ABSTRAKTA PŘEDNÁŠEK. III. interní klinika 1. LF UK a VFN Praha. III. interní klinika 1. LF UK a VFN Praha

ABSTRAKTA PŘEDNÁŠEK ALARMUJÍCÍ VÝSKYT GDM PØI POUŽITÍ STÁVAJÍCÍCH I NOVÝCH DIAGNOSTICKÝCH KRITÉRIÍ Anderlová K.,, Krejèí H.,, Klusáèková P., Benáková H., Krejèí V., Mráz M., Haluzík M. III. interní klinika. LF UK a VFN Praha Gynekologicko-porodnická klinika. LF UK a VFN Praha Ústav lékaøské biochemie a laboratorní diagnostiky. LF UK a VFN Praha Úvod: V roce 00 byl mezinárodní asociací IADPSG (International Association of Diabetes and Pregnancy Study Groups) zveøejnìn doporuèený postup pro diagnostiku GDM vycházející ze studie HAPO, která se zabývala asociací mezi výší glykémie pøi OGTT a rizikem tìhotenských a perinatálních komplikací. GDM byl v HAPO studii diagnostikován u 7,8 % (rozmezí 9, 5,5 %) tìhotných žen. V souèasné dobì se také v ÈR diskutuje pøijetí tìchto doporuèení. Screening GDM je u nás nejednotný a nejsou známa aktuální data diagnostikovaných žen. Cílem studie bylo porovnat incidenci GDM pøi použití stávajících a novì doporuèených kritérií. Metodika: Analyzovali jsme výsledky OGTT za 5leté období 008 0, provedených v Centrální laboratoøi VFN v Praze u 565 tìhotných žen. Porovnali jsme výskyt GDM diagnostikovaný na základì stávajících kritérií dle cut off hodnot v 0. a 0. min (5,6 a 7,7 mmol/l), v 0., 60. a 0 min (5,6, 8,9 a 7,7 mmol/l) se záchytem GDM dle IADPSG kritérií (5,, 0,0 a 8,5 mmol/l). Statistická analýza dat byla provedena pomocí programu SPSS. Výsledky: Ve sledovaném souboru bylo podle souèasných kritérií pøi hodnocení glykémie v 0. a 0. min OGTT diagnostikováno 6 žen s GDM, tj. 4, %. Pøi hodnocení glykémie také v 60. min vzrostl záchyt GDM na 57, tj.,6 % (p < 0,00). Pøi použití IADPSG kritérií byl GDM zjištìn u 88 žen, tj.,89 % (p = 0,08). Skupiny žen diagnostikovaných dle starých a nových kritérií se pøekrývají pouze èásteènì: 50 žen, tj. 9,6 % (resp. 94 žen, tj. 5,6 % pøi hodnocení glykémie i v 60. min) mìlo GDM dle IAPDSG, ale nikoli dle stávajících kritérií. Naopak 47 žen, tj.,8 % (resp. 47 žen, tj. 5,7 % pøi hodnocení glykémie i v 60. min) mìlo GDM dle stávajících kritérií, ale nikoli dle IAPDSG. Závìr: GDM je v ÈR diagnostikován dvojím zpùsobem (fakultativní stanovení glykémie v 60. min OGTT) a jeho záchyt je dle pøístupu pracovištì velmi rozdílný. V obou pøípadech je však výskyt GDM mnohem vyšší, než byl dosud v èeské literatuøe udáván. Pøi pøijetí nových IAPDSG kritérií se incidence GDM bude blížit tøetinì tìhotných žen, proto by mìla být diskutována rovnìž otázka zajištìní péèe o tìhotné s GDM. Práce byla podpoøena grantovým projektem NT/544-4. VÝSLEDKY TÌHOTENSTVÍ ŽEN S NEODHALENÝM GDM DLE NOVÌ DOPORUÈENÝCH KRITÉRIÍ Krejèí H.,, Anderlová K.,, Klusáèková P., Benáková H., Krejèí V., Mráz M., Haluzík M. III. interní klinika. LF UK a VFN Praha Gynekologicko-porodnická klinika. LF UK a VFN Praha Ústav lékaøské biochemie a laboratorní diagnostiky. LF UK a VFN Praha Úvod: Zatímco stávající kritéria pro diagnózu GDM historicky vzešla z diagnostiky poruch glukózové tolerance ve všeobecné populaci, nová kritéria doporuèená IADPSG vychází z uznávané studie HAPO, která na velkém vzorku tìhotných žen srovnávala výsledky mateøské glykémie s tìhotenskými a perinatálními komplikacemi. Cílem naší retrospektivní studie bylo vyhodnotit výsledky porodù žen, které mìly GDM dle nových kritérií, ne však podle dosud platných, a proto nebyly léèeny a sledovány. Metodika: Provedli jsme retrospektivní analýzu výsledkù tìhotenství u 4 žen s negativním screeningem GDM dle dosud platných èeských kritérií (75 g OGTT: 0 min. 5,6 mmol/l, 60 min. 8,9 mmol/l, 0 min. 7,7 mmol/l), ale splòující IADPSG kritéria (0 min. 5, mmol/l, 60 min. 0,0 mmol/l nebo 0 min. 8,5 mmol/l). Výsledky tìhotenství jsme porovnali se skupinou zdravých žen (4). Statistická analýza dat byla provedena pomocí programu SPSS. Výsledky: Skupiny se nelišily v poètu porodù v termínu (8. 40. týden), v poètu císaøských øezù, pohlaví novorozených dìtí, v poètu dìtí s porodní hmotností nad 4000 g, v poètu eutrofických a hypertrofických plodù a v Apgar skóre. Ve skupinì žen s GDM dle IADPSG však bylo více porodù pøed ukonèeným 6. týdnem (5 vs., p = 0,00), více dìtí s porodní hmotností pod 500 g ( vs. 9, p = 0,0), více hypotrofických (9 vs., p = 0,04) a nezralých plodù (7 vs. 4, p = 0,00). Ve skupinì žen s GDM bylo celkovì ménì pøípadù novorozenecké žloutenky ( vs. 7, p = 0,00), zato však více pøípadù žloutenky vyžadujících fototerapii (8 vs. 5, p = 0,04). Nepøíznivým zjištìním bylo také ménì plnì kojených dìtí ve skupinì žen s GDM (7 vs. 0, p = 0,00). Závìr: V diskuzích o pøijetí nových kritérií pro diagnostiku GDM se mimo jiné vede spor o pøísnìji nastavenou cut-off hodnotu glykémie nalaèno (5, mmol/l) oproti pùvodním kritériím (5,6 mmol/l). Z výsledkù naší retrospektivní studie vyplývá, že ženy s byś jen mírnì vyšší glykemií nalaèno, než je novì doporuèovaná cut-off hodnota, mají vìtší riziko pøedèasného porodu a porodu dìtí s nízkou porodní hmotností, hypotrofií a nezralostí. Tyto komplikace mohou být dùsledkem insuficience placenty a nesou s sebou vyšší riziko obezity a metabolického syndromu v dospìlosti. Podporováno: IGA NT/544-4, RVO-VFN6465/0, IGA NT 99-4 a SVV6450. DMEV ROČNÍK 7 04 SUPPLEMENTUM 7

PLAZMATICKÉ HLADINY THIAMINU V TÌHOTENSTVÍ JSOU SNÍŽENÉ U ŽEN S GESTAÈNÍM DIABETEM Pácal L., Bartáková V., Pleskaèová A., Kudláè R., Kuricová K., Dvoøáková V., Bìlobrádková J., Tomandl J., Kaòková K. Ústav patologické fyziologie, Masarykova univerzita, Lékaøská fakulta, Brno, Èeská republika Interní gastroenterologická klinika, Fakultní nemocnice Brno, Brno, Èeská republika Biochemický ústav, Masarykova univerzita, Lékaøská fakulta, Brno, Èeská republika Úvod: Thiamin (vitamin B) resp. jeho aktivní forma difosfát (TDP) se významnì podílí na regulaci metabolismu glukózy, protože je kofaktorem nìkolika enzymù, napø. pyruvátdehydrogenázy, -ketoglutarátdehydrogenázy èi transketolázy (TKT). Do buòky se dostává pomocí specifických thiaminových transportérù THTR (kódovaný genem SLC9A) a THTR (gen SLC9A). V buòce je aktivován enzymem thiaminpyrofosfokinázou (TPK). Bylo prokázáno, že u diabetu dochází ke zmìnám metabolismu thiaminu, které se mohou uplatòovat pøi vzniku a progresi mikrovaskulárních komplikací diabetu, pøedevším dysfunkcí potencionálnì protektivní metabolické dráhy neoxidativní vìtve pentózového cyklu, v nìmž pùsobí TKT jako klíèový enzym. Pøedpokládáme, že podobné abnormality by mohly hrát roli i pøi vzniku gestaèního diabetu (GDM). Není nic známo o event. abnormalitách thiaminového metabolismu u gestaèního diabetu a jeho vztahu k tíži a event. perzistenci poruchy postpartum. Cílem práce bylo studovat thiaminový status (plazmatický thiamin, erytrocytární TDP, aktivitu TKT) a variabilitu v genech kódujících thiaminové transportéry u tìhotných žen s a bez GDM a efekt tìchto parametrù na glukózovou toleranci ante- a postpartum. Metodika: Do studie bylo zaøazeno celkem 67 tìhotných žen, z toho 97 s GDM a 70 zdravých. GDM byl diagnostikován na základì výsledkù ogtt mezi 4. a 8. týdnem gravidit. V tomto období byl rovnìž odebrán vzorek periferní krve pro stanovení hladin thiaminu a TDP pomocí HPLC, stanovení enzymové aktivity TKT kinetickou metodou a izolaci DNA pro genotypizaci celkem 0 SNPs v genech SLC9A a SLC9A (TaqMan Assays, Applied Biosystems). U všech GDM pacientek a podskupiny 9 zdravých tìhotných žen byl opakován ogtt po šestinedìlí a opìtovnì stanoven thiaminový status. Výsledky: V obou skupinách GDM a non-gdm byly koncentrace thiaminu významnì nižší v. trimestru gravidity než po porodu (P < 0,00 a 0,0, Wilcoxon), pøièemž ženy s GDM mìly oproti non-gdm signifikantnì nižší hladiny thiaminu v tìhotenství (P = 0,0, Mann-Whitney), po porodu se hladiny nelišily. U žen s GDM korelovala koncentrace thiaminu v. trimestru tìhotenství s pøed-gestaèním BMI (r = -0,5, P = 0,0) a glykémií ve 0. min v ogtt (r = 0,, P = 0,00), u non-gdm žen ne. Nenalezli jsme vztah mezi genotypy žádného ze studovaných SNP a hladinami thiaminu (P > 0,05, Kruskal-Wallis ANOVA). Závìr: Zjistili jsme, že GDM je v dobì své diagnózy spojen s významným deficitem thiaminu. Zda se jedná o dùsledek diabetu nebo jeho patogenetický faktorù je tøeba dále studovat. Podìkování: IGA MZ ÈR NT98. RECENTNÍ VÝSLEDKY STUDIE MONITORUJÍCÍ POMOCÍ RT-CGMS VÝSKYT HYPOGLYKEMICKÝCH EPIZOD U NO- VOROZENCÙ DIABETICKÝCH MATEK Štechová K.,, Èerný M., Brabec R., Špálová I. 4, Ulmannová T., Bartášková D., Chaloupek K., Zoban P. Interní klinika UK. LF a FN v Motole Pediatrická klinika UK. LF a FN v Motole Neonatologické oddìlení Gynekologicko-porodnické kliniky UK. LF a FN v Motole 4 Gynekologicko-porodnická klinika UK. LF a FN v Motole Úvod: Zlepšující se péèe o tìhotné diabetièky v minulých letech vedla k významnému snížení perinatální mortality jejich novorozencù. Postnatální morbidita je však u nich stále zøetelnì vyšší než u dìtí zdravých matek. Typickým projevem diabetické fetopatie po porodu jsou hypoglykémie. Primárním cílem studie bylo ovìøit spolehlivost monitorace tìchto hypoglykémií (vèetnì pozdních) pomocí RT-CGMS, kdy je souèasnì možné provést okamžitou terapeutickou intervenci. Sekundárním cílem byla analýza faktorù, které s výskytem hypoglykémií souvisí. Metodika: Dosud bylo monitorováno 9 dìtí matek s DM (léèených inzulínem). Z nich 0 dìtí mìlo matku léèenou pro DM a 9 dìtí se narodilo matkám s jinou formou diabetu (MODY èi DM nebo GDM). U 6 novorozencù máme souèasnì k dispozici kontinuální záznam glykémií matek z RT-CGMS v období tìsnì pøed a bìhem porodu. Prùmìrná délka gestaèního stáøí novorozencù matek s DM byla 7 týdnù (rozpìtí 8 týdnù). Dále v 6 pøípadech monitorování se jednalo o kontrolní, donošené novorozence. Bezprostøednì po narození a stabilizaci stavu jsme všem dìtem zavedli glukózový senzor (Enlite, Medtronic) na anterolaterální stranu stehna. Kalibrace senzoru byla provádìna na základì standardního laboratorního stanovení glykémie. Stejnì byly ovìøovány epizody hypoglykémií. Pozn.: hranièní hodnota signalizující hypoglykémii u novorozence je,5 mmol/l. Prùmìrná délka monitorace dìtí matek s DM byla 6 dní (rozpìtí 5 8 dní), v kontrolní skupinì 4 dny (rozmezí 4 6 dnù). Výsledky: Hypoglykemické epizody byly zachyceny u 4/9 novorozencù matek s DM. U kontrolních novorozencù jsme je rovnìž pozorovali (/6), ale jen bezprostøednì po narození, hypoglykémie byly kratší a ménì èasté. Hypoglykémie po 7 hodinách po porodu se významnì èastìji vyskytovaly u dìtí DM matek (p = 0,0). Analýza asociace mateøských faktorù, ovlivòujících výskyt a tíži hypoglykémie novorozencù, ukázala významný vztah s váhovým pøírùstkem matky bìhem tìhotenství (p = 0,0), s mateøským HbAc ve. trimestru (p = 0,00) a s celkovou dávkou inzulínu podávanou tìhotné ve. trimestru (p = 0,0). Nepøíznivì se uplatòoval i vyšší mateøský vìk (p = 0,04). Ze strany plodu/novorozence to byla makrosomie (p = 0,04) a tìlesná délka (p = 0,00). Hodnoty získané pomocí RT-CGMS úzce korelovaly s laboratorními hodnotami (r = 0,87, p = 0,004). Pøi použití RT-CGMS se nevyskytly žádné podstatné problémy. Závìr: Data z RT-CGMS potvrdila vyšší výskyt hypoglykémií u dìtí diabetických matek. Pøekvapivé bylo zjištìní, že tyto hypoglykémie se mohou vyskytovat i v delším èasovém odstupu od narození (po tøetím dni života). Velkou pøedností je, že kontinuální monitorování glykémie pomocí RT-CGMS umožòuje promptní terapeutickou reakci. 8 DMEV ROČNÍK 7 04 SUPPLEMENTUM

