MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství Hana Skulová Canisterapie z pohledu zdravotnických pracovníků Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Hana Pinkavová Brno 2009

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené informační zdroje. Brno.2009

Děkuji Mgr. Haně Pinkavové za odborné vedení bakalářské práce, za cenné rady a připomínky při zpracování bakalářské práce. Také děkuji své rodině za podporu, kterou mi v průběhu studia poskytla.

OBSAH ÚVOD... 7 1 CÍLE A HYPOTÉZY.. 9 2 ZOOTERAPIE... 11 2.1 Kritéria pro definici zooterapie... 12 2.1.1 Zooterapie dle metody... 13 2.1.2 Zooterapie dle zvířecích druhů.. 14 2.1.3 Formy zooterapie.. 15 2.2 Legislativní úprava týkající se zooterapie.. 16 3 CANISTERAPIE 17 3.1 Historie vztahu člověk a pes.. 18 3.2 Vývoj canisterapie ve světě... 19 3.3 Vývoj canisterapie v ČR 19 3.4 Plemena psů vhodná pro canisterpii, výběr psa. 20 3.4.1 Rozdělení psů 21 3.5 Účastníci canisterapie 22 3.6 Metodika canisterapie 24 3.6.1 Indikace canisterapie. 25 3.6.2 Cíle canisterapie... 25 3.6.3 Formy canisterapie... 26 3.7 Praktická canisterapie klienti canisterapie.. 27 3.7.1 Canisterapie a vývoj dítěte... 27 3.7.2 Význam canisterapie pro starého člověka. 28 3.7.3 Canisterapie a dětská psychiatrie... 29 3.7.4 Canisterapie a autismus. 29 3.7.5 Canisterapie a hyperkinetický syndrom... 30 4

3.7.6 Canisterapie a epilepsie. 30 3.7.7 Canisterapie a mentální postižení.. 31 3.7.8 Canisterapie a zrakové postižení... 31 3.7.9 Canisterapie a sluchové postižení.. 32 3.7.10 Canisterapie a tělesné postižení... 33 3.7.11 Canisterapie a týrané a zneužívané dítě... 33 3.7.12 Canisterapie a DMO... 34 3.8 Metodické postupy canisterapie. 35 3.8.1 Polohování... 35 3.8.2 Cílené canisterapeutické aktivity.. 36 3.9 Působení canisterapie.. 38 3.9.1 Podpora tělesných potřeb a dovedností, fyzické a fyziologické účinky... 38 3.9.2 Podpora psychických potřeb a dovedností, psychické účinky... 39 3.9.3 Podpora sociálních potřeb a dovedností, sociální účinky.. 39 3.10. Informace o canisterapii.. 40 4 METODIKA... 41 5 VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA... 43 6 DISKUZE... 75 ZÁVĚR... 81 ANOTACE.. 84 ANNOTATION... 85 SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ... 86 5

SEZNAM ZKRATEK... 89 SEZNAM TABULEK. 90 SEZNAM GRAFŮ.. 91 SEZNAM PŘÍLOH... 92 6

ÚVOD Nic nečiní člověka lidštějším, než je láska ke zvířatům. Henry Fielding, dramatik, prozaik, osvícenec Canisterapií v obecné rovině rozumíme léčebný kontakt psa a člověka. Pes, to jsou tři obyčejná písmena. Ptám se ale sama sebe: Co se za těmi třemi písmenky abecedy může skrývat, co mohou pro člověka znamenat? S odpovědí jsem dlouho neváhala, slova se k písmenkům sama řadila. P jako přítel, partner,pomocník; E jako energický, empatický, elegantní; S jako spolehlivý, starostlivý, společenský. Pes vždy byl, je a bude považován za přítele člověka. Mnohokrát jsme se o tom mohli přesvědčit sami, vidíme to ve filmech, čteme v knihách, je to realita všedního dne, kterou píše sám život. Psí společník provází člověka od jeho narození, pomáhá mu poznávat okolní složitý svět a rozvíjet jeho vlastní vnitřní svět, udělat první krůčky, v období dospívání a dospělosti pak první kroky, zpříjemňuje mu jeho stáří, bývá mnohdy svědkem lidského utrpení, úmrtí. Zavítá tak do dětských domovů, sanatorií, ústavů pro tělesně postižené nebo mentálně postižené, kde svou přítomností a pomocí může výrazně přispět ke zlepšení kvality života. Pes je vlastně lék, lékař, léčitel, vše v jednom. Člověk nemusí být odborník, pracovat ve zdravotnictví, aby pochopil a poznal, jak je nejen pro zdraví, ale především pro nemoc důležitá psychika, duše. Každá nemoc je zejména onemocněním duše. Říká se, že oko je do duše okno. Stačí se podívat do psích očí. Jsou upřímné, bezelstné, přátelské, dobrácké, věrné, vnímavé, poctivé, milé a krásné. Stejně jako psí duše. Stejně jako oči a duše dítěte. Psí pohled léčí nemocnou dětskou duši, ale nejen ji. Pomáhá dospělým nemocným, handicapovaným, osamělým lidem. Nemocné dítě je smutné. Pohled do očí psího kamaráda ale může způsobit hotový zázrak. Smutné dítě se zasměje, rozzáří se jeho očka, svět je pro něj hned veselejší, jeho úděl je snesitelnější. Pes totiž vycítí, že se s jeho dětským kamarádem, s jeho člověkem něco děje, že není něco v pořádku, a snaží se mu pomoci, snaží se ulehčit, 7

jak nejlépe umí, jeho trápení. Pes má stejnou povahu jako dítě, žije přítomností, neplánuje budoucnost, stejně jako dítě. Jsou si vzájemně blízcí, a proto je canisterapie u dětí tak úspěšná. Pes už svou přítomností dokáže vyvolat dobrou náladu všude tam, kde je jí nedostatek. A o tom, že úsměv léčí, nikdo nikdy nepochyboval. Ale už to dávno není jen radost, kterou psi lidem přinášejí. Nejsou to jen planá slova. Věřte mi, že vím velmi dobře, o čem ve své práci mluvím. Moje práce, zvolené téma, je vlastně jakási vzdaná pocta mému psímu kamarádovi, na kterého dnes již jen s láskou vzpomínám, který tu se mnou již není, ale bude mít již navždy místo v mém srdci. Měla jsem 13 let psa, krásnou fenku německého ovčáka. Znamenala pro mě mnoho. Stačilo jen vědomí, že je tu, že nejsem sama, že na mě nikdy nezapomene. Vždy mě láskyplně vítala, potěšila pohledem, když jsem byla smutná, když mi nebylo dobře, vždy tu pro mě byla a já jsem se cítila hned lépe, jako by mé trápení převzala na sebe. Představovala pro mne pocit bezpečí, kdy se ničeho na světě nemusím bát, protože mě ochrání, bude při mně věrně stát. Byla mým věrným přítelem, sdílela se mnou dobré i zlé. S jejím odchodem odešel z mého života přítel, člen rodiny. Jsem přesvědčena o tom, že kontakt se speciálně vycvičeným psem může výrazně zkvalitnit stáří, pomoci osamělým lidem, pomáhat hendikepovaným. Ráda bych tímto průzkumem ověřila, zda je zdravotní personál přesvědčen o významu canisterapie v komplexním léčebném procesu. Mým cílem je poukázat na skutečnost, že fyzický kontakt určité skupiny lidí se speciálně vyškoleným psem má na jejich psychiku i na celkový zdravotní stav nebo handicap příznivý vliv. 8

