Ilustrace Adolfa Borna pro děti a mládež

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA DĚJIN UMĚNÍ OBOR: DĚJINY VÝTVARNÝCH UMĚNÍ Ilustrace Adolfa Borna pro děti a mládež MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE Bc. Kateřina Sochorová Vedoucí diplomové práce: Daniel Ladislav, Prof. PhDr. Ph.D. Olomouc 2013

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní prameny, z kterých jsem čerpala. Ve Vatíně 6.12. 2013 Kateřina Sochorová 2

Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala všem, kteří mi pomáhali svými radami a připomínkami v průběhu vypracování mé diplomově magisterské práce. Především vedoucímu své práce panu prof. PhDr. Ladislavu Danielovi, Ph.D. Velký dík patří panu Adolfu Bornovi za jeho laskavé přijetí a poskytnutý rozhovor. Dále také litografickým mistrům panu Tomáši a Viktoru Svobodovým za jejich ochotu a možnost navštívit litografickou dílnu. Dále velké poděkování náleží velkorysosti a ochotě pana profesora Františka Dvořáka. Velmi si cením jeho poskytnutých rad a materiálu. Velké díky patří taktéž jeho synovi panu Danielu Dvořákovi. V neposlední řadě bych vyjádřila velké poděkování také výtvarné redaktorce Albatrosu, paní Alexandře Horové, za její rady a praktické zkušenosti, o které se velmi ochotně se mnou podělila. Na závěr bych chtěla poděkovat za pomoc a podporu při tvorbě této práce své rodině a Karlu Synkovi. 3

Obsah: Poděkování....3 Obsah.....4 Úvod....5 Vývoj bádání.. 7 1.Vývoj české ilustrace...11 2. Na křídlech humoru velkou životní cestou Adolfa Borna... 26 2.1 Dětství. 26 2.2. Na prahu dospívání.27 2.3. Vysokoškolská studia..28 2.4. Pracovní začátky mladého umělce...31 2.5 První mezinárodní úspěchy a Bornografie...34 2.6. První krůčky na poli filmu a Miloš Macourek...40 2.7 Montreal, Cesta nových forem a Tři mušketýři animovaného filmu.... 43 2.8. Fantasta, monarchista, nadnárodní umělec Adolf Born...49 3. Adolf Born Ilustrace.....65 3.1. Ilustrace 50. 60. let...65 3.2. Ilustrace 70-80. let....77 3.3 Ilustrace 90. let až po současnost..89 Závěr..99 Prameny chronologicky 103 Literatura chronologicky...103 Internetové zdroje..106 Katalog vystav...107 Summary 108 Seznam obrazových příloh.. 110 Obrazové přílohy.. 118 Rozhovory.. 136 Litografie.152 Anotace... 155 4

Úvod Adolf Born patří mezi výrazné umělecké osobnosti současnosti. Na naší výtvarné a kulturní scéně působí již několik desítek let, těší se i značnému zájmu a oblibě široké veřejnosti. Jeho talent je obdivován nejen u nás, ale jíž dlouho také v zahraničí, o čemž svědčí řada mezinárodních ocenění získaných již od 60. let 20. století. Adolf Born je výtvarníkem činorodým a velmi všestranným. Vedle své volné tvorby se výrazně věnuje ilustraci, dále animovanému filmu, taktéž uplatnil svůj výtvarný talent v některých návrzích pro scénografii. V této práci se budeme věnovat především Bornově ilustraci pro děti a mládež. Ilustrace pro děti a mládež představuje v Bornově díle výraznou oblast jeho tvorby. Její proměna a podoba je ovlivňována zráním samotného umělce a charakteristická je také jistou kontinuitou, neboť se jí Adolf Born věnuje již od začátku své výtvarné dráhy. Je spjata i s Bornovou volnou tvorbou, neboť postupy z jeho volné tvorby se mnohdy odrážely i v ilustraci. V této optice pohledu lze také na Bornově ilustraci pro děti a mládež vidět umělecký vývoj, jímž prošel Adolf Born během svého uměleckého zrání. Adolf Born se také věnoval ilustraci knih pro dospělé, ta ovšem tvoří okrajovější část ilustrační tvorby. Většina jím vytvořených ilustrací je pak věnována právě knihám pro děti a mládež, kterými se zabývá tato diplomová práce. Diplomová práce se skládá ze tří částí. V první části je stručně uvedena kapitola věnovaná velmi obecnému exkurzu do vývoje ilustrace knih a východiskům estetiky knižního výtvarného doprovodu v ilustraci pro děti a mládež. V dobových souvislostech tak lze spatřovat postupný vývoj české ilustrátorské tradice a proměny v chápání významu výtvarného doprovodu k literární předloze a pohledu na estetiku slova a obrazu. Tato kapitola předkládá v souvislostech konkrétní vývoj změn a postojů v oblasti knižní výtvarné kultury napříč časem až po vstup Adolfa Borna. Ilustrátorská tradice vzešlá z tohoto vývoje v sobě nese odkazy na výtvarná řešení, s nimiž se setkávají nadále nové generace umělců vstupujících do oblasti ilustrace, včetně samotného Adolfa Borna. Dílo Adolfa Borna se svoji výtvarnou 5

kvalitou začleňuje do této bohaté české tradice a rozvíjí ji svým osobitým stylem a vysokou výtvarnou úrovní předkládanou divákovi čtenáři již v jeho dětském věku. Kapitola Vývoj ilustrace v našem prostředí slouží pro tuto práci jako úvodník, objasňující některé souvislosti společně se sociálně společenskými změnami, které zasahují ilustraci před vstupem Adolfa Borna. Oblast ilustrátorství, či vizualizace textu, by mohla být řazena k badatelským zájmům na poli teorie umění, přesto tato problematika stojí spíše na okraji zájmu teoretiků. V tomto ohledu by další badatelská práce byla jistě hodnotným přínosem. Po krátkém exkurzu první kapitoly následuje část věnovaná Adolfu Bornovi. Druhá kapitola je zaměřena na pestrý život Adolfa Borna. Její podkapitoly pak charakterizují jednotlivé životní etapy tohoto umělce. Třetí, závěrečná část této diplomové práce se věnuje charakteristice a rozboru Bornových ilustrací, jeho zdrojům inspirací a východiskům jeho výtvarné ilustrátorské tvorby. Velkou motivací pro vznik této práce byl zájem o bohatou výtvarnou činnost tohoto umělce. Vedle studia dostupné odborné literatury a pramenů, bylo pro mne významné i osobní setkání a rozhovor se samotným výtvarníkem Adolfem Bornem. Tato zkušenost byla velmi obohacující, protože pan Born je velice vstřícný a příjemný člověk. Na základě našeho společného setkání vznikl také rozhovor, který je v této diplomové práci v přepisu uveden. Diplomová magisterská práce obsahuje ve svých přílohách dále také osobní rozhovory, ať již rozhovor s výtvarnou redaktorkou Albatrosu, či s Viktorem a Tomášem Svobodovými z litografické dílny v Praze. 6

