Historick textil na PraÏském hradû

Historick textil na PraÏském hradû Milena BRAVERMANOVÁ PraÏsk hrad je jako areál od roku 1967 prohlá en národní kulturní památkou. Vedle nemovitostí se zde nachází zhruba 40 000 movit ch památek. Z toho je 10 575 evidovan ch kulturních památek a 974 národních kulturních památek. Vedle sbírek obrazû, plastiky, umûleckého fiemesla, nábytku, písemností, archeologick ch a dal ích pfiedmûtû se na PraÏském hradû nachází téï textilní sbírka. Vefiejnosti, a to i odborné, zaãíná b t v celkovém rozsahu známa aï poslední dobou. V minulosti se údaje o ní mohly ãerpat pfiedev ím z historick ch písemn ch pramenû. Fyzicky ji bylo moïné shlédnout pouze pfii zvlá tních pfiíleïitostech, a to jen nûkteré pfiedmûty, které byly zpfiístupnûny pouze úzkému okruhu lidí. Odborn ch studií vycházelo málo, navíc se t kaly památek jiï znám ch z písemn ch pramenû a uchovávan ch v katedrále sv. Víta. Základem poznání byl soupis chrámového pokladu A. Podlahy a E. ittlera (Podlaha ittler 1903). Se zmínkami o textiliích vztahujících se k PraÏskému hradu se v ak setkáváme jiï v dobách nejstar ích v ranû stfiedovûk ch legendách a kronikách (napfiíklad Fontes rerum bohemicarum 1874, II., s. 41 42). Tkaniny a odûvy jsou dále v hojném poãtu zmiàované ve v ech inventáfiích Svatovítské katedrály (Podlaha ittler 1903, I CII). Struãnû je zde zaznamenán druh textilie, její barva, pfiípadnû vzor. Nûkdy bylo zmínûno i jméno toho, kdo paramenta daroval. Tyto textilie se dodnes dochovaly jen v nepatrném mnoïství, pfiedev ím nepfieïily rûzné katastrofy, jako poïáry, drancování a podobnû. Navíc byl textil zpravidla vnímán jako jak si spotfiební materiál a opotfiebované kusy b valy vût inou zámûrnû niãeny. Vedle parament, ke kter m se vztahuje nejvíce písemn ch pramenû, se na PraÏském hradû uchovávají i gobelíny. O nich se poprvé hovofií v inventáfii guberniální budovy zroku 1785 (dokumenty jsou uloïené v Archivu PraÏského hradu). Gobelíny totiï hrály svoji nezastupitelnou roli pfiedev ím pfii v zdobû PraÏského hradu. TotéÏ se t ká i ruãnû vázan ch kobercû. Z písemn ch záznamû víme o existenci kobercû ve stfiedovûku ãi na dvofie Rudolfa II., koberce zachytili i malífii, kdyï zobrazovali interiéry PraÏského hradu. Souãasná hradní kolekce je ale mlad í. Jedním z nejvût- ích pfiekvapení byl objev rozsáhlé a unikátní sbírky textilu získané z archeologick ch v zkumû hradního areálu, pfiedev ím hrobû. Nález kolekce v ak bylo moïné pfiedpokládat, neboè existenci nádhern ch tkanin na dvofie ãesk ch panovníkû potvrzují historické písemnosti i vyobrazení. Navíc královská hrobka, odkud bylo získáno nejvíce tkanin, byla v minulosti nûkolikrát nav tívena a ti, ktefií do ní sestoupili, nám zanechávali rûzná svûdectví. Vût ina archeologického textilu byla ze svého místa vyzvednuta na zaãátku 20. století. Tehdej í poznatky byly i ãásteãnû publikovány (Gollerová Plachá 1937). Textilní sbírka PraÏského hradu nebyla v minulosti ani dobfie uspofiádána, ani pfiimûfienû zdokumentována. Nûkdy nebylo pfiesnû známo, kde se jednotlivé pfiedmûty nacházejí. Evidenãnû byly sledovány pfiedev ím ty památky, které byly zmiàovány ve stfiedovûk ch inventáfiích, coï bylo pravdûpodobnû zpûsobeno tím, Ïe na na e pfiedky tkaniny a odûvy nepûsobily takov m dojmem jako napfiíklad v robky ze zlata, a proto se této sbírce tolik nevûnovali. Na textiliích se kdysi také nacházela zlatá vlákna, vût inou se v ak nedochovala. Mal zájem o hradní tkaniny byl jistû zavinûn i trval m nedostatkem vût ího mnoïství odborníkû, ktefií by se tímto oborem v âechách zab vali. Ani restaurování textilu nebylo v na ich zemích dlouhou dobu na pfiimûfiené úrovni. Pfiedev ím 60. 