1 CÍLE A HYPOTÉZY CÍL 1 Zjistit, jaký vliv má canisterapie na klienta v oblasti psychické podpory, pohyblivosti, v oblasti sociálních dovedností, v oblasti fyziologických funkcí a v kognitivní oblasti. Hypotéza č. 1 Předpokládám, že v oblasti psychické podpory uvede více než 50 respondentů zlepšení u klientů ve smyslu radosti, smíchu a úsměvu. Hypotéza č. 2 Předpokládám, že v oblasti pohyblivosti uvede více než 35 respondentů, že u klientů nedošlo naprosto k žádné změně v oblékání a hygieně. Hypotéza č. 3 Předpokládám, že v oblasti sociálních dovedností uvede více než 50 respondentů zlepšení u klientů v navázání mezilidského kontaktu. Hypotéza č. 4 Předpokládám, že v oblasti fyziologických funkcí uvede více než 60 respondentů, že nedošlo u klientů k žádným změnám ve smyslu snížení ani zvýšení krevního tlaku. Hypotéza č. 5 Předpokládám, že v kognitivní oblasti uvede více než 40 respondentů zlepšení u klientů ve smyslu soustředění a paměti. CÍL 2 Zjistit informovanost a zájem zdravotníků o canisterapii Hypotéza č. 6 Předpokládám, že více než 60 zdravotníků se pravidelně neúčastní kurzů ani seminářů o canisterapii. 9

Hypotéza č. 7 Předpokládám, že více než 40 respondentů získává informace o canisterapii přímo od canisterapeuta. Hypotéza č. 8 Předpokládám, že méně než 50 respondentů získává informace o canisterapii z internetu. 10

2 ZOOTERAPIE Pod pojmem zooterapie (animoterapie) rozumíme pozitivní až léčebné působení zvířete na člověka. 1 V češtině neexistuje přesné pojmenování této zvláštní metody využití zvířat jako léčebného prostředku pro člověka. Můžeme použít např. pojmenování léčení prostřednictvím domácích mazlíčků nebo také léčení domácími mazlíčky. Takovým miláčkem může být velké zvíře (kůň) nebo i malá domestikovaná domácí zvířata (pes, kočka, rybičky, drobný hlodavec, myš, pták, plaz), ale i rostlina pěstovaná doma v květináči. Léčebný význam zvířat a rostlin je některými lidmi přeceňován, naopak jinými může být podceňován, či zcela zavrhován. Přístup k této otázce by měl být rozumný a uvážlivý. 2 Je třeba si připomínat, že jsme součástí jednoho ekologického systému. Ještě dnes jsou mnohé kultury schopny žit v souladu s přírodou. Od světa zvířat nás v současné době nejvíce odlišuje lidská nadřazenost nad přírodou. Výsledkem je úpadek mnoha civilizací, a to jak tělesný, tak duševní. Zvíře, které ke člověku přilne pozná, kdo je má rád a kdo mu poskytne odpovídající ochranu a za to se člověku odvděčí. Milující a milované zvíře nikdy nezradí a nikdy neublíží. 3 Zooterapie, tedy terapie s účastí zvířete, zaujímá svým způsobem mezi metodami terapeutické činnosti, které jsou praktikovány ve speciálně-pedagogické praxi výjimečné postavení. Tuto výjimečnost můžeme vysvětlit právě terapeutickým prostředkem, kterým je zde kromě člověka jiný živý tvor. Může jít o jakékoliv zvíře, ale významného postavení v této oblasti se dostává koním a psům. 4 Zvíře je v roli prostředníka, pokud nám jde o zlepšení paměti, motoriky, komunikace nebo zmírnění stresu. Takové zvíře v roli prostředníka pro určitého klienta znamená velmi mnoho. Zprostředkovává komunikaci se zbytkem světa, může ho rozveselit, pomoci od fyzické 1 Srov. VELEMÍNSKÝ, M., a kol., Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s.30. 2 Srov. NERANDŽIČ, Z., Animoterapie aneb Jak nás zvířata umí léčit, s. 16. 3 Srov. Tamtéž, s. 17. 4 Srov. VALENTA, M., MÜLLER, O., Psychopedie, s. 210. 11

bolesti nebo rozcvičí ztuhlé svalstvo. Na druhé straně tohoto řetězce je jiný člověk zooterapeut. Ten rozhoduje, jaké zvíře a jakým způsobem bude využito ke zmírnění lidského trápení. 5 Současná literatura uvádí mnoho aspektů, které zooterapeutické terapie mohou zvláště u seniorů ovlivnit. Jde zejména o trénink hrubé a jemné motoriky, motivaci k pohybu, také zpestření všedního dne, oporu při odloučení od rodiny, pozitivní ladění, prevence nebo snížení deprese, odpoutání se od problému, posílení pocitu bezpečí. 6 Zvířata mohou napomáhat psychické stimulaci, rozvoji sociální komunikace, jistému stupni samostatnosti a nezávislosti nebo mohou uspokojovat potřeby bezpečí a jistoty. 7 2.1 Kritéria pro definici zoterapie Pokud chceme vědět, co si máme pod pojmem zooterapie představit, musíme si nejdříve definovat 10 základních aspektů této práce. Typ zooterapie dle zvířecího druhu Kritérium 1 zvířecí druh: kůň, pes, kočka, drobná domácí zvířata, hospodářská zvířata, volně žijící zvířata, exotická zvířata atd. Typ zooterapie dle metody Kritérium 2 metoda zooterapie: aktivity za pomoci zvířat, terapie za pomoci zvířat, vzdělávání za pomoci zvířat, krizová intervence za pomoci zvířat, případně jejich kombinace Forma Kritérium 3 forma zooterapie: návštěvní program, jednorázové aktivity, pobytový program, rezidentní program, zásah krizové intervence, nebo jejich kombinace Účastníci Kritérium 4 způsob práce: samostatná práce vs. spolupráce několika 5 Srov. VELEMÍNSKÝ, M., a kol., Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 30. 6 Srov. NAVRÁTILOVÁ, L., Psí pohlazení duše, Pes přítel člověka.speciál, 2008, č. 7, s. 18. 7 Srov. VALENTA, M., MÜLLER, O., Psychopedie, s. 210. 12

zooterapeutických týmů Kritérium 5 složení pracovní jednotky: zvíře + zooterapeut + klient nebo zvíře + zooterapeut a klient + personál, případně další pomocníci Kritérium 6 počet zvířat: zooterapeut + jedno zvíře nebo zooterapeut + více zvířat Kritérium 7 počet klientů: individuální zooterapie vs. skupinová zooterapie Klientela Kritérium 8 analýza cílové skupiny: analýza zejména dle věku, pohlaví, diagnózy, vzdělání, vnímání role zvířete ve společnosti Kritérium 9 analýza zdravotního stavu: zdravý, dočasně nemocný, v rehabilitaci, zdravotně postižený, se specifickými poruchami, dlouhodobě nemocný, umírající apod. Kritérium 10 analýza sociálních vazeb a dynamiky prostředí: izolovaný, osamělý, v rodinném prostředí, v zařízení, v azylovém prostředí, v ohrožení. 8 Techniky zooterapie Až si definujeme základní kritéria, můžeme začít uvažovat o konkrétních postupech při práci, tedy technikách. Každý zooterapeut má své vlastní, uzpůsobené techniky dle svého vzdělání a své odbornosti. Tyto techniky jsou přizpůsobeny na míru zvířeti i klientovi. Techniky (aktivity) zooterapie hry, cvičení, motivace ke komunikaci a interakci, polohování, úkoly péče o zvíře apod. Pomůcky pro zooterapii vodítka, míčky, hračky, brašny s drobnostmi, pomůcky pro péči o zvíře apod. 2.1.1 Zooterapie dle metody AAA (Animal Assisted Activities) aktivity za pomoci zvířat, společenská činnost - přirozený kontakt člověka a zvířete zaměřený na zlepšení kvality života klienta nebo přirozený rozvoj jeho sociálních dovedností. Cílem je zlepšování komunikace, pohyblivosti, motivace, odbourávání stresu, uzavřenosti, nečinnosti apod. 8 Srov. VELEMÍNSKÝ, M. a kol., Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 30. 13

