OKRES DùâÍN CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr ÚSTECKO
Ústecko OKRES DùâÍN Pohled na RÛÏák s Vilemíniny stûny, v popfiedí pískovcové krapy. Silnû ohroïen vstavaã muïsk (Orchis mascula) roste na okraji lesa u Dolního PodluÏí. Na pfiedchozí stranû: KaÀon Labe v Labsk ch pískovcích mezi Dûãínem a Hfienskem. 66 DC Okres s rozlohou 909 km (mírnû pod prûmûrem velikosti okresû âr) se rozkládá v severozápadní a severní ãásti âr pfii hranicích se SRN. Nachází se v nûm místo s nejmen í nadmofiskou v kou v âr (Labe na státní hranici 5 m n. m.), v kového maxima 774 m n. m. dosahuje Jedlová v LuÏick ch horách. Okresní mûsto leïí na dopravních trasách evropské dûleïitosti (Ïeleznice, Labe). Jih okresu náleïí k euroregionu Elbe Labe, sever k euroregionu Nisa. Pfiib vá hraniãních pfiechodû do sousedního Saska aluïice. Pfiírodní pomûry okresu se fiadí k nejpozoruhodnûj ím v âr. Morfologická ãlenitost a rozmanitost území vypl vající pfiedev ím z geologické stavby a promûn bûhem v voje, jsou oceàovány jiï od 8. století. Jedním z dûsledkû je, Ïe témûfi 3/4 plochy okresu dnes zaujímají velkoplo ná zvlá tû chránûná území. Geologicky patfií území okresu k âeskému masivu. Jeho star krystalinick základ tvofií v západní ãásti okresu horniny kru nohorského krystalinika a ãást krystalinického podloïí âeského stfiedohofií na levém bfiehu Labe. Sever okresu buduje jeden z nejstar ích Ïulov ch masivû ve stfiední Evropû luïick pluton s velmi bohat m a petrograficky rozmanit m Ïiln m doprovodem (Ïíly lamprofyrû, porfyrû, aplitû, pegmatitû, kfiemene). Diabasy jsou dodnes místy tûïeny jako surovina pro u lechtilé kamenické zbo- Ïí. Podél luïické poruchy vycházejí na povrch tektonicky vyvleãené sedimenty a vyvfieliny permu, z fiady lokalit (Doubice, Brtníky, Kyjov, údolí Bílého potoka) jsou známy uloïeniny jurské (vápence, dolomity, vápnité a jílovité pískovce). Zastoupen je prakticky cel vrstevní sled sedimentû kfiídy. Z tfietihorních usazenin je zajímavé miocenní souvrství (souãást vulkanosedimentárního komplexu) s uheln mi slojkami, tûïen mi tzv. selsk m dob váním
Okres Dûãín pro místní potfiebu. Z nûkter ch dolû se dokonce uhlí vyváïelo. Nejdéle, je tû poãátkem tohoto století, se tûïilo na Vernefiicku. Zvlá tností jsou diatomity z proslulé paleontologické lokality u Bechlejovic (PP), které byly zji tûny i jinde v âeském stfiedohofií (Huntífiov, Soutûsky) a ve luknovské pahorkatinû (Velk enov, Varnsdorf). Tfietihorní vulkanismus se na Dûãínsku projevuje nápadnû. Magmatické v plnû sopouchû jsou ãasto sloupcovitû odluãné (lomy na Zlatém a Stfiíbrném vrchu, v Soutûskách), sloupcovitá odluãnost je patrna také na Suchém vrchu, Vrabinci i na fiadû vulkanick ch prûnikû v RÛÏovské vrchovinû a Jetfiichovick ch stûnách. Kvartér zastupují uloïeniny fiíãních teras Labe, Plouãnice, Kamenice a Mandavy, eolické sedimenty (spra e, váté písky), soliflukãní (pûdotoky vznikl ) materiál a jejich kombinace. Zachovaly se i uloïeniny glaciální (ledovcové), a