80. léta 20. století byla ztohoto pohledu pro hradní sbírku problematická, i kdyï samozfiejmû existovaly v jimky. Na PraÏském hradû se tehdy snad nacházelo o nûco více finanãních prostfiedkû neï kdekoliv jinde, a proto bylo moïné restaurátorské práce zadávat. JenomÏe v té dobû se v âechách experimentovalo s podlepováním tkanin tavn m polymerem, doplàováním, páráním pûvodních stehû, pfiiãemï dokumentace nebyla dostateãná, pouïívaly se agresivní chemikálie a podobnû. BohuÏel musíme konstatovat, Ïe kdyby se tehdy textilie nerestaurovaly, nacházely by se dnes v lep ím stavu. Proto se na poãátku 90. let 20. století Kanceláfi prezidenta republiky ve spolupráci s N. BaÏantovou obrátila na renomované centrum restaurování textilu ve v carsku, v Abegg-Stiftung, s Ïádostí o spolupráci. Na- Seznam restaurátorek pûsobících v konzervátorské a restaurátorské dílnû Správy PraÏského hradu, úsek textil. Gobelíny a koberce: Eva Achremenková, Radomila Hanu ová, Jolana Nehasilová, Alena Prajzlerová; voln textil: Romana Kloudová, Eva Skálová, AlÏbûta Vrabcová, po dobu dvou let zde také pûsobila a metodologicky vedla úsek volného textilu Vendulka Otavská, absolventka Abegg-Stiftung. Literatura: BAÎANTOVÁ, N., BRAVERMANOVÁ, M., KOBRLOVÁ, J., SAMO- H LOVÁ, A., WASSERBAUER, R.: Textilie z hrobu Rudolfa I., ãeského krále, zv. Ka e, in: Archaeologia historica 18, 1993, s. 359 377. BAÎANTOVÁ, M., BRAVERMANOVÁ, M., KOBRLOVÁ, J., SAMOH LOVÁ, A., WASSERBAUER, R.: Textilie z hrobu arciknûïny Eleonory, dcery Maxmiliána II., in: Muzejní a vlastivûdná práce 3, 1993, s. 154 167. BAÎANTOVÁ, N., BRAVERMANOVÁ, M., SAMOH LOVÁ, A.: Korunovaãní roucha ãesk ch panovníkû, in: Umûní XLII, 1994, s. 288 307. BAÎANTOVÁ, N.: Pfiíbûh Antonia a Kleopatry cyklus tapisérií ze sbírek PraÏského hradu, in: Památky a pfiíroda 19, 1959, s. 200 212. BAÎANTOVÁ, N.: Textilie z hrobu knûïny Ludmily. Katalog v stavy, Národní muzeum v Praze, Lobkovick palác, Praha 1987. BAÎANTOVÁ, N.: Mitra svatého Václava, in: Památky a pfiíroda 48, 1988, s. 401 406. BAÎANTOVÁ, N.: Pohfiební roucha ãesk ch králû, Praha 1993. BAÎANTOVÁ, N.: Svatováclavské textilní památky, in: Listy filologické, 1996, ã. 1 4, s. 19 51. BAÎANTOVÁ, N.: Romanesque and early Gothic silk textiles from Czech sources, in: Ibrahim ibn Yacqub at-turtushi: Christianity, Islam and Judaism Meet in East-Central Europe, c. 800 1300, Praha 1996, s. 93 102. BAÎANTOVÁ, N.: Svûdectví textilií z relikviáfiového hrobu sv. Ludmily, in: Listy filologické 121, 1998, ãíslo 3 4, s. 220 254. BAÎANTOVÁ, N., BRAVERMANOVÁ, M., SAMOH LOVÁ, A.: Korunovaãní roucha ãesk ch panovníkû, in: Umûní XLII, 1994, s. 288 307. BAÎANTOVÁ, N., STEHLÍKOVÁ, D.: Rukavice sv. Vojtûcha, in: Památky a pfiíroda 47, 1987, s. 400 421. BLAÎKOVÁ, J.: Tapiserie VI. VIII. století v UmûleckoprÛmyslovém muzeu v Praze, Praha 1975. BOCK, F.: Geschichte der Liturgische Gewänder im Mittelalter, Bonn 1856. BRAVERMANOVÁ, M., KOBRLOVÁ, J.: Archeologick textilní fond na PraÏském hradû, in: Archaeologia historica 17, 1992, s. 411 421. BRAVERMANOVÁ, M., KOBRLOVÁ, J., SAMOH LOVÁ, M.: Soubor textilních fragmentû ze studny u kostela V ech svat ch na PraÏském hradû, in: Muzejní a vlastivûdná práce 3, 1994, s. 151 167. BRAVERMANOVÁ, M., KOBRLOVÁ, J., SAMOH LOVÁ, J.: Textilie z hrobu Anny Jagellonské z Colinova mauzolea v katedrále sv. Víta na PraÏském hradû, in: Archaeologia historica 19, 1994, s. 452 453. BRAVERMANOVÁ, M., KOBRLOVÁ, J., SAMOH LOVÁ, A.: Textilie z hrobu Maxmiliána II. z Colinova mauzolea v katedrále sv. Víta na PraÏském hradû, in: Archaeologia historica 20, 1995, s. 497 511. 113