Tato činnost vyžaduje přítomnost vyškoleného zooterapeutického týmu a dohled vedení zařízení. AAT (Animal Assisted Therapy) terapie za pomoci zvířat, terapie - cílený kontakt člověka a zvířete, zaměřený na zlepšení psychického nebo fyzického stavu klienta/pacienta. Cílem je rozvoj konkrétních fyzických, sociálních emocionálních nebo kognitivních funkcí klienta. Hlavním cílem je však podpora procesu léčby nebo rehabilitace. Zooterapeutický tým se skládá z daného zooterapeuta a otestovaného zvířete. AAE (Animal Assisted Education) vzdělávání za pomoci zvířete, vzdělávací činnost, edukace - přirozený nebo cílený kontakt člověka a zvířete zaměřený na rozšíření nebo zlepšení výchovy, vzdělávání nebo sociálních dovedností klienta. Hlavním cílem je přirozené zvýšení motivace k učení a osobnímu rozvoji. Tato činnost vyžaduje také přítomnost nebo přímou spolupráci pedagogického personálu. AACR (Animal Assisted Crisis Response) krizová intervence za pomoci zvířat - přirozený kontakt zvířete a člověka, který se ocitl v krizovém prostředí, zaměřený na odbourávání stresu a celkové zlepšení psychického nebo i fyzického stavu klienta. Hlavním cílem je podpora procesu stabilizace dané situace. Zooterapeut musí mít psychologickou průpravu a znalost práce s takovými klienty. Zvíře musí být odolné vůči stresu. 9 2.1.2 Zooterapie dle zvířecích druhů Zooterapie obecný výraz pro využití zvířete. Je to souhrnný termín pro rehabilitační techniky a metody psychosociální podpory zdraví, které využívají pozitivního vzájemného působení kontaktu mezi zvířetem a člověkem. 9 Srov. VELEMÍNSKÝ, M., Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 32-35. 14

Canisterapie využití psa v rámci zooterapie. Je to jedna z metod rehabilitace sloužící k podpoře zdraví klientů bez rozdílu věku. Využívá interakce mezi člověkem a psem. Více o canisterapii v další části práce. Felinoterapie využití kočky v rámci zooterapie. Hiporehabilitace využití koně v rámci zooterapie. Delfinoterapie využití delfína v rámci zooterapie. Lamaterapie využití lamy v rámci zooterapie. Insektoterapie využití hmyzu v rámci zooterapie. Ornitoterapie využití ptactva v rámci zooterapie. Další zvířecí druhy jsou využívány bez přesnějšího označení. Malá domácí zvířata drobní savci, akvarijní rybičky, obojživelníci, plazi aj. Hospodářská zvířata kozy, ovce, i prasata. Volně žijící zvířata. Exotická zvířata v ZOO. 10 2.1.3 Formy zooterapie Návštěvní program pravidelné navštěvování zooterapeutického týmu v zářízení nebo v domácnosti klienta. Je to nejrozšířenější forma. Jednorázové aktivity využívána širokou veřejností nebo naopak úzkým okruhem klientů škála těchto aktivit je velmi široká, odvíjí se od momentálních požadavků klientů. Pobytový program - jednorázový nebo pravidelný pobyt jedinců v prostředí, kde je provozována zooterapie. Tábory, pobyty na statcích, ekofarmách, v různých výcvikových střediscích. Často je zde kombinace několika zvířat. Rezidentní program převzetí zvířete klientem. Zvíře se může, ale nemusí stát majetkem klienta. Předávající chovatel určuje specifické podmínky předání, zajišťuje výcvik zvířete. Ambulantní program zooterapie je prováděna v ordinaci specialisty, kam klient dochází. Lze jej využít k odbourání stresu, strachu z lékařských procedur nebo samotného zdravotnického prostředí. 10 Srov. VELEMÍNSKÝ, M., Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 32. 15

Program péče o zvíře tato forma využívá zvíře k motivaci k práci, samostatnosti, zodpovědnosti, pravidelným návykům a jiným. Cílem je lepší zapojení klienta do běžného života. Takovému klientovi je svěřena péče o zvíře a to pod dohledem odborníka. Zooterapie s asistenčním zvířetem asistenční zvířata, nejčastěji psi jsou předávána postiženým jednotlivcům. Účelem je zvýšení jejich samostatnosti, integrace do společnosti, ale i zlepšení kvality života. 11 2.2 Legislativní úprava týkající se zooterapie V ČR není podpůrné a léčebné využívání zvířat při zooterapii doposud samostatně legislativně řešeno. Praktickými specifickými dopady pro zooterapii, které vyplývají ze současné legislativy je to, že vstup a pobyt daného zvířete v zařízení je upraven na úrovni platných řádů a směrnic daného zařízení. Vždy záleží na lidech, kteří zařízení provozují. Na úrovni vyhlášky je řešen pouze vstup zvířete do stravovacího prostoru a prostor na výrobu stravy. V zařízení se tedy nesmí zvířata pohybovat v kuchyních, v jídelnách pak se souhlasem provozovatele. Normami, které se mohou dotknout činnosti zooterapie, jsou např. zákony upravující ochranu osobních údajů, sociálně právní ochranu dětí, dobrovolnickou službu, sociální služby. Zooterapii lze vykonávat dvojím způsobem. Prvním účelem je dosažení zisku, potom se osoba provádějící zooterapii řídí živnostenským zákonem. Pokud jde o jinou činnost, jedinec se řídí pravidly pro činnost občanských sdružení. Kromě norem platných v celé ČR, existují ještě vyhlášky, řády, které jsou platné v dané lokalitě. Zároveň organizace, které provádějí zooterapii, se řídí svými vlastními vnitřními normami. 12 11 Srov. VELEMÍNSKÝ, M., a kol., Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 36-37. 12 Srov. VELEMÍNSKÝ, M., a kol., Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 47. 16

