verze 2010 MYKOLOGIE MB120P18

MYKOLOGIE časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. Protozoální skupiny (saprotrofní a biotrofně parazitickéhlenky s praktikem 3. Chromistální skupiny (labyrintuly, oomycety, hyfochytriomycety) s praktikem 4. FUNGI úvod k říši, chytridiomycety a mikrosporidie s malým praktikem 5. Zygomycety vlastní lekce + část praktika 6. Houby vřeckovýtrusé úvod, dokončení praktika k zygomycetům 7. Taphrinomycotina + Saccharomycotina s praktikem (kvasinky) 8. Pezizomycotina prototunikátní s praktikem na penicilia, aspergilly a spol. 9. Pezizomycotina - unitunikátní s praktikem na chaetomia, fusaria a spol. 10. Pezizomycotina bitunikátní a deuteromycety s praktikem na Dematiaceae 11. Houby stopkovýtrusé I. s praktikem na rzi a sněti 12. Houby stopkovýtrusé II. s praktikem na chorošovité, kloboukaté a břichatkovité houby

MYKOLOGIE 11. lekce Říše FungI: BASIDIOMYCOTA (part I.) verze 2010

Basidiomycota

Geastrum quadrifidum hvězdovka smrková

Clavaria purpurea kyjanka purpurová

Clavariadelphus truncatus kyj uťatý

zjednodušené znázornění vývojových větví říše Fungi FUNGI ztráta bičíků

100 100 100 96 100 98 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 Neurospora crassa 100 Chaetomium globosum Saccharomyces cerevisiae 100 Pneumocystis carinii Schizosaccharomyces pombe 100 Coprinopsis cinerea Phanerochaete chrysosporium Cryptococcus neoformans Ustilago maydis 100 Glomus mosseae Glomus intraradices Scutellospora heterogama Glomeromycota Paraglomus occultum Geosiphon pyriforme 100 Rhizopus stolonifer 100 Cokeromyces recurvatus Phycomyces blakesleeanus Umbelopsis ramanniana Endogone pisiformis Endogone lactiflua Mortierella verticillata Mortierella sp. 100 Smittium culisetae 97 Furculomyces boomerangus 100 Coemansia reversa Orphella haysii Spiromyces aspiralis Dimargaris bacillispora 100 Kuzuhaea moniliformis Piptocephalis corymbifera Zoopagales Rhopalomyces elegans Entomophthora muscae Conidiobolus coronatus Basidiobolus ranarum 100 Olpidium brassicae Ascomycota Basidiomycota Mucorales+Endogonales Kickxellales +Harpellales +Dimargaritales Entomophthorales ( DIKARYOMYCOTA )

primitivní skupiny vývojové větve FUNGI vývojové větve pokročilé skupiny? skupiny incertae sedis Chytridiomycota Zygomycota Neocallimastigomycota Glomeromycota Ascomycota Blastocladiomycota Basidiomycota Microsporidia Kickxellomycotina Entomophthoromycotina Zoopagomycotina Taphrinomycotina Saccharomycotina Pezizomycotina Ascomycota incertae sedis Ustilaginomycotina Pucciniomycotina Basidiomycota incertae sedis Agaricomycotina

Basidiomycota (houby stopkovýtrusé) Základní vymezení: velká, morfologicky i ekologicky značně diverzifikovaná skupina, zřejmě paralelní vývoj s oddělením Ascomycota. Základní společný znak: bazidie jako meiosporangium, vznik meiospor (bazidiospor) na stopečkách vně bazidie.

BASIDIOMYCOTA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Velká, morfologicky i ekologicky značně diverzifikovaná skupina, zřejmě paralelní vývoj s oddělením Ascomycota. Základní společný znak: bazidie jako meiosporangium, vznik meiospor (bazidiospor) na stopečkách vně bazidie (exospory).

