OKRES PRAHA-ZÁPAD CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr ST EDNÍ âechy
Stfiední âechy OKRES PRAHA-ZÁPAD Na pfiedcházející stranû: Soutok Sázavy a Vltavy. Zprava pfiitéká Vltava s ostrovem sv. Kiliána, ve stfiedu Sázava zde je tû dmutá Vranskou pfiehradou. V levém horním rohu Medník. Okrsek s vysokou koncentrací trval ch rekreaãních objektû. Zvolská Homole je nejen vynikající ukázkou bazick ch i kysel ch skalních stepí, ale i nejvût ím pfiirozen m odkryvem hornin tûchovické skupiny proterozoika. Snímek ukazuje i kontrast vysoké geodiverzity vltavského údolí s jednotvárnou plo- inou v pozadí. Okres Praha-západ je druh m nejmen- ím stfiedoãesk m okresem; má rozlohu 586,3 km 2 a jeho jádro se rozkládá pfiedev ím v jiïním okolí Prahy v okolí soutoku Vltavy a Sázavy, v území mezi Vltavou a fievnick mi Hfiebeny a na dolním toku Berounky mezi evnicemi a âerno icemi. Zde se území okresu zuïuje do úzkého pásu, kter probíhá po západním okraji Prahy pfies Rudnou ahostivice ke StfiedoklukÛm a KnûÏevsi, odkud se opût roz ifiuje podél severozápadního okraje Prahy aï k RoztokÛm, odkud se táhne po levém bfiehu Vltavy aï k jiïnímu okraji Kralup, na západ pak zasahuje aï k Holubicím a Okofii. Jeho nejniï í bod leïí na Vltavû pod Dolany ve v ce 70 m n. m., nejvy í jsou VráÏky v Hfiebenech s kótou 57, m n. m. Okres tak pozûstává ze dvou zcela odli n ch ãástí sever aï západ charakterizují pfieváïnû bezlesé plo iny ve v kách kolem 300 m n. m., které smûrem k jihu místy stoupají aï ke 400 m n. m. Na území âeského krasu se jiï v znamnû uplatàují lesní porosty v ãlenitûj ím terénu, zatímco území na pravém bfiehu Berounky má vrchovinn ráz, kter m se vyznaãuje i ir í soutoková oblast Vltavy se Sázavou. Krajinu v jiïní ãásti okresu zpestfiuje lesnat hfibet HfiebenÛ a skalnatá hluboká údolí Vltavy a Sázavy. Témûfi celé území okresu budují zvrásnûné horniny barrandienského neoproterozoika a star- ího paleozoika. Neoproterozoikum je na severu zastoupeno prachovci, bfiidlicemi a drobami kralupsko-zbraslavské skupiny, v nichï se severozápadním smûrem projevuje slabá metamorfóza. V tomto pomûrnû jednotvárném souvrství vystupují ãetné ãoãkovité vloïky silicitû buliïníkû, které tvofií mohutné skalní stûny ve vltavském údolí u Podmoránû i skalnaté vyv eniny kam ky na plo inû, která pfiedstavuje zarovnan povrch pfiedkfiídového stáfií, na nûmï se zachovaly zbytky víceménû vodorovnû uloïen ch kfiídov ch hornin. V blízkosti buliïníkov ch kam kû, které na poãátku transgrese kfiídového mofie tvofiily ostrovy, jak dokládají dodnes 450 PZ 2
Okres Praha-západ ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ, P ÍRODNÍ PARKY A PAMÁTNÉ STROMY PZ 3 45
Stfiední âechy KRAJINN POKRYV zachované stopy pfiíboje, jsou písãité vápence, vápnité pískovce aï slepence s mnoïstvím mofisk ch zkamenûlin. Ze sopeãn ch hornin zasluhují zmínky bazické spility tvofiící fiadu skal ve vltavském údolí mezi Libãicemi a Dolany. JiÏnûji, v prostoru Hostivic vstupujeme do star ího paleozoika. Vystupují zde jílové bfiidlice, droby, pískovce ikfiemence ordoviku, zãásti pfiekryté 452 PZ 4