glacifluviální (vzniklé kombinací ledovcov ch a fiíãních procesû). Kontinentální ledovec zasáhl do okolí Rumburku, Varnsdorfu a Jifiíkova. Mezi nejmlad í antropogenní sedimenty se fiadí haldy a odvaly z tûïební ãinnosti, velmi negativním jevem je existence nûkolika stovek tzv. divok ch skládek odpadu. Souãástí recentnû probíhajícího procesu denudace (sniïování zemského povrchu erozí) je nebezpeãné fiícení skal (místy spolupodmínûné antropogenní ãinností napfi. Past fiská stûna v Dûãínû, okolí Hfienska).. PR Svûtlík. PR Velk rybník 3. PP Bobfií soutûska 4. NPP Bfiezinské tisy 5. PP Jílovské tisy 6. PR Kamenná hûra 7. PP Neboãadsk luh 8. PP Stfiíbrn roh 9. PR Vrabinec 0. PR Arba. PR Babylon. PR âabel 3. PP Meandry Chfiibské Kamenice 4. PP Nad Dolsk m ml nem 5. PR Pavlino údolí 6. PR Pekelsk dûl 7. PR Pod lesem 8. PR Ponova louka 9. NPR Pravãická brána 0. NPR RÛÏák. PR Stará Ole ka. CHKO âeské stfiedohofií 3. CHKO Labské pískovce (lokality ã. 3 9 leïí v CHKO âeské stfiedohofií, lokality 0 leïí v CHKO Labské pískovce) * památné stromy 5 (viz text) DC 3 67
Ústecko 68 DC 4 âáp bíl (Ciconia ciconia) na hnízdû. Na Dûãínsku hnízdí 3 4 páry ãápa bílého. Stfiední nadmofiská v ka ãiní 394 m, na území okresu jsou ov em znaãné v kové rozdíly. Tváfinost povrchu je poplatná poloze na rozhraní tfií krajinn ch typû. Na severozápadû v pfiíhraniãí se Saskem je to reliéf Dûãínské vrchoviny vãetnû kaàonu Labe a stolové hory Dûãínského SnûÏníku s charakteristick mi tvary selektivního zvûtrávání a denudace kvádrov ch pískovcû (skalní mûsta, stûny, izolované vûïe). V povodí Kamenice se uplatàují proniky neovulkanitû (morfologicky pestr RÛÏovsk vrch se skalními tvary, mrazov mi sruby a kamenn mi mofii), fieky Kamenice a Kfiinice spolu s pfiítoky vytváfiejí charakteristická soutûskovitá údolí, ve kter ch ãasto dochází k teplotní inverzi, umoïàující v skyt horsk ch a podhorsk ch druhû rostlin a ÏivoãichÛ v nízk ch nadmofisk ch v kách. Severov chod charakterizují mûkké linie luknovské pahorkatiny s dominující Ïulovou Taneãnicí (597 m n. m.) a pozûstatky plo in, vytvofien ch na glacifluviálních uloïeninách ve luknovském v bûïku. V Lu- Ïick ch horách vyãnívá Jedlová (774 m n. m.) a upoutá Tol tejn se zfiíceninou hradu. Jih okresu vyplàuje âeské stfiedohofií, rozãlenûné údolími Labe a jeho pfiítokû. V jeho reliéfu se obzvlá tû nápadnû projevují v plnû pfiívodních kanálû sopouchû (klasickou ukázkou je Vrabinec v údolí Labe), pravé Ïíly, povrchová i vypreparovaná podpovrchová tûlesa fonolitû, denudací naru ené zbytky lávov ch pfiíkrovû. Morfologie povrchu znaãnû ovliv- Àuje klimatické pomûry. RozloÏení teplot a sráïek koresponduje s nadmofiskou v kou. Vût ina území patfií do oblasti mírnû teplé, mírnû vlhké aï vlhké. Jen jeho nejniï í ãásti (údolí Labe a jeho kaàon) náleïejí k oblasti teplé, nejvy í vrcholy LuÏick ch hor sprûmûrem 5 6 C naopak k oblasti chladné. Typické jsou lokální klimatické anomálie (vliv obnaïen ch skal, inverze teplot v soutûskách aj.). SráÏky jsou