OKRES KARVINÁ CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr OSTRAVSKO
Ostravsko OKRES KARVINÁ Soustava rybníkû v Rychvaldû a PR Skuãák. Na pfiedcházející stranû: Soutok fiek Odry a Ol e na severozápadû okresu Karviná. Okres Karviná se rozkládá ve Slezsku pfii státní hranici s Polskem. Eliptické území okresu je protáhlé ve smûru od SZ k JV, del í osa mûfií 34 km, pfiíãná osa 9 km. Na JZ sousedí s okresem Fr dek-místek, na západû s okresem Ostrava. K 3. 2. 200 mûl okres 278 97 obyvatel na plo e 347 km 2, tj. 802 obyvatele na km 2. Nejsevernûj í bod okresu leïí na soutoku Ol e s Odrou na 49 56 40 s.., nejjiïnûj í bod na katastru âeského Tû ína-horního Îukova v polích 2 km JV od obce na 49 42 49 s.. Nejzápadnûj í bod okresu se nachází v mrtvém rameni fieky Odry,5 km JV od obce Bohumín-Vrbice na 8 8 30 v. d. a nejv chodnûj í bod pak v údolí fieky Ol e 3 km JJV od âeského Tû ína na 8 37 30 v. d. Nejvy - ím místem okresu je achta (425,8 m n. m.), nejniï ím bodem soutok Ol e a Odry (88 m n. m.). Okres má pomûrnû pestrou geologickou stavbu. Horniny fundamentu âeského masivu vystupují na povrch jen ve dvou drobn ch v chozech u Orlové (karbon vestfál, namur), ale v hloubce tvofií podloïí celého okresu. V karbonsk ch sedimentech jsou loïiska ãerného uhlí. Na jihu okresu se fundament nofií pod fly ové pfiíkrovy Vnûj ích Západních Karpat a na severu na nûm spoãívají miocénní sedimenty karpatské pfiedhlubnû. Sedimenty Vnûj ích Západních Karpat tvofií dvû na sobû spoãívající jednotky, slezskou a podslezskou. Nejvût í plochu v okresu zabírá slezská jednotka, která je pfiíkrovem pfiesunut m na jednotku podslezskou, a miocén karpatské pfiedhlubnû. V okrese Karviná jsou ve slezské jednotce horniny godulského v voje stáfií od svrchní jury aï po spodní kfiídu alb. Miocénní sedimenty vyplàují ve velk ch mocnostech Ostravskou pánev. Vût inu povrchu terénu v okrese v ak pokr vají ãtvrtohorní usazeniny. Jsou tu sedimenty ledovcové (glaciální 66 KI 2
Okres Karviná ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ A PAMÁTNÉ STROMY série), fluviální, proluviální, lakustrinní, eolické a svahové. Nejv znamnûj í jsou sedimenty glaciální série (tilly, fluvioglaciální a glacilakustrinní sedimenty), jak z doby elsterského, tak sálského zalednûní. Ve stfiedním pleistocénu byla totiï velká ãást okresu opakovanû pokryta ledovcem. Fluviální tûrky skfieãoàské terasy Ol e leïí na plo inû mezi údolími Stonávky a Ol e. Vût inou jsou zakryty spra ov mi hlínami. Stejnou v kovou polohu (20 25 m nad dne ními nivami) má relikt tûrkû Luãiny jiïnû od Havífiova. Tyto sedimenty vznikly po ústupu elsterského ledovce, ale pfied KI 3 67
Ostravsko Plochá akumulaãní pánev je pokryta ãetn mi rybniãními soustavami, pohled na soustavu v Loukách u Karviné. vytvofiením tzv. stonavského jezera. Stonavské jezero se vytvofiilo v interglaciálu mezi elstersk m a sálsk m zalednûním. Údolí fiek jsou lemována pleistocénními fiíãními terasami, mnohde pfiekryt mi spra ov mi hlínami. Znaãn rozsah mají údolní a pofiíãní nivy. Spodní souvrství niv tvofií würmské fluviální tûrky. Na nich leïí holocenní povodàové hlíny. Mimofiádnû velk rozsah na území okresu mají antropogenní sedimenty rûzného pûvodu. Jsou to sedimenty naváïek, tûïebních a prûmyslov ch hald, ploch ch deponií, zejména v poddolovan ch oblastech. Velké plochy zabírají sedimenty tvofiené komunálním