka obsahuje méně zárodků bakterií. Vejce skladovali při 25 C po dobu 4 týdnů a sledovali, o kolik se zmenší hmotnost a ph vejce. Zjistilo se, že hmotnost vejce se snížila asi o 3% a ph vejce se zvýšilo. Proto dospěli k závěru, že ideální doba skladování umytého vejce je při teplotě 25 C po dobu 3 týdnů (Nys a Bain, et al., 2011). Kachní vejce se využívají hlavně k reprodukčním účelům, kromě Asijských zemí. V České republice a Evropě je konzum kachních vajec zakázaný, protože skořápka obsahuje větší množství salmonel (Nys a Bain, et al., 2011). Salmonela způsobuje u člověka průjmové onemocnění zvané salmonelóza. Jedná se o onemocnění, které se projevuje silnými vodnatými průjmy, horečkou, zvracením. Dochází i k vysoké ztrátě vody, proto se můžou objevovat příznaky dehydratace, kterými jsou neklid, nízký krevní tlak a suchým jazykem (Anonym, 2018) Tabulka č. 3 nám udává rozdíl ve složení kachního a slepičího vejce. Můžeme, se dočíst, že procentuální zastoupení bílku je vyšší u slepičího vejce. Obsah bílku ve slepičím vejci je 59,6 % a obsah v kachním vejci je o 7 % nižší. Zastoupení žloutku v kachním vejci je 35,4 %, u slepice je toto zastoupení o 5,3 % nižší. Zastoupení skořápky je také u kachního vejce vyšší. Pohybuje se okolo 12 % a u slepičího vejce je toto zastoupení o 1,7 % nižší. 23

Tab. 3 Procentické složení kachního a slepičího vejce (Simeonovová a Míková, et al., 1999) Kachna Slepice Bílek (%) 52,6 59,6 Žloutek (%) 35,4 30,1 Skořápka (%) 12,0 10,3 Tabulka č. 4 nám udává chemické složení vejce u slepice a kachny. Slepičí vejce obsahuje o 3,9 % více vody než vejce kachní. Obsahu sušiny a proteinu je větší u kachního vejce, kdy obsah sušiny se pohybuje okolo 30 % a u slepice okolo 26 %. Obsah proteinu je u kachny 13,7 % a u slepice je o 0,9 % nižší. Můžeme se také dočíst, že kachní vejce obsahuje větší množství lipidů, sacharidů a minerálních látek. Obsah lipidů je 14,7 %, obsah sacharidů 1,2 % a obsah minerálních látek je 1,2 %. U slepic je toto zastoupení látek o něco nižší. Obsah lipidů je 11,8 %, sacharidů 1 % a minerálních látek 0,8 %. Tab. 4 Chemické složení vaječného obsahu u kachny a slepice (%) (Simeonovová a Míková, et al., 1999) Kachna slepice Voda 69,7 73,6 Sušina 30,3 26,4 Proteiny 13,7 12,8 Lipidy 14,7 11,8 Sacharidy 1,2 1 Minerální látky 1,0 0,8 24

5 KACHNÍ MASO 5.1 Plemena využívaná k produkci masa V České republice využíváme k produkci masa převážně hybridy Pižmové kachny a Pekingské kachny. Hybrid neboli kříženec vznikl křížením dvou různých plemen, kdy v pozici matky použijeme plemeno jednoho druhu kachny a v pozici otce použijeme plemeno druhé. Vznikne nám tedy kříženec, u kterého se projeví heterózní efekt, to znamená, že má daleko lepší užitkové vlastnosti než jeho rodiče. Většinou jsou tito hybridi neplodní a využívají se na výkrm. Můžeme mít dvouplemenného, trojplemenného nebo čtyřplemenného hybrida. Tito hybridi se lyší tím, kolik plemen se podílelo na vzniku matky a na vzniku otce. Tedy pro představu můžeme uvést příklad tříplemenného hybrida. Matka vznikla křížením dvou plemen a jako otce jsme si vybrali jedno plemeno, tyto plemena jsme spolu zkřížili a vznikl nám tříplemenný hybrid. Zastoupení Pižmové kachny a Pekingské kachny je v Evropě vyrovnaný. Větší zájem je ale o Pižmové kachny. V Americe více chovají Pižmovou kachnu, kdežto v Asii kachnu Pekingskou. V České republice převažuje chov hybridů kachen. Obě plemena kachen se liší osvalením, kvalitou masa a obsahem tuku v těle. 5.1.1 Americká pekingská kachna Byla vyšlechtěna v Číně. Patří mezi nejrozšířenější masné plemeno kachen. Má jednu špatnou vlastnost, která spočíva v rychlejším tučnění. V dnešní době se tyto kachny šlechtí na snížený obsah tuku a vyšší podíl prsní svaloviny. Americká pekingská kachna se dělí na tři typy kachen a to mladé jatečné kachny, brojlerový typ kachen, játrový typ kachen. 5.1.1.1 Mladé jatečné kachny Tyto kachny se vykrmují po dobu 45 dní. Jejich hmotnost dosahuje 2,5 kg u kačen a 3,5 kg u kačerů. V České republice se používají hybridi RITO a TTH. 5.1.1.2 Brojlerový typ kachen Jedná se o kachny menšího vzrůstu, takzvané minikachny. Tyto brojlerové kachny vznikly křížením Kampbelky a Pekingské kachny. 25