poplatné de Èonosnému proudûní západních smûrû, úhrny dosahují 700 800 mm. V jimkou je aï 000 mm sráïek v LuÏick ch horách, naproti tomu Dûãínská kotlina a âeské stfiedohofií má jen okolo 600 mm. Morfologie terénu ovlivàuje i proudûní vzduchu ve vy ích polohách pfievládají vûtry západního kvadrantu, v níïe poloïené oblasti vûtry severojiïního smûru. Vût í ãást okresu náleïí úmofií Severního mofie, men í severov chodní ãást úmofií Baltu. Hydrografickou osu tvofií Labe, u kterého je evropskou zvlá tností fakt, Ïe samo odvodàuje prakticky cel prostor âech (s v jimkou povodí Nisy). V znamn m pfiítokem je Jílovsk potok, kter se v minulosti ãasto rozvodnil (povodnû v letech 979 a 987 byly katastrofální). Plouãnice byla dlouho ohroïovaná radioaktivní kontaminací v souvislosti s tûïbou uranu na âeskolipsku. Ve své fiíãní síti má i Bobfií potok, znám údolím s ãetn mi pefiejemi i vodopády, a Dobransk potok, veden pfied vyústûním do Plouãnice z ãásti po mostû (akvaduktu). Posledním v znamn m pfiítokem Labe zprava je Kamenice, protékající hlubok mi soutûskami. Do Labe ústí v Hfiensku. V jejím povodí byla na fiíãce Chfiibská Kamenice v období 99 96 vybudována údolní nádrï pûvodnû zadrïující vodu pro prûmysl obce Chfiibská. Dnes je vyuïívána jako nádrï protipovodàová a vodárenská. Jedin m tokem, náleïejícím do úmofií Baltu, je Mandava. S v jimkou jejího povodí není území okresu bohaté na stojaté vody (rybníky). Zatopené zbytkové jámy po tûïbû surovin se vyskytují kolem Krásné Lípy a Rumburka. V místû kfiíïení tektonick ch linií vdûãínské kotlinû vyvûrá termální voda, napájející dûãínská koupali tû a v hledovû i vodovodní síè sídli tû Staré Mûsto. Pramen Ïelezité vody v Horním Îlebu byl dûvodem k vybudování lázní, fungujících od poloviny 8. století do roku 9. Pestré jsou i pûdní pomûry okresu. Severozápad území podél hranic se SRN pokr vá pfieváïnû podzol arenick v asociaci s litozemí na nevápnit ch pískovcích âeské vysoãiny. Kambizem eutrická na svahovinách pfiekr vajících horniny z bazick ch
Okres Dûãín KRAJINN POKRYV efuziv (zvûtralé neovulkanity) a kambizem typická na svahovinách hornin z kysel ch a neutrálních efuzív se vyskytují na jihu okresu v oblasti âeského stfiedohofií. Znaãné zastoupení mají pseudogleje na polygenetick ch hlínách s eolickou a tûrkovitou pfiímûsí ve v chodní polovinû od hranic s okresem Litomûfiice aï po luknovsk v bûïek, kde pfievaïujícím pûdním typem je kambizem typická, varieta kyselá, na svahovinách hornin z kysel ch a neutrálních intruzív. Na celém území okresu se dále ostrûvkovitû vyskytuje i luvizem pseudoglejová na spra ov ch hlínách, ranker na svahovinách hornin kysel ch a bazick ch efuzív a kambizem arenická na nevápnit ch pískovcích. Podél men- ích vodoteãí se nachází glej typick a glej organozemní. Geologické a geomorfologické pestrosti okresu odpovídá rovnûï pestrost kvûteny. Celé území spadá z fytogeografického hlediska do oblasti mezofytika, kde ve stfiedoevropsk ch podmínkách pfievládá opadav listnat les v pahorkatinném aï podhorském terénu. Od neolitu byly osídlovány a zemûdûlsky vyuïívány pouze nejníïe poloïené oblasti, doklady jsou i o osídlení pozdûj ím. Nejvût í ãást na jihu zaujímá fytogeografick okres Vernefiické stfiedoho- DC 5 69
