Slovník ohroïen ch hradû, zámkû a tvrzí A M ALFRÉDOV (Tachov) dvûr Alfrédov se rozkládá asi ãtyfii kilometry jihov chodnû od Kladrub. V jeho místech stávala kdysi ves V etice, patfiící k majetku kladrubského klá tera. V prûbûhu staletí sice zanikla, bûhem 18. vûku tu v ak opati nechali vystavût popluïní dvûr se zámeckou budovou, naz vanou podle zaniklé vsi rovnûï V etice a v letech 1770 80 popisovanou jako kamenná budova uprostfied zahrady obklopené zdí. DvÛr se zámeckou budovou byl roku 1785, po zru ení klá tera, pfiipojen k novû vytvofienému kladrubskému panství, které koupil roku 1825 Alfréd Windischgrätz. Nûkdy v této dobû dvûr se zámkem vyhofiel, neboè v letech 1838 aï 1845 je nûkolikrát pfiipomínán poïárem zniãen a neobyvateln zámeãek V ednice. Nov majitel nechal objekty opravit. Na jeho poãest byl dvûr poté pojmenován Alfredshof, tj. Alfrédov. Alfrédov (Tachov), v fiez z katastrální mapy obce Kostelec z roku 1838. Zámecká budova zaujímá v chodní kfiídlo alfrédovského popluïního dvora, za ní se rozkládá velk sad. Kresba autor. Alfrédov (Tachov), západní prûãelí zámku se vstupním rizalitem. Stav z roku 1985, foto Zdenûk Procházka. 19
ANNABURG Zámek dnes tvofií patrová obdélná pûtiosá budova se zdvojen mi okny ve tfiech stfiedních osách a s polopatrem, krytá valbovou stfiechou. Její fasády ãlení jednoduché lizény, stfied budovy zv razàuje jednoos rizalit. V pfiízemí je opatfien vstupním otvorem s jednodu e profilovan m ostûním, ozdoben m uchy a kartu í. Pfiízemí obsahuje prostory zaklenuté kfiíïov mi ãi valen mi klenbami s v seãemi, patro je plochostropé. Nad ním je umístûno je tû hospodáfiské polopatro, osvûtlené úzk mi s pkov mi okénky s kamenn mi ostûními. Zámecká budova slouïila po roce 1945 státnímu statku, za jehoï éry byla roku 1983 ãásteãnû opravena. Následnû se uïívala jako kanceláfie a skladovací prostory. Na konci osmdesát ch let 20. století v ní statek zfiídil nûkolik bytû. JelikoÏ po opravû nebyla pravidelnû udrïována, zaãal se její stavební stav postupnû hor it. Dnes objekt vyïaduje celkovou opravu, bez níï se brzy rozpadne. Literatura: Profous 1954, s. 11; RoÏmbersk 1983, s. 366 372; Kolektiv 1985, s. 23; Procházka Úlovec 1988, s. 5. ANNABURG (DomaÏlice) víska Hor- ov leïí dva kilometry severozápadnû od Hor ovského T na. Majitelé tamní tvrze drïeli zdej í statek do druhé poloviny Annaburg (DomaÏlice), v fiez z katastrální mapy Hor ova z roku 1838. Vpravo nahofie se rozkládá jádro vsi s kostelem V ech Svat ch, vlevo dole pak osmibok letohrádek ve skupinû stromû. Kresba autor. 20
ANNABURG Annaburg (DomaÏlice), celkov pohled na letohrádek zaloïen na vyv eném místû. Stav v dubnu 1984, foto Zdenûk Procházka. 15. století, poté byl pfiipojen k sousednímu panství Hor ovsk T n. KdyÏ potom jeho majitel Vilém star í Popel z Lobkovic zaloïil poãátkem 17. vûku u vsi rozlehlou oboru se soustavou devíti rybníkû, hor ovská tvrz definitivnû zanikla. Za nástupcû LobkovicÛ, tj. TrautmannsdorfÛ, byl v obofie vystavûn na ostrûvku v jednom z rybníkû letohrádek Annaburg. Jméno dostal snad na poãest Annaburg (DomaÏlice), fiítící se budova letohrádku. Stav v dubnu 1984, foto Zdenûk Procházka. 21
