SPORTOVNÍ PŘÍPRAVA FOTBALISTŮ 4-6 let

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovních her SPORTOVNÍ PŘÍPRAVA FOTBALISTŮ 4-6 let Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Pavel Vacenovský Brno, 2009 Vypracoval: Petr Komárek 3. ročník, TVS-T

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a použil jen literaturu a prameny uvedené v seznamu literatury, která je součástí této práce. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně a byla zpřístupněna ke studijním účelům.. Petr Komárek

PODĚKOVÁNÍ Mé poděkování patří Mgr. Pavlu Vacenovskému za odborné vedení, trpělivost a ochotu, kterou mi v průběhu zpracování bakalářské práce věnoval.

,,Fotbal dýchám, jím a piju Ronaldinho

OBSAH ÚVOD...7 1. TEORIE FOTBALU...9 1.1 Charakteristika fotbalu...9 1.2 Historie fotbalu...10 2. FOTBAL PRO DĚTI...13 2.1 Věkové zvláštnosti dětí předškolního věku...13 2.1.1 Antropomotorika...13 2.1.2 Tělesný vývoj...15 2.1.3 Psychický vývoj...16 2.1.4 Sociální vývoj...17 2.2 Vybrané aspekty pohybových aktivit dětí předškolního věku...17 2.3 Talent...19 3. CÍLE A ÚKOLY BAKALÁŘSKÉ PRÁCE...23 3.1 Cíle bakalářské práce...23 3.2 Úkoly bakalářské práce...23 4. FOTBALOVÁ PŘÍPRAVA DĚTÍ PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU...24 4.1 Didaktické formy...25 4.1.1 Organizační formy...26 4.1.2 Sociálně-interakční formy...27 4.1.3 Metodicko-organizační formy...28 4.1.4 Způsob komunikace s dětmi...29 4.2 Příprava, organizace a skladba tréninku...31 5. PŘÍKLADY TRÉNINKOVÝCH JEDNOTEK DĚTÍ 4-6 LET...37 ZÁVĚR...53

LITERATURA...54 RESUMÉ

ÚVOD,,Football is our religion je název písničky od známé švédské hudební skupiny Rednex. Volně přeloženo to znamená: fotbal je Naše náboženství. A tím,,naše je myšleno všech lidí, kteří na planetě Zemi žijí. Bez rozdílu pohlaví, věku, barvy pleti, společenského žebříčku a dalších kritérií. Fotbal sjednocuje národy, boří hranice toho času znepřátelených států, zastavuje alespoň dočasně politické a vojenské konflikty. Je to zkrátka fenomén, který má v současnosti nemalý vliv na vývoj společnosti. A jak řekl kontroverzní český fotbalista Tomáš Řepka-,,Úroveň fotbalu je vizitka celé společnosti. Fotbal však nejsou jen světové hvězdy pod světly zářivých reflektorů, milióny eur z prodeje televizních práv, trofeje pro vítězné týmy, individuální ceny pro úspěšné fotbalisty. Je to také práce stamilionů trenérů, vedoucích klubů a rodičů na celém světě, kteří vychovávají své svěřence od nejútlejšího věku. Ti všichni se však už neobjevují každý den v televizi, nepíší o nich noviny a nečteme s nimi rozhovory na internetu. Mají však neméně důležitou (ne-li důležitější) úlohu na cestě vývojem fotbalovým, ale i výchovným. Fotbalový trénink dětí. Jednoduché, zcela běžné slovní spojení, za kterým si každý člověk představí konkrétní činnost nejmladší generace. A přece se v něm skrývá množství velmi protichůdných pohledů. Můžeme v něm vidět nejenom oficiální trénink v určitém klubu, ale i hodiny tělesné výchovy ve škole anebo jen hru party kluků na ulici. Dále je zde zřejmý i zdravotní aspekt, nezbytný pro harmonický vývoj dětí. Fotbal hraje důležitou roli i jako prostředek pro realizaci dítěte, které při něm zažívá opojné chvíle vítězství, ale i hořkost porážky, rozzářené oči při úspěchu, ale i únavu po namáhavém tréninku. Dítě se může stát na chvíli šampiónem, který stojí na stupni vítězů a dostává medaili, ale na druhou stranu ví, že k tomuto okamžiku vede jenom trnitá cesta práce a odříkání. Učí se při ní pohledům na sebe sama a svoje možnosti, učí se ale též pohledům na druhé 7

