Prozodická transkripce čínštiny O. Švarného: čtyři historické verze

Prozodická transkripce čínštiny O. Švarného: čtyři historické verze Hana Třísková Tento text je pokračováním článku Za Oldřichem Švarným a jeho prozodickou transkripcí čínštiny, který přineslo minulé číslo Nového Orientu. Osvětluje zdroje, z nichž Švarný čerpal inspiraci. Poté technicky vykládá jednotlivé verze transkripce. Na závěr jsou připojeny koncepční poznámky. Inspirační zdroje Ke koncipování prozodické transkripce (dále PTR) inspirovalo Švarného několik publikací. V prvé řadě to byla učebnice Beginning Chinese od Johna DeFrancise z roku 1963. Texty lekcí přepsané v pinyinu jsou zde opatřeny jednoduchým prozodickým značením. Ukázka níže je text 1. lekce na s. 3: Mezi slova patřící k jednomu přízvukovému taktu se klade spojovník. Větná interpunkce (čárka, tečka, otazník) naznačuje možnost zřetelné pauzy. Jemnější hierarchizace předělů zde není. Přízvuk je automaticky na poslední tónické slabice taktu, fráze či věty; pokud je jinde, značí se krátkou svislou kolmičkou před dotyčnou slabikou (značka pro přízvuk Mezinárodní fonetické abecedy IPA). Rozlišují se tři stupně prominence slabiky: atonická slabika (ne), obyčejná tónická slabika (hǎo), a konečně tónická slabika se zvýrazněnou prominencí ( gāo). Principy, podle nichž se členění a přízvuk vyznačují, jsou objasněny na s. xxxii-xxxiii učebnice. Dalším námětem byl Švarnému slovník Dictionary of Spoken Chinese, který vyšel v roce 1966 na Yale University, Institute of Far Eastern Languages; používá yaleskou transkripci, nikoli pinyin. V anglicko-čínské části slovníku jsou u hesel větné příklady. Členění řeči na takty v nich nijak vyznačeno není, avšak zachycuje se přízvuk; vysvětlivky jsou na s. xvi učebnice. Úzus je obdobný jako v DeFrancisově slovníku: pokud je ve spojení dvou nebo tří tónických slabik přízvuk na poslední slabice, je to pokládáno za automatické a přízvuk se nijak nevyznačuje. Pokud je na jiné než poslední slabice, značí se kolmičkou. Tento úzus se stal pro Švarného jednou z inspirací pro akronymické pravidlo (viz níže). Později se Švarný seznámil s publikací Fonetika kitajskogo jazyka ruského sinologa A. N. Spěšněva ( 14. června 2011) z roku 1972. Vyšla ještě roku 1980, pod pozměněným názvem pak roku 2003. Na straně 139 (vydání z roku 2003) je krátký text přepsaný Spěšněvovou pokusnou variantou PTR. (Skutečně jde jen o jakýsi pokus transkripce nebyla nikde jinde prakticky aplikována.) Švarný si ověřil, že jeho vlastní PTR je v mnohém postavená obdobně. (K styčným bodům se hlásí ve svém článku 1991b, s. 234.) Níže uvádíme první řádky Spěšněvova textu: Kvůli typografickým omezením Spěšněv značí tóny číselným indexem, nikoli tónovými značkami. V rozlišování přízvuku je jemnější než předešlé publikace: zavádí čtyři stupně prominence: 1. atonická slabika (shi 0, de 0 ), 2. nepřízvučná tónická slabika (jiu 4 ), 3. přízvučná slabika ve slově (zhe 4 ), 4. hlavní přízvuk rytmické skupiny, tj. větného úseku (wu 1 ). Pokud jde o členění řeči, Spěšněvova hierarchizace předělů je taktéž jemnější než u DeFrancise oblouček spojuje slova jednoho taktu, jednoduchá svislá čára znamená 45