âervená EâICE âervená eãice (Pelhfiimov), v fiez z katastrální mapy mûsteãka z roku 1829. Hrad s vodním opevnûním leïí poblíï jihozápadního rohu námûstí. Kresba autor. jiï o rok pozdûji ho získal Mikulá Trãka z Lípy, jemuï patfiil aï do roku 1453. Po jeho smrti ho ãesk král Ladislav Pohrobek postoupil roku 1454 pánûm ze Strá- Ïe, respektive nejvy ímu hofmistrovi Jindfiichovi ze StráÏe. Po jeho smrti roku 1466 ho pfievzal star í syn Michal. V dobách vnitfiních bojû se Michal buìto postavil na stranu Zelenohorské jednoty, ãi se snad nevyslovil pro podporu krále Jifiího z Podûbrad. KaÏdopádnû v dubnu 1467 pfiitáhl pfied eãici Jifiího straník Petr Bfiekovec z Ostromeãe, hrad dobyl a obsadil. Za odmûnu mu Jifií statek pfienechal, ale ten jej záhy prodal Mikulá i Trãkovi z Lípy. O eãici se v ak pfiihlásil Jan ze elmberka, manïel Johanky ze StráÏe, dûdiãky pfiedchozího majitele fieãického statku Jindfiicha ze StráÏe. V nastalém soudním sporu rozhodl král Vladislav Jagellonsk roku 1480 tím zpûsobem, Ïe Pelhfiimov nechal TrãkÛm a âervenou eãici Janovi ze elmberka. Ten ji v ak roku 1497 prodal Bohuslavu Leskovci z Leskovce, jehoï potomci tu vládli do konce 16. vûku. Po Bohuslavovi drïel eãici jeho syn Arno t, kter zemfiel ve druhé polovinû ãtyfiicát ch let 16. století. Syn Sebastián z Leskovce získal statek, drïen do té doby jako manství, roku 1558 do dûdiãné drïby. Po jeho úmrtí roku 1582 pfiedala vdova Îofie, rozená z Neãtin, statek Kry tofu star ímu Leskovcovi z vedlej í rodové linie, neboè její manïelství se Sebastiánem bylo bezdûtné. Kry tof pak spravoval eãici do roku 1596, kdy ze- 110
âervená EâICE âervená eãice (Pelhfiimov), plán pfiízemí hradu. Stav z poloviny 19. století, originál uloïen ve Státním ústfiedním archivu v Praze, kresba autor. 111
âervená EâICE âervená eãice (Pelhfiimov), plán patra hradu. Stav z poloviny 19. století, originál uloïen ve Státním ústfiedním archivu v Praze, kresba autor. 112
âervená EâICE âervená eãice (Pelhfiimov), jiïní prûãelí hradu v dobû pfied rokem 1913. mfiel, naãeï vdova Barbora a jeho sestra Anna prodaly majetek Hefimanovi nejstar ímu íãanskému z íãan. Proti tomu se postavili ãlenové leskovcovského rodu a Albrecht Sebastián Leskovec se zmocnil násilím hradu, na nûmï tehdy sídlil Vilém mlad í z íãan. Nicménû noví majitelé hrad zpûtnû obsadili za pomoci krajské hotovosti a právo na eãici uhájili. JelikoÏ se v ak HefimanÛv syn Jan aktivnû úãastnil stavovského povstání z let 1618 20, velká ãást jeho majetku podlehla konfiskaci. âervená eãice mu byla zabrána a roku 1623 postoupena císafiem Ferdinandem II. praïskému arcibiskupství zastoupenému arcibiskupem Arno tem z Harrachu. Jeho nástupci statek drïeli aï do roku 1948. eãická tvrz byla zaloïena praïsk mi biskupy nejpozdûji ve druhé polovinû 13. století, neboè nejstar í pfiímá zmínka o ní pochází z roku 1290. Záhy poté byla zfiejmû pfiestavûna, neboè mlad í zprávy ji od roku 1333 naz vají hradem. Stál pfii jihozápadním okraji mûsteãka. Jeho opevnûní tvofiily pfiedev ím plochy nûkolika rybníkû a baïinat terén, napájející vodní pfiíkopy. Obranu doplàoval mohutn vnûj í val, dodnes dochovan pfied severním pfiíkopem. Vlastní hrad byl pûvodnû zfiejmû dvojdíln, ov em o jeho podobû dosud mnoho nevíme, neboè renesanãní pfiestavba ji zcela zmûnila. V sledkem byl rozsáhl areál nepravidelného, pfiibliïnû estiúhelného pûdorysu. Vstupní v chodní ãást je obklopena obytn mi kfiídly se zbytky stfiedovûk ch zdí, zvlá tû obvodové hradební zdi a snad rovnûï paláce, stojícího mezi obûma ãástmi hradu. Jeho západní díl je opatfien v náro- Ïích dvojicí velk ch polygonálních ba t. Star gotick hrad byl pfiestavûn kolem