Počátky keramiky Technologický model a evoluční teorie
Literatura Vandiver, Pamela B.1988: Reconstructing and Interpreting the Technologies of Ancient Ceramics. In: Sayre, Edward V. - Vandiver, Pamela B. - Druzik, James - Stevenson, Christopher (eds.) Materials Issues in Art and Archaeology. Pitsburg, 89-102. Kingery, David W. 1988: A Role for Ceramic Materials Science in Art and Archaeology. In: Sayre, E.V. - Vandiver, Pamela - Druzik, J. - Stevenson, Ch. (eds.), Material Issues in Art and Archaeology, 159-168. Rice, P. 1990: Function and Uses of Archaeological Ceramics. In: Kingery, W.D. 1990: The Changing Roles of Ceramics in Society: 26,000 B.P. to the Present (Ceramics and Civilisastion V), 1-16. Leeuw, Sander van der 1993: Giving the Potter a Choice: Conceptual aspects of Pottery techniques. In: Lemmonier, P. (ed.), Technological Choices. Transformation in Material Cultures since the Neolithic. London, 238-288. Schiffer, Michael, B. - Skibo, James M. 1987: Theory and Experiment in the Study of Technological Change, Current Anthropology 28(5): 595-621. Goodyear, Albert C. 1988: On the Study of Technological Change, Current Anthropology 29 (2), 320-322. Neff, Hector 1993: Ceramics and Evolution. In: Schiffer, Michael B. (ed.), Archaeological Method and Theory 4, 141-193.
Technologický model Základní téze = keramika vznikla jako součást vývoje technologie. Keramika zahrnuje z technologického hlediska řadu různých materiálů: nekovové látky s vysokou teplotou tání, cementy a omítky, barviva, skla, hliněné zboží, cihly, dlaždičky a obkládačky, smalt a email. Rekonstruovat dřívější technologii k. znamená rekonstruovat: fyzikální podstatu látek, materiály, které byly použity, metody jakými byly tyto materiály zpracovány, technické parametry dané skupiny, úroveň technologické složitosti, stupeň záměrnosti a jednání.
Klasifikace výrobků z hlíny podle technologie TYP POROSITA VVPÁLENÍ terakota >30% <1000 o květináče, střešní krytina, cihly, umělecké zboží, většina pravěké keramiky majolika 10-25% 900-1200 o hrubá: drenážní trubky, filtry, obkládací keramika, cihly; jemná: obkládačky, a umělecké předměty, zubní elektrické a chemické vybavení kamenina 0,5-2,0% 1200-1350 o glazované trubky, tašky, dlaždičky, stolní zboží, umělecké výrobky čína <1% 1100-1200 o stolní nádobí porcelán ->0% 1300-1450 o jemné stolní nádobí
Technologie a archeologie Technologie se soustřeďuje na vlastnosti materiálu, které určují hodnotu výrobků. Pomáhá archeologii, která se převahou zabývá strukturou, tj. tvary výrobků a antropologii, jež se soustřeďuje na zpracování a funkci výrobků. Zájem a. a t. je protichůdný a doplňkový. Technologické studium probíhá v mikro- a makroměřítku. Struktura keramiky je sledována s postupně klesající úrovní: původ (archeologie, etnografie) předmět (typologie, stylistika) makro (visuální, mikroskopie, rentgenografie, xeroradiografie..ultrazvuk,) mikro (optická mikroskopie, elektronová m.) krystalová (difrakční ana) elementárních částic (spektroskopie)
Kritika technologického modelu chybí teorie technologie existuje celý řetězec činností, během něhož vzniká předmět a mění se jeho vlastnosti. Určující jsou podmínky techniky nikoliv příroda. Keramik má značnou volnost, např. nedostatek hlíny není překážkou, volí vždy z více alternativ, způsob volby-kognitivní vědy, tedy ani materiál ani dostupné nástroje nejsou omezením, během výroby řeší keramik řadu problémů: udržet tvar, pracovní postup, různá řešení.