Okres Praha-západ cenomansk mi pískovci a spodnoturonsk mi písãit mi slínovci (opukami) svrchní kfiídy. Ordovické horniny tvofií i údolí Kaãáku (Lodûnice) u Ptic na hranici okresu. JiÏnûji, v údolí Radotínského potoka se dostáváme do oblasti pestfie vyvinut ch silursk ch a devonsk ch vápencû âeského krasu, zatímco dále v údolí Berounky opût vycházejí horniny ordoviku. Odolné ordovické horniny, pfiedev ím fievnické a skalecké kfiemence budují hfibet HfiebenÛ, za nímï se podél poruchové linie opût vynofiuje neoproterozoikum, v této ãásti budované pfiedev ím jednotvárn mi bfiidlicemi, drobami a prachovci tûchovické skupiny. Star í oddíl neoproterozoika zde vystupuje jen na men ím prostoru, pfiedev ím v podobû davelského souvrství s pfievahou kysel ch vulkanitû ryolitû, dacitû a jejich tufû. Obû jednotky se st kají v prostoru závistského hradi tû. Velkolep odkryv davelského souvrství, zãásti vznikl skalním fiícením, se tyãí nad pfiehradní nádrïí Vrané. Na jihov chodû uzavírá proterozoické území pásmo bazick ch aï kysel ch vulkanick ch hornin, které jsou v raznû stlaãené a místy zbfiidliãnatûlé a vyznaãují se velkou odolností. V nich se vytvofiily erozní ãinností Vltavy a Sázavy malebná údolí Svatojansk ch proudû a soutûska pod Medníkem. Z pokryvn ch útvarû je tfieba zmínit neogenní tûrkopísky s jílovit mi vloïkami tûïené u Klínce a na Sulavû nad âerno icemi a rozsáhlé pokryvy pleistocenních spra í na severu aï západû, zatímco na jihu v polohách nad 350 m n. m. jiï spra e pfiecházejí do nevápnit ch eolick ch hlín prachovic, které tvofií rozsáhl pokryv na plo- inû u Dolních BfieÏan, táhnoucí se aï k údolí Libfiice (Zahofianského potoka). Údolí Vltavy, Berounky a Sázavy lemují stupnû tûrkopískov ch teras. Nivní sedimenty pocházející z nejmlad ích období holocénu dosahují vût í rozlohy na Berounce. V znamné zpestfiení na první pohled jednotvárné krajiny severní a západní ãásti okresu pfiedstavují ãetné údolní záfiezy, které nab vají na hloubce smûrem k hlubok m údolím Vltavy, Berounky i nûkter ch vût ích pfiítokû, jako tfieba Radotínského potoka. Tyto BfieÏanské údolí od západu ukazuje protiklad mezi svahy obrácen mi k jihu, kde zakrsl mi porosty bfiekové a vfiesové doubravy prosvítá skalní podklad, zatímco protûj í stránû pokr vají svûïí suèové a roklinové lesy. V pravém dolním rohu vystupují spilitové stûny Krkavãiny s porosty pûchavy a hvozdíku sivého. PZ 5 453
Stfiední âechy Prostor keltského oppida Závist pfiedstavuje dnes jeden z nejzachovalej ích pfiírodních koutû v sousedství Prahy. Scenérii vltavského údolí naru ují stûny velkolomu Zbraslav ve vyvfielinách davelského souvrství proterozoika na protûj ím bfiehu fieky. ãerstvé, ãasto skalnaté záfiezy jsou dílem nejmlad ího geologického období, bûhem nûhoï se Vltava zahloubila do skalního podloïí o více neï 00 m, jak dokazují fluviální sedimenty teras lysolajské skupiny, které leïí je tû nad ka- Àonovit m záfiezem. Ve