Jednotlivé kroky pro zavedení systému EMAS A. Environmentální přezkum Organizace musí provést environmentální přezkum nebo také úvodní environmentální přezkoumání, což je podrobná analýza environmentálních problémů vztahujících se ke konkrétním výrobním činnostem v konkrétním místě nebo v podnikatelském subjektu. Poskytuje spolehlivý základ pro definování cílů a cílových hodnot, stejně jako programů environmentálního řízení. Přezkoumání musí obsahovat: 1. identifikaci právních a jiných předpisů z oblasti ŽP, které se vztahují k činnostem, výrobkům a službám organizace a které se organizace zavázala plnit vůči státu, samosprávě, sdružením, zainteresovaným subjektům, veřejnosti aj., 2. prozkoumání všech stávajících technik, postupů a činností vztahujících se k environmentálnímu řízení, 3. identifikaci všech přímých a nepřímých environmentálních aspektů, které plynou z činností, výrobků a služeb organizace a které mají významný dopad na životní prostředí, a sestavení registru aspektů, 4. nastavení kritérií pro hodnocení významnosti environmentálních aspektů činností, výrobků a služeb, 5. hodnocení zpětné vazby, tzn. hodnocení výsledků šetření mimořádných událostí (či havárií), ke Při hodnocení významnosti dopadů činností organizace na životní prostředí musí organizace nejen zohlednit běžné provozní podmínky, ale také podmínky při zahájení a ukončení činnosti a podmínky mimořádných událostí, které lze rozumně předvídat. kterým v minulosti došlo, případně vypořádání stížností okolních obyvatel na činnost organizace. B. Environmentální politika Organizace musí prezentovat závazky v oblasti životního prostředí prostřednictvím environmentální politiky (politiky životního prostředí). Environmentální politika je stručný (většinou jednostránkový) dokument, který musí: 1. být vhodný, pokud jde o charakter, rozsah a dopady činností, výrobků a služeb na životní prostředí, 2. obsahovat závazek neustálého zlepšování (nad rámec zákonných požadavků), 3. obsahovat závazek dodržovat příslušné požadavky vyplývající z právních předpisů, 4. být základním rámcem pro stanovení environmentálních cílů, 5. být podepsán představitelem nejvyššího vedení, 6. být dokumentován, zaveden a dodržován, 7. být představen všem osobám, které pro organizaci pracují, 8. být přístupný veřejnosti. C. Environmentální aspekty Environmentální aspekt je prvek činností, výrobků nebo služeb organizace, který může ovlivňovat životní prostředí. Dopad je pak výsledkem působení aspektu. Je-li 1
dopad negativní/pozitivní či významný/nevýznamný, potom je i aspekt posuzován stejným způsobem. PODNIK ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ ASPEKTY DOPADY EMS Zdroj: Mišák, 2002 Organizace musí zvážit všechny přímé i nepřímé aspekty (na sledování nepřímých aspektů se EMAS odlišuje od normy ISO 14001). Přímé i nepřímé environmentální aspekty jsou součástí celého procesu řízení, tzn. že organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postup pro identifikaci, vyhodnocování a úpravu environmentálních aspektů. Postup identifikace významných environmentálních aspektů může být shrnut takto: Hlavním účelem identifikace environmentálních aspektů je získat úplný přehled o vlivu činností, výrobků a služeb organizace na životní prostředí. 2