konec větného úseku uvnitř věty s potenciální pauzou (což DeFrancis nemá). Dvojitá svislá čára signalizuje konec věty s realizovanou pauzou. (Všimněme si, že Spěšněv neužívá větnou interpunkci.) Švarného fonologická koncepce přízvuku Švarného PTR zachycuje dva důležité prozodické rysy mluvené čínštiny: jednak členění řeči (tj. předěly různého řádu), jednak tónovou / přízvukovou prominenci jednotlivých slabik. Nejprve vysvětlíme fonologickou koncepci, na jejímž základě Švarný buduje svou stupnici přízvukové prominence; tato koncepce je totiž poměrně složitá. Teprve poté objasníme konkrétní způsoby značení. V netónových jazycích je přízvuk založen na kontrastu (resp. střídání) přízvučných a nepřízvučných slabik. V čínštině, tónovém jazyce, je situace komplikovanější. V tónových jazycích čistého typu se tóny realizují v zásadě na všech slabikách všechny jsou stejně přízvučné. Kategorie přízvuku zde tedy v podstatě neexistuje. Avšak v čínštině se na mnohých slabikách, které původně mají lexikální (slovníkový) tón, v souvislé řeči tón oslabuje, nebo dokonce vytrácí. Tyto slabiky jsou nepřízvučné anebo málo přízvučné. Přízvuk má vícestupňovou povahu. Jak Švarný tuto situaci řeší? Nejprve ustavuje dvě hlediska, vlastnosti: a) míra plnosti tónu slabiky, b) přízvučnost slabiky. Tyto vlastnosti pak jemněji specifikuje: a) míra plnosti tónu slabiky plný tón se zvýrazněnou prominencí plný tón oslabený tón nulový tón neboli atonická b) přízvučnost slabiky přízvučná (též iktová) slabika: arze nepřízvučná slabika: teze Zkombinováním obou hledisek posléze vzniká sedm stupňů přízvukové prominence. Koncepčně významné je to, že hlediska a), b) jsou hierarchizovaná: při vytáření škály se v prvním kroku uplatňuje míra plnosti tónu, v druhém kroku se pak aplikuje hledisko přízvučnosti. Škála vypadá takto: 1. plně tónická arze se zvýrazněnou prominencí 2. plně tónická arze 3. plně tónická teze 4. oslabeně tónická arze 5. oslabeně tónická teze 6. tónově neutralizovaná teze 7. atónová teze Plně tónické slabiky se rozpadají na arze a teze (1. 3.). Oslabeně tónické slabiky se taktéž rozpadají na arze a teze (4. 5.). Konečně atonické slabiky (souhrnný termín pro 6. 7.) jsou z definice tezemi. Patří sem jednak tónově neutralizované (lexikální tón není realizován), jednak atónové (morfém, který vůbec nemá lexikální tón, např. tázací partikule ma). Nejvyšším stupněm celé škály je plný tón se zvýrazněnou prominencí, tj. slabika nesoucí větný nebo kontrastivní přízvuk. Pozor: označení stupně nelze brát doslova: z hlediska vnímané prominence ani měřitelných akustických parametrů nejdou nutně po sobě směrem dolů. Kromě toho sousední dva stupně nemusí být v percepci rozlišitelné. Nelze např. říci, že plně tónická teze (3.) je vždy percepčně či akusticky více výrazná než oslabeně tónická arze (4.). Nelze ani s přesností určit, co je ještě plný tón a co už jen oslabený tón. Jednotlivé stupně jsou tedy spíše kategoriemi, které vznikají jako konstrukt aplikováním určitých apriorně daných kritérií. Historický vývoj Švarného prozodické transkripce Prozodická transkripce se objevuje v různých variantách v několika učebních a jazykových materiálech, jejichž je Švarný autorem. Podotkněme, že grafické možnosti PTR byly omezeny faktem, že