v e poloïené jiïní ãásti okresu byly sneseny daleko vût í objemy pokryvn ch sedimentû a zvûtralin, takïe území nabylo daleko ãlenitûj í ráz. I zde sice najdeme zarovnané povrchy, podle v skytu datovan ch neogenních sedimentû (Súlava, Klínec) tfietihorního stáfií, ale celkov ráz krajinû dávají rûznû velké vyv eniny tvofiené obvykle tvrd mi odoln mi horninami, jako jsou tfieba ordovické kfiemence HfiebenÛ nebo vulkanity jílovského pásma se zbytky zarovnan ch povrchû. Tam, kde se hluboké erozní záfiezy fiek a velk ch potokû setkávají s takov mi horninami, nab vá krajina vrchovinného rázu, coï se nejv raznûji projevuje v fievnick ch Hfiebenech smûrem od Berounky nebo v soutokové oblasti Sázavy a Vltavy (Jílovská vrchovina). Rozdíl mezi severní a jiïní ãástí okresu se v raznû projevuje i v pûdních pomûrech. V severní, níïe poloïené ãásti pfiedev ím na spra ov ch pokryvech, je pfievládajícím pûdním typem ãernozem modální, která ve vlhãích chladnûj ích polohách místy pfiechází do typick ch hnûdozemí. Skalní v chozy charakterizují mûlké pûdy typu rankerû rûzné úïivnosti podle povahy mateãn ch hornin. Vápnité horniny kfiídy dávají vznik pararendzinám, ov em vût inou jen na svazích. Na vápencích âeského krasu se vytvofiily rûzné subtypy rendzin, které pfiecházejí do hnûdozemí a na místech, kde neru enû probíhal pûdní v voj po del í dobu, aï do terra fusky. Fluvizemû na fiíãních nivách pokr vají vût í plochy jen podél Berounky. V celé jiïní oblasti naprosto pfievládají kambizemû, vût inou typické (nasycené) nebo mírnû kyselé, které na hlub ích hlinit ch podkladech pfiecházejí do luvizemí, lokálnû aï do pseudoglejû. Na spra ích, které lemují Vltavu na men ích plochách, je typickou pûdou modální hnûdozem. Terasové tûrkopísky v celé oblasti jsou podkladem chud ch arenick ch kambizemí. Na svazích vltavského údolí budovan ch bfiidlicemi tûchovické skupiny se ãasto setkáváme s vût ími plochami velice mûlk ch chud ch rankerû, které na exponovan ch hranách pfiecházejí aï do nevyvinut ch skeletov ch pûd. Podobnû je tomu i na nûkter ch svazích na ordovick ch bfiidlicích a tvrd ch pískovcích, jako na Krásné stráni v chodnû od ústí Karlického údolí. 454 PZ 6
Okres Praha-západ POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE Vegetaãní kryt odráïí rozdíln charakter severní a jiïní ãásti okresu. Sever je pfieváïnû bezles a pokud zde místy leïí men í plochy lesû, jde vût inou o pomûrnû nedávno vysázené porosty s pfievahou stanovi tnû nevhodn ch nebo cizích dfievin (akát) nebo o degradované porosty se stromov m patrem více- PZ 7 455
