Změna výšky člověka během dne

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovní medicíny a zdravotní tělesné výchovy Změna výšky člověka během dne Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Doc. MUDr. Jan Novotný, CSc. Diplomant: Aleš Matonoha Brno 2006

Poděkování Především bych chtěl poděkovat svému školiteli doc. MUDr. Janu Novotnému, CSc. za cenné rady a odborné vedení mé práce.

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury. Souhlasím s umístěním diplomové práce ve studovně FspS MU. V Brně 2006 Aleš Matonoha Nj - Tv IV. ročník FSpS MU

OBSAH ÚVOD 6 1. PŘEHLED O SOUČASNÉM STAVU PROBLEMATIKY 7 1.1. Měření tělesné délky a tělesné výšky 7 1.1.1. Měření tělesné délky 7 1.1.2. Měření tělesné výšky 8 1.2. Predikce konečné výšky jedince 9 1.2.1. Růst těla 11 1.2.2. Délkový růst 12 1.2.3. Faktory ovlivňující růst 13 1.3. Páteř 15 1.3.1 Základní stavba 15 1.3.2 Zakřivení páteře 17 1.3.3 Pohyblivost páteře 19 1.4. Vady páteře 20 1.4.1. Vadné držení těla 20 1.4.2. Skoliózy 20 1.4.3. Scheuermannova choroba 22 2. CÍL PRÁCE A HYPOTÉZY 23 3. METODIKA MĚŘENÍ 24 3.1. Charakteristika souboru 24 3.2. Metody měření 27

3.3. Metody měření tělesné výšky 27 3.4. Vyšetřovací postupy 27 4. VÝSLEDKY A DISKUSE 28 4.1. Vyhodnocování a statistické zpracování 28 4.2. Výsledky měření dívky 28 4.3. Výsledky měření hoši 33 5. ZÁVĚR 38 6. SHRNUTÍ 39 7. LITERATURA 41

ÚVOD Hodnoty tělesných charakteristik umožňují posoudit tělesný růst jako hlavní ukazatel zdravotního stavu, výživové a sociálně ekonomické situace jedinců i skupin populace. Samotné hodnoty vyšetřovaných tělesných charakteristik mají však jen velmi nízkou informační hodnotu. Proto je nutné posuzovat je na základě porovnání s tzv. standardními, resp. referenčními údaji. Ty jsou výsledkem sledování reprezentativního vzorku populace, a to většinou na národní úrovni. Sledování hodnot základních tělesných charakteristik dětí a dospívající mládeže je nejjednodušším způsobem posuzování zdravotního a výživového stavu jedinců i skupin populace. Včasné rozpoznání odchylného vývoje tělesných znaků dítěte od předpokládaných hodnot může upozornit na výskyt vážnějšího onemocnění, na nevhodné stravovací návyky, na psychické či jiné problémy dítěte [8]. Posuzování růstu má význam hlavně v dětském a dorostovém lékařství, znalost proporcí je důležitá pro korekce vad a pro posouzení tělesného typu člověka [6]. Otázka předpovědi konečné tělesné výšky u dětí je důležitým úkolem pro odborníky různých společensko vědních oborů, nejen lékařských. Rodičovský zájem o predikci dospělé výšky dítěte vyplývá ze skutečnosti, že jde o rozměr snadno sledovatelný dítětem samotným, rodiči i příbuznými. Lékaři využívají výsledků predikčních metod např. k posouzení oprávněnosti terapie či operačního zákroku směřujícího k úpravě dospělé tělesné výšky. Konečná tělesná výška má význam pro výběr mnoha sportů (vysoká postava je výhodou např. pro hráče volejbalu či pro skokany do výšky, malá postava ve sportovní gymnastice nebo jezdectví) a dokonce i pro výběr povolání dítěte (balet, modeling aj.). Informace o předpokládané tělesné výšce dítěte v dospělosti jsou žádané jak rodiči, tak samotnými dětmi či spíše dospívajícími [8]. Proto i my bychom naší prací rádi přispěli k rozšíření poznatků o měření tělesných proporcí, v našem případě výšky člověka. Soustředíme se především na kolísání tělesné výšky během dne.

1. PŘEHLED O SOUČASNÉM STAVU PROBLEMATIKY 1.1. Měření tělesné délky a tělesné výšky Správnost a přesnost měření tělesné délky a tělesné výšky je základním předpokladem pro správnou interpretaci zjištěných hodnot. 1.1.1. Měření tělesné délky Měření vleže se provádí u dětí do 24 měsíců a hovoříme pak o tělesné délce. Zařízení na měření tělesné délky vleže, u nás známé jako korýtko, se ve světě prodává pod komerčními názvy bodymetr (Obr. 1.), kidimetr apod. V improvizovaných podmínkách bez standardního měřícího zařízení upevníme pásovou míru na přebalovací stůl a dodržujeme uvedené podmínky měření vleže [6]. Obr. 1. Bodymetr [10] U kojenců je třeba k měření dvou osob jedna drží dítěti hlavičku tak, aby se temeno dotýkalo svislé plochy u nulového bodu měřidla, osa ramen a osa kyčlí jsou v kolmé poloze k dlouhé ose těla. Druhá osoba drží natažené dolní končetiny dítěte u kotníků a přisune posuvnou kolmou plochu k patičkám dítěte a odečte délku na stupnici. Podmínkou správného měření je, aby byly dolní končetiny dítěte natažené v kolenou, a aby se obě paty dotýkaly posuvné svislé plochy současně [8]. 7

1.1.2. Měření tělesné výšky Většina pediatrických pracovišť ve vyspělých zemích je dnes standardně vybavena u nás doposud málo užívaným stadiometrem, zařízením na měření tělesné výšky vestoje, upevněným na stěně ordinace. Svislou pevnou osu stadiometru tvoří cejchovaná plocha, na níž odečítáme hodnotu tělesné výšky. Na ose stadiometru je pohyblivá hlavice, která se při vlastním měření dotýká za standardního tlaku vrcholu hlavy (tzv. vertexu). Nejmodernější stadiometry mají tuto pohyblivou část opatřenou digitálním displejem, na němž přímo odečítáme hodnotu tělesné výšky. Nemáme li k dispozici stadiometr, musíme měřit u nás běžně známými způsoby (metrem jako součástí pákové váhy, pásovou mírou na stěně, cejchovanou kovovou tyčí tzv. antropometrem a podobně) [6]. Způsob měření antropometrem je zobrazeno na Obr. 2. Obr. 2. Antropometr [9] Pokud není k dispozici ani jedno z uvedených zařízení, měříme tělesnou výšku u svislé stěny (bez lištového obložení na podlaze), na které je upevněný papírový měřící pás tak, aby nulová hodnota škály odpovídala úrovni podložky. 8