roku 1560 za Sebastiána Leskovce v rozlehl renesanãní zámek, roz ífien za jeho nástupcû v letech 1593 97. íãan tí z íãan dostavûli na poãátku 17. vûku vstupní kfiídlo s portálem, nesoucím letopoãet 1617. Tím byl stavební v voj hradu a zámku v podstatû ukonãen, neboè bûhem následujícího období ho majitelé pfiedev ím udrïovali. Poslední oprava z let 1973 77 pfiizpûsobila ãást interiéru v chodní ãásti pro potfieby nov ch uïivatelû, zejména Místního národního v boru v âervené eãici a Státního okresního archivu v Pelhfiimovû. Po roce 1990 byl star zámek opu tûn a od té doby chátrá. V souãasné dobû je ve patném stavu, zapfiíãinûném mj. také nejasnostmi v majetkoprávních zále- Ïitostech. V havarijním stavu jsou zejména stfiechy, vlivem zatékající vody byly po kozeny nûkteré stropy a naru ena statika objektu. Odhad nákladû na celkovou opravu zámku dosahuje ãástky sto padesát milionû korun. Bezprostfied- 113
âervené JANOVICE ním úkolem je v ak alespoà provizorní zaji tûní objektu pfied zatékající vodou a zaji tûní zdiva, jinak se rozsáhl a cenn areál zaãne rozpadat. Literatura: Vlasák 1863, s. 16 19; Solafi 1863, s. 336; Sedláãek 1885, s. 250 263; Soukup 1903, s. 244 262; Sedláãek 1908, s. 759; Profous 1951, s. 549; Kolektiv 1957, s. 88; amánková 1961, s. 98; Kolektiv 1977, s. 190 aï 191; Hieke 1984, s. 51 52; Kolektiv 1986, s. 38 40; Kuãa 1996, s. 487 490; Durdík 1999, s. 97 99; SÚPP 1999, s. 33, ã. 7; Vlãek 1999, s. 199. âervené JANOVICE (Kutná Hora) mûsteãko âervené Janovice leïí asi tfiináct kilometrû jiïnû od Kutné Hory. PÛvodnû bylo naz váno Janovice i Janoviãky, dne ní název se ustálil teprve v 19. století. Ve vsi stál jiï v první polovinû 14. vûku farní kostel svatého Martina, pfiipomínan poprvé roku 1352. Snad uï tehdy tvofiila ves jádro samostatného statku, jehoï drïitelé jsou doloïeni písemn mi zprávami od roku 1373. V té dobû Ïili bratfii Je ek, Zdenûk a Mojek, pfiipomínaní pfii spoleãné prezentaci místního âervené Janovice (Kutná Hora), plán pfiízemí zámku z doby kolem roku 1850. Tehdy je tû existovala severov chodní ãást objektu, zbofiená roku 1918. âerchovaná ãára oznaãená body A a B oznaãuje místo fiezu. Originál uloïen ve Státním okresním archivu v Kutné Hofie, kresba autor. 114
âervené JANOVICE âervené Janovice (Kutná Hora), nerealizovan návrh úpravy zámku od ing. arch. Ladislava Skfiivánka z roku 1918. Originál uloïen v Archivu Národního technického muzea v Praze. âervené Janovice (Kutná Hora), plán pfiízemí zámku. Plnû znaãeno zdivo gotické, kfiíïkovanû zdivo renesanãní, mlad í konstrukce neznaãeny. Stavební rozbor Ladislava Svobody podle plánu z osmdesát ch let 20. století, uloïeného na obecním úfiadû, kresba autor. 115
âervené JANOVICE faráfie roku 1383. âást statku jim patfiila je tû v devadesát ch letech, nicménû jeho podstatn díl drïeli minimálnû od roku 1390 bratfii Zdenûk a Jodok ze Soutic. Jejich potomek Jan, pfiedek Janovsk ch ze Soutic, tu sedûl je tû po polovinû 15. století, ov em pfied rokem 1482 od nûho koupil statek s tvrzí Petr z rodu Janovsk ch ze Suchotlesk. Pfied rokem 1513 drïel Janovice Václav Haugvic z Biskupic, po Hynkovi z téhoï rodu tu nacházíme roku 1524 Jetfiicha Lukaveckého z Lukavce a dal í lechtice. Roku 1551 koupili âervené Janovice bratfii Adam, Jindfiich a Kry tof Budovcové z Budova, od roku 1567 tu sedûl Jan Chlum z Chlumu a roku 1575 je získal Albrecht Novohradsk z Kolovrat. Novohradsk