odpadem. Podle regionálnû geomorfologického tfiídûní georeliéfu âeské republiky náleïí cel okres do provincie Západní Karpaty. Vût í severní ãást okresu fiadíme do soustavy Vnûkarpatsk ch sníïenin, podsoustavy Severních Vnûkarpatsk ch sníïenin a do celku Ostravská pánev. Jsou to roviny aï ploché níïinné pahorkatiny na ãtvrtohorních sedimentech ve stfiední nadmofiské v ce 244 m. Severov chodní ãást pánve tvofií Karvinská plo ina. iroká niva Ol e ji oddûluje od západnûji poloïené Orlovské plo iny rozkládající se mezi Petfivaldem, Orlovou a Karvinou. Tuto plo inu na jihu lemuje protáhlá Havífiovská plo ina. Obû plo iny se vyvinuly na ãtvrtohorních usazeninách Ostravské pánve a mají ploch polygenetick georeliéf. JiÏní ãást okresu náleïí k soustavû Vnûj ích Západních Karpat, k podsoustavû Západobeskydské podhûfií. Na území okresu je zastoupené celkem Podbeskydská pahorkatina se stfiední nadmofiskou v kou 353 m. Podbeskydská pahorkatina se na území okresu dûlí na dva podcelky, Tû ínskou pahorkatinu s povrchem ve stfiední nadmofiské v ce 322 m a na mal severní v bûïek tektonické sníïeniny Tfiinecké brázdy jiïnû od vodní nádrïe Tûrlicko. V Tû ínské pahorkatinû jsou na ploch ch návr ích, sloïen ch z ménû odoln ch fly ov ch hornin podslezské i slezské jednotky, zfietelné stopy pliocenního pediplénu. Cel okres náleïí podle Quitt, E., 97, do mírnû teplé oblasti, která je zde charakterizovaná dlouh m tepl m a mírnû such m létem, krátk m pfie- 68 KI 4
Okres Karviná KRAJINN POKRYV chodn m obdobím s mírnû tepl m jarem a mírnû tepl m podzimem a krátkou mírnû teplou a velmi suchou zimou s krátk m trváním snûhové pokr vky (prûmûrnû 50 aï 60 dní za rok). PrÛmûrná roãní teplota vzduchu se pohybuje nejãastûji v rozmezí 7,5 aï 8,5 C a prûmûrn roãní úhrn atmosférick ch sráïek dosahuje 600 aï 700 mm. KI 5 69
Ostravsko Meandrující pfiirozená ãást toku Luãiny na jihozápadním okraji mûsta Havífiov. Okres Karviná náleïí k úmofií Baltského mofie. Nejvût í tok, fieka Odra, tvofií jeho severozápadní hranici. Je zregulována a ohrázována, pouze mezi Star m Bohumínem a Kopytovem, na hranici s Polskem, je zachováno nûkolik meandrû. Cel m okresem protéká fieka Ol e, která ústí do Odry u Kopytova. Ol e pramení na území Polské republiky, protéká pfieváïnû územím âeské republiky a v nûkter ch úsecích vytváfií spoleãnou hranici. Jedná se o úsek poãínající nad ústím Ropiãanky po Karvinou, od ústí PetrÛvky (Piotrówka) k VûfiÀovicím a úsek pod VûfiÀovicemi po ústí Ol e do Odry. Celková plocha povodí Ol e mûfií 20 km 2, z toho na území âeské republiky 675 km 2 (asi 60 % povodí Ol e). PrÛmûrn prûtok Q a u ústí je 2,5 m 3 s. V okrese Karviná ústí do Ol e zprava (u hranic s Polskem) PetrÛvka a otkûvka (Szotkówka), zleva Stonávka (P 3,3 km 2 aq a,47 m 3 s ). Na Stonávce byla vybudována pfiehradní nádrï Tûrlicko, která je souãástí vodohospodáfiské soustavy povodí Odry. V nûkolikakilometrovém úseku na jihozápadním okraji Havífiova protéká územím okresu Karviná fieka Luãina. Meandrující úsek je chránûn jako pfiírodní památka Meandry Luãiny. Na Karvinsku, v okolí Rychvaldu a na Záblatí, se nacházejí rybniãní soustavy a ojedinûle vût í rybníky. V údolní nivû Odry u Vrbice, Pudlova a Starého Bohumína leïí zatopené tûrkovny, na Karvinsku ãetné zvodnûlé poklesové kotliny, následky dolování. V jiïní ãásti okresu, v mírnû zvlnûném georeliéfu Tû ínské