Vývoj bádání Dosud vydaná literatura o tomto žijícím umělci ukazuje poměrně velký, avšak ne zcela vytěžený zájem o jeho výraznou osobnost spadající do různých žánrů v oblasti umění. Šíře záběrů výtvarných druhů je reflektována v odlišně zaměřených publikacích, zpracovávajících konkrétní oblasti jeho výtvarného díla. Adolf Born byl objevován postupně již v počátcích své výtvarné tvorby. Prvotní publikace, v nichž se objevuje jméno Adolfa Borna, jsou spíše věnovány oblasti zaměřené na českou grafiku nově se profilující nastupující poválečné generace umělců. Mezi nejstarší tituly, v nichž je krátká zmínka o Adolfu Bornovi, se řadí Současná československá grafika z roku 1964 1. Pozdějším titulem, ve kterém je Adolf Born uveden především v souvislosti s grafikou, je pojednání Jindřicha Marca O grafice 2 či Grafika II. Luboše Hlaváčka. 3 V diplomové práci se zaměříme na literaturu orientující se na dílo Adolfa Borna v oblasti ilustrace. Mezi autory zabývající se dlouhodobě a intenzivně oblastí dětské ilustrace, v jejímž rámci zhodnocují i přínos Adolfa Borna, jsou výrazně zastoupeny práce Blanky Stehlíkové a Františka Holešovského. Autoři se ve svých pracích zaměřují na dětskou ilustraci jako na širší psychologicko-estetický fenomén, který ovlivňují i sami výtvarní umělci. Publikace Holešovského z roku 1977 4, obdobě jako další jeho publikace Glosy k vývoji české ilustrace pro děti z roku 1982 5, hovoří o díle A. Borna vždy v souvislosti s obecnějším vymezením trendů ilustrace daného období či proudu. O něco podrobnější medailonek Bornovy ilustrátorské tvorby nalezneme později v jeho publikaci Čeští ilustrátoři v současné knize 1 Hlaváček Luboš, Současná československá grafika, Praha 1964. 2 Marco Jindřich, O grafice, Praha 1981. 3 Hlaváček Luboš, Současná grafika II., Praha 1978. 4 Holešovský František, Ilustrace pro děti, Praha 1977. 5 Holešovský František, Glosy k vývoji české ilustrace pro děti, Praha 1982. 7

pro děti a mládež 6 z roku 1989. V sedmdesátých letech se objevuje další přehledová studie o českém ilustrátorství, jejíž autorkou je Blanka Stehlíková 7 Také v tomto přehledu není Bornovo dílo posuzováno osamoceně, pouze včleněno do proudů ovlivňujících dětskou ilustraci. Blanka Stehlíková vymezuje dílo Adolfa Borna dále také ve dvou velmi stručných medailoncích v publikacích Současná ilustrace dětské knihy 8 a Ilustrace 9. Obě knihy představují charakter jeho ilustrací jen velmi průřezově. V osmdesátých letech vydává tato autorka obsáhlejší publikaci o ilustraci dětské knihy s názvem Cesty české ilustrace v knize pro děti a mládež 10, zde je Adolf Born včleněn do širšího kontextu ilustrace. Blanka Stehlíková je také autorkou první monografie zabývající se komplexněji dílem Adolfa Borna. V této monografii z roku 1988 11 dochází ke zhodnocení díla vždy v každé oblasti umělcova zájmu (Kresba, grafika, Ilustrace, Animovaný film). K výtvarníkovým 65. narozeninám vychází další obsáhlejší Malinova monografie s názvem Adolf Born 12. Monografie je již v úvodu prezentována jako pocta k životnímu jubileu velké osobnosti českého výtvarného umění. Mezi další historiky umění, kteří se věnovali zhodnocení Bornova výtvarného díla, řadíme osobnost profesora Františka Dvořáka, který je autorem velkého množství předmluv k Bornovým veřejným vystoupením. Jeho úvodní slova k množství výstav, mezi nimiž lze uvést např. výstavu v Uherském Brodě v roce 1976 13, výstavu v Galerii výtvarného umění v 6 Holešovský František, Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládež, Praha 1989. 7 Stehlíková Blanka, Čeští ilustrátoři pohádek, Praha 1970. 8 Stehlíková Blanka, Současná ilustrace dětské knihy, Praha 1979. 9 Stehlíková Blanka, Ilustrace, Praha 1984. 10 Stehlíková Blanka, Cesty české ilustrace v knize pro děti a mládež, Praha 1984. 11 Stehlíková Blanka, Adolf Born, Praha 1988. 12 Malina Jaroslav (ed.), Adolf Born, Praha 1995. 13 Výstava Grafika Adolfa Borna, (kat. výst.), Uherský Brod 1976. 8

Chebu 14, výstavu v Císařské konírně Pražského hradu 15 a jiné, dokládají Dvořákovo erudované představení Bornova výtvarného díla, s nímž ho pojí i mnohaleté přátelství. František Dvořák společně s Milošem Macourkem jsou autory úvodního slova knihy s názvem Adolf Born: kresby z cest, pastely, ilustrace, akvarely, litografie, hlubotisky, známková tvorba, kostýmy 16, představující dílo Adolfa Borna. Kniha obsahuje zejména bohatou obrazovou přílohu, zachycující Bornovo výtvarné rozpětí, nezabývá se však hlouběji širší uměleckou analýzou jeho díla. Stručnou heslovitou zmínku o Adolfu Bornovi nalézáme i ve Slovníku českých výtvarných umělců 1950 1997 17 z roku 1998. Vedle odborných publikací vznikly také Bornovy vlastní autobiografické knihy, ve kterých se výtvarník vyjadřuje ke svému životu i tvorbě, a to včetně ilustrace. Mezi tyto publikace řadíme velmi malé dílko Mým národům z roku 1990. V roce 2005 vzniká s předmluvou Františka Dvořáka publikace Adolf Born. Od La Fontaina k Livingstonovi 18, na které se A. Born také autorsky podílí. Průřez Bornovy ilustrované tvorby se objevuje také v další autobiografické publikaci z roku 2007 s názvem Bornova čítanka 19, ve které je autorem průvodních textů sám Adolf Born. Předposledním počinem zabývajícím se dílem Adolfa Borna je obrazově velice bohatá publikace Adolf Born - autobornografie 20, vydaná v roce 2010 k umělcovým 80. narozeninám. 14 Výstava Adolf Born. Grafika, (kat. výstav), Cheb 1978. 15 Výstava Adolf Born. V předvečer, (kat. výst.), Praha říjen 1999 leden 2000. 16 Macourek Miloš - Dvořák František, Adolf Born, kresby z cest, pastely, ilustrace, akvarely, litografie, hlubotisky, známková tvorba, kostýmy, Praha 1999. 17 Malý Zdeněk ( ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-1997. I., A-Č /, Ostrava 1998. 18 Born Adolf, Od La Fontaina k Livingstonovi, Praha 2005 19 Born Adolf, Bornova čítanka, Praha 2007. 20 Born Adolf Žáček Jiří Černá Pivovarová M. Steinerová J., Adolf Born autobornografie, Praha 2010. 9

Tato velkoformátová publikace představuje průřez velkým odkazem Adolfa Borna. Autobiografie představuje šíři Bornova talentu ve všech oblastech jeho uměleckého mnohaletého působení na bohatě vypravené obrazové první polovině publikace. Další část zpracovává velmi podrobně Bornův životopis. Tato převážně autobiografická kniha opět neusiluje o kritické zhodnocení jeho odkazu v žádné oblasti jeho tvorby, tedy ani v ilustraci. Vztah k ní je zde pouze nastíněn v nemnoha Bornových výrocích vztahujících se k ilustraci. Poslední autobiografická publikace Veselá cesta životem 21, která je věnována Adolfu Bornovi vychází v roce 2011 formou velmi osobního rozhovoru Jiřího Žáka s výtvarníkem. Kniha představuje vhled nejen do sféry osobních postojů Adolfa Borna k životu, ale i k umění, a to jak jeho vlastnímu, tak i k inspiracím a zdrojům z oblasti českého i světového umění. Otázky, na něž výtvarník odpovídá, se z velké části týkají i oblasti ilustrace. 21 Žák Jiří Born Adolf, Veselá cesta životem, Praha 2011. 10