m z Kolovrat a jejich pfiíbuzn m Lib tejnsk m z Kolovrat patfiil statek do roku 1646, kdy jej koupila Alena Markéta Obytecká z LaÏan, man- Ïelka Litmíra Vyduny Obyteckého z Obytec. Obyteãtí zûstali v drïení âerven ch Janovic do roku 1715, kdy je od Josefa Arno ta získal Franti ek Arno t z Thürheimu. Statek v ak udrïel jen krátce, neboè roku 1724 jej koupila kutnohorská obec. Tím skonãila rezidenãní funkce zámku, neboè poté v nûm bydleli úfiedníci a v ãásti objektu byl umístûn pivovar se sladovnou. Tento provoz mûsto roku 1900 sice zru ilo, nicménû o zámek se nestaralo, takïe roku 1918 bylo sneseno severov chodní nároïí. Severní a v chodní kfiídlo podlehly pfiestavbû, nicménû k plánované zásadní úpravû objektu nedo lo ani tehdy, ani pfii dal ích stavebních zásazích z let 1940 41. Janovická tvrz byla zaloïena pfied rokem 1374 v severní ãásti vsi. V budovách dne ního zámku se z ní dochovalo obvodové zdivo paláce tvrze v zadním, âervené Janovice (Kutná Hora), fiez zámeckou budovou v místech oznaãen ch na horním plánu body A a B. Stav kolem roku 1850, originál uloïen ve Státním okresním archivu v Kutné Hofie. 116
âervené JANOVICE âervené Janovice (Kutná Hora), jiïní prûãelí zámku. Pohlednice z poãátku ãtyfiicát ch let 20. století ze sbírky autora. tj. severním kfiídle. K paláci pfiiléhal na jihu dvorek, z jehoï ohrazení se zachovala jen ãást na západní stranû. Za Bohuslava Janovského ze Suchotlesk asi vznikla uzavfiená ãtyfikfiídlá dispozice s nepravideln m severozápadním náro- Ïím a úzk mi hranolov mi nároïními bastiony po bocích vstupního prûãelí. Pfiestavba zaãala vyzdviïením pfies 40 metrû dlouhé ãelní ãásti, mezi níï a starou tvrz byl vloïen irok spojovací nádvorní trakt, otevfien v pfiízemí trojicí lomen ch arkád. Do jiïní ãásti prostoru pod arkádami s kfiíïovou hfiebínkovou klenbou smûfiují dva portálky s bohatou goticko-renesanãní profilací. Pfiilehlé prostory mají valené klenby s v seãemi. Hlavní vstup byl opatfien pûlkruhov m portálem, alespoà ve spodní ãásti jen iroce okosen m. Na západním prûãelí se v patfie dochovalo nûkolik oken s pfiím mi nad- a podokenními fiímsami, opatfien mi gotizující pfietínavou profilací. Ranû barokní pfiestavba za Litmíra Vyduny Obyteckého, podniknutá roku 1660 za úãasti stavitele C. V. Brentaniho, se soustfiedila na úpravu hlavního prûãelí pomocí tukového ãlenûní a vytvofiení pravidelného nádvofií, do nûhoï se v echny strany otevíraly tfiemi osami pilífiov ch arkád. Roku 1671 se tvrz proto popisuje jako novû vystavûná, s klenut m pfiízemím a dostatkem pokojû k bydlení, komor a sklepû. V této podobû se zámek dochoval aï do druhé poloviny 19. století. JelikoÏ majitelem nebyl udrïován, roku 1918 bylo zbofieno severov chodní nároïí, nahrazené jen uï í ãástí v chodního kfiídla a pozdûji vestavûn mi kûlnami. Zámek tehdy dostal podobu, kterou si po úpravách fasád a ãásti interiérû z roku 1918 a let 1940 41 uchoval aï po dne- ek. Do poloviny osmdesát ch let 20. vûku v nûm byly umístûny byty a pohostinství, které byly posléze vystûhovány pro zam lenou opravu objektu pro úãely koly v pfiírodû pro obvodní kolskou 117