3 CANISTERAPIE Termín canisterapie se skládá ze dvou slov: canis (pes) a terapie (léčba). Tento termín se ujal i v zahraničí. Galajdová uvádí: jde o způsob terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka, přičemž pojem zdraví je zde myšlen přesně podle definice WHO jako stav psychické, fyzické a sociální pohody. 13 Canisterapii můžeme chápat jako odbornou metodu. Posláním této metody je zlepšit pomocí pejska kvalitu života jedinců, kteří jsou ve společnosti nějakým způsobem znevýhodnění. A to po stránce fyzické, psychické či sociální. Pes je pro tyto lidi obrovským přínosem, výsledky však nejsou viditelné ihned. Pes ale motivuje, dává člověku podněty. Může pomoci i tam, kde není viditelné onemocnění, jen bolí duše. 14 Canisterapie vychází z axiomu, že pes patří mezi spolehlivé a jisté partnery člověka v jeho osamění a nemoci. Dále z toho, že toto partnerství je dobrým stimulátorem pozitivních psychických a sociálních změn. 15 Canisterapie se dá definovat jako léčebný kontakt psa a člověka. Prováděna formou individuální nebo skupinovou. Přispívá k rozvoji jemné i hrubé motoriky, zlepšuje verbální i neverbální komunikaci, orientaci v prostoru, zvyšuje motivaci klienta. Můžeme ji využít k nácviku koncentrace a zvýšení pozornosti, ale i ke zlepšení kvality života. Pes je tedy využíván jako koterapeut. 16 Canisterapie nám pomáhá při navazování mezilidských vztahů a vytvoření vyrovnaného přístupu a pozitivního vztahu k sobě samým. 17 13 GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 24. 14 Srov. JANSOVÁ, S., Editorial, Pes přítel člověka-speciál, 2008, č. 7, s. 7. 15 Srov. VALENTA, M., MÜLLER, O., Psychopedie, s. 211. 16 Srov. VELEMÍNSKÝ, M., a kol., Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 60. 17 Srov. NAVRÁTILOVÁ, L., Psí pohlazení duše, Pes přítel člověka-speciál, 2008, č. 7, s. 18. 17

3.1 Historie vztahu člověk a pes Starověk Již v této době se pes stal pro člověka životně důležitým spojencem, důvěrníkem, společníkem a hlavně přítelem. Ukazují nám to i archeologické nálezy, kdy byly nalezeny kosterní pozůstatky psa v pevném objetí člověka. Pes tehdy nebyl jen hlídačem nebo lovcem, ale i předmětem úcty. V Egyptě byli uctíváni jako bohové. Tato úcta je známa i z dávné Etiopie, Sumeru. V uctívání psů pokračovali Asyřané a Babyloňané. Pes patřil k výbavě babylonského lékaře. Věrnost a také oddanost psů opěvuje řecký básník Homér. Antické Řecko mělo své oblíbené psíky, hlavně maltézské pinče. Psi se používali také k léčení, přikládali se pacientům na nemocná místa, což byl oblíbený způsob léčby revmatismu. Ve starém Římě nesloužili psi jen k zábavě, ale také jako hlídači stád, majetku a života občanů. Byli součástí mnoha armád. Středověk Náboženství ve středověku velmi ovlivnilo postavení psa ve společnosti. Raný středověk nám ukazuje, že pes se vyskytoval jak na panských sídlech, tak i v rolnických chalupách. S postupujícím katolicismem dochází i ke změně nahlížení na psa. Pes byl prohlášen za tvora bez duše. Prostý člověk mohl chovat psa jen jako užitkové zvíře. Bohatí a urození páni měli samozřejmě výjimku. Orient Staří Číňané brali psi na hostiny, aby je hlídali před nezvanými hosty. Také si vyřezávali malinké figurky psíků jako amulety. Pes byl Číňanům pomocníkem i společníkem při lovu. Psi byli ve staré Číně chováni ve velké úctě. Novověk Oslabení vlivu církve na konci 18. století přineslo i změnu náhledu na vlastnictví domácího zvířectva. Křížením vzniká mnoho nových plemen. U nižších vrstev však stále bylo vlastnictví psa vnímáno jako nepřiměřený luxus. 18

Významnějšího postavení se dostává psům za napoleonských válek, kdy sloužili jako psi záchranáři. Po první světové válce dochází k masovému výcviku psů pro vojáky, kteří přišli o zrak, v dalších zemích pomáhali při rehabilitaci. 18 3.2 Vývoj canisterapie ve světě Canisterapie se vyvíjela na podkladě zkušeností, která prověřila staletí. První dokumentované použití psů jako doplňkové terapie se datuje do 9. století v Belgii a to u zdravotně postižených. Další záznam pochází až z 90. let 18. století, kdy byla v Anglii založena Společnost přátel klinika York Retreat pro duševně nemocné. První použití zvířat v amerických nemocnicích se odehrálo v roce 1919. V 70. letech zjistil americký psycholog Levinson, že zvířecí společník může být velmi cenným pomocníkem při léčbě emocionálně narušených dětí. 19 V USA bylo léčebné použití psů dokumentováno v roce 1942 pro rehabilitaci válečných veteránů. V 60. letech byla popsána léčba canisterapie u psychiatrických pacientů. V současné době jsou v USA psi běžně využíváni v domovech důchodců, v dětských domovech, ve věznicích i ve školách. 20 3.3 Vývoj canisterapie v ČR Pojem canisterapie byl poprvé použit v roce 1993. V roce 1995 byla založena Asociace zastánců odpovědného vztahu k malým zvířatům (AOVZ). 18 srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 13-23. 19 srov. Tamtéž, s. 25-27. 20 srov. NERANDŽIČ, Z., Animoterapie aneb Jak nás zvířata umí léčit, s. 31. 19

Vývoj canisterapie v České republice byl velmi pozvolný. Postupně ji na začátku 90. let začaly využívat Ústav sociální péče Kociánka v Brně nebo Psychiatrická léčebna v Praze-Bohnicích při léčbě psychiatrických pacientů. Postupně začala vznikat různá občanská zájmová sdružení. V roce 1997 byla založena Česká canisterapeutická společnost. Od roku 2001 postupně vznikaly samostatné regionální organizace. V roce 2003 vznikla Canisterapeutická asociace (CTA). V současné době pracuje asociace na vytváření norem v canisterapii a její uznání jako léčebně podpůrné rehabilitační metody. 21 Do všeobecného povědomí se dostává pojem asistenční pes, hlavně v souvislosti pro výcvik slepeckých psů. 22 3.4 Plemena psů vhodná pro canisterapii, výběr psa Pro canisterapii není vhodný každý pes. Canisterapie je založena na povahových vlastnostech daného psíka, na jeho výchově a socializaci. Stěžejní je i přístup a výchova chovatele, který může vlastnosti psa pozitivně nebo negativně ovlivnit. I prostředí, ve kterém pes vyrůstá, má ohromný vliv. Je důležité respektovat i vzájemné sympatie a potřeby klientů v závislosti na prostředí i na velikosti psa. Jako úspěšní psi se osvědčili tyto plemena: bígl, labradorský retrívr, zlatý retrívr. Nelze ovšem jednoznačně říct, které plemeno je vhodné, tuto vhodnost můžeme pouze předpokládat. Např. bíglové jsou velmi přátelští, mají silnou orientaci na sociální prostředí. Velmi strádají, jsou-li sami. Jsou ideálními společníky nejen pro děti, ale i pro dospělé. 23 Pořízení vhodného psa není jednoduchá záležitost. Základním přístupem by měl být cílený výběr. Pes pro canisterapii musí mít průkaz původu. Nutný je i výběr vhodného a zkušeného chovatele. Za nejdůležitější pro výběr psa pro canisterapii jsou hlavně 21 Srov. VELEMÍNSKÝ, M., a kol., Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s.113. 22 Srov. NERANDŽIČ, Z., Animoterapie aneb Jak nás zvířata umí léčit, s. 31-32. 23 Srov. FRNČOVÁ, L., Bígl a co o něm ještě nevíte, Pes přítel člověka, 2008, č. 4, s. 16. 20