pahorkatiny (západnû od âeského Tû ína a podél hranice s Polskem), pfievládá kambizem typická a pseudoglejová na svahovinách bezkarbonátov ch aï karbonátov ch pískovcû, místy se vyvinul pseudoglej luvizemní na spra ov ch hlínách. Na svahovinách bázick ch magmatick ch hornin (tû ínity) se vytvofiily men í ostrûvky kambizemû eutrofní, po pravé stranû nivy Ol e pak kambizem arenická na kysel ch tûrkopískov ch terasách. Na spra ov ch hlínách v chodní ãásti Ostravské pánve zaujímá nejvût í plochu pûdní typ luvizem pseudoglejová na spra ov ch hlínách, která se jiïnû od Orlové prolíná s kyselou varietou kambizemû arenické na terasov ch tûrcích. V údolích kolem Ol e, Luãiny a jejich pfiítokû vznikla na nivních bezkarbonátov ch sedimentech fluvizem glejová, místy fluvizem typická. V rozsáhlej ích depresích a kolem rybníkû mezi Orlovou a Ostravou (Skuãák, Vûtrov) se vyvinul glej typick, kter je místy (napfi. v oblasti Rychvaldu) zatopen rybníky (glej zbahnûl ). V jihov chodním cípu okresu zasahuje z Fr decko-místecka men í okrsek pararendziny typické na svahovinách karbonátov ch fly ov ch pískovcû. PÛdy okresu Karviná lze v souãasné dobû povaïovat z pfieváïné ãásti za antroposoly. Následkem dolování je mnohde zvodnûní, zatopené poklesy pfiedev ím západnû od nivy Ol e od obce Louky aï po Doubravu a Orlovou 70 KI 6
na severu. Ve znaãném rozsahu jsou kontaminovány imisemi. Vyãlenûní postiïen ch pozemkû z pûdního fondu je velmi v razné nejen v dûsledku hlubinné tûïby uhlí, ale v minulosti také pro bytovou v stavbu (pfiedev ím v oblasti Karviné a Orlové) a budování komunikaãní sítû. Okres Karviná je souãástí fytogeografického obvodu Karpatské mezofytikum a fyt. okresu Ostravská pánev, pouze jiïní okraj zasahuje do fyt. o. Podbeskydská pahorkatina, fyt. podokresu Beskydské pfiedhûfií. Potenciálnû celé území Karvinska pokr valy lesy. Podstatnou ãást tvofiila mozaika luïních porostû svazu Alnion incanae, mokfiadních ol in svazu Alnion glutinosae, vrbov ch a vrbotopolov ch luhû svazû Salicion triandrae a Salicion albae. Mimo údolní nivy pfievaïují podmáãené dubové buãiny (Carici-Quercetum). Jak luïní lesy, tak dubové buãiny se tu zachovaly pouze fragmentárnû. V Podbeskydské pahorkatinû pfievaïují dubohabrové háje (Carpinion), které místy rostou také na fiíãních terasách Pooderského bioregionu. PfieváÏnû jsou to lipové dubohabfiiny (Tilio-Carpinetum). V jejich bylinném patfie najdeme v jarním aspektu sasanku hajní (Anemonoides nemorosa), s. pryskyfiníkovitou (A. ranunculoides), prvosenku vy í (Primula elatior), v mokr ch místech orsej jarní (Ficaria bulbifera), blatouch bahenní (Caltha palustris), mokr stfiídavolist (Chrysosplenium alternifolium), dymnivku dutou (Corydalis cava), lechu jarní (Lathyrus vernus), violku lesní (Viola reichenbachiana), v Podbeskydské pahorkatinû také jaterník trojlaloãn (Hepatica nobilis). Pozdûji dominuje ãesnek medvûdí (Allium ursinum) a na prameni tích fiefii nice hofiká (Cardamine amara). Polopfiirozenou vegetaci tvofií zbytky vlhk ch luk: pcháãov ch (Calthion) a psárkov ch (Alopecurion pratensis), na mezick ch stanovi tích také ovsíkov ch (Arrhenatherion). V Podbeskydské pahorkatinû jsou roz ífieny rovnûï stfiídavû vlhké bezkolencové louky (Molinion) a na pastvinách krátkostébelné porosty svazu Cynosurion. Kolem vod se zpomalen m obûhem jsou vyvinuta spoleãenstva rákosin a vysok ch ostfiic