Stfiední âechy 2 Lesnaté údolí varcavy protíná severov chodní ãást âeského krasu. V pozadí âerno ice, iroká niva Berounky a lesnat hfibet Cukráku s televizním vysílaãem. 2 Lomikámen trsnat (Saxifraga rosacea) roste vzácnû ve vltavském údolí. ménû pfiirozené skladby, av ak bez pfiimûfieného bylinného patra. Jih, vãetnû âeského krasu, se vyznaãuje pomûrnû velk mi lesními komplexy, pfiedev ím vhfiebenech a v men í mífie i v Jílovské vrchovinû. Pásy lesû lemují vût inou údolí, bezlesé jsou jen plo iny s hlub ími hlinit mi pûdami, napfi. mezi Mní kem pod Brdy a Klíncem nebo v prostoru od Okrouhla k Jesenici. Dne ní lesy se sv m sloïením znaãnû odchylují od pfiedpokládaného pfiírodního stavu. Podle rekonstrukce potenciální pfiirozené vegetace by byl cel sever okresu pokryt ãern ov mi dubohabfiinami (Melampyro nemorosi-carpinetum), které podél fiek a vût ích údolí a na jihov chodním úpatí HfiebenÛ zaujímaly znaãné plochy i v jiïní ãásti. Byly zde i ostrûvky chud ích lipov ch doubrav (Tilio-Betuletum). Suché údolní hrany pokr valy teplomilné mochnové doubravy (Potentillo albae-quercetum), na vápencích âeského krasu bazifilní hrachorové doubravy (Lathyro versicoloris-quercetum pubescentis) a rozvolnûné porosty dubu p fiitého (Quercus pubescens) s dfiínem jarním (Cornus mas). Na v e poloïen ch plo inách v jiïní ãásti se pfiedpokládá v skyt bikov ch a jedlov ch doubrav (Luzulo albidae-quercetum), v Hfiebenech hrály hlavní roli bikové buãiny (Luzulo-Fagetum), v Jílovské vrchovinû se ostrûvkovitû vyskytovaly kvûtnaté buãiny s lípou (Tilio cordatae-fagetum). RÛznû velké zbytky této vegetace se zachovaly na pomûrnû ãetn ch místech v jiïní ãásti, sever byl jiï od hlubokého pravûku odlesnûn. V znamnou úlohu v ostfie zafiíznut ch údolích v jiïní ãásti hrají suèové porosty s lípami, javory, jasanem a jilmem (Aceri-Carpinetum), které sice nezaujímají velké plochy, ale vzhledem k patné pfiístupnosti a omezen m moïnostem hospodáfiského vyuïití b vají dobfie zachovány. V nich se udrïely i jednotlivé exempláfie tisu ãerveného (Taxus baccata), s nimiï se setkáváme v údolí Vltavy mezi Slapy adavlí, na dolním toku Sázavy i v Bojovském údolí. Nejvût í podíl zalesnûn ch ploch dnes ov em zaujímají jehliãnaté, pfiedev ím smrkové monokultury, na tepl ch such ch stanovi tích pak v sadby ãerné borovice (Pinus nigra) a hlavnû trnovníku akátu (Robinia pseudacacia), které na pomûrnû velk ch plochách potlaãily kdysi bohatou xerotermní vegetaci. Ta se dosud vyskytuje na ãetn ch skalnat ch stanovi tích v údolí Vltavy a v nûkter ch postranních údolích. V plném bohatství je v ak rozvinuta v dolním Povltaví, kde se bûïnû setkáváme s kavyly (Stipa sp. div.), hlaváãkem jarním (Adonanthe vernalis) i kostfiavou walliskou (Festuca valesiaca). Zastoupení xerofytû postupnû slábne proti proudu Vltavy, i kdyï aï po tûchovice zûstává pomûrnû vysoké, zato se v ak objevují nûkteré reliktní druhy jako lomikámen vïdyïiv (Saxifraga paniculata) a trsnat (S. rosacea) ahvozdík siv (Dianthus gratianopolitanus). Pozoruhodn je v skyt alvûje lepkavé (Salvia glutinosa) a pfiedev ím izolovaná lokalita kandíku psího zubu (Erythronium dens-canis) na Medníku (46,5 m n. m.) u Pikovic. Neménû cenné jsou krasové stepi v âeském krasu, zejména v Radotínském údolí, kde se dodnes zachoval napfi. vãelník rakousk (Dracocephalum austriacum) nebo tr zel vonn (Erysimum odoratum). 456 PZ 8