povahové vlastnosti psa, jeho zdraví a také vzhled. Pes je vybírán podle individuálních potřeb konkrétního budoucího majitele, pro kterého je připravován a vychováván. Nevhodní pro canisterapii jsou psi s předchozí negativní zkušeností, psi cvičeni pro služební účely. 24 3.4.1 Rozdělení psů Ve zdravotně sociální oblasti máme možnost rozlišit psy dle jejich využití. Můžeme je rozdělit do čtyř skupin: a) psi kompenzující potřebnost osoby psi servisní Psi servisní pomáhají osobám se specifickými potřebami (trpící postižením nebo onemocněním) kompenzovat jejich handicap; - psi asistenční, kteří pomáhají lidem s tělesným postižením. 25 Výcvik jednoho asistenčního psa stojí skoro 200 000 Kč a trvá až dva roky; 26 - psi vodicí pomáhají osobám nevidomým nebo se zbytky zraku. Na výcvik vodicího psa se vztahuje státní příspěvek; 27 - psi signální mají širší možnosti svého využití. Mohou nahradit některý ze smyslů člověka (kromě zraku) a upozorňují na určité signální vjemy; b) psi asistující terapii psi canisterapeutičtí Tito psi pozitivně ovlivňují podpůrně rehabilitační formou zejména psychosociální, ale v některých případech i fyzické zdraví člověka. Jsou velmi specifickou skupinou pomáhajících psů. Je zde zapotřebí speciálně připraveného a vedeného psa, který chápe činnost, která se po něm požaduje; 28 c) psi asistující včasní diagnostice (metoda AABC) psi diagnostičtí Tito psi dokáží svým čichem rozpoznat některé projevy nemocí nebo psychosomatických stavů dříve, než si to uvědomí sám člověk. 24 Srov. VELEMÍNSKÝ, M., Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 65-67. 25 Srov. TVRDÁ, A., Canisterapie a asistenční psi, Pes přítel člověka, 2008, č. 8, s. 54. 26 Srov. ACKERMANNOVÁ, J., Betynka pro Natálku, Pes přítel člověka, 2008, č. 9, s. 55. 27 Srov. Tamtéž, s. 55. 28 Srov. TVRDÁ, A., Canisterapie a asistenční psi, Pes přítel člověka, 2008, č. 8, s. 54. 21

Jedná se o dva typy využití: - první jsou speciálně vycvičeni k detekci přítomnosti nemoci přímo u klientů nebo prostřednictvím odebraných vzorků tělních tekutin, dechu, stěrů apod.; - u druhého typu jde vlastně o psa signálního, který je speciálně vycvičen k varování před nástupem záchvatu (epilepsie, diabetes); d) psi život zachraňující psi záchranářští Jde o speciálně vycvičené psy pro hledání o označení pohřešované osoby v terénu, sutinách, sněhových lavinách, pod vodou apod. 29 3.5 Účastníci canisterapie Za účastníky canisterapie považujeme chovatele psa, majitele psa, canisterapeutického psa, specialisty v pomáhajících profesích, klienta, zdravotně sociální instituci, rodinu nebo jiné sociální prostředí klienta. Dále organizaci, která sdružuje canisterapeutické týmy a veterinárního lékaře. V některých případech se osvědčilo zapojení dobrovolníka. Canisterapeutický tým Spolupráce mezi psovodem a psem. Pes musí být cíleně speciálně připraven, psovod proškolen a tým musí uspět u canisterapeutických zkoušek. Pro canisterapii jsou vychováváni nejen psi, ale i kvalifikovaní terapeuti. Pes s psovodem se musí orientovat v náročných situacích. Psovod má obrovský vliv na výchovu, výcvik a roli psa v procesu canisterapie. Je důležitá i psovodova motivace, musí být proškolen. Interdisciplinární tým odborníků Odborníkem myslíme osobu se zdravotnickou, sociální nebo pedagogickou průpravou pro práci s klientem. Patří sem odborní lékaři, psychiatři, psychologové, speciální pedagogové, sociální pracovníci i jiní odborníci, kteří se zabývají prací s klienty. 29 srov. VELEMÍNSKÝ, M., a kol., Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 114-117. 22

Odborník se věnuje klientovi, psovod vede psa. Klient Canisterapie je vhodná pro širokou škálu klientů. Klient a pes nesmí být k účasti žádným způsobem nucen. Strach či obavy musíme akceptovat. Klient musí s účastí souhlasit. Podle typu postižení, individuálních schopností jedince volíme formu canisterapie i konkrétní aktivity. Každý klient je individuální osobnost, proto nemůžeme ke všem přistupovat stejně. Pozitivní přínos canisterapie byl zjištěn nejen u klientů s určitými potřebami, ale i u zcela zdravých jedinců. Zařízení Instituce nebo zařízení, kam dochází canisterapeutický tým, musí s návštěvou týmu souhlasit a podílet se na realizaci. Nejvhodnější je ustanovení kontaktní osoby, která sestavuje plán a vybírá vhodné klienty. Dobrovolník Takový člověk je velkou pomocí při aplikaci canisterapie, zejména u skupinové. Musí být proškolen, mít pojištění způsobené škody, uzavřenou smlouvu o spolupráci, pravidelně absolvovat přednášky o novinkách. Dobrovolník se věnuje hlavně klientům, podílí se na realizaci programu. Rodina U seniorů a dospělých spolupracujeme většinou s partnery. Zapojení rodiny umožňuje společné zážitky, spontánní komunikaci, může obnovit pozitivní vztahy mezi jednotlivými členy. Rodiče bývají přítomni u dětských klientů. Rodiče musí souhlasit s prováděním canisterapie u jejich dítěte. Je důležité, aby s canisterapeutem spolupracovali 23

Chovatel Role chovatele je důležitá při výběru vhodného psa. Je stále zdůrazňován chovatelův přístup, znalost plemene a charakteristických rysů psa. Veterinární lékař Dohlíží na zdravotní stav psa, jeho místo je velmi důležité. Canisterapeutické sdružení Úloha sdružení je především v zaštítění činnosti svých členů. Zajišťuje přípravu týmů na praktikování canisterapie. Vytváří podmínky dalšího vzdělávání. Koordinuje činnost jednotlivých týmů, shání finanční prostředky na činnost. Sdružení by mělo garantovat zařízením kvalitu prováděné canisterapie. 30 3.6 Metodika canisterapie Obecným cílem canisterapie je rozvoj nebo podpora - oblast motoriky, psychosociální oblast. Canisterapii můžeme využít v mnoha oblastech terapeutických, podpůrných, výcvikových i prožitkových činnostech. Cílem canisterapeutického procesu je co možná nejlepšího dosažení pozitivního účinku ze vzájemného kontaktu. Činnost by měla klientovi, ale i psovi přinášet radost. Než dojde k prvnímu kontaktu, je důležité splnit určité podmínky. Jednak ze strany klienta a zařízení, tak i ze strany canisterapeutického týmu. Canisterapeutický tým musí být na práci připraven a mít potřebná osvědčení. Napoprvé je vhodné uspořádat setkání s vedením zařízení a projednat vzájemné podmínky. Zároveň ve spolupráci s odborníky nebo rodiči dětských klientů je stanoven plán canisterapie, vhodné postupy, metody a návaznost další léčby. První kontakt s klientem může proběhnout po splnění podmínek. Je důležité stanovit program návštěvy, naladit klienta a připravit psa. Psovod s odpovědnou osobou z personálu zajišťuje realizaci programu. Je nutné se přizpůsobit potřebám klientů a konkrétním podmínkám. První návštěva je zaměřena 30 Srov. VELEMÍNSKÝ, M., a kol., Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 61-64. 24