a poznává, že existují pravidla, která je nutné dodržovat, protože jinak přijde trest. Někdy ale fotbal u dětí není jen nevinná zábava. V současné době, kdy vrcholová kopaná přináší možnosti ohromných finančních výdělků, se u některých rodičů stává prostředkem, jak do budoucna existenčně zabezpečit svoje děti. Proto jsou často na oltář sportovní slávy obětovány základní atributy dětství. Rodiče mnohdy pokládají drobné úspěchy za skutečný talent a zaměňují reálné předpoklady za svoje sny. Některé děti mají předpoklady dostat se až na úplný vrchol, ale tato pravděpodobnost je poměrně malá. Proto je třeba si uvědomit, že fotbal není jen o zvyšování výkonnosti a přípravy na utkání. Je to dlouhá a často velmi složitá výchovná činnost, kdy na jejím konci by měl stát vždy člověk, kterému sport dal především krásné dětství plné kamarádů, zábavy a prožitků, k nimž se přidají i vzpomínky na úspěchy, či neúspěchy. Takový člověk by měl poznat a chtít respektovat určitá pravidla, ve sportu souhrnně nazývaná,,fair play, tvořící mravní kodex výchovy ve sportu.(perič, 2004) V této své práci bych se chtěl věnovat fotbalové přípravě těch nejmenších, neboť sám jsem trenér fotbalových,,prcků a myslím, že už od samých fotbalových začátku je nesmírně důležité správně rozvíjet jednotlivé dovednosti a návyky benjamínků a literatury s touto problematikou je na trhu stále velmi poskrovnu. 8

1. TEORIE FOTBALU 1.1 Charakteristika fotbalu Fotbal je kolektivní, míčová, branková hra acyklické povahy různé intenzity v nepravidelném střídání těchto pohybů, provázené velkou emocionální a psychickou zátěží. Hrají proti sobě dvě družstva složená z deseti hráčů v poli a jednoho brankáře na každé straně. Cílem každého družstva je vstřelit víc gólů, než družstvo soupeře. Na hru dohlíží rozhodčí, který dbá na to, aby byla dodržována pravidla. Z hlediska psychologické typologie sportovních činností patří fotbal do skupiny sportů heuristickokolektivních. Smyslem těchto sportovních odvětví je taktickým myšlením a jednáním překonat soupeře vědomou kolektivní spoluprací. Dalším charakteristickým rysem je nutnost předvídat úmysly soupeře - odebírání míče soupeři nebo soupeři zamezit ve střelbě.(havlíčková, 1993) Z fyziologického hlediska klade fotbal velké nároky na nervosvalovou soustavu a (látkové) regulační systémy, jimiž je pohybová činnost řízena. Vlastní hra je složitější fyziologický proces obsahující jak prvky rychlosti, tak i obratnosti, vytrvalosti a síly. Vedle technických a herních předpokladů jsou podmínkou dobrého výkonu i svaly zajišťující běh a skok.(http://telesna-vychova.blogspot.com) Z psychologického hlediska klade fotbal velké nároky na rozvoj osobnosti hráče vzhledem k požadavkům na výkon v utkání, na rozvoj schopnosti soutěžit, na regulaci psychických stavů podmiňujících podat maximální výkon. Jsou zde i další aspekty, které hrají důležitou roli pro úspěšnost jednotlivce a kolektivu. Jedná se o navození optimální aktivační úrovně před utkáním, schopnost maximálního nasazení v klíčových fázích utkání, schopnost analýzy herních situací a jejího správného zhodnocení, výběr optimálních prostředků pro jejich realizaci, integrované myšlení v průběhu utkání, schopnost maximální soustředěnosti během výkonu atd.(navara, Ondřej, Buzek, 1986) 9

Obsah sportovního tréninku ve fotbale dělíme na přípravu technickotaktickou, psychologickou a tělesnou. Tělesnou přípravu potom dělíme na všeobecnou a speciální. Všeobecná příprava podporuje rozvoj jednotlivých pohybových schopností v nejširších obměnách jejich projevů. Pomáhá vytvářet základy všeobecné připravenosti hráčů, je důležitá rostoucího organismu mládeže. Na vlastní výkonnost hráče má nepřímý vztah. Speciální tělesná příprava je nedílnou součástí vlastního výkonu fotbalisty v utkání. Nejdůležitější jsou zde cvičení s míčem a kondiční trénink hráčů, ve kterém se rozvíjí tělesná zdatnost v pohybech, které jsou podobné herním činnostem. Tak trénujeme rychlost změny směru běhu s míčem i bez míče, běh -zastavení - start do nového směru.(havlíčková, 1993) Fotbal patří v naší republice k nejoblíbenějším sportovním hrám. Na profesionální úrovni je i faktorem ekonomickým a politickým, může také ale sloužit jako vhodná forma aktivního odpočinku a zábavy. 1.2 Historie fotbalu Hry podobné fotbalu jsou doloženy již ve starověku: nejstarší takovou hrou je čínské kudžu, hrané již ve 2. století př. n. l. V Řecku a Říme se hrálo mnoho míčových her, při některých se hrálo nohama. Jedním ze vzdálených předchůdců fotbalu je tak např. římská hra harpastum. Ve středověku se různé hry podobné fotbalu hrály po celé Evropě, jejich pravidla se však výrazně lišila místo od místa i v průběhu doby. Vznik dnešního fotbalu má kořeny v Anglii v 16. století. Tamní soukromé střední školy (public schools) v té době začaly žáky nutit ke sportu. Každá ze škol však používala vlastní pravidla odrážející místní podmínky, velikost hřiště apod. Pravidla se navíc postupně měnila. Postupně vykrystalizovaly dvě hlavní formy fotbalu: v jedné verzi pravidel (používané např. v Rugby, Marlborough či Cheltenhamu) hráči míč 10