Při měření tělesné výšky je nejdůležitější pozice měřené osoby a přesnost toho, kdo měří. Měřená osoba je bez obuvi, stojí maximálně vzpřímeně s patami u sebe, stěny se dotýká patami, hýžděmi a lopatkami. Hlava je v poloze jako při pohledu do dálky, nesmí být skloněna dopředu ani dozadu, týl hlavy se dotýká stěny jen výjimečně. Doporučuje se sledovat určitý předmět, který je umístěn ve výši očí na protější stěně místnosti [8]. Tělesná výška je dle mezinárodní úmluvy definována jako vzdálenost bodu vertex od podložky [6]. Při měření je vhodné si uvědomit, že tělesná výška v průběhu dne osciluje: Diurnální variace tělesné výšky může činit až 20 mm, v průměru 7 8 mm. Opatření, které by mělo omezit chybu na minimum, je měření v ranních či dopoledních hodinách, tedy v době, kdy je ještě snížení postavy malé [6]. 1.2. Predikce konečné výšky jedince Podmínkou předpovědi pravděpodobných hodnot tělesného znaku v dospělosti je stabilita jeho vývoje, vyplývající z jeho pevné genetické determinace. Ta umožňuje usuzovat na budoucí vývoj znaku podle jeho předešlého vývoje. Tělesná výška i další délkové parametry se vyznačují vysokou vývojovou stabilitou. Přesto i u těchto rozměrů je vždy třeba počítat s vnějšími vlivy, které na rostoucí dítě mohou působit. Je to např. výživa její množství a složení, zatěžování organismu, kvalita bydlení a životního prostředí, samozřejmě zdravotní stav dítěte apod. Tyto okolnosti mohou přesnost predikce ovlivnit. Přesnost predikce rovněž klesá tím více, čím více se testovaný jedinec liší od průměrných hodnot souboru, z jehož růstových dat byla predikční metoda konstruována (méně spolehlivá tedy bude u dětí nemocných či s tělesnou výškou na obou krajních pólech výškového spektra). Přesnost je rovněž tím nižší, čím nepravidelnější je růst a vývoj jedince, u kterého predikci provádíme [8]. 9

Růstové standardy, které jsou doporučovány pro dětskou a dospívající populaci v České republice, byly stanoveny na základě řady na sebe navazujících rozsáhlých antropologických výzkumů. Výsledky těchto výzkumů mimo jiné ukazují, že v současné době dochází k zastavování pozitivního sekulárního trendu tělesné výšky ve věkových kategoriích dospívajících. To znamená, že nelze očekávat další výrazné zvyšování průměrných hodnot tělesné výšky u dospělé populace. Od roku 1976 zároveň došlo k významnému zúžení obličeje a k prodloužení a zúžení hlavy (trend debrachycefalizace). Tento trend je výraznější u městské populace. Je pravděpodobné, že dojde i k postupnému zastavení tohoto trendu v souvislosti se zastavením pozitivního sekulárního trendu tělesné výšky. Výsledky výzkumů rovněž naznačují, že již došlo k vyrovnání rozdílu v základních tělesných parametrech mezi městskou a venkovskou dětskou populací. Přístup k informacím z okolních zemí umožnil zpětné porovnání vývoje české dětské populace s ostatními vyspělými zeměmi. Toto porovnání potvrdilo, že již v sedmdesátých letech byla naše dětská populace svými tělesnými parametry srovnatelná s jinými vyspělými státy Evropy, což svědčí i přiměřené úrovni zdravotní péče, možnostech výživy i dalších sociálně ekonomických aspektech [8]. Pro porovnání parametrů jedince s ostatními vrstevníky se často používá tzv. percentilová stupnice. Jde o pořadovou stupnici, výpočet vyjadřujeme v % tj. určíme percentilové skóre, které vychází z pořadí TO (testovaná osoba) ve skupině tzn. percentil vyjadřuje kolik % osob skóruje níže než daná TO. Jako příklad uvádíme percentilový graf závislosti výšky na věku u dívek (Obr. 3.). 10

Obr. 3. Percentilový graf závislosti výšky na věku (Bláha a kol., 1985) 1.2.1. Růst těla Podmínkou růstu organismu je vytváření živé hmoty, především bílkovin. Růst probíhá pouze tehdy, převládají li v tkáních těla anabolické pochody. Růstem lidského těla rozumíme především růst do délky a zvětšování hmotnosti těla [3]. 11

Sledování růstu jednotlivce se uplatňuje v diagnostice i terapii nejširšího spektra chronických nemocí. Monitorování růstu patří k základním metodám péče o dítě a zjištěná růstová odchylka ke kardiálním pediatrickým příznakům [6]. 1.2.2. Délkový růst Růst kostry těla je zajišťován řízeným dělením buněk růstových chrupavek dlouhých kostí a růstových chrupavek obratlových těl. Celkový růst těla neprobíhá v průběhu života jedince rovnoměrně. Také růst jednotlivých částí těla, orgánů a tkání vyvolaný dělením tkáňových buněk není stejně rychlý. Aby bylo tělo souměrné, je nutné udržovat rychlost růstu v určitých vzájemných vztazích proporcích. To je zabezpečováno souhrou řídících a regulačních mechanismů působících jak v rámci celého organismu, tak na úrovni tkání a orgánů. Do délky roste člověk nejrychleji v prvním roce života. Podruhé se zrychluje růst okolo sedmého roku. Třetí zrychlení odpovídá počátku dospívání (puberty). U tohoto zrychlení se již projevuje rozdíl v průběhu dospívání u chlapců a u dívek. Zrychlení růstu u dívek nastává již mezi 12. 13. rokem a dříve se zastavuje (menší výška žen); u chlapců se růst zrychluje až kolem 14. 15. roku. Delší trvání puberty u chlapců se projevuje i ve větší výsledné výšce těla [3]. Základní parametry růstu těla Počáteční délka novorozence, 50 51 cm má průměrný přírůstek 25 cm za 1. Rok života, a 11 až 12 cm za 2. Rok. Ve dvou letech věku je výška jednotlivce přibližně polovina jeho příští výšky jako dospělého. Za 3. Rok přiroste dítě asi o 9 cm. Pak dítě ročně přirůstá průměrně o 4 až 7,5 cm. Mezi 4. A 11. Rokem věku klesají přírůstky ke 4 cm ročně, v období pubertálního zrychlení stoupají nad 7,5 cm. Porodní délka se zdvojnásobí při dosažení 4 let věku, ztrojnásobí se asi ve 13 letech [6]. 12

Ve stařeckém věku dochází (od 60 do 75) dochází k mírnému poklesu skutečné tělesné výšky, které je způsobeno hlavně snížením meziobratlových plotének a ohnutím páteře [3]. Přírůstky délky nejsou po těle rozloženy rovnoměrně, takže s růstem se mění vzájemné proporce hlavy, trupu a končetin (nápadně dolních končetin vůči trupu), na hlavě se mění i poměr mozkové a obličejové části lebky [6]. Biologicky závažným faktorem je celkové zrychlení (akcelerace) vývoje a růstu lidské populace. Tato akcelerace růstu je zaznamenávána v Evropě již více než sto let. Zrychlení biologického zrání, především v průběhu 20. Století, vedlo k diferenciaci velikosti dětí všech věkových skupin. Průměrná výška lidí se měnila v průběhu historie v přímé souvislosti se socioekonomickým stavem dané společnosti. V dřívějších dobách bývaly děti z bohatších rodin vyšší než děti z rodin chudých [3]. V 19. Století bylo ještě normou, že konečné výšky dosahovali mladí muži okolo 23. Roku života. Dnes je to v průměru mezi 17. A 18. Rokem. Průměrná tělesná výška se za uplynulých 100 let zvýšila asi o 12 cm. V současné době měří v 18 letech průměrný český chlapec 180 cm a průměrná česká dívka 167 cm [6]. K nárůstu tělesné výšky přispělo i dramatické zlepšení celkového zdravotního stavu dětské populace ve vyspělých zemích v průběhu 20. Století. Toto zrychlení patrně souvisí se zlepšováním kulturní a hygienické úrovně životního a pracovního prostředí a se změnami ve složení potravy, kde přibývá obsah bílkovin [3]. 1.2.3. Faktory ovlivňující růst Růst dítěte je výsledkem interakce genetických a environmentálních faktorů. Empiricky známe velikostní rozrůzněnost rasovou i etnickou. Černé děti jsou vyšší než děti bílé a mají rychlejší postup kostního zrání, děti asiatů bývají 13

