KCP/04/2001 Nejasnosti ohledně elementárních otázek stavu hospodaření a výše hodnoty majetku společnosti, jejíž akcie jsou přijaté k obchodování na veřejném trhu, jakož i ohledně základních otázek osudu společnosti (platnost likvidace, její výsledek apod.), mohou vést ke vzniku velkých hospodářských ztrát způsobených přijetím investičních rozhodnutí bez znalosti skutečností rozhodných pro dostatečné posouzení těchto akcií, a tedy založit důvod pro vyslovení zákazu jejich převodů podle 91a zákona o cenných papírech. Zákaz převodů cenného papíru podle 91a zákona o cenných papírech se vztahuje na všechny změny v osobách oprávněných z cenného papíru uskutečněné na základě smlouvy, popř. obdobného právního úkonu (projevu vůle převodce či nabyvatele), a to zcela bez ohledu na to, zda k uzavření smlouvy došlo před účinností zákazu nebo později. Zákaz převodů cenného papíru podle 91a odst. 1 zákona o cenných papírech se naopak nevztahuje na přechody cenného papíru ve smyslu právního způsobu nabytí (modus adquirendi), tj. na nabytí cenného papíru na základě jiné právní skutečnosti (obvykle smrt zůstavitele, popř. zánik právnické osoby bez likvidace). Zatímco 91 zákona o cenných papírech směřuje k pozastavení obchodů s cennými papíry ve smyslu právního důvodu převodu cenného papíru (iustus titulus), tedy právních úkonů obligačního charakteru, a nedopadá na obchody již uzavřené, vztahuje se 91a přímo na účinky veškerých právních úkonů učiněných s cenným papírem, který je předmětem rozhodnutí. Tyto účinky spočívají ve splnění povinnosti založené smlouvou, totiž povinnosti realizovat změnu majitelského subjektu cenného papíru. K této změně dochází v závislosti na podobě a formě cenného papíru zápisem do evidence Střediska, předáním a rubopisem. V tomto smyslu je tedy opatření podle 91a zákona o cenných papírech podstatně širší. Následná nemožnost plnění způsobuje zánik závazku, nejedná-li se pouze o nemožnost přechodnou. Opatření podle 91a zákona o cenných papírech má sice povahu přechodnou, může však setrvat v účinnosti až několik měsíců. Zánik závazku z důvodu nemožnosti plnění je tedy třeba pečlivě zkoumat s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu. S ohledem na 37 odst. 2 občanského zákoníku způsobí zákaz převádět cenný papír neplatnost obchodů uzavřených s předmětným cenným papírem (počáteční objektivní nemožnost plnění). Vzhledem ktéto okolnosti musí organizátoři veřejných trhů po vydání zákazu podle 91a zákona o cenných papírech v souladu s povinností, kterou jim ukládá 78 odst. 3 téhož zákona, pozastavit obchodování s předmětným cenným papírem na jimi organizovaných trzích. Na základě podnětu likvidátora společnosti X. zahájila Komise správní řízení ve věci zákazu veškerých převodů registrovaných akcií společnosti podle 91a zákona o cenných papírech. Jako hlavní důvod pro podání podnětu označuje likvidátor, že přestože byl jako likvidátor společnosti zapsán do obchodního rejstříku, čímž na něj v souladu s 70 odst. 2 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2000 přešla v rámci 72 téhož zákona působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti, členové dosavadních statutárních orgánů
