ZLATÉ HORY, lanová dráha Zlaté louky sportovně rekreačního

č.j. NZ 08/07 ZLATÉ HORY, lanová dráha Zlaté louky sportovně rekreačního lyžařského areálu Příčná ve Zlatých Horách pro stavební objekty FO 01 lanová dráha a FO 04 obslužné objekty lanové dráhy. Nálezová zpráva o provedení archeologického výzkumu Archaia Brno, o.p.s. 2007

2 Tato práce, která vznikla tvůrčím zpracováním výsledků archeologického výzkumu, je chráněna autorským právem podle zákona 247/90Sb. Ve smyslu tohoto zákona jsou chráněny i jednotlivé části této práce jako např. skicy, náčrty, závěry apod. ( 9 cit. zákona). Části práce nebo práce celou lze uveřejnit jen se svolením autorů.

3 Evidenční list Katastrální území: Zlaté Hory Administrativní název obce: Zlaté Hory Kraj: Olomoucký Trať (ulice, parc. č.): Zámecký vrch (Příčná hora) Druh a číslo mapy: 1 : 10000, 15-11-21 Kultura: středověk, novověk Areál: exploatační areál Název NKP, KP, PR nebo PZ: Číslo akce: A048/2006 Číslo smlouvy: 22/2006 Doba výzkumu: červenec prosinec 2006 (terénní část) prosinec 2006, leden 2007 (zpracování) Vedení výzkumu: Martin Moník, Miroslava Plaštiaková Odborná spolupráce: Mgr. Petr Hrubý, Josef Večeřa, Viera Večeřová Technická spolupráce: Michal Cheben, Václav Kolařík, Peter Kováčik, Petra Veselá Uložení terénní dokumentace: ARCHAIA Brno, o.p.s., pracoviště Olomouc Uložení nálezů: Zprávu podává: Martin Moník Miroslava Plaštiaková. datum, podpis.. datum, podpis

4 Obsah: 1. Úvod podmínky výzkumu....5 2. Lokalizace zkoumaného prostoru...6 3. Přírodní prostředí...6 4. Historický exkurs...8 5. Postup a metoda výzkumu...11 6. Popis nálezové situace...12 7. Ostatní...39 8. Závěr...40 9. Prameny a literatura...41 Přílohy: Inventář nálezů Obrazové přílohy Fototabulky

5 1. Úvod podmínky výzkumu. Záchranný archeologický výzkum byl na lokalitě proveden v souvislosti s realizací stavby Zlaté Hory lanová dráha Zlaté Louky, sportovně rekreačního lyžařského areálu Příčná ve Zlatých Horách pro stavební objekty FO 01 - lanová dráha a FO 04 obslužné objekty na základě smlouvy ARCHAIA 22/2006 mezi investorem (Město Zlaté Hory) a oprávněnou organizací (ARCHAIA Brno o.p.s.). Smluvní povinnost vyplývá ze zákona č. 20/1987 Sb. ve znění pozdějších úprav, neboť lokalita leží na místě intenzivní novověké, středověké a snad i pravěké těžby zlata (Večeřa Večeřová 2002, 24, 41). Dle původní představy a předběžného jednání mělo jít o dohled a dokumentaci nad hloubením bodových (patky sloupů) a liniových zásahů stavby (IS) ve smyslu smlouvy ARCHAIA 22/2006 pro stavební objekty FO 01 lanová dráha a FO 04 obslužní objekty. Po zahájení zemních a stavebních prací však došlo k plošné úpravě celého odlesněného povrchu projektované sjezdovky mechanizací. Z tohoto důvodu a s ohledem na nepřetržitý postup zemních prací zhotovitel oprávněná organizace přistoupila k alternativnímu řešení, zahrnující z větší části jak původní řešení, tak i nutnost povrchové rekognoskace a částečné dokumentace zbylé plochy sjezdovky. Nutno říci, že řešení bylo více než kompromisní především vůči stavbě a jejímu přísnému harmonogramu vzhledem k financování výrazné části rozpočtu stavby z prostředků fondů EU. Zhotovitel v intencích původního rozpočtu a smlouvou od konce července 2006 plně a bez náhrady financoval terénní práce výzkumu ze své režie. Přesto byl smluvní vztah mezi objednatelem a zhotovitelem uzavřen až 20. 9. 2006. Přes předání terénní části díla v říjnu 2006 pokračovaly z důvodu dalších zemních zásahů výzkumné a dokumentační práce v terénu dle možností až do konce roku 2006, proto se zpracování protáhlo až do roku 2007. Je zde nutno v souladu s původní rešerší upozornit na fakt, že v ideálním případě by se dle našeho názoru v areálu podobné lokality neměla stavba provádět vůbec nebo by měl výzkum přinejmenším probíhat předstihově a trvat několik měsíců či spíše let, což je myšleno jako podnět příslušným orgánům památkové péče.