veškeré texty (s výjimkou textů vysázených ve staré učebnici Úvod do hovorové čínštiny z roku 1967) byly psány na psacím stroji, který např. neumožňuje tučné typy či kurzívu. Neobvyklé značky musely být doplňovány ručně. První verze PTR Rudimentární podoba PTR se objevuje v učebnici Úvod do hovorové čínštiny (ÚHČ, vyd. 1967; připomeňme, že učebnice ještě nepracuje s pinyinem). Potažmo pak ve skriptu Úvod do studia hovorové čínštiny (ÚSHČ, vyd. 1997 a 2001). Ukázka PTR je na konci našeho článku. Ještě nejde o žádný ucelený, propracovaný systém. Např. zde ještě nebyla vyjasněna pravidla, jakým způsobem se tvoří takty. Stupně přízvukové prominence jsou pouze tři není vyznačován větný přízvuk. Transkripce v podstatě zahrnuje pouhé tři nástroje jdoucí nad rámec základního pinyinového zápisu: 1. plně přízvučná (= plně tónická) slabika je kromě tónové značky opatřena ještě tečkou pod hlavní samohláskou slabiky (mā. ), 2. slova tvořící jeden takt (ve Švarného terminologii rytmický segment ) se spojují obloučkem, 3. hranice větného úseku (ve Švarného terminologii je nazývaný kólon ) se naznačuje svislou kolmičkou pokud už ovšem hranice není signalizována větným interpunkčním znaménkem. Tyto nástroje jsou zmíněny na s. 54, s. 58, kde se probírá tón a jeho vztah k přízvuku, a s. 105. V ÚHČ si Švarný poprvé všímá akronymického přízvukování troj a čtyřslabičných 46

O. Š. s paní Jožkou a s autorkou tohoto článku před svojí rozměrnou knihovnou. Říjen 2006. (Foto archív autorky) sekvencí (s. 103, 104): ta-ta-ta, ta-ta-ta-ta. Navazuje tak na výše zmíněnou DeFrancisovu učebnici a yaleský slovník. Později, když si ověří pravidelnost fungování těchto přízvukovacích vzorců, zavede v další verzi PTR implicitní akronymické pravidlo. Tím se zbaví nutnosti mnohé z přízvučných slabik explicitně graficky vyznačovat jako přízvučné. Druhá verze PTR Objevuje se ve skriptu Gramatika hovorové čínštiny v příkladech (GHČP, vyd. 1991 1993). Tato PTR je už založena na pinyinu. Představuje již ucelený systém, podložený analýzou velkých objemů nahraných zvukových dat. Tato verze PTR je základní pozdější úpravy budou už víceméně kosmetické. Pravidla PTR jsou vyložena v dílu IIa, s. 25 31. Viz též viz druhý z obou článků Švarného pro Archív orientální z roku 1991 (1991b, s. 235 237; v angličtině). Ukázka PTR je na konci našeho článku. Níže je vyloženo grafické značení stupňů přízvukové prominence, užívané v této verzi PTR: 1. plně tónická arze se zvýrazněnou prominencí mā. 2. plně tónická arze 3. plně tónická teze mā 4. oslabeně tónická arze ma 1 5. oslabeně tónická teze ma 1 6. atonická slabika (vždy teze) ma Všimněme si, že je tu o jeden stupeň méně než v teoretické škále: jak tónově neutralizované slabiky, tak i atónové slabiky spadají společně do kategorie atonická. (Libovolná atonická slabika je bez tónové značky.) Dále: pro Švarného PTR je charakteristické, že graficky neodlišuje přízvučné a nepřízvučné slabiky (tj. arze a teze). Tím, co vidíme na první pohled, je míra plnosti tónu (tónová značka, nebo číselný index 1, nebo nic). Avšak kontrast přízvučná x nepřízvučná (arze x teze) patrný není. Problém je, že z poskytnuté informace, že určitá slabika je plně tónická či oslabeně