svazû Phragmition communis, Magnocaricion elatae a Caricion gracilis, která pfiecházejí v litorálech do pfiechodn ch spoleãenstev svazu Oenathion aquaticae. Ve vodû na nû navazují spoleãenstva rostlin vzpl vav ch (Lemnion minoris), místy s nepukalkou plovoucí (Salvinia natans) a ponofien ch (Utricularion vulgaris), v níï je známa bublinatka jiïní (Utricularia australis), dále zde najdeme vegetaci svazû Batrachion aquatilis a Nympheion albae, v okolí Rychvaldu vzácnû i s plavínem títnat m (Nymphoides peltata). Ve vegetaci rdestû (svazy Magnopotamion a Parvopotamion) je roztrou ena fieãanka men í (Najas minor), která byla zji tûna v rybnících v okolí Rychvaldu, Poruby u Orlové a Karviné-Starého Mûsta v roce 995. Na dnech rybníkû se v ãase letnûní místy vyvíjejí spoleãenstva svazu Litorellion uniflorae s bahniãkou jehlovitou (Eleocharis acicularis). Na obnaïen ch pûdách stagnujících vod se vyvíjejí také spoleãenstva vysok ch jednolet ch bylin sv. Bidention tripartitae s roztrou- en m dvouzubcem nicím (Bidens cernua) a spoleãenstva bylin mokr ch aï vlhk ch obnaïen ch den tfiídy Isoeto- -Nanojuncetea s blatûnkou vodní (Limosella aquatica). V centrální ãásti okresu leïí velk poãet odkalovacích a sedimentaãních nádrïí, jejichï flóra je velmi chudá, ale v litorálu se místy vytváfiejí velké plo- 2 Okres Karviná Plavín títnat (Nymphoides peltata) je na Karvinsku znaãnû ohroïen intenzifikací rybáfiského hospodafiení. 2 Vzácnû roste v nezneãi tûn ch rybnících Ostravské pánve bublinatka jiïní (Utricularia australis). KI 7 7
Ostravsko POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE chy rákosin, vyuïívané hojnû vodním ptactvem. V okolí vod se mûïeme setkat také s nitrofilními lemov mi spoleãenstvy sv. Petasition officinalis a Senecion fluviatilis, které v Ostravské pánvi provází nadmutice bobulnatá (Cucubalus baccifer). Z karpatské kvûteny na Karvinsko pronikají áron karpatsk (Arum alpinum), hofiec tolitovit (Gentiana asclepiadea), hvûzdnatec zubat (Hacquetia 72 KI 8
Okres Karviná epipactis), kozlík celolist (Valeriana simplicifolia), kyãelnice Ïláznatá (Dentaria glandulosa), pry ec mandloàovit (Tithymalus amygdaloides), svízel SchultesÛv (Galium schultesii), svízelka lysá (Cruciata glabra), alvûj lepkavá (Salvia glutinosa), zapalice ÏluÈuchovitá (Isopyrum thalictroides) aj. Na velk ch plochách ovlivnûn ch tûïbou uhlí a prûmyslem pfievládají ruderální cenózy a neofyty, které pronikají zvlá tû podél vodních tokû a komunikací. Nejnápadnûj í jsou kfiídlatka japonská (Reynoutria japonica), k. sachalinská (R. sachalinensis), net kavka Ïláznatá (Impatiens glandulifera), zlatob l kanadsk (Solidago canadensis), místy bol evník velkolep (Heracleum mantegazzianum), v lesích je hojná net kavka malokvûtá (Impatiens parviflora). Podstatná ãást území náleïí do Ostravského bioregionu polonské podprovincie. Georeliéf je pfieváïnû ploch, místy mírnû zvlnûn. Poodersk bioregion vyniká irok mi nivami Ol e a Odry. V obou bioregionech pfievaïuje chladnomilnûj í fauna niï ích poloh, zejména mokfiadní a vodní druhy. Men í ãást na jihozápadû okresu spadá do Podbeskydského bioregionu, kter je souãástí podprovincie západokarpatské. Krajinu charakterizuje vlhká pahorkatina, rozãlenûná údolími fiek a potokû, fauna je obohacena o horské prvky. V znam lesních biotopû s druhovû i poãetnû nejbohat í avifaunou, je v okrese o to vût