bazidie bazidiospory sterigmata bazidie

bazidiospory bazidie stopky

bazidie bazidiospory sterigmata bazidie

Systematické uspořádání: v minulosti značně neustálené (vzhledem k neujasněnému významu jednotlivých znaků). Ještě nedávno základní členění dle typu bazidie a schopnosti tvorby kvasinkovitých stádií a sekundárních spor na dvě skupiny Homobasidiomycetes = Holobasidiomycetes a Heterobasidiomycetes = Phragmobasidiomycetes. Dnes nejčastěji na tři pododělení (nebo třídy): Pucciniomycotina, Ustilaginomycotina a Agaricomycotina (Basidiomycetes) s větším počtem tříd (nebo podtříd). Donedávna uznavaná třída Basidiomycetes byla dále čleeněna na dvě tradiční podskupiny (podtřídy): Tremellomycetidae s dělenou, vícebuněčnou bazidií a Agaricomycetidae s nedělenou, jednobuněčnou bazidií. Celkem tyto třídy představují několik desítek řádů, velké množství čeledí, kolem 1 500 rodů a přes 30 000 druhů (orientační počty). Lze očekávat, že na základě nových poznatků vnitřní systematika skupiny ještě projde určitými změnami. To je i stručně uvedeno na následujících tabulích.

Fylogenetické vztahy oddělení Basidiomycota založené na analýze molekulárních znaků dle Begerow et al. (1997) a Bauer et al. (2001) Pucciniomycotina

Poslední fylogenetické studie projektů AFTOL (Assembling the Fungal Tree of Life na http://aftol.org/ ) a Deep Hypha (A Phylogeny for Kingdom Fungi na http://ocid.nacse.org/research/deephyphae/) a desáté vydání Dictionary of Fungi (2008) jsou dokladem bouřlivě se vyvíjejících a dosud neustálených názorů na systém stopkovýtrusých hub, prolínání hierarchického a nehierarchického přístupu a rozporů mezi interpretací nově dokázaných vývojových větví a tradičního pohledu na přítomnost znaků, které nese typ plodnice, typ basidie nebo schopnost tvorby sekundárních spor a kvasinkovitých forem (dimorfismus). Výsledkem je systém (lépe řečeno uspořádání), které je ve stručné formě zachyceno na následující tabuli:

BASIDIOMYCOTA dle Dictionary of Fungi 10 th ed. 2008 Basidiomycota R.T.Moore (1980): 3 pododdělení, 16 tříd, 52 řádů, 177 čeledí, 1 589 rodů, 31 515 druhů. pododdělení Pucciniomycotina celkem 8 tříd, 18 řádů a 36 čeledí třídy Agaricostilbomycetes Atractiellomycetes Classiculomycetes Cryptomycocolacomycetes Cystobasidiomycetes Microbotryomycetes Mixiomycetes Pucciniomycetes pododdělení Ustilaginomycotina třída Ustilaginomycetes pododdělení Agaricomycotina třídy Agaricomycetes Dacrymycetes Tremellomycetes Další taxony (včetně 4 tříd, dále řádů, čeledí a rodů) jsou incertae sedis, tedy (zatím) nejistého zařazení.

Společné znaky a) Vegetativní stélka myceliální, septa s dolipóry a parentozómem (pozor, s výjimkou některých řádů jako Uredinales nebo Ustilaginales, naopak o podobných strukturách se hovoří u několika zástupců oddělení Zygomycota), BS chitinózní, ultrastrukturálně několikavrstevná. Primární (n) a sekundární mycelium (n+n), distribuce jader pomocí konjugované mitózy s tvorbou přezek (pozor, Uredinales, ale i někteří zástupci dalších skupin přezky netvoří), terciální mycelium: rhizomorfy a sklerocia, pseudoparenchym a plektenchym plodnic).

typy pórů u některých skupin hub ASCOMYCETES SACCHAROMYCETES BASIDIOMYCETES UREDINIOMYCETES

BASIDIOMYCETES životní cyklus a fáze pohlavního procesu karyogamie basidie basidiospory plodnice + - primární mycelium somatogamie (plasmogamie) sekundární mycelium! důležitý obrázek

konjugované mitózy tvorba přezek

přezky na myceliu

Společné znaky b) Pohlavní rozmnožování: somatogamie (hyfogamie), gameto-somatogamie (Uredinales), oddálení plasmogamie a karyogamie, probazidie (orgán karyogamie) a metabazidie (meióza), dle polohy vřeténka při první meiotické fázi bazidie chiastická (I) nebo stichická (--). Holobazidie jsou jednobuněčné (a většinou chiastické), fragmobazidie jsou čtyřbuněčné, další členění dle morfologie od téměř kulovitých po dlouhé, dichotomicky větvené (např. Dacrymyces).