hlavně na seznámení klienta se psem. Musí se zvolit vhodná forma, aby se předešlo eventuálnímu strachu klienta ze psa. Je nutné dohodnout podmínky ohledně pravidel chování ke psovi. Délka návštěvy se odvíjí od momentální situace. Po skončení sezení by měl psovod konzultovat s odborníky průběh canisterapeutického sezení a dohodnout následné sezení. Výsledky jsou zaznamenány do dokumentace, včetně zvolené metody. 31 3.6.1 Indikace canisterapie Indikace klientů pro canisterapii mohou být různé. Je vhodnou podpůrnou terapií pro zlepšení psychosociálního zdraví klientů s mentálním, smyslovým a tělesným postižením. Dále u epilepsií, v logopedii, psychologii, psychiatrii, geriatrii aj. Výrazné zlepšení bylo pozorováno nejen u lidí s konkrétním postižením, ale i u lidí osamocených, deprimovaných, s pocity nejistoty aj. Obecně lze canisterapii aplikovat u všech klientů, ale mohou existovat i překážky znemožňující provádět u nich tuto terapii ( alergie na srst, akutní onemocnění, otevřená poranění aj.). Mezi absolutní kontraindikace patří astma klienta, onemocnění imunitního systému a akutní infekční onemocnění. 3.6.2 Cíle canisterapie Cíle stanovuje odborník na základě dostupných informací o klientovi. Jde zejména o přesnou diagnózu, etiologii nemoci. Cíle musí vycházet vždy z komplexní diagnózy, ale také ze schopností a dovedností jedince. Musí být v souladu s celkovým výchovně vzdělávacím plánem jedince nebo dítěte. Stanovují se u každého individuálně. Cíle stanovené u dětí všech skupin: Pohyblivost rozvoj jemné motoriky, rozvoj hrubé motoriky, radost z pohybu, motivace k pohybu, spontánní cílený pohyb, sebeobsluha aj. 31 Srov. VELEMÍNSKÝ, M., a kol., Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 72-74. 25

Psychická podpora opora při odloučení rodiny, pozitivní naladění, radost, smích, spokojenost relaxace, poznání svých kvalit, podpora sebevědomí aj. Kognitivní oblast, motivace stimulace vnímání, bdělost, rozvoj smyslů, pozornost, soustředění, myšlení, představivost, učení, fantazie aj. Sociabilita a sociální dovednosti navázání kontaktů a vztahů, mezilidského kontaktu, zmírnění egocentrismu, pocit sociální jistoty, rozvoj hodnotové orientace aj. Vztah ke psům, zvířatům, přírodě odbourání nebo zmírnění strachu ze psů, pozitivní vztah k přírodě, rozvoj pečovatelských schopností aj. Cíle stanovené u seniorů: Pohyblivost trénování jemné a hrubé motoriky, motivace k pohybu, koordinace pohybu, zachování sebeobsluhy, manipulace kompenzačními pomůckami aj. Psychická podpora zpestření všedního dne, pozitivní naladění, snížení deprese, pocit blaha, přijetí stáří, relaxace, podpora sebevědomí, poznámí svých kvalit aj. Kognitivní oblast, motivace stimulace vnímání, bdělost, trénování smyslů, pozornosti, myšlení, paměti, motivace aj. Sociabilita a sociální dovednosti navázání mezilidského kontaktu a vztahu, pocit sociální jistoty, soběstačnost, vytržení z izolace aj. Vztah ke psům, zvířatům umožnění kontaktu se psem, možnost projevu kladného, vřelého vztahu ke zvířatům, přírodě aj. 3.6.3 Formy canisterapie Individuální canisterapie Zahrnuje setkání jednoho klienta s jedním, event. více canisterapeutickými týmy. Výhodou je přizpůsobení programu dle potřeb klienta. Nevýhodná je časová náročnost. Skupinová canisterapie Vzájemnou interakci klientů se psy řídí jedna osoba. Musí být vhodně zvolen poměr klientů a psů. Důležitá je koordinace jednotlivých aktivit. Nutný dohled nad psy. Výhodou je, že si klient může vybrat vhodného psa, uspokojení více klientů najednou. Nevýhodou je omezená specifikace individuálních cílů. 26

Návštěvní program Nejrozšířenější forma canisterapie u nás. Vzájemný kontakt probíhá na předem sjednaném místě. Většinou canisterapeutický tým dochází za klientem do sociálního nebo školského zařízení. Může být součástí výuky, aktivizačních programů, sociální rehabilitace a jiných. V dnešní době již není výjimkou ani návštěva ve zdravotnickém zařízení. Dle přání klientů nebo jeho rodiny dochází canisterapeutický tým i do rodinného prostředí klienta. Pobytový program Hlavní myšlenkou je intenzivní kontakt klienta se psem, který bývá často spojen s pobytem v přírodě. Může jít o víkendové aktivity nebo i o týdenní pobyty. Rezidentní forma K této formě zooterapie nebývá pes doporučován, protože patří jednomu pánovi. Tato forma je vhodná pro kočky, drobné hlodavce. Krizová intervence Cílem je zmírnění dopadu krize na psychiku cílové skupiny. Využívá se technika a metod jako v zařízeních a domácnostech. Využívá se rozhovorů, psychologického rozebrání situace odborníkem. Pes musí být naprosto ovladatelný. 32 3.7 Praktická canisterapie klienti canisterapie 3.7.1 Canisterapie a vývoj dítěte Vývoj dítěte je dynamický proces. Dítě se rozvíjí po stránce rozumové (kognitivní), společenské (sociální) a citové (emocionální). V celém procesu vývoje hrají roli tři oblasti: charakteristické povahové rysy dítěte, osobní psychologické zázemí rodičů a průběžné zdroje stresu a podpory. Tyto tři oblasti se navzájem ovlivňují a určují, jak se bude dítě vyvíjet. Sebevědomí je důležitým aspektem sociálně-emocionálního vývoje dítěte. Žije-li v rodině zvíře, dítě se již od raného dětství učí, jak o tohoto tvora pečovat. Pro dítě je 32 Srov. VELEMÍNSKÝ, M., a kol., Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 81-110. 27

to možnost, jak se zapojit, mít spoluodpovědnost. Takové dítě se cítí kompetentní. Na druhou stranu se učí chápat, co cítí druhý, byť je to zvíře. Nejen pouhé vlastnictví zvířete ovlivňuje jeho vývoj, ale hlavně hloubka vztahu mezi dítětem a zvířetem. 33 3.7.2 Význam canisterapie pro starého člověka V zahraničí se úspěšně používá canisterapie ke zkvalitnění života starých lidí. Může jít o geriatrické ústavy, léčebny pro dlouhodobě nemocné nebo domovy důchodců. Sociologové si totiž všimli, že péče o domácí zvířectvo pozitivně zlepšuje nejen životní styl, ale i celkový zdravotní stav starého člověka. Popsali blahodárné působení zvířete na psychiku člověka. Základem léčby byl poznatek, že nejspolehlivějším a také velmi často jediným přítelem starého člověka je zvíře. Zvířata dokáží nabídnout upřímné přátelství, lásku, pocit vzájemné potřebnosti a respekt. Starý člověk takto vlastně přebírá zodpovědnost za jinou živou bytost. Tak se může zvyšovat jeho sebevědomí, protože tak získává novou důležitou náplň dne. Zvíře dodává starému člověku popud k pravidelnému pohybu, tím se předchází srdečně-cévním onemocněním, osteoporóze. Kontakt se zvířaty zvyšuje regenerační schopnosti organismu, zkracuje dobu rekonvalescence, zmírňuje žal, zármutek a pocit osamělosti. Protože je nutné se o zvíře starat, starý člověk raději přijme i péči o sebe, i o své stravování lépe, než kdyby se o nikoho nestaral. 34 Hlavním cílem canisterapie u seniorů je: ovlivnění zdravotního stavu klientů, zvýšení kvality života, zlepšení adaptace, zvýšení sebevědomí, zmírnění stresu, zlepšení jemné motoriky, zbavení pocitu osamělosti. 35 V léčebnách dlouhodobě nemocných jsou pacienti (obvykle senioři) léčeni mnoho měsíců, někdy i let. Tito pacienti v nemocnici ztratili zázemí a pocit bezpečí, které měli doma. Nové prostředí jim na klidu nepřidá, což ovšem nepřispívá jejich zdravotnímu stavu. Právě návštěvy psů mohou těmto pacientům vracet chuť do života. 33 Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 42. 34 Srov. Tamtéž, s. 113. 35 Srov. VELEMÍNSKÝ, M., a kol., Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 137. 28