tónická, nelze jednoznačně odvodit její přízvučnost / nepřízvučnost. Situace je jednoznačná pouze u atonických (6.) ty jsou vždy nepřízvučné (teze), a u zvýrazněných plně tónických (1.) ty jsou vždy přízvučné (arze). Ostatní slabiky zůstávají z hlediska své přízvučnosti nezřetelné, nespecifikované. Plně tónické slabiky mají tónovou značku, ať již jsou přízvučné, či ne. 2 Oslabeně tónické slabiky mají číselný index, ať již jsou přízvučné či ne. Přízvučnost, resp. nepřízvučnost proto musí Švarný v PTR naznačovat dalšími nástroji (někdy explicitně, někdy jen implicitně). Podívejme se na problém blíže. Švarného statistika (1991b, s. 241) ukazuje, že v řeči je (podle tempa) plně tónických slabik asi 50 60 %. Oslabeně tónických slabik je pouze 7 15 %. Atonických slabik je pak asi 32 34 % (asi polovina jsou neutralizované, polovina atónové). Rozlišení arzí a tezí musel tedy Švarný v prvé řadě řešit u plně tónických slabik. Zavádí tzv. akronymické pravidlo (později změněno na iktové pravidlo ): tam, kde se v rámci jednoho taktu objeví sled plně tónických slabik (dvou, tří nebo čtyř), přízvuk je automaticky na slabice poslední. U troj- a čtyřslabičných sekvencí pak ještě na slabice první. Např. tedy huǒchē, túshūguǎn, shèhuìzhǔyì. Přijetím tohoto pravidla se osvobodil od potřeby explicitně vyznačovat přízvučné plně tónické slabiky tečkou: takto uvolněnou tečku tak mohl použít pro vyznačení zvýrazněné prominence, tj. větného přízvuku. (Tečka, objevivší se pod slabikou u některé z arzí víceslabičného sledu, na rozložení přízvuků nic nemění.) A jak Švarný řešil oslabeně tónické slabiky? Protože jich je v řeči celkově málo, nejevilo se mu jako nutné rozlišovat u nich arze a teze. (Názor ovšem později změnil.) Např. tedy wo 3 ve 3. větě ukázkového textu je arze, kdežto bi 3 v 6. větě je teze. Pro oslabeně tónické má Švarný ještě jedno pravidlo (jehož výhodnost je sporná): stojí-li oslabeně tónická slabika na začátku taktu, ponechává se bez tónového označení. 3 Ani zde není přízvučnost na první pohled patrná (např. 2. věta: první tā je tezí, druhé tā je arzí; obě vypadají stejně tj. jsou bez označení: ta). Členění se značí následovně: slova tvořící jeden takt ( rytmický segment ) se spojují obloučkem. 4 Hranice větného úseku ( kóla ) je signalizována větnou interpunkcí (tečka, čárka, otazník, vykřičník). Pokud se hranice kóla objeví uvnitř věty, avšak dle našich pravopisných pravidel se čárka neklade, dává se kolmička. (V našem příkladu se neobjevuje.) Třetí verze PTR Je aplikována ve skriptu Hovorová čínština v příkladech (HČP, vyd. 1998; výklad PTR viz díl III, s. 25 31). 47

V ukázce na konci článku uvádíme tutéž pasáž jako pro druhou verzi PTR, aby bylo možné srovnání. V PTR se objevují určité úpravy. Důvody, které k nim vedly, jsou vysvětleny v ÚSHČ, na s. 201 vyd. z roku 1997. Byly tyto: poté, co vstoupilo do učeben předchozí skriptum GHČP, Švarný při jeho užívání ve výuce časem usoudil, že nerozlišování arzí a tezí u oslabeně tónických slabik je pro čtenáře poněkud nepohodlné. V HČP proto přichází s novinkou: u oslabeně tónických tezí značí tón číselným indexem v kroužku (ma ). Např. slovo gāngbi v 6. větě. U oslabeně tónických arzí nic nemění nadále značí