Pohlavní rozmnožování: somatogamie (hyfogamie), gameto-somatogamie (Uredinales), oddálení plasmogamie a karyogamie, probazidie (orgán karyogamie) a metabazidie (meióza), dle polohy vřeténka při první meiotické fázi bazidie chiastická (I) nebo stichická (--). Holobazidie (většinou chiastické) a fragmobazidie, členění dle morfologie od téměř kulovitých po dlouhé, dichotomicky větvené. somatogamie hyfogamie

Basidiomycota - pohlavní proces somatogamie - sporidiogamie somatická kopulace bazidiospor nebo blastospor somatogamie- hyfogamie na styku dvou vegetativních hyf sekundární dikaryotické mycelium jen pro připomenutí anizogametangiogamie u askomycetů plasmogamie nikoli karyogamie! primární haploidní mycelium anizogametangiogamie

Pohlavní rozmnožování: somatogamie (hyfogamie), gameto-somatogamie (Uredinales), oddálení plasmogamie a karyogamie, probazidie (orgán karyogamie) a metabazidie (meióza), dle polohy vřeténka při první meiotické fázi bazidie chiastická (I) nebo stichická (--). Holobazidie (většinou chiastické) a fragmobazidie, členění dle morfologie od téměř kulovitých po dlouhé, dichotomicky větvené.

Basidiomycota - tvorba bazidie nebo

Basidiomycota - výsledné typy bazidií holobazidie Agaricales Dacrymycetales fragmobazidie Tremellales Uredinales Ustilaginales

Basidiomycota- další typy bazidií

Pohlavní rozmnožování: somatogamie (hyfogamie), gameto-somatogamie (Uredinales), oddálení plasmogamie a karyogamie, výsledkem první fáze (první části ) pohlavního procesu je dikaryotické sekundární mycelium. Konečná buňka dikaryotického mycelia je specializované sporangium bazidie, kde dochází ke karyogamii a redukčnímu dělení. U tříd Urediniomycetes a Ustilaginomycetes je navíc čtyřbuněčná bazidie morfologicky odlišena na probazidii (kde dochází ke karyogamii, teliospory) metabazidii (kde dochází k meiozi, to je u rzí ta vlastní čtyřbuněčná bazidie, produkující haploidní bazidiospory). metabazidie (výsledná bazidie se sterigmaty) probazidie - u rzí teliospora, kde dochází ke karyogamii)

Dacrymyces (kropilka) - bazidiomata bochníčkovitá holothecia

Dacrymyces kropilka - bazidie thalické konidie klíčící basidiospory větvená holobazidie

b) Pohlavní rozmnožování: somatogamie (hyfogamie), gameto-somatogamie (Uredinales), oddálení plasmogamie a karyogamie, probazidie (orgán karyogamie) a metabazidie (meióza), dle polohy vřeténka při první meiotické fázi bazidie chiastická (I) nebo stichická (--). Holobazidie (většinou chiastické) a fragmobazidie, členění dle morfologie od téměř kulovitých po dlouhé, dichotomicky větvené (např. Dacrymyces). Hymeniální x nehymeniální bazidiomycety, hymenium, subhymenium, hymenofor (pórovitý, lamelovitý, lupenatý a další viz Basidiomycetes), trama, cystidy, bazidioly, sety a další hymeniální elementy. Balistospory (bazidiospory s aktivním odmršťováním), pasivní uvolňování u gasteroidních bazidií. Spory cyanofilní, amyloidní, dextrinoidní.

BASIDIOMYCETES životní cyklus a fáze pohlavního procesu karyogamie hymenium basidiospory plodnice somatogamie (plasmogamie) + - primární mycelium sekundární mycelium

Plodnice: hymenium (výtrusorodá vrstva), subhymenium a trama (sterilní část). Hymenium: bazidie, bazidioly, cystidy, sety a další elementy.

Basidiomycetes - hymenium HYMENIUM SUBHYMENIUM TRAMA SETY BAZIDIE CYSTIDA BAZIDIOLA

Plodnice: hymenium (výtrusorodá vrstva), subhymenium a trama (sterilní část). Hymenium: bazidie, bazidioly, cystidy, sety a další elementy. Hymenofor: část plodnice, která nese hymenium. Hymenofor: lupenatý, rourkatý (pórovitý), lištovitý, ostnitý nebo i hladký). lupenatý hymenofor rourkatý hymenofor