dace W. Abegga neocenitelnû pomohla tím, Ïe bezplatnû zrestaurovala nûkolik historick ch odûvû, a poté radami pfiispûla k vybudování restaurátorské a konzervátorské dílny v budovû b valého Paláce lechtiãen na PraÏském hradû (obr. 1). V hradních dílnách jsme se zamûfiili pfiedev ím na konzervování archeologického textilu, protoïe tato ãást hradní sbírky je v âechách v jimeãná a neexistuje zde jiná moïnost ji na úrovni konzervovat. SoubûÏnû s konzervováním se snaïíme pfiedmûty i podrobnû historicky zpracovat a závûry publikovat. Pro zaãátek fungování hradních dílen bylo nesmírnû dûleïité, Ïe v nich pûsobila restaurátorka V. Otavská, absolventka studia v Abegg-Stiftung. Po urãitou dobu jsme téï spolupracovali se dvûma zahraniãními kolegynûmi restaurátorkou A. Sliwkou a K. Spittel, studentkou Vysoké koly restaurování v Kolínû nad R nem, obor restaurování textilu, coï mimo jiné pfiispûlo k v mûnû informací a zku eností. V restaurátorsk ch a konzervátorsk ch dílnách PraÏského hradu se restaurují i gobelíny. V roce 2003 byla dokonãena oprava pozdnû barokní tapiserie âervenec ze série Modré mûsíce, v roce 2004 zaãala oprava gobelínu Záfií ztéïe kolekce. Oprava tapiserií je v ak ãasovû nároãná, a tím i nákladná záleïitost. Zatím volíme zpûsob restaurování pomocí tzv. tkalcovské neznatelné retu e, která umoïàuje nejen muzeální prezentaci pfiedmûtû, ale i jejich zaãlenûní do provozu. Svoji úlohu zde hrají také komerãní hlediska Správa PraÏského hradu si jako pfiíspûvková organizace musí finanãní prostfiedky na svûj provoz ãásteãnû vydûlat, proto se také reprezentaãní prostory nûkdy za úplatu pronajímají. Na e gobelíny, které jsou zde nainstalovány, tedy nejsou ani muzeálním exponátem, ani souãástí vybaveného zámku s prohlídkov m okruhem, kde náv tûvníka provádí prûvodce a od památek jej oddûluje ÀÛra. Na PraÏském hradû se naopak do tûsné blízkosti gobelínû mûïe dostat i ten, koho napfiíklad takzvané licy na tapiserii provokují. DÛleÏité je i hledisko, Ïe hradní gobelíny jsou sice poniãené, ale ne natolik, Ïe by se po kozené pûvodní plochy staly po doplnûní jak msi novodob m umûleck m v tvorem. V hradní dílnû se opravují také ruãnû vázané koberce. V tomto pfiípadû se jedná skuteãnû pouze o opravy, vlas se na nich vyvazuje jen v jimeãnû. Provádût skuteãné restaurování kobercû je nad finanãní moïnosti Správy PraÏského hradu, neboè kobercû se zde nachází opravdu hodnû a opravy vyïaduje vût ina znich. Lze tedy fiíci, Ïe Správa PraÏského hradu se pfii své ãinnosti ochrany sbírek nûkdy dostává do ponûkud sloïité situace. PraÏsk hrad je památkov objekt s kulturními a národními kulturními památkami, které jsou spravovány na základû památkového zákona ã. 20/1987. Na druhou stranu je sídlem prezidenta âeské republiky a vytváfií zázemí pro ãinnost Kanceláfie prezidenta republiky. To pfiedstavuje urãité poïadavky na uspofiádání interiérû, které