menší než děti černé a bílé rasy. Studie dvojčat prokazují, jak silně jsou tvar a velikost těla i průběh růstu ovlivněny genetickými faktory. Pro nikoho není překvapením, že rodiče malé postavy budou mít nejspíš i malé potomky. Při současném rozvoji genetiky je naprosto jasné, že dědičné vlivy se podílejí takřka na celém lidském životě, růst a výšku nevyjímaje. Z výšky rodičů lze vypočítat pravděpodobnou výšku jejich dítěte. Výška, které dosáhne dítě v dospělosti, koreluje více se střední výškou rodičů (součet tělesné výšky matky a otce dělený dvěma) než s výškou jednoho z rodičů [6]. Růst ovlivňuje i pohlaví. U ženského a mužského pohlaví se liší růstové tempo i věk pubertálního růstového výšvihu. Význačné a konzistentní urychlení kostního zrání dívek oproti chlapcům souvisí s retardujícím působením genů na chromozómu Y. Tělesná velikost silněji koreluje mezi dívkami než mezi chlapci, kostní zrání má menší variabilitu mezi sestrami než mezi bratry [6]. Z faktorů prostředí patří k podstatným determinantám růstu adekvátní výživa jako nositel energie a bílkovin potřebných pro růst. Podvýživa je rizikem v každé fázi růstu, nejvíce však v časném postnatálním období. U rostoucího organismu, který je vystaven nutriční deprivaci, se uplatní některé adaptační mechanismy: růst kostí je méně postižen než růst měkkých tkání, myelinizace (tvorba myelinové pochvy) centrálního nervového systému je podvýživou méně než hyperplazie (množení) mozkových buněk, v pubertě nutriční deprivace zasahuje méně citelně vývoj pohlavních orgánů než růst ostatních tkání [6]. Růst je ovlivněn i řadou dalších faktorů. Z nich uveďme velikost a socioekonomický stav rodiny (vysokoškolsky vzdělaní lidé jsou ve většině populací nejvyšší subpopulací a mají také vyšší potomky), roční období (rychleji se roste na jaře a v létě), míru pohybové aktivity (přiměřená aktivita růst stimuluje, nadměrná inhibuje), ale především zdravotní stav dítěte [6]. 14

1.3. Páteř Základem osy těla obratlovců je hřbetní struna (chorda dorsalis). Struna je znakem celého kmene chordát, mezi které patří i všichni obratlovci. V embrionální době se zakládá u všech obratlovců, včetně člověka. Páteř složená z obratlů nahrazuje chordu a přebírá její oporné funkce [3]. Délka celé páteře dospělého činí asi 35% tělesné výšky. Pětina až čtvrtina délky páteře připadá na meziobratlové ploténky [2]. Páteř tvoří osu vzpřímeného těla, na kterou se připevňuje pletenec horních a dolních končetin a na které začínají svaly trupu [3]. 1.3.1. Základní stavba Zatížení páteře má velký vliv na tělesnou výšku člověka. V následujících kapitolách se proto alespoň stručně seznámíme s její stavbou a s některými vadami, které mohou páteř postihnout. Páteř se skládá z 33 34 obratlů. Obratle (vertebrae) jsou krátké kosti nepravidelného tvaru s výběžky. Rozeznáváme: 7 krčních obratlů (vertebrae cervicales, C až C 7 ) 12 hrudních obratlů (vertebrae thoracicae, Th 1 - Th 12 ) 5 bederních obratlů (vertebrae lumbales, L 1 L 5 ) 5 křížových obratlů (srůstají v jednu křížovou kost) 4 5 kostrčních obratlů (spojené v kostrční kosti) Obratle mají jednotnou stavební úpravu. [3] Každý obratel má tělo, oblouk a sedm výběžků. Těla obratlů jsou nosnou částí páteře, oblouky uzavírají páteřní kanál, v němž je uložena mícha. Čtyři výběžky slouží ke kloubnímu spojení se sousedními obratli, dva postranní a jeden trnový, směřující od oblouku dozadu jsou výchozím místem svalů. 15

Těla obratlů se vyklenují dopředu, v oddílu hrudním a bederním jsou válcovitá, v oddílu krčím příčně protažená. Ve směru shora dolů jim přibývá na výšce a těla sousedních obratlů jsou spojena pružnými vazivově chrupavčitými meziobratlovými ploténkami, jak ukazuje Obr. 4. [5]. Obr. 4. Stavba obratle [11] Svou stavbou jsou značně odlišné první dva krční obratle (C 1 C 2 ): a) nosič b)čepovec ad a) Nosič (atlas) má prstenčitý tvar. Nemá vlastní tělo. Na horní ploše nosiče jsou dvě ledvinkovité plošky pro spojení s týlní kostí. Na předním oblouku je okrouhlá kloubní plocha pro zub čepovce. ad b) Čepovec (axis) má tělo vybíhající ve výběžek nazývaný zub čepovce, který se kloubně spojuje s přením obloukem atlasu. 16

Křížová kost (os sacrum) je klínovitě vsazená mezi kosti pánve, se kterými je kloubně spojená křížokyčelními klouby. Horní plocha křížové kosti (původně tělo prvního křížového obratle) je kloubně spojena s posledním bederním obratlem. Kostrční kost (os coccygis) je zbytkem ocasní páteře. Jde o několik drobných, tvarově velmi nepravidelných kostí, které přirůstají ke křížové kosti. Spojením obratlů, křížové kosti a kostrče vzniká pánev [3]. 1.3.2. Zakřivení páteře Páteř dospělého člověka má typická zakřivení ve směru předozadním a může být lehce zakřivena i bočně v rovině frontální. Zakřivení předozadní Lordosa je obloukovité zakřivení vyklenuté (konvexní) dopředu. Kyfosa je opakem lordosy oblouk konvexní dozadu. Na páteři se kraniokaudálně střídají: lordosa krční s vrcholem při C 4 -C 5 kyfosa hrudní s vrcholem při Th 6 Th 7 lordosa bederní má vrchol při L 3 - L 4 Promontorium je úhlovité zalomení páteře na hranici L 5 a S 1, od promontoria pokračuje os sacrum kyfotickým zakřivením [2]. Zakřivení páteře a rozdělení jednotlivých obratlů vidíme na obrázku 5. 17