Okres Praha-západ V severní ãásti okresu kromû bûïn ch druhû zemûdûlské krajiny Ïije fiada vzácn ch teplomiln ch bezobratl ch. V lesnaté jiïní ãásti se setkáváme s prasetem divok m (Sus scrofa), v Hfiebenech s jelenem evropsk m (Cervus elaphus), vâeském krasu Ïije jezevec lesní (Meles meles), ve skalnat ch úsecích hnízdí v r velk (Bubo bubo) a tu a tam se objevuje ãáp ãern (Ciconia nigra). Faunisticky zajímav je v skyt hrabo e mokfiadního (Microtus agrestis) vúzemí na západ od Vltavy. toly v Posázaví v okolí Jílového a Luk pod Medníkem jsou v znamn mi zimovi ti netop rû. VPosázaví Ïije rovnûï poãetná populace plcha velkého (Glis glis). Pomûrnû ãast je i mlok skvrnit (Salamanda salamandra). âesk kras a skalnaté údolí Vltavy hostí dosud pomûrnû silné populace je tûrky zelené (Lacerta viridis), roztrou enû se objevuje uïovka hladká (Coronella austriaca) a pfii fiece u. podplamatá (Natrix tessellata). Bohatá je fauna drobn ch bezobratl ch, mezi nimiï se objevuje fiada reliktních druhû, napfi. zrnovka Pupilla triplicata v údolí Vltavy. Ve vltavském údolí na sever i na jih od Prahy je plnû rozvinut fiíãní ekofenomén, coï se projevuje v raznû zv - enou diverzitou fauny i flóry. Na pomûrnû malém prostoru jsou v okrese Praha-západ zcela odli né Ïivotní podmínky v dolním Povltaví, na pláních západnû od Prahy, v údolí Berounky a jiïnû od Prahy zhruba po Jesenici. Lovecko-sbûraãsk m paleolitick m a mezolitick m skupinám patrnû vyhovovala stanovi tû blíïe velk ch fiek. Paleolitické lokality jsou známé jak z povodí Berounky ( evnice), tak Vltavy. Zcela se mûní situace s pfiíchodem skupin nositelû zemûdûlského zpûsobu Ïivota. Jejich zájem se soustfieìuje pfiedev ím na území pokryté spra emi a vát mi písky, na nichï, nebo v jejichï okolí, se vytvofiily snadno rozpojitelné a obrobitelné pûdy. Jsou známy lokality kultury s lineární keramikou a mlad í kultury s vypíchanou keramikou z okolí Velk ch Pfiílep. Na druhé stranû okresu, pfied zlomem u Záhofianského potoka, je známa skupina sídli È v prostoru Dolních BfieÏan a Psár. Osídlení území se vyvíjí shodnû i ve star ím eneolitu. Stfiednû eneolitické období je známo pfiedev ím z lokalit v severní ãásti, dolo- Ïeny jsou v ak také nálezy kultury fiivnáãské (eponymní lokalitou je vrch ivnáã u Levého Hradce s nadmofiskou v kou 296 m), v jiïní ãásti nynûj ího okresu Praha-západ (akropole Hradi tû- Závist). Zdá se, Ïe k jisté asymetrii dochází aï zhruba od mladého eneolitu, kdy v prostoru jiïnû a v chodnû od Be- UÏovka hladká (Coronella austriaca) nachází dobré Ïivotní podmínky v tepl ch lokalitách v údolí Vltavy a jejích pfiítokû. 2 Pohled pfies ostfie zafiíznuté údolí Tfieblové smûrem ke hrázi Slapské pfiehrady. V popfiedí vystupují kyselé vyvfieliny jílovského pásma s xerotermní vfiesovinou. 3 tír k lnat (Euscorpius tergestinus). 2 3 PZ 9 457