společnosti mu odpírají přístup k účetním dokladům, potřebným pro činnost likvidátora a k řádnému průběhu likvidace. Tento fakt dokládá dopisem předsedy představenstva společnosti, který výslovně odmítá přístup likvidátora k požadovaným dokumentům. Likvidátor se z tohoto důvodu obrátil na Krajský obchodní soud v Praze s návrhem na vydání předběžného opatření ve věci uložení povinnosti vydat likvidátorovi úplné účetnictví, úplný archiv společnosti a veškeré další listiny potřebné kprovedení likvidace a jiné písemnosti. Krajský obchodní soud v Praze vydal usnesení, kterým návrhu vyhověl. I přes toto usnesení soudu, které se stalo vykonatelným 27. 12. 2000, členové statutárních orgánů společnosti požadované dokumenty likvidátorovi nepředali. Nadále tak trvá stav, kdy likvidátor bez požadovaných dokumentů není s to činit úkony směřující k likvidaci zrušené společnosti a nemůže se seznámit s její aktuální hospodářskou situací. Ta je velmi nejasná, neboť například nejsou známy bližší okolnosti týkající se směnek v celkové hodnotě údajně 10 miliard Kč, kterými měla společnost zaplatit kupní cenu za veškerý majetek, dále nejsou známy bližší okolnosti ohledně jejích investic v souvislosti s privatizací v Ázerbajdžánu a v Rusku apod. Bez těchto údajů a dokumentů je dokládajících nelze kvalifikovaně posoudit objem skutečného majetku, který bude možné po vypořádání závazků společnosti použít k rozdělení akcionářům jako likvidační zůstatek. Přitom při splacení směnek v hodnotě 10 miliard Kč připadá jako podíl na likvidačním zůstatku na jednu akcii částka přibližně 620 Kč. Není však známo, kde jsou směnky uloženy, ba dokonce není jisté ani to, zda byly vůbec vystaveny. Významná je dále v této souvislosti také skutečnost, že není k dispozici ocenění akcií společnosti Y., které až do okamžiku prodeje veškerého majetku společnosti tvořily rozhodující část jejího majetku, jak se uvádí například v mimořádné účetní závěrce sestavené ke dni vstupu společnosti do likvidace, ověřené auditorem, který podle jeho vlastního vyjádření neměl možnost seznámit se s aktuální majetkovou a finanční strukturou společnosti Y. Dalším aspektem, ke kterému Komise při rozhodování o zákazu veškerých převodů akcií účastníka řízení přihlédla, je situace kolem samotné likvidace účastníka řízení. Dne 18. 12. 2000 se konala mimořádná valná hromada účastníka řízení svolaná představenstvem účastníka řízení, která rozhodla o zrušení rozhodnutí o vstupu společnosti do likvidace. Na základě tohoto usnesení by mělo dojít k ukončení likvidace a společnost by měla pokračovat v dalším výkonu podnikatelské činnosti. Proti tomuto rozhodnutí mimořádné valné hromady podali někteří akcionáři, jakož i likvidátor návrh k soudu na vyslovení jeho neplatnosti. Neplatnost může být způsobena nemožností zrušit dřívější rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace (to je možné až od 1. 1. 2001, kdy nabyla účinnosti novela obchodního zákoníku; pokud však bylo o zrušení společnosti rozhodnuto před účinností novely, postupuje se podle dosavadních právních předpisů, pokud společníci nebo příslušný orgán společnosti nerozhodnou do tří měsíců od účinnosti novely o tom, že bude uplatněn postup podle novely viz přechodné ustanovení čl. VIII bod. 7 zákona č. 370/2000 Sb. (novela obchodního zákoníku). Neplatnost ale může být způsobena i tím, že svolavatelé mimořádné valné hromady neměli k dispozici výpis z registru emitenta, který je nezbytný z hlediska posouzení oprávněnosti účasti akcionářů na jednání valné hromady, jakož i z hlediska stanovení podílu na hlasovacích právech společnosti jako nezbytného předpokladu pro určení výsledků hlasování na valné hromadě. Do výsledku soudního řízení tak nebude jisté, zda bude likvidace pokračovat, či zda bude ukončena. Obdobná situace panuje také ohledně mimořádné valné hromady účastníka řízení, která se konala dne 10. 1. 2001 a která opětovně rozhodla o zrušení rozhodnutí o vstupu účastníka řízení do likvidace. V souvislosti s prodejem veškerého majetku společnosti za cenu 10 miliard Kč uhrazenou údajně směnkami Komise zjistila z výkazu zisků a ztrát společnosti k 31. 12. 1998,