1. Vývoj české ilustrace Tato kapitola přibližuje vývoj nejen ilustrace jako takové, ukazuje také prostřednictvím přístupů k funkci a hodnotě, v tomto případě dětské knihy, i obecnější vývoj knižní kultury jako určité kulturní hodnoty naši společnosti. Výtvarný projev jako rovnocenný prostředek psaného slova nebyl vždy určitým standardem, ale musel projít složitým vývojem. Historické okolnosti, za nichž se tvořila tradice českého ilustrátorství, představují tento fenomén v širších souvislostech a pomohou nám více pochopit umělecký zájem o tuto oblast. Na počátku je nutné říci, že ilustrace knih samotná se ve svých počátcích nekategorizovala na tu, která je odlišná pro různé skupiny čtenářů. Určité vyčlenění ilustrace pro děti a mládež vznikalo postupně, z vývoje chápání čtenáře jako takového. Počátky ilustrace v knize pro děti a mládež lze dle Blanky Stehlíkové v určitém specifickém pojetí tohoto fenoménu spatřovat v díle Jana Amose Komenského, konkrétně v jeho díle Orbis pictus (1658). V tomto díle mimo jiného nalézáme Komenského docenění významu obrazu v knize pro děti. Ač se kvůli společenskému klimatu Komenského doby nepodařilo mnohé vize tohoto učitele národů zrealizovat dle jeho záměrů, můžeme zde vidět především onu zásadní myšlenku Komenského o umělecké ilustraci v naučné knize, i když byla v českých zemích akceptována s mnohaletým zpožděním. 22 S ilustrovanými dětskými knihami se do poloviny 19. stol setkáváme jen výjimečně. Ilustrace neměly přímou vazbu na text a zachycovaly často dětské postavy po vzoru dobových reprezentačních portrétů. Ještě v době národního obrození plně nekorespondoval vývoj knihy pro děti a mládež v oblasti literární a výtvarné. Zde se literatura pro děti a mládež teprve začíná velmi postupně vyčleňovat, ovšem stále v této době platí, že tu nebyla kategorie fenoménu dětské knihy a její ilustrace. Literatura pro děti a mládež 22 Stehlíková Blanka, Cesty české ilustrace v knize pro děti a mládež, Praha 1984. 11

byla v této době tvořena především literaturou překladovou. Začala se vydávat literatura psaná pro děti, ovšem z větší části úzce didakticky zaměřená. Ilustrace zde velmi často chyběly z různých důvodů, ať již díky formě literárního díla, či z důvodu nedostatečného významu, který byl ilustracím přikládán, což se projevilo i tím, že mnohdy nebyly ani uváděny jména ilustrátorů 23. V době národního obrození se vedle hlavních cílů obrody českého národa dostává do programu tohoto hnutí i péče o dětskou literaturu. Vedle didaktických knih se vydávají i pohádky, pověsti aj. Některé jsou doprovázeny i ilustracemi, v některých případech i doplněné o jména samotných umělců ilustrátorů. 24 Dle Blanky Stehlíkové základy české, respektive specificky národní, ilustraci a tímto i ilustraci dětské knihy jako takové položil zejména Mikoláš Aleš. Aleš se zabýval kresbou (časopiseckou a knižní) zpočátku zejména kvůli finančnímu zabezpečení, ovšem s postupem času tento všestranný umělec pochopil ilustraci pro děti jako odpovědný umělecký úkol. Ve svých kresbách, uplatňovaných zejména v časopisech a kalendářích (nejlidovější a nejrozšířenější četbě své doby), se na dětské čtenáře neobracel zvláštní nebo zjednodušenou výtvarnou řečí, ale uplatňoval v nich stejné principy jako ve své monumentální, malířské a kreslířské tvorbě. Svým realismem a demokratismem otevřel ilustraci nové možnosti a perspektivy. Ovšem sám Mikoláš Aleš ještě nerozlišoval, zda jsou kresby určeny dětem či dospělým. Tento problém byl řešen až generací následující. 25 Také František Holešovský spatřuje zakladatelskou osobnost moderní české ilustrace pro děti v Mikoláši Alšovi. Jádrem Alšových ilustrací pro děti, jsou jeho kresby k pohádkám a písním a kresby na historická témata. Jeho vliv na ilustraci byl spíše ideový nežli výrazově návodový, neboť v dalším vývoji ilustrace není známa výrazná osobnost vycházející z charakteru jeho 23 Stehlíková Blanka Veselý Marian, Ilustrace v české a slovenské dětské knize, Praha 1986. 24 Urbanová Svatava, Meandry a metamorfózy dětské literatury, Olomouc 2003. 25 Stehlíková Blanka, Příběh české ilustrované dětské knihy 1900 2000, Písek 2010. 12

kresby či výtvarné závislosti na ní. Je-li uveden jako vzor našich pozdějších ilustrátorů, např. Lady, Strnadela a dalších, nalézáme zde paralelu založenou na základních principech tvorby a také vztahu k lidovému prostředí a umění. František Holešovský se domnívá, že velký umělec by neměl mít své napodobovatele, neboť jeho odkaz může tím lépe působit příměji, nikoliv pouze v mezích výrazu 26. Na přelomu 19. a 20. století, tedy již v době Alšova života, se formovalo hnutí za krásnou knihu. Hnutí za krásnou knihu společně s hnutím za estetickou výchovu mládeže se velmi výrazně zasadilo o vznik umělecké dětské knížky. 27 Toto hnutí umělců a estétu se začalo zabývat knihou také z jiných hledisek. Toto hnutí ovlivněné anglickými umělci (zejména Williamem Morrisem) i vlivem snah o estetickou výchovu se začíná zabývat knihou zcela jinak, jako estetickým objektem. Teoretikem a tvůrcem programu Hnutí za krásnou knihu se stal v roce 1905 F. X. Šalda. Názorové směřování hnutí prezentoval ve své studii Kniha jako umělecké dílo. Dílo se stává velmi významným východiskem pro chápání estetické funkce knihy. Hnutí se posléze začíná diferencovat do několika proudů. Někteří umělci a topografové spatřovali hlavní estetickou hodnotu v písmu, jiní tuto důležitou úlohu nalézali v dekorativním řešení celku, v němž kresba nepředstavovala volnou přílohu, ale nedílnou součást stránky, jakou byla koncovka, iniciála, záhlaví a dekorativní rámec. Vedle těchto proudů tu byli umělci používající k ilustraci grafické a dalších jiné techniky. Vyjma topografické koncepce, měly všechny tyto tendence provázející počátek moderní české knihy, svůj odraz i v knize dětské. 28 Z vědomí, že dítě není pouhou zmenšenou kopií dospělého, ale osobností mající svůj vlastní svět, vznikla potřeba respektovat jeho specifické zájmy a potřeby. Hnutí za estetickou výchovu mládeže věnovalo také formou pořádání výstav či různými publikacemi pozornost literárním a výtvarným dětským projevům. Spojením obou hnutí se kolem roku 1900 vytvořily předpoklady pro vznik moderní české dětské knihy, odpovídající specifickým 26 Holešovský František, Glosy k vývoji české ilustrace pro děti, Praha 1982. 27 Stehlíková Blanka, Příběh české ilustrované dětské knihy 1900 2000, Písek 2010. 28 Stehlíková Blanka, Cesty české ilustrace v knize pro děti a mládež, Praha 1984. 13