6 2. Lokalizace zkoumaného prostoru Zkoumaná lokalita se nachází na severním svahu Zámeckého vrchu (702,4 m), pod zříceninou středověkého hradu Edelštejn. Vykácená plocha začíná asi 100 metrů pod vnějším valem hradu a táhne se cca 1300 metrů až k rekreačnímu středisku Bohema (obr. 1, 2, 6 a 7; Tab. 1/1.1, 1.2), ležícímu u silnice spojující Zlaté Hory s Heřmanovicemi. Nadmořská výška předmětné plochy se pohybuje v intervalu mezi 485 670 m n.m.. Rýžoviště v oblasti Zámeckého potoka patří svojí velikostí (asi 700m 2 ) k méně rozsáhlým. Souvisí pravděpodobně s jílovišti se spodním či horním přívodem vody, jejichž relikty jsou patrné jak ve střední partii svahu, tak v blízkosti rekreačního zařízení Bohéma (obr. 4 a 5), kde plošná těžba zřejmě navazovala na rýžoviště ležící západněji podél Černého potoka (Večeřová-Večeřa 2002, 24). Ve střední části svahu, nad Zámeckým potokem, se rovněž zachovaly pozůstatky několika nad sebou ležících úvozových cest a minimálně jednoho koryta pro přívod vody (viz obr. 3). 3. Přírodní prostředí Zlaté Hory leží v oblasti Zlatohorské vrchoviny, mimo hlavní masiv Hrubého Jeseníku. Na zlatohorském katastru, který spadá do povodí Odry, je nejmocnější potok Prudník (něm. Miserich), do něhož se za soutokem s Černým potokem (Schwarzteichenbach) z levé strany vlévá i Zámecký potok (Schlossbach) ze Zámeckého vrchu. Západně od Zlatých Hor protéká říčka Olešnice (Elsnitz), pramenící (ještě jako Zlatý potok Goldenbach) v Horním údolí (mezi Zámeckým vrchem a Táborskými skalami, JZ Zlatých Hor). Vlivem masivu Hrubého Jeseníku panuje na Zlatohorsku drsné podnebí (Joanidis 2004, 511). Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 7,9 C a 8,2 C, zima přichází brzy a jaro bývá opožděné. Větry zde vanou především ze západu a severozápadu (75%), méně ze severu (10%) a nejméně ze severovýchodu. Území zlatohorského rudního revíru se nachází v sv. časti silezika (25 km 2 ; obr. 33) a zaujímá území mezi Zlatými Horami, Heřmanovicemi, Horním Údolím a Dolním Údolím. Zlatohorský rudní revír patří k nejvýznamnějším rudním ložiskům Českého masívu. K tomu neoddělitelně patří bohatá hornická historie a tradice, neboť v minulosti tu bylo těžené zlato jak z rozsypů, tak z primárních ložisek. Tělesa zlatohorského revíru obsahující zrudnění jsou součástí vulkano-sedimentárního komplexu metamorfovaných hornin, které představují severní část vrbenské skupiny

7 (devonské stáří). V podloží vrbenské skupiny jsou ruly a v nadloží kulmské sedimenty. Celý komplex byl postihnutý vrásovými deformacemi o několika generacích. Z tektonického hlediska má dnes šupinovou stavbu. Geologická stavba zlatohorského revíru je oproti ostatním jednotkám vrbenské skupiny anomální. Nejdůležitějším horizontem jsou kvarcity Příčné hory (sedimentární původ). Kromě kvarcitů se v tomto horizontu nacházejí i metamorfované kyselé vulkanity. V podloží kvarcitů převládají metasedimenty s bazickou příměsí. Pod nimi jsou přítomné produkty bazického vulkanizmu (břidlice), které přecházejí do metasedimentů. V nadloží kvarcitů následuje pestrý sled vulkanosedimentárních hornin. Obsahuje polohy metaprachovců a metapelitů, které se střídají. Jsou tu zastoupené horniny jako: muskovitické, grafit-muskovitické a karbonatické břidlice, krystalické vápence, kvarckeratofyry, metatufy a metatufity. Nejvyšší část vrbenské skupiny je tvořená tzv. Heřmanovickými vápenci. Na celém území převládá metamorfóza ve facii zelených břidlic. Východní část revíru je metamorfovaná v chloritové facii a západní část v biotitové až granátové. Celková mocnost devonu je asi 1600 m (Fojt-Novotný-Zimák- Večeřa, 2003). Zlatohorská ložiska patří geneticky ke skupině vulkano-sedimentárních ložisek a typově do skupiny sulfidických rud. Převládá tu vtroušený typ rudné mineralizace. Značná část zrudnění byla později remobilizována při metamorfóze, čímž vznikly ložiskové akumulace často v tektonicky oslabených zónách nebo vrásových strukturách. Zrudnění je často vtroušené nebo páskované a může tvořit čočkovitá tělesa souběžná s metamorfní foliací nebo na kontaktech hornin. Mohou vytvářet i kulisovitě seskupená strmá tělesa, uložená šikmo k průběhu horninových pruhů a vytvářet tak bohaté rudné sloupy (Večeřová-Večeřa 2002, 43).