tón číselným indexem (ma 1 ). Zavádí ještě další drobnou změnu: pokud je oslabeně tónická slabika stojící na začátku taktu arzí, její tón se na rozdíl od dřívějška označuje (číselným indexem, jak je u oslabeně tónických zavedeno). Např. 2. věta: první tā je tezí, píše se bez označení: ta; druhé tā je arzí, píše se ta 1. Mnozí studenti, kteří v devadesátých letech ještě před publikováním HČP prošli v Praze nebo Olomouci výukou Švarného, s pohnutím vzpomínají, jak si museli pod přísnou kontrolou profesora Švarného do GHČP kroužky a číselné indexy dopisovat. Čtvrtá verze PTR Je aplikována v Učebním slovníku jazyka čínského z roku 1998 2000 (tj. v jeho příkladových větách). Objasnění PTR je ve Slovníku na s. xliii xlvii. Stručný popis PTR (v angličtině) pak najdeme ve sborníku Papers in Phonetics and Speech Processing z roku 2000. Ukázka PTR je opět na konci našeho článku (pasáž exemplifikuje morfém yǒu mít, být ). Tato historicky poslední verze znovu doznává určité drobné úpravy. Slabiky se zvýrazněnou prominencí už nejsou značeny tečkou pod slabikou, nýbrž kolmičkou před slabikou: např. jiè v 1. větě: jiè. Tečka pod slabikou je využita k jinému (v pořadí již třetímu) účelu: označuje takovou oslabeně tónickou slabiku, která je nepřízvučná (tj. je tezí): např. xiē v 6. větě. Tón se zde nepíše, čtenář si jej musí domyslet sám. Výjimkou je problematický 3. tón, který se značí půlobloučkem pod slabikou, např. nǐ ve 2. větě. Připomeňme, že v minulé verzi PTR byla informace o tónu oslabeně tonické teze k dispozici: tón byl vyznačen číslem v kroužku. Tak či onak je takových slabik velmi málo. Formální grafickou úpravou je nová značka pro půltřetí tón: nikoli už ostrý háček, nýbrž značka pro 3. tón pootočená o 90 o (např. nǐ v 1. větě). Členění je řešeno následovně: přeryv mezi kóly, který se nachází uvnitř věty, se značí buď čárkou (,), nebo nově též dvojčárkou (,,) to pokud je přeryv výraznější. Připomeňme, že původní kolmička je využita jinak: pro zvýrazněnou prominenci. Pozor, šikmá čárka nemá nic společného s členěním označuje místo, odkud přichází v úvahu variantní výslovnost uvedená dále v závorce (např. 4. věta). Koncepční poznámky k PTR Pokud jde o Švarného pojetí prozodické transkripce čínštiny, vystupuje zde několik zajímavých námětů k úvahám: Kolik stupňů přízvukové prominence je účelné zavádět? Lze uvažovat i o jednodušším systému? Nejsou slabiky, které jsou sevřené uvnitř troja čtyřslabičných akronymických sledů (túshūguǎn, shèhuìzhǔyì), obvykle spíš oslabeně tónickými tezemi, než plně tónickými tezemi? Neměla by být primárním kritériem přízvučnost / nepřízvučnost slabiky, a nikoli míra tóničnosti? Neměla by významná prozodická informace o přízvučnosti slabiky být z grafiky PTR jednoznačně patrná na první pohled? Neměly by slabiky bez lexikálního tónu, tj. atónové (např. tázací partikule ma) být zřetelně odlišeny od slabik neutralizovaných (běžně např. osobní zájmeno tā), u nichž se tón může v jiném kontextu obnovit? Nakolik je důležitá ikoničnost transkripce? Např. co je přízvučné, graficky udeří do očí. Je vhodné zavádět implicitní pravidla? Není lepší explicitnost grafického vyznačení? Má mít PTR pro pedagogické účely stejnou podobu jako PTR pro