âesk RUDOLEC správu Prahy 10. Oprava v ak nebyla realizována a objekt chátral. Dnes je v neutû eném stavu, neboè krytina stfiechy a omítky pomalu opadávají. Do ãásti objektu, z nûhoï je vyuïíváno jen nûkolik prostor, zatéká a voda zpûsobuje dal í velké kody. Pokud nebude zaji tûna pfiedev ím stfiecha objektu a okenní a dvefiní otvory, zámecká budova se postupnû zmûní ve zfiíceniny. Literatura: Sedláãek 1900, s. 289 290; Sedláãek 1908, s. 356; Zavadil 1912, s. 159 170; Profous 1949, s. 101 102; Kolektiv 1957, s. 89; Herout 1974, s. 164 166; Kolektiv 1977, s. 191; Kolektiv 1989, s. 74 75; Kuãa 1996, s. 492 494; Barto 1998, s. 9; Kolektiv 1998, s. 87 88; Vlãek 1999, s. 19 200; Naãeradská 2002 (viz rejstfiík). âesk RUDOLEC (JindfiichÛv Hradec, historické území Moravy) vesnice âesk Rudolec se rozkládá pfiibliïnû osm kilometrû severozápadnû od Slavonic a ãtyfiiadvacet kilometrû jihov chodnû od Jindfiichova Hradce. VÏdy patfiila do markrabství Moravského, od roku 1960 v ak tvofiila souãást jihoãeského okresu JindfiichÛv Hradec. Ves zvaná pûvodnû jen Rudolec patfiila jiï ve 14. století k v znamnûj ím místûm Daãicka. Potvrzuje to jednak existence farního kostela svatého Jana Kfiti- âesk Rudolec (JindfiichÛv Hradec), plán pfiízemí zámku. Plnû znaãeno zdivo gotické, zrnûnû zdivo pozdnû gotické, kfiíïky zdivo renesanãní, mlad í konstrukce neznaãeny. Stav z roku 1998, kresba autora podle plánu Miroslava Plaãka. 118
âesk RUDOLEC âesk Rudolec (JindfiichÛv Hradec), pseudogotick zámek od západu. Stav pfied rokem 1918, pohlednice ze sbírky autora. âesk Rudolec (JindfiichÛv Hradec), zámek od jihu, stav v edesát ch letech 20. století. Foto P. Vácha, pohlednice ze sbírky autora. 119
âesk RUDOLEC âesk Rudolec (JindfiichÛv Hradec), vstupní zámecké prûãelí zámku. O jeho devastaci svûdãí prûhled okny horního patra, kde by mûly b t stropy a konstrukce krovu. Stav z 28. kvûtna 2001, foto autor. tele, pfiipomínaného roku 1343, a pak existence samostatného statku. Jeho prvními doloïen mi majiteli byli bratfii Pe ík a Jan z Rudolce, zmínûní k rokûm 1351 a 1353. Snad po Pe íkovû úmrtí se statek stal právem odúmrti markrabûcím majetkem, neboè markrabû Jo t jej zapsal pfied rokem 1405 Vilémovi z Miliãína. Po nûm následovali jeho potomci Oldfiich a v letech 1436 37 jeho syn Bene. Pavel s Vilémem z Miliãína prodali statek roku 1446 Janu Drhovi z Dolan, jehoï potomci jej pfienechali roku 1458 Václavovi z MafiíÏe. Roku 1499 vyïenil Rudolec s Barborou z MafiíÏe Jan z Oseãan, po nichï zdûdily statek dcery Markéta, Eli ka, Alena a Johanka. Skoupit rozdûlené zboïí se podafiilo Jifiímu Hodickému, Markétinu manïelovi, a jejich potomci tu Ïili aï do roku 1625. Rudolec tehdy pfie el prostfiednictvím Katefiiny z Hodic na jejího manïela Jana Melichara Bofiitu z Budãe, ov em roku 1630 prodala Katefiina majetek Rudolfu Hanu ovi Matyá ovskému z Matyá ovic. Od roku 1652 jej drïela Katefiina Pogranová s dûtmi, roku 1673 jej pfievzala Marie Markéta, provdaná z Trautmannsdorfu. Poté jej drïeli Trautsonové, roku 1741 pfie el statek koupí na Alexandra Hartla z Hartenberka a pak na Stettnery. Roku 1791 koupila Rudolec Antonie âesk Rudolec (JindfiichÛv Hradec), detailní pohled na vstup do zámecké budovy. Stav z 28. kvûtna 2001, foto autor. 120