8 4. Historický exkurs Zlaté Hory nesly až do poloviny 20. století jméno Cukmantl či Zuckmantel (např. Večeřa 2002, 18; Obr. 34). Na původ tohoto pojmenování existuje několik názorů. Ze 16.století pochází zmínka, že název vznikl sloučením slov zucken krásti a mantel plášť, souvisejících snad s nevalnou pověstí hornického městečka (Večeřová Večeřa 2002, 49-50). Slezský historik Vincenc Prasek předpokládal slovanský původ jména. Základ viděl v slovech suchý a mastný, případně mety, označující bažinu, tedy místo suché od mokřin, vysušená bažina. Tento výklad je dnes spíše opomíjen. Nejrozšířenější je výklad vycházející ze středoněmeckého slova mantel borovice a zuoc, zuok větev nebo zuc cesta (např. Večeřa 2002, 18). Mohlo se jednat o označení rozvětvené borovice ukazující směr na rozcestí nebo o cestu borovým lesem. Borovice sice nepatřila ke zdejším původním dřevinám, ale ve středověku tudy skutečně vedla významná obchodní cesta z Olomouce do Nisy (Zuber 1974; Malá encyklopedie 1982). Pojmenování Cucmantel, dochované v nejstarší písemné zprávě z roku 1263, přičemž termín couk, cuk označuje žílu (dosud se vyskytuje např. v okolí Jílového), by mohlo poukazovat na poněmčení původního českého názvu plášťová žíla, odpovídajícímu zdejšímu vtroušenému typu zrudnění. Na základě tohoto by se mohlo uvažovat o otevření dolu slovanskými zlatokopy ještě před německou kolonizací ve 13. století (Večeřová-Večeřa 2002, 49-50). O počátcích dolování ve Zlatých Horách se nedochovaly žádné písemné ani archeologické zprávy. Lze předpokládat, že využívání nerostného bohatství souvisí s počátkem osídlování území v oblasti Zlatých Hor a jejich okolí už v období pravěku, přímé doklady nám však bohužel chybí (Večeřa 2002, 18-20). Rovněž o osudech Zlatohorska během raně středověkého období se můžeme pouze v hrubých rysech dohadovat, jisté však je, že tato hraniční oblast byla často předmětem územních změn ve vztazích mezi konstitujícími se českým a polským státem (Kouřil-Prix-Wihoda 2000, 410-415; Večeřa 2002, 20-21). Osada na místě dnešních Zlatých Hor vznikla na důležité obchodní cestě z Olomouce do Nisy. Již od počátků se snad jednalo o hornickou osadu. Kolonizaci zdejšího území slovanskými a především německými obyvateli na přelomu 12. a 13. století usměrňovali z polské strany vratislavští biskupové a z Moravy Přemyslovci. V průběhu první poloviny