BASIDIOMYCOTA průřez lupenatým hymenoforem trama hymenium

cystidy a další elementy v hymeniu basidiomycetů

různé typy cystid

Basidiomycetes - balistospory klíční pór ornamentace subhilární deprese výběžek hilární apendix

c) Typy plodnic: bazidiomata (bazidiokarpy) vytvářejí zástupci třídy Basidiomycetes (na rozdíl od rzí a snětí), habituelní typy plodnic (pilothecium, holothecium, krustothecium a mnoho dalších typů). Plodnice monomitické, dimitické, amfimitické a trimitické (hyfy generativní, skeletové a vazbové). Obaly plodnice (velum a peridie), velum universale a velum parciale. Vývojové (ontogenetické) typy: gymnokarpní hemiangiokarpní angiokarpní kleistokarpní.

ontogenetické typy plodnic gymnokarpní model Boletus hemiangiokarpní model Amanita

ontogenetické typy plodnic angiokarpní model Geastrum kleistokarpní

PLODNICE: u největší třídy hub stopkovýtrusých (to je třída Basidiomycetes) se vytvářejí plodnice, další dvě třídy plodnice nevytvářejí. Na rozdíl od askomycetů není vznik plodnice přímo spojen s pohlavním procesem. Plodnice (bazidiomata, bazidiokarpy) jsou tvořeny plektenchymatickým pletivem, které může obsahovat tři různé typy hyf: a) hyfy generativní (tenkostěnné, větvené a septované); b) hyfy skeletové (tlustostěnné, nevětvené, neseptované); c) hyfy vazbové (ligativní, také tlustostěnné, téměř plné). a) b) c)

pletivo monomitické (pouze generativní hyfy) pletivo dimitické (generativní a skeletové hyfy) pletivo trimitické hyfy generativní, skeletové i vazbové)

Fomitopsis pinicola troudnatec pásovaný

PLODNICE: u největší třídy hub stopkovýtrusých (to je třída Basidiomycetes) se vytvářejí plodnice, další dvě třídy plodnice nevytvářejí. Na rozdíl od askomycetů není vznik plodnice přímo spojen s pohlavním procesem. Plodnice (bazidiomata, bazidiokarpy) jsou tvořeny plektenchymatickým pletivem, které může obsahovat tři různé typy hyf: hyfy generativní (tenkostěnné, větvené a septované); hyfy skeletové (tlustostěnné, nevětvenné, neseptované); hyfy vazbové (ligativní, také tlustostěnné, téměř plné). Habituelní typy plodnic (pilothecium, holothecium, krustothecium, plodnice geastrálního typu a mnoho dalších). Obaly plodnice (velum a peridie), velum universale a velum parciale. Vývojové typy: gymnokarpní, hemiangiokarpní, angiokarpni a kleistokarpní.

Basidiomycetes plodnice typu pilothecium diferenciovaná na třeň a klobouk klobouk (pileus) trama velum hymenofor prstenec třeň

Basidiomycetes plodnice geastrálního typu exoperidie endoperidie gleba dutina s hymeniem subgleba

gymnokarpní pilothecium

Fomitopsis pinicola troudnatec pásovaný fomitoidní krustothecium

ramarioidní holothecium

Calocera cornea krásnorůžek rohovitý rozvětvené holothecium

tremeloidní holothecium

ontogenetické typy plodnic angiokarpní kleistokarpní

Lycoperdon perlatum pýchavka obecná Hojně, většinou ve skupinách, v listnatých i jehličnatých lesích. angiokarpní basidioma

Geastrum fimbriatum hvězdovka brvitá Nejběžnější hvězdovka v našich jehličnatých lesích. angiokarpní basidioma s exo- a endoperidií

Nepohlavní rozmnožování: existuje, ale není hojné a je nenápadné. Teleomorfa v ŽC výrazně převažuje nad anamorfou. Fragmentace mycelia, chlamydospory, sklerocia, konidie, blastospory (u typů s dělenou bazidií). Životní cyklus dikaryotický (haplodikaryotický). Haplofáze omezena na primární mycelium, diploidní jen zygota (mladá bazidie).