Zdroj: CENIA krok 1 = identifikace všech environmentálních aspektů, krok 2 = nastavení kritérií pro hodnocení významnosti environmentálních aspektů; zde je nutné zohlednit: - informace o stavu životního prostředí k určení činností, výrobků a služeb organizace, které mohou mít dopad na životní prostředí, - stávající data organizace o materiálových a energetických vstupech, vypouštění kapalných odpadů, odpadech a emisích s ohledem na rizika s tím spojená, - názory a stanoviska zainteresovaných stran, - environmentální aktivity (činnosti), které jsou organizací regulovány, - zadávání veřejných zakázek, - design, vývoj, výrobu, distribuci, servis, použití, opakované použití, recyklaci a likvidaci výrobků organizace, - činnosti organizace s nejvyššími environmentálními náklady a přínosy. Pro jasný, srozumitelný a ucelený výklad všech informací je vhodné použít schémata vstupů a výstupů, matice nebo např. komentované piktogramy. krok 3 = určení významných environmentálních aspektů na základě stanovených kritérií. Kritéria musí být komplexní, umožňovat nezávislou kontrolu a musí být přístupná veřejnosti. 3
Univerzální metodika pro vyhodnocování environmentálních aspektů neexistuje, ale v nařízení v příloze I environmentální přezkum je uveden přehled činností, z nichž mohou vznikat přímé environmentální aspekty a oblasti z nichž mohou vyplynout nepřímé environmentální aspekty. Uvedené činnosti je možné externě konzultovat, či je přímo zadat odborníkům. Existují jednoduché a originální metody hodnocení významných environmentálních aspektů činností podniku. Jedná se např. o eco-mapping pro malé a střední podniky. Dobrým návodem je také příloha III doporučení Komise 2001/680/ES. D. Právní předpisy v oblasti životního prostředí Jak už bylo řečeno v úvodu - organizace, které se rozhodly pro zavedení EMAS se zavázali k neustálému zlepšování. Neustálé zlepšování zahrnuje mj. přípravu na přijetí přísnějších norem a plnění požadavků nad rámec zákona. Organizace musí být schopná prokázat, že nad rámec zákona plní právní předpisy a požadavky z oblasti životního prostředí, ke kterým se zavázala, např.: - individuální právní akty rozhodnutí, povolení, souhlas atd., - požadavky zainteresovaných stran zákazníci, majitelé, pojišťovny, banky, - pravidla příslušného (průmyslového) sektoru, - jiné - charty, deklarace. E. Environmentální cíle, cílové hodnoty a programy Environmentální cíle organizace stanovuje na základě environmentálních aspektů, environmentální politiky, právních a jiných požadavků, možností organizace, názorů zainteresovaných stran atd. Ke každému cíli musí být přiřazena cílová hodnota. Cíle a cílové hodnoty mají být: odrazem environmentálních aspektů, formulovány jednoduše a jasně, kvantifikovatelné s jasně stanovenými termíny plnění, realistické, představeny všem zaměstnancům organizace. Cíle a cílové hodnoty EMS je nutné pravidelně aktualizovat a informovat o nich všechny zúčastněné strany. Tab. č.1 - Příklady srovnání: Cíl Cílová hodnota - Program číslo cíl cílová hodnota program 1 úspora papíru 2 3 zkvalitnit a doplnit kritéria pro hodnocení dodavatelů zvýšit uvědomění zaměstnanců a místních obyvatel snížení spotřeby papíru o 5 % oproti roku 2008 jasný a srozumitelný registr dodavatelů informovaná veřejnost Environmentální cíle a cílové hodnoty musí být stanoveny jasně a realisticky na základě významných environmentálních aspektů. oboustranný tisk upozornění v zápatí e-mailu, zda je opravdu nutné e-mail vytisknout požádat dodavatele o nejširší možné informace školení zaměstnanců Zdroj: CENIA Přímou souvislost se stanovenými cíli a stanovenými cílovými hodnotami mají environmentální programy, které jsou prostředkem pro dosažení cílů a cílových hodnot. Programy jsou komplexním pracovním plánem, který převádí politiku 4