Podpora: projekt (Ministerstva zdravotnictví) koncepèního rozvoje výzkumné organizace 000640 (FN MOTOL) a IGA MZÈR NT/407-5. LONGITUDINÁLNÍ SLEDOVÁNÍ ZNÁMEK PREKLINICKÉ ATEROSKLERÓZY U PACIENTEK S DIABETES MELLITUS. TYPU Piśhová P., Štechová K., Piśha J., Kvapil M. Interní klinika UK. LF a FN v Motole Laboratoø pro výzkum aterosklerózy IKEM Úvod: Diabetes mellitus patøí mezi nejnièivìjší kardiovaskulární rizikové faktory. Jedním z dùvodù rozvoje cévního postižení je jistì i genetická determinace. V našich pøedchozích prùøezových analýzách jsme zjistili, že gen pro connexin 7 by mohl být modulátorem vlivu glykémie na cévní systém v ženské populaci s poruchou látkové výmìny glycidù. V souèasné práci jsme se zamìøili na vliv connexinu 7 na vývoj rizikových faktorù u pacientek s diabetes mellitus. typu v longitudinální studii. Metodika: Byla analyzována data pacientek s diabetes mellitus. typu, které pøi zahájení studie nebyly farmakologicky léèeny antihypertenzivy a byly dle standardního protokolu opakovanì vyšetøeny v letém (7 pacientek) a 4letém ( pacientek) intervalu z hlediska pøítomnosti tradièních i novì sledovaných kardiovaskulárních rizikových faktorù. U všech byla provedena genetická analýza polymorfismu genu pro connexin 7 (C09T). Hodnotili jsme možný vliv variant tohoto genu na zmìnu sledovaných kardiovaskulárních rizikových faktorù v daném období: tìlesné váhy, centrální obezity, krevního tlaku, lipidových parametrù a známek preklinické aterosklerózy vyjádøené jako tloušśka intimy-medie karotických tepen mìøené ultrazvukem a pomìrù systolických tlakù kotník/paže a palec/ paže. Posléze jsme pacientky rozdìlili do skupin podle úrovnì metabolické kompenzace: HbAc do 60mmol/mol (4 osob), 60 75 mmol/mol (5 osob) a nad 75 mmol/mol (44 osob) a hodnotili opìt pøítomnost známek preklinické aterosklerózy. Výsledky: Ve sledovaném období došlo k významnému poklesu hodnoty ankle-brachial-indexu u nositelek genotypu CC (n = 58) v porovnání s nositelkami TT genotypu (n = 5) ve dvou letech sledování a trend dalšího poklesu byl patrný i po 4 letech sledování. Po rozdìlení celé skupiny podle hodnot HbAc jsme pøekvapivì zaznamenali rozdíl nejlepší a nejhorší skupiny ve vìku manifestace diabetu (4,7 ±,9 let proti 7,6 ±,7 let), rozdíl ve vìku a dobì trvání diabetu pøitom nebyl signifikantní. Obì skupiny se lišily nepøekvapivì v hodnotách laèné glykémie a dále v hodnotách C peptidu na zaèátku longitudinální studie (4,6 vs. 48, pmol/l), po 4 letech již rozdíl v hodnotì C-peptidu nebyl významný(57,0 vs 7, pmol/l). Zaznamenali jsme však trend zvýšení hodnoty tepové frekvence se vzestupem hodnoty HbAc, a to pøi vyšetøení v èase 0, i 4 roky. Skupiny se nelišily ve výskytu známek preklinické aterosklerózy. Závìr: Dle našich dat je gen pro connexin 7 modulujícím faktorem zmìny ankle-brachial indexu u pacientek s diabetes mellitus. typu již v pomìrnì krátkém èasovém období let, výskyt známek preklinické aterosklerózy naopak nebyl ovlivnìn úrovní metabolické kompenzace. Tyto nálezy je nutné potvrdit v dlouhodobìjším sledování vìtšího poètu pacientek. KVANTIFIKACE EPIDERMÁLNÍCH NERVOVÝCH VLÁKEN U PØÍJEMCÙ PANKREATU PO 8 LETECH NORMOGLYKÉMIE Havrdová T., Bouèek P., Voska L., Lodererová A., Saudek F., Lipár K., Sommer C. IKEM Praha Neurologische Klinik, Universität Würzburg, Nìmecko Úvod: Kožní biopsie s hodnocením poètu epidermálních nervových vláken (ENV) pøedstavuje možnost posouzení vlivu úspìšné transplantace pankreatu na regeneraci nervù u pacientù s diabetem. typu. Cílem naší práce bylo hodnocení poètu ENV u normoglykemických pacientù po,5 a po 8 po provedení kombinované transplantace ledviny a pankreatu (SPK). Metodika: Kožní biopsie byly provádìny z distální èásti stehna pomocí prùbojníku o prùmìru mm. Vyšetøili jsme pacientù po SPK (prùmìrný vìk 44 ± 0 let, trvání diabetu 8 ± 9 let) tìsnì po transplantaci a poté za,5 ± 0,4 roku a 8 ± 0,5 let od výkonu. Obdobnì bylo vyšetøeno 4 zdravých osob. ENV byla zobrazena na fixovaných zmrazených øezech (40 μm) nepøímou fluorescencí s použitím protilátky proti neuron-specifickému panaxonálnímu markeru PGP 9.5. Výsledky byly zpracovány pomocí digitálního obrazu pøeneseného z fluorescenèního mikroskopu. Hodnotily se poèty ENV na mm délky epidermis. Výsledky: Pacienti po SPK mìli dobou funkci obou štìpù (HbA c : SPK 7 ±, mmol/mol vs. kontroly 7,6 ± 0,7 mmol/mol; p > 0,05; hladina plazmatického kreatininu 0 ± μmol/l). Pøi vstupním vyšetøení bylo ve skupinì pøíjemcù zjištìno výrazné snížení poètu ENV (SPK vs. kontroly: 0,8 ±, vs.,4 ± 4, ENV/mm; p < 0,00), u 7 nemocných dokonce úplnì chybìla ENV. Pøi kontrolních biopsiích nebyly nalezeny ve výsledcích významné rozdíly (,5 let po SPK:,9 ±,8; 8 let po SPK:,4 ± 4,7 ENV/mm; obojí p > 0,05 vs. vstupní biopsie) s úplným chybìním ENV u 4 a pozdìji u vyšetøení. Závìr: Dlouhodobá normoglykémie navozená úspìšnou transplantací pankreatu nemìla v dlouhodobém sledování vliv na již pøítomný výrazný úbytek epidermálních nervových vláken. Tyto výsledky potvrzují pøítomnost strukturálních, obtížnì reverzibilních zmìn pøi pokroèilé diabetické polyneuropatii. Podpoøeno grantem IGA MZ ÈR NT04-4. KARDIOVASKULÁRNÍ AUTONOMNÍ NEUROPATIE OVLIV- ÒUJE DALŠÍ OSUD NEMOCNÝCH S DIABETEM. TYPU. DESETILETÉ SLEDOVÁNÍ Lacigová S., Brožová J., Tomešová J., Rušavý Z. I. interní klinika FN a LFUK Plzeò Úvod: Kardiovaskulární autonomní neuropatie (KAN) je považována za komplikaci zhoršující morbiditu a mortalitu nemocných s diabetem (DM). Cílem studie bylo porovnat nemocné s KAN a bez ní bazálnì, tj. pøed 0 lety a nyní. Položili jsme si následující otázky: V jakých parametrech se liší skupina s KAN (A) a bez ní (B) bazálnì? Zhoršuje pøítomnost KAN morbiditu nemocných v následných 0 letech? Je ve skupinì A vyšší mortalita? Jaké jsou její pøíèiny? Metodika: Do studie bylo zaøazeno 78 DM, u kterých byla v roce 00 až 004 vyšetøena KAN (Ewingùv test). Skupinu A DMEV ROČNÍK 7 04 SUPPLEMENTUM 9

tvoøilo nemocných se závažnou KAN, skupinu B 67 ostatních. Bazálnì a po 0 letech jsme sledovali úroveò kompenzace, hmotnost, pøítomnost a progresi mikro- a makroangiopatických komplikací a pøidružená onemocnìní (thyreopatie, hypertenzní nemoc a dyslipoproteinémie). Ke statistice byly použity základní statistické metody, Wilcoxonùv test nepárový, kontingenèní tabulky, monofaktoriální a multifaktoriální analýza a logistická regrese Step wise. Výsledky:. Ve skupinì A byli nemocní starší (47 vs. let; p < 0,00), s delším trváním DM ( vs. let; p < 0,0), s nižší glomerulární filtrací (MDRD) (,6 vs.,5 ml/s; p < 0,00), horší kompenzací (7 vs. 68 mmol/mol; p < 0,05) a vyšší hodnotou TKS (0 vs. 0 mmhg; p < 0,00) a TKD (80 vs. 70 mmhg; p < 0,0).. Ve skupinì A došlo oproti skupinì B v následných 0 letech k vzestupu TK (p < 0,05), nárùst hmotnosti byl menší ( vs. 5kg; p < 0,00), k èastìjší manifestaci sy diabetické nohy (8 vs. ; p < 0,0), kardiovaskulárního onemocnìní (4 vs. ; p < 0,00) a cévní mozkové pøíhody (0 vs. ; p < 0,0). V progresi mikroangiopatických komplikací (retinopatie, MDRD, proteinurie) se skupiny mezi sebou nelišily.. Za 0 let zemøelo celkem 8 nemocných (6,5 %), z toho 4 ze skupiny A (,6 %), 4 ze skupiny B (,9 %);(p < 0,00). Multifaktoriální logistická regrese zaøadila jako nejsilnìjší parametr pro úmrtí pøítomnost KAN (p < 0,0) a hodnotu systolického TK bazálnì (p < 0,05). Významnosti se blížil parametr kompenzace diabetu bazálnì. Vliv vìku a délky trvání diabetu byl nevýznamný! Pøíèinou úmrtí bylo KVO, 8 komplikace DM, 7 jiná pøíèina. Závìr: KAN byla pøítomná u starších DM, s delším trváním DM, bazálnì s horší kompenzací, nižší glomerulární filtrací a vyšším TK. Bìhem sledovaných 0 let byl ve skupinì s KAN èastìji pøítomen sy diabetické nohy, kardiovaskulární onemocnìní, cévní mozkové pøíhody i poèet úmrtí. Progrese mikroangiopatických komplikací i ostatních pøidružených nemocí byla v obou skupinách stejná. Tento projekt byl podpoøen Programem rozvoje vìdních oborù Karlovy univerzity (projekt P6). VÝZNAM ÈASNÉ RELAXACE LEVÉ SRDEÈNÍ KOMORY PRO VZTAHY MEZI GLOMERULÁRNÍ FILTRACÍ, NT-BNP S VYBRANÝMI KLINICKÝMI A HEMODYNAMICKÝMI PA- RAMETRY U NEKOMPLIKOVANÝCH NEMOCNÝCH S DIA- BETES MELLITUS. TYPU Pecková M., Horáèková M., Schück O., Charvát J., Kvapil M. Interní klinika. LF UK a FN v Praze Motole Cíl: V naší pøedchozí studii jsme zjistili, že u nemocných s diabetes mellitus. typu bez pøedchozího kardiovaskulárního onemocnìní dochází k propojení kardiálních a renálních funkcí pøi poklesu èasné relaxace levé srdeèní komory (LKS), které lze definovat hodnotou echokardiografického parametru E 7, cm/sec. V této práci hodnotíme význam klinických a hemodynamických parametrù, které ovlivòují velikost glomerulární filtrace v závislosti na kvalitì èasné relaxace LKS. Zároveò hodnotíme roli NT-BNP u sledovaných nemocných. Metodika: 8 nekomplikovaných nemocných s diabetes mellitus. typu bylo rozdìleno do skupin na podkladì hodnoty E 7, cm/sec. Posoudili jsme velikost vypoèítané glomerulární filtrace (egfr) a NT-BNP a jejich vztahy s klinickými a hemodynamickými parametry. Výsledky: U 8 nemocných bylo E 7, cm/ sec a u 44 vìtší než 7, cm/sec. Skupiny se významnì nelišily vìkem, BMI, hodnotou vypoètené glomerulární filtrace a plazmatickými hodnotami NT-BNP. Hodnota E/E (echokardiografický ukazatel end-diastolického tlaku LK) byla významnì zvýšena ve skupinì s E 7, cm/sec, ale nedosahovala jednoznaènì patologických hodnot u žádného nemocného. Ve skupinì s E > 7, cm/sec korelovala významnì egfr s vìkem, BMI a poètem podávaných antihyperteziv, ale nikoliv s E/E. U nemocných s E 7, cm/sec byla zjištìna významná korelace naopak pouze mezi egfr a E/E. Ve skupinì s E > 7, cm/sec korelovala plazmatická hodnota NT-BNP významnì s vìkem a BMI, ale nikoliv s E/E. Zcela opaèný výsledek korelací byl pro E 7, cm/sec. Významná korelace mezi egfr a NT-BNP byla pøítomna v obou skupinách sledovaných nemocných. Závìr: Výsledky naší práce prokazují, že u nemocných s diabetes mellitus. typu bez pøedchozího kardiovaskulárního onemocnìní, pøi poklesu èasné relaxace LK na kritickou hodnotu, dochází k významným zmìnám ve vztazích glomerulární filtrace a NT-BNP s klinickými a hemodynamickými parametry døíve, než dojde k zmìnám jejich absolutních hodnot. DLOUHODOBÉ ZKUŠENOSTI S AMBULANTNÍ LÉÈBOU LOKÁLNÍM PODTLAKEM U PACIENTÙ SE SYNDROMEM DIABETICKÉ NOHY Bém R., Jirkovská A., Dubský M., Fejfarová V., Wosková V., Nìmcová A., Øezaninová L. Centrum diabetologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Úvod: Léèba lokálním podtlakem u pacientù se syndromem diabetické nohy je efektivní souèástí komplexní terapie syndromu diabetické nohy. V souèasné dobì je kód zdravotní pojišśovny pouze pro tuto léèbu za hospitalizace. Z našich i zahranièních zkušeností je léèba lokálním podtlakem za hospitalizace krátká, pøièemž je èasto nutné s touto léèbou pokraèovat i ambulantnì. Cílem naší práce bylo posoudit efekt ambulantní léèby lokálním podtlakem a charakterizovat pacienty, u kterých tento zpùsob terapie selhává. Metodika: Do studie bylo zaøazeno celkem 56 pacientù se syndromem diabetické nohy, kteøí v období 7/005 /04 podstoupili v Centru diabetologie IKEM ambulantní léèbu lokálním podtlakem. Úspìch terapie byl definován jako zhojení rány, neúspìch jako pøedèasné ukonèení terapie podtlakem pro neuspokojivé hojení rány (zhoršení rány nebo bez efektu na hojení), vysoká amputace nebo špatná tolerance léèby podtlakem pacientem. U všech pacientù byly hodnoceny parametry ovlivòující hojení rány: vìk, typ diabetu, jeho trvání, kompenzace diabetu (HbAC), pøítomnost infekce, ischémie, renálního selhání a dalších komorbidit, ale i lokální faktory (lokalizace ulcerace, její velikost, pøítomnost osteomyelitis èi pøítomnost kosti na spodinì rány). Na základì univariaèní a multivariaèní analýzy pak byly identifikovány parametry ovlivòující úspìch nebo neúspìch ambulantní léèby lokálním podtlakem. Výsledky: 44/56 (78,6 %) pacientù se po ambulantní léèbì lokálním podtlakem kompletnì zhojilo, u /56 (,4 %) 0 DMEV ROČNÍK 7 04 SUPPLEMENTUM

pacientù byl zaznamenán neúspìch léèby. Úspìch léèby byl ovlivnìn kompenzací diabetu (HbAC úspìch vs. neúspìch 6,7 ± 8,8 vs. 77 ± 9; p = 0,04) a pøítomností kosti na spodinì rány (45 % vs. 8 %; p = 0,0), pøestože výskyt osteomyelitis v dobì zahájení léèby ambulantním podtlakem potvrzené rentgenologicky byl v obou skupinách identický (5 %). Dále byl zaznamenán trend k nižšímu výskytu rezistentních kmenù v ránì u pacientù s úspìchem léèby (7,7 % vs. 9,7 %; p = 0,09). V ostatních parametrech se skupiny vzájemnì nelišily. Závìr: Ambulantní léèba lokálním podtlakem je efektivní metodou hojení rány u pacientù se syndromem diabetické nohy. Pøi indikaci této léèby je tøeba pøihlížet k rizikùm obtížného hojení, zejména kompenzaci diabetu, výskytu kosti v ránì a pøítomnosti rezistentních kmenù. Bìhem ambulantní léèby lokálním podtlakem je nutné intenzivní sledování, dbát na zlepšení kompenzace, efektivnì léèit infekci a zavèas indikovat chirurgickou intervenci napøíklad pøi progresi osteomyelitis. Podpoøeno MZ ÈR RVO ( Institut klinické a experimentální medicíny IKEM, IÈ 00000. MOHOU OVLIVNIT DÌDIÈNÉ TROMBOFILIE RESTENÓZY PO PTA U DIABETIKÙ? Dubský M., Jirkovská A., Pagáèová L., Bém R., Fejfarová V., Nìmcová A., Skibová J. Centrum diabetologie IKEM, Praha Autotransfuzní jednotka IKEM, Praha Úvod: U diabetikù se vyskytují trombofilní stavy èastìji na podkladì metabolických zmìn a získaných koagulaèních poruch. Restenóza po perkutánní transluminální angioplastice (PTA) mùže vzniknout èasnì po výkonu (na podkladì disekce) nebo pozdnì (na podkladì mikrotrombózy nebo intimální proliferace). Výskyt dìdièných trombofilií a jejich vztah k restenóze po PTA u diabetikù dosud není znám. Cílem naší studie bylo posoudit dìdièné trombofilie u diabetikù s restenózou po PTA ve srovnání s diabetiky bez restenózy a s diabetiky bez diagnózy ischemické choroby dolních konèetin (ICHDK). Metody: Do studie bylo zaøazeno pacientù s diabetem a tìžkou ICHDK léèených pomocí PTA v našem centru mezi lednem 008 a prosincem 0. Pacienti byli rozdìleni do dvou skupin: skupina s restenózou po PTA (75 pacientù) a skupina po úspìšné PTA bez restenózy (58 pacientù); diabetici bez diagnózy ICHDK tvoøili kontrolní skupinu (65 pacientù). Restenóza byla definována jako nutnost re-pta nebo by-passu nebo hodnota transkutánní tenze kyslíku < 40 mm Hg za rok po PTA. Dìdièné trombofilie byly posouzeny podle: mutace genu pro faktor V (Leiden), factor II (prothrombin), geny pro methylenetetrahydrofolát reduktázu - MTHFR (pozice nukleotidù C677T a A98C) a ostatních koagulaèních parametrù (protein C a S, antithrombin III, fibrinogen, D-dimery a homocystein). Výsledky: Pacienti ve skupinì s restenózou po PTA mìli signifikantnì èastìjší výskyt heterozygotní formy Leidenské mutace (p < 0,05) a heterozygotní formy mutace prothrombinu (p < 0,05) v porovnání s ostatními skupinami. Fibrinogen byl signifikantnì zvýšen u pacientù ve skupinì s restenózou oproti pacientùm v kontrolní skupinì (p < 0,05). Nepozorovali jsme signifikantní rozdíl mezi skupinami ve výskytu heterozygotních forem mutací pro MTHFR 677 a 98, homozygotních forem všech mutací ani v ostatních koagulaèních parametrech. Závìr: Výsledky naší studie prokázaly významnì vyšší výskyt dìdièných trombofilií (heterozygotních forem jak Leidenské mutace, tak i mutace prothrombinu) u diabetikù s restenózou bìhem po PTA. Tyto nálezy mohou stimulovat výzkum racionální antitrombotické terapie u této vysoce rizikové skupiny pacientù. Podpoøeno projektem (Ministerstva zdravotnictví) rozvoje výzkumné organizace 00000 (IKEM) Institucionální podpora. ENTEROVIROVÁ RNA V LONGITUDINÁLNÌ ODEBÍRANÝCH VZORCÍCH KRVE OD DÌTÍ S NEJVYŠŠÍM GENETICKÝM RIZIKEM DIABETES MELLITUS. TYPU A RIZIKO VZNIKU OSTRÙVKOVÉ AUTOIMUNITY Cinek O., Stene L. C., Kramná L., Tapia G., Oikarinen S., Rasmussen T., Hyöty H., Rønningen K. S. 4 Pediatrická klinika,. lékaøská fakulta Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole, Praha Norwegian Institute of Public Health, Oslo, Norsk University of Tampere School of Medicine, Finsko 4 Oslo University Hospital, Rikshospitalet, Oslo, Norsko Úvod: Naším cílem bylo zkoumat asociaci mezi enterovirem a ostrùvkovou autoimunitou v norské vysokorizikové kohortì MIDIA. Existuje pouze málo longitudinálních studií vzniku ostrùvkové autoimunity sledujících expozici enteroviru pomocí molekulárních metod. Zprávy o asociaci pøicházely zatím pouze z finské populace ta sdílí mnoho dùležitých charakteristik s populací sousedního Norska. Metodika: Norská kohorta MIDIA ( Prostøedí a diabetes ) byla vytvoøena novorozeneckým screeningem na genotyp HLA pøinášející nejvyšší riziko diabetu. typu. Pravidelnì odebírané vzorky krve byly testovány na protilátky proti inzulínu, GAD65 a IA. Z 9 dìtí se u 48 rozvinuly protilátkové známky ostrùvkové autoimunity. Ke každému z tìchto pøípadù byly náhodnì pøiøazeny dvì kontroly blízkého data a místa narození. Enterovirus byl testován v RNA získané ze zmražené bunìèné masy po stažení plazmy, a to pomocí peèlivì kontrolovaného reverznì transkriptázového real-time PCR. Výsledky: Enterovirovou RNA jsme pozorovali v 7 (8,9 %) z 807 vzorkù krve. Nepozorovali jsme asociaci enterovirové RNA a pozdìjší ostrùvkové autoimunity ze vzorkù získaných pøísnì pøed prvními ostrùvkovými protilátkami (pomìr šancí, OR = 0,75, 95%CI 0,6,57), nebo pøísnì po první detekci autoprotilátek (OR =,00, 95%CI 0,64 6,7). Vidìli jsme však tendenci k vyšší frekvenci enteroviru právì ve vzorku, kde byly ostrùvkové autoprotilátky zachyceny poprvé, a to ve srovnání s odpovídajícím èasovým bodem u kontrol (OR = 8,7, 95%CI 0,97 7). Žádný z výsledkù se nezmìnil po adjustaci na potenciální zavádìjící faktory, po omezení na rùznì dlouhá èasová okna nebo za použití rùzných definic pozitivity enteroviru. Závìr: Nepozorovali jsme jasnou èasovou souvislost mezi infekcí enterovirem a vznikem ostrùvkové autoimunity. Naše citlivá metodika vedla k vysoké pozitivitì enteroviru, což naší studii propùjèilo vyšší sílu, než mìla vìtšina pøedchozích prací. Hranièní asociace enteroviru právì ve vzorku s první pozitivitou ostrùvkových autoprotilátek nevyluèuje ani pøímou, ani reverzní kauzalitu. Podpora grantem IGA MZ ÈR, NT465. DMEV ROČNÍK 7 04 SUPPLEMENTUM