BASIDIOMYCETES životní cyklus a fáze pohlavního procesu karyogamie VÝTRUSORODÁ VRSTVA basidiospory n plodnice n+n somatogamie (plasmogamie) n + - primární mycelium sekundární mycelium n+n

Nepohlavní rozmnožování: existuje, ale není hojné a je nenápadné. Teleomorfa v ŽC výrazně převažuje nad anamorfou. Fragmentace mycelia, chlamydospory, sklerocia, konidie, blastospory (u typů s dělenou bazidií). Životní cyklus dikaryotický (haplodikaryotický). Haplofáze omezena na primární mycelium, diploidní jen zygota (mladá bazidie). Ekologie a význam: saprotrofní (Basidiomycetes) a biotrofní parazité (Urediniomycetes a Ustilaginomycetes). Fakultativní parazité rostlin, vzácněji hmyzu nebo i člověka (Filobasidiella neoformans, resp. její kvasinkovitá anamorfa Cryptococcus neoformans). Důležité symbiózy (ekto- a endotrofní mykorhiza), lichenizmus minimální. Rozklad ligninu a celulózy. Houby jako potravina, jedovaté houby.

Výskyt: vzácně na kyselé rašelině, surovém humusu, na mechu, většinou na zastíněných, vlhkých a chladných stanovištích, na vrchovištích a severních svazích krytých po dlouhou dobu sněhem. Lichenomphalina hudsoniana kalichovka Hudsonova lichenizovaný bazidiomycet Stélka šupinovitá, sestávající z mušlovitých, za vlhka sytě zelených šupin, z nichž může vyrůst asi 1-3 cm vysoká kloboukatá plodnice (mykobiontem je stopkovýtrusá houba).

A než se podíváme na systém, tak malé zopakování, jaké jsou rozdíly mezi houbami vřeckovýtrusými (Ascomycota) a stopkovýtrusými (Basidiomycota). POZOR, TO JE DŮLEŽITÉ! (asko x basidio) 1) pohlavní proces (gametangiogamie x somatogamie); 2) rozsah dikaryotické fáze (askogenní hyfy x sekundární vegetativní mycelium); 3) poměr jaderných fází v životním cyklu (žc haplodikaryotický x dikaryotický); 4) charakter meiospor (endospory x exospory); 5) vznik plodnice (přímá x nepřímá návaznost na pohlavní proces); 6) ultrastruktura stěny hyf (dvouvrstevná x vícevrstevná); 7) typ pórů v septech hyf (jednoduché póry x dolipóry).

Systematické uspořádání: v minulosti značně neustálené (vzhledem k neujasněnému významu jednotlivých znaků). Ještě nedávno základní členění dle typu bazidie a schopnosti tvorby kvasinkovitých stádií a sekundárních spor na dvě skupiny Homobasidiomycetes = Holobasidiomycetes a Heterobasidiomycetes = Phragmobasidiomycetes. Dnes nejčastěji na tři pododělení (nebo třídy): Pucciniomycotina, Ustilaginomycotina a Agaricomycotina (Basidiomycetes) s větším počtem tříd (nebo podtříd). Donedávna uznávaná třída Basidiomycetes byla dále čleeněna na dvě tradiční podskupiny (podtřídy): Tremellomycetidae s dělenou, vícebuněčnou bazidií a Agaricomycetidae s nedělenou, jednobuněčnou bazidií. Celkem tyto třídy představují několik desítek řádů, velké množství čeledí, kolem 1 500 rodů a přes 30 000 druhů (orientační počty). Lze očekávat, že na základě nových poznatků vnitřní systematika skupiny ještě projde určitými změnami. To je i stručně uvedeno na následujících tabulích.

Fylogenetické vztahy oddělení Basidiomycota založené na analýze molekulárních znaků dle Begerow et al. (1997) a Bauer et al. (2001) Pucciniomycotina

Pucciniomycotina - Urediniomycetes - rzi. a) Základní charakteristika: biotrofní parazité rostlin; netvoří plodnice, ale ložiska výtrusů, mycelium v mezibuněčných prostorách pletiv hostitele, do jejichž buněk vysílá haustoria. b) Vnitřní systematika: dnes 5 řádů, z nichž nejvýznamější je centrální řád Uredinales (rzi). Téměř 200 rodů a kolem 8 000 druhů. c) Životní cyklus haplodikaryotický, pohlavní proces je somatogamie, často označovaný jako spermatizace: bazidiospory klíčí v haploidní mycelium, na něm pohlavní orgány (spermogonia, označení 0) v nichž se tvoří spermacie a receptivní hyfy; pohlavním procesem vzniká dikaryotické mycelium, na němž se zakládají postupně ložiska nepohlavních výtrusů: jarní (aecia s aeciosporami, označení I, lze rozlišit 5 různých typů), letní (uredia s urediosporami, označení II) a zimní (telia s teliosporami, označení III); teliospory představují probazidie (karyogamie), po karyogamii a následné meiozi vyklíčí z teliospory příčně dělená bazidie (metabazidie) se 4 haploidními bazidiosporami (označované také jako sporidie, označení IV). Druhy makrocyklické, brachycyklické (netvoří aecia), druhy mikrocyklické (např. III+IV). Druhy heteroecické - střídají hostitele, druhy autecické - beze změny hostitele. Hostitelská specializace.