Technologie a funkce funkce k. : očekávání různých rolí v kultuře, obecně polyfunkční, manifestovaná (výzdoba a nádoby na uchování, zpracování a přenášení potravy) x latentní (specificky v arch. jako datovací materiál). Nebezpečí etnografické funkční analogie: je pochybné ji odvozovat z tvarů, nádoby nemusí být specializovány, dnešní kategorie jsou jiné, kulturně - společenské rozdíly. Technologická změna: funkční (nové činnosti mohou být pokryty starými nástroji, ale vyvolávají tlak na "vynález" nových), zpětná vazba kontextu (zlepšení), tlak výrobců (uplatnit se v rámci trhu). Technická volba určuje užitkové vlastnosti, ale ne formou relace jedna-k-jedné. polární efekt, (efekt ohřívání x odolnost: tenká stěna x silná stěna -> řešení až plechové nádobí).
pausa
Evoluční teorie vzniku keramiky Keramická evoluce je chápána jako: " rozrůzněné přetrvávání informace o tom, jak se dělá keramika v průběhu historie", (Neff 1993: 142). Jednotlivci se učí kulturně přenášené informaci a jednotlivci jsou také vybíráni v evolučním procesu. Ale je to celá populace, která se tímto způsobem vyvíjí (Rindos 1989: 7). V evoluční teorii kultury jsou přeformulovány základní principy původní Darwinovy teorie, platné pro živou přírodu, do prostředí lidské společnosti. Protože jedinou realitou ve společnosti je jednotlivec a vše ostatní jsou jen určité konstrukce, stává se jednotlivec nositelem i objektem studia fenotypických změn. Jejich prostřednictvím dochází ke všem změnám v lidských výrobcích.
Výzdoba keramiky Výzdobu keramiky lze vnímat jako součást vícerozměrné antropologické teorie (Tyler 1987) a analyzovat ji jako strukturu z různých hledisek této teorie. Časovou dynamiku dodává této struktuře hierarchická evoluční teorie, která začala být šířeji používána na studium kultury v osmdesátých letech (Dunell 1980; Rindos 1989; Neff 1993) Evoluční teorie kultury usnadňuje orientaci v dosavadních nespočetných názorech na výzdobu keramiky. Cílem archeologického zkoumání je tudíž studium kognitivních systémů, které stojí za chováním, jehož výsledkem je archeologický pramen (Whitley 1992: 68).
Symbolický systém a náhodné změny Změny jsou generovány potenciálem obsaženým v symbolickém systému, který je analogický informačnímu kódu DNA (Neff 1993: 147). Nejsložitější evoluční proces objevování keramiky proběhl na Předním východě, kde na sebe navazovaly a částečně se překrývaly systémy obalů, schránek a nádob z organických materiálů, z kamene, z páleného vápence, z nepálené a nakonec z pálené hlíny.
Descent with modification Druhým principem darwinovské teorie je dědičnost ("descent with modification"). Evoluční teorie kultury závisí na stanovení jednotek kulturního přenosu (Dunell 1980: 87). Jedná-li se o příbuzné z bezprostředně následující generace, je tento přenos označován jako "genetický", jinak jde o obecně kulturní přenos, který se může uskutečňovat v kterémkoliv věku. Pro dědičnou znalost výroby keramiky je však významné období dětství, kdy ve většině etnografických společností vznikají základní řemeslné návyky jednotlivců (Arnold 1985:7). Sdílená informace o způsobech výroby keramiky, která probíhá v určitém historické období, vytváří keramickou tradici. Jejím projevem mohou být archeologicky rozpoznatelné typy nebo druhy zboží, v nichž jednotlivé nádoby tvoří fenotypický výraz určité keramické tradice (Neff 1993: 153).
Náhodný výběr Důležitým přínosem evoluční teorie je použití pojmu náhodný výběr, který v dosavadních teoriích kulturní změny chyběl. Zdrojem náhodného výběru pro genetické i kulturní změny je jednak vhodnost znaků, jednak historický tlak, který se projevuje v procesu interakce jednotlivců. Vhodnost znaků je funkcí vzájemné komunikace jednotlivců v malých skupinách, při níž se prosadí nejlepší způsoby keramické výroby v úspěšném napodobování (Neff 1993: 158).
Význam evoluční teorie Evoluční teorie přispívá k vytvoření obecné teorie stylu. Dovoluje propojení principů teorie sociální interakce s teorií výměny informací. Značná pozornost je věnována přehodnocení dosavadních teoretických přístupů, jako jsou kulturněhistorický, nebo funkcionalistickoadaptivní, z pohledu evoluční teorie kultury (Rindos 1989: 26-33; Neff 1993: 167-171).
Sociální interakce Sociální interakce zvyšuje variabilitu, ale teprve náhodný výběr způsobuje změny v prostorovém rozšíření výzdobných znaků a jejich různou relativní četnost v jednotlivých společnostech (Hill 1985: 380). Složitá otázka identity. Více interakce rozšiřuje prostor znalostí o technikách a znacích stylu, tím se zvětšuje celkový okruh stylu a rozšiřuje se prostor pro náhodný výběr. Sociální interakce zvyšuje variabilitu, ale teprve náhodný výběr způsobuje změny v prostorovém rozšíření výzdobných znaků a jejich různou relativní četnost v jednotlivých společnostech (Hill 1985: 380).