9 13. století začala kolonizace doposud neosídlených oblastí Jeseníků, spojená s rozvojem těžby zlata, stříbra a železné rudy. Zdá se, že se zdejší území na konci 12. století dostává do sféry vlivu moravských přemyslovců markrabat, o též se však na druhé straně snažili vratislavští biskupové. Z 20. let 13. století pochází listina mluvící o sporu mezi moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem a vratislavským biskupem Vavřincem o zlaté doly. Z textu ale nevyplývá, o které konkrétní doly se jednalo. Mohlo jít jak o Zlaté Hory, tak i o jiné oblasti, kde se rýžovalo zlato. Joanidis (2004, 28) se domnívá, že jde o doly na Příčné hoře, zatímco Večeřová-Večeřa (2002) mluví o rýžovištích v okolí Glucholaz. Do sporu se posléze vmísil i vratislavský kníže Jindřich Bradatý (Večeřa 2002, 21). První jistá zmínka o Zlatých Horách pochází až z roku 1263 z listiny pro fojta v Glucholazích. Název je psaný v latině: Cucmantel, a alespoň část Zlatohorska v této době zřejmě ovládá vratislavský biskup (Večeřa 2002, 20). Z r. 1281 je zmínka o Zlatých Horách jako suburbium hradu Edelštejn. Do zdejších sporů se v 80. letech 13. století totiž vložil přemyslovský levoboček Mikuláš I. Opavský, který již od 60. let 13. století od svého otce Přemysla Otakara II. postupně získává statky na Opavsku a r. 1281 se zmocnil hradu Edelštejn i se Zlatými Horami, aby je později propůjčil vratislavskému biskupu. R. 1285 Edelštejn dobývá vratislavský kníže, ale k r. 1290 hrad i město pravděpodobně patří Mikuláši I. Opavskému. Ten udělil také r. 1305 Zlatým Horám městská práva (Večeřa 2002, 22). R. 1318 udělil český král Jan Lucemburský Opavsko, a s ním i Zlaté Hory Mikuláši II. Opavskému. V roce 1339 však Mikulášovi II. po vzájemném konfliktu král Jan odňal hrad Edelštejn, a zřejmě i město a doly, jakož i další statky (Žáček 2000, 54). O dvacet let později, r. 1361, vrátil římský císař a český král Karel IV. Zlaté Hory a jeho doly pod svrchovanost Mikuláše II. (Večeřa 2002, 22). Zatímco 13.století bylo obdobím velkého rozmachu hornictví, nepokoje v 2. polovině 14. století a na začátku 15. století způsobily jeho útlum. Rýžovnictví prožívá renesanci v 15. století, kdy pevné doly již nebyly ziskové (Večeřová-Večeřa 2002, 55). R. 1460 získal Zlaté Hory a další okolní města český král Jiří z Poděbrad. Hrad se dostal pod správu Jana ze Žerotína, ale již roku 1467 byl dobyt biskupem Joštem (Jodokem) z Rožmberka a následně zbořen (Večeřa 2002, 22). Roku 1474 obdržel Jošt Zlatohorsko darem od českého a uherského krále Matyáše Korvína. Zlatohorsko se tak stalo majetkem vratislavského biskupství, které se pak intenzivně pokoušelo o obnovu

10 zlatých dolů, což vedlo k jejich opětovnému rozkvětu především v 16. století (Večeřa 2002, 22). Během 17. století však dochází přirozeně ke zhoršení poměrů. Za třicetileté války městem prošla drancující švédská vojska (1632, 1645 1647), k tomu se přidal mor (1632 1633, 1716) a následně čarodějnické procesy (Joanidis 2004, 37, 39; Večeřová-Večeřa 2002, 59). V letech 1693 a 1702 vyvrcholily hornické nepokoje, umocněné velkými požáry Zlatých Hor (1699 a 1702; Večeřa 2002, 25). Prusko-rakouská válka (1740 1742) znamenala úplné přerušení těžby, město bylo obsazeno Prusy a na několika místech podpáleno a vypleněno (300 domů, radnice, škola). Po rozdělení Slezska (1742) zůstaly Zlaté Hory Koruně České, odříznuty od bohatě osídlené polské roviny. Tuto situaci nezměnila ani sedmiletá válka. Úpadek vyvrcholil ztrátou městských horních svobod r. 1753. Zlaté Hory obsadila pruská vojska ještě r. 1778 za války o bavorské dědictví (Žáček 2004, 190). Přestože došlo v 1. polovině 17. století k úpadku dolování (Večeřa 2002, 25) a následkem nemocí a hladu se snížil stav obyvatelstva na dvě třetiny (Joanidis 2004, 43), zaznamenalo město v tomto století hospodářský vzestup řemeslné a manufakturní výroby. Byla vybudována cihelna, ve městě se vařilo pivo a především se rozvíjelo tkalcovství a kamenictví. O obnovu rýžování se pokusil na konci 19. století jesenický dobrodruh Julius Saltery (Večeřová Večeřa 2002, 24). Jeho rýžoviště se nacházelo asi 1 km za rekreačním střediskem Bohema směrem k hradu Edelštejn, tudíž na místě letošního záchranného archeologického výzkumu. Později mu bylo státem rýžování zakázáno a to byl i konec pravděpodobně posledního pokusu o těžbu zlata ze zdejších sedimentů (Večeřová Večeřa 2002, 61).

