CVRIA SOUDNÍ DVŮR EVROPSKÉ UNIE SOUDNÍ DVŮR A PRÁVA CESTUJÍCÍCH V LETECKÉ DOPRAVĚ curia.europa.eu
ÚVOD Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) dohlíží na dodržování a řádné uplatňování unijního práva v členských státech od roku 1952. V průběhu let vydal řadu rozsudků, které posílily evropskou integraci a současně přiznávají občanům stále širší práva. Následující stránky představují několik významných rozsudků Soudního dvora v oblasti práv cestujících v letecké dopravě. Soudní dvůr a práva cestujících v letecké dopravě 1
OBECNÉ ZÁSADY
Každoročně jsou letecky přepraveny tři miliardy cestujících. V roce 2004 přijala Unie nařízení o právech cestujících v letecké dopravě z letiště nebo na letiště nacházející se v některém z členských států (nařízení č. 261/2004). Soudní dvůr je pravidelně žádán o výklad tohoto nařízení z důvodu zajištění jeho jednotného uplatňování ve všech členských státech. Tento soud opakovaně odpovídal především na otázku, v jakých případech a za jakých podmínek musí letecká společnost poskytnout cestujícím náhradu škody? Nařízení z roku 2004 pouze stanoví, že nárok na náhradu škody mají cestující zrušeného letu, kteří byli přesměrováni do své destinace, když jim vznikne časová ztráta v délce tří nebo více hodin oproti původně plánované délce letu, avšak Soudní dvůr v roce 2009 rozhodl, že nárok na odškodnění mají i cestující, jejichž let je zpožděn alespoň o tři hodiny. Podle Soudního dvora není totiž odůvodněné zacházet s cestujícími zpožděných letů rozdílně, když i oni dosáhnou svého cíle se tří- či vícehodinovým zpožděním. Ve stejném rozsudku Soudní dvůr upřesnil, že v případě zrušení nebo významného zpoždění letu mohou být letecké společnosti zproštěny povinnosti poskytnout náhradu škody, pokud prokážou, že zrušení nebo zpoždění bylo způsobeno mimořádnými okolnostmi, jež se vymykají jejich účinné kontrole, a nebylo by možné jim zabránit, ani kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření (rozsudek ze dne 19. listopadu 2009, Sturgeon, C-402/07). Soudní dvůr a práva cestujících v letecké dopravě 3
MIMOŘÁDNÉ OKOLNOSTI
Letecké společnosti nemají povinnost poskytnout náhradu škody cestujícím v případě mimořádných okolností. Tento pojem Soudní dvůr v průběhu let upřesňoval a konkretizoval. V této souvislosti upřesnil, že náraz mobilních nástupních schůdků do letadla, jakož i v zásadě neočekávané technické závady, jako například porucha nebo nahrazení předčasně vadné součásti, nepředstavují mimořádné okolnosti. Letecké společnosti tak nemohou být zproštěny své povinnosti nahradit škodu, pokud jsou takové technické závady při provozu letadel nevyhnutelné a nevymykají se kontrole leteckého dopravce, jemuž přísluší zajišťovat jejich údržbu (rozsudek ze dne 17. září 2015, van der Lans, C-257/14). Uvedl však, že některé technické problémy lze za mimořádné okolnosti považovat (například skryté výrobní vady ohrožující letovou bezpečnost strojů, které jsou již v provozu, nebo případy škod způsobené letadlům sabotáží nebo teroristickým činem) (usnesení ze dne 14. listopadu 2014, Siewert a další, C-394/14). Soudní dvůr rovněž uznal, že mimořádnou okolnost představuje uzavření části evropského vzdušného prostoru v důsledku erupce sopky Eyjafjallajökull na Islandu a také střet letounu s ptákem a doba potřebná k provedení bezpečnostní kontroly, kterou si tento střet vyžádal, odborníkem náležitě oprávněným k těmto kontrolám (rozsudek ze dne 31. ledna 2013, McDonagh, C-12/11; rozsudek ze dne 4. května 2017, Pešková a Peška, C-315/15). Soudní dvůr a práva cestujících v letecké dopravě 5
ZPOŽDĚNÍ