zájmům dítěte, jejímiž tvůrci byli skuteční výtvarní umělci. I když jich nebylo mnoho, a pokrývali pouze nepatrnou část produkce, otevřeli svým tvůrčím činem nové možnosti a přístupy pro perspektivy dětské knihy. 29 Vedle vyhraněného pohledu na knihu a její výtvarný doprovod, zastoupeného Hnutím za krásnou knihu s předním teoretikem F. X. Šaldou, se formoval další umělecký proud vycházející ze symbolismu a secese. Pro tuto skupinu představovala ilustrace výtvarnou interpretaci textu, ve které má umělec naplno projevit své dojmy a pocity a promítnout je do ilustrace v subjektivním a originálním zpracování. 30 V roce 1903 ještě manifestačně vystoupili čeští umělci v rámci uměleckého spolku Mánes na pomoc krásné dětské knize. Jejich pozornost byla věnována ilustraci dětských knih, měla přímou souvislost s obrodou knižního umění na straně jedné, dále pak hnutím za estetickou výchovu na straně druhé. V hledítku, v němž byla kniha nazírána jako objekt estetických měřítek, se postupně vyvíjela dějová ilustrace a s ní i snaha o pozdvižení výtvarné úrovně, což se promítlo i do dětských knih. Dekorativismus, symbolismus, secese i realistická dějová linka v dílech ilustrátorů určovaly podobu dětské knihy a přetrvávaly v určité komerčnější produkci až téměř do meziválečného období. 31 Vznik ČSR se projevil v mnoha oblastech kulturního a společenského života, dětskou knihu nevyjímaje. Došlo zde ke kritickému přehodnocení i navázání na předválečné snahy o dobrou dětskou knihu. Období první republiky obohatilo dětskou knihu o hlubší zájem nových výrazných uměleckých osobností, které pojaly ilustrace na kvalitativně jiné úrovni. Mezi umělce, kteří přispěli k obohacení dětské knihy, řadíme taková jména, jakými jsou např. K. Svolinský, C. Bouda, K. Čapek, J. Čapek, M. Marešová, V. Fiala, J. Lada, Z. Burian aj. Ve třicátých letech pak ještě O. Sekora, J. Trnka, A. Zábranský a další. Významná je skutečnost, že i když v řadě edic převládal didaktický 29 Holešovský František, Glosy k vývoji české ilustrace pro děti, Praha 1982. 30 Stehlíková Blanka, Příběh české ilustrované dětské knihy 1900 2000, Písek 2010. 31 Stehlíková Blanka, Cesty české ilustrace v knize pro děti a mládež, Praha 1984. 14

přístup k literatuře, dochází v tomto období k pokusům o žánrovou diferenciaci, která znamenala pro ilustrátory nové výzvy a možnosti. Vedle říkadel se začala uplatňovat i nová autorská moderní pohádka. Dochází i k vážnějšímu zájmu o literaturu dobrodružnou, v níž tradiční koncepci dějové ilustrace, reprezentované především Z. Burianem, ovlivnil výtvarný projev J. Nováka. Do nové roviny byl povznesen tento žánr F. Tichým. Nové problémy přinášely do ilustrace i pokusy o výtvarné pojetí dětského hrdiny, kde se tohoto úkolu velmi příkladně zhostil např. Josef Čapek. 32 Ilustrátoři si tak uvědomovali v této době více než dřív, že je potřeba diferencovat přístup k literárním textům podle jeho zaměření a věku čtenáře. Na druhé straně si ovšem umělci více než dříve přáli sehrát svým ilustrátorským doprovodem úlohu interpreta, jehož hlas by měl svou vlastní váhu. Nechtěli být těmi, kteří pouze dokreslovali, co bylo řečeno. Dochází zde ještě k jednomu posunu v období první republiky, kdy se hlavní pozornost začala přesouvat od čtenáře k literárnímu dílu, k vzájemnému vztahu dvou uměleckých složek. Ilustrace přestala pouze dokreslovat a objasňovat text. Obě složky obraz a dílo začaly působit ve vzájemném, ale rovnocenném vztahu. Ilustrace byla vnímána jako svébytný organismus a tento posun v chápání ilustrace se nejlépe projevil v samotné koncepci knihy meziválečného období. Ilustrace se stala více volnou obrazovou přílohou, kde se již mohlo plně projevit charisma samotného ilustrátor. K tomuto pojetí ilustrace jako volné přílohy přispěly též zdokonalující se reprodukční techniky, které už umělce tolik neomezovaly na černobílou kresbu a grafiku. Do ilustrací pronikají nové možnosti. V knihách pro dospělé se jedná např. o fotku, koláž či fotomontáž. V dětské knize je to především barva. 33 Ilustrace jako důležitá součást knihy by nebyla možná, pokud by nesplňovala určité umělecké nároky. O tuto výsadu ilustrace v interpretaci textu se zasloužila především sama výtvarná úroveň ilustrací. Většina ilustrátorů byla významnými umělci, kteří měli své širší umělecké působení. Nejvíce a nejradikálněji zasáhli do meziválečné dětské ilustrace 32 Stehlíková Blanka, Příběh české ilustrované dětské knihy 1900 2000, Písek 2010. 33 Holešovský František, Glosy k vývoji české ilustrace pro děti, Praha 1982. 15

umělci, kteří kreslili pro novinové karikatury a humoristické kresby. Tito kreslíři vnesli do dětské ilustrace dosud nebývalou věc humor. Ve svém stylu se také lišili od grafiků. Novinové kresby se v této době tiskly autotypií, kvůli tomu si musely vystačit s černou barvou, kresby musely být jednoduché, jednoznačné a lineární. Proto byly pro děti snadno čitelné. 34 Jednou z nejvýraznějších ilustrátorských osobností v tomto období byl Josef Lada (1887 1957). Ladův kresebný styl vystihovala od začátku elementární forma vyjádřená uzavřenou, živou konturovou linií, přehledná kompozice a důsledná plošnost, což jej zároveň sbližovalo se soudobými snahami moderního umění. Ve své tvorbě pro děti čerpal více než jiní umělci z autobiografických dětských zážitků v rodném kraji, ale i tehdejšího života, nelehkého, ale plného poezie a futuristického veselí. Lada nevytvářel prototypy bájných hrdinů, jeho hrdiny představovaly výrazné lidové typy. Nepostradatelné krále a královny přenášel z jejich hradů a zámků do reálií vesnic z dob jeho dětství. Bájné bytosti, zejména oblíbené hastrmany, zlidštil. V těchto záměnách místa a času objevoval další zdroj inspirace pro svůj humor. Lada zasáhl, a to jak v rovině výtvarné, tak i literární, do všech oblastí dětské knihy, kterým se tehdejší meziválečná generace věnovala. Lada představuje v našem výtvarném umění významnou osobnost ovlivňující svoji tvorbou celou oblast výtvarného umění v ilustraci. 35 Sám Adolf Born jej považuje za jednoho z našich největších malířů, který pro něj představuje ve svém díle špičkovou výtvarnou tvorbu. 36 Další velkou osobností, která se shodou okolností narodila ve stejném roce jako Lada, byl Josef Čapek (1887 1945). Ten měl, na rozdíl od Lady, před vstupem do dětské knihy výtvarné vzdělání, věnoval se malbě, kresbě, scénografii, byl literátem i teoretikem výtvarné kritiky. Působil společně s bratrem Karlem v redakci Lidových novin. Josef Čapek řešil podobu knihy velmi moderně. Zcela zrušil prostorovou scénu a soustředil se na objekty hrající v příběhu podstatnou úlohu. Kreslil je ve zkratce, volně řazené, jak je 34 Stehlíková Blanka, Cesty české ilustrace v knize pro děti a mládež, Praha 1984. 35 Stehlíková Blanka, Příběh české ilustrované dětské knihy 1900 2000, Písek 2010. 36 Žák Jiří Born Adolf, Veselá cesta životem, Praha 2011. 16