Vyznačují se především dobrým osvalením a nižším podílem tělesného tuku. Jejich hmotnost při dokončení výkrmu nepřesáhne 2 kg. Většinou se vykrmují 42 dní do hmotnosti 1,3 1,5 kg. Výtěžnost jatečně opracovaného těla je 72 75 %. 5.1.1.3 Játrový typ kachen Jedná se o tříplemenného hybrida, kdy matka vznikla křížením Pekingské kachny a kachny Rouenské a jako otce jsme použili kachnu Pižmovou. Hybridi, kteří vznikli tímto křížením se nazývají Mullardi a jsou neplodní. Vyznačují se větší tělesnou stavbou těla. Používají se na výkrm jater, které kvůli dokrmu tuční. Ve 12 týdnech dosahují hmotnosti 4,5 5,5 kg. 5.1.2 Pižmová kachna Pochází z Jižní Ameriky a vznikla z Pižmovky velké. Maso této kachny má zvláštní chuťové vlastnosti, kdy obsah tuku v těle je menší okolo 12 %. Z Pižmové kachny byl ve Francii vyšlechtěn kříženec nazývaný Barabie. V České republice používáme hybridy Pižmové kachny R 44 a R 54, které vyšlechtila firma Grimaud. V 63 dnech výkrmu dosahují hmotnosti 2,75 kg. 5.2 Charakteristika masa Maso z kachen je oproti kuřecímu masu tučnější, tmavší a má tenčí svalové vlákna, než jsou vlákna u hrabavé drůbeže. Složení kachního masa je přibližně 58 63 % voda, 17 % bílkovin a 22 25 % tuku (Simeonovová a Míková, et al., 1999). V tabulce 5. máme údaje o složení prsní svaloviny s kůží u slepice a kachny. Můžeme si všimnout, že prsní svaloviny slepice má vyšší obsah vody oproti prsní svaloviny kachny a to až o 14,8 %. Podíl tuku je u kachny v prsní svalovině o 23,3 % vyšší, než je podíl u slepice. Větší podíl bílkovin má slepičí prsní svalovina a to až o asi 7 % než obsahuje prsní svalovina u kachny. Tab. 5 Složení prsní svaloviny s kůží u kachny a slepice (Simeonovová a Míková, et al., 1999) Živiny (g/100 g -1 ) Kachna slepice Voda 54,2 69,0 Tuk 30,9 7,6 bílkovina 13,3 20,0 26

6 VEDLEJŠÍ VYUŽITÍ KACHEN Kachny se nevyužívají jen na maso a vejce, ale využíváme je i pro produkci jater, peří, sádla a podestýlky. 6.1 Foie grass Pod tímto pojmem se schovávají kachní a husí játra. Jedná se o ztučnělá játra, která se získávají dokrmem. V mnoha zemích je tento výkrm kachen zakázaný s vyjímkou Belgie, Bulharska, Španělska, Francie a Maďarska. Ostatní země mají sice výkrm zakázán, ale dovoz těchto jater povolen (Anonym, 2018). Dokrm kachen na tučná játra, se dělá pomocí sondy, která se vpraví do volete nebo přímo do žaludku. U kachen je tento dokrm řízen vysokým příjmem energie, kterou lze zvýšit příjmem vyššího obsahu cukru a tuku. Tyto přijaté složky pomocí energie tělo přetváří na tělesný tuk. Při zvyšování vytvořeného tělesného tuku pak játra přetváří tělesný tuk na zásobní a to až do 50 % a po překročení této hodnoty nastává tuková degradace, kdy játra začnou tučnět a ztrácí svou funkci. Pro játrový výkrm mají větší předpoklady samice než samci (Kříž, et al., 1994). Játra jsou na rozdíl od normálních jater žlutorůžové barvy. Jsou poměrně křehká a drobivá. Ideální hmotnost těchto jater je okolo 300 g. Obsah tuku u kachních jater činní 15 20 % (Saláková, 2014). V tabulce č. 6 se můžeme dočíst, kolik váží játra u dvou plemen kachen. Jedná se o játra Pekingské kachny a kachny Pižmové, které se na tento výkrm používají nejčastěji. Hmotnost jater u Pekingské kachny dosahují hmotnosti 162 g a u kachny Pižmové jsou o 80 g těžší (Kříž, et al., 1994).. Tab. 6 Srovnání hmotnosti jater u kachny pekingské a pižmové (Kříž, et al., 1994) Druh Průměrná hmotnost (g) Kachna pekingská 162 Kachna pižmová 242 27