životního prostředí organizace do každodenní praxe. Jejich součástí je stanovení odpovědností za dosažení cílů, včetně harmonogramu a vymezení prostředků k jejich dosažení. Program je tedy hnacím motorem neustálého zlepšování a měl by Politika Cíl Cílová hodnota Program environmentálního řízení vycházet z následujícího modelu: Nezbytnou zpětnou vazbu pro stanovování environmentálních cílů, cílových hodnot a programů poskytuje pravidelné monitorování a měření klíčových charakteristik provozu. Kvalitní monitoring umožňuje naplnit nejen legislativní požadavky, ale i stanovené cíle a programy. Účelem monitoringu je: získat objektivní údaje, které jsou předmětem zájmu zainteresovaných skupin (úřady, zákazníci, investoři, nevládní organizace atd.), umožnit neustálé kontroly využívání zdrojů, porovnat environmentální výkonnost a kvalitu environmentálního řízení konkrétní organizace (případně provozovny) v čase, informovat zaměstnance o environmentální výkonnosti, zefektivnit spolupráci s pracovníky odpovědnými za finanční řízení a vyhodnotit finanční aspekty environmentální výkonnosti podniku, sestavit scénáře pro alternativní výrobu, náhradu procesů či nové výrobky. Výstupy z monitoringu jsou podkladem pro pravidelné hodnocení dodržování příslušných požadavků vyplývajících z právních předpisů. Organizace je povinná vést dokumentaci o výsledcích pravidelných hodnocení. F. Interní komunikace a zapojení zaměstnanců V oblasti komunikace klade EMAS na organizace vysoké nároky. Organizace je povinná informovat zaměstnance o zavádění systému environmentálního řízení, změnách a o dosažených výsledcích a zároveň musí zaměstnancům umožnit vyjádřit své podněty či připomínky k zavedenému systému. Ideálním způsobem pro sběr podnětů od zaměstnanců může být např. zřízení elektronické schránky. Dalším z požadavků EMAS je zapojení zaměstnanců do systému neustálého zlepšování. Měli by se aktivně podílet na úvodním environmentálním přezkoumání, na definování a naplňování environmentální politiky, cílů a programů. Vhodnou formou účasti zaměstnanců na neustálém zlepšování je např. předkládání inovativních návrhů a spolupráce při jejich zavádění do praxe prostřednictvím environmentálních výborů, pracovních skupin nebo skupinové projektové práce. Organizace musí být schopná komunikaci se zaměstnanci a aktivní účast zaměstnanců na systému řízení doložit. Organizace je povinná dokumentovat aktivní zapojení zaměstnanců do procesu a na vyžádání ověřovatele musí tuto činnost doložit, nejlépe ve formě: zápisů z jednání s odbory nebo jinými organizacemi, které zastupují zaměstnance, dostupnosti vhodných informací pro vzdělání a výcvik, pravidelného poskytování informací zaměstnancům (vývěsky, interní noviny apod.). G. Vztah k ostatním zainteresovaným stranám EMAS klade v oblasti externí komunikace vyšší nároky, než ISO 14001. Povinnost vést otevřený dialog o zavedeném systému environmentálního řízení má organizace 5
také vůči dodavatelům, zákazníkům, veřejnosti a ostatním zainteresovaným stranám. I tyto subjekty musí být vhodnou formou seznámeny s environmentální politikou, s významnými environmentálními aspekty a s možnými skutečnými nebo potencionálními dopady činností organizace na životní prostředí. Na vyžádání musí organizace poskytnout ověřovateli dokumenty prokazující vedení otevřeného dialogu se zákazníky, úřady, tiskem, profesními organizacemi a dalšími subjekty. Jedná se v podstatě o všechny zainteresované subjekty, které mají zájem na environmentálních dopadech činností, výrobků a služeb organizací. H. Dokumentace EMS Dokumentace EMS je hlavním průkazným materiálem o zavedení systému environmentálního řízení a představuje interní paměť organizace. Je možné ji využít k prokazování, že operace