METYLACE DNA PROMOTOROVÉ OBLASTI A HLADINA EXPRESE MRNA GENU HLA DQA VE VZTAHU K DIABE- TES MELLITUS I. TYPU Kotrbová-Kozak A., Zajacová M., Èepek P., Šilhová E., Kratochvíl A., Èerná M. Ústav obecné biologie a genetiky,. LF UK v Praze II. interní klinika FNKV a. LF UK v Praze Úvod: Rozsáhlý polymorfismus genù HLA II. tøídy není omezen pouze na kódující oblast, ale také se vztahuje na pøilehlou oblast promotoru. Promotorová variabilita je podkladem odlišné síly jednotlivých promotorových alel, tedy míry exprese HLA molekul na povrchu bunìk. Vedle genetické variability promotorových alel by se mohly podílet na rùznorodé úrovni transkripce i variantní epigenetické modifikace. V minulosti bylo postulováno, že odlišná genová exprese HLA II. tøídy (na úrovni mrna a proteinu) ovlivòuje riziko rozvoje autoimunitních chorob, jako je diabetes mellitus I. typu (TDM). Naším cílem bylo zjistit, jestli epigenetické modifikace (metylace DNA) se liší ) mezi jednotlivými HLA alelami a ) mezi diabetickými pacienty a zdravými jedinci. Metodika: Epigenetická analýza byla provedena z DNA izolované z periferní krve, získané od 97 zdravých dárcù a 0 pacientù s diagnózou TDM. Pro genotypizaci HLA-DRB, HLA-DQB a HLA-DQA byla použita metoda PCR se sekvenènì specifickými primery. V následném kroku u vybraných jedincù (na základì rovnomìrného zastoupení HLA alel) byla jejich genomická DNA konvertována bisulfitem a cílový segment v oblasti -686-6 promotoru genu HLA-DQA byl amplifikován pomocí nested PCR. Produkt PCR byl klonován do Escherichia coli (XL- Blue). Úspìšné transformanty byly vyselektovány na medium s ampicilinem, IPTG a X-Gal a byly potvrzeny na základì PCR jednotlivých klonù. Vybrané individuální klony byly sekvenovány. Závìrem pro porovnání byla zmìøena mrna z leukocytù periferní krve pomocí Real-Time PCR, aby se kvantifikovaly rozdíly v genové expresi jednotlivých alel genu HLA-DQA. Výsledky: Nalezli jsme korelaci mezi genotypem a epigenotypem promotoru alel genu HLA-DQA. U obou skupin testovaných jedincù analýza celkové metylace ukázala, že mezi nejvíce metylované promotorové alely patøí QAP. (DQA*00- DR7), p cor < 0,005, a QAP 4. (DQA*040-DR8), p cor < 0,05, což by svìdèilo o snížené expresi. Naopak nejménì metylovanou promotorovou alelou byla QAP 4.B (DQA*050-DR), znaèící zvýšenou expresi genu DQA*050. Pøi porovnání s expresí na úrovni mrna, u obou studovaných skupin, nejvíce exprimovaná HLA alela byla DQA*0 (DR4 haplotyp), p cor < 0,05. Odlišnosti mezi diabetickými pacienty a zdravými kontrolními jedinci byly pozorovány pøi analýze poziènì specifické metylace DNA promotoru genu HLA DQA. Závìr: Naše práce detekovala u pacientù s TDM nejenom predispozici na úrovni genetické variability, ale také predispozici vztaženou k epigenetické modifikaci. IN VITRO BUNÌÈNÁ ODPOVÌÏ NA DIABETOGENNÍ AU- TOANTIGENY U DM PACIENTÙ S RÙZNÝM PROTILÁT- KOVÝM PROFILEM Labiková J., Vèeláková J., Ulmannová T., Petruželková L., Koloušková S., Štechová K., Pediatrická klinika. lékaøské fakulty UK a Fakultní nemocnice v Motole Interní klinika. lékaøské fakulty UK a Fakultní nemocnice v Motole Úvod: Diabetes mellitus. typu (DM) je zpùsoben autoimunitní destrukcí beta bunìk pankreatu. Znièení beta bunìk je zprostøedkováno hlavnì T-lymfocyty. Za stìžejní je v tomto procesu pokládána nadmìrná Th polarizace imunitního systému. Na patogenezi DM se zøejmì podílí i Th7 odpovìï, její úloha ale zatím zùstává nejasná. Onemocnìní je provázeno tvorbou autoprotilátek (IAA, GAD65 a IA). Metodika: Tato studie se zabývá vlivem protilátkového profilu pacientù na produkci cytokinù po stimulaci diabetogenními autoantigeny GAD65 a IA. Do studie jsme zahrnuli pacienty s potvrzenou diagnózou DM (n = 40), které jsme dále rozdìlili do skupin podle protilátkového profilu a zdravé kontroly (n = ). Pomocí metody ELISPOT jsme mìøili produkci prozánìtlivých cytokinù IFN-gama a IL-7 mononukleárními buòkami periferní krve (PBMC) po antigen specifické stimulaci diabetogenními autoantigeny GAD65 a IA. Zastoupení základních bunìèných populací ve vzorcích PBMC bylo mìøeno prùtokovou cytometrií. Získaná data byla zhodnocena pomocí zobecnìného smíšeného lineárního modelu oèištìného od vlivu individuální variability pacientù. Výsledky: V naší studii se prokázalo, že existuje signifikantní interakce mezi protilátkovým profilem a typem stimulace (p < 0,00). Zvýšená produkce IL-7 byla nalezena u pacientù s vysokými titry anti-ia protilátek (ale ne anti-gad65) v porovnání s pacienty s nízkými titry obou protilátek (p = 0,005) a zdravými kontrolami (p < 0,00) bez ohledu na typ stimulace. Hladina IA autoprotilátek koreluje pozitivnì se zastoupením cytotoxických CD8+ T lymfocytù (p = 0,00) a negativnì se zastoupením pomocných CD4+ T-lymfocytù (p < 0,00). Závìr: Tyto výsledky ukazují, že protilátkový profil pacientù odráží bunìènou imunitní odpovìï. Zdá se, že vysoké titry anti-ia protilátek jsou spojené se zvýšenou produkcí IL-7 a vyšším zastoupením cytotoxických T-lymfocytù v PBMC. Tyto výsledky by mohly být prospìšné pøi navrhování imunointervenèních postupù u DM. Tento projekt byl podpoøen projektem (Ministerstva zdravotnictví) koncepèního rozvoje výzkumné organizace 000640 (FN MOTOL) a IPL 699 00. DMEV ROČNÍK 7 04 SUPPLEMENTUM

DVA PØÍPADY DIABETICKÉ KETOACIDÓZY U TÌŽCE DE- HYDRATOVANÝCH NONCOMPLIANTNÍCH PACIENTÙ S HNFA-MODY: JE ÈAS NA ZMÌNU INDIKAÈNÍCH KRI- TÉRIÍ PRO MODY DIABETES? Prùhová Š., Dušátková P., Neumann D., Hollay E., Lebl J., Cinek O., Šumník Z. Pediatrická klinika. LF UK a FN Motol, Praha Dìtská klinika LF Hradec Králové UK a FNHK, Hradec Králové Interní klinika. LF UK a FN Motol, Praha Diabetes MODY pøedstavuje zvláštní formu diabetes mellitus vznikající na podkladì nosièství heterozygotní mutace v nìkterém z pøíslušných genù. Molekulárnì genetické vyšetøení jej dokáže pøesnì diagnostikovat. Indikaèní kritéria ke genetickému vyšetøení zahrnují: pozitivní rodinnou anamnézu diabetes mellitus v každé generaci, manifestace diabetu mellitu do 40 let vìku, negativní autoprotilátky (antigad, IA) a absence diabetické ketoacidózy (DKA) i pøes vysazení léèby inzulínem. Kasuistika : 4letý muž (BMI 9,4 kg/m ) se léèil inzulínem pro manifestaci diabetes mellitus bez DKA od let. Pro pozitivní rodinnou anamnézu diabetu a negativní autoprotilátky bylo provedeno genetické vyšetøení vedoucí k prùkazu mutace p.ser4phe v genu HNFA, na jehož základì byla léèba v 5 letech zmìnìna na PAD (gliclazid). Pro postupnì se zhoršující kompenzaci diabetu byla ve 0 letech opìt zahájena léèba inzulínem. Pacient však opakovanì vynechával inzulínové injekce a jeho kompenzace diabetu nebyla dobrá (HbAc 9 mmol/mol). V té dobì prodìlal akutní gastroenteritidu s opakovaným zvracením a tìžkou dehydratací, která vyústila až do rozvoje DKA (ph 7,0, BE -4, glykémie 4 mmol/l) s poruchou vìdomí a prerenálním selháním ledvin. Autoprotilátky zùstaly po celou dobu negativní. Kazuistika : 7letá dívka (BMI 0, kg/m ) byla léèena inzulínem pro hyperglykémii bez DKA od 4 let, po roce léèby byl inzulín na roky vysazen s ideální kompenzací diabetu dietou. Od 7 let byla opìt vrácena léèba inzulínem, kterou ale dívka neakceptovala, opakovanì vynechávala aplikace inzulínu a ve vìku 7 let mìla HbAc 40 mmol/mol. V té dobì navštívila diskotéku, hodnì tancovala a nejspíše také pila alkohol. Od pùlnoci opakovanì zvracela, pøi pøíjezdu do nemocnice hodin po zaèátku zvracení mìla kombinaci DKA a hyperosmolárního stavu (ph 6,8, BE -, glykémie 97 mmol/l). Pøi hospitalizaci na dìtské klinice byla zjištìna pozitivní rodinná anamnéza diabetu a negativní autoprotilátky, proto byla provedena genetická analýza se záchytem mutace p.arg7his v genu HNFA. Po stanovení diagnózy byla k inzulínu pøidána léèba PAD (gliclazid), která snížila potøebu inzulínu o /. Závìr: Indikaèní kritéria stále pøedstavují nejlepší nástroj k vyhledání pacientù s MODY diabetem, èím více je jich splnìno, tím vìtší je šance na pozitivní výsledek. Diabetická ketoacidóza je sice vzácnou, ale potenciálnì možnou akutní komplikací HNFA-MODY u noncompliantních pacientù v kombinaci se zvracením, alkoholovým excesem nebo jinou pøíèinou dehydratace. Pacienti s HNFA-MODY by o tomto riziku mìli být informováni a DKA by nemìla být považována za vyluèující kritérium pro molekulárnì genetické vyšetøení, pokud jsou ostatní kritéria splnìna. Práce byla podpoøena grantem MZÈR IGA NT 40. STUDIUM MINIMÁLNÍ PREVALENCE DE NOVO MUTACÍ V GENECH GCK, HNFA AND HNF4A: VÝZNAM PRO GE- NETICKÉ TESTOVÁNÍ MODY Dušátková P., Staník J.,, Cinek O., Valentínová L., Huèková M.,5, Škopková M., Dušátková L., Staníková D.,, Pura M. 4, Lebl J., Klimeš I.,5, Prùhová Š., Gašperíková D.,5 Pediatrická klinika,. LF UK v Praze a FN v Motole, Praha DIABGENE, Institut experimentální endokrinologie, Bratislava, Slovensko I. dìtská klinika LF, Bratislava, Slovensko 4 Národní endokrinologický a diabetologický ústav, Lubochòa, Slovensko 5 Molekulárnì-medicínské centrum SAV, Bratislava, Slovensko Úvod: Diabetes MODY (Maturity-Onset Diabetes of the Young) vzniká na podkladì mutace v jednom genu a je klinicky charakterizován manifestací diabetes mellitus do 40 let vìku, negativními autoprotilátkami a pozitivním C-peptidem více než pìt let po diagnóze. Podle souèasných mezinárodních doporuèení by mìlo být genetické testování provedeno u pacientù se suspektním diabetem MODY, kteøí mají pozitivní rodinnou anamnézu diabetu v minimálnì dvou po sobì jdoucích generacích. Mutace, které vznikly de novo, jsou v literatuøe popisovány jen výjimeènì. Cílem studie tudíž bylo urèit minimální prevalenci de novo mutací v nejbìžnìjších MODY genech (GCK, HNFA a HNF4A) u rozsáhlé kohorty pacientù s diabetem MODY. Metody: Z celkového poètu 9 pacientù z èeského a slovenského registru MODY jsme identifikovali 50 probandù (6 %), kteøí splòovali klinická kritéria pro MODY s výjimkou pozitivní rodinné anamnézy diabetu ve dvou generacích. Geny GCK, HNFA a HNF4A jsme testovali metodou Sangerova sekvenování. Výsledky: U 58 ze 50 probandù (9 %) bez pozitivní rodinné anamnézy diabetu jsme detekovali mutace v genech GCK, HNFA nebo HNF4A, pøièemž nejèastìji byly zastoupeny mutace v GCK (76 %) následované mutacemi v HNFA ( %) a HNF4A ( %). U 8 z 58 probandù byly vzorky DNA rodièù nedostupné pro další analýzy, což nechává otázku vzniku pøíslušných mutací otevøenou. Ze zbývajících 0 probandù jich 9 mutaci zdìdilo od asymptomatického rodièe, zatímco u rodin byli rodièe probandù negativní na pøíslušnou mutaci. Ve všech rodinách byl biologický vztah rodièù potvrzen mikrosatelitovou analýzou, což potvrdilo vznik tìchto mutací de novo. Šest de novo mutací jsme nalezli v genu GCK, ètyøi v HNFA a jednu v HNF4A. De novo mutace jsme tak popsali u 7, % ze 50 rodin bez pozitivní rodinné anamnézy diabetu a u, % ze všech pacientù z èeského a slovenského registru MODY. Závìr: Výsledky studie popisují dosud nejrozsáhlejší soubor de novo mutací v nejbìžnìjších MODY genech, což indikuje, že tento typ mutací zodpovídá za vyšší množství diabetu MODY, než se døíve pøedpokládalo. Naše výsledky tudíž ukazují, že genetické vyšetøování peèlivì klinicky vybraných pacientù bez pozitivní rodinné anamnézy diabetu mùže vést ke geneticky potvrzené diagnóze MODY s jejími výhodami individualizované léèby. Podpoøeno granty IGA MZ ÈR (NT40), ERDF (Transendogen/640005) a MŠVVŠ SR (/05/). DMEV ROČNÍK 7 04 SUPPLEMENTUM