DA KOV Wilczková, ovdovûlá z Daunu, po nûkolika dal ích majitelích statek získal roku 1813 ehofi Razumovsk. Jeho nástupce Lev ho postoupil roku 1856 Angelovi Picchionimu. Po jeho smrti 6. února 1891 jej pfievzal jeho syn Ludvík, po jehoï úmrtí 23. bfiezna 1908 zdûdil Rudolec Arno t Reinhard Picchioni. Po roce 1945 pfie el b val statek se zámkem do rukou státu. Rudolecká tvrz vznikla pravdûpodobnû poãátkem 14. vûku jako sídlo majitelû statku. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1353, poté je prameny zmi- Àována prûbûïnû. Po polovinû 16. století byla za Hodick ch renesanãnû pfiestavûna, bûhem 18. století doznala barokní úpravy. Za Angela Picchioniho byla po poïáru roku 1860 zcela pfiestavûna ve stylu tudorské gotiky. Pfiestavba, provedená mezi lety 1860 61, jí dala dne ní podobu dvou- a tfiípatrové budovy na nepravidelném, víceménû ãtyfikfiídlém pûdorysu kolem vnitfiního pûtibokého nádvofií. Její prûãelí ãlení bohaté novogotické tvarosloví s atikou, cimbufiím a vûïiãkami, obdélná okna zdobí bohatû profilovaná ostûní s lomen mi suprafenestrami ve stylu gotick ch lomen ch obloukû. Ze star í gotické stavby zûstaly v novostavbû dochovány zbytky obvodové hradby, nároïí dvou budov, úsek zfiejmû vstupního prûjezdu, a pfiedev ím ãtyfiboká tfiípatrová vûï o rozmûrech asi 6 x 6 metrû, jejíï obvodové zdi dosahovaly tlou Èky kolem dvou metrû. âeskorudoleck zámek nebyl po roce 1945 pravidelnû udrïován, takïe není divu, Ïe brzy zaãal pustnout. Od osmdesát ch let 20. století stojí opu tûn uprostfied b valého parku, dnes zcela zniãeného. Postupnû doslouïila krytina, vlivem zatékající vody se naru ily stropní konstrukce, opadala omítka a zkázu dokonãil spadl krov. Dnes je zámek ve zcela havarijním stavu. Pokud se nenajde zájemce, kter by neprodlenû pfiistoupil k jeho opravû, cenn objekt se záhy zmûní v úplné zfiíceniny. Literatura: Tiray 1925, s. 204; Hosák 1938, s. 33 a 951; Kolektiv 1977, s. 229 230; Kolektiv 1981, s. 84 85; Nekuda Unger 1981, s. 102, ã. 93; Hieke 1984, s. 63; Kolektiv 1998, s. 93 94; Plaãek 1998, s. 423 424; Vlãek 1999, s. 211; Plaãek 2001, s. 177 178. DA KOV (Tachov) dvûr DaÀkov nalezneme pfii silnici vedoucí z Roznûvic do Okrouhlého Hradi tû pfiibliïnû dvanáct kilometrû severnû od Stfiíbra a sedmadvacet kilometrû v chodnû od Tachova. V místech DaÀkova pûvodnû stával popluïní dvûr pojmenovan Gut tejn, tvofiící zázemí stejnojmenného hradu. Patfiily k nûmu rozsáhlé lesy a zemûdûl- DaÀkov (Tachov), v fiez z katastrální mapy Okrouhlého Hradi tû z roku 1839. Zámek zaujímá jiïní kfiídlo popluïního dvora. Kresba autor. 121
DA KOV DaÀkov (Tachov), plán pfiízemí zámku z roku 1879. Originál uloïen ve Státním oblastním archivu PlzeÀ, poboãka Klatovy, kresba autor. ská pûda. KdyÏ byla v blízkosti dvora zfiízena roku 1816 Löwensteiny daàãí obora, byl zfiejmû právû v souvislosti s její v stavbou zfiízen pfii dvofie zámek slou- Ïící k sezonním pobytûm vrchnosti a pozdûji za obydlí úfiedníkû. Zámecká budova mûla podobu velké obdélné stavby o jednom patfie kryté valbovou stfiechou, k jejímuï jihozápadnímu nároïí byla pfiistavûna pûtiboká vûïiãka krytá stanovou stfiechou. Pfiízemí sestávalo z místností pfiístupn ch vût- inou pfiímo z nádvofií vstupy v severním prûãelí zámku. Tfii prostory byly zaklenuty valenû se tukov mi zrcadly. Patro bylo pfiístupné po vnitfiním zalomeném schodi ti, komunikaci mezi místnostmi patra zprostfiedkovávala dfievûná nádvorní pavlaã. Zámecká budova byla upravována roku 1879, kdy také dostala dne ní podobu. Po roce 1945 slouïila potfiebám státního statku a dokonce se doãkala opravy. Nicménû od konce osmdesát ch let 20. vûku nebyla udrïována, takïe dnes je zvlá tû stfiecha a obvodové zdivo opût v havarijním stavu. Doufejme, Ïe majitelé zámku pfiistoupí k jeho opravû. DaÀkov by si to rozhodnû zaslouïil, neboè se jedná o pûkn doklad jednoduché