to blízké kresbě dětí. Čapek byl vždy zaujat výtvarným projevem dětí, jejich bezprostředním projevem, citovým zabarvením či určitou nehledaností. Obdivoval se elementárnosti dětské kresby. Ve své ilustraci látky dětského příběhu inovoval a nahrazoval současnými motivy. Období Čapkovy tvorby pro děti bylo násilně přerušeno jeho odstraněním nacistickým režimem. Poslední zprávy o jeho osudu končí v roce 1945. Čapkův přístup k ilustraci byl vždy velmi pokorný, jak je patrné z jeho vyjádření k problematice ilustrace. Ve svém srovnání práce ilustrátora a malíře připouští možnost automatismu u malíře, nikoliv však u ilustrátora. Toto přesvědčení vychází ze skutečnosti, že spisovatel klade jedinečné úkoly, se kterými se musí výtvarník vypořádat. Jako hlavní rys ilustrace pro děti vyzdvihuje Čapek její trefnost a srozumitelnost. 37 Koncem 20. let 20. století vstoupil do Lidových novin společně s bratry Čapkovými i další výrazný meziválečný ilustrátor Ondřej Sekora (1899 1967). Tento původně nedostudovaný právník a amatérský malíř, aktivní sportovec a dřívější sportovní redaktor se později věnoval karikatuře a seriálu. Také díky němu se problematika seriálu dostala do popředí. Mezi Sekorovy humoristické seriály řadíme např. O čmelákovi Anince, brouku Pytlíkovi či Ferdovi Mravencovi. V roce 1936 vzniká autorská kniha Ferda Mravenec, která se záhy díky obrovskému ohlasu dočkala mnoha pokračování. Byl to nový typ umělecké naučné literatury, která skrze svoji zábavnou formu předávala nejen poznatky ze světa hmyzu, ale nesla v sobě též morální aspekt. Styl novinové tvorby s příznačným jednoznačným charakteristickým smyslem pro nadsázku a pohyb byl Sekorou v dětských knihách obohacen také citem pro jasnou, až zářivou barevnost. V Úhoru z roku 1940 popisuje Ondřej Sekora, jak vznikl Ferda Mravenec. Na konci svého povídání se dovolává amerického příkladu Micky Mouse. 38 Na konci 30. let vstoupilo do výtvarného života několik dalších absolventů výtvarných škol, kteří práci pro děti zasvětili celý život. Byli jimi např. A. Strnadel, A. Pospíšil či A. Zábranský. Ovšem jednu z nejvýraznějších 37 Stehlíková Blanka, Příběh české ilustrované dětské knihy 1900 2000, Písek 2010. 38 Holešovský František, Glosy k vývoji české ilustrace pro děti, Praha 1982. 17

osobností spatřujeme v Jiřím Trnkovi (1912 1969). Oproti svým výše zmíněným kolegům přichází Jiří Trnka na Uměleckoprůmyslovou školu s výtvarnou praxí scénického výtvarníka Národního divadla a loutkového divadla, posléze pak k těmto zkušenostem přibývá poválečné vedení Studia loutkového filmu. Postupy výtvarné tvorby Jiřího Trnky ovlivňují taktéž právě zkušenosti z oblasti scénografie a loutkového divadla. Svébytným projevem, přes iluzi divadelní scény, dospěl Trnka k požadavku většího pole pro fantazii umělce v oblasti pojmové i výtvarné, ale i pro fantazii čtenáře či diváka. Jiří Trnka ilustroval také poezii. Tyto drobné literární útvary nové umělé poezie pro děti pracující s metaforou vybízely ilustrátory k odpovídající formě a Jiří Trnka se této výzvy více než ochotně ujal. Jiří Trnka se jako první z českých ilustrátorů dočkal významného ocenění v roce 1968, a to cenou za dětskou knihu Medailí Hanse Christiana Andersena. V tvorbě Jiřího Trnky je kladen důraz na fantazii, a to přímo fantazii básnivou, zároveň předjímal a potažmo ovlivnil snahy nové generace ilustrátorů vstupující do výtvarného života v šedesátých letech, tedy o dvacet let později. 39 Vedle výše uvedených skutečností zasáhla do dětské knihy v období první republiky, ačkoliv jen velmi okrajově, i tehdejší avantgarda. Její teoretik Karel Teige (1900 1951) zdůrazňoval v dětských knihách nové výrazové prostředky fotografie, koláže, fotomontáž aj. Do dětských knih vstoupili umělci jako Toyen, V. Schlosser nebo Z. Rossmann. 40 Dle Františka Holešovského můžeme ve 30. letech 20. století připustit relativní převahu hodnotné ilustrace na poli humoristické literatury a pohádky. Humor se v ilustraci prosazuje nejen množstvím humoristických knih, ale i tříděním výtvarného výrazu. Souvislost zde vidí se sepětím ilustrátorů s novinářskou kresbou, potažmo čtenáři denního tisku, díky nimž ovlivňují i děti a mládež. Platí to nejen o Čapkovi, Ladovi, Sekorovi a Bidlovi, ale i dalších kreslířích. 41 V roce 1935 se uskutečnil první sjezd spisovatelů a ilustrátorů pro 39 Holešovský František, Ilustrace pro děti, Praha 1977. 40 Stehlíková Blanka, Cesty české ilustrace v knize pro děti a mládež, Praha 1984. 41 Holešovský František, Glosy k vývoji české ilustrace pro děti, Praha 1982. 18