BILATERÁLNÍ OVAREKTOMIE MÙŽE NEPØÍZNIVÌ OVLIV- NIT SACHARIDOVÝ METABOLISMUS VE SROVNÁNÍ S PØI- ROZENÝM PRÙBÌHEM MENOPAUZY Lejsková M.,, Piśha J., Adámková S., Auzký O., Adámek T., Babková E., Alušík Š. Interní oddìlení TN, Praha IKEM Praha IPVZ Praha Úvod: Výskyt diabetu celosvìtovì prudce stoupá. Ke klíèovým momentùm pøi rozvoji diabetu. typu patøí porucha funkce beta-bunìk pankreatu. Beta-buòky mají nìkolik typù estrogenových receptorù, které mohou napomáhat, aby fyziologicky kolísající hladiny estrogenù hrály roli v ochranì beta-bunìk pøi zvýšených nárocích na sekreci inzulínu. V prospektivní šestileté epidemiologické studii jsme sledovali zmìny funkce beta-bunìk parametrem HOMA-B = 0 laèný inzulín/(laèná glukóza,5) bìhem pøirozené i umìlé menopauzy. V pøedchozí analýze (Luhaèovice 0) jsme ukázali rychle stoupající výskyt (pre)diabetu kolem pøirozené menopauzy a vztah zhoršení funkce beta-bunìk k míøe premenopauzální manifestace metabolického syndromu. Cílem této práce bylo sledovat parametry sacharidového metabolismu v podskupinì žen, které prodìlaly pøed vstupem bilaterální ovarektomii. Metodika: Mezi 606 opakovanì vyšetøenými ženami s vìkem vstupu 45 55 let, bylo postupnì vyèlenìno šest skupin žen: ženy s hormonální terapií (HR, n = 9), ženy po bilaterální ovarektomii (OO, n = 4), po hysterektomii (HY, n = 64); zbývající skupina s pøirozeným prùbìhem období kolem menopauzy (NAT, n = 87) byla rozdìlena na skupiny podle menopauzálního statusu pøi vstupu: premenopauzální (PRE, n = 5), perimenopauzální (PERI, n = 4), postmenopauzální (POST, n = 9). Pøi vstupu a po 6 letech byly stanoveny potøebné parametry vèetnì inzulinémie, HOMA-B. Ke statistickému hodnocení byl užit t-test. Výsledky: Bìhem 6 let stoupl výraznì výskyt prediabetických+diabetických hodnot laèné glykémie (PRE 7 % 8 %; PERI % 8 %; POST 5 % 40 %; HR 8 % 6 %; HY 5 % 4 %; OO % 8 %). Výskyt diabetických hodnot stoupl celkovì na trojnásobek (, %,6 %), nejvýraznìji ve skupinì POST (, % 6,5 %), ale nejèastìjší byl mezi OO (7,0 % 9,5 %). Pøitom OO ženy bez diabetu mìly prùmìrný šestiletý nárùst glykémie 0,4 mmol/l vyšší než NAT (p < 0,0) i než POST (p < 0,05). Rovnìž u dalších parametrù metabolického syndromu byly šestileté zmìny ménì pøíznivé u OO než u NAT; významnosti (p < 0,05) však dosáhl pouze šestiletý pokles HDL-C, rùst celkového cholesterolu i HOMA-IR, nikoliv však zmìny BMI, hladiny inzulínu ani dalších sledovaných parametrù MS. Funkce beta-bunìk podle parametru HOMA-B po 6 letech, nikoliv její zhoršení, byla u OO významnì nižší pouze pøi zapoèítání žen s diabetem, ale po jejich vyøazení se prùmìr OO nelišil od ostatních skupin. Závìr: Bilaterální ovarektomie mùže nepøíznivì ovlivnit sacharidový metabolismus ve srovnání s pøirozeným prùbìhem menopauzy. Studie byla podpoøena grantem NS05-/009 IGA MZCR. VZTAH NEUROAKTIVNÍCH STEROIDÙ A GLUKÓZOVÉ TO- LERANCE U PACIENTÙ S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU A ZDRAVÝCH SENIORÙ Vaòková M., Vejražková D., Lukášová P., Bradnová O., Vacínová G., Dvoøáková K., Hill M., Vèelák J., Bendlová B. Endokrinologický ústav, Praha Úvod: Alzheimerova choroba (AD) je neurodegenerativní onemocnìní, které se projevuje progresivní ztrátou kognitivních funkcí. Neuroaktivní steroidy a jejich metabolity mají dùležitou regulaèní úlohu v nervovém systému, ovlivòují plasticitu neuronù, odpovìï na stres, uèení a pamìś a mají neuroprotektivní úèinek. U AD jsou popisované zmìny v hladinách neuroaktivních steroidù, ale kauzální vztah ke vzniku a rozvoji onemocnìní není dosud zcela objasnìný. Dalším ne zcela jasným rizikovým faktorem pro AD je porušená glukózová tolerance a diabetes. typu. Naše pilotní studie prokázala vliv glukózového toleranèního testu na hladiny nìkterých neuroaktivních steroidù. Cílem studie bylo porovnat steroidní metabolom ) u pacientù s AD a vìkovì odpovídajících kontrol a ) ve vztahu ke glukózové toleranci. Metodika: Vyšetøeno bylo 48 pacientù s AD (0 žen a 8 mužù; vìk 7,8 ± 9,54 let) a zdravých seniorù ( žen a mužù; vìk 68, ± 5,94 let). U všech bylo provedeno neuropsychologické vyšetøení a magnetická rezonance hlavy k potvrzení (pacienti) èi vylouèení (kontroly) neurologické diagnózy. Biochemická charakterizace zahrnovala vyšetøení laèného glukózového a lipidového metabolismu a stanovení rozšíøeného spektra steroidních hormonù (GC-MS). Výsledky: Ve skupinì pacientù s AD bylo normoglykemických osob (67 %), 6 s porušenou glukózovou tolerancí ( %) a 0 diabetikù ( %). V kontrolní skupinì bylo 4 normoglykemických osob (4 %) a 9 osob s porušenou glukózovou tolerancí (58 %). V normoglykemické skupinì mìli pacienti s AD oproti kontrolám vyšší sekreci inzulínu (laèný inzulín, HOMAF) a vyšší pomìr inzulín/c peptid. Pacienti s AD mìli oproti konrolám vyšší C steroidy (5 -pregnan-,0 -diol konjugát, ženy navíc pregnenolon, 6 -hydroxy-pregnenolon, 6a-hydroxy-progesteron, muži navíc 6 -hydroxy-dehydroepiandrosteron, pregnanolon) a nižší C9 steroidy (5 -androstan-,7 -diol konjugát, ženy navíc androsteron konjugát, epiandrosteron konjugát, epietiocholanolon konjugát, 5 -androstan-,7 -diol konjugát). Ve skupinì AD ani u kontrol jsme nepotvrdili vliv glukózové tolerance na hladiny steroidù. Závìr: Hladiny C steroidù byly konzistentnì vyšší u AD, což ukazuje na zvýšenou èinnost zona fasciculata nadledviny. Naopak hladiny stabilních 5 / redukovaných katabolitù C9 steroidù, zvláštì jejich sulfátù, jsou konzistentnì sníženy u AD (na rozdíl od nevýznamnì rozdílných neredukovaných androgenních prekurzorù vykazujících diurnální variace). To ukazuje na sníženou aktivitu zona reticularis nadledviny u AD. Vztah glukózové tolerance se steroidním metabolomem jsme neprokázali. IGA MZ ÈR NT54-4, MZ ÈR 00076. 4 DMEV ROČNÍK 7 04 SUPPLEMENTUM

HLADINY ADIPOKINÙ A INKRETINÙ U NEMOCNÝCH S ALZHEIMEROVOU DEMENCÍ Vèelák J., Vejražková D., Vaòková M., Lukášová P., Bradnová O., Dvoøáková K., Bendlová B. Oddìlení molekulární endokrinologie, Endokrinologický ústav, Praha Úvod: Alzheimerova demence (AD) má pøímou souvislost s diabetem. typu (DM). DM je rizikovým faktorem vaskulární demence, tj. degenerativních zmìn cévního systému mozku popisovaných èasto i u AD. U nemocných s AD dochází však zároveò k postupnému poškození nervových bunìk, které pravdìpodobnì souvisí s inzulínovou rezistencí nervové tkánì. AD je proto nìkdy nazývána diabetem mozku. Cíl: Porovnat plazmatické hladiny adipokinù, inkretinù a dalších biomarkerù asociovaných s DM u pacientù s AD a u kontrolních nediabetických jedincù bez patologických zmìn mozku mìøených za pomoci NMR. Metodika: Do studie bylo zaøazeno 8 žen (9 nemocných AD a 9 kontrol téhož vìku a BMI) a 4 mužù ( nemocných AD a kontrol téhož vìku a BMI). Multiplexovými kity Bio-Plex jsme hodnotili laèné hormonální plazmatické hladiny vybraných pùsobkù (C-peptid, ghrelin, GIP, GLP-, glukagon, inzulín, leptin, celkový PAI-, rezistin, visfatin, adipsin, adiponektin). Byla mìøena bazální glykémie, inzulinémie, lipidová spektra, byly stanoveny hormony štítné žlázy, jaterní enzymy a antropometrické parametry vèetnì indexu adipozity (BAI). Výsledky: Srovnávané skupiny nemocných a kontrol se u žen ani u mužù nelišily ve vìku, BMI, obvodu pasu, bøicha, WHR, indexu adipozity BAI ani v inzulínové senzitivitì (IS) mìøené prostøednictvím HOMA-R. Ve skupinì žen mìly nemocné s AD ve srovnání s kontrolami významnì vyšší koncentraci visfatinu (p < 0,00), ghrelinu (p = 0,0), GLP (p < 0,0) a glukagonu (p < 0,0). Ve skupinì mužù bylo pozorování témìø shodné, nemocní s AD mìli oproti kontrolám vyšší hladiny visfatinu (p = 0,0), ghrelinu (p = 0,0), na hranici významnosti byla vyšší hladina GLP (p = 0,05) a tìsnì pod hranicí významnosti se pohybovala koncentrace glukagonu (p = 0,07). U ostatních mìøených hladin adipokinù ani inkretinù nebyl u žádného pohlaví zjištìn mezi nemocnými a kontrolami rozdíl. Závìr: U žen i mužù nemocných AD nalézáme vyšší koncentrace visfatinu, ghrelinu, GLP a glukagonu než u stejnì starých jedincù téhož pohlaví, tìlesné konstituce a srovnatelné IS bez znakù AD mìøených pomocí NMR. Nejsilnìjší asociaci vykazuje visfatin, peptid exprimovaný kromì viscerálního tuku i v mozku. Jeho více než dvojnásobná koncentrace v plazmì u AD je proto pozorování zasluhující pozornost a další výzkum. Podpoøeno granty IGA MZ ÈR NT/544/4, NT/54/4, MZ ÈR 00076. OVLIVNÌNÍ OXIDAÈNÍHO STRESU A ZÁNÌTU MANIPULA- CÍ S OBSAHEM MAKRONUTRIENTÙ V AKUTNÍM DIETNÍM POKUSU PILOTNÍ STUDIE Brunerová L., Šmejkalová V., Potoèková J., Andìl M. Diabetologické centrum, II. interní klinika FNKV a. LF UK, Praha Úvod: Modifikací skladby makronutrientù ve stravì je možné ovlivnit nejen metabolické parametry, ale i míru oxidaèního stresu a zánìtlivé parametry. Cílem pilotního projektu bylo na skupinì dobrovolníkù testovat dynamiku zánìtlivých markerù a parametrù oxidaèního stresu po akutní dietní intervenci izokalorickými dietami s modifikovaným obsahem sacharidù a mastných kyselin. Metodika: Do studie bylo zaøazeno 7 osob (prùmìrný vìk 54 ± let, prùmìrný BMI 5,4 ±,6 kg/m ) diabetikù. typu léèených dietou èi PAD a nediabetikù. Studie probìhla ve 4 vyšetøovacích dnech s minimálnì denním intervalem mezi jednotlivými dny. Úèastníci byli intervenováni 4 typy izokalorických diet, vždy o energetickém obsahu 0 kcal/kg: vysokotukovou /45 % tuku/ s 50% zastoupením monoenových mastných kyselin /M/, konvenèní diabetickou dietou /0 % tuku/ s rovnomìrným zastoupením mastných kyselin /C/, vysokotukovou /45 % tuku/ s rovnomìrným zastoupením mastných kyselin /N/ a konvenèní diabetickou dietou /0% tuku/ s polovièním zastoupením monoenových mastných kyselin /D/. V prùbìhu 6 hodin po konzumaci studijní snídanì byly v intervalech 0 minut mìøeny metabolické a zánìtlivé parametry a markery oxidaèního stresu. Z dynamiky výsledkù byly vypoèteny plochy pod køivkou (AUC) a porovnány mezi skupinami pomocí ANOVA. Výsledky: AUC glykémií byly u nedikabetikù po všech dietách zcela srovnatelné. U diabetikù. typu bylo dosaženo nejnižší AUC glykémie po /M/, nejvyšší po /C/ s hranièní signifikancí (p = 0,058). /M/ byla spojena s nejnižším vzestupem thioredoxinu (ve srovnání s /N/ (p = 0,04) pouze u nediabetikù. Obdobný trend byl pozorován pro oxidovaný LDL, nedosáhl však statistické významnosti. Interleukin-6 nejménì vzrostl po /M/, nejvíce pak po /N/ (p = 0,0 versus ostatní diety) bez ohledu na pøítomnost diabetu. Závìr: Pilotní data ukazují, že modifikace obsahu sacharidù a tukù se zdá mít význam v ovlivnìní postprandiální glykémie pouze u diabetikù. Vysokotuková dieta s rovnomìrným zastoupením mastných kyselin je nejrizikovìjší z hlediska indukce oxidaèního stresu a zánìtu u diabetikù. typu i nediabetikù. Studie byla podpoøena VZ MSM 006084. METABOLICKÁ A HUMORÁLNÍ ODPOVÌÏ NA DVA IZOKA- LORICKÉ POTRAVINOVÉ PODNÌTY S ROZDÍLNÝM SLOŽE- NÍM MAKRONUTRIENTÙ U ZDRAVÝCH OSOB A NEMOC- NÝCH S DIABETEM. TYPU Bìlinová L.,, Kahleová H., Malínská H., Topolèan O., Vrzalová J., Oliyarnyk O., Kazdová L., Hill M. 4, Pelikánová T. Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Fakultní nemocnice Plzeò. lékaøská fakulta Univerzity Karlovy, Praha 4 Endokrinologický ústav, Praha Úvod: Doporuèení pro dietní léèbu pacientù s diabetes mellitus (DM) se opírá o výpoèet obsahu sacharidù. Existují doklady pro to, že postprandiální metabolická odpovìï je významnì modifikována obsahem dalších makronutrientù, tj. tukù a bílkovin, které se uplatòují rùznými mechanismy, napøíklad cestou ovlivnìní sekrece gastrointestinálních hormonù (GIH). Dieta bohatá na saturované tuky navozuje inzulínovou rezistenci a zvyšuje oxidaèní stres. Cílem naší studie bylo sledovat metabolickou a humorální odpovìï po dvou izokalorických dietách s rozdílným zastoupením makronutrientù. DMEV ROČNÍK 7 04 SUPPLEMENTUM 5