zámecké architektury slouïící k sezonním pobytûm vrchnosti a ke správním úãelûm, kter ch v âechách zase takové mnoïství dochováno není. Literatura: Procházka Úlovec 1988, s. 30 aï 31. DùPOLTOVICE (Karlovy Vary) vesnice Dûpoltovice leïí necel ch devût kilometrû severnû od Karlov ch VarÛ. Byla zaloïena v krajinû, kterou získal jako tzv. hroznûtínsk újezd tepelsk klá ter. První zmínka o ní coby klá terním pfiíslu enství pochází z roku 1273, poslední jistá zpráva o vlastnickém vztahu tepelského klá tera ke vsi pochází z roku 1342. Nûkdy poté Dûpoltovice ztratil, a ty se kolem roku 1437 ocitly spoleãnû se zástavou Loketska v drïení likû. KdyÏ se potomci Matyá e lika roku 1489 dûlili o majetek, staly se Dûpoltovice souãástí Mikulá ova falknovského (sokolovského) podílu. Mikulá Ûv syn Volf je roku 1540 postoupil bratru Albínovi. Posledním drïitelem vsi, která byla mezitím zmûnûna v centrum statku s tvrzí, byl tefan lik, kter ji roku 1594 prodal Jáchymovi z Jonu. Nov majitel udrïel statek do roku 1602, kdy jej prodal zpût tûpánovi. 122
Ten ho postoupil roku 1605 manïelce Annû Marii, rozené ze vamberka. Po Anninû úmrtí zdûdila Dûpoltovice její sestra Saloména, provdaná z Wierspergu, která je v ak roku 1630 prodala Janu Jáchymovi Ratibofiskému ze Chcebuze. Jan Jáchym Ratibofisk drïel statek se synem Volfem Friedrichem, pouïívajícím pfiídomek na Typlsgrynû, od roku 1637. KdyÏ otec zemfiel, statek byl velmi zadluïen, a proto jej roku 1645 komisafii prodali, aby mohli vyplatit pohledávky vûfiitelû. Tehdy jej koupil Julius Jindfiich, kníïe sask, vlastník nedalekého panství Ostrov. Dûpoltovice k nûmu pfiipojil, a ty poté tvofiily jeho souãást aï do poãátku 19. století. DùPOLTOVICE Ostrov s Dûpoltovicemi pfie el roku 1789 do drïení rakouského císafiského domu. Dûpoltovice se poté staly souãástí komorního zboïí. Ve správû státu setrvaly do roku 1819, kdy byly spoleãnû s dal- ími komorními statky Ruprechtov, Pfiemilovice a Otovice prodány za 111 000 zlat ch Friedrichovi Neupauerovi. Nov drïitel vlastnil statky nûkolik let, poté je v ak prodal vagrovi Jakubu Veithovi. Od nûho pak Dûpoltovice obdrïela roku 1839 dcera Anna provdaná z Kleistu. Ve druhé polovinû 19. vûku statek patfiil KorbÛm z Weidenheimu, dal ím majitelem byl Hefiman Königswarter a od roku 1908 bratfii Antonín, Richard, Robert a Pavel Weberovi. Od Dûpoltovice (Karlovy Vary), v fiez z katastrální mapy vsi z roku 1842. Rozlehl popluïní dvûr se dvûma zámky se rozkládá pfii jihov chodním okraji zástavby. Zatímco star í zámek leïí v jiïním nároïí, mlad í zámecká budova vyplàuje severní ãást areálu. Kresba autor. 123
DùPOLTOVICE Dûpoltovice (Karlovy Vary), plán pfiízemí tzv. starého zámku. rafovanû znaãeno star í zdivo ze 16. a 17. století, mlad í konstrukce neznaãeny. Stav ze 17. kvûtna 1987, zamûfiení a kresba autor. nich Dûpoltovice koupili Oskar a Emilie Moserovi, za nichï na statku probûhla ve dvacát ch letech 20. století pozemková reforma. ManÏelé v ak statek udrïeli i nadále. Jeho existence skonãila aï roku 1945. Písemné prameny dokládají, Ïe ves tvofiila centrum statku s tvrzí aï ve druhé pûli 16. vûku. Od té doby pak lze pfiímé zmínky sledovat aï do 20. století. Star í panské sídlo zvané dfiíve star zámek bylo zaloïeno pfii jiïním okraji popluïního dvora. Dosud se zde dochovala velká obdélná budova o jednom patfie, krytá polovalbovou stfiechou a ozdobená vûïiãkou. Z pûvodní stavby