předloženého likvidátorem, že společnost měla v roce 1997 prodat cenné papíry vhodnotě přesahující 19 miliard Kč. Z výpisu z účtu majitele cenných papírů vedeného Střediskem však Komise zjistila, že účastník řízení na svém majetkovém účtu nikdy neměl evidovány cenné papíry vmnožství a hodnotě, která by odpovídala deklarované částce. Ze stejného výkazu zisku a ztrát vyplývá, že v roce 1997 měla společnost prodejem cenných papírů utržit právě částku převyšující 10 miliard Kč. Z účetních dokladů, ke kterým nemá likvidátor přístup, je třeba především zjistit příčinu nesouladu mezi údaji o stavu a pohybech na majetkovém účtu společnosti ve Středisku a údaji ve výkazu zisků a ztrát k 31. 12. 1998 a také všechny podstatné okolnosti související s prodejem veškerého majetku společnosti. Všechny popsané skutečnosti mají nepochybně vliv na stanovení konečné výše případného likvidačního zůstatku, který by měl být rozdělen mezi akcionáře společnosti. Z uvedených okolností vyplývá, že situace související se stavem hospodaření a výší hodnoty majetku účastníka řízení je velmi nejasná. Není zřejmé, zda bude pokračovat proces likvidace či nikoli, především však vyvstávají zcela zásadní nejasnosti o tom, jaký majetek a v jaké hodnotě vzhledem ke způsobu hospodaření s ním společnost vlastní. Nejistota, která panuje ohledně likvidace společnosti, resp. ohledně jejího výsledku může vést ke vzniku velkých hospodářských ztrát způsobených přijetím investičních rozhodnutí bez znalosti skutečností rozhodných pro jejich dostatečné posouzení. Výjimečnost situace podtrhuje údaj o počtu akcionářů společnosti, který činí téměř 250 tisíc. Již uvedený počet osob, které budou výsledkem likvidace dotčeny, implikuje hrozbu velkých hospodářských ztrát, způsobených například tím, že se akcionáři pod vlivem negativních zpráv ohledně výhledu týkajícího se likvidace nebo pod vlivem nedostatku informací ohledně skutečné hospodářské situace společnosti rozhodnou prodat své akcie, a to za cenu, která bude ve srovnání s možnou výší podílu na likvidačním zůstatku po vyjasnění její hospodářské a ekonomické situace nepřiměřeně nízká. Pro ilustraci uvedené hrozby lze uvést, že například v době vydání tohoto rozhodnutí se s akciemi účastníka řízení obchoduje na veřejném trhu organizovaném společností RM-Systém, a.s. za cenu, která představuje méně než desetinu deklarovaného podílu na likvidačním zůstatku připadajícího na jednu akcii. Podle 91a odst. 1 zákona o cenných papírech je Komise oprávněna zakázat veškeré převody určitého registrovaného cenného papíru, jsou-li splněny podmínky 91 odst. 2 zákona o cenných papírech (není-li možné jinak zabránit velkým hospodářským ztrátám nebo jinému závažnému ohrožení), a to nejdéle na dobu 6 měsíců, a to i opakovaně ( 91a odst. 1 ve spojení s 91 odst. 2 zákona o cenných papírech). Podle názoru Komise z výše uvedených skutečností vyplývá, že podmínky 91 odst. 2 zákona o cenných papírech jsou splněny. Podle 91a odst. 2 zákona o cenných papírech je účastníkem řízení ve věci zákazu veškerých převodů registrovaného cenného papíru emitent, a jde-li o zaknihované cenné papíry, též Středisko. V obchodním rejstříku společnosti řízení je jako osoba jednající jejím jménem zapsán likvidátor společnosti, který je proto oprávněn jednat jejím jménem i v tomto správním řízení. Podle 91a odst. 1 ve spojení s 91 odst. 3 zákona o cenných papírech lze správní řízení ve věci zákazu veškerých převodů určitého registrovaného cenného papíru zahájit vydáním rozhodnutí. Podle 91a odst. 2 zákona o cenných papírech Komise určí, ve kterých alespoň dvou celostátně distribuovaných denících bude výrok o zákazu veškerých převodů uveřejněn, a zajistí uveřejnění tohoto výroku neprodleně po vydání rozhodnutí. V souladu s formulací 91a odst. 1 zákona o cenných papírech (arg. veškeré převody určitého registrovaného cenného papíru ) Komise vztahuje zákaz na všechny převody cenných papírů z emise vymezené ve výroku. Jeví se jako sporné, zda by mohla argumentem a maiori ad minus (od většího k menšímu) vyložit ustanovení tak, že lze pozastavit pouze