Metodika: Do pøekøížené studie bylo zaøazeno 50 pacientù s DM. typu a 50 zdravých kontrol, kteøí dostali v randomizovaném poøadí buï vegetariánskou snídani s vysokým obsahem sacharidù, nebo fast food hamburger s vysokým obsahem nasycených tukù a proteinù s odbìrem vzorkù krve v èasech 0, 0, 60, 0 a 80 minut po jídle. Pro statistickou analýzu jsme zvolili ANOVu s opakovaným mìøením. Výsledky: Vysokotuková snídanì byla ve srovnání s vysokosacharidovou provázena vyšší postprandiální hladinou sérových lipidù (p < 0,00) u obou testovaných skupin. U diabetikù vedla navíc k perzistující posprandiální hyperinzulinémii. Plocha pod køivkou glukózy (AUC) byla srovnatelná po vysokotukové vs. vysokosacharidové dietì (0,6 ± 0, vs., ± 0,5 u zdravých kontrol;,58 ±,6 vs.,8 ±,7 mmol/l. hod. u DM). Rozdíl byl pouze v maximální koncentraci (peak) glukózy, který byl logicky vyšší u snídanì bohaté na sacharidy (p < 0,0). U zdravých osob vysokotuková snídanì více stimulovala sekreci vybraných GIH než snídanì vysokosacharidová (GIP: p < 0,00; PYY: p < 0,05; PP: p < 0,0). Naproti tomu u nemocných s diabetem byla reakce GIH zcela opaèná s vyšší koncentrací po vysokosacharidovém podnìtu (GLP-: p < 0,00; GIP: p < 0,00; PYY: p < 0,05; PP: p < 0,05). Vysokotuková snídanì byla u nemocných s diabetem provázena vyšším vzestupem markerù oxidaèního stresu (TBARS: p < 0,05). Závìry: Celková glykemická odpovìï na izokalorický potravinový podnìt je srovnatelná pøes rùzný obsah sacharidù v testovaných snídaních, a to jak u zdravých, tak diabetických osob. Vysokotuková snídanì bohatá na nasycené tuky a bílkoviny je ve srovnání s vysokosacharidovou dietou provázena perzistující hyperinzulinémií a oxidaèním stresem, který je akcentován zejména u nemocných s diabetem.vysokotukový potravinový podnìt má ve srovnání s vysokosacharidovou snídaní vìtší vliv na sekreci GIH, které mohou být èásteènì zodpovìdné za výše uvedené metabolické projevy. Naše výsledky ukazují, že složení potravinového podnìtu (obsah tukù a bílkovin) spolu s energetickou náloží jsou dùležitìjšími faktory, než je samotný obsah sacharidù, které ovlivòují postprandiální stav a které je nutné brát v potaz pøi kalkulaci diabetické diety. Podpoøeno projektem (Ministerstva zdravotnictví) rozvoje výzkumné organizace 00000 (IKEM) - Institucionální podpora. VLIV FYZICKÉ AKTIVITY A AKUTNÍ HYPERGLYKÉMIE BÌ- HEM PØERUŠENÍ LÉÈBY INZULÍNOVOU PUMPOU (CSII) U PACIENTÙ S DIABETEM. TYPU Jankovec Z., Kùsová H., Krèma M., Fatková R., Rušavý Z. Diabetologické centrum, I. interní klinika, Fakultní nemocnice a Lékaøská fakulta UK v Plzni Úvod: Obecnì je doporuèována zvýšená pozornost a pøípadnì odložení fyzické aktivity pøi glykémiích pøed cvièením > 7 mmol/l bez pøítomnosti ketolátek. Stejnì tak se u øady pacientù setkáváme s delším pøerušením léèby CSII v prùbìhu cvièení. Cílem naší práce bylo posoudit vliv fyzické aktivity (aerobní zátìž støední intenzity) a akutní hyperglykémie bìhem zastavení inzulínové pumpy. Metodika: Celkem jsme vyšetøili 0 pacientù s diabetem. typu (prùmìrný vìk 9, ± 7,76 roku, trvání diabetu 0,5 ± 9,68 roku, trvání léèby CSII 8,4 ± 4,48 roku, BMI 7, ± 4,5 mg/m, HbA c 74, ± 5,0 mmol/mol, celková dávka inzulínu 50,7 ± 9,6 IU/den). Experiment byl proveden po noèním laènìní pøi zvyklých dávkách inzulínu, bez podání snídanì a ranní bolusové dávky. Na zaèátku testu byla podána 40% glukóza i.v. s cílem navození glykémie 7 mmol/l a byla na hod. zastavena dodávka inzulínu pumpou (èas 0). Po hod. (80. min.) byla podána svaèina (40 g sacharidù) s bolusovou dávkou inzulínu a obnovena dodávka inzulínu pumpou. Po dobu testu byly ve 0min. intervalech provádìny nábìry na stanovení glykémie, inzulinémie, β-hydroxybutyrátu, NEFA a acidobazické rovnováhy. U každého pacienta byl v náhodném poøadí s odstupem týdnù proveden test S nebo BEZ fyzické zátìže (0min. zátìž na bicyklovém ergometru odpovídající støední aerobní zátìži, 0. 60. a 0. 50. min. testu). Ke statistickému hodnocení byly použity neparametrické testy. Výsledky jsou uvedeny ve formì prùmìr ± SD nebo median (Q;Q). Výsledky: Skupiny BEZ a S se významnì nelišily v absolutních hodnotách glykémie a inzulinémie bìhem testu. V hodnotách hladin β-hydroxybutyrátu jsme zjistili významné rozdíly pouze ve 60. min. testu: BEZ 6,6 (5,; 8,) vs. S 49,4 (74,4; 4,8) μmol/l (p= 0,0). Po fyzické aktivitì došlo k významné zmìnì poklesu glykémií mezi 0. 90. min. a 0. 0. min. a nárùstu β-hydroxybutyrátu mezi 0. 60. a 0. 80. min. (p < 0,0). Srovnatelné výsledky a statisticky významné rozdíly jsme zjistili u hodnot celkových ketolátek i neesterifikovaných volných mastných kyselin. Závìr: Neprokázali jsme zvýšení rizika rozvoje ketoacidózy vlivem akutnì navozené hyperglykémie a fyzické aktivity po zastavení inzulínové pumpy. Po aplikaci korekèního bolusu došlo rychle k vzestupu inzulinémie a postupnì ke korekci hodnot glykémie a ketonémie. Vliv fyzické aktivity byl patrný zejména na urychlení vzestupu hladin NEFA a ketolátek, které se ale pohybovaly pro pacienta v bezpeèných hodnotách bez vìtšího vlivu na acidobazickou rovnováhu. Podpoøeno projektem Ministerstva zdravotnictví koncepèního rozvoje výzkumné organizace 00669806 - FN Plzeò. MUTACE V HNF- A HNF-4 GENU PODMIÒUJE U HNFA/ HNF4A MODY PACIENTÙ PRODLOUŽENÍ T / GLIBENKLA- MIDU, NE VŠAK GLIPIZIDU Urbanová J., Andìl M., Potoèková J., Klíma J., Macek J., Ptáèek P., Maśoška V., Kumštýøová T., Heneberg P. Karlova univerzita v Praze,. lékaøská fakulta, Praha, Èeská republika Pharmakl, spol. s r.o., Praha, Èeská republika Nemocnice Na Homolce, Laboratoø molekulární diagnostiky, Praha, Èeská republika Úvod: U vìtšiny pacientù s monogenním diabetem podmínìným mutací genu pro transkripèní faktor HNF- a HNF-4 je charakteristická hypersenzitivita k hypoglykemizujícímu úèinku derivátù sulfonylurey (SUR). Pøíèina tohoto není zcela objasnìna, mechanismus však zøejmì spoèívá ve schopnosti SUR obejít genetický defekt v beta-buòkách a spustit inzulínovou sekreci stimulací SUR-podjednotky K + (K ATP ) kanálu. Mohou se však uplatòovat i jiné faktory, jako napøíklad enzymatický deficit cytochromového systému P 450 C9 vlivem nefunkèních HNF- a HNF-4 transkripèních faktorù regulující CYPC9 6 DMEV ROČNÍK 7 04 SUPPLEMENTUM

expresi. Cílem této studie bylo objasnit, zda u MODY pacientù na hypersenzitivitì k SUR participuje jejich narušená clearence, vedoucí k prodloužení hypoglykemizujícího úèinku SUR. Metodika: U sedmi vybraných MODY pacientù (šesti HNFA- MODY, jednoho HNF4A-MODY) a šesti zdravých kontrolních dobrovolníkù bylo postupnì p.o. cestou podáno mg glipizidu a 5 mg glibenklamidu. Následnì byly po dobu 4 hod. sledovány farkmakokinetikcké (plazmatická koncentrace, C max, t max, t /, AUC) a farmakodynamické parametry (glykémie, C-peptid, inzulin). U všech vyšetøovaných byl stanoven CYPC9 genotyp. Výsledky: MODY pacienti odpovídali na glipizide a glibenklamid odlišnì. Po podání glipizidu sice u MODY pacientù nedošlo k žádné signifikantní zmìnì farmakokinetických parametrù v porovnání s kontrolami, ale v pøípadì glibenklamidu bylo patrné signifikantní prodloužení t / (9,5 ± 6,7 hod. vs. 5,0 ±,4 hod.). Efekt na glykémii byl v obou skupinách stejný jak po podání glipizidu, tak po podání glibenklamidu. Závìr: Ve vùbec první farmakokinetické studii SUR u HNFA/ HNF4A-MODY pacientù byl prokázán prodloužený t / glibenklamidu, ne však glipizidu v porovnání se zdravými kontrolami. Odpovìï jednotlivých MODY pacientù na glipizid a glibenklamid spolu na rozdíl od kontrol vysoce korelovala. Tyto poznatky poskytují novou platformu k individualizaci antidiabetické léèby. NEINTERVENÈNÍ PROJEKT PROROK Kvapil M. Interní klinika, Fakultní nemocnice v Motole a. LF UK, Praha Úvod: Projekt PROROK mìl charakter neintervenèního, prospektivního, multicentrického observaèního projektu s délkou trvání 6 mìsícù, jehož cílem byla kvantifikace významu rozdílu mezi glykémií nalaèno a postprandiálnì pro úspìšnost léèby analogy GLP (skupina G) resp. léèby inzulínem bazálním (skupina B), premixovaným (skupina P) nebo kombinací bazálního a bolusového inzulínu (skupina IIT). Metodika: Do projektu byli zaøazeni pacienti, jejichž glykovaný hemoglobin byl vyšší než 6 % a u nichž se ošetøující lékaø rozhodl pro intenzifikaci jedním z výše uvedených zpùsobù. Zaznamenány byly základní antropometrická a laboratorní data, glykémie nalaèno (FG) a postprandiálnì (PPG), glykovaný hemoglobin (HbAc) a zpùsob léèby. Kontrolní data byla zaznamenána po a 6 mìsících. Byly hodnoceny podskupiny pacientù podle navržené léèby a podle rozdílu mezi FG a PPG pøi vstupu do projektu (skupina delta: rozdíl glykémie mmol/l, skupina delta5: rozdíl glykémie > 5 mmol/l, skupina delta-5: rozdíl mezi krajními hodnotami) Výsledky: 456 pacientù bylo zaøazeno do koneèného vyhodnocení s kompletními daty (G 049, B 78. IIT 448, P 686). V celém souboru byl medián vìku 6 let, trvání diabetu 0 let, hmotnosti 9 kg, BMI,4 kg/m, obvodu pasu 0 cm, krevního tlaku 8/80 mmhg, TG, mmol/l, LDL-C,0 mmol/l, HDL-C, mmol/l, FG 9, mmol/l, PPG,4 mmol/l, HBAc 7,6 %. Po 6 mìsících byl HbAc 6,0 %. Po adjustaci byl rozdíl mezi FG a PPG na vstupu významnì asociován s poklesem HbAc na konci observace. Ve skupinách pacientù delta a delta-5 mìly významný vliv na snížení HbAc délka trvání diabetu, BMI a vstupní hodnota HbAc (p < 0,00), ve skupinì delta5 mìly významný vliv délka trvání diabetu a stupní hodnota HbAc (p < 0,00). Ve skupinách delta a delta5 bylo významnìjší snížení HbAc u pacientù skupiny G proti ostatním. Závìr: Neintervenèní, prospektivní projekt PROROK pøinesl podrobné zhodnocení využití potenciálu rozdílu mezi glykémií nalaèno a postprandiálnì pro predikci úspìchu intenzifikace terapie. Práce vznikla s podporou Diabetické asociace Èeské republiky (www.diabetickaasociace.cz). PRÙBÌH A DOSAŽENÍ CÍLOVÝCH HODNOT GLYKÉMIÍ VE SPÁNKU A BDÌLÉM STAVU, V ZAMÌSTNÁNÍ A DOBÌ OD- POÈINKU, V PRACOVNÍCH DNECH A O VÍKENDU ANALÝ- ZA POROVNÁVAJÍCÍ ZÁZNAMY CGMS U PACIENTÙ S DIA- BETES MELLITUS. TYPU Brož J., Donièová V., Urbanová J., Janíèková Žïárská D., Brabec M. 4 Interní klinika. lékaøské fakulty UK a FN Motol v Praze Diabetologická a interní ambulance Košice Centrum pro výzkum diabetu, metabolismu a výživy, II. interní klinika FNKV a. lékaøská fakulta UK v Praze 4 Ústav informatiky Akademie vìd ÈR, v.v.i., Praha Úvod: Rùzná denní doba, pracovní režim a zátìž, množství odpoèinku i celá øada dalších situací mùže modifikovat dosažené hodnoty glykémií u pacientù s diabetes mellitus. typu. Cílem této studie bylo na základì analýzy dat z kontinuální monitorace zjistit, jak jsou pacienti úspìšní v dosahování cílových hodnot glykémie bìhem dne a bìhem noci, v období zamìstnání èi pracovního volna. Metodika: U pacientù s diabetes mellitus. typu bylo provedeno kontinuální mìøení glykémie po dobu 5 7 dnù. Úkolem vybraných pacientù bylo mimo jiné zaznamenávat èas usínání, probuzení, zaèátku pracovní doby a jejího konce, období odpoèinku. Ze záznamù kontinuální monitorace bylo zkoumáno dosažení cílových hodnot glykémie v jednotlivých výše uvedených èasových obdobích. Za cílovou hodnotu byla považována hodnota od 4 do 6 mmol/l v období na laèno a od 5 do 7,5 mmol/l v období dvì hodiny po jídle. Sledování bylo provedeno u 4 pacientù s diabetes mellitus. typu (doba trvání diabetu 7,9 ± 6,7), z toho u 5 žen a 7 mužù, 4 pacientù bylo léèeno pomocí CSII a 8 IIT. Z výsledkù: Celkem bylo hodnoceno 5754 hodin a minut záznamu, z toho 76 hodin a 6 minut spánku a 4477 hodin a 46 minut bdìní. V období spánku bylo cílových glykemických hodnot dosaženo ve 8 % celkového èasu, v období bdìní pak v 46 % celkového èasu. Výsledky z pracovních dnù a dnù víkendových se od sebe statisticky nelišily, stejnì tak jako výsledky v období práce a mimopracovní doby. Závìr: Výsledky analýzy naznaèují, že pacienti dosahují lepších výsledkù bìhem dne, v porovnání s obdobím spánku, horší výsledky glykémií bìhem spánku jsou pravdìpodobnì zpùsobeny obavou z hypoglykémie. Pracovní zatížení stran dosahování cílových hodnot glykémie neovlivòuje výslednou glykémii v porovnání s obdobím nepracovním. DMEV ROČNÍK 7 04 SUPPLEMENTUM 7