Soudní dvůr několikrát upřesnil svou judikaturu týkající se letů zpožděných o tři nebo více hodin. Vysvětlil zejména způsoby výpočtu zpoždění, jakož i dopad, jaký mají na zpoždění navazující lety. V roce 2014 Soudní dvůr rozhodl, že skutečný čas příletu odpovídá okamžiku, kdy se otevřou alespoň jedny dveře letadla. Cestující se totiž mohou bez omezení vrátit ke svým činnostem až v okamžiku, kdy jsou oprávněni letadlo opustit (rozsudek ze dne 4. září 2014, Germanwings, C-452/13). Upřesnil také, že pokud je zpoždění letu způsobeno mimořádnými okolnostmi a zároveň dalšími okolnostmi přičitatelnými letecké společnosti, je třeba zpoždění způsobené mimořádnou okolností odečíst od celkové doby zpoždění letu na příletu. Pokud zpoždění letu na příletu činí po tomto odečtení alespoň tři hodiny, mají cestující nárok na náhradu škody (rozsudek ze dne 4. května 2017, Pešková a Peška, C-315/15). V roce 2013 Soudní dvůr rovněž rozhodl, že náhrada škody není podmíněna zpožděním při odletu. K tomu, aby povinnost k náhradě škody vznikla, postačí, aby zpoždění v délce alespoň tří hodin vzniklo při příletu do cílové destinace cestujícího, nezávisle na skutečnosti, zda ke zpoždění došlo u počátečního letu nebo u některého z případných navazujících letů (rozsudek ze dne 26. února 2013, Folkerts, C-11/11). Soudní dvůr navíc v roce 2017 upřesnil, že vzdálenost letu, která určuje výši náhrady škody, zahrnuje v případě leteckých spojů s mezipřistáním pouze přímou vzdálenost mezi místem prvního odletu a cílovým místem určení, a představuje vzdálenost vzdušnou čarou (rozsudek ze dne 7. září 2017, Bossen a další, C-559/16). Soudní dvůr a práva cestujících v letecké dopravě 7
ZRUŠENÍ A ODEPŘENÍ NÁSTUPU NA PALUBU
Soudní dvůr se podobně jako u zpoždění letů zabýval konkrétními případy, v nichž musel rozhodovat, zda byl let zrušen, případně zda letecká společnost odepřela nástup cestujícího na palubu neoprávněně. Pokud letadlo nikdy nedoletělo do místa určení a muselo se vrátit na letiště odletu, aniž do něj mohli cestující znovu nastoupit, je nutné podle rozhodnutí Soudního dvora považovat let za zrušený, přestože cestující byli převedeni na jiné lety do místa jejich destinace. Vzhledem k tomu, že původní let je považován za zrušený, mohou cestující požadovat v takovém případě náhradu škody (rozsudek ze dne 13. října 2011, Sousa Rodríguez a další, C-83/10). Soudní dvůr rovněž rozhodl, že se odepření nástupu na palubu neomezuje Pouze na případy odepření, které bylo způsobeno překročením kapacity letu v důsledku nadměrného počtu rezervací. Taková mimořádná okolnost, jako je stávka, v jejímž důsledku musí letecká společnost přeorganizovat lety po zrušeném letu, proto neodůvodňuje odepření nástupu na palubu cestujícím, kteří si na tyto pozdější lety zarezervovali místo. Letecká společnost, která přenechá místo cestujícího osobě, jehož letu se dotkla stávka, odpírá tedy tomuto cestujícímu neoprávněně nástup na palubu, takže tento cestující má nárok na náhradu škody (rozsudek ze dne 4. října 2012, Finnair, C-22/11). Soudní dvůr a práva cestujících v letecké dopravě 9
POVINNOSTI LETECKÝCH SPOLEČNOSTÍ