děti. 42 Tato událost ukazuje snahu umělců a spisovatelů, o zhodnocení dětské knihy a jejího významu, na úrovni kritického posouzení produkce v této oblasti. Díky snaze výtvarných umělců se stala oblast ilustrace rovnocennou vůči jiným výtvarným disciplínám. V meziválečném období se dětská kniha, díky novým názorově diferenciovaným generacím, zcela proměnila. Byla více otevřena současným dětem a jejich zájmům. Bylo v ní i více humoru a fantazie. Dobré knihy byly podpořeny i rozvíjející se kritikou a distribucí do knihoven. V období politického nebezpečí nacistického Německa představovala dětská kniha určitou zbraň české kultury, prudce vzrostl počet závažných dětských knih nesoucích vlastenecké a humanitní ideje. Knihy byly často bohatě ilustrované a dobře upravené. 43 V období 2. světové války proces zkvalitnění ilustrace nadále vzrůstá. Nastupuje již zmíněná mladší ilustrátorská generace J. Trnka, A. Zábranský, A. Strnadel aj. Editoři jsou si více vědomi své národní odpovědnosti a spolupracují v ilustrační tvorbě ve větší míře s umělci neilustrátory, kteří do ní vnášejí nové osobité kvality. V některých publikacích se nově sbližuje umění pro děti s uměním pro dospělé, zejména v žánrech poezie, klasické literatury a historické beletrie. Dětem se představují i četní grafici, kteří v dřívějších ani pozdějších dobách nevstoupili do přesně vymezené oblasti ediční činnosti pro děti. 44 Předcházející vývoj v oblasti ilustrace poukázal i na význam spolupráce výtvarníků, jejichž ohnisko činnosti leželo mimo vlastní ilustrátorskou tvorbu. Specifičnost jejich přínosu spočívá v novosti prvků a procesů, přenesených z malby a grafiky, do vlastní ilustrace. Nezanedbatelný 42 Na tomto sjezdu vystoupil se svým příspěvkem Josef Novák, který poprvé ostře vymezil odlišnost umělecky a ideově hodnotné ilustrace od konvenčních projevů a ilustračního braku. Označil dokonce jmenovitě dobré ilustrátory (např. J. Ladu, J. Čapka, C. Boudu, Toyen, F. Tichého, A. Scheinera, K. Svolinského aj.), kteří ovládají tvorbu 30. let jako kvalitativní protiváhu ke komerční a konvenční ilustraci. Je nutné si uvědomit, že není možné vést přirozeně ostrou hranici mezi kvalitou a nekvalitou. Toho si je vědom i sám Novák. Šlo zde spíše o vymezení teoretická základny problému dětské ilustrace. (Stehlíková Blanka Veselý Marian, Ilustrace v české a slovenské dětské knize, Praha 1986. 43 Stehlíková Blanka, Cesty české ilustrace v knize pro děti a mládež, Praha 1984. 44 Stehlíková Blanka, Cesty české ilustrace v knize pro děti a mládež, Praha 1984. 19

je také přínos v podobě umělecké autority tvůrců. Po roce 1945 dochází ve vývoji dětské knihy k zásadnímu mezníku. V tomto okamžiku přestává být dětská kniha soukromou záležitostí nadšených průkopníků. Kniha se stává celospolečenskou záležitostí, nástrojem výchovy nové generace. Pod vlivem tohoto prizmatu a v novém společenském rozpoložení poválečné společnosti dochází k centralizaci a usměrnění tohoto výchovného nástroje, a to pomocí zestátnění nakladatelství a vytvoření specializovaných pracovišť. Tímto procesem centralizace byly vytvořeny podmínky v materiální rovině k tomu, aby bylo možné se plně soustředit na kulturní a výchovné poslání dětské knihy. Paradoxně tak došlo k situaci, kdy se podařilo vymazat téměř okamžitě brakovou literaturu a kýč v ilustraci, avšak na druhou stranu tato situace znemožnila působení politicky nelevicových či výtvarně odlišně zaměřených autorů. 45 Situace po roce 1948 znamenala pro poměry v Československu výraznou změnu, jak v politické, tak v kulturní oblasti. Ve všech oblastech dochází k centralizaci a vytváření zastřešujících institucí a organizací. Tato situace s nevyhýbá ani oblasti dětské knihy. Zvýšený zájem o oblast dětské knihy, jakožto nástroje celospolečenského významu, umožnil výraznější rozvoj v oblasti dětské knihy. Vedle specialistů ilustrátorů přispívali l tomuto rozvoji opět nejvýznamnější umělci, dávající tak jistou normu v estetice knižního doprovodu. Ilustrace pak byla jimi začleňována do kontextu vlastní volné tvorby. Výtvarné tendence v ilustraci knih pro děti a mládež na sklonku 40. let vykazují určitý ústup výtvarné složky díla na úkor realismu ve výtvarné složce dětské knihy. Ilustrace tak ústila do popisné ilustrace, zmizela dynamika. Snaha o co nejvíce dokonalou iluzi skutečnosti často nerespektovala styl díla i osobitý rukopis ilustrátora. 46 Tato situace se mění na přelomu 50.a 60. let nově nastupující generací. Umělci nově nastupující generace, odsuzovali umělecká východiska, z kterých vycházela generace předchozí. Zejména byla 45 Stehlíková Blanka, Příběh české ilustrované dětské knihy 1900 2000, Písek 2010. 46 Stehlíková Blanka, Cesty české ilustrace v knize pro děti a mládež, Praha 1984. 20

odsuzována didaktičnost a jednotvárnost výtvarného doprovodu. Nová generace přenesla důraz na estetické a lyrické působení obrazů. po V této dekádě byl v dětské knize nejsilnější proud vycházející z lyrické abstrakce. Důraz byl kladen nikoliv na děj, ale na atmosféru příběhu. Navazoval tak na tvorbu Jiřího Trnky. Linie nahradily emocionálně působící barvy. Dřívější ilustrační proud, jak je uvedeno výše, se zaměřoval na dějovost a sdělení ilustrace, nová generace chtěla atmosféru podnítit pouhými náznaky. 47 K vytváření takové atmosféry posloužila nejlépe barva. Barva byla převážně jasná, osvobozena od popisu, mnohdy v pastelových tónech. Motiv napovídal spíše náznakem, symbolem či ozvláštněným detailem. 48 Ilustrace měla mnohem blíž k volné tvorbě. V popředí tak stála její výtvarná stránka, která výrazně diferencovala tvorbu jednotlivých umělců. Zejména konec 50. let a následující desetiletí období, představuje pro dětskou knižní ilustraci velmi plodné období. I přes vnější kulturní a politické prostředí, byla tato oblast ušetřena výraznějších přímých vměšujících zásahu vládnoucího režimu, což umožnilo značný rozmach ilustrační a typografické tvorby, který se již později v tomto měřítku nezopakoval. 49 V průběhu 50. let začala naše dětská kniha vstupovat do mezinárodního povědomí. První ocenění získává v roce 1958 na světové výstavě EXPOˋ58 v Bruselu. Zde si Státní nakladatelství dětské knihy jako jediné odnáší cenu Grand Prix. 50 47 Reissner Martin, Východiska a současnost české ilustrace, in: Fenomén kniha, Výtvarná výchova a umění knihy, Brno 2008, s. 42 63. 48 Stehlíková Blanka Veselý Marian, Ilustrace v české a slovenské dětské knize, Praha 1986. 49 Reissner Martin, Východiska a současnost české ilustrace, in: Fenomén kniha, Výtvarná 50 výchova a umění knihy, Brno 2008, s. 42 63. Na této výstavě jsou originálním konceptem Stromu pohádek představeny knihy s ilustracemi M. Alše (v knize Psohlavci), J. Lady (v knize Bubáci a Hastrnani), J. Trnky (kniha Andersenových pohádek, Hrubínovy pohádky z Tisíce a jedné noci), K. Svolinského (kniha Čarovný svět), O. Sekory (kniha Uprchlík na Ptačím domě), A. Zábranského (výbor říkadel Do kola), V. Karel (kniha Sluníčko, maceška a slunečnice). V této době vznikají i sdružení přátel dětských knih, zahrnující v sobě všechny pracovníky zabývající se dětskou knihou. V roce 1957 vzniká i teoretický časopis věnovaný literatuře a umění pro děti Zlatý máj, první časopis zaměřený na tuto tématiku v zemích bývalého socialistického bloku. (Stehlíková Blanka, Cesty české ilustrace v knize pro děti a mládež, Praha 1984.) 21