UREDINALES Puccinia graminis (rez travní) Životní cyklus haplo-dikaryotický: bazidiospory klíčí v haploidní mycelium,na něm pohlavní orgány (spermogonia, označení 0) v nichž se tvoří spermacie; pohlavním procesem vzniká dikaryotické mycelium, na němž se zakládají postupně ložiska nepohlavních výtrusů: jarní (aecia s aeciosporami, označení I, lze rozlišit 5 různých typů), letní (uredia s urediosporami, označení II) a zimní (telia s teliosporami, označení III); teliospory představují probazidie (karyogamie), po karyogamii a následné meiozi vyklíčí z teliospory příčně dělená bazidie (metabazidie) se 4 haploidními bazidiosporami (zvané též sporidie, označení IV). na rubu listu(i) mezihostitel dřišťál uredia (II) n+n na svrchní straně listu (0) hlavní hostitel Poaceae spermogonia (0) aecia (I) n telia (III) bazidiospory (IV) bazidie (metabazidie) karyogamie 2n meioza

UREDINALES Puccinia graminis (rez travní) životní cyklus

UREDINIOMYCETES - 5 řádů, 25 čeledí, 195 rodů, 8 050 druhů řád Agaricostilbales - monotypický řád, jediný tropický saprotrofní rod na palmovém opadu, anamorfy kvasinkovité. řád Atractiellales - fylogeneticky významná skupina, snad bazální skupina třídy Urediniomycetes?? Anamorfy kvasinkovité, mykoparazitické druhy, asociované s houbami podkorního hmyzu, zástupci čeledi Xylariaceae nebo s lišejníky, další druhy saprotrofní na dřevě, výskyt především v mírném severním pásu. řád Microbotryales druhy biotrofně parazitické i saprotrofní, ložiska teliospor např. v květech, podobnost s Ustilaginales (sněti), ale molekulární fylogenetika řadí do této třídy. řád Septobasidiales - basidioma neželatinózní, symbiotické druhy s hmyzem? Parazité na červcích (Coccoidea, řád Homoptera, Insecta) nebo symbionti? řád Uredinales, 163 rodů, 6 920 druhů, celkem 15-17 čeledí, biotrofní parazité s poměrně složitým žc (viz) a značným fytopatologickým (a ekonomickým) významem.

d) Zástupci: rod Puccinia má dvoubuněčné teliospory, druh Puccinia graminis, subsp. graminis na obilninách, subsp. graminicola na planě rostoucích travách, heteroecický druh, mezihostitel je dřišťál; P. persistens var. triticina rez pšeničná, mezihostitel je žluťucha, P. coronata rez ovesná, mezihostitel je řešetlák nebo krušina. Rod Uromyces má jednobuněčné teliospory, druh U. pisi rez hrachová nebo U. trifolii rez jetelová. Velkým rodem je rod Phragmidium s vícebuněčnými teliosporami, druhy časté na čeledi Rosaceae. Rod Gymnosporangium střídá hostitele (jabloně, hrušně- aecia, telia se tvoří na jalovci). Další důležité rody: Tranzschelia, Melampsora, Cronartium.

Uromyces pisi rez hrachová Pozorování napadené a tvarově změněné rostliny - pryšce chvojky pod lupou; dvoubytná rez, druhým hostitelem je hrách. Na spodní straně listů nahloučená aecia (jarní ložiska rzi) pohárkovitého tvaru, lemovaná bílou peridií. Uvnitř se v řetízcích tvoří oranžové aeciospory (jarní výtrusy).