a postupy byly provedeny dle příslušných požadavků. Dokumentace EMS zároveň slouží jako metodika k zajištění jednotných postupů v rámci systému řízení. Dokumentace EMS zahrnuje: environmentální politiku, registr environmentálních aspektů, environmentální cíle a cílové hodnoty, program environmentálního řízení, popis odpovědností a pravomocí v rámci systému, pracovní pokyny a postupy, které popisují oblasti obsažené v systému environmentálního řízení a v environmentálním programu, dokumenty, včetně záznamů, které organizace určí jako nezbytné k zajištění účinného plánování, fungování a kontroly procesů, které se vztahují k významným environmentálním aspektům. Aby dokumentace EMS plnila své funkce musí být efektivně řízena. Pro řízení dokumentace musí být vytvořené, zavedené a pravidelně aktualizované pracovní postupy. Stanovené postupy jsou vytvořené zejména pro: schvalování dokumentů z hlediska jejich vhodnosti před jejich vydáním, přezkoumání dokumentů, popřípadě jejich aktualizaci a opětovné schválení, zajištění identifikace změn a aktuálního stavu revize dokumentů, zajištění toho, aby v místech používání byly k dispozici aktuální verze platných dokumentů, zajištění toho, aby dokumenty byly čitelné a snadno identifikovatelné, zajištění toho, aby externí dokumenty, které organizace určí jako nezbytné k plánování a fungování systému environmentálního řízení, byly označeny a jejich distribuce řízena, Otevřenost, transparentnost a pravidelné poskytování informací o životním prostředí jsou hlavními faktory programu EMAS v oblasti komunikace. Systém dokumentace se dynamicky vyvíjí. Vyžaduje pravidelnou aktualizaci a zajištění pružnosti celého systému řízení. Pravidelná aktualizace dokumentů posiluje důvěryhodnost systému. Jednotlivé dokumenty musí obsahovat název, datum, identifikaci odpovědné osoby, záznam o aktualizaci a případně příslušné podpisy. 6
zabránění neúmyslnému použití neplatných dokumentů a jejich vhodného označení, pokud se z nějakého důvodu nadále uchovávají. V malých organizacích jsou často využívány slovní komunikační postupy a zapracování na místě. Úkolem ověřovatele je ověřit, že tyto postupy jsou funkční. Při ověřování v malých a středních podnicích by ověřovatelé měli mít na paměti, že: ne všechny postupy musí být dokumentovány, postupy by měly odpovídat rozsahu činnosti. Při rozhodování o přiměřenosti postupů musí být brán v úvahu rozsah a složitost činností, povaha souvisejících dopadů na životní prostředí a kompetence pracovníků. Účinným nástrojem mohou být jednoduché vývojové diagramy, piktogramy, nástěnky a matice. Na druhé straně ve velkých podnicích, by měla dokumentace být dobře organizovaná, v dostatečném rozsahu a pokud možno uchovávaná elektronicky. Uchovávání dokumentů v písemné podobě umožňuje zpětné sledování vývoje a událostí v rámci zavedeného systému řízení. I. Řízení provozu Řízení provozu představuje soubor konkrétních postupů, které podnik dodržuje s cílem chránit životní prostředí. Jedná se o stěžejní část systému environmentálního řízení, kdy organizace určí postupy, které vedou k naplnění programů a přispějí k dosažení cílů environmentální politiky organizace dle následujícího schématu: Politika - základní rámec pro stanovení environmentálních cílů organizace. Cíle - konečný stav, kterého chce organizace dosáhnout prostřednictvím stanovených programů a postupů a který odpovídá environmentální politice. Program - plán, podle kterého se řídí průběh činnosti, která vede k dosažení cíle. Postupy - specifické činnosti, které představují jednotlivé části programu s přesným určením