některé převody cenných papírů, v daném případě ovšem tato otázka nevzniká, neboť důvody pro zákaz převodů považuje Komise za natolik silné, že je nutné zákaz v každém případě učinit přesně v rozsahu, v jakém jej zákon připouští. Převod registrovaného cenného papíru přitom nelze vyložit jinak než jako převod ve smyslu věcném (modus adquirendi) v souladu s jeho obvyklým významem v právu. Při derivativním (odvozeném) nabytí práva doktrína striktně odděluje právní důvod (iustus titulus) a právní způsob nabytí (modus adquirendi). K převodu (vlastnictví, práva, jiné majetkové hodnoty) ve smyslu způsobu nabytí přitom dochází, je-li právním důvodem nabytí smlouva, resp. projev vůle, o přechodu ve stejném smyslu hovoří právo v případě nabytí na základě jiných právních skutečností na vůli nezávislých (nejčastěji dědění, popř. jiné důvody univerzální sukcese). Pokud jde o právní úpravu cenných papírů, lze v této věci odkázat na 7 zákona o cenných papírech: Převodem cenného papíru je změna osoby oprávněné z tohoto cenného papíru (dále jen majitel cenného papíru ) uskutečněná na základě smlouvy. Přechodem cenného papíru je změna osoby majitele cenného papíru na základě jiných právních skutečností. Ve vazbě na tento princip a výslovnou dikci 7 zákona o cenných papírech proto Komise vykládá pojem převod v 91a téhož zákona tak, že zákaz převodů cenného papíru dle tohoto rozhodnutí se vztahuje na všechny změny v osobách oprávněných z cenného papíru uskutečněné na základě smlouvy, popř. obdobného právního úkonu (projevu vůle převodce či nabyvatele), a to zcela bez ohledu na to, zda k uzavření smlouvy došlo před účinností zákazu nebo až později. V této okolnosti ostatně spočívá zcela zásadní rozdíl mezi dosahem 91 a 91a zákona o cenných papírech. Zatímco 91 zákona o cenných papírech směřuje k pozastavení obchodů s cennými papíry ve smyslu právního důvodu převodu cenného papíru (iustus titulus), tedy právních úkonů obligačního charakteru, a nedopadá na obchody již uzavřené (jejich vypořádání i po zákazu obchodování Komise připouštěla), vztahuje se 91a přímo na účinky veškerých právních úkonů učiněných s cenným papírem, který je předmětem rozhodnutí. Tyto účinky spočívají ve splnění povinnosti založené smlouvou, totiž povinnosti realizovat změnu majitelského subjektu cenného papíru. K této změně dochází v závislosti na podobě a formě cenného papíru zápisem do evidence Střediska, předáním a rubopisem. V tomto smyslu je tedy opatření podle 91a zákona o cenných papírech podstatně širší. Zákaz obsažený ve výroku rozhodnutí se proto dotkne všech právních úkonů týkajících se cenného papíru specifikovaného ve výroku. Především nebude možné splnit již uzavřené smlouvy. Obecná část obligačního práva na podobné situace pamatuje institutem nemožnosti plnění, která nastává mj. též v důsledku nedovolenosti plnění (právní nemožnost). Úprava 585 občanského zákoníku doplněná pro obchodní vztahy 352 a násl. obchodního zákoníku je sice poněkud kusá, stručnost zákonného textu však do značné míry kompenzuje tradičně bohatý základ doktrinální. Tzv. následná nemožnost plnění podle této úpravy způsobuje zánik závazku, nejedná-li se pouze o nemožnost přechodnou. Opatření podle 91a zákona o cenných papírech má sice povahu přechodnou, může však