Puccinia graminis rez travní Heteroecická (dvoubytná) rez: aecia na dřišťálu, uredia (letní hnědá ložiska) a telia (zimní černá ložiska) na stéblech a pochvách listů pšenice. Trvalý mikroskopický preparát jednobuněčných urediospor a dvoubuněčných teliospor. aecia urediospora uredia teliospora

Puccinia graminis rez travní průřez ložiskem teliospor aecia uredia urediospora teliospora

Puccinia graminis rez travní průřez ložiskem teliospor dvoubuněčná teliospora teliospora

Puccinia striiformis

Puccinia corornata rez ovesná, mezihostitelem je řešetlák. symptom uredia urediospory teliospory

Puccinia corornata - rez ovesná, mezihostitelem je řešetlák. teliospory

Phragmidium Rod jednodomých rzí na druzích z čeledi Rosaceae. vícebuněčné teliospory s vytrvalou stopkou stopka

Phragmidium Rod jednodomých rzí na druzích čeledi Rosaceae. stopka

Phragmidium Rod jednodomých rzí na druzích čeledi Rosaceae. několikabuněčná teliospora se stopkou stopka

Phragmidium Rod jednodomých rzí na druzích čeledi Rosaceae. teliospory stopka

Fylogenetické vztahy oddělení Basidiomycota založené na analýze molekulárních znaků dle Begerow et al. (1997) a Bauer et al. (2001) Urediniomycotina

Ustilaginomycotina Ustilaginomycetes - sněti. Základní charakteristika: biotrofní parazité rostlin (převážně krytosemenných); netvoří plodnice, ale ložiska (sorus) spor, označovaných jako chlamydospory, teliospory nebo ustilospory. Organotropnost. Vnitřní systematika: dnes 10 řádů, dělených do tří podtříd, kolem 60 rodů a téměř 1100 druhů. Důležité jsou řády Ustilaginales (sněti prašné) a Tilletiales (sněti mazlavé). Životní cyklus je diplontický, haploidní fáze je silně potlačena. Somatickou kopulací spor nebo primárních mycelií vzniká parazitické dikaryotické mycelium, rozrůstající se v mezibuněčných prostorách pletiv hostitele; napadené orgány rostlin se mění v sorus vyplněný masou tlustostěnných chlamydospor (označovaných též jako teliospory), v nichž dojde ke karyogamii, a po klidové fázi se tvoří promycel (metabazidie), bazidie příčně dělená (fragmobazidie) nebo u některých skupin nedělená (holobazidie). Zde dochází k redukčnímu dělení a tvorbě haploidních bazidiospor (označovaných též jako sporidie).

USTILAGINOMYCETES 10 řádů, 31 čeledí, 63 rodů, cca 1 120 druhů (info jen o některých řádech) podtřída: Entorrhizomycetidae řád Entorrhizales podtřída: Exobasidiomycetidae řád Entylomatales - septální póry jednoduché, teliospory se tvoří, anamorfa rodu Entyloma je Tilletiopsis, biotrofní parazité na listech dvouděložných řád Exobasidiales - septální póry jednoduché, teliospory se netvoří, hálky tvořící biotrofní rostlinní parazité řád Microstromatales - septální póry jednoduché, netvoří teliospory řád Tilletiales - dolipóry bez čepičky, ale se dvěma membránami řád Sporidiales - kvasinkovití saprotrofové, kvasinkovitá fáze je haploidní, metabazidie může tvořit balistokonidie, 7 rodů, 19 druhů, (anamorfy tvoří pučivé balistokonidie (Rhodotorula, Sporobolomyces) 3. podtřída: Ustilaginomyceticae řád Urocystales - septální póry jednoduché řád Ustilaginales - 49 rodů, 851 druhů, tlustostěnné chlamydospory (ustilospory tvoří sorus na živých rostlinách, metabazidie (promycelium) neseptovan nebo s jednoduchými septy bez pórů), tvoří balistospory i statismospory.

Zástupci: na obilí parazituje Ustilago segetum - prašná sněť ovesno-ječná a U. tritici, prašná snět pšenično-ječná, dále druhy Tilletia caries a T. controversa parazitují na pšenici a žitu, T. horrida na rýži. Druh Urocystis anemones nacházíme v jarních měsících na listech sasanek, na kukuřici je relativně hojný druh U. mayidis, prašná sněť kukuřičná. Rod Exobasidium s druhem E. vaccinii je známým druhem na listech brusnic, kde vyvolává deformace nebo čarověníky větviček.

Ustilago maydis sněť kukuřičná chlamydospory Snětí napadený klas kukuřice; hálky pokryté blanou s prášivým obsahem představují sorus, vyplněný tlustostěnnými ostnitými chlamydosporami.

Ustilago hordei

Exobasidium rhododendri

Exobasidium vaccinii

STUDIJÍ ÚSPĚCHY V ROCE 2011!!! a příští týden nás čeká poslední lekce