Obr. 5. Zakřivení páteře a rozdělení jednotlivých obratlů [11] 7 krčních obratlů C Cervikální 12 hrudních obratlů Th Thorakální 5 bederních obratlů L Lumbální LS Lumbosacrální Křížová kost SI Sacroiliakální Kostrč Lordosa krční se zvýrazňuje a upevňuje v době, kdy dítě z polohy na břiše zdvihá hlavu činností šíjového svalstva. Lordosa bederní vzniká později činností hlubokého svalstva zádového až v době, kdy si dítě sedá, učí se stát a chodit. Kyfosa hrudní je zbytek původního plynulého zakřivení a kompenzuje lordosy. Lordosy nejsou až do 6. roku věku fixovány a v leže mizí. U dospělého jsou již fixovány natolik, že pod šíjovou krajinou a pod bederní páteří ležícího lze podsunout ruku. Vybočení páteře do stran v rovině frontální se nazývá skoliosa. Vzniká i přechodně při asymetrické zátěži páteře. Téměř každá páteř má v klidu mírné vybočení, nejpatrnější mezi Th 3 až Th 5 nazývané fyziologická skoliosa., příčina tohoto jevu není známá. Ta je převážně na stranu pravou a jen v 16% případů je levostranná [2]. 18

1.3.3. Pohyblivost páteře Páteřní spoje charakterizuje: stabilita, pevnost a v některých úsecích i omezená pohyblivost. Mezi obratlovými těly jsou vsunuty různě vysoké, pružné, chrupavčité destičky, tzv. meziobratlové ploténky. Nejvyšší destičky jsou v bederním úseku páteře. Ta je v tomto úseku velmi pohyblivá, ale také nejsnáze zranitelná roztržením a výhřezem ploténky. Pohyblivé spojení zajišťují meziobratlové klouby. Drobné posuny v těchto kloubech se sčítají. Do určité míry je malá pohyblivost mezi jednotlivými obratli kompenzována možností pohybového součtu, tj. možností sčítání drobných pohybů v jednotlivých spojích, čímž vznikne výsledný pohyb většího rozsahu. Jednotlivé úseky páteře jsou nestejně pohyblivé [3]. Postavení kloubních plošek meziobratlových kloubů dovoluje následující pohyby: Předklony a záklony (anteflexe a retroflexe) jsou vydatné v části krční a bederní, nepatrné v oddílu hrudním. Při předklonu se záda zakulacují, trny se od sebe vzdalují a zřetelně vystupují. Na břiše se přitom tvoří příčné ohybové rýhy. Úklony ke stranám (lateroflexe) jsou vydatné hlavně v oblasti páteře krční (asi 80 ), nepatrné v páteři hrudní a bederní. Otáčení (rotace) je největší v oddílu krčním (až 70 ) a hrudním (40 ). V oddílu bederním jsou rotace pro sagitární postavení styčných kloubních plošek nemožné. Pérovací pohyby jsou umožněny pružností meziobratlových plotének a esovitým zakřivením páteře. Tyto pohyby jsou důležité pro tlumení nárazů při chůzi a skoku [5]. 19

1.4. Vady páteře 1.4.1. Vadné držení těla Vzniká při svalové nerovnováze v důsledku nedostatku pohybu, cvičení (u dětí vysedávání u televize, počítačů, u dospělých sedavé zaměstnání, stres, nesprávná výživa a následná obezita). Statistiky uvádějí, že vadné držení těla má téměř 90% dětí. Dochází ke zkracování ohýbačů kyčlí, kolen, oslabení břišního a zádového svalstva, zvýšené bederní lordóze i kyfóze s držením hlavy ve flexi. Zkracují se prsní svaly. Pokud stav trvá dlouho, držení se fixuje a konzervativním léčením nelze plně korigovat. Proto je nejdůležitější prevence. Pokud stav nelze plně aktivně korigovat, je nutné cvičení pod vedením rehabilitační sestry, případně i rehabilitačního lékaře, a pravidelné sledování [7]. 1.4.2. Skoliózy Termínem skolióza se označuje deformita páteře ve frontální rovině. Křivka je buď jednoduchá nebo dvojitá. Skupina onemocnění páteře, která se projeví skoliotickou deformitou, je poměrně různorodá a příčin skoliózy je řada: mohou to být stavy od kongenitálních deformit obratlů až po např. nestejnou délku končetin. Rozdělení skolióz: Kongenitální skolióza: Porucha formace nebo segmentace obratlů nebo smíšená porucha. Klínovitý obratel nebo nesegmentovaná lišta na jedné straně. Idiopatická skolióza: Je nejčastější deformitou ve frontální rovině. Dochází k zakřivení páteře ve frontální rovině do jednoduché nebo dvojité křivky. V sagitální rovině bývá častější zmenšená nebo vyrovnaná hrudní kyfóza. Během vývoje dochází ke strukturálním změnám obratlů v transverzální (příčné) rovině: rotaci a torzi (zkrut). 20

Neuromuskulární skolióza: Při poruše vývoje s periferním motorickým deficitem. Nemocný je od narození neschopen volního ovládání periferních svalů. Páteř vytváří bizardní křivky. Skolióza při neurofibromatóze: Neurofibrom (nádorek) v oblasti páteře vyvolá krátké zakřivení postiženého úseku páteře. Sekundární skoliózy: Vyskytují se u zánětů např. TBC, po úrazech, po operacích páteře, při některých chorobách. Tzv. posturální skolióza vzniká při nestejné délce končetin reaktivním zakřivením páteřní křivky [7]. Způsob zakřivení páteře u skoliotického zakřivení páteře ukazuje Obr. 6. Obr. 6. Deformita páteře při skoliózách [11] 21

1.4.3. Scheuermannova choroba Jde o poruchu enchondrální (způsobené zevnitř) osifikace v období ukončování růstu, objevuje se a probíhá ve věku 12 až 18 let. Po 18. roce věku již hovoříme o stavu po proběhlé Scheuermannově nemoci a jejích následcích nemoc se projeví zvětšenou hrudní kyfózou, je omezena hybnost a elasticita páteře (viz. Obr. 7.). Bolesti se objevují až v pozdějším věku jako následek degenerativních změn páteře [7]. Obr. 7. Zvětšená hrudní kyfóza Scheuermannova choroba [12] 22

2. CÍL PRÁCE A HYPOTÉZY Cíl práce: Zjistit rozdíly mezi večerní a ranní výškou u studentů vysoké školy. Ve své práci jsme vyslovili následující hypotézu a stanovili tyto úkoly: Hypotéza: Během dne dochází u člověka ke snižování postavy v důsledku zátěže meziobratlových plotének. Hodnota tělesné výšky provedená při ranním měření bude mít vyšší hodnotu, než výška naměřená při večerním měření. Úkoly: 1. Změřit tělesnou výšku u vybraných osob v ranních hodinách. 2. Provést stejné měření u stejných osob v hodinách večerních. 3. Srovnání výsledků ranního a večerního měření. 23