zûstalo dochováno jen obvodové zdivo s nûkolika pfiíãkami pfiízemí, zbytek podlehl pozdûj ím pfiestavbám na hospodáfiskou budovu dvora. Star zámek byl zfiejmû bûhem druhé pûle 17. vûku nahrazen tzv. nov m 124 zámkem, stojícím v protilehlé ãásti popluïního dvora pfii silnici. Dnes má podobu dvoukfiídlé patrové budovy, která prodûlala sloïit stavební v voj. Její star í ãástí je jistû boãní kfiídlo pfii silnici, patrová stavba krytá polovalbovou stfiechou a k severov chodu otevfiená pfiízemními slep mi arkádami. Bûhem první poloviny 19. století, respektive mezi lety 1819 43, byla nov mi majiteli zvût- ena o severní kfiídlo otevírající se do nádvofií tfiináctiosou fasádou, zv raznûnou stfiedním trojos m rizalitem zavr en m trojúheln m títem. Po úpravách z 19. a 20. století se obû stavby dochovaly do dne ních dnû. Po roce 1945 slouïily provozu státního statku, bûhem nûhoï zpustly. NeúdrÏba se projevila pfiedev ím opadáním fasád a naru ením krytiny, kterou zaãala zatékat voda. Koncem devadesát ch let minulého století se ocitl v havarijním stavu
DùPOLTOVICE Dûpoltovice (Karlovy Vary), západní prûãelí tzv. starého zámku. Stav v srpnu 1984, foto Zdenûk Procházka. Dûpoltovice (Karlovy Vary), dvorní prûãelí tzv. nového zámku. Stav v srpnu 1984, foto Zdenûk Procházka. 125
DOBROHO Dûpoltovice (Karlovy Vary), boãní kfiídlo tzv. nového zámku s arkádami. Stav v srpnu 1984, foto Zdenûk Procházka. zvlá tû tzv. nov zámek, pfiiãemï odhad nákladû na jeho obnovu dosáhl ãástky dvacet milionû korun. Literatura: Sedláãek 1905, s. 174; Sedláãek 1908, s. 128 129; Profous 1954, s. 379; Kolektiv 1957, s. 122; Kolektiv 1977, s. 255; Kolektiv 1985, s. 56; Gnirs 1996, s. 153 156; SÚPP 1999, s. 46, ã. 42. DOBROHO (JindfiichÛv Hradec) víska Dobrohofi, zvaná dfiíve Ebergefi, se rozkládá v tûsné blízkosti Starého Mûsta pod Land tejnem, prakticky pfii jiïním okraji jeho zástavby, asi dvacet ãtyfii kilometry jihov chodnû od Jindfiichova Hradce. Zfiejmû od poãátku své existence tvofiila souãást panství blízkého hradu Land tejna, jako jehoï pfiíslu enství je pfiipomínána poprvé jiï roku 1487. Pozdûji v ní byl zaloïen popluïní dvûr, existující tu jistû nejménû od 18. století. To se správa panství mezitím pfiesunula ze zpustlého Land tejna do Starého Mûsta. Jeho majiteli byli na pfielomu 18. a 19. století Herbersteinové. Po smrti posledního ãlena rodu Josefa roku 1816 se jeho dûdicem stal Otto Herberstein- -Moltke z vedlej í rodové vûtve. V nastalém soudním sporu o herbersteinské dûdictví nakonec panství získal roku 1846 Dobrohofi (JindfiichÛv Hradec), v fiez z katastrální mapy z roku 1828 s doplnûn m zámeck m komplexem. PÛvodnû zde stával ãtyfikfiídl popluïní dvûr s rybníkem a pivovarem, kter byl pozdûji upraven na obdéln patrov zámek s boãními pfiístavky. Kresba autor. 126
DOBROHO Dobrohofi (JindfiichÛv Hradec), západní prûãelí zámecké budovy s hlavním vstupem v rizalitu. Stav z 28. kvûtna 2001, foto autor. Ferdinand Sternbach, jehoï potomci je drïeli aï do roku 1945. Souãástí popluïního dvora byl pivovar, kter nechal majitel statku Ferdinand Sternbach roku 1847 pfiestavût na zámek. Budova slouïila po záboru panství státem roku 1945 úãelûm místního státního statku. Od konce osmdesát ch let 20. století v ak nebyla udrïována, takïe nyní je ve patném stavu. Dobrohofi (JindfiichÛv Hradec), jihozápadní nároïí zámku s úzk m jiïním prûãelím. Stav z 28. kvûtna 2001, foto autor. 127