vědecké účely? A konečně zásadní otázka: není u PTR pro pedagogické účely přece jen vhodnější vyznačovat jen zvýrazněnou přízvučnost / přízvučnost / oslabenou přízvučnost / nepřízvučnost slabiky a na zachycení výraznosti realizace tónu (plná tónovost, oslabená tónovost) rezignovat? Plnost tónu totiž lze zkrátka chápat jako akusticko-percepční korelát přízvuku (arci značně komplexní), který není nutno explicitně vyznačovat: může být v zásadě dovozen ze stupně přízvučnosti ( čím víc přízvuku, tím víc tónu ). Čtenář ovšem musí mít povědomí o tom, co přesně se slabikou a jejím tónem dělá měnící se míra přízvučnosti: např. musí vědět, že přízvučné slabiky se prodlužují, zatímco nepřízvučné se zkracují podobně jako v angličtině. Nebo že se u přízvučných slabik zvětšuje vertikální výškové rozpětí (angl. pitch range), v němž se realizuje tónová křivka. Tyto znalosti musí ale uživatel mít i při čtení Švarného PTR, jinak mu informace o plnosti tónu není k ničemu. Připomeňme, že v popsaném jednoduchém duchu byla koncipována první verze PTR z roku 1967. Podobně též Spěšněvova transkripce. Zopdovězení těchto a dalších otázek je úkolem budoucího výzkumu na poli čínské prozodie a metodologie její výuky. Takový výzkum bude vždy (alespoň pro české sinology) nevyhnutelně stavět na bezkonkurenčně širokém a detailně propracovném fundamentu Švarného vědeckých výsledků. Obrovský objem zvukového materiálu, který Švarný analyzoval a poté prozodicky označkoval pomocí své PTR, nemá 48

Ukázka textu k První verzi PTR (ÚHČ, 1967, text 1. lekce, s. 130) Ukázka textu ke Druhé verzi PTR (GHČP, 1991 93, díl Ia, s. 46.) Ukázka textu ke Třetí verzi PTR (HČP, 1998, díl I, s. 46) Ukázka textu ke Čtvrté verzi PTR (Učební slovník jazyka čínského,1998 2000, díl I, s. 71.) 49

ve světové sinologické literatuře obdoby. 5 Tyto materiály budou neocenitelným zdrojem dat pro každý další případný pokus o novou verzi PTR. Poznámky: 1 Pozor ve slovníčcích GHČP, kde jsou slova v izolované podobě, je číselného indexu využito jinak: naznačuje příslušnost dvojslabičného slova k takovému akcentuačnímu typu, jehož druhá slabika variuje mezi extrémy, tj. mezi plně tónickou a atonickou výslovností. 2 Pozor na značení tzv. půltřetího tónu (což je lexikální třetí tón, přeměněný na druhý tón): Švarný má pro něj zvláštní značku: u plně tónických slabik je to ostrý háček (např. čtvrté slovo prvního řádku). U oslabené tónických pak dvojku s tečkou: 2 (V našem vzorku není.) 3 Slabika stojící na začátku taktu si vždy musí uchovat aspoň zbytek tónu nemůže být atonická. (Atonické se vždy chovají jako příklonky, nikdy jako předklonky.) V čínštině velmi často nastává situace, že se na začátku taktu objeví jednoslabičné slovo s oslabeným tónem, připojující se jako nepřízvučná předklonka (byť poněkud volněji) k následujícímu dvojslabičnému sledu s přízvučnou první slabikou (např. 2. věta textu: tā bú-shì). Jsou to především jednoslabičná osobní zájmena wǒ, nǐ, tā, příslovce hái, jiù, předložky zài, bǎ ap. Protože tato slova patří k nejfrekventovanějším slovům jazyka a suverénní znalost jejich tónu se u studenta předpokládá, Švarného transkripce je ponechává bez tónového označení (ať už jsou arzemi, nebo tezemi). 