přenášeli rukama, v druhé verzi (např. na Eatonu, Harrow, Westminsteru či Charterhouse) se upřednostňovalo kopaní do míče. Ve 40. letech 19. století Anglii zasáhl boom železniční dopravy. To znamenalo možnost pořádat soutěžní zápasy mezi jednotlivými školami. Zatímco rozdíly v místních pravidlech atletiky byly nevýznamné, meziškolní zápasy ve fotbale byli kvůli zásadním rozdílům v pojetí hry prakticky nemožné. Proto se v roce 1848 sešlo 14 zástupců škol na setkání, jehož výsledkem byla první ucelená sada pravidel, tzv. Cambridgeská pravidla. Tato pravidla upřednostňovala kopání, bylo však dovoleno také čisté zachycení míče rukama. Sjednocující tendence vyústily v založení The Football Association, prvního oficiálního sdružení na světě. Po několika setkáních asociace vytvořila sadu pravidel, ze kterých nakonec vypustila pravidla dovolujících běh s míčem v ruce a držení a podrážení s míčem. Kvůli tomu zástupce Blackheathu asociaci opustil a spolu s několika dalšími kluby v roce 1871 založil Rugby Football Union, čímž vzniklo rugby jako sport odlišný od kopané. I v pravidlech FA však byla některá ustanovení, která dnes zůstávají jen ve sportech jako je rugby nebo americký fotbal. První pravidla také nestanovovala počet hráčů či tvar míče; na tom se měli soupeři dohodnout před každým zápasem. V Anglii se postupně vyvinulo několik soutěží, které přispívaly k šíření jednotných pravidel. První mezinárodní zápas proběhl mezi Anglií a Skotskem 30. listopadu a skončil bezbrankovou remízou. První mimoevropské fotbalové utkání se uskutečnilo 28. listopadu 1885 v Newarku mezi spojenými státy a Kanadou, která zvítězila 1:0. Fotbal se postupně rozšířil i na kontinent, kde je nejstarším fotbalovým mužstvem patrně švýcarský Lausanne Football and Cricket Club založený v roce 1860. Díky anglickým dělníkům pracujících na stavbě železnice se fotbal dostal do Jižní Ameriky. Dnešní fotbal hrají profesionální fotbalisté po celém světě, mnoho dalších se mu pak věnuje na amatérské či rekreační úrovni. Podle průzkumu, uspořádaného v roce 2001 mezinárodní fotbalovou federací FIFA, hraje 11

pravidelně fotbal nejméně 240 miliónů lidí ve více než 200 zemích světa. Mezi příčinami jeho popularity jsou bezesporu jednoduchá pravidla a naprosto minimální náročnost na vybavení.(wikipedia, 2007) 12

2. FOTBAL PRO DĚTI Pod tímto názvem se skrývají věkové kategorie, které jsou velice specifické a zaměstnávají fotbalové experty snad na celém světě. V posledních letech se výrazně zkvalitnila práce s nejmladšími adepty fotbalu v přípravkách. Oddíly si uvědomují, že v současné situaci je nutností pokrýt potřeby družstev převážně z vlastních zdrojů- tedy svými odchovanci. Tudíž vznikají jakési předpřípravky přípravek- fotbalové školičky, kde se děti ve věku 4-6 let zábavnou a převážně všeobecnou formou seznamují se základy fotbalu.(brůna a kol., 2007) 2.1 Věkové zvláštnosti dětí předškolního věku 2.1.1 Antropomotorika Z hlediska pohybového vývoje je tato věková kategorie charakterizována vysokou a spontánní pohybovou aktivitou. Nové pohybové dovednosti jsou lehce a rychle zvládány, ale mohou mít malou trvalost, při méně častém opakování jsou opět rychle zapomenuty. V učení nových pohybových dovedností se uplatňují zkušenosti dětí z přirozené motoriky. Rozvoj rovnováhy a rozlišování rytmu v pohybu umožňuje efektivnější nácvik pohybových dovedností, z počátku ještě herní formou s využitím učení nápodobou (tzv. imitačního učeni) Charakteristické rysy dětské motoriky jsou v tom, že postrádá úspornost pohybu, která se projevuje u dospělých. Dynamika nervových procesů se dále rozvijí, převažují však ještě procesy podráždění nad procesy útlumu. Tím je možné vysvětlit zvláštní živost a neposednost a výrazný,,pohybový luxus, kdy je každá činnost prováděna s množstvím dalších přídavných pohybů. Např. pokud dítě vyskočí, přidává další činnost rukama i nohama; pokud sedí, neustále sebou,,šije apod.(perič, 2004) 13