Po canisterapeutických návštěvách bývají klienti hovornější, dochází ke zlepšení fyzického i psychického zdravotního stavu. 36 3.7.3 Canisterapie a dětská psychiatrie Dětští psychiatričtí pacienti mají zřídka postižení tělesné. V jejich případě jde většinou o postižení psychiky či intelektu. Proto je úkolem canisterapie zaměřit se spíše na podporu psychické stránky osobnosti dítěte. U těchto dětí se často vyskytuje citová deprivace. Nejdůležitějším aspektem canisterapie u těchto dětí je navázání vztahu, protože jejich problémy často souvisí s neschopností navázat kontakt s okolím. 37 Mnoho odborníků zabývajících se psychickými poruchami a canisterapií soudí, že při léčbě je vhodné využívat těch psů, kde je vidět mimika tváře zvířete. 38 3.7.4 Canisterapie a autismus Autismus je choroba, která zcela proniká osobností dítěte a velmi výrazně mění jeho chování, možnost socializace, i vzdělání. Autismus je řazen spolu s dalšími poruchami mezi neurovývojová onemocnění. Z možných příčin vzniku autismu může být časné poškození mozku v prenatálním vývoji mozku dítěte. Klienti s autismem vnímají svět a věci kolem sebe všemi svými smysly. Porozumění však probíhá na jiné úrovni. Pro klienta s autismem může být canisterapie velmi přínosná. Canisterapie vyžaduje zkušenosti psovoda i psa a hlavně vhodně zvolenou metodu. Klient s autismem uvítá při canisterapii zviditelnění průběhu dne a časové a prostorové určení aktivity, adaptaci prostoru. Nutná je příprava pomocí různých pomůcek (plyšový pejsek, obrázky, piktogramy ). Při nácviku komunikace těchto osob se používá termín for dog (z angl. pro psa ). Je to nácvik porozumění velmi 36 Srov. ECKSCHLAGEROVÁ, K., Z morousa příjemný dědeček, Pes přítel člověka, 2007, č. 3, s. 64. 37 Srov. VELEMÍNSKÝ, M., a kol., Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 140. 38 Srov. RŮŽIČKA, J., V ordinaci pomáhají psi, Pes přítel člověka, 2008, č. 11, s. 56. 29

jednoduchým slovům a jejich smyslu, výrazům z běžného života, stejně, jako bychom cvičili psa. 39 Přínos canisterapie u klientů s autismem závisí na jedinečnosti osobnosti klienta. U těchto osob pracujeme na rozvoji komunikace, zvýšení slovní zásoby. U jednotlivých klientů může navázání kontaktu trvat různě dlouhou dobu. 40 3.7.5 Canisterapie a hyperkinetický syndrom K základním symptomům hyperkinetického syndromu patří: hyperaktivita, impulzivita, nedostatečná schopnost soustředění. Intelekt nemusí být porušen. Období možného poškození může být prenatální, perinatální, postnatální. Dalším rizikovým faktorem může být i věk matky, její celkový zdravotní stav. Cílem canisterapie u dětí s hyperkinetickým syndromem je: posilování jemné motoriky, snižování agresivity, zvýšení koncentrace, rozvíjení řečových dovedností, rozvíjení sociálních dovedností, celkové zklidnění v závislosti na přítomnosti psa. 41 3.7.6 Canisterapie a epilepsie Epilepsie je popisována jako nejčastější onemocnění nervového systému. Etiologie tohoto onemocnění bývá různorodá. Jedná se o chorobu, při kterém se opakují záchvatovité poruchy, obvykle s poruchami vědomí. Využití canisterapie u epileptiků může mít široký rozsah. Volíme různé metody, formy a programy. Při canisterapii se zaměřujeme hlavně na psychosociální stránku onemocnění. Dále je možné pracovat na kvalitě komunikace, na celkové podpoře klienta, na zvýšení jeho sebevědomí. Poskytuje možnost relaxace. Signální pes má schopnost rozeznat blížící se záchvat, může proto klienta odvést na bezpečné místo, aby si neublížil. Psa lze vycvičit pro určitého klienta, protože záchvat rozezná pouze u svého pána. Signální pes bývá označen. Plemeno není vytyčeno. Takový pes se stává pro epileptika nepostradatelným pomocníkem a společníkem. 42 39 Srov. NOVOTNÁ, M., Běžně nemluvím, chce-li to pes, mluvím, Pes přítel člověka-speciál, 2008, č.7, s. 22. 40 Srov. VELEMÍNSKÝ, M., a kol., Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s.143. 41 Srov. Tamtéž, s. 150. 42 Srov. Tamtéž, s. 155. 30

3.7.7 Canisterapie a mentální postižení Mentální postižení znamená časové opožďování duševního vývoje mozku, ale také strukturální vývojové změny. Charakteristickými znaky mentálního postižení je nižší inteligence, opožděný psychomotorický vývoj, opoždění řeči, percepce, pozornosti, paměti, koordinace, stereotypní projevy, zpomalení sociálních dovedností, nedostatek zábran. 43 Mentálně postižené děti bývají obecně méně aktivní, jsou spavější, klidné až apatické. Rodičům poskytují menší odezvu na sociální interakci. Jejich reakce bývají slabší, na nižším vývojovém stupni. 44 Klienti canisterapie jsou často v zařízeních sociální služby nebo dochází do různých stacionářů. Canisterapie rozvíjí poznávací, motorické i sociální dovednosti. U dětí se zaměřujeme na podporu psychomotorického vývoje, koordinaci pohybů, podporu řeči, stimulaci, rozvoj myšlení, rozvoj samostatnosti apod. U dospělých klientů jde o rozvoj schopností a dovedností. Pes tvoří motivační prvek, přináší libé prožitky, radost, činnost se stává smysluplnou. Při práci s klienty využíváme širokých možností zapojení psa do programu. Pes může být přímým aktérem, motivačním prvkem. Výsledky canisterapie u klientů s mentálním postižením jsou velmi individuální. 45 Nejedna studie zabývající se vlivem zvířat na mentálně postižené potvrdila, že zvířata jsou katalyzátorem lidských vztahů, jejich dobrá nálada je prokazatelně nakažlivá. 46 3.7.8 Canisterpapie a zrakové postižení Specifickým problémem zrakově postižených je vysoká míra informačního deficitu, komplikace v prostorové orientaci a v bezpečnosti pohybu. Dalším jsou problémy v sebeobsluze a samostatnosti při zařizování nejrůznějších věcí, vystupování 43 Srov. VELEMÍNSKÝ, M., a kol., Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 160. 44 Srov. VÁGNEROVÁ, M., a kol., Psychologie handicapu, s. 168. 45 Srov. VELEMÍNSKÝ, M., a kol., Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 160. 46 Srov. TRANKOVSKÁ, Z., Vlídný ústav, Pes přítel člověka, 2007, č.1, s. 64. 31