Ústecko REKONSTRUOVANÁ VEGETACE 70 DC 6 Starãek potoãní (Tephroseris crispa) typická rostlina podmáãen ch luk. fií, charakterizovan silnû ãlenit m reliéfem s velk m podílem listnat ch lesû, pfiedev ím kvûtnat ch buãin, a zemûdûlsky vyuïívan ch ploch. Bohat bylinn a kefiov podrost buãin charakterizuje napfi. udatna lesní (Aruncus vulgaris), samorostlík klasnat (Actaea spicata), l kovec jedovat (Daphne mezereum). V nivách potokû a na zamokfien ch, extenzivnû vyuïívan ch loukách se hojnû objevuje bledule jarní (Leucojum vernum). Tato ãást okresu je souãástí chránûné krajinné oblasti âeské stfiedohofií, která zaujímá jiïní ãást okresu. Vernefiické stfiedohofií je klimaticky nejchladnûj í a sráïkovû nejbohat í souãástí této CHKO. Severní ãást okresu pokr vají fytogeografické okresy Labské pískovce, LuÏické hory a luknovská pahorkatina, které se znaãnû odli ující geologick m podkladem, flórou i faunou. Pro Labské pískovce jsou typické pfiedev ím chudé bory na pískovcovém podkladu, bohat í flóru mají osamocené v levy tfietihorních vyvfielin (NPR RÛÏák). V bylinném podrostu borû na pískovcovém podkladu rostou borûvka ãerná (Vaccinium myrtillus), brusinka (Rhodococcum vitis-idaea), kapradina hasivka orliãí (Pteridium aquilinum), vfies obecn (Calluna vulgaris), na severnû orientovan ch skalních fiímsách roste zvlá tû chránûn rojovník bahenní (Le-
dum palustre). V údolích a roklích je zastoupena fiada kapradin Ïebrovice rûznolistá (Blechnum spicant), bukovinec osladiãovit (Phegopteris connectilis), pérnatec horsk (Lastrea limbosperma), kapraì rezavá (Dryopteris pseudomas). Buãiny na osamocen ch vyvfielinách jsou naopak druhovû bohaté a sloïení jejich vegetaãního krytu je obdobné jako ve Vernefiickém stfiedohofií. Labské pískovce jsou od roku 97 chránûnou krajinnou oblastí, navazující na obdobné území ve Svobodném státû Sasko. âást je pfiedev ím pro svou geomorfologickou v jimeãnost pfiipravována k vyhlá ení národním parkem, kter byl v sousední SRN vyhlá en jiï v roce 990. Vegetaci LuÏick ch hor charakterizují lesní a luãní ekosystémy v krajinû podhorského aï horského charakteru. V listnat ch a smí en ch lesích se uplatàují pfiedev ím buãiny a suèové lesy s klenem (Acer psedoplatanus) a lípou (Tilia sp.) asbohat m podrostem kyãelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), kyãelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva), lilie zlatohlávek (Lilium martagon). Louky, zvlá tû pokud jsou udrïovány seãením, jsou bohat m nalezi tûm prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), kter se na nûkter ch lokalitách vyskytuje v nûkolika tisících exempláfiû. LuÏické hory, zasahující ãásteãnû i do okresu Dûãín, byly v roce 976 jako ãlovûkem citlivû zkultivovaná krajina vyhlá eny chránûnou