11 5. Postup a metoda výzkumu Vlastní terénní část archeologického výzkumu spočívala v realizaci zjišťovacích sond situovaných ve vybraných místech, v dohledu nad hloubením některých bodových a liniových zemních zásahů stavby a v dokumentaci vybraných částí areálu projektované sjezdovky. Celkem se podařilo zdokumentovat 13 sond (oobr. 28, 29, 30), které byly většinou hloubeny mechanizací za asistence archeologického dohledu. Následně byly stěny bočních profilů a dna vyhloubených sond začištěny. Po identifikaci jednotlivých stratigrafických jednotek byly jednotlivé začištěné řezy profilů fotograficky a kresebně zdokumentovány. V jednom případě (Sonda 08 s pozůstatkem rýžovací vrstvy) následovalo vzorkování profilu. Dle situace byly pak některé sondy rozšířené za účelem objasnění odkrytých archeologických situací. Zdokumentováno bylo několik řezů pro patky konstrukcí souvisejících s budoucí lyžařskou lanovkou. Ďokumentaci vybraných částí liniových výkopů rýha 1 a 2 (Obr. 29, 30) provedli RNDr. Večeřa a Mgr. Nývlt z České geologické služby. Zachycené situace byly dokumentovány písemně, kresebně a fotograficky. Pro písemný zápis informací byla užita tzv. formulářová stratigrafická metoda a to dle dokumentačních standardů platných ve společnosti Archaia Brno o.p.s. Konkrétně byl v terénu pro každou stratigrafickou jednotku vypsán patřičný formulář. Kresebná dokumentace byla provedena v měřítku 1:20, profil sondy S 13 v měřítku 1:50. Fotografická dokumentace byla provedena aparátem Canon EOS 300D. Terénní dokumentace je uložena v archivu společnosti Archaia Brno o.p.s., pracoviště Olomouc.

12 6. Popis nálezové situace Sonda S 01 Stratigrafické jednotky: 100 výplň šedočerná nesoudržná kameny drobné až středně velké Příměsi: pevná lesní humózní hlína, popel, kořeny Mocnost / sklon / hranice: 0,05 0,8 m / rovný až prudký / ostrá Interpretace: výplň vývratu 101 uloženina žlutohnědá pevná pískovitá hlína Příměsi: malé až středně velké kameny Mocnost / sklon: > 0,2 0,9m / prudký, postupně přechází do rovného Interpretace: podloží 500 - výkop Zkoumán celý výkop: ano Půdorys horní: oválný; dno: oválné Původní povrch: ano; rozměry / hlouba: 4x5 / 0,8 m Horní hrana: pozvolná Dolní hrana: pozvolná Steny / sklon: nepravidelné, konvexní, šikmé / 35 Dno: nepravidelné, stupňovité (konvexní) Výplň (s.j.): 100 Interpretace: vývrat Popis situace: První sondu (S 01; obr. 8; Tab. 2/2.1) jsme položili ve směru SV-JZ, tedy napříč svahem, skrz propadlinu v horní části svahu, v nadmořské výšce 641,87 640,23 m. Řez o délce 4,9 m odhalil jámu s konvexními stěnami (s.j. 500) zahloubenou do žlutohnědé hlíny (s.j. 101), která se vyskytuje po celé lokalitě pod svrchním lesním humusem (zde odebrán při začišťování objektu). Výplň této ca 80 cm hluboké jámy tvořily většinou (60%) drobné

13 až středně velké kameny, uložené v pevné lesní humózní hlíně (30%) promíšené popelem a kořeny (po 5%). Žádné artefakty zde nebyly nalezeny. Tato skutečnost společně s absencí jakékoliv haldičky kamení, která se často objevuje u prospekčních jam, napovídá, že se zde jednalo spíše o vývrat stromu následně vyplněný hlínou a kameny. Popel vznikl zřejmě spálením kořenů při klučení svahu před stavbou sjezdovky. Sonda S 02 Stratigrafické jednotky: 102 vrstva šedočerná ulehlá malé až velké kameny Příměsi: pevná lesní humózní hlína, kořeny Mocnost / sklon / hrance: 0,3 m / mírný / ostrá Interpretace: nasucho kladené kameny tvořící zídku 103 výplň černá měkká mokrá písčitá hlína Příměsi: malé až velké kameny, hojné přepálené a rozpraskané křemeny Mocnost / sklon / hranice: 0,4 m / mírný / ostrá Další popis: nález hrotu kuše Interpretace: výplň trychtýřovité jámy 900 stavení konstrukce Kategorie zděná Dochování v ploše / v prostoru:??? Rozměry: délka / šířka / výška / úhel: 7 m / 1,2 m / 1 m / 50 Dochování materiálu: dochován 100% Druh a zastoupení materiálu: nasucho kladené střední až velké kameny Interpretace: zpevnění svahu proti sesuvu/ prospekční jáma? Popis situace: Velice zajímavý objekt (S 02; obr. 9; Tab. 2/2.2) byl objeven dále nahoru po svahu v n.v. 644,74 646,61 m. Ze středně velkých až velkých kamenů zde byla vyskládána

