238 J os E FJD OBR O V S K Ý Každé ucho to hned ucítí, jak jsou poslední dva verše nepodařené. Poslední stopa měl být trochej, tedy dvouslabičné slovo, jehož obě slabiky by se musely rýmovat. V druhém verši básník umístil asi jen z nouze místo prvního trocheje daktyl, který však by bylo třeba napodobiti, protože způsobí rychlejší chod a příjemné střídání; měl by jen být zachován, ne-li napořád, tedy aspoň v obou verších písně. Protože se tento způsob veršování udržel ve většině obyčejných lidových písní, jako na př. v hanáckém žalozpěvu: Z hlubokosti mé těžkosti / sobě lamentuju, A na kluka Landeborka ve dne v noci kleju, a později zavedeným jambem nemohl být zcela zatlačen, je to zároveň důkaz, že geniu české řeči je přiměřenější než jambický. 5. Protože žádné dvouslabičné slovo nemůže tvořitjamb, vyplývá z toho zároveň, proč musí jamby být dokonce nepodařené, pokud nezačínají jednoslabičným slovem. Tak si pomohl většinou J. STRE]C ve svých - na př. žalm 83, 13. v -Iv -Iv -Iv --I v-/v-/v-/v-/v Můj Bože svou moc stratí, Co pýř když jej vítr zachvátí, Tak chumel a se po nich shání; Jak shlukem oheň hory sžírá, I vysoký les k zemi stírá, Tak hněvem tvým jsou sežráni. Této jednoslabičné předrážky užívají také LOMNI CK Ý, KADLINSK ýl a jiní a potvrzují tím pravidlo, podle něhož všechny dvouslabičné slovní stopy musí být trocheje. 1 Dobrovský tiskovou chybou; Kadlinky. CESKÁ PROSODIE Začíná-li pak verš dvouslabičným slovem, musí být skandován celý nebo jeho polovina proti prvnímu pravidlu: Bože již neprodlevej, zde by muselo být skandováno v _. Zhůru na to zhůru plémě je dokonalejší trochej podle prvního pravidla a může být jen nesprávným skandováním přetvořen na jamb. Avšak tuto volnost si nemůže žádný básník dovoliti, protože se tím porušuje všechen libozvuk. Je již také samo o sobě protismyslné, chtít vydávat dvouslabičná slova za trocheje a zároveň za jamby. U Kadlinského si často myslíme, že čteme trocheje, jak také podle daného pravidla skutečně jsou, a často teprve po několika slohách zjistíme, že to mají býtjamby. Dnes se z háje zeleného Potok hlučný vyvalil. Pára šla na horu z něho, Jak by se v vnitř pálil, Neb jak přišel na kamení, Že mu nevstoupilo, Vydával hojně hlučení Až v poli slyšet bylo. Většina těchto veršů jsou trocheje. Teprve při čtvrtém a osmém zpozorujeme, že to mají býtjamby. Řeč se takřka mstí na básníkovi, který se odváží zvolit si metrum, které se příčí její povaze.,6.,j\však kdy a proč byly zvoleny jamby, když je starší?~s~lclpřed šestnáctým stoletím neznali? Dobu nedovedu Jeste přesně určiti; ale slepé napodobení německého způsob~ Veršování může být příčinou této novoty, při čemž ~ vsak nezískalo nic více než výhodný jednoslabičný rým. Nato,výhoda poskytla však přece ještě další přednost. od nynějška dovedli básníci také do trochejů vnést Smlseným jednoslabičným nebo mužským rýmem více stří- 239
240 JOSEF DOBROVSKÝ dání, když vypustili krátkou slabiku poslední stopy. Příklady na to nacházíme často. Chci zde otisknouti několik sedmislabičných trochejů s vypuštěním osmislabičných z novější básně, v níž zároveň veršování je správnější než v ostatních. -v - v -v - Jdu-li tam neb jdu-li sem. On jim káže odejít. Do vězení, tak chci mít. A v svém měšci peněz dost. K všem hodnostem zlatý most. B třebas nic neuměl, Řezanku v své hlavě měl. Ve všech městech velikých Tuto ani nepovím, Nic se tomu nedivím. Bývá chován v samotě, Živ jsa v pouhé slepotě. Chrti jeho přivedou, Do světa ho uvedou. Chudou nebo bohatou. ZIVOT VENK. U většiny ostatních sedmislabičných řádek je třeba marnotratnost rýmu kárati, protože spisovatel často také zde rýmuje předposlední slabiku, obzvláště však to, že také někdy končí sedmislabičnou řádku dvouslabičnými slovy, t. j. trochejskými slovními stopami. Např. ve verších: Předelstí mužů cizích Nebo každý pták soudí Pravou, věčnou a svatou. * V Thámově