času, místa, zodpovědnosti určených pracovníků a dalších zdrojů na realizaci. Vzhledem k tomu, že tyto postupy jsou určeny především pro zaměstnance, měly by být jednoduché, nejlépe ve formě obrazových symbolů či jasně popsaných jednotlivých vykonávaných činností. Pro potřeby subdodavatelů a jiných spolupracujících subjektů ovšem může být vytvořena verze obsahující detailnější specifikace postupů a úkonů. J. Připravenost na mimořádné události a reakce na ně Velké havárie a nehody mohou způsobit poškození životního prostředí, zdraví lidí a škody na majetku. Je proto velmi důležité přijmout všechna nezbytná preventivní opatření např. prostřednictvím vytvoření programu prevence mimořádných událostí, který vychází z: identifikace potenciálních havarijních situací a mimořádných stavů, 7
omezení rizika (separace nebezpečného odpadu, protiskluzová úprava podlah, atp.), havarijních plánů a postupů při mimořádných situacích, pravidelného testování správného fungování plánů a postupů (např. cvičné požární poplachy), poučení se z předchozích mimořádných událostí a havárií (zpětná vazba). Zhodnocení zpětné vazby, tzn. hodnocení výsledků šetření havárií, ke kterým v minulosti došlo, případně vypořádání stížností okolních obyvatel na činnost podniku, je jedním z významných ukazatelů, že organizace naplňuje požadavek otevřené komunikace s veřejností a dalšími zainteresovanými stranami a že splňuje závazek neustálého zlepšování. K. Neshody, nápravná a preventivní opatření Při zavádění systému EMAS (či obecně systému EMS) je nutné počítat s tím, že žádný systém řízení není dokonalý a ani ten váš nebude pravděpodobně fungovat dokonale od prvního dne. Realita neodpovídá vždy environmentálnímu programu či požadavkům EMAS. Ostatně právě proto je jedním z požadavků EMAS závazek tzv. neustálého zlepšování snaha organizace o co nejlepší možné nastavení a provoz systému. Neshody, nebo také neplnění požadavků (obvykle se projevují tím, že něco nefunguje tak, jak by mělo), mohou být způsobeny technickými problémy (průsaky, náhodné úniky látek, poškození zařízení ) nebo chybami v řízení např. nedostatečně přesným monitorováním, nevhodným nebo chybějícím výcvikem, špatně vypracovanými pracovními pokyny, atd. Efektivním nástrojem pro odstranění neshod jsou nápravná opatření. Nápravné opatření je rychlé a adekvátní řešení vzniklého problému, které zmírňuje negativní dopady a zabraňuje opakování problému. Přijatá opatření mají odpovídat rozsahu problému a také příslušným dopadům na životní prostředí. Co tedy dělat v případě, že nastane nějaký problém? identifikovat (specifikovat) problém, určit příčiny případně odpovědnost, nalézt nápravné opatření a aplikovat řešení problému, monitorovat, jak se řešení problému vyvíjí. Každý podnik musí vést záznamy o nehodách a haváriích, které se staly, jejich příčinách a nápravných opatřeních, která byla přijata. Na základě této dokumentace je vhodné vypracovat plán preventivních opatření, která povedou k odstranění příčiny neshody ještě před jejím vznikem. L. Řízení záznamů EMS Řízení záznamů slouží nejen pro potřeby samotné organizace, ale je také jedním z účinných nástrojů, díky kterým lze prokázat dodržení právních požadavků. Představuje paměť podnikového systému environmentálního řízení a 8 Archivace může být řízena např. spisovým, skartačním a archivačním řádem. Veškeré údaje musí být čitelné, identifikovatelné a vysledovatelné a je nutné je zaznamenávat písemně, přesně a jednoduše. Vedení záznamů se musí řídit stejnými principy jako ostatní dokumentace v systému EMS. Doba uchovávání záznamů musí být stanovena písemně.