VLIV TRANSPLANTOVANÝCH LANGERHANSOVÝCH OSTRÙVKÙ NA OKOLNÍ JATERNÍ TKÁÒ Køíž J., Fábryová E., Jirák D., Gálisová A., Cahová M., Papáèková Z., Sticová E., Saudek F. Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Úvod: Nìkolik prací publikovaných v sedmdesátých letech minulého století popisovalo vznik a progresi cystických lézí v játrech po transplantaci (Tx) izolovaných Langerhansových ostrùvkù (LO) u potkana s diabetem navozeným injekcí streptozotocinu., V poslední dekádì publikovali nìmeètí autoøi výsledky prokazující vyšší prevalenci cholangiomù a cholangiokarcinomù po TxLO do jater potkanù se spontánním diabetem.,4 Pøedpokládáme, že s využitím inzulín senzitivního kmene potkana Brown Norway bude možné detekovat cystické zmìny významnì døíve než v publikovaných pracích. Cílem naší studie je posoudit vliv streptozotocinu a TxLO na jaterní tkáò tìchto potkanù. Metody: Potkani kmene Brown Norway (n =, 50 0 g) sloužili jako dárci a pøíjemci LO. Pøíjemci byli rozdìleni do skupin podle použitého léèebného protokolu. Ve skupinì A (n = 5) byla zdravá zvíøata, která podstoupila transplantaci 800 ostrùvkù do pravých jaterních lalokù. Ve skupinì B (n = 4) byla zvíøata léèená pouze streptozotocinem (50 mg/kg, i.p.). Ve skupinì C byli 4 pøíjemci s STZ diabetem léèení transplantací 800 ostrùvkù. V prùbìhu prvního týdne byly glykémie mìøeny dennì, dále jednou týdnì a od druhého mìsíce jednou mìsíènì. Všichni pøíjemci byli monitorováni pomocí magnetické rezonance a dvakrát (6 a mìsícù po transplantaci nebo injekci STZ) byla provedena kontrola zrakem. Na konci studie byla odebrána játra a vyšetøena mikroskopicky. Výsledky: V dobì transplantace ostrùvkù byla játra všech pøíjemcù makroskopicky normální. Ve skupinì A nebyly detekovány cystické zmìny v prùbìhu celé studie. Ve skupinách B a C byly detekovány mnohoèetné cysty velikosti do mm už po 6 mìsících. Po mìsících byly detekovány rozsáhlé jaterní léze charakteru cyst a cystických adenomù. Maligní léze nebyla ve vyšetøované tkáni zachycena. Shrnutí: Z našich dat vyplývá, že streptozotocin mùže být považovaný za hlavní induktor cystických zmìn v játrech potkanù. Posouzení možného podpùrného vlivu inzulínu bude provedeno v rámci aktuálnì probíhajících experimentù. Podpora: Grant IGA MZÈR: NT440- Projekt (MZÈR) rozvoje výzkumné organizace 00000 IKEM Institucionální podpora. Literatura:. Feldman S et al. Streptozotocin-induced liver tumors. Transplantation 4, 5-54 (977).. Finch DR, Morris PJ, Vanhegan RI. Cystic changes in the liver following experimental intraportal pancreatic islet transplantation. Transplantation, 8-85 (977).. Dombrowski F, Mathieu C, Evert M. Hepatocellular neoplasms induced by low-number pancreatic islet transplants in autoimmune diabetic BB/Pfd rats. Cancer Res 66, 8-84 (006). 4. Evert M, Schildhaus HU, Schneider-Stock R, Dombrowski F. Cystic cholangiomas after transplantation of pancreatic islets into the livers of diabetic rats. Virchows Arch 448, 776-787 (006). epoet: EXPLOATACE DAT Z PROJEKTU POET Janíèková Žïárská D., Kvapil M., Suchopár J. Interní klinika FN v Motole a. LF UK, Praha Infopharm, Praha Úvod: Terapií volby u pacientù s diabetem. typu (TDM) po selhání léèby perorálními antidiabetiky (PAD) je bazální inzulín. Pokud je optimální titrací bazálního inzulínu dosaženo cílové glykémie nalaèno (FG) a souèasnì není dosaženo cílového glykovaného hemoglobinu (HbAc), lze pøedpokládat pøítomnost postprandiální hyperglykémie. Léèba cílená na kontrolu postprandiální glykémie, napøíklad prandiálními agonisty GLP- receptoru, by mohla pomoci pacientùm dosáhnout cílového HbAc. Zatím však nejsou k dispozici data o prevalenci pacientù, kteøí by mohli mít z takové léèby prospìch. Metodika: Cílem práce bylo stanovit prevalenci pacientù léèených PAD v kombinaci s bazálním inzulínem a HbAc neodpovídajícím tìsné kompenzaci, kteøí by mohli mít prospìch z léèby postprandiální hyperglykémie. Pro tento úèel byla provedena retrospektivní analýza dat z projektu POET (Farmakoekonomický neintervenèní projekt u pacientù s TDM léèených bazálním inzulínem NPH nebo inzulínem glargin v kombinaci s PAD), který byl realizován v Èeské republice v letech 0 0 a do kterého bylo zaøazeno 967 pacientù léèených PAD s nedostateènì kompenzovaným TDM (HbAc > 6 % IFCC). Dle doporuèení ADA/EASD je cílem léèby TDM dosažení HbAc = 5, %. V souboru 8 pacientù, kteøí dokonèili roèní sledování po zahájení terapie bazálním inzulínem (NPH nebo inzulín glargin), byla proto stanovena skupina pacientù s HbAc 5, % a FG < 7,0 mmol/l (skupina A) a komplementární skupina s HbAc < 5, % a FG < 7,0 mmol/l (skupina B). Pacienti, kteøí nesplnili podmínky zaøazení do skupiny A ani B, byli zaøazeni do skupiny C. Výsledky: Na konci roèního sledování, bìhem kterého byli pacienti léèeni PAD v kombinaci s titrovaným bazálním inzulínem, náleželo 4,5 % pacientù do skupiny A, 8,4 % pacientù do skupiny B a 7,06 % pacientù do skupiny C. Skupiny A a B se mezi sebou nelišily charakteristikami pacientù (prùmìrným vìkem, BMI, délkou trvání onemocnìní) ani výslednou FG (5,9 ± 0,67 mmol/l vs. 5,94 ± 0,87 mmol/l). Ve skupinì A byl vyšší vstupní HbAc (7,67 ± 0,94% [medián 7,4 %] vs. 7,4 ± 0,90 % [medián 7, %]; p < 0,000). U pacientù skupiny A došlo v prùbìhu sledování k prùmìrnému nárùstu dávky inzulínu o 9, IU/den (z,6 ± 4,54 IU/den na,48 ± 7, IU/den), zatímco u pacientù skupiny B došlo ve stejném období k prùmìrnému nárùstu dávky inzulínu o 6,6 IU/den (z,80 ± 4, IU/den na 9,4 ± 6,08 IU/den). Rozdíl v nárùstu dávky inzulínu byl statisticky významný (p = 0,0077). Závìr: 4,5 % pacientù s TDM sledovaných v projektu POET, kteøí byli mìsícù léèeni PAD v kombinaci s bazálním inzulínem, dosáhlo cílové FG bez dosažení cílového HbAc. Tito pacienti by mohli mít prospìch z léèby cílené na kontrolu postprandiální hyperglykémie s využitím prandiálních agonistù GLP- receptoru. Práce byla podpoøena spoleèností Sanofi. 8 DMEV ROČNÍK 7 04 SUPPLEMENTUM

ADIPOKÍN ZINK- -GLYKOPROTEÍN VÝZNAMNE MO- DULUJE METABOLICKÝ FENOTYP TUKOVÉHO TKANI- VA A JE ASOCIOVANÝ S CITLIVOSŤOU ORGANIZMU NA ÚÈINKY INZULÍNU Baláž M., Ukropcová B., Janáková Z., Sùrová M., Kurdiová T., Penesová A., Vlèek M., Kiss A., Imrich R., Klimeš I., Gašperíková D., Wolfrum Ch., Ukropec J. Ústav experimentálnej endokrinológie Slovenská akadémia vied, Bratislava, Slovensko Institute of Food, Nutrition & Health, Swiss Federal Institute of Technology, ETH Zurich, Schwerzenbach, Švajèiarsko Úvod: Adipokín zink- -glykoproteín významne ovplyvòuje metabolizmus lipidov. Jeho expresia v tukovom tkanive je znížená pri obezite a naopak zvýšená pri katabolických stavoch. In vivo aj in vitro štúdie naznaèujú, že metabolický fenotyp tukového tkaniva ako aj celotelový metabolizmus je modulovaný pôsobením zink- -glykoproteínu. Cie¾ a metódy: Cie¾om našej práce bolo stanoviś zink- - glykoproteín (ZAG) v tukovom tkanive a v cirkulácii sedavých chudých a obéznych metabolicky zdravých mužov, ako aj u prediabetikov a novo diagnostikovaných diabetikov. typu (n = 98), a to vo vzśahu k adipozite (množstvo a distribúcia tuku v abdominálnej oblasti, MRI), inzulínovej senzitivite (euglykemická hyperinzulinemická zámka, EHZ), glukózovej tolerancii (ogtt) ako aj k morfologickým, metabolickým a sekreèným vlastnostiam tukového tkaniva. Rozdiely v produkcii zink- -glykoproteínu sme študovali v podkožnom a viscerálnom tukovom tkanive chudých a morbídne obéznych pacientov, ktoré sme získali pri laparoskopickom chirurgickom zákroku. Klinické dáta sú doplnené o molekulárno-biologické analýzy vzoriek tukového tkaniva (qpcr, imunoblotting) a výsledky in vitro štúdií na primárnych ¾udských adipocytoch (ZAG sirna). Výsledky: Expresia zink- -glykoproteínu v podkožnom tukovom tkanive bola výrazne (o 50 60 %) znížená u obéznych pacientov, avšak u prediabetikov a diabetikov. typu sme žiadny ïalší pokles nepozorovali. U chudých jedincov bola expresia tohto adipokínu viac než trojnásobne vyššia v podkožnom ako vo viscerálnom tukovom tkanive. Vo viscerálnom tuku sme nezaznamenali žiadne rozdiely v expresii ZAG spojené s obezitou èi diabetom. Napriek výraznému poklesu zink- -glykoproteínu v podkožnom tukovom tkanive obéznych jedincov sme nenašli rozdiely v cirkulujúcich hladinách tohto adipokínu. To naznaèuje, že zink- -glykoproteín pôsobí najmä lokálne a ovplyvòuje lipolytické/lipogénne procesy na úrovni tukového tkaniva. Expresia zink- -glykoproteínu v podkožnom tukovom tkanive bola asociovaná s parametrami adipozity, s inzulínovou senzitivitou, laènou a hod. glykémiou, ako aj s morfologickými (ve¾kosś adipocytov), metabolickými (citlivosś tukového tkaniva na inzulín, expresia Glut4, PGC a množstvo mitochondrií) a sekreènými (adiponektín) vlastnosśami tukového tkaniva. Selektívna inhibícia expresie zink- -glykoproteínu pomocou sirna viedla k poklesu expresie adiponektínu, IRS, Glut4 a PGC v primárnych ¾udských adipocytoch, èo poukazuje na možnú úlohu tohto adipokínu v regulácii inzulínovej senzitivity a oxidácie mastných kyselín v adipocytoch. Záver: Produkcia adipokínu zink- -glykoproteínu v podkožnom tukovom tkanive je pri obezite výrazne znížená. Klinické pozorovania doplnené o ex vivo analýzy tukového tkaniva a in vitro zistenia na primárnych ¾udských adipocytoch poukazujú na potenciálne významný modulujúci vplyv zink- -glykoproteínu na metabolický fenotyp jedinca, spojený so zmenou morfologických, metabolických a endokrinných vlastností tukového tkaniva. Grantová podpora: 7FP-EC-LipidomicNET 07; EFSD New Horizons, VEGA /098/, NŠP-SR. ÚBYTEK HMOTNOSTI ZLEPŠUJE ADIPOGENNÍ KAPACITU LIDSKÝCH PREADIPOCYTÙ A JEJICH SEKREÈNÍ PROFIL Rossmeislová L.,, Mališová L.,, Kraèmerová J.,, Tencerová M.,, Kováèová Z.,, Koc M.,,, Šiklová-Vítková M.,, Viquerie N.,,4, Langin D.,,4,5, Štich V., Èesko-francouzská laboratoø klinického výzkumu obezity,. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Inserm, Toulouse Ústav tìlovýchovného lékaøství,. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze; Inserm, UMR048, Obesity Research Laboratory, Team 4, IMC, Institute of Metabolic and Cardiovascular Diseases, F4 Toulouse, France. 4 University of Toulouse, UMR048, Paul Sabatier University, F4 Toulouse, France; 5 CHU de Toulouse, Laboratory of Clinical Biochemistry, Toulouse, F-000, France Úvod: Úbytek tìlesné hmotnosti podmínìný kalorickou restrikcí je doprovázen výraznými zmìnami v metabolismu a funkci tukové tkánì. Vliv úbytku hmotnosti na diferenciaèní schopnosti preadipocytù tukové tkánì a jejich sekreèní profil ale není znám. Metodika: Bunìèné kultury preadipocytù byly založeny z párových biopsií podkožní tukové tkánì získaných pøed a po 6 mìsících redukèní dietní intervence od obézních žen. Preadipocyty byly expandovány a následnì diferencovány na adipocyty v bezsérovém médiu obsahujícím adipogenní hormonální mix. Akumulace lipidù byla zjištìna na základì barvení Oil Red O. Genová exprese na úrovni mrna byla stanovena pomocí kvantitativní RT-PCR v reálném èase. Množství sekretovaných cytokinù bylo mìøeno metodou ELISA. Výsledky: Dietní intervence vedla k poklesu tìlesné hmotnosti o 9,7 %. Na základì analýzy akumulace lipidù a exprese diferenciaèních markerù v diferencujících preadipocytech bylo prokázáno, že úbytek hmotnosti zlepšuje jejich adipogenní potenciál, který je doprovázen zvýšenou expresí genù kódujících enzymy de novo lipogeneze. Vliv úbytku tìlesné hmotnosti na expresi tìchto genù pøitom nebyl podmínìný zvýšenou citlivostí regulaèního transkripèního faktoru PPARg vùèi jeho aktivaèním ligandùm ze skupiny thiazolidindionù (TZD). Úbytek hmotnosti vedl ke zvýšení exprese inzulín-senzitizujícího hormonu adiponektinu a hormonu leptinu a zároveò snižoval expresi prozánìtlivých cytokinù MCP a IL8 in vitro diferencovanými adipocyty. Závìr: Z výsledkù vyplývá, že dietní intervence vedoucí k redukci hmotnosti zvýšila adipogenní kapacitu preadipocytù a zmìnila jejich sekreci smìrem k ménì zánìtlivému profilu. Pøeprogramování preadipocytù tak mùže pøedstavovat adaptaci na proces hubnutí vedoucí k èásteèné obnovì vlastností pre-obézní tukové tkánì a mùže být podkladem ke zlepšení metabolického stavu pozorovaného po redukci hmotnosti. Zlepšená adipogenní kapacita preadipocytù ale zároveò mùže DMEV ROČNÍK 7 04 SUPPLEMENTUM 9

pøispívat k nežádoucímu návratu k pùvodní hmotnosti po poèáteèním hubnutí. Tato studie byla podpoøena projektem 7. RP ADAPT (www. adapt-eu.net), Contract No. HEALTH-F-008-0 00, grantem GAÈR 0//0748, IGA NT 450--00 a UNCE 0405 Univerzity Karlovy a byla publikována v èasopise Diabetes, 0, Vol 6, Issue 6. VLIV INTERMITENTNÍ HYPOXIE NA ROZVOJ GLUKÓZOVÉ INTOLERANCE, INZULÍNOVÉ REZISTENCE A PANKREATIC- KÉ DYSFUNKCE V MYŠÍM MODELU OBSTRUKÈNÍ SPÁN- KOVÉ APNOE Polák J.,,, Weiszenstein M., Bajaníková E., Punjabi N. M., Shimoda L. A. Centrum pro výzkum diabetu, metabolismu a výživy,. lékaøská fakulta UK, Praha II. interní klinika, FN Královské Vinohrady, Praha Division of Pulmonary and Critical Care Medicine, Johns Hopkins University, Baltimore, USA Úvod: Syndrom obstrukèní spánkové apnoe (OSA) je èasté onemocnìní postihující 5 5 % z celkové populace charakterizované opakovaným èásteèným nebo úplným uzávìrem horních cest dýchacích v prùbìhu spánku. Apnoické a hypopnoické epizody mají za následek pokles saturace hemoglobinu v cirkulující krvi a tkáních (intermitentní hypoxie). V posledních letech byla prokázána kauzální spojitost mezi OSA a rozvojem diabetes mellitus. typu, avšak molekulární a endokrinní mechanismy nejsou objasnìny. Cílem práce bylo popsat vliv intemitentní hypoxie na inzulínovou rezistenci, glukózovou intoleranci a sekreci inzulínu s využitím myšího modelu OSA. Metodika: C57BL6/J samci (vìk 6 8 týdnù, N = 0/skupinu), byly 4 dnù vystaveny intermitentní hypoxii (IH). Mikroprocesorem ovládané elektromagnetické ventily regulovaly prùtok atmosférického vzduchu, dusíku, nebo O do chovné nádoby, tak aby bylo dosaženo zmìny FiO v chovné nádobì z 0,9 % na ~ 6 % v prùbìhu 0 sekund a následnì návrat na 0,9 % bìhem 0 s (60 hypoxických cyklù/hodinu). Kontrolní skupina byla exponována v identických nádobách atmosférickému vzduchu ve shodné frekvenci a prùtoku jako u IH. Na konci každé expozice byly provedeny odbìry krve a tkání, inzulínový toleranèní test (i.p. injekce 0.5 IU Humulin R/kg) nebo glukózový toleranèní test (i.p. injekce g/kg glukózy) s následným opakovaným mìøením glykémie po 0 minut a kalkulací ploch pod køivkou glukózy (AUCglukóza). Funkce -bunìk byla hodnocena indexem HOMA- a dle koncentrace inzulínu 0 min. po i.p. aplikaci g/kg glukózy. Oxidaèní stres v jaterní, svalové a pankreatické tkáni byl mìøen pomocí produktù lipoperoxidace (TBARS). Výsledky: Expozice intermitentní hypoxii v porovnání s kontrolní skupinou vedla k rozvoji laèné hyperglykémie (8, ± 0, mmol/l vs. 4,9 ± 0, mmol/l; p < 0,05), zhoršila inzulínovou senzitivitu o 0 % (5,6 ± 0,6 vs. 0, ± 0,4 mmol/l/50 min, p < 0,05) a zhoršila glukózovou toleranci o 0 % (,7 ± 6,6 vs. 99,9 ± 8, mmol/l/0 min.). Spolu s hyperglykémií vedla expozice k 4násobnému zvýšení hladin laèného inzulínu (0, ± 0, vs. 0,8 ± 0, ng/ml, p < 0,05). Koncentrace inzulínu v plazmì 0 minut po aplikaci glukózy nebyla expozicí IH ovlivnìna (0,4 ± 0,07 vs. 0,7 ± 0,07 ng/ml, NS), zatímco index HOMA- po IH poklesl o % (8, ± 4, vs.,9 ± 4,, NS). Produkty peroxidace lipidù byly po expozici IH zvýšeny v pankreatu o 44 % (TBARS: 0,66 ± 0,06 vs. 0,95 ± 0,07 nmol/mg, p < 0,05). Závìr: Expozice IH vede k hyperglykémii, glukózové intoleranci a inzulínové rezistenci. IH zvyšuje tvorbu kyslíkových radikálù a peroxidaci lipidù v pankreatu, což se projevuje nedostateènou sekrecí inzulínu po stimulaci glukózou. Prezentovaná data naznaèují, že intermitentní hypoxie mùže pøispívat k metabolickým abnormalitám pozorovaným u OSA. Podpoøeno grantem GAÈR P04/-775S. SOLUBILNÍ RECEPTOR KONEÈNÝCH PRODUKTÙ POKRO- ÈILÉ GLYKACE (SRAGE) SOUVISÍ S INDEXEM OXIDAÈNÍ- HO STRESU U PACIENTÙ S DIABETEM Škrha J. jr.,, Šoupal J., Kalousová M., Míková R., Prázný M., Škrha J. III. interní klinika a Laboratoø endokrinologie a metabolismu. LF UK a VFN, Praha Ústav lékaøské biochemie a laboratorní diagnostiky. LF UK a VFN, Praha Cíl studie: Oxidaèní stres je pova žován za jeden z hlavních faktorù v rozvoji cévních komplikací u pacientù s diabetem. Cílem této prùøezové studie bylo zhodnocení závislosti mezi oxidaèním stresem a hladinou moderního markeru endoteliálních zmìn solubilního receptoru koneèných produktù glykace (srage). Soubor vyšetøených a metody: Do studie bylo zaøazeno 04 diabetikù (DM: 45 pacientù s prùmìrným vìkem 5 ± 5 let; DM: 59 pacientù s prùmìrným vìkem 65 ± let). Oxidaèní stres byl vyhodnocen pomocí dvou krevních testù: testem reaktivních kyslíkových metabolitù (d-roms) a testem biologického antioxidaèního potenciálu (BAP), k jejichž provedení byl použit pøístroj Free Radical Analytical System (FRAS4; H & D, Itálie). Míra oxidaèního stresu u pacientù byla vyjádøena tzv. indexem oxidaèního stresu (OSi), který je dán podílem d-roms ku BAP a který stoupá s narùstajícím oxidaèním stresem. U všech pacientù byly stanoveny rutinní biochemické parametry, glykovaný hemoglobin, srage (ELISA kitem), albuminurie vyjádøená jako pomìr albumin v moèi/kreatinin (UACR) i základní antropometrická data. Výsledky: Index oxidaèního stresu se mezi diabetiky. a. typu nelišil (OSi: 0,5 [0, 0,47] vs. 0,5 [0, 0,4]; NS). Podobnì ani v hladinách srage nebyly významné rozdíly mezi diabetiky. a. typu (srage: 5 ± 54 vs. 79 ± 84 ng/l, NS). Naopak diabetici obou typù bez mikroalbuminurie (UACR <,5 g/mol kreatininu) mìli významnì nižší hladiny d-roms ve srovnání s pacienty s pozitivní (mikro)albuminurií (68 ± 05 vs. 4 ± 4 U; p = 0,009). Statisticky významný vztah byl popsán mezi OSi a srage u diabetikù. typu (r = 0,9; p < 0,0) i. typu (r = 0,; p < 0,0) a srovnatelnì i mezi OSi a adhezní molekulou VCAM (DM: r = 0,47, p < 0,005; DM: r = 0,5, p < 0,05). Závìr: Naše studie jako první ukazuje významný vztah mezi oxidaèním stavem organismu vyjádøeným indexem oxidaèního stresu a koncentrací srage. Podobnou závislost jsme popsali i mezi OSi a adhezní molekulou VCAM, která se uplatòuje v rozvoji cévních zmìn. Oxidaèní stres se tak nespornì kromì 0 DMEV ROČNÍK 7 04 SUPPLEMENTUM