Podle nařízení z roku 2004 musí letecké společnosti nahradit škodu cestujícím, jejichž let byl zrušen nebo zpožděn anebo kterým byl neoprávněně odepřen nástup na palubu. Nařízení upravuje paušální náhradu ve výši 250 až 600 eur v závislosti na délce plánovaného letu. Letecké společnosti mají kromě toho také povinnost poskytnout pomoc (spočívající především v náhradě pořizovací ceny letenky nebo v přesměrování na cílové místo určení) a péči (převzetí nákladů na stravování, ubytování a komunikaci). Soudní dvůr měl několikrát příležitost tyto povinnosti upřesnit. V roce 2011 rozhodl, že pokud paušální náhrada škody upravená nařízením z roku 2004 nekryje celou majetkovou a nemajetkovou újmu, která cestujícím vznikla, mohou tito v mezích stanovených mezinárodním a vnitrostátním právem požadovat od letecké společnosti další náhradu. Soudní dvůr proto dospěl k závěru, že cestující musí mít s výhradou výše uvedených omezení možnost získat náhradu veškeré újmy, kterou utrpěli (rozsudek ze dne 13. října 2011, Sousa Rodríguez a další, C-83/10). Pokud letecká společnost nesplní své povinnosti poskytnout pomoc a péči, mohou cestující žádat o náhradu částek, jejichž vynaložení se ukázalo jako nezbytné, přiměřené a důvodné v důsledku toho, že letecká společnost nesplnila své povinnosti. Soudní dvůr kromě toho upřesnil, že existence mimořádných okolností sice zprošťuje letecké společnosti povinnosti poskytnout náhradu škody, ale nikoli povinnosti poskytnout pomoc a péči (rozsudek ze dne 31. ledna 2013, McDonagh, C-12/11). Soudní dvůr a práva cestujících v letecké dopravě 11
ZAVAZADLA
V souvislosti s otázkami týkajícími se zavazadel musel Soudní dvůr upřesnit nejvyšší částku, kterou může cestující požadovat jako náhradu majetkové a nemajetkové újmy v důsledku zničení nebo ztráty zavazadel. Soudní dvůr se vyjádřil rovněž k možnosti leteckých společností fakturovat cestujícím cenu za přepravu zavazadel. Podle Montrealské úmluvy z roku 1999 je odpovědnost letecké společnosti v případě zničení nebo ztráty zavazadel omezena na částku v přibližné výši 1 300 eur. Soudní dvůr upřesnil, že tento strop zahrnuje všechny druhy újmy, tedy jak majetkovou, tak nemajetkovou. V tomto ohledu uvedl, že stanovení horní meze náhrady škody se vztahuje na celkovou újmu vzniklou každému cestujícímu bez ohledu na povahu újmy (rozsudek ze dne 6. května 2010, Walz, C-63/09). Soudní dvůr také uznal, že k ceně letenky může být navíc fakturována cena za přepravu zavazadel, jak to praktikuje většina nízkonákladových leteckých společností. Konstatoval však, že příplatek nelze požadovat za přepravovaná kabinová zavazadla, jelikož musí být považována za nezbytný prvek přepravy cestujících (rozsudek ze dne 18. září 2014, Vueling Airlines, C-487/12). Soudní dvůr a práva cestujících v letecké dopravě 13
REZERVACE LETŮ
Soudní dvůr měl několikrát příležitost upřesnit pravidla, která musí dodržovat prodejci letů, když nabízejí služby na svých internetových stránkách. V roce 2012 Soudní dvůr rozhodl, že prodejci letů nemají právo zahrnovat do ceny letenky předem nastavenou možnost pojištění storna cesty. Takové pojištění je totiž volitelným příplatkem, který musí být podle nařízení z Roku 2008 o provozování leteckých služeb sdělen jasným způsobem na počátku rezervace a jeho přijetí vyplývá z projevu vůle kupujícího (rozsudek ze dne 19. července 2012, ebooker.com Deutschland, C-112/11). Toto nařízení z roku 2008 také stanoví, že konečná cena, jež má být zaplacena, musí být vždy uvedena. Soudní dvůr z toho vyvodil, že konečná cena, jež má být zaplacena, musí být uvedena u každé nabízené letecké služby, a to již při prvním zobrazení ceny. Tato povinnost je nezbytná zejména k tomu, aby zákazníci mohli účinně srovnávat ceny leteckých služeb jednotlivých leteckých dopravců (rozsudek ze dne 15. ledna 2015, Air Berlin, C-573/13). Soudní dvůr a práva cestujících v letecké dopravě 15
Ředitelství komunikace Oddělení pro publikace a elektronická média Říjen 2017 QD-04-17-650-CS-N ISBN 978-92-829-2648-2 DOI 10.2862/66996 Vytištěno na ekologickém papíře