í, Ïe lesnatost je velmi malá (3,5 %). Ve fragmentech relativnû rozsáhlej ích lesû (pfievládají smí ené kultury s nepûvodním smrkem) hnízdí napfi. jestfiáb lesní (Accipiter gentilis), sporadicky vãelojed lesní (Pernis apivorus), holub doupàák (Columba oenas) a nûkolik párû krkavce velkého (Corvus corax). Porosty luïního charakteru se zachovaly podél vût ích vodních tokû, z chránûn ch druhû pravidelnû hnízdí Ïluva hajní (Oriolus oriolus) a slavík obecn (Luscinia megarhynchos). Polovina celkové rozlohy okresu pfiipadá na zemûdûlskou pûdu. V nivních loukách a v nûkter ch polních kulturách hnízdí kfiepelka polní (Coturnix coturnix), vzácnû chfiástal polní (Crex crex). Ruderální plochy osídlují konipas luãní (Motacilla flava), koroptev polní (Perdix perdix), bramborníãek ãernohlav (Saxicola torquata), Èuh k obecn (Lanius collurio), na v sypkách hlu iny a podobn ch místech bûlofiit ed (Oenanthe oenanthe). Nejcennûj ím biotopem jsou zamokfiené louky, které se v okrese zachovaly uï jen na nûkolika místech. Jsou pfiirozen m hnízdním prostfiedím kriticky ohroïen ch bahàákû, na Karvinsku pfiedev ím vodou e rudonohého (Tringa totanus). Na zamokfien ch loukách zahnízdí v jimeãnû také bekasina otavní (Gallinago gallinago) a bfiehou ãernoocas (Limosa limosa). Rozmanité vodní a mokfiadní prostfiedí Karvinska tvofií pomûrnû hustá síè vodních tokû (místy s mrtv mi rameny a tûnûmi), rybniãní soustavy, ale také mnoïství zatopen ch dûlních propadlin, tûrkoven, odkalovacích a jin ch prûmyslov ch nádrïí. Nejvût í fieky okresu Odra a Ol e patfií do parmového pásma, v dolních tocích pfiecházejí do pásma cejnového. Hojné jsou ostroretka stûhovavá (Chondrostoma nasus) a parma obecná (Barbus barbus), v nûkter ch úsecích také lipan podhorní (Thymallus thymallus). V dal- ích tocích okresu (Luãina, Stonávka, Ropiãanka) Ïijí také ryby pstruhového a lipanového pásma, napfi. stfievle potoãní (Phoxinus phoxinus). V nûkter ch rybnících byl zji tûn ohroïen piskofi pruhovan (Misgurnus fossilis). V oblasti Karvinska bylo zatím prokázáno 5 druhû obojïivelníkû, tj. 80 % v ech druhû Ïijících v âr. Mezi charakteristické druhy patfií zejména skokan zelen (Rana kl. esculenta) a kuà- 2 V zachoval ch zbytcích lesních porostû hnízdí jestfiáb lesní (Accipiter gentilis). 2 Krkavec velk (Corvus corax). KI 9 73
Ostravsko Na zamokfien ch loukách v jimeãnû hnízdí bekasina otavní (Gallinago gallinago). 2 Podmáãené louky jsou útoãi - tûm kriticky ohroïeného vodou e rudonohého (Tringa totanus). 2 ka Ïlutobfiichá (Bombina variegata). Z chránûn ch druhû jsou vzácní blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), ãolek velk (Triturus cristatus), skokan krátkonoh (Rana lessonae), relativnû hojnûj í jsou skokan skfiehotav (Rana ridibunda) a skokan ostronos (Rana arvalis). V jihov chodním cípu okresu Ïije mlok skvrnit (Salamandra salamandra). UÏovka podplamatá (Natrix tessellata) zde dosahuje severního okraje svého areálu (dokladována v roce 997). Pomûrnû bohatá je vodní avifauna. Rybniãní soustavy v Karviné-Ol inách, na katastru Bohumína a Rychvaldu, v Orlové-Porubû a dnes jiï zdevastované rybníky v Loukách nad Ol í, patfií mezi v znamné ornitologické lokality Slezska. Pro hnízdûní vodního ptactva jsou dûleïité také odkalovací nádrïe, zatopené poklesy a tûrkovny, pokud se v nich vyvinula spoleãenstva rákosin a vysok ch ostfiic. Kromû bûïn ch druhû