V předškolním věku dítě ovládá již všechny základní motorické úkony. Jeho lokomoce je už jistá. Vývoj v tomto období postupuje velmi rychle. Ve vývoji člověka není základním faktorem jen jeho postupující věk, ale i prostředí. Prostředí velmi ovlivňuje motorické projevy dítěte. Motorika dětí od tří do šesti let se u různě vychovávaných jedinců již začíná lišit. Ve čtvrtém roce života se u dítěte postupně osamostatňuje pohyb končetin od pohybu celého těla. Každá končetina může dělat jiný pohyb dítě ovládá stoj na jedné noze. Chůze jako složitá činnost se postupně automatizuje. U tří až čtyřletého dítěte je urovnanější, plynulejší, v kolenním kloubu není dolní končetina trvale ohnuta. Čtyřleté dítě dovede už chodit po špičkách, rovnováha mu však ještě působí značné potíže. Pětileté děti chodí jistě, rovnováhou dovednosti jsou dobré a při všech pohybech dítě různě poskakuje, mění směr, rychlost i rytmus. V šesti letech už dítě lze poznat podle jeho chůze, která má výrazné množství charakteristických znaků. Za zmínku ještě určitě stojí také nestejnostranná práce paží při chůzi. Je dokázáno, že ve třech letech ji provádí správně pouze asi 5% sledovaných dětí, zatímco ve čtyřech letech správně pracuje s pažemi již skoro polovina testovaných. S přibývajícím během se zlepšuje i běh. Předškolní dítě běhá plynuleji, paže drží již často běžecky, kroky jsou krátké, frekvence rychlá. Skok do hloubky je pro děti mnohem snazší než skok přes překážku. Až ve čtyřech letech jsou děti schopni provádět skoky s rozběhem tak, že rozběh je skutečně využit k provedení hlavní fáze. Dítě ve čtyřech letech z rozběhu plynule přeskočí překážku vysokou asi 20 cm. V šesti letech dovede většina již dobře spojovat běh se skokem. Také doskoky jsou již pružnější. Horním obloukem s využitím přípravné (nápřahové) fáze mohou házet čtyř až pětiletí chlapci. Také jsou schopni házet na cíl ve výši hlavy. Zatímco u skoku a běhu jsou rozdíly mezi hochy a děvčaty malé, u hodů jsou značné. Dítě, které nemá příležitost házet, neovládá tuto činnost vůbec. Do šesti let nedokáže dítě spojit rozběh a hod míčkem vrchním obloukem. 14

Při chytání natahuje obě ruce po míči až teprve dítě starší tří let. Teprve v šesti letech spojuje dítě chytání s házením. V předškolním věku děti také do míče kopou (v prvním dětství ho nohou spíše posunují). Ve čtyřech až pěti letech umí děti již spojit rozběh s kopem. Přesnost a jistota pohybů se nápadně zvyšuje ve věku od pěti do osmi let. Ostatní kvalitativní znaky pohybu a úroveň pohybových vlastností se zlepšují až v dalších vývojových obdobích. Pokud mají děti dostatek vhodného pohybu, popřípadě organizované tělesné výchovy v předškolním věku, přicházejí do školy dobře připravené v základních motorických činnostech.(čelikovský a kol., 1979) 2.1.2 Tělesný vývoj Tělesný vývoj probíhá rovnoměrně. Kolem 5. roku věku dochází k první proměně postavy- končetiny se prodlužují, mění se tvar trupu, dítě je celkově vytáhlejší (výška se zvyšuje pravidelně o 6-8 cm ročně). Mizí baculatost, dítě roste do výšky (ustaluje se zakřivení páteře), zkvalitňuje se činnost orgánů, plíce a vitální kapacita se průběžně zvětšuje, rozvijí se svalstvo. Toto období se také proto nazývá obdobím první vytáhlosti. Probíhá osifikace kostry, kloubní spojení jsou velmi pružná a měkká. Objevuje se ovšem nebezpečí ortopedických poruch. Dítě má velkou potřebu pohybu a zlepšuje se jeho odolnost proti infekcím. Zároveň se zlepšuje nervosvalová koordinace, náročnější mohou být i jemné pohyby. Mozek, jako hlavní orgán centrální nervové soustavy, má vývoj v podstatě ukončen. I když nervové struktury, zejména v mozkové kůře, dále dozrávají, nastávají příznivé podmínky pro vznik nových podmíněných reflexů a postupně je nervový systém dostatečně zralý i pro složitější koordinačně náročnější pohyby. Děti zvládají i jízdu na kole, drobné pracovní činnosti, sebeobsluhu. Projevuje se u nich velká míra pohybové energie a jejich pohybové činnosti se zkvalitňují. Pohyb je 15