14 zídka o délce ca 7 m (s.j. 900), která zabíhala pod lesní humus (40%) o mocnosti ca 0,3 m (s.j. 102), promíšený opět kameny (50%) a kořeny (10%). Zídka tak tvořila jednu stěnu trychtýřovité jámy, položené napříč svahem ve směru JZ-SV. Po skrytí lesního humusu jsme narazili na vlastní výplň jámy (s.j. 103), mokrou písčitou hlínu s příměsí (30%) kamenů všech velikostí, v některých případech přepálených a rozpraskaných křemenů. V této výplni byl v hloubce ca 0,5 m nalezen železný hrot do kuše, související zřejmě s osídlením hradu Edelštějn, zbudovaným na vrcholu kopce ve 2. polovině 13. a zbořeným na konci 15. století (viz např. Večeřa Večeřová 2000, 24-25). Někdy do tohoto období tak snad můžeme datovat i samotný objekt (S 02), buď opět prospekční jámu středověkých horníků nebo prosté zpevnění svahu proti sesuvu. Rozpraskané křemeny nemusí souviset s těžbou zlata, může se jednat o kameny recentně přepálené žárem při klučení lesa před budováním sjezdovky. Sonda S 03 Stratigrafické jednotky: 104 vrstva šedočerná středně ulehlá lesní humózní hlína Příměsi: kořeny, mech, listí, drobné kameny Mocnost / sklon / hranice: 0,02 0,2 m / mírný / jasná Interpretace: lesní humus 105 vrstva hnědošedá ulehlá malé až velké kameny 50%, tuhá pískovitá hlína (vyplňuje spáry mezi kameny) 40%, Příměsi: kořeny Mocnost / sklon / hranice: 0,08 0,7 m / mírný / ostrá Interpretace: podloží 106 vrstva středně hnědá ulehlá malé až středně velké kameny 70%, pískovitá hlína (zvětralá hornina) 30% Mocnost: > 0,2 0,4 m

15 Interpretace: podloží Popis situace: Třetí sonda (S 03; obr. 10; Tab. 3/3.1), o délce 4,2 m, byla položena níže po svahu, v n.v. 620,63 621,33 m, opět ve směru SV-JZ. Řez postihl trychtýřovitou zahloubeninu, která byla na profilu téměř vyplněna velikým balvanem. Profil tak postihl pouze vrstvu hnědé písčité hlíny (40%) a kamenů (50%; s.j. 105) a původní lesní hnědou hlínu (s.j. 106), ve které se tato jáma rýsovala. Vše bylo opět převrstveno lesním humusem (s.j. 104) s příměsí kamenů, kořenů a listí. Opět se zřejmě jednalo o přirozený lesní vývrat. Sonda S 04 Stratigrafické jednotky: 107 vrstva šedočerná středně ulehlá lesní humózní hlína Příměsi: koření, listí, větve, kameny, jehličí Mocnost / sklon / hranice: 0,05 0,1 m / rovný, postupně prudký / ostrá Interpretace: lesní humus 108 výplň šedočerná ulehlé malé a velké kameny 60%, tuhá lesní humusovitá hlína 40% Příměsi: popel Mocnost / sklon / hranice: 0,05 0,5 m / rovný / ostrá Interpretace: výplň zasypané prospekční jámy 109 vrstva hnědá pevná pískovitá hlína Příměsi: kameny, čočky vrstvy 110 Mocnost / sklon: > 0,1 0,3 m / tvoří čočku ve vrstvě 110 Interpretace: podloží promíšené s vrstvou 110 110 vrstva šedá a světle hnědá ulehlá male a středně velké kameny 60%, pískovitá hlína 40%

16 Mocnost / sklon / hranice: 0,2 0,8 m / mírný až prudký / ostrá Interpretace: výhoz z prospekční jámy 502 výkop Zkoumán celý výkop: ne Půdorys horní: mírně oválný; dno: oválné Původní povrch: ano; rozměry / hloubka: 4x5 / 0,5 m Horní hrana: pozvolná Dolní hrana: pozvolná Steny / sklon: nepravidelné, konvexní, šikmé / 60 Dno / sklon: nepravidelné, konvexní / mírný Výplň (s.j.): 108 Interpretace: hloubený výkop dobývka /prospekční jáma Popis situace: Níže po svahu, pod menším křemenným skaliskem, jsme v nadmořské výšce 613,89 614,7 m na profilu sondy č. 04, o délce 4,4 m, zdokumentovali další zásah do původního terénu. V lesní světle hnědé půdě (s.j. 110), přerušené tmavší čočkou s kamínky (s.j. 109), zde byla vykopána jáma (s.j. 502) o hloubce 0,5 m (obr. 11; Tab. 3/3.2). Na profilu sondy, zdokumentovaném ve směru JZ-SV, jsme postihli její výplň, kterou tvořila lesní humusovitá hlína promíšená popelem a kameny všech velikostí. Vše bylo převrstveno lesním humusem s příměsí kořenů a kamení. V prostoru sondy byl nalezen i opracovaný kámen (přírůstkové číslo 55), který nebylo možné přiřadit konkrétní vrstvě. Zřejmě se zde jedná o relikt středověké či novověké prospekční jámy. Sonda S 05 Stratigrafické jednotky: 111 vrstva šedočerná pevná lesní humózní hlína Příměsi: malé až velké kameny Mocnost / sklon / hranice: 0,05 0,1 m / mírný / ostrá Interpretace: lesní humus