3. METODIKA MĚŘENÍ 3.1. Charakteristika souboru Sledovaný soubor zahrnoval 60 probandů, kteří byli k vyšetření pozváni a splňovali základní kritéria výběru: 30 osob mužského pohlaví, 30 osob ženského pohlaví přibližně stejná věková kategorie ochota podstoupit měření přizpůsobit svůj denní harmonogram všem čtyřem měřením žádná vrcholová sportovní činnost Všechny měření byly prováděny u studentů ubytovaných na kolejích Masarykovy univerzity, Tvrdého 5/7, ve dnech 27. 2. až 1. 3. 2006. První soubor tvořilo 30 dívek (v tabulkách čísla 1. až 30). Jednalo se o studentky MU, které neprováděly pravidelně žádnou sportovní činnost, denní aktivita spočívala v pobytu na kolejích a ve škole (tzn. převážně sedavá činnost). V některých případech to byla ještě chůze po městě. Průměrný věk (x = průměr) u sledovaného souboru byl v době vyšetřování 21,4 let ( SD = 1,9 ), hmotnost 59,6 kg ( SD = 5,3), BMI 21,2 (SD = 1,7) a příjem tekutin 1,7l (SD = 0,4) první den, 1,6l (SD = 0,5) druhý den. BMI (hmotnostně výškový poměr) = hmotnost [kg] / (tělesná výška[m])². Základní charakteristiku souboru uvádí tabulka l. Druhý soubor představovalo 30 studentů MU Brno, též nesportovců (v tabulkách čísla 31. až 60). Denní aktivity byly stejné jako u dívek. Tito probandi se věnovali pouze rekreačnímu sportu a účastnili se hodin tělesné výchovy v rámci předepsaného studia v rozsahu 2 hodin týdně. Nejednalo se o žádný sport, který by mohl ovlivnit měření (plavání, vzpírání ). Většinou šlo o fotbal nebo stolní tenis. Průměrný věk probandů činil 21,9 let (SD = 2,1), váha 78,6 kg (SD = 9,2), BMI 23,9 (SD = 2,1) a příjem tekutin 1,8l (SD = 0,8) první den, 1,9l (SD = 0,8) druhý den. Základní charakteristiku souboru hochů uvádí tabulka 2. 24

Tabulka 1. Základní údaje dívky Tekutiny Tekutiny Číslo Věk Váha BMI 1. den 2. den roky (kg ) litry litry 1. 20,1 63 19,4 2 1,5 2. 21,9 58 20 2 0,75 3. 23 63 21,7 2 3,5 4. 21,3 50 19,5 1,5 1 5. 22,9 52 20,3 1,5 1 6. 20,9 55 21,4 1,5 2 7. 20 57 19,7 1 0,75 8. 20,1 60 23,4 2,5 2 9. 20,5 54 21 1,5 0,5 10. 28,5 52 17,9 2 2 11. 23,1 64 25 2,5 2,5 12. 20,9 62 21,4 1 1,5 13. 20,2 60 20,7 1,5 1,5 14. 20,9 64 22,1 2,5 2 15. 20,8 55 19 1,5 1,5 16. 25,1 59 20,4 2 1,5 17. 21,3 59 20,5 2,5 2 18. 22,1 68 26,5 2 2 19. 20,7 71 21,9 2,5 2 20. 18,7 59 20,7 2 1,5 21. 21,1 58 20 1 1,5 22. 21,9 57 21,9 2 2 23. 18,9 59 21,8 1,5 1 24. 20,6 63 21,7 1 1 25. 20 57 21,9 1,5 1,5 26. 19,9 51 21,2 2,5 2 27. 23,2 58 19,3 2 2 28. 20,1 71 22,9 1,5 1 29. 23,4 65 21,6 2 1,5 30. 22 65 22,4 1 1,5 x 21,5 59,6 21,2 1,7 1,6 SD 1,9 5,3 1,7 0,4 0,5 min 18,7 50 17,9 1 0,5 max 28,5 71 26,5 2,5 2,5 25

Tabulka 2. Základní údaje hoši Tekutiny Tekutiny Číslo Věk Váha BMI 1. den 2. den roky (kg ) litry litry 31. 21,8 67 23,9 2 2,5 32. 19,8 63 19,6 1,5 1,8 33. 21,1 72 22,5 1 2 34. 23,1 77 24,8 2 2 35. 20 75 22 2 1,5 36. 22,5 95 25,6 0 1,5 37. 20,7 82 25,6 2 2 38. 26 82 25,6 1 1,5 39. 24,1 70 21,2 1 2 40. 23,9 80 24,2 2 1,5 41. 25,8 78 24,3 1,5 3,5 42. 20,4 73 22,1 1 1 43. 19,9 75 22 1,5 2 44. 19,9 77 22,6 1,5 1 45. 22,9 85 25,7 2,5 3 46. 20,7 72 19,4 1 1,5 47. 20,8 78 23,6 2,5 2 48. 20 96 26,5 1,5 1,5 49. 20,8 79 27,2 2 1,5 50. 23,2 89 27,3 2 2,5 51. 22,5 66 22,7 3 2 52. 21,9 82 25,3 1 1,5 53. 21,5 109 28,6 2 1,5 54. 20,9 80 22,8 2 1,5 55. 19 71 23,6 3 1 56. 21,2 80 25,8 3,5 2 57. 20,3 75 22,7 2 1 58. 20 75 21,4 2 4 59. 28,1 75 25,8 4 4,5 60. 25 82 24,8 1,5 1 x 21,9 78,7 24,0 1,8 1,9 SD 2,1 9,2 2,2 0,8 0,8 min 19 63 19,4 0 1 max 28,1 109 28,6 4 4,5 26

3.2. Metody měření 3.2.1. Metody měření tělesné výšky K měření výšky jsme použili tzv. antropometr (viz Obr.2.). V našem případě se jednalo o kovový teleskopický měřič výšky. Je to přenosná samostatná kovová cejchovaná tyč, kterou lze použít v téměř jakémkoli prostředí. Měření je velice jednoduché: tyč opřeme kolmo ke zdi, měřená osoba si stoupne těsně k ní. Poté posuneme horní kolmou část k vrcholu hlavy měřeného a odečteme výšku na číselné škále. Měření jsme prováděli s přesností na jeden milimetr. 3.2.2. Vyšetřovací postupy Všechna čtyři měření byla prováděna na kolejích MU Tvrdého 5/7, jak bylo zmíněno v kapitole 3.1. Před začátkem výzkumu bylo nutné si vyžádat povolení ke vstupu a odchodu od vedení kolejí. U každého jedince byla po individuální domluvě provedena celkem čtyři měření: 1. ráno, 2. večer. A to samé hned následujícího dne: 3. ráno, 4. večer. V rámci nejpřesnějších údajů byla ranní měření prováděna v co nejkratší době po probuzení v rozmezí mezi šestou a jedenáctou hodinou ranní (pozdější měření byla prováděna zejména u hochů, dívky naopak vstávaly brzo); večerní měření co nejblíže spánku mezi sedmou a jedenáctou hodinou večerní. V průběhu byl s účastníky výzkumu vyplněn krátký dotazník, ve kterém se zjišťovaly základní údaje jméno, datum narození, váha, denní aktivity a objem vypitých tekutin v průběhu dne (při večerním měření). Před testem byli účastníci podrobně poučeni o postupu měření. To probíhalo u každého jedince na pokoji. Chodby byly pro náš výzkum nevýhodné, jelikož na podlaze byly různé lemy a spáry, které by mohly ovlivnit přesnost měření. Samotné měření tělesné výšky probíhaly takto: měřená osoba si stoupla zády k antropometru v postoji popsaném v kapitole 1.2.2.: vzpřímený postoj, paty a špičky u sebe (bez bot i ponožek), hlava narovnaná s pohledem před sebe (záklon či předklon hlavy je chyba!). Při výdechu byla změřena výška a následně zapsána do tabulek. 27