Stfiední âechy 2 Bfiidlice tûchovické skupiny vystupují strm mi srázy nad Vltavou proti Mûchenicím. Pokr vá je kyselá skalní step se zakrsl mi duby. Nelze se divit, Ïe se tyto pustiny naz vají Hladomofi. 2 Ústfiice Rhynchostreon columba nalézaná v korycanském pískovci. rounky a Vltavy nejsou doklady o pfiítomnosti ãlovûka. Podle dosavadních informací trvá obdobn stav i v následujícím starobronzovém období. Severní ãást dne ního okresu je velmi hustû osídlena nositeli kultury s únûtickou keramikou (podle Únûtic poblíï Roztok u Prahy). V tomto prostoru jsou známy nálezy z kaïdého katastru obce (napfi. âíãovice, Úholiãky, Velké Pfiílepy, Noutonice, Svrkynû), kdeïto z jiïní ãásti nálezy známy nejsou. V následujícím stfiedobronzovém období, kdy je území osídleno nositeli stfiedodunajské mohylové kultury, se situace zcela radikálnû mûní. Je osídleno celé území okresu a pfiedev ím je nápadná koncentrace osídlení v jeho jiïní ãásti, kde na vrchu Hradi tû (368,9 m n. m.), v znamnûj ím z komplexu Závist, je v tuto dobu vybudováno hradi tû, k nûmuï se patrnû vztahuje i fiada informací o sídli tních aktivitách této kultury v blízkém i ir ím okolí (Dolní BfieÏany, Zlatníky). Celoplo né pokrytí osídlením pokraãuje i v dal ím v voji, kter je reprezentován lidem s projevem knovízské a títarské kultury. Je velmi pravdûpodobné, Ïe jde o plynul v voj usazeného obyvatelstva, které pfiijímá podnûty z bliï ího i dalekého kulturního prostfiedí a pfietváfií je podle tehdej ího vnitfiního v voje spoleãnosti. Rozsáhlá sídli tû nebo sídli tní komplexy jsou známy ze severu (Libãice nad Vltavou), stfiedu (Rudná, Jinoãany, Hostivice) i jihu území (Dolní BfieÏany, Jesenice). Jsou z nich doloïeny a prozkoumány desítky jam. V posledních letech se pfii velkoplo n ch odkryvech podafiilo sledovat samostatné sídli tní jednotky mající charakter dvorcové zástavby (Libãice nad Vltavou), která se pfiedpokládá jiï v závûru mohylového období. Od poãátku títarské kultury se projevuje dal- í fenomén této doby, stavba hradi È. Mohutná, pozdnû bronzová fortifikace je bezpeãnû prokázána na Závisti (vrch Hradi tû 368,9 m n. m.) a její doklady byly zachyceny také pfii v zkumu na Levém Hradci. Stále se prohlubující vnitfiní diferenciace spoleãnosti vedla k postupnému vymezování skupiny, patrnû s jin mi pravidly Ïivota i pohfiebními projevy. Situace plnû vrcholí ve star í dobû Ïelezné, kdy dochází ke zcela zjevné zmûnû struktury uvnitfi spoleãnosti, kde se vydûlují rûznû postavené skupiny v rámci hierarchie spoleãnosti, a tím dochází k velkému rozrûznûní sídli tních projevû od jednoduch ch obydlí a vesnick ch spoleãenství pfies samostatné hospodáfiské jednotky volnû rozpt lené v krajinû nebo tvofiící seskupení, opevnûné polohy se sídlem malé spoleãnosti nebo velké rodiny aï po v razné opevnûné areály se sloïitou vnitfiní strukturou a urbanistick m rozvr- Ïením (rûzné fáze pozdnû hal tatské stavební aktivity na akropoli Závist). V znamné doklady osídlení s projevy nejstrukturovanûj ího období na eho pravûku pocházejí z Libãic nad Vltavou, Tuchomûfiic-KnûÏívky, Závisti a Dolních Jirãan. V voj této spoleãnosti, kter podle pomocn ch archeologick ch kritérií pfiesahuje aï do nejstar ího úseku laténského období, je plynul a velmi rychle reaguje na v