Nově nastupující generace ilustrátorů přelomu 50. a 60. let., deklaruje ostré vymezení proti socialistickému realismu, odmítání skutečnosti jako jediný model, zrušení přímé hranice mezi skutečnem a neskutečnem. Stále zde ovšem zůstávaly podobné otázky, jaké si v této oblasti kladli jejich předchůdci. Didaktická funkce byla stále jako jeden z důležitých principů funkce a poslání dětské knihy. Vedle ní se objevovala i jiná hlediska, zejména psychologická jak nejlépe působit na výchovu dítěte v jeho duševním vývoji? Jak mu atraktivně zprostředkovat vědění? Jak se přiblížit jeho psychice? 51 Pakliže se meziválečná ilustrátorská generace věnovala ještě širokému spektru autorů různých epoch a žánrů, ilustrátoři nové vlny 60. let si již vybírali literární texty blízké směřováním k jejich volné tvorbě, kde se mohli nejvíce umělecky projevit. V 60. letech mladí ilustrátoři zdůrazňovali ilustraci jako osobní interpretaci textu. V návaznosti na ilustrátorskou tradici předválečné generace dávali čeští ilustrátoři po roce 1945 přednost říkadlům, veršům, pořekadlům či klasické pohádce. V 60. letech bylo však toto téma řadou mladých ilustrátorů považováno toto za vyčerpané. V této době vzrostl zájem o pohádku umělou, která kladla svým prudkým rozvojem nové ilustrátorské výzvy. V 60. letech se v pohádce, podobně jako v ilustracích jiných literárních žánrů, zrcadlila nosná osa vývoje mezi pólem humoru a podstatně silnějším pólem poezie. Opadnutím zájmu o tradiční žánry se pozornost ilustrátorů obrátila k oblastem, ve kterých dříve převažovala komerční produkce, neboť v nich zdánlivě nebyly předpoklady k umělecké ilustraci. 52 V tomto období tedy od poloviny 50. a 60. let 20. století má kořeny začínající ilustrátorská tvorba Adolfa Borna. Adolf Born patřící právě do poválečné generace mladých začínajících umělců - ilustrátorů. V tomto období se převážně věnuje žánru dobrodružnému. Mezi spíše okrajové žánry se řadila i ilustrace dobrodružné literatury. Její situace byla ve třicátých letech velmi neuspokojivá. V období 51 Holešovský František, Glosy k vývoji české ilustrace pro děti, Praha 1982. 52 Stehlíková Blanka, Cesty české ilustrace v knize pro děti a mládež, Praha 1984. 22

nástupu socialismu se tento žánr dostává více do centra pozornosti. Přechod k nové ilustraci dobrodružné literatury ohlašují Tajemné kroky z roku 1962. Devět ilustrátorů, a to Stecker, Vaca, Teissing, Skála, Born, Žemlička, Černý, Lhoták a Hájek, nakreslilo k příběhům v knize značně volné ilustrace, stojící proti obsahové závislosti. 53 Born se dále zabývá i ilustrací k povídkám ze života dětí. Holešovský charakterizuje kresby A. Borna v tomto období následovně: Pojetí kresby by mohlo stejně sloužit karikatuře, plakátu, kreslenému vtipu i dobrodružné tematice: je nepřátelská patosu, a tím může být zvlášť blízká mládeži. 54 V této době dochází i k prolínání žánrů, do té doby se objevující převážně časopisech. Tímto žánrem je myšlen především osamostatňující se kreslený humor, který si obdobně jako kreslený seriál začíná získávat své místo i na stránkách dětské knihy. Obroda karikatury se začala v tvorbě nastupující mladé generace stávat hravějším a poetičtějším kresleným humorem, který si vystačil bez textu, neboť byl obsažen v samotné kresbě. V tomto období vzniká skupina Polylegran, mladí tvůrci se mohou uplatnit také v nově založeném Mladém světě. Do dětských knih proniká, zpočátku zatím nesměle, kreslený humor v tvorbě Adolfa Borna, V. Fuka, J. Kalouska aj. Mezi kreslíře přinášející do dětské knihy humor patřil i J. Šalamoun, A. Mikulka, Z. Smetana, R. Pilař a další. Adolf Born si záhy uvědomil, že různé literární žánry vyžadují odpovídající výtvarné řešení, že respekt k dílu klasickému nedovoluje humoristický přístup, zatímco dívčí román, kterému se věnoval také od počátku 60. let, takovýto přístup téměř vynucuje. Zde lze dobře konfrontovat vlastní pohled na daný příběh s chováním literární postavy, přicházet s vlastním komentářem, který nezesměšňuje, ale spíše čtenáři pomáhá orientovat se, vede k tomu, aby pouze nesledoval děj, ale zaujal určité stanovisko a zapřemýšlel o smyslu příběhu. V knihách pro malé čtenáře často literární příběh rozvíjí, obohacuje jej o humorné epizody či jej 53 Holešovský František, Glosy k vývoji české ilustrace pro děti, Praha 1982. 54 Holešovský František, Glosy k vývoji české ilustrace pro děti, Praha 1982. s.134 5 23

proměňuje ve veselou grotesku. 55 Za oblibou kresleného humoru a také seriálu je nutné hledat vedle samotného přístupu k literární látce i silný vliv animovaného filmu, který dosáhl v poválečných letech vysoké úrovně i popularity. Také zde hraje nemalou úlohu fakt, že v této oblasti působili umělci, jak ve filmu, tak i v ilustracích. Mezi těmito umělci můžeme vidět vedle Adolfa Borna např. J. Šalamouna, Z. Smetanu, J. Pilaře a další. Nová vlna na přelomu 50. a 60. let reagovala na tvorbu zakládajících generací, ale také v reakci na celospolečenské události předcházejících let i jejich současnosti. Charakter ilustrace a její poslání spojené s určitou všestranností ve volbě tématu a žánru se mění, umělci si sami začínají určovat texty podle jejich zaměření volné tvorby. Ilustrace se začaly diferencovat především dle výtvarného názoru ilustrátora a více se specializovat na konkrétní autory a žánry. V popředí tak stojí více problém výtvarníkovi osobní interpretace literárního díla. Nová generace ilustrátorů obohacuje tento požadavek o pohled, ve kterém již seberealizaci v ilustraci knižní tvorby nechápe jako zdůraznění svého prožitku a osobitého výtvarného projevu, ale uplatňuje ji v jiné rovině v prohloubení práce s textem. Vedle těchto tendencí je nutné si uvědomit fakt, že zatímco v meziválečném období ilustrace zásadně ovlivnila novinová kresba, od 70. let 20. století to byl taktéž kreslený film. 56 Na závěr tohoto obecného exkurzu do vývoje dětské knižní ilustrace je vhodné poukázat na určitou kontinuitu a tradici ilustrátorství v oblasti dětské knihy, v níž je předkládán kvalitní výtvarný projev prostřednictvím umělců ilustrátorů divákovi již v raném věku. Knižní ilustrace a její vývoj odráží také jednotlivé etapy českého výtvarného umění. Ve svém vývoji v sobě reflektuje v dílech ilustrátorů, výtvarné tendence a proudy v umění jednotlivých epoch, které si umělci do ilustrace přinášeli. V této práci se zaměřujeme na uměleckou osobnost Adolfa Borna jako 55 Bleha Josef, Soudobí čeští výtvarní umělci, Praha 1986. 56 Stehlíková Blanka, Cesty české ilustrace v knize pro děti a mládež, Praha 1984. 24

jednu z výrazných současných uměleckých osobností, který velkou částí svého talentu přispívá i do této oblasti, tedy dětské knižní ilustrace. 25