6.2 Peří Zpracování a využití peří závisí především na tom, k čemu má být peří kachen určeno (Kříž, et al., 1994). 6.2.1 Výroba ložního peří Důležité pro výrobu ložního peří je, že musí tvořit směs, která má od sebe oddělena jednotlivá peříčka, která nemají vysoký podíl peří s brky. Peří určené pro lůžkoviny se čistí, odmastí, vybělí a suší na vlhkost 12 % (Kříž, et al., 1994). 6.2.2 Využití peří a péřového odpadu Péřový odpad se využívá pro krmné účely, kde je potřebné chemické ošetření se zásaditou hydrolýzou a současně i tepleným zpracováním (Kříž, et al., 1994). Hydrolýza je proces, při kterém se používá hydroxid za zvýšeného tlaku a teploty, dojde tímto způsobem k narušení vazeb keratinu, což je stavební bílkovina peří a ten se rozloží na jednotlivé aminokyseliny, ze kterých je keratin tvořen (Vymazal, 2016). Peří se po zpracování používá do pěnových hasicích přístrojů, dále na výrobu stavebních hmot nebo také na ozdobné účely (Kříž, et al., 1994). 6.3 Trus 6.3.1 Produkce trusu V současné době se narušují základní biologické vazby (v půdě, vodě), které způsobuje zemědělská výroba svým chemickým postřikem rostlin a vyšším počtem chovaných zvířat v bezstelivovém provozu (Kříž, et al., 1994). Vývoz exkrementů ve vysokých dávkách způsobuje znečištění povrchových i spodních vod (Kříž, et al., 1994). 6.3.2 Složení Kachní trus se skládá ze směsi tuhých výkalů a močí ve formě kyseliny močové. Tato směs je tvořena z nestrávených zbytků krmiva, sekretů a mikroorganismů, které se nacházejí v trávicím traktu kachen. Trusu obsahuje vodu, sušinu, organické a anorganické živiny. Obsah vody se pohybuje okolo 50 80 % a závisí na druhu přijatého krmiva. U kachen obsahuje trus více živin než u ostatních hospodářských zvířat (Kříž, et al., 1994). 28

Denní produkce u kachen se pohybuje okolo 220 250 g, která závisí na věku, ročním období, teplotě vzduchu a druhu krmné dávky. Při zkrmování vojtěškové moučky, ovsa, kvasnic a žita se obsah vody v trusu snižuje (Kříž, et al., 1994). Tab. 7 Obsah základních živin (g/ kg sušiny) trusu u slepice a kachny (Kříž, et al., 1994). Druh zvířete látky tažkové Dusíkaté Bezdusíkaté látky vý- Sušina Tuk Vláknina Popel Slepice 200 305 25 140 265 265 Kachna 130 240 29 152 299 280 Obsah kyseliny močové, močoviny a amoniaku je asi 65 70 %. Trus obsahuje vitamíny B a K pocházející z mikrobiálního trávení a obsah vitamínu A a E z krmiva (Kříž, et al., 1994). 6.3.3 Využití trusu 6.3.3.1 Využití čerstvého trusu jako hnojivo Trus se v této podobě využívá v omezeném množství. Dávku tohoto hnojiva z čerstvého trusu určuje specialista. Zhodnocuje přitom vlhkost půdy, druh půdy, ph a druh rostliny, kterou chce pěstovat (Kříž, et al., 1994). 6.3.3.2 Kompostování trusu Trus, který chceme používat ke kompostování, musí obsahovat minimálně 35 % sušiny. Obvykle se k trusu přidává sláma, piliny nebo zemina. Takto vzniklé hnojivo se poté využívá k pěstování ovocných stromů a zeleniny. Kompostování trusu je velmi náročné a nákladné, ale i přesto by se mělo využívat (Kříž, et al., 1994). 6.3.3.3 Trus k produkci bioplynu Při této metodě se využívá trusu, který má obsah sušiny pod 15 % a získává se anaerobním kvašením (bez přístupu vzduchu). Tento trus se uskladňuje v zásobních tancích, bez přístupu vzduchu při teplotě 35 C, dojde tím k tzv. metanogenezi, jedná se o proces, kdy vzniká plyn s 60 % methanu. Tento plyn má vysokou výhřevnost (Kříž, et al., 1994). 29