4. VÝSLEDKY A DISKUSE 4.1. Vyhodnocování a statistické zpracování Sledované parametry a výsledky vyšetření byly převedeny do formátu umožňující statistické zpracování dat. Nejdříve byly u všech sledovaných parametrů vypočítány základní statistické charakteristiky: aritmetický průměr, směrodatná odchylka, minimum, maximum. Dále jsme používali Wilcoxonův párový test pro srovnání rozdílů jednotlivých měření. Popisná charakteristika dat byla doplněna grafy. Ke statistickému zpracování bylo použito počítačových programů MS Excel a Statistica. 4.2. Výsledky měření dívky Tělesná výška Hodnoty všech čtyř měření tělesné výšky u dívek uvádí tabulka 3. Při prvním měření (ráno) jsme dostali tyto výsledky: průměrná výška dosahovala hodnot x = 169,5 cm (SD = 5,7), minimum bylo naměřeno u probanda č. 26. (158 cm), maximum u čísla 19. (180 cm). U druhého měření (večer) se již výsledky lišily a dosahovaly průměrně nižších hodnot: x = 168,3 (SD = 5,8), minima a maxima zůstala u stejných probandů min. 157,5 cm a max. 180 cm. Třetí měření (ráno) se přiblížilo k hodnotám prvního: x = 169,7 cm (SD = 5,7), minimální hodnota byla 158,5 cm (č. 26.) a maximální 180 cm (č. 19.). Poslední čtvrté (večerní) měření zaznamenalo opět celkový pokles tělesné výšky oproti měření předchozímu: x = 168,2 cm (SD = 6,0), minimum bylo naměřeno 156,7 cm (č. 26.) a maximum 180 cm (č. 19.). 28

Rozložení hodnot na základě pozorování u všech měření je symetrické a jednovrcholové, jako příklad uvádíme 1. měření a rozdíl mezi 2. a 1. měřením, graf rozložení (Graf 1. a 2.). Tabulka 3. Tělesná výška a její změny dívky I.měření II.měření II.-I. III. měření IV. měření IV.-III. Číslo ráno večer ráno večer 1. 178,5 176-2,5 178 176,5-1,5 2. 172 170,4-1,6 171,5 170,5-1 3. 171 168-3 171,2 170-1,2 4. 161 158-3 159,2 158-1,2 5. 166,5 164,3-2,2 166 164,7-1,3 6. 164,5 165 0,5 165,5 164,2-1,3 7. 168 167,2-0,8 168,2 166,7-1,5 8. 165 163,7-1,3 164,6 163-1,6 9. 163 161-2 162,7 161-1,7 10. 168,8 167,8-1 168,6 167,3-1,3 11. 161,5 159,7-1,8 161,6 159,8-1,8 12. 175 174,2-0,8 175,4 174-1,4 13. 172,2 171,5-0,7 173,5 172-1,5 14. 170,3 168,5-1,8 170 168,7-1,3 15. 177,4 176,2-1,2 177,5 175,7-1,8 16. 175 173,5-1,5 174,7 173-1,7 17. 169,8 167,5-2,3 169,8 167,6-2,2 18. 163,5 162-1,5 164,5 161,5-3 19. 180 180 0 180 180 0 20. 171,5 171,5 0 172 171,7-0,3 21. 172,3 171,8-0,5 173 172-1 22. 161,5 161-0,5 162 160,5-1,5 23. 166 166,5 0,5 167,5 165,5-2 24. 172 170-2 172,6 171,2-1,4 25. 163 162,5-0,5 164,5 162-2,5 26. 158 157,5-0,5 158,5 156,7-1,8 27. 175,2 175-0,2 176,5 174,7-1,8 28. 177,3 176-1,3 177,5 176-1,5 29. 174 173,2-0,8 173,8 173-0,8 30. 170 168,3-1,7 170,2 169-1,2 X 169,5 168,3-1,2 169,7 168,2-1,5 SD 5,7 5,8 0,9 5,7 6,0 0,6 Min 158 157,5 0 158,5 156,7 0 Max 180 180-2,5 180 180-2,5 29

Graf 1. Rozložení 1. měření dívky 12 Histogram: I. měření K-S d=,08993, p>.20; Lilliefors p>.20 Očekávané normální 10 8 Počet pozor. 6 4 2 0 155 160 165 170 175 180 x <= hranice kategorie Graf 2. Rozložení 2.-1. měření dívky 9 Histogram (Aleš-výška 10v*30c) II-I = 30*0,5*normal(x; -1,2; 0,9355) 8 7 6 Počet pozorování 5 4 3 2 1 0-3,5-3,0-2,5-2,0-1,5-1,0-0,5 0,0 0,5 1,0 II-I 30

Změny tělesné výšky Při našem výzkumu jsme si všímali hlavně rozdílů naměřených hodnot mezi ranním a večerním měřením. Rozdíly hodnot udává tabulka č. 3. U souboru dívek jsme první den dospěli k těmto hodnotám: průměrný rozdíl mezi 2. a 1. měřením byl x = -1,2 cm (SD = 0,9), minimální hodnota byla naměřena u probanda číslo 19. a 20. a to 0 cm, maximální u čísla 1., -2,5 cm. Druhý den, tedy mezi 3. a 4. měřením byly rozdíly ve výšce tyto: průměrná změna výšky byla x = -1,5 cm (SD = 0,6). Minimální změna byla opět u probanda číslo 19. a to 0 cm a maximální u čísla 25., -2,5 cm. Statisticky významné jsou pro naši práci rozdíly mezi 1. a 2.měřením (ráno & večer), kde p nabylo hodnoty 0,000010, dále mezi 1. a 4. (ráno & druhý den večer) p = 0,000003; 3. a 4. (ráno & večer) p = 0,000003, ale i rozdíl mezi 2. a 3. měřením (večer & ráno) p = 0,000003, kdy se tělesná výška přes noc opět zvyšovala. Naopak statisticky nevýznamné jsou rozdíly mezi 1. a 3. měřením (ráno & ráno) p = 0,096451 a mezi 2. a 4. měřením (večer & večer) p = 0,291876, kdy výškové rozdíly byly nepatrné nebo vůbec žádné. Statistické údaje popisuje tabulka 5., všechna měření a rozdíly výšek graf 3. Tabulka 5. Wilcoxonův párový test (dívky). Označené testy jsou významné na hladině p <,05000 Dvojice proměnných Počet T Z Úroveň p platných 1. měření & 2. měření 30 9,0000 4,417656 0,000010 1. měření & 3. měření 30 130,0000 1,662314 0,096451 1. měření & 4. měření 30 1,5000 4,670611 0,000003 2. měření & 3. měření 30 0,0000 4,703046 0,000003 2. měření & 4. měření 30 134,0000 1,054016 0,291876 3. měření & 4. měření 30 0,0000 4,703046 0,000003 31

Graf 3. Tělesná výška a její změny dívky. Výška je uváděná v cm. 182 180 178 176 174 172 170 168 166 164 162 160 158 156 154 Krabicový graf (Aleš-výška 10v*30c) Průměr; Box: Průměr±SmCh; Whisker: Průměr±SmOdch I. měření 3. měření 2. měření 4. měření Průměr Průměr±SmCh Průměr±SmOdch Odlehlé Extrémy 32