hnízdí v rozsáhlej ích rákosinách stojat ch vod napfi. rákosník velk (Acrocephalus arundinaceus), cvrãilka slavíková (Locustella luscinioides), vzácnû bukaã velk (Botaurus stellaris), v men ích zarostl ch nádrïích nebo mrtv ch ramenech ãírka modrá (Anas querquedula) a chfiástal vodní (Rallus aquaticus). Zatopené poklesy, tûrkovny a odkalovací nádrïe jsou hnízdi ti rybáka obecného (Sterna hirundo), v tomto prostfiedí se od konce léta do jara zdrïují také poãetná hejna velk ch druhû mofisk ch rackû (Larus sp.). Nedaleko Karviné se nacházejí dvû kolonie volavek popelav ch (Ardea cinerea), ve vût í z nich je nûkolik stovek hnízd. Volavky hnízdí také v rákosov ch porostech zatopen ch dûlních propadlin. íãní biotopy (strmé bfiehy meandrû, tûrkové náplavy, bfiehové porosty) ob vají dal í ohroïené druhy ledàáãek fiíãní (Alcedo atthis), bfiehule fiíãní (Riparia riparia), pisík obecn (Actitis hypoleucos), slavík obecn (Luscinia megarhynchos), moudivláãek luïní (Remiz pendulinus), h l rud (Carpodacus erythrinus). Z horsk ch poloh západokarpatské provincie vzácnû proniká do povodí Ol e vydra fiíãní (Lutra lutra). Na jednom z pfiítokû Ol e byl v roce 998 potvrzen bobr evropsk (Castor fiber). V souãasnosti jiï stabilizovaná populace má svûj pûvod pravdûpodobnû v Polsku (horní tok Olzy). Území okresu spadá do. 3. lesního vegetaãního stupnû. Pfievládá 3. dubo-bukov stupeà. Vegetaãní stupnû. a 2. nejsou vyvinuty ve své typické podobû, to jest na dobfie propustn ch pûdách zásoben ch vodou jen z atmosférick ch sráïek, a objevují se pouze na luïních stanovi tích. Pro území jsou typické ekologická fiada oglejená se stfiídavû zamokfien mi pûdami a fiada obohacená vodou spojující luïní spoleãenstva. Na oglejen ch stanovi tích dominovaly na dfievinné skladbû pûvodních lesû dub a jedle. V luzích byly ve stromovém patfie nejhojnûj í dub, jasan a ol e. Na pûdách Ïivné fiady pfievaïoval buk nad dubem a v pfiímûsi bylo nejvíce habru, javoru a lípy. Území bylo aï do stfiedovûké kolonizace zalesnûno a tvofiilo souãást moravskoslezského pomezního hvozdu. Lesy pokr vají 4 % rozlohy okresu. PfievaÏují listnáãe (67 %). Historie osídlení regionu je dosud málo zmapovaná, chybí zejména sledování a vyhodnocování nejstar ích v vojov ch etap. Rozvoj Karvinska souvisí aï s kapitalistickou industrializací a s vytváfiením ostravsko-karvinské prûmyslové aglomerace v prûbûhu 9. století. 74 KI 0
Okres Karviná Do té doby se vyvíjelo v rámci Tû ínského kníïectví. Z Tû ína se pozdûji roz ífiila moc do podruïného stfiediska Fry tátu, kter se aï v nedávné dobû stal základní souãástí dne ního mûsta Velké Karviné. Slované Ïili na Tû ínsku koncem prvního tisíciletí n. l., pfiedpokládá se spojení Tû ínska s Velkou Moravou a po jejím zániku s ãesk m státem nebo Krakovskem. Od poloviny. století do roku 327 náleïelo Tû ínsko ke státu polsk ch PiastovcÛ. S touto etapou, zvlá - tû s 3. stoletím, je spjata kolonizace fiízená benediktinsk m fiádem z T nce Radnice v âeském Tû ínû, kter byl v roce 920 oddûlen od historicky zajímavého Ciezsyna jeï pfiipadl Polsku. KI 75