7 NOSNÁ PLEMENA KACHEN Mezi nosná plemena kachen můžeme zařadit dvě plemena. Jedním z těchto plemen je Indický běžec, o kterém se dočteme v další kapitole. Dalším zástupcem, který je nosným typem je Kampbelka. Kampbelka se stala více rozšířeným plemenem než Indický běžec, díky svým lepším vlastnostem (Kalina a Kurliš, et al., 1957). 7.1 Indický běžec Indický běžec pochází z Anglie, kde byl kolem roku 1850 vyšlechtěn z běžců dovezených z východu. Jde o kachnu vážící kolem 2 kg. Průměrná snáška těchto kachen je 150 vajec. Hmotnost jednoho vejce je 70 g. V České republice se vyskytuje v malochovech (Kalina a Kurliš, et al., 1957). 7.2 Kampbelka Kampbelka pochází z Anglie. Jméno této kachny je odvozené od šlechtitelky Campbelové. Kachna vznikla křížením běžců a orpingtonských kachen. Plemeno začalo být velmi oblíbené, neboť je těžší než Indický běžec. Dosahuje váhy kolem 2,5 až 2,7 kg. Nejsou tak vzpřímené jako běžci a jsou pohyblivější (Kalina a Kurliš, et al., 1957). Také snáška těchto kachen je o něco vyšší než u Indických běžců. Pohybuje se v rozmezí okolo 200 kusů vajec za rok. Váha jednoho vejce je však stejná jako u běžců, pohybuje se okolo 70 g. Pro všechny tyto vlastnosti uvedené výše se rychle rozšířila jako nosné plemeno v Anglii, Holandsku a Německu (Kalina a Kurliš, et al., 1957). 8 INDICKÝ BĚŽEC Řadí se mezi středně velká plemena kachen, jedná se o nosné plemeno kachny, které je registrované v České republice (Pavel a Tuláček, 2006). 8.1 Vznik plemene První zmínka o plemeni se datuje kolem roku 1851 v Malajsii. Roku 1856 v Indonésii, Alfred Walace nazval tyto kachny vzpřímené kachny jako tučňáci. Do Evropy se tyto kachny dostaly kolem devatenáctého století, ale není vyloučené, že tomu nemohlo být i dřív. Kachny se tedy vyvíjely poměrně dlouho v Dálném východu. Bývaly využívány především k produkci masa, které je velmi chutné a jemné (Ashton, 2002). 30

Kolem 19. století se začaly chovat na produkci vajec, které ocenili hlavně Britové, pro které to byla velká pochoutka. Pro svoji vysokou snášku se kachny začaly chovat v zajetí. Ve 20. století se zaznamenala snáška u Indických běžců okolo 350 kusů vajec za rok. Toto rekordní číslo bylo v porovnání s nosnými typy slepic velmi vysoké. Ovšem vysoká snáška se šlechtěním nezachovala a dnešní plemena snáší o polovinu méně vajec než jejich předkové (Ashton, 2002). Tato kachna se začala později používat při křížení nosných plemen. Postupným křížením vznikly kachny jako Kampbelka, Orpingtonka, později pak Čárkovaná kachna, Welští harlekýni a další. V roce 1909 přivezl Joseph Walton nové jedince Indických běžců z Lomboku a Jávy. Podařilo se mu díky dovozu jedinců zotavit krev linie běžců a vznikly tak moderní Indičtí běžci, které známe a chováme dodnes (Ashton, 2002). Stejný vývoj chovu kachen tohoto plemena probíhal i v Německu, kde ovšem dovezli kachny z Asie a díky nim vzniklo v Německu deset barevných rázů Indických běžců, které jsou zapsané ve standardu plemene. Evropský svaz jich však uznává o pět více, tedy celkem 15 rázů. Dva z těchto rázů vznikly v Belgii, tři barvené rázy vznikly v Holandsku. Barevné rázy mají také své chocholaté barvené formy (Ashton, 2002). Je známo, že Angličané znají nebo dokonce chovají i jiné rázy Indických běžců. Do České republiky se plemeno Indický běžec dostalo na počátku 20. století. V tomto období se chovali převážně v srnčím strakatém (obr. 7) a bílém barevném rázu (obr. 8). Plemeno se chovalo především k produkci vajec (Ashton, 2002). Obr. 7 Indický běžec srnčí strakaté zbarvení (Benešová, 2012) 31