krajinnou oblastí. luknovská pahorkatina zaujímá nejsevernûj í ãást okresu a jako jediná ãást tohoto regionu není zahrnuta do Ïádné chránûné krajinné oblasti. Z hlediska vegetace ji charakterizuje mozaika lesních ekosystémû (pfiedev ím listnat ch a smí en ch lesû) a zemûdûlsky obdûlávan ch ploch. Tyto spolu s vodními plochami patfií pro svou druhovou pestrost k botanicky nejv znamnûj ím lokalitám. Roste zde napfi. prstnatec májov (Dactylorhiza majalis), starãek potoãní (Tephroseris crispa), zábûlník bahenní (Comarum palustre), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), sítina ostrokvûtá (Juncus acutiflorus), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), pupeãník obecn (Hydrocotyle vulgaris), ostfiice dvoumuïná (Carex diandra). V znamná je lokalita silnû ohroïeného vstavaãe muïského (Orchis mascula) u Dolního PodluÏí, kde v dûsledku pravideln ch asanaãních zásahû poãet jedincû stále vzrûstá. Z hlediska v skytu fauny je pro okres nejv znamnûj í pravdûpodobnû oblast Labsk ch pískovcû, která vzhledem ke své poloze, ãlenitosti a mikroklimatické pestrosti sk tá ÏivoãichÛm vhodné podmínky pro trval v skyt a rozmnoïování. Z této oblasti je potvrzen v skyt mnoha zvlá tû chránûn ch druhû na í fauny. Jde napfi. ovydru fiíãní (Lutra lutra) arysa ostrovida (Lynx lynx). Z ptákû opût obsadil svá historická sídli tû na strm ch skalních stûnách ãlovûkem v nedávné dobû témûfi vyhuben sokol stûhovav (Falco peregrinus), pravidelnû hnízdí kulí ek nejmen í (Glaucidium passerinum), v r velk (Bubo bubo) a fiada dal ích v znamn ch druhû. Na rybnících ve luknovském v bûïku v posledních letech pravidelnû hnízdí kriticky ohroïen jefiáb popelav (Grus grus). V jiïní ãásti okresu, spadající do CHKO âeské stfiedohofií, se vyskytují v znamné druhy bezobratl ch. Jde pfiedev ím o zvífienu sutí s v skytem nûkter ch pavoukû s arkto-alpinsk m roz ífiením (napfi. Latithorax faustus, Diplocentria bidentata a dal í). Pfies okres Dûãín vedou v znamné migraãní trasy nûkter ch Ïivoãi n ch druhû, které podnikají pravidelné tahy (napfi. ptáci a ryby) a také je zde brána pro vstup nûkter ch druhû na území âeské republiky, napfi. bobr evropsk (Castor fiber). Labská migraãní cesta pfiesahuje sv m v znamem ústeck region. Dûãínská kotlina s pfiilehl mi ãástmi údolí Labe a Plouãnice byly osídleny jiï v dobû pfiedhistorické. Historické osídlení se bûhem v voje znaãnû diferencovalo, poloha na dûleïit ch obchodních trasách podmínila rozvoj trïních a fiemeslnick ch osad, stráïních hradû, pozdûji mûst a typick ch dlouh ch lánov ch obcí podél komunikací. 3 Okres Dûãín Na zamokfien ch loukách roste rovnûï ohroïená vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata). Tesafiík piluna (Prionus coriarius), pomûrnû hojn obyvatel lesních porostû, znám svojí noãní aktivitou. Samiãka váïky ploské (Libellula depresa) je v na í pfiírodû dosud hojná. 3 DC 7 7