pøímého pùsobení podílí na rozvoji endotelové aktivace/dysfunkce i dalšími mechanismy, napø. pøispívá k aktivaci RAGE. Pochopení pøesných souvislostí však bude vyžadovat další výzkum a dlouhodobé studie. Práce byla podpoøena grantem PRVOUK P-5. VEGANI MAJÍ NIŽŠÍ SÉROVÉ HLADINY HEPCIDINU A PRO- HEPCIDINU NEŽ POPULACE STRAVUJÍCÍ SE BEZ OMEZENÍ Gojda J., Balušíková K., Potoèková J., Kováø J., Andìl M. Centrum pro výzkum diabetu, metabolismu a výživy,. LF UK, Praha Úvod: Lidé stravující se bez omezení mají vìtší tìlesné zásoby železa v porovnání s lidmi stravujícími se s vylouèením živoèišných potravin (vegani), což je pravdìpodobnì dáno pøíjmem zejména èerveného masa. Vzhledem ke skuteènosti, že vyšší zásoby železa pozitivnì korelují s inzulínovou rezistencí (IR), lze pøedpokládat, že nižší pøíjem železa u veganù je jedním z faktorù jejich vyšší citlivosti na inzulín. Klíèovým hormonem homeostázy železa v organismu je hepcidin. Funguje jako negativní regulátor absorpce železa enterocyty a uvolòování železa z monocyto-makrofágového systému do obìhu. O hladinách hepcidinu v populaci veganù není doposud nic známo. Metodika: Do observaèní studie bylo zaøazeno veganù z øad respondentù pøedchozích studií centra a 5 odpovídajících kontrol. Vyluèovacími kritérii byl vìk pod 8 let a jakékoli chronické onemocnìní s vlivem na intermediární metabolismus. Každý subjekt podstoupil odbìr periferní krve za bazálních podmínek. V séru byly stanovovány parametry metabolismu železa hepcidin, prohepcidin, ferritin, vazebná kapacita pro železo, transferrin, sérová hladina železa a dále glykémie, hladina inzulínu a C-peptidu. Výsledky: Mezi skupinami byl zaznamenán signifikantní rozdíl v hladinách hepcidinu (vegani 6,4 ng.ml - vs. kontroly 9,0 ng.ml -, p = 0,06), prohepcidinu (vegani 5,85 ng. ml - vs. kontroly 456,47 ng.ml -, p = 0,005) a glykémie (vegani 4,80 mmol.l - vs. kontroly 5,47 mmol.l -, p = 0,004). Na hranici signifikance byly další parametry metabolismu železa (ferritin, p=0,; vazebná kapacita pro železo, p = 0,0; transferrin, p = 0,09) a glukózové homeostázy (inzulín, p = 0,07; C-peptid, p = 0,5). Pøi provedení mnohoèetných korelací celého souboru bylo zjištìno, že signifikantní èi na hranici signifikance jsou korelace následujících parametrù: hepcidin a prohepcidin (R 0,7, p = 0,07), prohepcidin a inzulinémie (R -0,, p < 0,05), hepcidin a ferritin (R 0,8, p = 0,068), hepcidin a vazebná kapacita pro železo (R -0,6, p = 0,079), prohepcidin a transferrin (R -0,6, p = 0,08). Závìr: Vegani mají ve srovnání s kontrolní skupinou nižší hladinu sérového hepcidinu i prohepcidinu. To odpovídá zvýšenému uvolòování železa do obìhu na úrovni jednotlivých bunìk a z toho rezultujícímu nižšímu intracelulárnímu obsahu železa. Nižší intracelulární dostupnost železa pak má pravdìpodobnì za následek i nižší prooxidaèní stav, který je u veganù v literatuøe popisován. Tyto skuteènosti spolu se známou negativní asociací mezi veganskou dietou a IR mohou naznaèovat, že nižší pøíjem železa stravou je zodpovìdný za vyšší citlivost veganù na inzulín. METABOLICKÉ ÚÈINKY OMEGA- FOSFOLIPIDÙ U OBÉZ- NÍCH MYŠÍ NA VYSOKOTUKOVÉ DIETÌ Rossmeisl M., Pavlišová J., Kuda O., Bardová K., Flachs P., Staòková B., Tvrzická E., Kopecký J. Oddìlení Biologie tukové tkánì, Fyziologický ústav Akademie vìd Èeské republiky v.v.i., Praha, Èeská republika IV. interní klinika. LF UK a VFN, Praha, Èeská republika Úvod: Nealkoholová steatohepatitida (NAFLD) doprovází obezitu a inzulínovou rezistenci a je rizikovým faktorem pro kardiovaskulární onemocnìní. Meta-analýza dostupných dat ukázala, že rybí oleje s obsahem omega- mastných kyselin EPA a DHA mohou snižovat obsah tuku v játrech pacientù s NAFLD. Nedávné studie navíc naznaèily, že ve srovnání s rybími oleji je biologická dostupnost EPA a DHA vyšší, pokud jsou suplementovány ve formì fosfolipidù z moøských zdrojù. Cílem této studie tak bylo porovnat omega- fosfolipidy, rybí olej a fosfolipidy z jiných než moøských zdrojù z hlediska jejich úèinku na jaterní steatózu a metabolismus u obézních myší. Metodika: Myši kmene C57BL/6 byly krmeny po dobu 8 týdnù obezogenní vysokotukovou dietou (chf) nebo experimentálními dietami (n = 6 8): ) Omega-TG, kde bylo 5 % lipidù v chf dietì nahrazeno koncentrátem omega- ve formì triacylglycerolù (EPAX050TG; EPAX AS, Norsko); ) Omega-PL, kde bylo 0 5 % lipidù v chf dietì nahrazeno na fosfatidylcholin bohatými fosfolipidy z moøských ryb s obsahem omega-; nebo ) Omega-6PL, kde bylo 0 % lipidù v chf dietì nahrazeno koncentrátem fosfatidylcholinu ze sóji s vysokým obsahem linolové kyseliny (omega-6 mastná kyselina). Byla mìøena úroveò glukózové tolerance a hladiny metabolitù v plazmì, v játrech byl analyzován profil genové exprese a zmìny v lipidomu. Výsledky: Omega-PL bránily rozvoji obezity a glukózové intolerance indukované podáváním chf diety. Ve srovnání s omega-tg, plazmatické hladiny triacylglycerolù a obsah lipidù v játrech byly výraznì sníženy pouze úèinkem omega-pl. Analýza genové exprese v játrech pomocí mikroèipù odhalila inhibici dráhy syntézy mastných kyselin a cholesterolu úèinkem omega-pl, což bylo asociováno se zvýšenými koncentracemi EPA a DHA v lipidových frakcích fosfatidylcholinu a fosfatidyletanolaminu. Naopak podávání omega-tg nebo PL diety obsahující fosfolipidy bez EPA a DHA nemìlo výraznìjší úèinek na jaterní expresi genù syntézy mastných kyselin a cholesterolu. Navíc v pøípadì PL diety nebyly pozorovány žádné benefièní úèinky na metabolismus ani redukce jaterní steatózy. Závìr: Ve srovnání s rybím olejem nebo fosfatidylcholiny z jiných než moøských zdrojù by výrazný antisteatotický úèinek omega- fosfolipidù v játrech mohl být podkladem pro jejich pøednostní využití v prevenci a léèbì NAFLD. Výzkum byl podpoøen z prostøedkù grantu od GA ÈR (4-0947S). DMEV ROČNÍK 7 04 SUPPLEMENTUM

PÙSOBENÍ KOMBINOVANÉHO PODÁVÁNÍ N- POLYNE- NASYCENÝCH MASTNÝCH KYSELIN A PIOGLITAZONU NA METABOLICKOU FLEXIBILITU Kopecký J. jr., Veleba J., Janovská P., Kuda O., Bryhn M., Kopecký J., Pelikánová T. Centrum diabetologie Institutu klinické a experimentální medicíny, Praha Fyziologický ústav Akademie vìd Èeské republiky, v.v.i., Praha Silentia AS, Svelvik, Norway Úvod: n- polynenasycené mastné kyseliny (nmk) ovlivòují metabolismus lipidù a glukózy. Cílem studie je najít nové mechanismy pùsobení nmk, které by bylo možné využít pøi léèbì pacientù s diabetem. typu (DM). Metodika: Placebem kontrolovaná, paralelní studie, v trvání 6 mìsícù. Do studie bylo zaøazeno 68 nemocných s DM léèených metforminem, po ovìøení compliance zmìøením koncentrací pioglitazonu (pio), metforminu a nmk bylo hodnoceno 6 pacientù randomizovaných do 4 vìtví: placebo (n = ); placebo+pio (n = 7); nmk (n = 7); nmk+pio (n = 4). Použit byl koncentrát nmk (EPAX 050TG, EPAX AS, Norsko; složení: 5 % EPA, 40 % DHA; 5 g/den), jako placebo kukuøièný olej (60 % n6mk; 5 g/den; EPAX AS,); a pioglitazon (Actos, Takeda Global Research and Development Centre, Europe; 5 mg/den). Pøed zahájením studie a po 6 mìsících intervence byla provedena vybraná laboratorní, metabolická a antropometrická vyšetøení, vèetnì nepøímé kalorimetrie pøed a po zátìži hyperinzulinovým ( mu/kg.min) isoglykemickým clampem ( hodiny), a zmìn hladin inzulínu a vybraných metabolitù v séru po standardní snídani. Výsledky: Na konci intervenèní studie se v meal testu projevil pøíznivý vliv kombinované intervence s nmk+pio na lipidový metabolismus menším nárùstem cirkulujících hladin NEFA a triglyceridù (TG). Samostatné intervence s nmk nebo s pio byly v tomto ohledu neúèinné, ale ve skupinì nmk byl nalezen trend ke zhoršení metabolismu glukózy. Zmìny v hladinách glukózy, inzulínu, C-peptidu, NEFA a TG hodnocené jako plochy pod køivkou (AUC) v prùbìhu testu uvádí tabulka. Nepøímá kalorimetrie v prùbìhu clampu neindikovala vliv žádné z intervencí na bazální metabolizmus. Porovnání hodnot RQ mìøených v prùbìhu clampu a pøed jeho zahájením naznaèilo zlepšení metabolické flexibility ke glukóze, zejména ve skupinì nmk+pio (viz trend k nejvìtším RQ v této skupinì; tabulka). Tab.: Zmìny v hladinách (AUC) glukózy, inzulínu, C-peptidu, NEFA a TG hodnocené jako plochy pod køivkou v prùbìhu meal testu a zmìny RQ ( RQ) pøed a v prùbìhu clampu placebo pio nmk nmk+pio glykémie AUC - ± 5 9 ± 67 46 ± 89 ± 55 inzulín AUC -0 ± 46 55 ± 69-4 ± 44-9 ± 54 C-peptid AUC - ± 4 ± 7 ± - ± 9 NEFA AUC ± 7-4 ± 4 5 ± -9 ± 5* TG AUC -8 ± 7-44 ± 45-7 ± 5-95 ± 6** RQ 0,04 ± 0,0 0,06 ± 0,0 0,07 ± 0,0 0,08 ± 0,0 * signifikantní vs. placebo; ** signifikantní vs. placebo a nmk (dvoucestná ANO- VA) Hodnoty jsou uvedeny jako aritmetické průměry ± SE Závìry: Výsledky dokládají pozitivní vliv kombinované intervence s nmk a pioglitazonem na metabolickou flexibilitu, zejména metabolismus lipidù v meal testu, ve shodì s trendem k vyšší metabolické flexibilitì hodnocené nepøímou kalorimetrií po zátìži glukózou. Podporováno MZÈR grantem IGA è. NT/76-4 a projektem rozvoje výzkumné organizace 00000 (IKEM). Koncentráty mastných kyselin byly zdarma poskytnuty fi EPAX AS, Aalesund, Norsko). VLIV FREKVENCE JÍDEL NA SLOŽENÍ MASTNÝCH KYSE- LIN V SÉROVÝCH FOSFOLIPIDECH U DIABETIKÙ. TYPU Kahleová H., Malínská H., Kazdová L., Bìlinová L.,, Hill M., Pelikánová T. Institut klinické a experimentální medicíny Univerzita Karlova,. lékaøská fakulta Endokrinologický ústav, Praha Úvod: Mastné kyseliny jsou dùležitou souèástí bunìk a mohou ovlivòovat nìkteré metabolické procesy pøi rozvoji diabetu a jeho komplikací. Prokázali jsme, že dvì jídla dennì, snídanì a obìd (B), mají lepší vliv na snížení tìlesné hmotnosti, obsahu tuku v játrech a inzulínové rezistence než stejná dieta rozdìlená do šesti malých jídel za den (A6). Cílem této sekundární analýzy bylo zjistit vliv obou režimù (A6 a B) na složení mastných kyselin (MK) v sérových fosfolipidech u pacientù s diabetem. typu (TD). Metodika: V rámci randomizované, crossover studie dodržovalo 54 pacientù s TD dva režimy hypokalorické diety (-500 kcal/den), každý po dobu týdnù: šest jídel (A6), a dvì jídla dennì, snídani a obìd (B). Dieta bìhem obou režimù mìla stejný energetický obsah i složení. Vyšetøení byla provedena v týdnech 0, a 4. Složení MK v sérových fosfolipidech jsme mìøili plynovou chromatografií. Výsledky: Pomìr nasycených MK (zvláštì kyseliny myristové a palmitové) se snížil (p < 0,00) a pomìr n6 polynenasycených MK se zvýšil (p < 0,00) pøi obou režimech, více pøi B (p < 0,00 pro obojí). Mononenasycené MK poklesly (p < 0,05) a n polynenasycené MK se zvýšily (p < 0,00) srovnatelnì pøi obou režimech. Zvýšení inzulínové senzitivity (OGIS) korelovalo pozitivnì se zvýšením pomìru kyseliny linolenové pøi B. Tato korelace zùstala signifikantní i po adjustaci na zmìny v BMI (r = +0,8; p = 0,0). Závìr: Ukázali jsme, že frekvence jídel ovlivòuje složení MK v sérových fosfolipidech. Pozorovali jsme výraznìjší pozitivní úèinky režimu B. Zvýšení pomìru kyseliny linolenové by mohlo èásteènì vysvìtlit úèinky B na zvýšení inzulínové senzitivity. ClinicalTrials.gov number, NCT07747. Vzniklo s podporou grantu IGA MZÈR NT/450- a podpory MZÈR rozvoje výzkumných organizací 00000 (IKEM, Praha, ÈR). VLIV TRVÁNÍ DIABETU NA KLINICKÉ A LABORATORNÍ UKAZATELE VE TØECH EPIDEMIOLOGICKÝCH ŠETØE- NÍCH V ÈESKÉ REPUBLICE (00 0) Škrha J., Krýza J. III. interní klinika. LF UK a VFN, Praha CEGEDIM CZ s.r.o., Cegedim Strategic Data Úvod: Cílem této analýzy bylo porovnat rozdíly mezi kompenzací diabetu, krevním tlakem, lipidy, výskytem obezity a cévními komplikacemi v závislosti na trvání diabetu, a to v epidemiologické studii navržené Èeskou diabetologickou spoleèností (ÈDS) v roce 00 a ve dvou nezávislých šetøeních studie CEGEDIM z roku 00 a 0. DMEV ROČNÍK 7 04 SUPPLEMENTUM

