ZÁPAS O VÝCHODNÍ STŘEDOMOŘÍ

ZÁPAS O VÝCHODNÍ STŘEDOMOŘÍ Zahraniční politika Spojených států amerických vůči Řecku a Turecku v letech 1945 1953 Jan Koura filozofická fakulta univerzity karlovy, 2013

KATALOGIZACE V KNIZE NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Koura, Jan Zápas o východní Středomoří: zahraniční politika Spojených států amerických vůči Řecku a Turecku v letech 1945 1953 / Jan Koura. Vyd. 1. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2013. 250 s. (Fontes ; sv. 8) Anglické resumé ISBN 978-80-7308-468-4 327 * 327.54 * 32:911.3 * (73) * (495) * (560) zahraniční politika Spojené státy americké 1945 1953 studená válka (1945 1989) geopolitika Řecko 1945 1953 geopolitika Turecko 1945 1953 Spojené státy americké zahraniční vztahy 1945 1953 Řecko zahraniční vztahy 1945 1953 Turecko zahraniční vztahy 1945 1953 monografie 327 Mezinárodní vztahy, světová politika [15] Tato kniha je výstupem projektu Grantové agentury Univerzity Karlovy v Praze s názvem Analýza role Řecka a Turecka v amerických strategiích zadržování v letech 1946 1964 (zúčtovací číslo 250088) řešeného na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v letech 2011 2012 a Programu rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově č. 12 Historie v interdisciplinární perspektivě, podprogramu Evropa a (versus) svět: Interkontinentální a vnitrokontinentální politické, ekonomické, sociální, kulturní a intelektuální transfery. Recenzovali doc. PhDr. Václav Horčička, Ph.D. PhDr. Ing. Ladislav Tajovský, Ph.D. Jan Koura, 2013 Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2013 Všechna práva vyhrazena ISBN 978-80-7308-468-4

Obsah Úvod 9 Americká strategie zadržování jako grand strategy 24 Íránská krize a první pokusy o formulaci strategie zadržování 32 Obsazení Íránu a otevření zásobovací trasy do Sovětského svazu 32 Spory mezi Spojenými státy americkými a Sovětským svazem o získání ropné koncese v Íránu 34 Odmítnutí Sovětského svazu stáhnout vojska z Íránu 40 Stalinův projev z 9. února a zvyšování napětí v americko sovětských vztazích 45 Dlouhý telegram první pokus o formulaci nové strategie vůči Sovětskému svazu 49 Churchillův fultonský projev definitivní rozpad spojenecké koalice? 56 Úspěch nového amerického přístupu ústup Sovětského svazu v íránské otázce 59 Turecká krize roku 1946 63 První snahy Sovětského svazu o ovládnutí černomořských úžin 63 Postupimská konference a spory mezi velmocemi o statut úžin 69 Odlišné názory velmocí na plavební režim úžin 70 Zintenzivnění amerického zájmu o Turecko 74 Vyvrcholení boje o úžiny 78 Spojené státy americké a krize v Řecku 85 Řecko během druhé světové války 85 Spojené státy americké a Řecko 92 Cliffordova zpráva nová formulace strategie zadržování? 98 Eskalace násilí v Řecku a příčiny zvýšeného zájmu Spojených států amerických o tuto zemi 104 Odchod Velké Británie z východního Středomoří 110

Trumanova doktrína a její vliv na další směřování strategie zadržování 115 Intervence Spojených států amerických ve východním Středomoří 115 Konečná podoba prezidentova projevu a jeho přednesení před Kongresem 123 Ohlasy na Trumanův projev 127 Odlišné interpretace Trumanovy doktríny 133 Trumanova doktrína počátek univerzalistického přístupu při implementaci strategie zadržování? 136 Implementace Trumanovy doktríny v Řecku a Turecku 139 Ustanovení Americké mise pro pomoc Řecku a její počáteční činnost 139 Poslední pokus o politickou dohodu a následné vytvoření Prozatímní demokratické vlády Řecka 143 Vliv Spojených států amerických na reorganizaci řecké vlády 146 Vojenská pomoc Spojených států řecké vládě a debaty okolo vyslání amerických vojáků do Řecka 148 Ustanovení Americké mise pro pomoc Turecku a její počáteční činnost 160 Rozhodnutí Spojených států amerických prodloužit zákon o pomoci Řecku a Turecku 168 Marshallův plán a jeho implementace v Řecku a Turecku 172 Hospodářská situace Evropy po druhé světové válce 172 Marshallův projev na Harvardově univerzitě a americké plány na ekonomickou obnovu Evropy 176 Implementace Marshallova plánu v Turecku 180 Implementace Marshallova plánu v Řecku 184 Proměna přístupu Spojených států amerických vůči východnímu Středomoří: od upadajícího zájmu po vstup Řecka a Turecka do NATO 191 Neúspěšné snahy Spojených států amerických o rychlé ukončení řecké občanské války a změna taktiky vedení boje 191