echny podnûty pfiicházející na území dne ních âech prostfiednictvím dálkového obchodu. Zdá se, Ïe právû tato prosperující spoleãnost byla jedním z dûvodû celkové zmûny v osídlení ãásti âech. Následující období je jiï plnû v reïii KeltÛ. Zmûnil se opût charakter osídlení a zmûnil se i pohfiební ritus. Pfii v zkumech jsou nalézány ãásti nebo i vût í celky jednoduch ch vesnick ch sídel s doklady zemûdûlské a zpracovatelské v roby (Zlatníky), zesnulí jsou pohfibí- 458 PZ 0
váni nespálení. Velmi vzrostla v roba kovû. Pro tûïbu rud v ak nemáme pfiímé doklady. Je v ak zfiejmé, Ïe v roba do znaãné míry ovlivnila charakter pfiírody. Jde pfiedev ím o získávání dfieva jako hlavní suroviny, které bylo v hojné mífie vyuïíváno také pfii v robû keramiky, ve stavebnictví a dal ích dfievozpracujících fiemeslech. Vyvrcholením keltského období je stavba hradi È (oppid). Jedním z nejmohutnûj ích v âeské republice je soustava známá pod souhrnn m jménem Závist. Skládá se ze dvou ãástí. Pozdnû laténské opevnûní na vrchu Hradi tû bylo propojeno fortifikací, klesající témûfi 00 m na dno Bfie- Ïanského údolí a opût stoupající k novû vybudovanému opevnûní na vrchu ance (378 m n. m.). Patrnû po dobrovolném odchodu ãásti keltsk ch obyvatel se i do prostoru nynûj ího okresu pfiemístily germánské skupiny. Jejich nejjiïnûj í v skyt je doloïen opût na Závisti. Jedním z fenoménû star ího germánského období je zpracování Ïeleza. V irokém pásu od StodÛlek aï k Nuãicím je doloïeno hutnûní Ïeleza v desítkách Ïelezáfisk ch pecí, ãasto stojících v cel ch bateriích (Ofiech). Jinak má osídlení charakter samostatnû stojících nebo do vesnic soustfiedûn ch usedlostí. Jedna z v znamn ch lokalit byla prozkoumána v Roztokách u Prahy. Dynamické období stûhování národû není v prostoru nynûj ího okresu, podle dosavadních nálezû, pfiíli patrné. K nejv znaãnûj ím lokalitám patfií pohfiebi tû ve Zbuzanech. Pfiíchod prvních slovansk ch skupin, reprezentovan ch v robci keramiky tzv. praïského typu je dobfie doloïen z rozsáhlého sídli tû prozkoumaného v Roztokách u Prahy. Bylo zde zachyceno nûkolik desítek zahlouben ch stavení s typick m kamenn m otopn m zafiízením vrohu a s nádobou na vodu v jeho blízkosti. Vyvrcholením v voje slovanské populace je stavba hradi È a smûfiování k zaloïení státu. Zdá se, Ïe pfii jeho formování a pfii zásadních zmûnách v tehdej í spoleãnosti byla centrem dûní pfiemyslovská rezidence na hradi ti Lev Hradec, kter byl sídlem kníïete Bofiivoje. Po Bofiivojovû kfitu biskupem Metodûjem na dvofie velkomoravského kníïete Svatopluka byl na Levém Hradci postaven okolo roku 873 první kostel v âechách. Centrum moci se posunulo patrnû je tû za Bofiivojovy vlády na ostroïnu, kde stojí PraÏsk hrad. Snad se tak stalo pro snadnûj í pfiekonání fiíãního toku a kvûli pfiíhodnûj ím podmínkám pro nové zaloïení, snad pro snaz í ovládání území. S budováním a funkcí pfiemyslovského státu jsou spojována dal í hradi tû na území okresu. Jde o opevnûnou plochu v poloze Okres Praha-západ B val lom v Davli vyuïit pro zákrut nové komunikace patfií k v znamn m odkryvûm ve vulkanitech havelského souvrství vrchního proterozoika. 2 Oppidum Závist po roce 50 pfi. n. l. Rekonstrukce usedlosti v jihozápadní ãásti akropole (podle Drda- -Rezková 998). 2 PZ 459