zároveň poskytuje externím subjektům průkaznou dokumentaci o existenci EMS a realizaci konkrétních kroků a opatření. Organizace má mít stanovena pravidla (postupy) pro identifikaci, uložení, ochranu, vyhledávání, stanovení doby uchování a případně pro skartaci záznamů. Ideálním způsobem, jak záznamy řídit, je upravit uvedená pravidla v interní dokumentaci. Mezi záznamy v EMS patří zejména: určení odpovědnosti zaměstnanců v případech výskytu neshod či chyb v systému, připomínky externích subjektů, nápravná a preventivní opatření. Příklady dalších záznamů: roční výkaz produkce odpadů, protokoly o technickém nastavení strojů, protokoly o nehodách, haváriích a stížnostech, výsledky měření odpadních vod, znečištění a kvality ovzduší, údaje o spotřebě energie a vody, užití výrobků, atd. protokoly o výcviku a osvědčení, prezenční listiny ze školení, shrnutí interních auditů a přezkoumání vedením. M. Interní audit Interní audit je systematický, rutinní a zdokumentovaný úkon, jež by měla provést osoba, která je nezávislá na kontrolované činnosti a má schopnost kritického pohledu na fungování systému environmentálního řízení v podniku. U interního auditu platí, že čím pečlivěji je proveden, tím lépe je podnik připraven na ověření akreditovaným ověřovatelem. Cílem auditu je zhodnotit, jak dobře zavedený systém environmentálního řízení funguje a jaké úrovně environmentální výkonnosti organizace dosahuje. Audit tedy umožňuje kontrolu shody systému s normou ISO 14001 či požadavky EMAS. Při provádění interních auditů je nutné stanovit program auditů, který zahrnuje cíle dílčích auditů, včetně rozsahu, frekvence a určených činností auditu, mezi které patří: zhodnocení existujícího systému řízení, zjištění shody s politikou a programy organizace, zjištění shody s příslušnými požadavky environmentálních předpisů, priority managementu, požadavky zákazníka. Pravidelné audity jsou předpokladem pro dosažení neustálého zlepšování environmentální výkonnosti podniku. S výsledky interních auditů musí být seznámeno vedení a případné neshody musí být efektivně řešeny. Organizace musí vytvořit, naplánovat, zavést a udržovat program auditu s ohledem na význam svého provozu na životní prostředí a s ohledem na výsledky z předchozích auditů. Způsob tvorby programu auditu, četnosti, prováděných činností a zpráva o zjištěních a závěrech auditu jsou uvedeny v příloze III nařízení. N. Přezkum vedením organizace 9
V organizacích se zavedeným systémem environmentálního řízení musí nejméně jednou ročně proběhnou setkání vedení, na kterém jsou projednány otázky související se zavedeným systémem (tzv. přezkum vedení). Projednány mají být především následující body: hodnocení dosažení stanovených cílů a cílových hodnot, aktuálnost a platnost environmentální politiky, platnost přidělených pravomocí a odpovědností, hospodárné a efektivní využívání zdrojů, možnosti neustálého zlepšování výkonnosti podniku, hodnocení účasti zaměstnanců v programu EMAS, Vstupními informacemi pro správné rozhodnutí vedení jsou: výsledky interních auditů, komunikace od zainteresovaných stran (včetně stížností), údaje o environmentálním výkonu organizace (vliv činnosti organizace na životní prostředí), stav plnění cílů, stav nápravné a preventivní činnosti, činnosti, které vyplývají z předcházejících přezkoumání, doporučení ke zlepšení. Výstupem přezkoumání je rozhodnutí a činnosti, které souvisejí s možnými změnami v environmentálním řízení v souladu s neustálým zlepšováním. Přezkoumání vedením musí být dokumentováno, např. formou písemné zprávy či zápisu. O. Informování o vlivu činnosti organizace na životní prostředí (environmentální prohlášení, klíčové indikátory, přístup veřejnosti k informacím, místní odpovědnost) Environmentální prohlášení Environmentální prohlášení je zpráva, jejímž hlavním cílem je poskytnout veřejnosti a dalším zainteresovaným stranám informace o vlivu činností organizace na životní prostředí. Je jedním z nástrojů komunikace s veřejností a dalšími zainteresovanými stranami, na kterou klade EMAS