17 112 vrstva tmavě hnědá pevná pískovitá hlína Příměsi: malé až velké kameny Mocnost / sklon / hranice: 0,4 m / mírný / ostrá Interpretace: výhoz z výkopu 501 113 výplň šedočerná pevná pískovitá hlína Příměsi: popel Mocnost / sklon / hranice: 0,7 m / prudký / ostrá Další popis: nález opracovaného kamene a dřevěného špičáku Interpretace: výplň výkopu 501 114 vrstva žlutohnědá tuhá pískovitý jíl Příměsi: malé až velké kameny Interpretace: podloží 501 výkop Zkoumán celý výkop: ne Půdorys horní: kruhový; dno: kruhové Původní povrch: ano; rozměry / hloubka: 5 / 0,8 m Horní hrana: pozvolná Dolní hrana: ostrá Steny / sklon: nepravidelné, konvexní, šikmé / 40 50 Dno / sklon: nepravidelné, konvexní Výplň (s.j.): 113 Interpretace: hloubený výkop prospekční jáma/dobývka Popis situace: Nejvýše položenou byla sonda 05 (obr. 12; Tab. 4/4.1), která ve směru JV-SZ přeťala v délce 7,6 m další propadlinu v nadmořské výšce 649,54 651,48 m. Do světle hnědé hlíny (s.j. 114), ležící pod lesním humusem (s.j. 111), zde byla vykopána ca 0,7 m hluboká

18 jáma (s.j. 501), vyplněná tmavě hnědou písčitou hlínou s příměsí malých až velkých kamenů, promíšenou s šedočernou písčitou hlínou s příměsí popele (20%) - (s.j. 112/113 a 113). Tmavě hnědá hlína byla spolu s kameny částečně vyházena výše po svahu (s.j. 112). Ve výplni jámy (s.j. 113) byly pak nalezeny zřejmě majzlíkem otesaný kámen (přírůstkové číslo 049) a dřevěný špičák (č. 54), u kterých však nelze určit, zda jsou středověkého či novověkého stáří. Každopádně se jedná o další doklad exkavačních prací na lokalitě, nejspíše opět sondáže horníků pátrajících po zlaté žíle. I v této jámě bylo nalezeno množství přepálených a rozpraskaných křemenů. Sonda S 06 Stratigrafické jednotky: 115 výplň šedočerná ulehlá malé až velké kameny 60%, lesní humózní hlína 30% Příměsi: popel, mech, kořeny Mocnost / sklon / hranice: 0,4 0,6 m / mírný / jasná Interpretace: zásyp výkopu 503 116 výplň tmavě hnědá středně ulehlá drobný štěrk Příměsi: hnědá hlína Mocnost / sklon / hranice: 0,2 0,75 m / mírný / jasná Interpretace: výplň výkopu 503 117 vrstva hnědá ulehlá malé až středně velké kameny 80%, tuhá pískovitá hlína 18% Příměsi: kořeny Mocnost / sklon / hranice: 0,02 0,8 m / prudký / ostrá Interpretace: vrstva kamenů vyházená při výkopu prospekční jámy 118 vrstva žlutohnědá pevná štěrkovitá hlína Příměsi: zvětralá hornina

19 Mocnost / sklon / hranice: 0,1 0,9 m / mírný až prudký Interpretace: půdní typ 503 výkop Zkoumaný celý výkop : ne Půdorys horní: nepravidelný; dno: ledvinovité Původní povrch: ano; rozměry 5x7,5? / 1,25 m Horní hrana: pozvolná Dolní hrana: pozvolná Steny / sklon: nepravidelné, konvexní Dno / sklon: nepravidelné, konvexní Výplň: 115, 116 Interpretace: hloubený výkop - dobývka/prospekční jáma Popis situace: Podobnou situaci jako u sondy S 05 jsme zaznamenali o čtyřicet výškových metrů níže po svahu, kde byla v n.v. 607 609 m položena sonda 06, o délce 7,6 m (obr. 13; Tab. 4/4.2). Ta vedla ve směru JZ-SV skrze další jámu (s.j. 503), vyplněnou jak drobným mokrým štěrkem s nepatrnou (5%) příměsí hlíny (s.j. 116) o mocnosti až 0,75 m, tak lesním humusem promíšeným popelem a různě velkými kameny, mocným 0,4 0,6 m. Celková hloubka jámy tak dosahovala 1,2 m. Kameny, na které kopáči narazili, byly vyházeny okolo (s.j. 117), původní terén, do kterého byla jáma zahloubena zde opět tvořila žlutohnědá hlína s kameny (s.j. 118). V prostoru sondy byl nalezen i další opracovaný kámen (přírůstkové číslo 53), který nelze přiřadit konkrétní stratigrafické jednotce. Sonda S 07 Stratigrafické jednotky: 119 vrstva šedočerná středně ulehlá lesní humózní hlína Příměsi: větve, listí, kameny, kořeny Mocnost / sklon / hranice: 0,005 0,15 m / mírný až prudký / ostrá Interpretace: lesní humus