Obr. 8 Indický běžec bílé zbarvení (Benešová, 2012) 8.2 Rozšíření plemene V jihovýchodní Asii, Malajském poloostrově a Javě se Indičtí běžci chovají přes 2 000 let. Roku 1876 se Indičtí běžci dovezli do Anglie, kde byli přešlechtěni a chovají se zde dodnes. Díky své oblibě v Anglii založili klub Indických běžců (Kalina, et al., 1957). Ze stránek Anglického klubu Indického běžce se můžeme dočíst, kteří majitelé a v kterých zemí nám Indické běžce mohou prodat. Každá země nabízí jiné zbarvení běžců, v Belgii prodávají Indického běžce v černé nebo bílé barvě, v Kanadě mají více než 20 druhů Indických běžců a také v jižní Africe můžeme běžce pořídit (Ashton, 2000). Kalina, et al. (1957) uvádí, že v Německu se chovalo 10 barevných rázů Indických běžců a je zde stejně jako v Anglii založen klub Indických běžců. V České republice, není toto plemeno ještě rozšířené, existuje pár farem, které Indického běžce chovají nebo ho mají lidé doma hlavně kvůli likvidaci škůdců. 32

8.3 Charakteristika Plemeno řadíme mezi lehčí nosná plemena s váhou kolem 1,5 2 kg, přičemž kačeři dosahují hmotnosti 2 kg a kachny se pohybují se svou váhou kolem 1,75 kg (Pavel a Tuláček, 2006). Hlava je dlouhá, úzká s plochým čelem. V přední části přechází plynule v zobák, který je úzký, poměrně dlouhý, ale ne delší než hlava a vytváří spolu tvar klínu. Oči jsou hnědé, poměrně vysoko nasazené u světlých barevných rázů mohou být modré. Hlava je napojena na dlouhý, štíhlý krk. Je poměrně rovný a tvoří prodlouženou osu trupu. Na trup se napojuje plynule. Trup je poměrně dlouhý, vzpřímený, tvarem nám připomíná láhev. Přední část trupu, oblast prsou je vysoko nesená, do stran zaoblená. Záda jsou poměrně úzká, po stranách zaoblená. Dolní oblast trupu, tedy břicho, je méně znatelná. K trupu pevně přiléhají křídla, která jsou vysoko nasazená, středně dlouhá a úzká. Ocas tvoří prodlouženou osu těla v zadní části trupu. Je poměrně krátký a úzký. Dotváří lahvovitý tvar celého těla (Pavel a Tuláček, 2006). Zbarvení peří u těchto kachen může být různé. Původní zbarvení těchto kachen je srnčí. V dnešní době už je mnoho jednobarevných nebo vícebarevných variant. Když se podíváme na jednobarevné varianty, tak můžeme mít bílou, černou, hnědou, modrou nebo divokou barvu, aj. U vícebarevných kombinací je divoká barva jinak zbarvená, například modře divoká barva, modrožlutá divoká barva, aj (Pavel a Tuláček, 2006). V německém vzorníku barev se objevují barevné varianty jako je divoké zbarvení, pstruhované, stříbrné divoké zbarvení, bílé, černé, modré, hnědé, srnčí bílé strakaté, hrachově žluté, modrožluté. V Anglii převládá zbarvení srnčí, tedy původní. Ve Velké Británii převažuje spíše žluté, bílé, strakaté a plavé bílé zbarvení. Máme tedy na výběr zhruba 17 barevných rázů těchto zajímavých kachen (Pavel a Tuláček, 2006). Když se podíváme na tyto barevné kombinace peří, zjistíme, že i barva zobáku a běháků se u těchto variant liší. Zobák může mít barvu od žluté, přes zelenou až černou. Běháky pak často mají barvu oranžovou, hnědou nebo černou, můžou však být i jiné barvy. U těchto barevných variant, díky barvě běháků a zobáku jednodušeji odlišíme, zda jde o kačenu nebo kačera (Pavel a Tuláček, 2006). Mají vysoký a dost široký postoj. Holeně, které vystupují z opeřené části těla, jsou posunuté více dozadu. U stojící kachny rovnoběžné s osou trupu. Běháky jsou dlouhé, štíhlé. Barva je odlišná podle toho, jakou barvu peří mají. Nášlap je při chůzi koncentrován na přední část prstů, zadní část prstů je odlehčena. Chůze těchto kachen není moc 33