Ústecko 7 DC 8 PR Velk rybník je v znamnou ornitologickou lokalitou Dûãínska. Velk v znam pro rozvoj jiïní ãásti okresu (zejména okresního mûsta) má roz ifiování dopravní sítû (labská vodní cesta, rozvoj Ïeleznice s uzlem v Dûãínû Podmoklech, zprovoznûní tratû Praha DráÏìany v roce 85). V severní ãásti okresu mají tradici fiemeslné v roby skláfiství v Chfiibské, v roba plátna na Rumbursku a následn rozmach tkalcovství, textilní v roba ve luknovském v bûïku. Souãasn mi v znamn mi stfiedisky osídlení i ekonomiky jsou kromû okresního mûsta Dûãína téï Bene ov nad Plouãnicí, âeská Kamenice, Varnsdorf, Rumburk, Krásná Lípa, luknov, Mikulá ovice a západnû od Labe Jílové. Od konce 9. století se Dûãínsko, Rumbursko a luknovsko fiadí k prûmyslovû vyspûl m oblastem âech. PrÛmyslová v roba se v souãasnosti soustfieìuje do dûãínské aglomerace v jihozápadní ãásti okresu a aglomerace rumbursko varnsdorfské na severu. Klimatické, pûdní a morfologické podmínky okresu nejsou pfiíli pfiíznivé pro zemûdûlství. Atraktivní a pestrá krajina poskytuje dobré podmínky pro rekreaci a cestovní ruch. Skalní a lesní oblasti dne ního âeskosaského v carska byly v minulosti hojnû nav tûvovány z blízk ch DráÏìan, s tím souviselo budování turistick ch cest, mostû, vyhlídek, vznikaly i ubytovny, hotely a jiné objekty obsluïné sféry. Do ní je Ïádoucí smûrovat souãasné ekonomické aktivity (obchod, sluïby, doprava), ov em pfii odpovídající ochranû pestrosti a krásy kulturní krajiny (nejen pfiírodní, ale i cenn ch historick ch ãástí, památkového a architektonického charakteru sídel). Silné sepûtí s pfiírodou a relativnû drobné mûfiítko prûmyslov ch provozû a jejich dûsledkû zpûsobovaly do poloviny 0. století jen lokální a nev znamná po kození Ïivotního prostfiedí. V druhé polovinû století se v ak situace dramaticky zhor ila.
Okres Dûãín Pfiírodní rezervace Svûtlík Rybník a ra elini tû,5 km severnû od obce Horní PodluÏí. Katastrální území: Horní PodluÏí, Studánka V mûra: 30 ha Nadmofiská v ka: 490 m Vyhlá eno: 995 Chránûné území je regionálnû v znamn m hnízdi tûm vzácné vodní avifauny a v znamnou tahovou zastávkou s pfiímou návazností na nedalek Velk rybník (vzdálenost vzdu nou ãarou cca,5 km). GEOLOGIE LuÏick Ïulov masiv je zastoupen stfiednû zrnit m biotitick m granodioritem pravdûpodobnû assyntského stáfií (proterozoikum aï spodní paleozoikum). Vytvofiily se zde kambizemû na svahovinách efuzív kysel ch-bazick ch hornin, pseudogleje a gleje na polygenetick ch hlínách a pfiedev ím pfiechodové typy organozemû typické a glejové. KVùTENA Botanicky cenné jsou pobfieïní porosty a okolní ra elinné louky s v skytem zvlá tû chránûn ch a ub vajících druhû rostlin prha arnika (Arnica montana), bublinatka obecná (Utricularia vulgaris), suchop r úzkolist (Eriophorum angustifolium), halucha vodní (Oenanthe aquatica), zábûlník bahenní (Comarum palustre). ZVÍ ENA Na slabû kyselé vody v rybníce a v navazujících ra elinn ch plochách je vázána velmi vzácná váïka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis) a ídlo sítinové (Aeschna juncea). Pravidelnû se zde rozmno- Ïuje skokan ostronos (Rana arvalis) a také je tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara). Nejv znamnûj ím ptaãím druhem, u kterého bylo prokázáno hnízdûní, je zde jefiáb popelav (Grus grus). Lokalita je tahovou zastávkou nadregionálního v znamu. Z malakofauny byl zaznamenán vzácn plï Gyraulus acronicus a keble rybniãná (Anodonta cygnea). VYUÎITÍ Vminulosti byla v severní ãásti lokality tûïena ra elina, po tûïbû jsou dosud patrné odvodàovací kanály a malé vodní plochy. V rybníku je povolen chov ryb pro sportovní rybafiení. POZNÁMKA V mûra chránûného území, uvedená v nafiízení okresního úfiadu Dûãín o zfiízení pfiírodní rezervace nesouhlasí s parcelním vymezením, souãet v mûr jednotliv ch parcel ãiní 49 ha. Pfiíslu ná právní norma bude upravena. MAPA ÚZEMÍ strana 75 Pohled do bfiehov ch porostû PR Svûtlík. PR Svûtlík je druhou nejvût í vodní plochou ve luknovském v bûïku. DC 9 73
Ústecko GEOLOGIE PodloÏí je tvofieno horninami luïického Ïulového masivu zastoupeného stfiednû zrnit m biotitick m granodioritem pravdûpodobnû assyntského stáfií (proterozoikum aï spodní paleozoikum). PÛdy jsou reprezentovány organozemûmi a gleji na polygenetick ch hlínách s eolickou a tûrkovitou pfiímûsí, jílovitopísãité aï jílovitohlinité zrnitosti. KVùTENA V pobfieïních porostech rákosin a na nû navazujících podmáãen ch loukách roste fiada chránûn ch a mizejících druhû rostlin, jako je prstnatec májov (Dactylorhiza majalis), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), v ivec ladní (Pedicularis sylvatica), kapradiník baïinn (Thelypteris palustris), starãek potoãní (Tephroseris crispa), zábûlník bahenní (Comarum palustre). Jedná se o pfiírodovûdecky nejv znamnûj í lokalitu regionu. ZVÍ ENA V znamná tahová zastávka a hnízdi tû nadregionálního v znamu. Z lokality se uvádí v skyt 77 ptaãích druhû, 6 z nich je uvedeno v seznamu zvlá tû chránûn ch ÏivoãichÛ (4 v kategorii kriticky a 6 v kategorii silnû ohroïen ch druhû). Od poloviny 90. let zde pravidelnû hnízdí jefiáb popelav (Grus grus) a je zde zaznamenáno jedno z prvních novodob ch hnízdûní potápky rudokrké (Podiceps grisegena) vâechách. Zajímavá jsou pozorování dospûl ch orlû mofisk ch (Haliaeetus albicilla), v jarním období, která by mohla naznaãovat jejich hnízdûní. Typick m obyvatelem rákosov ch porostû je moták pochop (Circus aeruginosus), hnízdící zde v nûkolika párech, rákosník velk (Acrocephalus arundinaceus), cvrãilka slavíková (Locustella luscinioides). Rozsáhlé vlhké louky a pastviny pfiedstavují ideální hnízdi tû pro populaci bekasín otavních (Gallinago gallinago), bramborníãkû hnûd ch (Saxicola rubetra) a lindu ek luãních (Anthus pratensis). Zajímav je v skyt váïky podhorní (Sympetrum pedemontanum), ídla královského (Anax imperator) a ídlatky hnûdé (Sympecma fusca). VYUÎITÍ Na ãásti rybníka je povoleno sportovní rybafiení a ãasovû omezené provozování windsurfingu. POZNÁMKA V mûra chránûného území, uvedená v nafiízení Okresního úfiadu Dûãín o zfiízení pfiírodní rezervace, nesouhlasí s