Oslabení amerických strategických zájmů o Řecko 196 Vytváření západoevropského bezpečnostního systému 198 Pokusy Řecka o vytvoření bezpečnostního systému ve východním Středomoří 201 Vznik NATO a neúspěšné snahy Turecka o začlenění do této aliance 202 Ukončení občanské války v Řecku 207 NSC 68 počátek militarizace americké strategie zadržování? 209 Korejská válka a změna amerického postoje ke vstupu Řecka a Turecka do NATO 214 Vstup Řecka a Turecka do NATO 220 Závěr 225 Zkratky 229 Prameny a literatura 231 Rejstřík 247 Resumé / Summary 249

Největší hrozba, která nás může postihnout při potýkání se s problémem sovětského komunismu, je ta, že bychom dovolili sami sobě stát se stejnými, jako jsou ti, proti nimž bojujeme. George F. Kennan

Úvod Studená válka byla více než čtyřicet let dominantním faktorem mezinárodních vztahů. Zásadním způsobem neovlivnila pouze zahraniční a domácí politiku jejích dvou hlavních aktérů Spojených států amerických a Sovětského svazu, ale i mnoha dalších zemí napříč všemi obydlenými kontinenty. Mezi státy, jejichž historii tento konflikt významně poznamenal, patří Řecko a Turecko, neboť dopady studené války ovlivňují životy tamějších obyvatel prakticky do současnosti. Geostrategická výjimečnost Řecka a Turecka, ještě zesílená výsledky druhé světové války, zapříčinila, že zápas o vliv v těchto zemích výrazně přispěl ke změně americké zahraniční politiky vůči Sovětskému svazu a k přijetí zcela nového strategického konceptu, pro který se vžil název strategie zadržování (strategy of containment). Spojené státy americké vzešly z druhé světové války jako politický, ekonomický a vojenský hegemon tehdejšího světa. 1 Tvůrci americké zahraniční politiky proto museli hledat pro svoji zemi novou roli v rámci značně pozměněného mezinárodního systému, v němž po úpadku bývalých velmocí začaly hrát dominantní roli Spojené státy a Sovětský svaz. Na měnící se vlastní postavení na mezinárodní scéně a sílící pozici SSSR v Evropě 2 reagovaly USA formulací výše 1 Hrubý domácí produkt (HDP) Spojených států amerických vzrostl během druhé světové války o 60 %. Na jejím konci USA vlastnily dvě třetiny světových zlatých rezerv a jejich HDP byl třikrát větší než v případě Sovětského svazu a pětkrát větší než v případě Velké Británie. V první polovině čyřicátých let se začala projevovat i americká vojenská nadvláda nad zbytkem světa. V roce 1943 vyráběly USA téměř třikrát více zbraní než Sovětský svaz a o dva roky později se jim podařilo poprvé úspěšně použít jadernou bombu. LEFFLER, M. P., The Emergence of an American Grand Strategy, 1945 1952, in: LEFFLER, M. P. WESTAD, O. A. (eds.), The Cambridge History of the Cold War, Vol. I, Origins, Cambridge 2010, s. 67. 2 Během dvacátého století se začala Evropa stávat jedním z klíčových regionů pro bezpečnost Spojených států. Henry Kissinger v jedné ze svých knih napsal, že již od amerického vstupu do první světové války v roce 1917 je americká politika založena na poznání, že je v jejím geopolitickém zájmu zabránit každé potenciálně nepřátelské mocnosti, aby ovládla Evropu. (KISSINGER, H., Potřebuje Amerika zahraniční politiku? Cesta k diplomacii pro 21. století, Praha 2002, s. 28). Důvody významu Evropy pro bezpečnost Spojených států vešly do širšího povědomí americké veřejnosti i tvůrců americké zahraniční politiky díky knize Waltera Lippmanna U.S. Foreign Policy: Shield of the Republic. V návaznosti na práce geostrategiků Halforda Mackindera a Nicholase Johna Spykmana Lippmann tvrdil, že obrana Spojených států nezačíná u amerického pobřeží, ale sahá daleko úvod 9