2. Na křídlech humoru velkou životní cestou Adolfa Borna 2.1 Dětství Adolf Born se narodil dne 12. června 1930 v Českých Velenicích. Ač zde prožil pouhé tři první roky svého života, vždy v sobě uchovával velmi vřelý a osobitý vztah nejen ke svému rodišti, ale také k celému jihočeskému regionu. Tento vztah byl utužen zejména prostřednictvím svých nejbližších příbuzných z matčiny a otcovy strany, kteří zde žili. Byli to především prarodiče, u kterých pobýval během letních prázdnin. České Velenice, podobně jako celý příhraniční region meziválečné éry první republiky, se vyznačoval určitými specifickými společensko-kulturními poměry, na které vzpomíná i sám Adolf Born, který pocházel ze smíšené česko rakouské - uherské rodiny. Samotné Velenice byly oficiálně připojeny k ČSR až za první republiky, rozdělením původního města Gmünd. U Bornů se mluvilo německy stejně intenzivně jako česky, část rodiny se totiž dokonce nikdy česky nenaučila, jak vzpomíná sám Adolf Born. 57 S dětstvím ve Velenicích se pojí zejména velmi živé vzpomínky na zdejší železnici a meziválečné moderní kino. Železnice byla velmi významným prvkem v životě celého města i místem, které žilo svým vlastním denním rytmem. U rodiny Bornů představovala také každodenní pevnou součást života, neboť Bornův otec, stejně jako jeho otec, byl povoláním železničář na dráze. Byl jsem jako dítě okouzlen vlaky, které odjížděly z peronů, kde měla moje teta trafiku, do dálných krajů s výše zmíněnou možností výběru kin. Mezi první a druhou světovou válkou bylo ve Velenicích moderní kino byla to veliká atrakce. Jako dítko jsem tam viděl premiéru Chalinovy Moderní doby. Když tam nehráli nic, co by přitahovalo milovníky filmu, chodili lidé na rakouskou stranu do Gmündu, kde bylo rovněž kino. 58 Je otázkou, zda tehdejší sociální prostředí nebo rodinné poměry, ve kterých Adolf Born strávil své dětství, ovlivnily jeho pozdější pohled na hranice, ať již skutečné nebo i národnostní. Faktem ovšem je, že hranice vždy nebyly pro Adolfa Borna něčím, co by mělo omezovat. Jak sám autor říká: Chtěl bych, 57 Žák Jiří Born Adolf, Veselá cesta životem, Praha 2011. 58 Born Adolf, Mým národům, Praha 1990. 26

aby lidská hloupost, která vymyslela hranice pomyslné i skutečné jednou zmizela. Patřím k těm, kteří jsou velmi, velmi optimističtí. Každý člověk velmi cítí hranice trochu někde jinde. Ale je pravda, že člověk si nosí hranice v sobě. Já jsem ale vždy hranice překračoval a nevytvářel jsem si je ani v mysli, ani třeba v chápání tvorby, nebo v posuzování architektury. 59 2.2. Na prahu dospívání V roce 1933 byl Adolfův otec přeložen do Chebu, kam se odstěhoval s celou rodinou, a o dva roky později pak do Prahy. Bornovi bydleli na Zámecké ulici v Nuslích, kde také malý Adolf docházel do obecné školy. Ve školní docházce později pokračoval na vyšehradském gymnáziu. Příchod do Prahy znamenal velkou změnu v životě celé rodiny. Krajina Adolfova dětství se radikálně pozměnila a jihočeské louky a lesy vystřídaly poutě na pankrácké pláni s množstvím atrakcí. 60 Jak sám umělec vzpomíná: Poutě patřily k největším atrakcím té doby. Gigantická byla ta, která se rozprostírala v oblasti nynějšího pankráckého Paláce kultury. Nikdy nezapomenu na tajemnou Marion, která uhodla vše, na zápasníky Ali ben Abdula, Esawa, Kašpárka a další. Na tajemné muže v maskách, kteří zápasili se strašlivou energií, leč vždy fair play; na zápasníky, jimž byla určena úloha surovců, neurotiků atakujících sudí a často i publikum; na nyní slavno é hamburgery, které bylo lze na pankráckých poutích koupit do libosti; na stánek mnohoslibně nazývaný svět za sto let, kde jakýmsi pantomimickým způsobem byly předváděny fantastické vize, jaký bude životní styl v roce 2040. Neboť tuto show jsem navštěvoval okolo roku 1940. 61 Poutě a cirkus představovaly velmi silný inspirační zdroj, jak je patrné z následujících vzpomínek z mladistvých let: Vždycky jsem tvrdil, že když jsem studoval UMPRUM, mou skutečnou akademií byly obrazy z poutí. Jeden z nich se třeba jmenoval Svět za sto let. Byl vystavenej v takovým velikánským stanu a byly na něm mlčky stojící lidi v podivných ústrojích, jak 59 Žák Jiří Born Adolf, Veselá cesta životem, Praha 2011. 60 Macourek Miloš - Dvořák František, Adolf Born, kresby z cest, pastely, ilustrace, akvarely, litografie, hlubotisky, známková tvorba, kostýmy, Praha 1999. 61 Born Adolf, Mým národům, Praha 1990 27

bude svět vypadat za sto let. Nebo u kolotočů a v cirkusech byly velký obrazy, jak třeba aligátor stahuje černochy z pirogy do vody. Samozřejmě, že jsme všichni věděli, že je za chvilku sežere. To všechno bylo tak okouzlující, že to člověku uvízlo v paměti. 62 Cit pro výtvarné umění se v Adolfovi objevoval již od dětství, byl zaujatým čtenářem kovbojek, mayovek a verneovek, už tehdy kreslíval s velkým zaujetím a vytrvalostí. Kreslíval mnohdy celá odpoledne, zejména karikatury, a kopíroval ilustrace. Později se pouštěl i do vlastních pokusů, včetně ilustrací do vysněných vzdálených krajů. 63 Když mi bylo asi tak deset, vybral jsem si vždycky z knihy nějakou ilustraci a pak jsem ji namaloval tak, jak bych ji udělal já. 64 Na gymnáziu se zájem o umění více prohluboval, a to do té míry, že společně se svým spolužákem Oldřichem Jelínkem objevovali svět dadaistů a surrealistů ve studovnách Uměleckoprůmyslového muzea. Také se snažili o literární tvorbu doprovázenou vlastní ilustrací. 65 2.3. Vysokoškolská studia Po maturitě v roce 1949 složil Adolf Born přijímací zkoušku na výtvarnou výchovu Pedagogické fakulty UK. Daleko více než učitelská dráha jej však lákalo výtvarné umění. Učitelské dráhy se nakonec definitivně vzdal a rok poté byl přijat na UMPRUM do ateliéru karikatury a novinové kresby, kterou vedl Antonín Pelc. Vysokoškolská léta byla sevřena nejtužší bolševickou totalitou. Tato totalita se odrážela také v akademickém prostředí, v němž mnohdy kádrový profil a politická příslušnost ovlivňovaly více než samotná míra talentu a profesionality dění na celé katedře, potažmo univerzitě. O to více pak platila tato slova pro umění. Zejména první polovina 50. let byla ve jménu doktríny socialistického realismu, vybočení bylo bráno za nepřijatelné umění. 66 62 Žák Jiří Born Adolf, Veselá cesta životem, Praha 2011. 63 Malina Jaroslav (ed.), Adolf Born, Praha 1995. 64 Žák Jiří Born Adolf, Veselá cesta životem, Praha 2011, s.26. 65 Malina Jaroslav (ed.), Adolf Born, Praha 1995. 66 Žák Jiří Born Adolf, Veselá cesta životem, Praha 2011. 28