v tomto věku velmi důležitý pro zdravý rozvoj a rovnoměrný vývoj dětí.(perič, 2007) V tomto období se rozvíjí talent a objevují se předpoklady pro učení se jednotlivým sportům. Motorický vývoj v tomto věku můžeme označit jako neustálé zdokonalování a zlepšování pohybové koordinace a elegance. Dítě se zaměřuje na hru s míči, kreslení, modelování, má zájem o práci se stavebnicemi. Na konci tohoto období se rovněž vytváří příznivé podmínky pro rozvoj rychlostních schopností.(brůna a kol., 2007) 2.1.3 Psychický vývoj Lavinovitě přibývá nových vědomostí, rozvijí se představivost a paměť (obrazná, citová, živelná, první náznaky úmyslného zapamatování, převážně mechanická, větší kapacita a trvalost). Při poznávání a myšlení se dítě soustřeďuje spíše na jednotlivosti, souvislosti mu unikají. Zvýšená vnímavost (rozlišení barev, tónů, rytmu, dítě vnímá poněkud nepřesně prostor a čas) k okolnímu prostředí i k faktorům, které odvádějí pozornost, může narušit provedení již osvojených dovedností. Schopnost chápat abstraktní formy je ještě malá. Dítě chápe pouze takové situace a pojmy, na které si,,může sáhnout a nerozumí (nebo jen velmi málo) tomu, že existují i oblasti, které není možné,,uchopit. Proto některé trenérské proklamace k dětem (např.:,,musíš pořádně trénovat, abys byl jednou výborný ) mají jen minimální účinek, protože malé dítě nechápe termíny, jako je,,jednou v budoucnu, v dospělosti apod. Vlastnosti osobnosti nejsou ještě ustáleny, děti jsou impulzivní a přecházejí rychle z radosti do smutku a naopak. Vůle je ještě slabě vyvinuta, dítě nedokáže sledovat dlouhodobý cíl, a to především tehdy, má-li překonávat okamžité nezdary. Veškerou činnost dítě silně citově prožívá, patrné je také zvýšení vnímavosti k okolnímu prostředí a větší odvážnost. Přetrvává malá sebekritičnost k vlastnímu vystupování a jednání. Při rozvoji vyšších citů má velký vliv vzor dospělého. Velmi důležitá je i krátká doba, po kterou se děti dokážou plně koncentrovat. Ta 16

trvá přibližně 4-5 minut, poté nastává útlum a roztěkanost (pohybové činnosti musí být tedy pestré a během krátké doby je třeba měnit větší počet cvičení a her).(perič, 2004). 2.1.4 Sociální vývoj V tomto období potřebuje dítě kontakt s vrstevníky. Velkou roli hraje mateřská škola, kde se dítě setkává s jinou autoritou než s rodičipočítáme sem i osobu trenéra. Formální kolektiv, který ve školce nebo ve fotbalovém družstvu vzniká, klade nároky na zařazení se do kolektivu, osamostatnění, spolupráci, soutěžení a podřizování se. Budují se určité meziosobní vztahy a sympatie, každé dítě si buduje určité svoje postavení. Začínají se také vytvářet malé skupinky, které mohou mít zvláštní utajené vazby a často i podivuhodnou symboliku.(perič, 2004) 2.2 Vybrané aspekty pohybových aktivit dětí předškolního věku V předškolním věku se vytváří vztah k pohybu a jeho kvalita se zlepšuje, Děti tohoto věku potřebují takovou pohybovou aktivitu, která není monotónní, jednostranná, rutinní, ale je naopak všestranná, pestrá, přitažlivá a motivující. Pohyb podmiňuje růst a vývoj organismu, zvyšuje tělesnou zdatnost a odolnost, chrání před nemocemi, obezitou a pomáhá psychickému uvolnění organismu. Nejčastějším projevem pohybové aktivity předškolních dětí je spontánní pohybová aktivita a hra. Spontánní pohyb dítě vykonává podle svých potřeb a představ. Pohybuje se, protože chce. Nezajímají ho výsledky aktivity, ale orientuje se na radost pouze z této činnosti a přítomnost dalších dětí.(brůna a kol., 2007) Hlavní činností dítěte se stává hra. Hrát si je přirozeností dětí. A hra také provází člověka po celý jeho život. Slouží k osvojování mnoha 17