přirovnávána k chůzi, ale spíše k běhu. Když už se pohybují pomalu, tak připomínají chůzi tučňáků, kteří se kolíbají ze strany na stranu (Pavel a Tuláček, 2006). Kachny, které chceme posuzovat, musí být především vybuzené k tomu, aby se nám pořádně narovnaly a ukázaly nám jejich tělesnou stavbu a opeření (Pavel a Tuláček, 2006). 8.4 Využití Indického běžce Kachny Indického běžce se řadí do lehkých plemen nosného typu, nepřináší užitek jen v produkci vajec, ale také dělají radost, pomáhají nám se škůdci a plevelem (Pavel a Tuláček, 2006). 8.4.1 Vejce Indický běžec je lehké plemeno kachny, které se vyznačuje snáškou kolem 100 až 150 vajec za rok. Dříve toto plemeno snášelo daleko více vajec, jeho snáška se pohybovala až do 350 vajec za rok. Křížením tohoto plemene se geny snášky potlačily a klesla díky nim produkce vajec (Pavel a Tuláček, 2006). Násadová vejce mají hmotnost kolem 65 g, ale může to být i více. Velikostně vejce vypadá jako slepičí, s tím rozdílem, že má větší podíl žloutku, který se pohybuje okolo 28 35 % a je více ceněné hlavně při vaření (Kříž, et al., 1994) Barva skořápky se liší podle zbarvení kachen, přes bílou až po olivově zelenou (Pavel a Tuláček, 2006). Také pevnost skořápky je o mnohem větší než u slepice. U kachen se pevnost skořápky pohybuje okolo 12 48 N/cm 2 (Kříž, et al., 1994). Největším producentem konzumních kachních vajec je Asie. Největšími chovateli jsou především obyvatelé Bangladéše, Indie a Íránu. Nezabývají se ovšem jen chovem tohoto plemene, ale využívají i plemena, Khaki Campbel, Pekingskou kachnu a Desi, která je původním plemenem v této zemi. V Evropě a Americe nejsou vejce využívána ke konzumaci, protože skořápka kachních vajec může obsahovat velké množství salmonely (Nys a Bain, et al., 2011). Salmonela je původce bakteriálního onemocnění, které se nazývá salmonelóza. Toto onemocnění způsobuje u člověka do 48 hodin vodnaté průjmy, křeče břicha, pocit na zvracení, zvracení a horečku. Vzhledem k vysokým ztrátám tekutin se mohou objevit příznaky dehydratace, kterými jsou suchý jazyk, nízký krevní tlak (Taylorová, 2017). 34