setrvat v účinnosti až několik měsíců. Zánik závazku z důvodu nemožnosti plnění je tedy třeba pečlivě zkoumat s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu. U obchodů fixních nebo jim podobných, u kterých lze dovodit, že smluvní strana nemůže mít na opožděném plnění nebo plnění opožděném nad určitou dobu zájem, způsobuje zpravidla i velmi krátkodobá nemožnost plnění zánik závazku. Tento účinek naopak nenastane u závazků ze smluv, které s podobnou nemožností plnění počítají a pro ten případ obsahují odkládací podmínku plnění až do odpadnutí překážky zakládající jeho nemožnost. Mezi oběma krajními póly bude existovat řada hraničních případů, ve kterých bude sporné, zda se s ohledem na trvání
nemožnosti a konkrétní okolnosti případu jedná ještě o prodlení dlužníka, nebo již o nemožnost plnění. Závazné posouzení takových případů mohou provést jedině soudy, to však nic nemění na okolnosti, že převody cenných papírů na základě uzavřených smluv nebude možné provést. Podobně je třeba posuzovat osud právních úkonů učiněných až po účinnosti zákazu. V tomto ohledu lze plně odkázat na 37 odst. 2 občanského zákoníku: Právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný., které odpovídá doktrinální konstrukci počáteční nemožnosti plnění. Zákaz převádět cenný papír tak způsobí neplatnost obchodů uzavřených s předmětným cenným papírem, což dále potvrzuje tvrzení o širším dopadu 91a zákona o cenných papírech. Vzhledem k této okolnosti budou organizátoři veřejných trhů po vydání zákazu nuceni pozastavit obchodování s předmětným cenným papírem na jimi organizovaných trzích. Ustanovení 78 odst. 3 zákona o cenných papírech výslovně ukládá organizátorovi veřejného trhu, aby pozastavil obchodování s cenným papírem vždy bez zbytečného odkladu poté, co se spolehlivě dozví o okolnostech, které by vpřípadě nepozastavení obchodování mohly vést k poškození investorů nebo vážnému ohrožení jejich zájmů nebo ohrožení důležitých veřejných zájmů. Okolnost, že obchody uskutečněné s cenným papírem směřují k nemožnému plnění, jsou tedy neplatné a nemohou být vypořádány, zcela jistě náleží mezi skutečnosti vedoucí k pozastavení obchodování ze strany organizátora veřejného trhu. Podobně jako v případě následné nemožnosti plnění lze výjimku ze závěru o neplatnosti smluv uzavřených přes zákaz převést cenný papír, který je jejich předmětem, vymezit pro smlouvy, jejichž strany se zákazem počítají a účinnost smlouvy např. podmiňují odpadnutím zákazu. Právní teorie umožňuje v určitých případech obhájit platnost smlouvy, přestože směřuje k plnění od počátku nemožnému, zvláště jedná-li se o počáteční nemožnost přechodnou. V souladu s výše uvedeným lze naopak konstatovat, že zákaz podle 91a odst. 1 zákona o cenných papírech se nevztahuje na přechody cenného papíru z předmětné emise ve smyslu právního způsobu nabytí (modus adquirendi), tj. na nabytí cenného papíru na základě jiné právní skutečnosti (jiného právního důvodu iustus titulus) než právního úkonu (viz též citované 7 zákona o cenných papírech). Takovou skutečností je obvykle smrt zůstavitele, popř. zánik právnické osoby bez likvidace. V zájmu ochrany širokého počtu investorů a drobných akcionářů a s ohledem na rozsah emise akcií společnosti ve výroku I. rozhodnutí Komise podle 91a odst. 1 zákona o cenných papírech zakazuje veškeré převody registrovaných akcií společnosti X., a to na dobu 6 měsíců ode dne následujícího po dni doručení rozhodnutí. Komise dále na základě výroku II. rozhodnutí zajistí uveřejnění výroku I. v souladu s 91a odst. 2 zákona o cenných papírech v denících Hospodářské noviny a Mladá fronta DNES. Účastník řízení se proti rozhodnutí neodvolal.