pohybových a sociálních dovedností, které později uplatňujeme ve vážnější podobě při hledání zaměstnání, životního partnera či náplni volného času. Období předškolního věku je někdy označováno jako,,zlatý věk hry. Ve hře děti prožívají dobrodružství, napětí a radost. Odráží se v ní vztah dítěte a okolí, učí děti dorozumívat se mezi sebou, řešit spory, spolupracovat a získávat další přátelské vztahy. Pro dobrý rozvoj osobnosti je vhodné, aby se dítě do hry zapojovalo. A jak již bylo naznačeno výše; děti předškolního věku si chtějí hrát. Zatímco třeba děti kolem deseti let již chtějí hrát. Všimli jste si rozdílu? Hrát si a hrát. Rozdíl v termínu je jen minimální, ale ve významu již význačnější. U starších dětí přechází potřeba hrát si do potřeby hry- ta má většinou jasně vymezená pravidla, je zde určitý herní průběh a hra končí vítězstvím nebo prohrou. Cílem tedy není vlastní hraní si, ale samotný výkon, který ukazuje na schopnosti, dovednosti a psychické vlastnosti jedince či skupiny. Kdežto malé děti si hrají- jejich hry jsou nesoutěžního charakteru, bez pevnějších pravidel. Ta jsou vytvářena až v průběhu vlastní akce a děti předškolního věku nepotřebují srovnání vítězporažený. Podstatou je vlastní hraní si- tvůrčím způsobem rozvinout určitý motiv.(perič, 2004) Pohybové schopnosti Pohybové schopnosti jsou soubory vnitřních předpokladů k pohybové činnosti. Úkolem rozvoje pohybových schopností je vytvořit takový pohybový základ, ze kterého budou později vycházet speciální dovednosti. K jejich rozvoji využíváme různých tělesných cvičení a pohybových her. Podle Brůny a kol. (2007) v tomto sledovaném věku rozvíjíme dvě níže uvedené schopnosti: Koordinační schopnosti Označují se také jako schopnosti obratnostní, dělí se na obecné a sportovně specifické (ovlivňují technickou stránku herních činností s míčem) a je nutné je procvičovat po celou dobu sportovní kariéry. Pro rozvoj koordinačních schopností používáme tyto formy: 18

akrobatická cvičení překážkové dráhy rovnovážné a balanční cviky (chůze, běh, skoky s obraty) zrcadlová cvičení cvičení s náčiním (švihadla, míč, tyče) Rychlostní schopnosti Rychlostní schopnosti mají velký význam, proto bychom je měli rozvíjet už od dětství, kdy jsou k tomu optimální předpoklady. Doba zatížení nesmí být příliš dlouhá, stačí 5-10 sekund s dostatečnou dobou odpočinku. V období 3-6 let rozvíjíme rychlost zejména těmito prostředky: různé formy skokových cvičení různé formy běžeckých cvičení krátké sprinty starty z různých poloh štafetové hry drobné rychlostní hry modifikace různých sportovních her překážkové dráhy slalomy se změnou směru pozn.: K dalším pohybovým schopnostem patří silové a vytrvalostní. Ty ovšem v tomto věku nerozvíjíme samostatně, ale využíváme například metodu přirozeného posilování a v případě vytrvalosti různé herní formy. 2.3 Talent Základní pojmy výběru sportovních talentů podle Periče (2006) : Vlohy Nadání Talent 19

Tabulka č.1 Rozdělení a charakteristika pojmů vlohy, nadání a talent termín definice příklad vlohy Základní dispozice jednotlivce vyjadřující možnosti pro budoucí schopnosti. Tyto vlohy se nemusí po celý život projevit, protože jedinec nebyl v prostředí pro ně vhodném. Obyvatel rovníkové Afriky, který má vynikající vlohy pro lyžování, neuvidí za celý život sníh a vlohy se neprojeví. nadání Spojení vloh s určitou oblastí činnosti. Jsou to vlohy, které se již projevily. Nadání chápeme pro určité typy činnostirychlostní, vytrvalostní apod. Jedinec má nadání pro basketbal (ovládání míče, pohyb, souhru apod.), ale jeho výška v dospělosti bude 155cm. talent Příznivé seskupení vloh pro činnost, kterou chceme vykonávat. Ve sportu hovoříme o talentu tehdy, tvoří-li morfologické, fyziologické i psychologické dispozice optimální předpoklady pro provádění daného sportovního výkonu Jedinec má všechny požadované znaky (morfologické, funkční, motorické, somatické, psychické, sociální atd.) pro to, aby dosáhl absolutní maximální výkonnosti Je mnoho malých chlapců a dívek, kteří touží hrát tak dobře, aby se dostali do televize, hráli za slavné kluby nebo dokonce v reprezentačním dresu své země. Jen některým se jejich touha skutečně vyplní. Nejvyšší fotbalovou soutěž v České republice, 1. ligu, hraje od roku 1993/1994 šestnáct mužstev. Při průměrném počtu 25 fotbalistů v jednom mužstvu to 20