zmíněného přístupu, jehož podobu zásadním způsobem ovlivnil odlišný názor vedoucích představitelů Spojených států a Sovětského svazu na uspořádání světa po druhé světové válce. Americká strategie zadržování, kterou považuji za příklad tzv. velké strategie (grand strategy), 3 se stala klíčovým faktorem americké zahraniční a bezpečnostní politiky během studené války. 4 Proces jejího vzniku byl komplikovaný a nelze ho ohraničit jedním dokumentem či událostí. Její základní premisy sice byly definovány v prezidentském období Harryho S. Trumana, ale přesto je možné konstatovat, že strategii zadržování v různých modifikovaných podobách využívaly všechny americké administrativy až do roku 1989. 5 Ačkoli většina analýz americké zahraniční politiky v době studené války vyzdvihuje vojenský faktor strategie zadržování, nelze opomíjet, že jako grand strategy používala i politické, diplomatické, ekonomické či psychologické nástroje, které u jednotlivých administrativ byly více či méně upozaďovány na úkor zadržování vojenského. 6 Bližší pohled na zahraniční politiku USA vůči Řecku a Turecku (jejichž geopolitická provázanost byla natolik silná, že pro vládu Spojených států představovala pomyslné spojené nádoby) 7 ve druhé polovině čtyřicátých a na počátku padesátých let 20. století nám může pomoci poodhalit nejen příčiny vzniku studené války, ale i okolnosti vedoucí k počáteční formulaci a implementaci základza oceány, odkud může být útok na USA veden. Srv. LIPPMANN, W., U. S. Foreign Policy: Shield of the Republic, Boston 1943; LIPPMANN, W., Zahraniční politika a válečné cíle Spojených států, Praha 1946; GADDIS, J. L., The Long Peace: Inquiries into the History of the Cold War, New York 1987, s. 22 23. 3 Definici a vymezení strategie zadržování jako grand strategy se věnuji více v první kapitole. 4 SUCHÝ, P., Strategie zadržování v americké zahraniční politice: Vznik a vývoj koncepce 1945 1953, Brno 2005, s. 7. 5 Přestože se to na první pohled nemusí zdát, strategii zadržování využívaly Spojené státy i v období tzv. détente. Administrativa Richarda M. Nixona ustoupila od militarizované podoby zadržování a začala více využívat její diplomatické prvky. Nixonova forma zadržování bývá dokonce někdy připodobňována k přístupu, který při její implementaci doporučoval George Kennan. Více: GADDIS, J. L., Strategies of Containment: A Critical Appraisal of Postwar American National Security Policy, Oxford 1982, s. 274 344. 6 SUCHÝ, P., Strategie zadržování, s. 8 9. 7 To se potvrdilo ať již při rozhodování o finanční pomoci v rámci Trumanovy doktríny, Marshallova plánu či společném vstupu obou státu do Severoatlantické aliance (North Atlantic Treaty Organization; NATO). 10 zápas o východní středomoří