parcelním vymezením, souãet v mûr jednotliv ch parcel ãiní 38 ha. Chránûné území bude novû vyhlá eno. BIBLIOGRAFIE 86 MAPA ÚZEMÍ strana 75 Pfiírodní rezervace Velk rybník Rybník na severozápadním okraji obce Horní PodluÏí vlevo od silnice Rybni tû Varnsdorf. Katastrální území: Rybni tû V mûra: 44 ha Nadmofiská v ka: 447 450 m Vyhlá eno: 98 Velk rybník leïí ve luknovském v bûïku mezi obcemi Horní PodluÏí, Krásná Lípa a Chfiibská Nová Ves. Pfiedmûtem ochrany je rozsáhlá vodní plocha a pfiilehlé rákosiny, ra elinné louky a mokfiady s odpovídajícími rostlinn mi spoleãenstvy a na nû vázanou faunou. Lokalita má pfiedev ím ornitologick v znam, rákosiny a okolní lesní porosty jsou dobrou potravní základnou pro fiadu druhû ptákû. Mokré louky s porostem suchop ru úzkolistého (Eriophorum angustifolium) v PR Velk rybník. Skokan skfiehotav (Rana ridibunda) je nápadn zvlá tû v dobû páfiení. 74 DC 0
Okres Dûãín SVùTLÍK STR. 73 VELK RYBNÍK STR. 74 DC 75
Ústecko Památné stromy. Lípa v Císafiském lípa malolistá, k. ú. Císafisk, p. ã. 69/5, mezi N. Hrabûcím a Císafisk m u cesty k Ïel. zastávce. O: 385 cm, Vs: 9,5 m, S: 00 let.. Javor stfiíbrn, k. ú. Jifiíkov, p. ã. 96/, v zahradû obecního domu ve stfiedu mûsta. O: 50 cm, Vs: 5 m, S: 50 let. 3. Lípa malolistá, k. ú. Jifiíkov, p. ã. 305/, v jiïní okrajové ãásti mûsta. Lípa je dutá, z dutiny vyrûstá jefiáb ptaãí. O: 55 cm, Vs: 5 m, S: 50 let. 4. Javor klen, k. ú. Mikulá ovice, p. ã. 988, ve svahu nad silnicí uprovozu podniku Mikov. O: 430 cm, Vs: m, S: 00 let. 5. Javorová brána, dva exempláfie javoru mléãe, k. ú. RoÏany, p. ã. 037/, u obytného domu. O: 30, 40 cm, Vs: 6, 5 m, S: 00 let. 6. Lípa v Budi inské ulici lípa malolistá, k. ú. luknov, p. ã. 76, u kfiiïovatky na RoÏany pod námûstím. O: 40 cm, Vs: 5 m, S: 80 00 let. 7. Lípa malolistá, k. ú. luknov, p. ã. 433, ve Svojsíkovû ulici. O: 440 cm, Vs: 3,5 m, 00 50 let. 8. Lípa na námûstí lípa malolistá, k. ú. luknov, p. ã. 33, jihozápadní ãást námûstí ve luknovû. O: 450 cm, Vs: 3 m, S: 00 let. 9. Jedlovec MertensÛv, k. ú. luknov, p. ã. 37, zahrada v ulici Dr. E. Bene e. O: 00 cm, Vs: 6,5 m, S: 00 let. 0. Jedlovec kanadsk, k. ú. luknov, p. ã. 343/, v Tyr ovû ulici proti zákl. kole. O: 50 cm, Vs:,5 m, S: 40 let.. Jedle nikkoská, k. ú. luknov, p. ã. 39/, v parãíku v Tyr ovû ulici. O: 70 cm, Vs:,5 m, S: 0 let.. Topol bíl, k. ú. Varnsdorf, p. ã. 575, pfied budovou polikliniky. O: 370 cm, Vs: 5 m, S: 00 let. 3. Buk lesní, k. ú. Varnsdorf, p. ã. 3, u dûtské polikliniky. O: 550 cm, Vs: 8 m, S: 00 let. 4. Topol ãern, k. ú. Varnsdorf, p. ã. 83, v areálu nádraïí âd. O: 690 cm, Vs: 33 m, S: 50 300 let. 5. Dva exempláfie liliovníku tulipánokvûtého, k. ú. Varnsdorf, p. ã. 3040, 304, u budovy Z ve Stfielecké ulici. O: 93, 3 cm, Vs: 5, 7 m, S: 60 let. 3 Javor stfiíbrn v Jifiíkovû patfií k nejmohutnûj ím stromûm luknovska. Javorovou bránu v RoÏanech tvofií dva srostlé exempláfie javoru mléãe. Mohutná lípa malolistá v Jifiíkovû je dutá, z dutiny vyrûstá jefiáb ptaãí. 3 76 DC