V Asijských zemích využívají kachní vejce, buď jako čerstvá nebo jako různé speciality. Mezi tyto speciality patří například Balut, Slaná vejce, Penoy a Pidan (Nys a Bain, et al., 2011). Balut vejce (obr. 9) v sobě obsahují embryo v určité fázi vývoje kachny. Vejce se po oplození inkubuje 17 dní. Poté se odebere z inkubátoru a vaří se asi 30 minut a je konzumováno. Tato specialita je oblíbená především v jihovýchodní Asii, Vietnamu a Filipínách. Oproti tomu Penoy vejce (obr. 10) se vyrábí z neoplozených vajec. Tyto vejce se po inkubaci 17 dní odebraly a zjistilo se, zda jsou vejce oplozená nebo ne a poté se dále zpracovávaly. Z líhní se vybírala jen vejce neoplozená, která se zjišťovala prosvěcovací metodou. Vejce se po zkontrolování a odebrání vaří stejně jako Balut vejce. Výhodou těchto vajec je, že jsou levnější než vejce Balut (Nys a Bain, et al., 2011). Solená vejce (obr. 11) se vyrábí tak, že se čerstvá vejce naloží do slaného roztoku čaje, vína nebo se používá slaný roztok vody. Kromě celých vajec se může solit i jen žloutek (obr. 12). Solení žloutku probíhá tak, že se žloutek oddělí od bílku a naloží se do soli. Žloutky jsou v soli tak dlouho, dokud neztratí téměř veškerou vlhkost a nemají strukturu sýru. Naopak Pidan vejce (obr. 13) se také namáčí do roztoku soli a čaje, kde se nechává po dobu 10 14 dní. Toto vejce se po 14 dnech vyjme z roztoku a potře pastou (Nys a Bain et al., 2011). Na univerzitě v Kagoshima zkoumali Takayama a Mandal, et al. (1998) počet sneslých vajec, hmotnost vajec a oplozenost vajec u třech plemen kachen. Do svého pokusu zahrnuli Indického běžce, původní čínská plemena a křížence Khaki Campbell s Mallardem. Pokus probíhal od března do června v hale, kde byla hustota osazení u Indického běžce 1,1 ks/m 2, čínské druhy 0,6 ks/m 2. Zaznamenávali počet vajec za jeden den. Vejce po snesení odebrali a uchovali v inkubátoru po dobu 7 dní. Teplota v inkubátoru byla 37 C a vlhkost 60 70 %. Tabulka č. 8, která se nachází níže, nám udává počet snesených vajec, jejich hmotnost a spotřeby krmiva. Údaje u pozorovaných plemen se od sebe na první pohled moc neliší, ale statisticky se od sebe liší poměrně hodně. Můžeme si všimnout, že intenzita snášky se u křížence Khaki Campbell s Mallardem pohybuje okolo 73 %. U Indického běžce se intenzita snášky o 11 % nižší než u Khaki Campbell s Mallard. Naopak u původních čínských plemen v porovnání s Khaki Cambell s Mallardem je intenzita snášky prokazatelně nižší a to o asi 4 %. U Indického běžce je intenzita snášky o asi 6 % nižší než u původních čínských plemen (Takayama a Mandal, et al., 1998). 35

Když se v tabulce č. 8 podíváme na další parametr hodnocení vajec, který se prokazatelně liší, tak zjistíme, že hmotnost vejce se značně liší. Největší hmotnost vajec mají původní čínská plemena. Jejich hmotnost dosahuje až okolo 74 g. Oproti těmto plemenům má nejmenší hmotnost vajec Khaki Campbell s Mallardem. Hmotnost vajec těchto kříženců je o 13 g menší. Také hmotnost vajec Indických běžců je v porovnání s původními čínskými plemeny o asi 10 g nižší a v porovnání s kříženci Khaki Campbell s Mallardem o 3 g těžší. Také spotřeba směsi na g/kachnu/den se dá průkazně dokázat. Nejvyšší spotřeba byla u původních čínských plemen, která byla o 126 g/kachnu/den vyšší než u Indických běžců a o 135 g/kachnu/den vyšší než u kříženců Khaki Campbell s Mallardem. U zbylých dvou plemen se spotřeba průkazně nelišila (Takayama a Mandal, et al., 1998). Tab. 8 Hodnocení vajec u tří plemen kachen v období 5 13 měsíců věku (Takayama a Manda, et al., 1998) 36

Tabulka č. 9 nám udává výsledky zkoumání oplozenosti a líhnivosti vajec. I když podle tabulky má Indický běžec nejnižší oplozenost oproti čínským původním plemenům o 7 % a oproti křížencům Khaki Campbell s Mallardem o 8,9 %, tak jeho výsledek je prokazatelný. Zatímco výsledek kříženců Khaki Campbell s Mallardem a původních čínských plemen prokazatelný není (Takayama a Mandal, et al., 1998). Když se zaměříme na líhnivost u všech třech plemen, zjistíme, že největší líhnivost s 92 % mají původní čínská plemena. Oproti křížencům Khaki Campbell s Mallardem je tato líhnivost o 4 % vyšší. Líhnivost Indických běžců je oproti původním čínským plemenům až o 26 % nižší a oproti křížencům Khaki Campbell s Mallardem je o 22 % nižší (Takayama a Mandal, et al., 1998). Tab. 9 Hodnocení oplozenosti a líhnvosti vajec u tří plemen kachen (Takayama a Mandal, et al., 1998). 37