4.3. Výsledky měření hoši Tělesná výška Hodnoty všech měření tělesné výšky u hochů uvádí tabulka 4. Při prvním ranním měření jsme dostali tyto výsledky: průměrná výška dosahovala hodnot x = 182,1 cm (SD = 6,6), minimum bylo naměřeno u probanda č. 31. (169 cm), maximum u čísla 53. (196 cm). U druhého večerního měření se již výsledky stejně jakou dívek lišily a dosahovaly průměrně nižších hodnot: x = 180,8 (SD = 6,9), minima a maxima zůstala u stejných probandů min. 167,7 cm a max. 193 cm. Třetí ranní měření mělo zvýšené hodnoty oproti druhému: x = 182,3 cm (SD = 6,5), minimální hodnota byla 169,7 cm (č. 51.) a maximální 194,6 cm (č. 53.). Poslední čtvrté večerní měření zaznamenalo opět celkový pokles tělesné výšky oproti měření předchozímu: x = 180,6 cm (SD = 6,8), minimum bylo naměřeno 167,5 cm (č. 31.) a maximum 193 cm (č. 53.). Stejně jako u dívek, rozložení hodnot na základě pozorování u všech měření je symetrické a jednovrcholové, jako příklad uvádíme 1. měření a rozdíl mezi 2. a 1. měřením, graf distribuce (Graf 4. a 5.). 33

Tabulka 4. Tělesná výška a její změny hoši I.měření II.měření II.-I. III. měření IV. měření IV.-III. Číslo ráno večer ráno večer 31. 169 167,7-1,3 170 167,5-2,5 32. 180, 2 178-1,8 181 177,5-3,5 33. 181,2 182 0,8 182,5 181,6-0,9 34. 177,7 176-1,7 177 175,3-1,7 35. 186,5 184,7-1,8 185,5 185-0,5 36. 192,5 192,5 0 194 192,5-1,5 37. 188 187-1 188 186,3-1,7 38. 179 177,6-1,4 179,4 177,5-1,9 39. 183,5 182-1,5 184 182,3-1,7 40. 182,5 181,4-1,1 182 181,2-0,8 41. 180,4 178,7-1,7 180 179,5-0,5 42. 182,5 181,5-1 182,7 181,3-1,4 43. 186 183-3 184 182,5-1,5 44. 185,5 184-1,5 186 184-2 45. 183,5 182-1,5 183,4 181,5-1,9 46. 193,2 192-1,2 193,3 192-1,3 47. 173 171,6-1,4 172 171,5-0,5 48. 190 190,5 0,5 190,2 189,5-0,7 49. 172,5 171,5-1 173,5 171,7-1,8 50. 180,5 179,5-1 180,5 180-0,5 51. 170,5 169-1,5 169,7 168,5-1,2 52. 180 178, 2-1,8 180 178,3-1,7 53. 196 193-3 194,6 193-1,6 54. 188,2 187-1,2 188 186,7-1,3 55. 175,2 174-1,2 175 174-1 56. 176,5 175,2-1,3 176,7 175,3-1,4 57. 182,2 181-1,2 182,3 181,6-0,7 58. 189,5 187,7-1,8 189,7 188-1,7 59. 170,8 170-0,8 170,5 169,7-0,8 60. 183 181,8-1,2 183,2 182-1,2 x 182,1 180,8-1,4 182,3 180,6-1,7 SD 6,6 6,9 2,4 6,5 6,8 1,7 min 169 167,7 0 169,7 167,5-0,5 max 196 193-3 194,6 193-3,5 34

Graf 4. Rozložení 1. měření hoši 14 Histogram: 1.měření 2 Očekávané normální 12 10 Počet pozor. 8 6 4 2 0 165 170 175 180 185 190 195 200 x <= hranice kategorie Graf 5. Rozložení 2.-1. měření hoši Histogram (Aleš-výška 10v*30c) 14 II-I M = 30*0,5*normal(x; -1,1333; 0,9935) 12 10 Počet pozorování 8 6 4 2 0-3,5-3,0-2,5-2,0-1,5-1,0-0,5 0,0 0,5 1,0 1,5 2,0 2,5 II-I M 35

Změny tělesné výšky Díky celkově vyšším hodnotám tělesné výšky u mužů jsou i rozdíly výšek během dne vyšší, než jaké byly naměřeny u souboru dívek. Rozdíly hodnot udává tabulka č. 4. U souboru hochů jsme první den dospěli k těmto hodnotám: průměrný rozdíl mezi 2. a 1. měřením byl x = -1,4 cm (SD = 2,4), minimální hodnota byla naměřena u probanda číslo 36. a to 0 cm, maximální u čísla 53. -3 cm. Druhý den, tedy mezi 3. a 4. měřením byly rozdíly ve výšce tyto: průměrná změna výšky byla x = -1,7 cm (SD = 1,7). Minimální změna byla naměřena u probandů číslo 35., 41., 47., 50. a to 0,5 cm a maximální u čísla 32., - 3,5 cm. Statisticky významné byly pro naši práci stejně jako u dívek rozdíly mezi 1. a 2.měřením (ráno & večer), kde p nabylo hodnoty 0,000055, dále mezi 1. a 4. (ráno & druhý den večer) p = 0,000046; 3. a 4. (ráno & večer) p = 0,000002, ale i rozdíl mezi 2. a 3. měřením (večer & ráno) p = 0,000002, kdy se tělesná výška přes noc opět zvyšovala. Ke stejnému výsledku statisticky nevýznamných měření jsme dospěli i u hochů. Jsou to rozdíly mezi 1. a 3. měřením (ráno & ráno) p = 0,673557 a mezi 2. a 4. měřením (večer & večer) p = 0,258439, kdy výškové rozdíly byly nepatrné nebo vůbec žádné. Statistické údaje popisuje tabulka 6., všechna měření a rozdíly výšek graf 6. Tabulka 6. Wilcoxonův párový test (hoši). Označené testy jsou významné na hladině p <,05000 Dvojice proměnných Počet T Z Úroveň p platných 1. měření & 2. měření 30 31,0000 4,032727 0,000055 1. měření & 3. měření 30 184,5000 0,421271 0,673557 1. měření & 4. měření 30 29,0000 4,075973 0,000046 2. měření & 3. měření 30 1,0000 4,761571 0,000002 2. měření & 4. měření 30 120,5000 1,130090 0,258439 3. měření & 4. měření 30 0,0000 4,782139 0,000002 36

Graf 6. Tělesná výška a její změny hoši. Výška je uváděná v cm. 200 Krabicový graf (Aleš-výška 10v*30c) Průměr; Box: Průměr±SmCh; Whisker: Průměr±SmOdch 195 190 185 180 175 170 165 1.měření 2 3. měření 2 2. měření 2 4. měření 2 Průměr Průměr±SmCh Průměr±SmOdch Odlehlé Extrémy Podobnou tematikou se zabýval ve své práci Oscilace tělesné výšky během dne vlivem tělesné zátěže u sportujících chlapců ve věku 10 let M. Kopecký [4]. Autor se zabývá působením vlivu fyzické zátěže u chlapců na letním hokejovém soustředění. Změny tělesné výšky byly sledovány ráno a večer pomocí antropometru během 7 denního soustředění. Rozdíly v tělesné výšce, které byly zjištěny mezi ranním a večerním měřením se pohybovaly v rozmezí mezi 1,6 až 2,2 cm. Z výsledků měření vyplývá, že páteř velice citlivě reaguje na fyzickou zátěž [4]. Stejně jako v naší práci i zde připisuje autor změnu zatížení meziobratlových plotének, popřípadě dehydrataci. 37