ního konceptu americké zahraniční a bezpečnostní politiky v období studené války strategie zadržování. Přestože by bylo zajímavé analyzovat, jak kroky americké administrativy vnímali obyvatelé Řecka a Turecka, záměrně jsem se soustředil na zahraniční politiku USA vůči těmto zemím a její zasazení do širšího kontextu tehdejší mezinárodní situace. Analýza řeckého, respektive tureckého pohledu by znamenala napsat jinou práci s využitím jiných pramenů. Po dlouhých úvahách jsem z chronologického hlediska práci vymezil léty 1945 1953, tedy obdobím prezidentství Harryho S. Trumana. Přestože k prvním formulacím strategie zadržování došlo až v roce 1946, pro úplnost mé analýzy bylo třeba sledovat přístup Spojených států vůči Řecku a Turecku již těsně po druhé světové válce (dokonce s částečnými přesahy do let válečných), aby bylo lépe pochopitelné, proč se USA začaly v oblasti východního Středomoří postupně angažovat. Zabývám se zejména otázkami, proč Spojené státy začaly po druhé světové válce projevovat zájem o Řecko a Turecko? Z jakých důvodů nechtěly připustit, aby se v obou zemích rozšířil vliv Sovětského svazu a jeho satelitů? Do jaké míry přispěla americká pomoc Řecku a Turecku k udržení těchto zemí ve sféře vlivu Západu? Jakou roli hrály Řecko a Turecko v bezpečnostních plánech Spojených států a jakým způsobem přispěly k zadržování Sovětského svazu a dalších komunistických zemí v oblasti východního Středomoří a Blízkého východu 8 ve zkoumaném období? 8 V této souvislosti bych se blíže zastavil u geografického vymezení oblastí východního Středomoří a Blízkého a Středního východu. Svoji analýzu směřuji především na Řecko a Turecko, které kvůli vytyčenému rámci mé práce považuji za státy východního Středomoří. Turecko ale svoji geografickou polohou spadá i na Blízký východ a je geostrategicky propojeno s Íránem státem, jenž většinou bývá považován již za součást Středního východu. Americký historik Bruce Kuniholm zařazuje Řecko, Turecko a Írán do jedné skupiny, kterou nazývá Northern Tier, a to z toho důvodu, že všechny tyto země ležely v jedné řadě u jižní hranice Sovětského svazu nebo jeho satelitů a byly proto prvním potenciálním objektem sovětského expanzionismu směřovaného na jih. Z tohoto pohledu se jejich význam pro americkou zahraniční politiku v mnou zkoumaném období odlišoval od jiných zemí zmíněných regionů. Ve své práci vycházím z tohoto konceptu, a proto pro účely mé analýzy není tak důležité, zda Turecko geograficky spadá na Blízký východ či do východního Středomoří, ale určujícím faktorem je, že stejně jako Řecko a Írán sousedilo na severu se SSSR, respektive jeho satelity. KUNIHOLM, B. R., The Origins of the Cold War in the Near East: Great Power Conflict and Diplomacy in Iran, Turkey, and Greece, Princeton 1980, s. xv xvi. úvod 11