Ostravsko Masarykovo námûstí v Karviné s ka nou z roku 900. u Krakova. Vznikaly ãetné osady, vytváfielo se souvislé osídlení (z této doby pochází vznik Petfivaldu, Rychvaldu, Dûtmarovic, Suché, Karviné, Bohumínu aj.) polské, luïickosrbské a jen ojedinûle nûmecké (Bohumín). K roku 327, kdy tû ínsk kníïe pfiedával zemi jako léno ãeskému králi, zde existovalo jiï nûkolik mûst, mezi nimi také Fry - tát. Sídelní struktura se dotváfiela v prûbûhu 4. a v 5. století. Dal í v voj smûfioval jak k dûlení obcí (trojí Bludovice, trojí Suchá, dvojí Tûrlicko), tak k rozvoji kolonizaãní vlny v horsk ch údolích a na úpatích Západních Beskyd v prûbûhu 6. a v první polovinû 7. století. Obyvatel pfiib valo, první nepfiesná rakouská konskripce du í z roku 754 evidovala na Tû ínsku 68 409 osob, hustota zalidnûní vzrostla na 30 obyvatel na km 2. Mûsto Fry tát mûlo tehdy pfiibliïnû tisíc obyvatel, mûsto Bohumín asi 850. Nová kapitola dûjin osídlení okresu je spjata s novodob m rozvojem hornictví. První vrty na uhlí byly zaloïeny v roce 776 v Karviné (vrch Ptáãník) na larischovském panství, v Doubravû pak v roce 822. Do roku 850 vznik- 76 KI 2
Okres Karviná lo na Karvinsku 35 vrtû a produkovalo 3 achet. K hospodáfiskému rozkvûtu regionu v raznû pfiispûlo jeho napojení na budovan systém Ïelezniãních drah ve státû i Stfiední Evropû. Zaãala se formovat karvinská v chodní ãást ostravsko-karvinské prûmyslové aglomerace. Rostla místní populace a stále sílilo pfiistûhovalectví z ostatního rakouského Slezska, Moravy, Haliãe a z dal ích zemí jak monarchie, tak z ostatní Evropy, coï vytváfielo etnicky pestré prostfiedí s pfievahou PolákÛ, siln m podílem âechû a nûmeckou men inou. Prudká industrializace se promítla do v voje sídelní struktury. Explozivnû pfiib valo obyvatelstva v obcích, kde se investovalo do tûïkého prûmyslu. Karviná, zprvu bezv znamná vesnice, mûla v roce 80 necel ch 800 lidí a v roce 860 jiï 3 386 osob. Obdobn v voj probíhal v Orlové, Petfivaldû, Novém Bohumínû. Populace se v raznû proletarizovala. Byly zakládány nové jámy; rozvoj vrcholil v 70. letech 9. století. V r. 865 byly v Karviné-Darkovû zfiízeny láznû. Vysoce industrializovaná, hustû osídlená a národnostnû smí ená krajina se stala pfiedmûtem sváru po skonãení první svûtové války. Oba nové státy âeskoslovensko a Polsko pfiijaly verdikt Dohody z ãervence roku 920 o územním rozdûlení Tû ínska a vytyãení nové hranice v zásadû podle fieky Ol e (Olza). âsr se zavázala poskytnout v echny moïnosti demokratického národního v voje men inám Ïijícím na tomto území. Po definitivním urãení mezistátní hranice (na poãátku 20. let) zûstalo âsr 7 uheln ch dolû, které zamûstnávaly témûfi polovinu horníkû celého OKR a tûïily 2 % celorevírní tûïby uhlí. V prûbûhu druhé svûtové války pfiipadl okres nejprve sanaãnímu Polsku, posléze se stal souãástí nûmecké fií e. Okupaãní reïim zde byl odli n od pomûrû v protektorátu, Sudetech i na Hluãínsku, byl mnohem brutálnûj í, zejména ve vztahu k polské men inû. Po válce byly pomûry znaãnû komplikované, neboè v jejím prûbûhu se 60 000 lidí (více neï 32 000 PolákÛ a 27 000 âechû) z Karvinska pfiihlásilo, byè pod tlakem okolností, k nûmectví. Novou kapitolu osídlení okresu je nutno spojovat s dûsledky únorového pfievratu z roku 948. Od února 949 byl novû vymezen okres Karviná spadající do kompetence Krajského národního v boru se sídlem v Ostravû. Tvofiilo ho 4 obcí s 6 obyvatel (950). Probûhla fiada zmûn, zvlá tû sluãování obcí, zejména Karviné s Fry tátem, Darkovem, Rájem a Star m Mûstem v roce 949. V novém okrese Ïilo pfies 550 KI 3 77