Sbírce českých básní str. 111.1 1 Básně v řeči vázané Václava Tháma (1785). CESKÁ PROSO DlE Zde skanduje cizích, soudí, svatou v -, což je proti prvnímu pravidlu, od něhož se nikdy nesmí tak odchýlit. Nanejvýše by bylo možno si dovolit nejrychlejší trocheje, které mají mezi dvěma krátkými samohláskami jenom jednu souhlásku, vydávat za pyrrhické, nikdy však za jamby. III. DRUHÉ PRAVIDLO PRO TROJSLABIČNÁ SLOVA 1. Každé trojslabičné slovo je daktyl: ice,, luješ, topiti. Můžeme tedy místo v EUR I P I D 0- V~ O to <PoVE0Et'E,xaívEfE, ~EíVEfE,ÓAAUTE, 8írrfuxa, 8ícrfop.a <Pácryava 1I'É-P.1I'EfE - mnohem snadněji napodobiti než Němci. Jen první slabika v <POVEUETE musela by být nahrazena jednoslabičnou předrážkou. Pro další daktyly máme dosti slov. 2. Proto se také KONÁČ ve své udithě mohl odvážit napodobit falecký způsob veršování: vitam quae faciunt beatiorem: Račte pjti a dobrau wůli mjti, A tak mnohého pečowánj zbýti. Jen by musel jako v prvním verši přijít trochej místo spondeje. 3. Právě tento Konáč napsal také již 1514 a OPTÁT ve svém l i 1535 několik bezvýznamných pokusů v sapfických verších, které se jim však vůbec nepodařily, protože jenom vypočítávají slova, aniž zachovávají pravidlo o přízvuku. Optátova druhá sloha zní takto: 241 16 - Výbor, díl.
242 JOSEF DOBROVSK\' Zpjsma se naučjš boha swého znáti, Sám sobě řeči božj rozgjmati, A wssecky wěcy, kterých gest potřebj, W pamět skládati. Největší potíž působí caesura v třetí stopě a potom následující dvě krátké slabiky, protože my nemáme žádného pyrrhického v' v oh boě ch ( jsou, posuzováno podle přízvuku, trocheje. Bez caesury dal by se sice sapfický verš lehko napodobit, ale stal by se příliš skákavý a ztratil by jednu ze svých podstatných krás. Mnohem význačnější je píseň (O české zemi) o 19 slohách, tištěná v Litomyšli kolem r. 1652. Spokojíme se třemi slohami: To k potěšení, naší milé vlasti, Té České zemi, a naší vrchnosti, Toto sem složil, neb sem zase ožil, Bych svého užil. Ač mám trápení, nade všeckny jiné k Bohu mám zření, že on uslyší mne, Dá mi pomoc svou, z neštěstí vyjíti, Do Čech přijíti. Slepička hrabá, vedlé své možnosti, Vrchnosti žádá zdraví, štěstí dosti, I požehnání, dlouhé panování, V tom potěšení. Nepříliš lépe, pokud jde o veršování, zdařil se pokus pana PAVELKY. Kde sem v udolí poroseném líhal Aneb motejle po bylinkách stíhal, Utrhna kvítek, vázal ve věneček Jako chlapeček. ČESKÁ PROSODIE 243 Musil, protože nám chybí stopy u v, v v -, v v - v, místo v v dosaditi trochej. V třetím verši bych přemístil u a celý verš bych takto změnil: Kvítek utrhna, z něho věnec vázal. Jako chlapeček a ostatní adonské verše : v něm se zhleduje, živ jsa v sprostnosti, nernáš pokoje atd. jsou skandovány proti přízvuku. Mělo by to znít: hleduje ně se, sp stnosti e ne š, Avšak spisovatel nechtěl obětovati rým. 4. Mnohem lépe by se podařil glykonský verš: / - v v - /ov -, avšak přece jen bez caesury aras tangite supplices, prosíc hrňte se k oltáři. Jiné po sice jako: permissae maribus nurus, Thebis laeta dies adest ' nedají se v češtině napodobit, protože k tomu nemáme dostatek potřebných stop. 5. Nejlépe by však mohl být napodoben darský verš: -vv/-vv/-v/-v, daktylský pin- protože nám nechybí daktylská a trochejská slova. Avšak žádoucí rozmanitost různými střídáními stop nemohli bychom mu dát. Ještě jednotvárněji by zněly tři daktyly za sebou. V dalších básních bylo by na př. daktylské alkmanské metrum -vvj-vv/-vv/-v, kter~ si,zvolil 1782 pan DL ABA Č ve svém u.ge,. u,navné, kdybychom je v prvních dvou stopách ne- ~~r~dahs dlouhými trocheji jako latiník se spondeji. V krat- ~\ b~sních, kde rychlý tok myšlenek vyžaduje mnoho št tylu, mohlo by se jich s výhodou použít, jak se o to astně pokusil pan KNOBLOCH. 16< Mračna krutých se ztrhněte bouří. Spadněte hromové v blesku a kouři, 1 Když ženy SV~řeny mužům, Thébám nastává radostný den.