V práci věnované počátkům studené války jsem nemohl opomenout spor, jenž se v západní historiografii rozhořel ohledně příčin vzniku tohoto konfliktu. 9 Otázka, kdo studenou válku zapříčinil, rozděluje historiky dodnes. Během několika desetiletí trvajících debat se vyprofilovaly tři základní historické školy s odlišným pohledem na tuto problematiku. 10 Až do šedesátých let převládala při hledání příčin vzniku studené války tradicionalistická (ortodoxní) interpretace. Některé autory tohoto směru můžeme z pohledu teorie mezinárodních vztahů rovněž zařadit k realistické škole. 11 Ortodoxní tradicionalisté se opírají o tvrzení, že poválečný mír narušil svojí expanzionistickou politikou Sovětský svaz. Studenou válku chápou jako ideologický střet mezi principy totalitního komunismu představovaného Sovětským svazem a demokracií a svobodou, které reprezentovaly Spojené státy. Někteří autoři tohoto směru přisuzují důležitou roli při vzniku studené války Josifu V. Stalinovi, na něhož nahlížejí jako na paranoidního vůdce, který chtěl, s nadsázkou řečeno, kvůli strachu ze ztráty vlastní moci ovládnout svět. 12 V roce 1959 vyšla poprvé kniha Williama Applemana Williamse Tragedy of American Diplomacy, ve které autor tradicionalistickou tezi, že za vznik studené války byl odpovědný Sovětský svaz, ostře 9 Tento historiografický spor zde pouze stručně nastiňuji, protože komplexní zpracování této problematiky daleko překračuje cíle a rozsah mé práce. 10 Více k odlišným interpretacím vzniku studené války například HOGAN, M. J. (ed.), America in the World: The Historiography of American Foreign Relations since 1941, Cambridge 1996; WESTAD, O. A. (ed.), Reviewing the Cold War Approaches, Interpretations, Theory, London 2000; FERRELL, R. H., Harry S. Truman and the Cold War Revisionist, Columbia 2006; WANNER, J., Spojené státy a evropská válka 1939 1945, I. díl, Pevnost Amerika, Praha 2001, s. 13 37; DRULÁK, P., Metafory studené války: interpretace politického fenoménu, Praha 2009, s. 111 232. 11 Více: DRULÁK, P., Teorie mezinárodních vztahů, Praha 2003, s. 176 178; GUZZINI, S., Realismus v mezinárodních vztazích a mezinárodní politické ekonomii, Brno 2004. 12 Mezi nejvýznamnější tradicionalistická díla patří: McNEILL, W. H., America, Britain and Russia: Their Co operation and Conflict, 1941 1946, New York 1953; GRAEBNER, N. A., Cold War Diplomacy 1945 1975, second edition, New York 1977; HERZ, M. F., Beginning of the Cold War, London 1966; FEIS, H., Churchill, Roosevelt, Stalin: The War they Waged and the Peace they Thought, Princeton 1967; SCHLESINGER, A. jr., Origins of the Cold War, in: Foreign Affairs, vol. 46, October 1967; FEIS, H., From Trust to Terror: The Onset of the Cold War, 1945 1950, London 1970. 12 zápas o východní středomoří

odmítl. Vinu za její rozpoutání naopak přiřkl Spojeným států, jež se podle jeho názoru chovaly jako expanzivní mocnost. Williams položil základy směru nazývaného revizionismus, který zažil svůj rozmach v šedesátých a sedmdesátých letech v souvislosti s neúspěšnou angažovaností USA ve Vietnamu. 13 Stoupenci revizionismu tvrdí, že Sovětský svaz z pozice slabší velmoci pouze reagoval na tlak ze strany Spojených států, které záměrně zveličovaly hrozbu komunismu a vojenskou sílu SSSR, aby získaly záminku k ekonomickému ovládnutí světa pomocí své expanzivní politiky otevřených dveří. 14 V osmdesátých letech pak došlo k vyprofilování třetího směru, tzv. postrevizionismu, jehož představitelé se snaží mezi oběma předchozími školami nastolit rovnováhu. Odmítají jednostranné hodnocení, zda studenou válku zavinil Sovětský svaz či Spojené státy, snaží se oprostit od ideologického zaměření a přinést nestranný rozbor událostí vedoucích k jejímu vzniku. Většinou pak vinu za rozpoutání tohoto konfliktu přisuzují oběma velmocím. Kritici ale vyčítají některým postrevizionistům, 15 že se jejich interpretace pří 13 Na konci šedesátých let začalo ve Spojených státech sílit hnutí proti válce ve Vietnamu. Vývoj tohoto konfliktu vedl revizionisty k položení si otázek jako: Kdo je vlastně nepřítel Spojených států? Kdo, nebo co, je objektem strategie zadržování? Jaká je povaha hrozby představované komunismem? apod. K této diskusi více například PATER- SON, T. G. McMAHON, R. J. (eds.), The Origins of the Cold War, third edition, Lexington 1991, s. xx. 14 Mezi nejvýznamnější revizionistická díla patří: WILLIAMS, W. A., Tragedy of American Diplomacy, new edition., New York 1988; ALPEROWITZ, G., Atomic Diplomacy: Hiroshima and Potsdam, New York 1965; HO- ROWITZ, D., The Free World Colossus: A Critique of American Foreign Policy in the Cold War, London 1965; GARDNER, L. C., Architects of Illusions: Men and Ideas in American Foreign Policy, 1941 1949, Chicago 1970; KOLKO, J. KOLKO, G., The Limits of Power: The World and United States Foreign Policy, 1945 1954, New York 1972; LaFEBER, W., America, Russia, and the Cold War, 1945 1996, eight edition, New York 1997; PA- TERSON, T. G., Soviet American Confrontation: Postwar Reconstruction and the Origins of the Cold War, Baltimore 1973; YERGIN, D. H., Shattered Peace: The Origins of the Cold War and the National Security State, revised ed., New York 1990. 15 Mezi nejvýznamnější postrevizionistická díla patří: GADDIS, J. L., The United States and the Origins of the Cold War, 1941 1947, New York 1972; LUNDESTAD, G., Empire by Invitation? The United States and Western Europe, 1945 1952, in: Journal of Peace Research, Vol. 23, No. 3, September 1986; GADDIS, J. L., The Long Peace ; LEFFLER, M. P., The Specter of Communism: The United States and the Origins of the Cold War, 1917 1953, New York 1994; MASTNY, V., Russia s Road to the Cold War: Diplomacy, Warfare and the Politics of Communism, 1941 1945, New York 1979; LEFFLER, M. P., A Preponderance of Power: National Security, the Truman Administration, and the Cold War, Stanford 1992. úvod 13