Ostravsko Moderní rehabilitaãní sanatorium léãebn ch lázní Darkov, kde se léãí poruchy pohybového ústrojí. obyvatel na km 2, coï souviselo s intenzivní urbanizací, která vyvrcholila v 50. letech. Vytvofiila se dvû mûstská centra nadregionálního v znamu Velká Karviná a Velká Orlová, rostl i Petfivald. V roce 955 bylo vyhlá eno mûsto Havífiov, které mûlo v den svého zaloïení 3 232 obyvatel a témûfi 5 000 bytû. V roce 96 zde Ïilo 50 629 osob v 6 83 bytech, v roce 980 uï 89 970 osob v 29 04 bytech. V roce 960 bylo k okresu Karviná pfiipojeno devût obcí b valého okresu âesk Tû ín a sedm obcí b valého okresu Ostrava venkov s mûstem Bohumínem. Kromû toho bylo pfiipojeno mûsto Havífiov, kterému byl roz ífien katastr o nûkolik obcí. Takto zmûnûn okres mûl 29 sídel, z toho est mûst. Vznikl tak na severov chodní Moravû rozlohou nejmen í, ale poãtem obyvatel po Ostravû nejhustûji zalidnûn region s 28 769 jedinci a s 630 obyvateli na km 2 (960). Vyznaãoval se nejvût í pomû tûností osídlení, jeho obyvatelstvo Ïilo ze 68,6 % v obcích mûstského charakteru s více neï 0 000 obyvateli. Vzhledem k jedineãnosti pfiírodních pomûrû (ãást uhelného revíru) a jejich intenzivnímu vyuïívání vznikl z Karvinska region, kter byl aï extrémnû antropogenizován, pfiíroda v bûïném pojetí témûfi zanikla. Pfiírodní prostfiedí bylo pfietvofieno a znetvofieno rozvojem tûïkého prûmyslu, zejména hornictví a koksárenství, a vybudováním husté sídelní zástavby. Proto od poãátku 90. let po návratu k demokratickému zfiízení nastala etapa nápravy tohoto smutného dûdictví, obdobnû jako v okrese Ostrava. V souãasnosti pokraãují rekultivace, v razn útlum tûïby, restrukturalizace prûmyslu, budují se vysoko kolská centra. V roce 99 byla v Karviné zfiízena Obchodnû podnikatelská fakulta Slezské univerzity se sídlem v Opavû. Pfies v echny tyto tendence patfií dnes okres Karviná k regionûm s nejvût í nezamûstnaností ve státû. O ochranû pfiírody se v tomto okrese pfied rokem 989 hovofií jen obtíïnû. Územní kody vyvolané tûïební ãinností nabyly takového rozsahu, Ïe je ani komunistická politická reprezentace nemohla pfiehlíïet. Karvinsko se stalo mûsíãní krajinou s rozsáhl mi, ãlenit mi odvaly hlu in, ostfie kontrastujících s vodními plochami poklesû, v nichï vstoje odumíraly lesní porosty, jinde tfie nû, hru nû nebo jablonû b val ch zahrad. V sledkem rekultivací byly vïdy nûkolikametrové naváïky dûlních hlu- in, srovnané do ploch ch útvarû, pfievrstvené jen nûkolika centimetry jílového odpadu, získaného z v kopû stavební ãinnosti. Takto upravené pozemky byly vraceny k zemûdûlskému hospodafiení. V lep ím pfiípadû byly stejnû zpracované pozemky zalesnûny. PouÏit mi dfievinami mohly b t klony kanadsk ch topolû, jasan americk, javor jasanolist, dub ãerven, akáty, kfií- Ïenci bfiíz a smrky. Kvalita nov ch porostû byla jen odrazem nevhodného v bûru sadebního materiálu. V této dobû bylo tfieba nesmírného úsilí k zaji tûní ochrany alespoà nûkolika nov ch chránûn ch území. Teprve v roce 989 se podafiilo vyhlásit pfiírodní památku VûfiÀovice, která chrání lesnatou fiíãní terasu Ol e. Neutû ené podmínky v ochranû pfiírody okresu Karviná jsou pfiíãinou neúmûrnû mal ch ploch chránûn ch území ve srovnání s jin mi regiony. K roku 200 jsou vyhlá eny pouze dvû pfiírodní rezervace a dvû pfiírodní památky. Dosud se nepodafiilo vyhlásit ochranu jednoho z nejcennûj ích luïních lesû v okrese, navazujícího na karvinskou rybniãní soustavu Lazeckou remízu (cca 20 ha). 78 KI 4