4 Nepřízvučné jednoslabičné slovo s oslabeným tónem, připojující se jako předklonka k následujícímu víceslabičnému slovu či sledu (např. osobní zájmeno tā), se obvykle připojuje poněkud volněji. Spojovací oblouček se proto neklade (např. tā ve 2. větě). 5 Prozodicky označkované jazykové korpusy moderní doby, které jsou zpracované za pomoci počítačů, nejsou určeny k pedagogickým účelům a mají zcela jinou povahu. Literatura DeFrancis, John: Beginning Chinese. New Haven: Yale University Press, 1963. Dictionary of Spoken Chinese. New Haven: Yale University Press, 1966. Kuraishi, Takeshiro: Iwanami Chugokugo jiten [čínský slovník Iwanami]. Tokyo: Iwanami Shoten, 1963 (2. vyd. 1990). Spěšněv, Nikolaj Alexejevič: Fonetika kitajskogo jazyka. Leningrad: Izd. Leningradskogo universiteta, 1972 (2. vyd. 1980). Spěšněv, Nikolaj Alexejevič: Vvedenie v kitajskij jazyk: fonetika i razgovornyj jazyk. Sankt Petěrburg: Karo, 2003. Švarný, Oldřich a kol.: Úvod do hovorové čínštiny I., II. [zkr. ÚHČ], Praha: SPN, 1967. Švarný, Oldřich: Variability of Tone Prominence in Chinese (Pekinese). In: Hřebíček, Luděk (ed.) Asian and African Languages in Social Context. Dissertationes Orientales 34, 1974. s. 127 186. Švarný, Oldřich: The Functioning of the Prosodic Features in Chinese (Pekinese). In: Archív Orientální, 1991a, No. 2, s. 208 216. Švarný, Oldřich: Prosodic Features in Chinese (Pekinese): Prosodic Transcription and Statistical Tables. In: Archív Orientální, 1991b, No. 3, s. 234 254. Švarný, Oldřich. a kol.: Gramatika hovorové čínštiny v příkladech. [zkr. GHČP]. Sv. I/a, I/b, II/a, II/b. Bratislava: Univerzita Komenského, 1991 1993. Švarný, Oldřich. a kol.: Hovorová čínština v příkladech. [zkr. HČP]. Sv. I. IV. Olomouc: Univerzita Palackého, 1998. Švarný, Oldřich; Uher, David: Úvod do studia hovorové čínštiny. [zkr. ÚSHČ]. Olomouc: Univerzita Palackého, 1997 (2. vyd. 2001). Švarný, Oldřich: Učební slovník jazyka čínského I.-IV. Olomouc: Univerzita Palackého, 1998 2000. Švarný, Oldřich: Prosodical Transcription of Modern Chinese: Experimental Research and Teaching Practice. In: Palková, Z.; Wodarz, H. W. (ed). Papers in Phonetics and Speech Processing. Forum Phoneticum 70. Frankfurt am Main: Hector, 2000. s. 149 157. Švarný, Oldřich: Geneze standardní české transkripce. In: Třísková, H. (ed.) Transkripce čínštiny II. Praha: Česko-čínská společnost, 1999, s. 29 31. Třísková, Hana: recenze na Švarný, O. a kol. Gramatika hovorové čínštiny v příkladech. Bratislava: Univerzita Komenského, l991 1993. In: Nový Orient, 1994, No. 5, s. 182 183. Třísková, Hana: Oldřich Švarný oslavil 85. jubileum. In: Nový Orient, 2005, No. 3, s. 60 61. Třísková, Hana: Oldřich Švarný bibliografie. In: Bibliografická edice Orientálního ústavu sv. 9 / 1 2. Praha: Orientální ústav, 1995b. s. 29 46. Uher, David: Prof. PhDr. Oldřich Švarný, CSc. pedagog. In: Studia Orientalia Slovaca, 2005, No. 4, s. 275 280. ABSTRACT: Oldřich Švarný s prosodic transcription of Mandarin: four successive versions This text is a continuation of the article in the previous issue of Nový Orient. The sources of inspiration Švarný draw from are introduced. Four successive versions of his transcription are described in detail. 50