liš neliší od tradicionalismu, neboť někteří z nich považují Spojené státy za mocnost, jež se na základě svých legitimních bezpečnostních obav pouze bránila tlaku Sovětského svazu. 16 V souvislosti s rozdílnými interpretacemi počátků studené války bych chtěl deklarovat, že můj pohled na americkou zahraniční politiku v tomto období má blízko k tradicionalistické škole. Tato skutečnost ale neznamená, že ve své práci opomíjím ostatní interpretace. Zvláště revizionistickým autorům, kteří se nejvíce vymezují vůči tradicionalismu, jsem při analyzování jednotlivých událostí věnoval dostatečný prostor. 17 * * * Předkládaná monografie je výsledkem mnohaletého výzkumu, 18 jenž vychází v prvé řadě z analýzy primárních pramenů institucionální povahy. Jedná se především o americké a britské vládní dokumenty pocházející z National Archives at College Park v Marylandu ve Spojených státech amerických a z National Archives, London Kew ve Velké Británii. Při výzkumu v National Archives at College Park jsem 16 Ve stejné době jako postrevizionismus se rozvíjel další proud korporativismus (někteří autoři ho považují dokonce za součást postrevizionismu), jenž se při hledání příčin studené války zaměřuje na zájmová sdružení (korporace), která zastávají důležitou roli v americké ekonomice. Zahraniční politika USA je podle korporativistů ovlivňována snahou prosadit americký ekonomický systém na mezinárodní úrovni. Za nejznámější korporativistické dílo lze považovat knihu Michaela J. Hogana The Marshall Plan: America, Britain and the Reconstruction of Western Europe, 1947 1952, Cambridge 1987. Po pádu železné opony a rozpadu Sovětského svazu nabyla na oblibě opět tradicionalistická interpretace, jež bývá označována jako neotradicionalismus. Ta přestavuje Spojené státy jako alternativu k tyranskému režimu J. V. Stalina, se kterým se nebylo možné dohodnout, a proto USA reagovaly aktivním zadržováním této hrozby. Neotradicionalismus představují některá pozdější díla Johna L. Gaddise (např. We Now Know: Rethinking Cold War History, Oxford 1997). 17 Souhlasím s názorem českého historika Karla Durmana, který v roce 2004 napsal, že v destabilizovaném světě byly Spojené státy od druhé světové války přes nespočet sporných či přímo chybných dílčích řešení a i nesporné systémové vady hlavní a možná jedinou reálnou oporou demokracie a mezinárodní stability. Podobně jako Durman považuji některá revizionistická díla za inspirativní, ale řadu jejich základních tezí za chybné a v dnešní době již vyvrácené. DURMAN, K., Popely ještě žhavé: Velká politika 1938 1991, díl I., světová válka a nukleární mír 1938 1964, Praha 2004, s. 7 11. 18 Tato kniha z velké části vychází z mé dizertační práce, jež byla úspěšně obhájena na Ústavu světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze na jaře 2013. 14 zápas o východní středomoří