znamená, že přibližně 400 hráčů se podílí na vrcholovém fotbale dospělých. Českomoravský fotbalový svaz (ČMFS) registroval v letech 1993-97 130 000 až 190 000 fotbalistů. Můžeme tedy s malou mírou nepřesnosti říci, že svůj talent zúročí ve vrcholovém fotbale jen asi každý čtyřstý registrovaný mladý fotbalista. Děti se odlišují díky rozdílným vrozeným předpokladům, které však ještě nejsou zárukou budoucích sportovních úspěchů. Jakmile vnitřní předpoklady prolnou s nahodilými i záměrnými vlivy rodinného a tréninkového prostředí, postupně začíná vznikat fotbalová výkonnost hráče. Vrozené předpoklady nevidíme a neumíme je přímo změřit. Jsou skryté v genech člověka. Na jejich skladbu a velikost můžeme pouze usuzovat z pohybových projevů (výkonů) dítěte. Ty už jsou ovšem vždy ovlivněné okolním prostředím. Talent tedy můžeme vymezit ze dvou pohledů. Jednak jako neviditelné, neměřitelné a po narození prakticky nezměnitelné vrozené vnitřní předpoklady, vyhovujícím potřebám fotbalu. A jednak jako pozorovatelné, v mnohém měřitelné a vývojem hráče se měnící pohybové výkony, představující pro fotbal podstatné předpoklady. Než vyřkneme soud, jakou míru talentu hráč pro fotbal má, musíme jeho předváděné pohybové výkony vztáhnout k jeho: kalendářnímu a biologickému věku předchozí zkušenosti s fotbalem Význam kalendářního věku je zřejmý. Starší dítě je obvykle tělesně i psychicky vyzrálejší, proto na jeho aktuální výkonnost musíme mít vyšší nároky. Ale i kalendářně stejně staří jedinci se různí (někdy i velmi výrazně) svým biologickým věkem, tj. stupněm zralosti organismu (jak rychle dítě vyspívá fyzicky a duševně). Biologický věk, zvláště stupeň tělesného rozvoje, značně ovlivňuje aktuální sportovní výkonnost a zkresluje skutečnou míru talentu. Mluvíme tak o zrychlených (akcelerovaných) a zpožděných (retardovaných) jedincích.(buzek, Procházka, 1999) U dětí předškolního věku však nemůžeme ještě příliš mluvit o nějaké výkonnosti. Ta může mnohé naznačovat, ale také nemusí. Ovšem děti ve věku 4-6 let zpravidla ještě nehrají žádné oficiální soutěže, tudíž sledujeme 21

spíše určité zlepšování, co se fyzických a technických dovedností týče. Podobné je to i s mírou talentu. Nevidíme, jak se děti chovají v soutěžním utkání. Jsme odkázáni v lepším případě na přátelské zápasy (výjimečně se uspořádá i turnaj těchto nejmenších kategorií), v horším pak na modelovém utkání na tréninku. Nicméně určité ukazatele tu přesto jsou. Můžeme si všimnout rychlosti, zejména té reakční (reakce na zachycený podnět). Ruku v ruce s rychlostí jdou i koordinační schopnosti (obratnost celého těla, jemná koordinace dolních končetin, plynulost spojování pohybů, rytmus). A v neposlední řadě si všímáme vztahu k tělesnému kontaktu, pohybové aktivity a soutěživosti, neboť právě u těch nejmenších jsou rozdíly v tomto ohledu nejmarkantnější. Ještě bych chtěl doplnit a zároveň souhlasím v tomto se Zdeňkem Fajferem (2005), že u této kategorie je v trochu zvláštním postavení faktor postavy. Nadměrná tělesná výška může být (a zpravidla i je) velkou výhodou v těchto věkových stupních. Projevuje se především důrazem v souboji o míč a prudkou střelou. Pokud však později není spojena s dynamickou technikou, tato výhoda se neuplatňuje v plném rozsahu a naopak postupně zaniká. Podle Buzka (1999) je pro úspěšný vývoj talentu důležitý ještě jeden faktor- rodinné zázemí. Zatímco jeden malý,,prcek, třeba i méně talentovaný, proháněl míč doma s tátou již v předškolním věku a mohl tak lépe rozvíjet svoje schopnosti a dovednosti, druhý, byť pohybově lépe nadanější, takové štěstí na tatínka mít nemusel. Znamená to tedy, že je velmi důležité podporování dítěte (ze strany rodičů) v zájmu o fotbal, ale i celkový způsob výchovy, vztahy v rodině a vztah rodičů k trenérovi. Abych vše shrnul. Sebevětší talent ještě nikomu nezaručuje pozdější vyniknutí a slávu. A beru za slovo Johana Cruyffa, jednoho z nejuznávanějších hráčů fotbalové historie, když tvrdí, že,,na světě existuje pouze vychovaný talent. Jinými slovy: kdo chce být dobrý, ba úplně nejlepší, nevystačí s tím, co mu dali do vínku jeho předci. Musí mít možnost svoje předpoklady neustále rozvíjet a zároveň se obrnit vůči vlivům, které přichází nejenom z fotbalového prostředí. 22