Stfiední âechy 2 Velk plï zemoun skalní (Aegopis verticillus) se vyskytuje na stinn ch stanovi tích vltavského údolí u tûchovic. 2 Zbraslavsk velkolom na kamenivo. Na jedné stranû jedineãn geologick profil vyvfielinami davelského souvrství proterozoika, na druhé odpuzující ukázka stûnového lomu v fiíãním údolí. krábek nad Radotínsk m potokem u Chotãe a polohu Humenská nad prav m bfiehem Berounky naproti MokropsÛm. Nálezy, které by jednoznaãnû urãily dobu jejich budování, v ak dosud chybí. Prokazatelnû do okruhu hradské správy. století patfií malá opevnûná plocha Hradi Èátka u Dolních BfieÏan, které mohlo prokazovat sluïby v souvislosti se získáváním zlata z jílovského pásma. Ze soudob ch zásahû ãlovûka do pfiírody, je nutno zmínit rozsáhl velkolom na kamenivo u Zbraslavi a stopy tûïby vápencû v âeském krasu, které v ak na území okresu mají jen omezen rozsah. MnoÏství star ch lomû v dolním Povltaví i drobnûj í tûïby kamene na Vltavû nad Zbraslaví jsou jiï natolik pfiirozenû revitalizované, Ïe nepûsobí v raznûji ru iv m dojmem. TotéÏ platí pro nûkdej í tûïbu Ïeleza vhfiebenech a zlata na Sázavû a Vltavû, i kdyï prostor kolem Jílového u Prahy byl hornickou ãinností kdysi silnû poznamenán. Ráz vltavského údolí byl zmûnûn tfiemi pfiehradami: Vranskou, tûchovickou a Slapskou, av ak jen tato poslední pfiedstavuje hrub zásah do pfiírodních pomûrû. Územím procházejí nûkteré frekventované dálniãní a rychlostní komunikace. Specifick m problémem jsou rozsáhlé chatové zástavby ãasto postihující okrsky s dosud zachovalou a bohatou pfiírodou, které co do plochy a hustoty nemají obdobu na území âeské republiky. Technicky ojedinûlou komunikaãní stavbou je posázavská Ïelezniãní traè, zabudovaná s pozoruhodn m citem do skal sázavského údolí mezi Jílov m a Davlí, vãetnû známého kamenného viaduktu pfies rokli Kocour u Jílového u Prahy. Do území okresu zasahuje CHKO âesk kras s v znamn mi PR Radotínské údolí a Karlické údolí, v severní ãásti se nachází vût í PR Roztock háj- Tiché údolí, ve stfiední ãásti PP Hostivické rybníky, na stfiední Vltavû leïí v znamné PR Zvolská Homole a Kobylí draha, na dolní Sázavû NPP Medník. Ostatní men í chránûná území mají pfieváïnû geologick v znam. SíÈ chránûn ch území by bylo tfieba doplnit o v estrannû cenn celek závistského Hradi tû a o dal í partie ve Svatojansk ch proudech, ochranu by zasluhovala i Babka v fievnick ch Hfiebenech. Pfiírodní park Stfied âech v soutokové oblasti Vltavy a Sázavy patfií mezi pfiírodnû nejbohat í a krajináfisky nejatraktivnûj í území této kategorie. Dále se na území okresu nacházejí pfiírodní parky Povodí Kaãáku (viz okres Kladno) aokolí Okofie. BIBLIOGRAFIE: 43, 237, 624, 702, 705, 856, 964, 973, 049, 07, 54, 226, 227, 228, 420, 426, 428, 505, 822 460 PZ 2