velký důraz. Kvalitní příprava environmentálního prohlášení je základem pro zvýšení jeho efektivity. Zprostředkovává informace o neustálém zlepšování environmentálního systému řízení v organizaci. Environmentální prohlášení je prostředkem pro budování vzájemné důvěry mezi organizací a ostatními zainteresovanými stranami z hlediska otevřenosti, přehlednosti a pravidelnosti poskytovaných informací. Kritéria, která musí organizace zvážit při sestavování environmentálního prohlášení: typ informací, které veřejnost a další zainteresované strany (zákazníci, dodavatelé, smluvní partneři, zaměstnanci, úřady, investoři, banky, místní společenstva, sousedi atd.) vyžadují, transparentnost, přehlednost a srozumitelnost předkládaných informací, odpovídající forma, rozsah a způsob prezentace dokumentu. Environmentální prohlášení musí obsahovat: stručný, jasný a přehledný popis činností, výrobků a služeb organizace, 10
environmentální politiku a stručný popis systému environmentálního řízení, popis významných environmentálních aspektů a jejich souvisejících dopadů (příloha I - oddíl 2), popis environmentálního programu a jeho hlavních cílů, dosažené výsledky environmentálního programu (mimo prvního environmentálního prohlášení), přehled dostupných údajů o vlivu činnosti organizace na životní prostředí vzhledem k jejím environmentálním cílům a cílovým hodnotám. Zpráva musí podávat informace o klíčových indikátorech a dalších existujících ukazatelích vlivu činnosti organizace na životní prostředí (příloha IV nařízení - oddíl C) *, další faktory týkající se vlivu činnosti organizace na životní prostředí (ve vztahu k dodržování právních ustanovení)*, odkaz na příslušné požadavky vyplývající z právních předpisů týkajících se životního prostředí*, *uvedené body musí být obsaženy i v aktualizovaném environmentálním prohlášení jméno a akreditační číslo nebo číslo licence environmentálního ověřovatele a datum schválení (ověření)*. Příklady environmentálních prohlášení registrovaných organizací jsou k dispozici zde. Klíčové indikátory Klíčovými indikátory jsou ukazatele, jejichž prostřednictvím lze charakterizovat vliv činnosti organizace na životní prostředí v následujících environmentálních oblastech: energetická účinnost, materiálová účinnost, voda, odpady, biologická rozmanitost, emise. Součástí každého environmentálního prohlášení jsou informace o klíčových indikátorech, které se týkají přímých environmentálních aspektů. Podávání zpráv o klíčových indikátorech v souvislosti s přímými environmentálními aspekty napomáhá zvýšení srozumitelnosti, průhlednosti a porovnatelnosti informací, které organizace poskytuje. Indikátory: udávají přesné hodnocení vlivu organizace na životní prostředí, jsou srozumitelné a jednoznačné, umožňují meziroční srovnání pro vyhodnocení vývoje vlivu činnosti organizace na životní prostředí, umožňují případné srovnání s oborovými, vnitrostátními nebo regionálními měřítky, případně umožňují srovnání s právními požadavky. Podrobnější informace jsou uvedeny v příloze IV oddíl C. 11
Přístup veřejnosti k informacím Prohlášení je určeno především subjektům, které se zajímají o environmentální výkonnost podniku, např. zákazníkům, zaměstnancům, finančním institucím, médiím, místním komunitám, úřadům, environmentálním organizacím, lobbyistům, výzkumným pracovníkům, konzultantům, i konkurenci. Musí být zveřejněno a na vyžádání poskytnuto komukoliv. Norma ISO 14001 zveřejnění environmentálního prohlášení ověřeného nezávislým externím ověřovatelem nevyžaduje a nestanovuje podrobné požadavky na externí komunikaci. V tomto pohledu se EMAS výrazně odlišuje, protože environmentální prohlášení ověřené třetí stranou je jedním ze základních požadavků programu. Místní odpovědnost Každá organizace se všemi svými pobočkami, detašovanými pracovišti, provozovnami atd., která je registrovaná v programu EMAS pod jedním registračním číslem, je odpovědná za identifikaci významných dopadů svých činností na životní prostředí a za vyváženou prezentaci v environmentálním prohlášení. 12