3. CÍLE A ÚKOLY BAKALÁŘSKÉ PRÁCE 3.1 Cíle bakalářské práce Cílem bakalářské práce je seznámení se všemi aspekty fotbalu dané věkové kategorie. Dalším cílem je potom vypracování zhruba měsíčního tréninkového plánu (tzn. asi 8 tréninkových jednotek) s konkrétními příklady cvičení. K těmto cílům bych chtěl dospět nejen pomocí literaturních pramenů, kterých není o této problematice příliš mnoho, ale také na základě vlastních zkušeností, které mě provázejí při trénincích předpřípravky ČAFC Židenice (ročníky 2003, 2004) 3.2 Úkoly bakalářské práce Úkol č. 1) Prostudovat dostupnou literaturu na trhu zabývající se tímto problémem Úkol č. 2) Zpracovat rozdělení problémů do jednotlivých kapitol (faktorů) Úkol č. 3) Zkušenosti z praxe porovnat s fakty uvedených v literárních pramenech Úkol č. 4) Navržení vlastního tréninkové plánu včetně konkrétních cvičení po dobu cca 1 měsíce (8 tréninkových jednotek) 23

4. FOTBALOVÁ PŘÍPRAVA DĚTÍ PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU Na úvod této kapitoly bych chtěl uvést několik rad, které se mi osvědčily při vedení tréninků a které jsou v souladu s většinou autorů, kteří se věnují této problematice ve svých publikacích. Jak již bylo několikrát uvedeno, vést fotbalovou kategorii předpřípravek vyžaduje zcela specifický přístup. Vzhledem ke svým zkušenostem bych doporučoval, aby na každého trenéra připadlo zhruba 8, maximálně však 10 dětí (to potvrzuje ve své publikaci i Brůna). Všem se dostane výrazně větší péče a také z hlediska organizace je vše jednodušší, než když máte na krku 15-20,,prcků (nemluvě o nesrovnatelně větší zodpovědnosti). Už takhle jsou děti zvláštní skupinou lidského vývoje, kde je potřeba být neustále ve střehu každou vteřinu, a proto relativně menší omezená skupina je výrazně vhodnější než někdy neuříditelný dav dětí, u kterého může trénink lehce přejít v chaos. Pokud máme tedy například skupinu 20 dětí, je více než vhodné, aby se tato skupina rozdělila na dvě části a o každou se staral jeden trenér. Trenéři by se pak u skupin střídali, aby nedocházelo ke stereotypu. V této věkové kategorii je ideální, pokud se mezi trenéry (nejlépe je jedním z nich) pohybuje žena. Tím spíše, pokud to je bývalá fotbalistka a zároveň matka, protože má k dětem velmi blízký vztah vzhledem ke své odborné i mateřské funkci. Je prokázané, že trenérka žena má rovněž blíže k rodičům dětí (maminkám, babičkám), které v ní mají větší důvěru. Pro muže je na druhou stranu přínosné, že mohou své tréninkové přístupy s takovouto trenérkou konzultovat. U těchto malých dětí se setkáváme s účastí rodičů nebo prarodičů na tréninku. Pro některého z trenérů to může být poněkud nepříjemné, ovšem je to ze strany rodičů pochopitelné chtějí vědět, kdo a jak jejich ratolesti trénuje. Mně osobně to přineslo mnohem více pozitiv než negativ. Můžeme využít zápal, se kterým sledují jejich děti a v určitých situacích je zapojit do tréninku. Někdy se naopak stane, že dítě takříkajíc,,nemá svůj den a hůře 24