na veřejnosti. Komplikace způsobuje i nepoměr mezi rozumovými a smyslovými schopnostmi. Velkým problémem je i dosažení rovnováhy mezi používáním zbytku zraku a kompenzací zraku. 47 U nevidomých dětí chybí v sociální interakci vizuální kontakt, signální význam lidského obličeje tak mizí. Nevidomé děti sice také reagují úsměvem, ale v tomto případě pouze na hlas. Tato reakce však bývá méně výrazný a nepravidelná. Vlivem stimulační apatie bývá nevidomé dítě také apatičtější, může vnější podněty i odmítat. 48 Dobře vycvičený vodicí pes dokáže nevidomému člověku nahradit jeho chybějící zrak a tím ho navrátit do společnosti. Pes nenahrazuje jen kompenzační pomůcku, stává se nevidomému člověku přítelem i pomocníkem. Poskytuje výraznou emoční podporu, eliminuje pocit osamělosti. Pes zvyšuje pocit bezpečnosti. Jedinou nevýhodou vztahu je fakt, že pes umírá mnohem dříve než člověk. Pro nevidomého člověka to může znamenat určitý problém zvykat si opět na nového psa. 49 3.7.9 Canisterapie a sluchové postižení Řeč je označována jako nejdokonalejší prostředek lidského dorozumívání. Je vlastní pouze lidem. S řečí se rozvíjí myšlení. Specifickým problémem sluchově postižených je omezení nebo vyloučení informací přenášených ve formě zvuku. Na něj se samozřejmě vážou problémy s komunikací. Důsledkem jsou zábrany a následná segregace člověka. 50 Sociální kontakt je u neslyšících dětí omezen pouze na zrakové a taktilně kinetické podněty. Deprivace v této oblasti se projevuje od druhé poloviny kojeneckého věku, kdy zdravé slyšící děti začínají rozumět mluvené řeči. 51 Pro rozvoj komunikace sluchově postiženého dítěte je důležité zvládat hrubou a jemnou motoriku. Pes působí jako motivační prvek. Jedním z důležitých faktorů pro úspěšnou komunikaci je navázání očního kontaktu. Pes pozná, kdo má o něho zájem, díky svým výborným pozorovacím schopnostem. 47 Srov. JESENSKÝ, J., Uvedení do rehabilitace zdravotně postižených, s. 53. 48 Srov. VÁGNEROVÁ, M., a kol., Psychologie handicapu, s. 168. 49 Srov. VELEMÍNSKÝ, M., Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 163. 50 Srov. JESENSKÝ, J., Uvedení do rehabilitace zdravotně postižených, s. 53. 51 Srov. VÁGNEROVÁ, M., a kol., Psychologie handicapu, s. 168. 32

Výborné výsledky přináší kontakt psa s dítětem při vyvozování hlasu, správném dýchání. Individuální forma vyžaduje přítomnost rodičů. Dítě se snaží psa přivolat a těšit se z jeho přítomnosti. Dítě pozná, že pes reaguje na zvuky a snaží se je užívat. Pes stimuluje verbální projev dítěte, proto je nutní spolupráce s rodiči a pokračování v trénování. Dají se využít i vibrace při štěkání zvířete. Pes se hodí i k některým sluchovým cvičením, zvláště u dětí s kochleárním implantátem. 52 3.7.10 Canisterapie a tělesné postižení Tělesné postižení je velmi široký pojem. Zahrnuje dočasné nebo trvalé problémy v oblasti motorických funkcí. Jde především o poruchy nervového systému, poruchy pohybového a nosného aparátu. Specifickým problémem tělesně postižených je dosti velká variabilita intenzity i modifikovanost druhů tělesného oslabení a pohybové výkonnosti. U řady lidí je to o vyrovnání se s viditelným postižením. Mohou nastat problémy v osobním i sexuálním životě. Problémem bývá i velká závislost na technických prostředcích kompenzující handicap a hlavně nevhodné podmínky vnějšího okolního světa (bariéry). 53 Před zahájením canisterapie je nutné, aby se canisterapeut seznámil s druhem tělesného postižení. Podmínky canisterapie jsou shodné jako u ostatních poruch, důležitá je kvalifikace canisterapeutického týmu, spolupráce s odborníky, také stanovení individuálního cíle u jednotlivých klientů. U osob s tělesným postižením se uplatní pes asistenční, který je pomocníkem i přítelem. 54 3.7.11 Canisterapie a týrané a zneužívané dítě Definice týrání podle holandského pediatra Korse zní: Týráním rozumíme každé nenáhodné, úmyslné či neúmyslné, vědomé či nevědomé, násilné psychické nebo 52 Srov. VELEMÍNSKÝ, M., a kol., Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s.165. 53 Srov. JESENSKÝ, J., Uvedení do rehabilitace zdravotně postižených, s. 53. 54 Srov. VELEMÍNSKÝ, M., a kol., Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 172. 33

fyzické poškozování dítěte, které se odehrává v rodině či v institucích nebo je pácháno jinými osobami, a vede k zástavě vývoje či dokonce ke smrti dítěte, v každém případě však omezuje jeho blaho a práva. Tělesné týrání je projevem agrese proti dítěti. Duševní týrání zahrnuje projevy, jako jsou nadávky, hněv, vyhrožování, šikanování, vydírání a ponižování dítěte. Sexuální zneužívání může být kontaktní nebo bezkontaktní, v rodině i mimo ni. 55 Projevy chování týraného dítěte jsou různé a nemusí být nijak nápadné. Chování je úzkostné. Aktivita je snížena, dítě je bez motivace, trpí i školní výsledky. Velmi často je nápadné celkové zanedbání. 56 Začlenění zvířat do terapie takto týraných a zneužívaných dětí bývá většinou velmi prospěšné. Konkrétní přístup je závislý na druhu poškození dítěte. 3.7.12 Canisterapie a DMO Hrdinová uvádí: dětská mozková obrna (DMO) je nejčetnější neurovývojové onemocnění. Největší skupinu dětí s DMO tvoří děti, které se narodily před termínem porodu. Velké změny jsou na muskulo-skeletálním systému. Normální hybnost celého těla omezuje spasticita. Výsledkem je vynucené držení, porucha růstu svalu a vznik kontraktur, dále vznik deformit kloubů a kostí. Tomu můžeme zabránit vhodnou pohybovou rehabilitací, později i medikací a ortopedickou korekcí. Mohou se objevit i další projevy, jako je epilepsie, postižení zraku, poruchy učení, mentální retardace a inkontinence. Do léčebné rehabilitace patří i canisterapie. Je uplatňována po celém světě. Pes u těchto dětí působí přímo blahodárně. Pes děti motivuje k mluvení (děti na něho musí volat, dávat povely ), vede k nácviku jemné motoriky, rozvíjí fantazii. Pes přináší pocit pohody a uvolnění. V přítomnosti zvířete jsou lépe snášeny i některé bolestivé procedury. Pozitivně ovlivňuje vnímání stresu. 57 55 Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 49. 56 Srov. VÁGNEROVÁ, M., a kol., Psychologie handicapu, s. 108. 57 HRDINOVÁ, S., Canisterapie- jedna z možností následné péče předčasně narozených dětí, Pediatrie pro praxi, s. 190. 34