20 120 vrstva žlutohnědá tuhá pískovitá hlína Příměsi: občasné kameny Mocnost / sklon / hranice: 0,25 0,8 m / rozpitá Interpretace: zvětralá hornina promíchaná s podzolovou půdou, půdní typ 121 vrstva šedohnědá pevná štěrkovitá hlína Příměsi: vysoký obsah kamenů Mocnost / sklon: > 0,05 0,3 m / mírný Interpretace: půdní typ Popis situace: Při pohledu se svahu dolů se nad cestou přetínající sjezdovku napříč rýsovalo nalevo u lesa několik žlabovitých útvarů, zřejmě úvozových cest, po kterých bylo v minulosti zřejmě stahováno dřevo. V tomto místě jsme ve směru JZ-SV položili další sondu (S 07; obr. 14; Tab. 5/5.1) o délce 7 m. Původním terénem zde byla opět žlutohnědá hlína (s.j. 120) s kameny, nasedající na šedohnědou štěrkovitou hlínu (s.j. 121), opět s velkým obsahem kamenů. žlutohnědá vrstva byla běžně mocná 0,5 1 m, v místě koryta však pouze 0,2 0,3 m. Hloubka úvozu se tedy pohybovala kolem 0,4 0,7 m. Žádnou zvláštní výplň žlabu jsme zde však nepostihli na žlutohnědou vrstvu nasedal, stejně jako všude jinde, černý lesní humus (s.j. 119) s kořeny, listím a kamením. Sonda S 08 Stratigrafické jednotky: 122 vrstva hnědočerná středně ulehlá lesní humózní hlína Příměsi: kořeny, časté malé až velké kameny Mocnost / sklon / hranice: 0,1 0,2 m / rovný, mírný až prudký (zvlněný terén) / ostrá Interpretace: lesní humus

21 123 výplň hnědá až černá pevná pískovitá hlína Příměsi: popel, kořeny, malé až velké kameny Mocnost / sklon / hranice: 0,4 m / rovný / ostrá Interpretace: výplň výkopu 504 124 výplň šedohnědá středně ulehlá jílovitý štěrk Mocnost / sklon / hranice: 0,5 m / rovný / jasná Interpretace: výplň výkopu 504 125 výplň šedá středně ulehlá štěrk Mocnost / sklon / hranice: 0,03 m / mírný / ostrá Interpretace: tvoří samostatný horizont ve vrstvě 124; (rýžovnická vrstvička?); výplň výkopu 504 126 výplň tmavě šedá středně ulehlá hlinitý štěrk Příměsi: ojedinělé větší kameny Mocnost / sklon / hranice: 0,3 m / prudký / ostrá Interpretace: výplň výkopu 504 127 výplň hnědožlutá pevná pískovitá hlína Příměsi: popel, malé kameny Mocnost / sklon / hranice: 0,2 0,4 m / mírný / ostrá Interpretace: výplň výkopu 504 128 vrstva žlutohnědá pevná jíl Příměsi: nahodilé malé až velké kameny Mocnost: > 1 2,6 m Interpretace: podloží

22 504 výkop Zkoumán celý výkop: 0 Půdorys horní: lineární; dno: lineární Původní povrch: ano; rozměry: 1,3 (šířka) x? / 1,2 m Horní hrana: ostrá Dolní hrana: ostrá Steny / sklon: pravidelné, konvexní Dno / sklon: pravidelné, konvexni Výplň (s.j.): 123, 124, 125, 126, 127 Interpretace: pozůstatek koryta pro rýžování / proplavování zlata Sonda S 10 Stratigrafické jednotky: 100 vrstva hnědočerná středně ulehlá lesní humózní hlína Příměsi: četné malé až velké kameny, kořeny Mocnost / sklon / hranice: 0,3 0,4 m / rovný / ostrá Interpretace: lesní humus 135 výplň žlutohnědá pevná pískovitý jíl Příměsi: ojediněle drobné a velké kameny Mocnost / sklon / hranice: 0,2 0,4 m / mírný / jasná Interpretace: výplň výkopu 505 136 výplň žlutohnědá pevná pískovitý jíl Příměsi: ojediněle drobné kameny Mocnost / sklon / hranice: 0,5 0,7 m / rovný / ostrá Další popis: více kompaktní než 135 Interpretace: výplň výkopu 505