5. ZÁVĚR Práce si kladla za cíl přispět k rozšíření poznatků o tělesné výšce člověka, o jejím měření a následných změnách v průběhu jednoho dne. V počátku jsme zjišťovali tělesnou výšku u studentů Masarykovy univerzity v ranních hodinách. Poté následovalo večerní měření u stejných osob. Nakonec jsme porovnávali výsledky získaných hodnot, abychom zjistili, zda se od sebe liší. V průběhu zpracování práce byly splněny původně stanovené úkoly a následně získané a vyhodnocené výsledky nám umožňují odpovědět na formulovanou hypotézu: Během dne dochází u člověka ke snižování postavy v důsledku zátěže meziobratlových plotének. Hodnota tělesné výšky provedená při ranním měření bude mít vyšší hodnotu, než výška naměřená při večerním měření. První den u sledovaného souboru dívek byly ranní hodnoty měření výrazně vyšší, než výška naměřená ve večerních hodinách. K podobným výsledkům jsme došli i při stejném měření druhý den. Hodnoty tělesné výšky naměřené večer se statisticky významně lišily od ranních hodnot. Jedinou výjimkou a zajímavým případem byl proband číslo 19, u kterého tělesná výška při všech čtyřech měřeních dosahovala stejných hodnot, bez jakékoliv změny. U souboru hochů jsme dospěli ke stejným závěrům, jako u souboru dívek. I zde byly hodnoty večerního měření nižší, než hodnoty naměřené v ranních hodinách. Rozdíly hodnot byly i v tomto případě statisticky významné. U všech hochů tělesná výška v průběhu dne oscilovala, nenarazili jsme na žádnou výjimku, jako u souboru dívek. Na základě těchto získaných výsledků pokládáme hypotézu za prokázanou. 38

6. SHRNUTÍ Měření tělesné výšky slouží k mnoha účelům. Může to být predikce konečné výšky u dítěte, či např. diagnostika vady páteře. Hodnota výšky patří k základním parametrům lidských proporcí. Cílem práce bylo zjistit tělesnou výšku naměřenou v ranních hodinách u studentů MU a dále provést kontrolní měření téhož dne večer. Celý tento proces se zopakoval další den. Dalším cílem bylo porovnání hodnot ranního a večerního měření. Formulovali jsme tuto hypotézu: Tělesná výška se během dne zmenšuje, ranní měření budou mít tedy vyšší hodnotu, než měření večerní. Výzkumu se zúčastnilo 60 jedinců z řad studentů MU. Třicet probandů mužského pohlaví průměrného věku 22 let a 30 probandů ženského pohlaví průměrného věku 21,5 let. Měření se provádělo na kolejích MU za pomoci teleskopického měřiče výšky antropometru. Výška se měřila vestoje, na rovné podlaze pro největší přesnost měření. Z naměřených výsledků ranních a večerních měření jsme později vypočítali rozdíly mezi jednotlivými výškami. Při porovnávání všech sledovaných parametrů u jednotlivých souborů jsme došli k těmto výsledkům: Skupina studentek dosáhla, až na jednu výjimku, při měření statisticky významného rozdílu mezi ranními a večerními hodnotami. Večerní hodnoty byly znatelně nižší. U souboru studentů jsme dospěli ke stejným výsledkům, bez jediné výjimky. Provedeným vyšetřením jsme potvrdili stanovenou hypotézu, jak u dívek, tak u hochů. 39

SUMMARY Measurement of stature (physical height) serves to multiple purposes. It can be predic-tion of final height in a child or e.g. diagnosing spinal defects. The values of stature belong to basic parameters of human proportions. The objective of this work was to record stature, as measured in students of Masaryk University in morning hours, and then to perform the control measurement on the same day in the evening. The whole procedure was repeated on the next day. Another objective was to make comparison of the values of morning and evening measurements. We had postulated the following hypothesis: The stature gets lower during the day; consequently the values of morning measurements will be higher than those in the evening. Sixty individuals from the ranks of students at Masaryk University participated in the research: thirty males at average age of 22 years and thirty females at average age of 21.5 years. The measuring was performed at colleges, using a telescopic stature meter anthropo-meter. The stature of the tested individuals was measured in erect (standing) position, on the flat floor to achieve the highest accuracy of measurements. On the basis of the results obtained from the measurements in the morning and in the evening, we calculated the dif- ferences between the respective stature values. When comparing all the observed parameters in the separate groups, we have reached the following results: In the group of females, there was a statistically significant difference in the values measured in the morning as opposed to those measured in the evening except for one case. The evening values were markedly lower. In the group of males, we reached the same results, this time without any exception. Through the performed examination, the above postulated hypothesis was confirmed both for males and females. 40

7. SEZNAM LITERATURY 1. BLÁHA, P. a kol. Antropometrie československé populace od 6 do 55 let. Praha: ÚV ČSS, 1985. 2. ČIHÁK, R. Anatomie 1. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2001. 497 s. ISBN 80-716-997-05 3. DYLEVSKÝ, I., TROJAN, S. Somatologie 1. 2. vyd. Praha: Avicenum, 1990. 272 s. ISBN 80-201-0026-1 4. KOPECKÝ, M. Oscilace tělesné výšky během dne vlivem tělesné zátěže u sportujících chlapců ve věku 10 let, Česká antropologie. 2002, 52 roč. s. 39-43. ISSN-0862-5085 5. KOS, J. Anatomie člověka pro výtvarníky. 1. Vyd. Praha: Aventinum, 1996. 168 s. ISBN 80-85277-98 6. LEBL, J., KRÁSNIČANOVÁ, H. Růst dětí a jeho poruchy. 1. vyd. Praha: Galén, 1996. 153 s. ISBN 80-85824-30-2 7. SOSNA, A. a kol. Základy ortopedie. 1. vyd. Praha: Triton, 2001. 170 s. ISBN 80-7254-202-8 8. VIGNEROVÁ, J., BLÁHA, P. Sledování růstu českých dětí a dospívajících (Norma, vyhublost, obezita). 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2001. 173 s. ISBN 80-7071-173-6 9. ANONYM. Odborné kapitoly Kompendia Pediatrické auxologie. <http://www.ojrech.cz/lesny/kompendium/height.htm; 15.3. 2006> 10. KRÁSNIČANOVÁ, H. Roste vaše dítě, jak by mělo? <http://www.rodina.cz/clanek606.htm; 15.3. 2006> 41

11. OSTRÝ, D. Ortopedická ambulance. <http://www.dostry.cz/podrobne/potize_skolioza.htm; 17.3. 2006> 12. SKUROVCOVÁ, I. Vznik a možnosti léčby Scheuermannovy nemoci. <http://www.rozhlas.cz/izurnal/porazdr/_zprava/33079; 17.3. 2006> 42