Tab. Vliv trvání diabetu na klinické a laboratorní ukazatele ve třech epidemiologických šetřeních v České republice (00 0) Škrha J., Krýza J. Studie A (ÈDS) 00 Studie B (Cegedim) 00 Studie C (Cegedim) 0 Trvání DM 0 let 0 let 0 let 0 let 0 let 0 let Glykémie (mmol/l) DM DM 7,7 ±,4 7,7 ±, 8,4 ±, 8, ±,5 7, 7,4 7,6 7,8 6,9 7, 7, 7,5 HbAc (mmol/ mol) DM DM 64 ± 9 59 ± 8 7 ± 67 ± 0 59 57 65 6 56 55 6 6 Art. hypertenze (%) DM DM 9 69 5 77 6 8 55 89 86 58 89 Dyslipidémie (%) DM DM 6 4 4 0 65 4 74 8 69 4 75 Obezita (%) DM DM 5 44 4 6 9 58 8 55 8 58 5 Retinopatie (%) DM DM 4 9 58 0 9 9 50 9 8 7 45 5 Neuropatie (%) DM DM 8 6 45 5 60 4 7 7 60 8 ICHS (%) DM DM 5 6 9 4 4 4 CMP (%) DM DM 5 9 0 8 5 7 5 6 6 4 Výsledky jsou vyjádřeny jako průměrné koncentrace glykémie a HbAc, ostatní ukazatele jsou v procentech z počtu pacientů ve skupině Soubor nemocných a metodika: Do epidemiologického šetøení ÈDS (Studie A) bylo v roce 00 zahrnuto 86 diabetikù ze 7 ordinací ÈR (8 DM a 64 DM ). Studie CE- GEDIM se zúèastnilo v roce 00 celkem 57 diabetologù, kteøí poskytli data od 5566 diabetikù (Studie B, 46 DM, 505 DM ), a v roce 0 se úèastnilo 49 diabetologù s daty od 497 diabetikù (Studie C, 496 DM, 44 DM ). Ve všech tøech studiích se jednalo o náhodný výbìr diabetikù, u nichž byly porovnány glykémie nalaèno, HbAc, výskyt arteriální hypertenze, dyslipidémie a chronických komplikací diabetu. Výsledky: Výsledky jsou uvedeny ve skupinách diabetikù podle délky trvání diabetu do deseti let vèetnì a s trváním nad deset let. Závìr: S délkou trvání diabetu narùstá nejen výskyt cévních komplikací, ale zhoršuje se i kompenzace diabetu. Od roku 00 do roku 0 se zlepšil prùmìrný stav kompenzace diabetu v ÈR, zvýšilo se procento pacientù léèených antihypertenzivy a hypolipidemiky a výsledky svìdèí pro mírný trend v relativním poklesu retinopatie u DM a CMP u obou typù diabetu a dále vzestupu obezity u DM v letech 00 0. PÌTILETÉ TRENDY VE VÝSKYTU HYPERTENZE A DIABE- TU DATA Z VÝZKUMU VÝSKYTU OBEZITY V ÈR Svaèina Š., Matoulek M., Lajka J., Piecha R.. interní klinika VFN a UK,. LF, Praha st. Agentura STEMMARK, Praha Úvod: Prevalence diabetu a hypertenze stoupá s vìkem a BMI. Na souborech ( 000 osob) z posledních 5 let jsme analyzovali trendy tohoto vztahu. Metoda: Výzkum obezity v ÈR byl proveden vždy na náhodnì vybraném souboru pøes 000 osob v letech 008, 00 a 0. Vyhodnotili jsme výskyt diabetu a hypertenze ve vztahu k BMI a vìku. Analyzován byl zároveò údaj o vìku diagnózy hypertenze a diabetu. Výsledky: Prùmìrný vìk zjištìní hypertenze se snížil o 0 let a u diabetu o 5 let. Typický vìk diagnózy hypertenze byl 5 60 let a dnes je 4 50 let. Prùmìrný vìk vzniku diabetu byl a je 5 60 let. Prevalence hypertenze u obézních se snížila z 48 na 46 % u obezity a zvýšila z na 5 % u nadváhy. Prevalence diabetu zùstává 7 % v celé populaci a snížila se z 0 na 8 % u obezity a zvýšila se z 6 na 8 % u nadváhy. Všechny výsledky jsou signifikantní na (p < = 0,05, X test]. Závìr: Incidence diabetu a hypertenze se posouvá do nižších vìkových skupin. Prevalence hypertenze a obezity stoupá u nadváhy a klesá u obezity. To mùže svìdèit pro hypotézu, že vlivy prostøedí a režimu jsou pro vznik nemocí dùležitìjší než BMI a vìk. Tyto faktory èiní populace citlivìjší k diabetu a hypertenzi již v pásmu nadváhy. Podpoøeno grantem IGA NT48. KOMBINOVANÝ TRÉNINK U PACIENTÙ S METABOLICKÝM SYNDROMEM PO AKUTNÍ KORONÁRNÍ PØÍHODÌ Svaèinová H., Mrkvicová V., Spáèilová M., Siegelová J., Dobšák P. Klinika tìlovýchovného lékaøství a rehabilitace LF MU a FN u sv. Anny v Brnì Úvod: Rizikové faktory sdružené v metabolickém syndromu (MS) (zvláštì DM. typu a hypertenze) doprovázené nízkou aerobní kapacitou zhoršují prùbìh i prognózu pacientù po akutní koronární pøíhodì. Cílem práce je hodnocení efektu týdenního kombinovaného tréninku na krevní tlak, antropometrické parametry, aerobní kapacitu a výkonnost u pacientù s MS po akutní koronární pøíhodì. Pacienti a metodika: Soubor celkem pacientù (95 mužù, 6 žen) po perkutánní koronární intervenci (PCI) pro akutní infarkt myokardu nebo nestabilní anginu pectoris absolvoval týdenní kombinovaný (aerobní + posilovací) trénink II. fáze kardiovaskulární rehabilitace. 7 pacienti (m 49, ž 4) splòovali kritéria (AHA/NHLBI, 005) pro MS (soubor MS(+): vìk 6 ± 8 r., BMI 0 ± 4); 58 pacientù (m 46, ž ) bylo bez kritérií pro MS (soubor MS(-); vìk 59±0 r., BMI 6 ± ). Spiroergometrií získané výsledky aerobní kapacity (VO peak /kg) a výkonnosti (W peak /kg), dále hmotnost, BMI, obvod pasu a krevní tlak byly hodnoceny pøed a po rehabilitaci u obou souborù MS(+) a MS(-); v rámci každého z nich pak byly výsledky hodnoceny zvlášś u žen a u mužù. Výsledky: VO peak /kg a W peak /kg se po tréninku zvýšily jak v souboru MS(+) (6,9 ± 4 vs. 9, ± 5;,0 ± 0, vs., ± 0,4, p <0,00), tak v souboru MS(-) (9,9 ± 5 vs., ±5;, ± 0,4 DMEV ROČNÍK 7 04 SUPPLEMENTUM

vs.,6 ± 0,4, p < 0,00). Pouze u MS(+) se signifikantnì snížil obvod pasu (0 ± vs. 0 ±, p < 0,05), BMI u obou souborù byl bez významné zmìny. STK se snížil u obou souborù [MS(+): 40±7 vs. 4 ± 4, p < 0,05; MS(-):5 ± 9 vs. 8 ± 8, p < 0,0] na rozdíl od nesignifikantního snížení DTK (p > 0,05). V rámci obou souborù MS(+) i MS(-) bylo u žen dosaženo ménì výrazného zlepšení VO peak /kg i W peak / kg než u mužù. Závìr: U pacientù s MS po akutní koronární pøíhodì došlo po kombinovaném týdenním tréninku k významnému zvýšení aerobní kapacity, výkonnosti a snížení STK. Pøínos tréninku byl pro pacienty s MS srovnatelný se souborem pacientù bez MS. Zlepšení sledovaných parametrù u žen bylo v rámci obou souborù ménì výrazné než u mužù. DVA ROKY PO BARIATRICKÉ OPERACI: EXTRÉMNÌ OBÉZNÍ DIABETIÈKY. TYPU Bradnová O.,, Hainer V., Vèelák J., Sedláèková B.,, Šrámková P.,, Fried M., Bendlová B., Vrbíková J., Kunešová M. Endokrinologický ústav, Praha OB klinika, Praha Pøírodovìdecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze Úvod: Bariatrické operace jsou úèinným nástrojem léèby obezity. Cílem studie bylo zjistit dlouhodobý vliv tøí typù operací (laparoskopická gastrická bandáž LAGB; laparoskopická gastrická plikace LGP; biliopankreatická diverze BPD) na úbytek hmotnosti obézních diabetièek. typu. Metody: Po uplynutí dvou let jsme opakovanì vyšetøili celkem žen, byla hodnocena hmotnost, obvod pasu, procento tìlesného tuku (BIA, DXA), hodnoty tlaku krve a parametry glukózového metabolismu. Výsledky: Vìtší úbytek hmotností u pacientek s LAGB ve srovnání s LGP je dán vyšší vstupní hmotností pacientek s LAGB. Ke zlepšení diabetu došlo ve skupinì LAGB u tøí žen, u jedné došlo k remisi parciální a u jedné k remisi kompletní. Ve skupinì LGP došlo ke zlepšení u pìti žen, k parciální remisi u jedné ženy. Ve skupinì BPD jsme napoèítali tøi zlepšení, jednu parciální a šest kompletních remisí. Závìr: Po dvou letech po operaci si všechny pacientky udržely sníženou tìlesnou hmotnost, BMI a obvod pasu i procento tìlesného tuku. U vìtšiny pacientek došlo ke zlepšení a u tøetiny z nich k remisi diabetu. Podpoøeno granty: IGA MZ ÈR NT/75-4 a MZ ÈR 00076. VLIV LAPAROSKOPICKÉ PLIKACE ŽALUDKU NA TÌLES- NOU HMOTNOST, METABOLICKOU KOMPENZACI A HOR- MONÁLNÍ PROFIL U OBÉZNÍCH PACIENTÙ S DIABETES MELLITUS. TYPU: VÝSLEDKY PO MÌSÍCÍCH SLE- DOVÁNÍ Kaválková P., Mráz M., Doležalová K., Urbanová M., Trachta P., Kosák M., Drápalová J., Cinkajzlová A., Piecha R., Lacinová Z., Haluzíková D.,, Slabá Š., Fried M., Svaèina Š., Haluzík M.. interní klinika Klinika endokrinologie a metabolismu Ústav tìlovýchovného lékaøství Všeobecné fakultní nemocnice a. LF UK, Praha OB Klinika a.s., Praha Úvod: Laparoskopická plikace žaludku (LGCP laparoscopic greater curvature plication) pøedstavuje nový typ restrikèní bariatrické operace, pøi které se velká kurvatura zanoøuje do prostoru žaludku, což vede ke zúžení žaludeèního lumen obdobnì jako pøi tubulizaci žaludku. Cílem naší práce bylo posoudit vliv laparoskopické plikace žaludku na antropometrické parametry, metabolickou kompenzaci a hormonální profil u pacientù s obezitou a diabetes mellitus. typu v prùbìhu mìsícù po operaèním výkonu. Metodika: Do studie bylo zaøazeno obézních diabetických pacientù podstupujících laparoskopickou plikaci žaludku. Antropometrická, biochemická a hormonální vyšetøení byla provedena pøedoperaènì a za, 6 a mìsícù po LGCP. K hodnocení postprandiálního inkretinového profilu byl použit dvouhodinový test s pøeddefinovaným jídlem (Fresubin Original 00 ml, Fresenius Kabi). Výsledky: LGCP vedla již po mìsíci od operace k významnému poklesu tìlesné hmotnosti a BMI, který pokraèoval po celou dobu sledování (BMI 4,5 ±,5 vs. 7,0 ±, vs. 6,6 ±, vs. 6,00 ±,5 kg/m, p < 0,05). Kompenzace diabetu se po rychlém pooperaèním zlepšení následnì držela na stejné úrovni (HbAC 6,8 ± 5, vs. 5,55 ±,58 vs. 56,0 ± 4,94 vs. 58,00 ± 5,9 mmol/mol, p < 0,05). Za 6 mìsícù po LGCP došlo také k úpravì lipidogramu (celkový cholesterol 5,48 ± 0, vs. 4,6 ± 0,7 mmol/l, p < 0,05; triglyceridy,05 ± 0,8 vs.,88 ± 0, mmol/l, p < 0,05), po mìsících tento efekt vymizel. LGCP vedla po mìsících od operace ke snížení subklinického zánìtu (hscrp 4, ± 0,86 vs.,55 ±,0 mg/l vs.,0 ± 0,45 p < 0,05). Inkretinový efekt byl obnoven pouze mìsíc po operaci. Závìr: Laparoskopická plikace žaludku vede v prvních mìsících k setrvalému poklesu tìlesné hmotnosti a zlepšení glykemické a metabolické kompenzace u obézních pacientù s diabetes mellitus. typu. Na tomto zlepšení se mùže alespoò z èásti podílet i pooperaèní obnovení inkretinového efektu. Podpoøeno: RVO-VFN6465/0, IGA NT 99-4, IGA NT 48- a SVV6450. Tab. Úbytky základních antropometrických parametrù a krevního tlaku (x ± SD) (Dva roky po bariatrické operaci: extrémnì obézní diabetièky. typu) hmotnost (kg) BMI (kg/m ) obvod pasu (cm) % tìl. tuku systol. TK (mm/hg) diastol. TK (mm/hg) LAGB (n = 8) vìk: 56,4 ± 8,6, ± 7,7 4, ±,7 5, ± 4,86,8 ±,98 0 ± 5,4 5,4 ± 5, LGP (n = 4) vìk: 5,8 ± 9,87 9,5 ± 7,6, ±,59 9 ± 9,5,7 ±,47, ± 9,9 8,4 ±,8 BPD (n = 0) vìk: 5 ± 5,8,4 ± 6,97 0,9 ± 4,85, ±,7 7,9 ± 6,04 8,5 ± 0, 8, ± 7, 4 DMEV ROČNÍK 7 04 SUPPLEMENTUM

KVALITA ŽIVOTA, MÍRA DEPRESIVITY A JÍDELNÍ ZVYK- LOSTI PØED A PO BARIATRICKÉ OPERACI Hrachovinová T.,, Herlesová J.,, Skibová J. Katedra psychologie FF UK, Centrum diabetologie IKEM, Praha OB klinika, Praha Úvod: Zájem o kvalitu života obézních je v souladu se souèasným trendem postihnout a kvantifikovat dùsledky obezity a její chirurgické léèby na pocit životní spokojenosti nemocného. Cílem sdìlení je sledování kvality života, míry depresivity, pøítomnosti tìlesných obtíží spojených s obezitou a jídelního chování obézních pøed a po provedeném bariatrickém zákroku (gastrické plikace, adjustabilní gastrické bandáže, biliopankreatické diverze). Soubor a metoda: Soubor je tvoøen 79 pacienty ( mužù a 66 žen) a je souèástí širšího výzkumu (v letech 009 04). Prùmìrný vìk byl 44,7 ± 0,8 let a BMI 4,8 ± 6,5. Muži a ženy se významnì nelišili ve vìku (46,4 ± vs. 44,4 ± 0,4) a BMI (45, ± 6,8 vs. 4,4 ± 6,). Respondenti byli vyšetøeni testovou baterií obsahující Beckovu sebeposuzující škálu deprese (BDI-II); Dotazník jídelních zvyklostí (TFEQ, The Three-Factor Eating Questionnaire), zahrnujícím škály: restrikce vìdomá kontrola nad jídlem; disinhibice tendence ztrácet kontrolu nad jídelním chováním; hlad subjektivnì pociśovaný hlad dotazníky specifické kvality života (OWLQOL Obesity and Weight Loss Quality of Life; WRSM Weight Related Symptom Measures). Dotazníky byly zadávány pøed psychologickým vyšetøením a 6 mìsícù po operaci. Výsledky:. Hmotnostní úbytek byl v souboru statisticky významný po 6 mìsících (p < 0,00).. V subjektivnì hodnocené kvalitì života, množství symptomù spojených s obezitou, míøe depresivity i všech škálách dotazníku jídelního chování došlo k velmi signifikantním pozitivním zmìnám (p < 0,00).. Prùmìrný skór v dotazníku BDI pøed (,7 ± 7,5) se po výkonu významnì snížil do pásma normy (5,9 ± 6,6). 4. Ženy mìly statisticky významnì (p < 0,05) horší kvalitu života pøed i po výkonu, ostatní rozdíly mezi muži a ženami nebyly nalezeny. 5. Kvalita života pøed výkonem korelovala s mírou depresivity (r = 0,99) a závažností obtíží spojených s obezitou (r = 0,557), vše na p < 0,00. 6. Nalezené interindividuální odchylky jsou ve všech mìøeních vysoké. Závìr: Nemocní po bariatrickém výkonu udávali vysoce signifikantní pozitivní zmìny v psychologických promìnných vyšší kvalitu života, témìø o polovinu snížení symptomù spojených s obezitou, nižší míru depresivních pøíznakù a pozitivní zmìny ve škálách restrikce, disinhibice a hladu. Naše poznatky o zvýšeném výskytu klinicky signifikantní míry depresivity u kandidátù na bariatrický výkon jsou v souladu s nálezy zahranièních studií a naznaèují závažnost této problematiky pøi chirurgické léèbì obezity a potvrzují nezbytnost interdisciplinárního pøístupu. Práce vznikla za podpory PRVOUK è. 07 Psychosociální aspekty kvality lidského života. DMEV ROČNÍK 7 04 SUPPLEMENTUM 5