Obr. 9 Balut vejce (Joe, 2007) Obr. 10 Peyon vejce (Anonym, 2014) 38

Obr. 11 Solené vejce (Luo, 2014) Obr. 12 Solené žloutky (Trang, 2016) 39

Obr. 13 Pidan vejce (Anonym, 2015) 40

8.4.2 Kachní Maso Stejně jako vejce, také maso plemene Indický běžec je oblíbené v Asii, Číně, Hong kongu, Japonsku, Korei a Tchaj wanu. V těchto zemích se k produkci masa nevyužívá jenom Indický běžec, ale i další nosné plemeno, kterým je Cambelka, Pekingská kachna a hybrid Mulard. Bylo zkoumáno, že v Asii chov kachen na venkově zlepšil v daných oblastech nezaměstnanost a poskytoval i lidem zdroj příjmu. Ovšem i původní plemena, která se na území Asie nacházela, byla využívána pro produkci masa (Adzitey a Adzitey, 2011). Systém chovu, který se v těchto zemích využívá, se nazývá duck - cum rice, duck cum fish. Duck cum rice je chov kachen, kdy jsou kachny vypuštěné do rýžových polí. V tomto prostředí se kachny pohybují a mohou ujít až 100 km od svého domova. Hlavní potravou těchto kachen je ta, kterou si sami naleznou. Asi 5 % energie získávají kachny ze semen rýže, které padají na zem. Duck cum fish je výkrm kachen na rybníce. Kachny obývají vodní plochy rybníků. Jako potrava jim slouží řasy, listy, hlemýždi, škeble, malé rybky. Řasy a listy poskytují kachnám vlákninu a jako zdroj bílkovin slouží hlemýždi, škeble, malé rybky (Adzitey a Adzitey, 2011). Hlavní prioritou je však v Asijských zemích produkce konzumních vajec a produkce masa je jako vedlejší produkt (Adzitey a Adzitey, 2011). Na univerzitě v Kagoshimy provedli Takayama a Manda, et al., (1998) výzkum, aby zjistili, které plemeno v Číně má lepší jatečnou výtěžnost těla a kvalitu masa. Pro tento výzkum si vybrali plemena původních čínských kachen, kříženců Mallard s Khaki Campbell a Indického běžce. Všechny tyto zástupce plemen vypustili do rýžových polí a ve 12 týdnech je přemístili do haly. Všechny přírůstky a hodnocení zaznamenávaly od grafů (Takayama a Manda, et al., 1998). Graf č. 1 nám znázorňuje přírůstek kachen chovaných v rýžových polích. Je zde znázorněna hmotnost při přesunu do haly a hmotnost, kdy se kachny porážely. Hodnota označena šipkou znázorňuje období 12 týdnů, kdy se kachny převáděly do haly. Nejvyšší hmotnost mělo čínské původní plemeno. Jde vidět, že i přesun do haly nemá žádný vliv na jeho přírůstek, naopak plemeno více přibralo na hmotnosti. U křížence Khaki Cambell a Mallard došlo v 9. týdnu k poklesu hmotnosti, ta se už nezvyšovala, ale naopak spíše ještě mírně klesala. U Indického běžce se hmotnost po přesunu do haly mírně zvyšovala, ale nešlo o takový nárůst jako u původních čínských plemen. 41

Můžeme tedy říci, že největší přírůstek mají původní plemena kachen a ty se budou používat na produkci masa v Asijských zemích více než Indický běžec a křížence Campbell s Mullard (Takayama a Manda, et al., 1998). Graf. 1 Přírůstek kachen při pobytu v rýžových polích (Takayama a Manda, et al., 1998) Tab. 10 nám udává základní charakteristiku kvality jatečně opracovaného těla zvířat. První sloupec nám udává hmotnost zvířete na konci výkrmu, který byl ukončen ve 21. týdnu. Druhý sloupec nám vyjadřuje hmotnost jatečně opracovaného těla v g a třetí sloupec vyjadřuje výtěžnost jatečně opracovaného těla. Nejvyšší jatečnou výtěžnost mají původní čínská plemena oproti křížencům Khaki Campbell s Malardem byli o 342 g těžší oproti Indickým běžcům o 270 g těžší. Největší procentuální podíl jater měli kříženci Khaki Campbell s Mallardem. Oproti čínským plemenům byl jejich podíl o 3,5 % větší. Oproti Indickým běžcům byl podíl o 2,4 % větší. Indický běžec ve srovnání s původními čínskými plemeny měl podíl jater o 1,1 % vyšší. Také v podílu prsní svaloviny byli kříženci Khaki Campbell s Mallardem na prvním místě. Oproti Indickým běžcům byla zaznamenaná hodnota o 0,6 % vyšší a oproti původním čínským plemenům o 0,7 % vyšší. Rozdíl mezi Indickým běžcem a původními čínskými plemeny nebyl průkazný (Takayama a Manda, et al., 1998). 42