se podle potfieby mûní. Je tedy sloïité zde pouïívat takové prostfiedky, které jsou k dispozici v jin ch památkov ch objektech. Napfiíklad si nelze pfiedstavit hlavní pfiedstavitele státû, jak sedí u gobelínu, ale jsou od nûj oddûleni provazem. Na ruãnû vázaném koberci nemûïe leïet novodobá pfiedloïka, aby jej ochránila pfied po kozením. Jiná jednání se odehrávají napfiíklad na sedacím nábytku s gobelínov mi potahy a ani v tomto pfiípadû nelze pfiipustit, Ïe by na nûm je tû leïela jakási deãka (obr. 2). 1 2 (V echny vyobrazené pfiedmûty jsou uloïeny na PraÏském hradû.) Obr. 1. Pohled do jedné z místností restaurátorské a konzervátorské dílny SPH. (Foto J. Gloc) Obr. 2. Pohled do Habsburského salonku reprezentaãních místností. (Foto J. Gloc) BRAVERMANOVÁ, M. a kol.: Pohfiební v bava ãeského krále Rudolfa. Nejstar í Habsburkové na PraÏském hradû, Praha 1996. BRAVERMANOVÁ, M., SAMOH LOVÁ, A.: Textilie z hrobu Ferdinanda I. z Colinova mauzolea v katedrále sv. Víta na PraÏském hradû, in: Muzejní a vlastivûdná práce 2, 1997, s. 79 81. BRAVERMANOVÁ, M., âierna, A.: Pohfiební textilie z hrobu Rudolfa II. v královské hrobce v katedrále sv. Víta na PraÏském hradû, in: Archaeologia historica 22, 1997, s. 363 384. BRAVERMANOVÁ, M.: Pohfiební v bava HabsburkÛ pohfiben ch na PraÏském hradû. Pohfiební v bava Tycho de Brahe, in: Rudolf II. a Praha. Katalog vystaven ch exponátû, Praha 1997, s. 274 287, 316 317. BRAVERMANOVÁ, M.: Pohfiební odûv Rudolfa I. Habsburského, ãeského krále, zv. Ka e. Exkurs do módy zaãátku 14. století, in: Îivot v archeologii stfiedovûku, Praha 1997, s. 67 84. BRAVERMANOVÁ, M., B EZINOVÁ, H., HLAVÁâEK, P.: Soubor renesanãních bot ze studny u kostela V ech svat ch na PraÏském hradû, in: Archaeologia historica 23, 1998, s. 471 492. BRAVERMANOVÁ, M.: Funeral Textiles from the Tomb of Rudolf II in the Royal Crypt of St. Vitus Cathedral, in: Rudolf II, Prague and the World, Prague 1998, s. 262 269. BRAVERMANOVÁ, M.: Kopie historick ch odûvû, in: Univerzitní noviny 5, 1998, ã. 4. List Masarykovy univerzity a Nadace Universitas Masarykiana, 1998, s. 11 12. BRAVERMANOVÁ, M., OTAVSKÁ, V.: Textilie z hrobu Matyá e z Arrasu a Petra Parléfie, in: Archaeologia historica 24, 1999, s. 421 438. BRAVERMANOVÁ, M., OTAVSKÁ, V.: Románská tkanina z královské hrobky na PraÏském hradû, in: Archaeologia historica 25, 2000, s. 405 428. BRAVERMANOVÁ, M.: Hrob Boleslava II., in: Pfiemyslovsk stát kolem roku 1000. Na pamûè kníïete Boleslava II., zemfielého 7. února roku 999, Praha 2000, s. 247 260, 348 352. 114

4 3 5 Dal ím specifick m problémem Správy památek PraÏského hradu je to, Ïe nûkteré fondy Klenotnice a vybavení katedrály sv. Víta majetkovû patfií Metropolitní kapitule u sv. Víta. Správa PraÏského hradu o nû památkovû peãuje, av ak ve keré dûleïité kroky musí b t schváleny Kapitulou. Oddûlení umûleck ch sbírek Správy PraÏského hradu, které je povûfieno starostí o tyto památky, v ak problémy v komunikaci s Metropolitní kapitulou u sv. Víta nemá, ve kerá jednání jsou vstfiícná a konstruktivní. Na PraÏském hradû nejsou zastoupeny v echny druhy textilií. Napfiíklad se zde (aï na v jimky jako je tzv. tûpánãina loïnice z doby okolo roku 1880) kromû gobelínov ch nedochovaly pûvodní potahy. Ze sedacího nábytku byly sejmuty jiï dfiíve a nábytek byl tehdy novû oãalounûn. PÛvodní potahové tkaniny ale nebyly pod nov m ãalounûním zachovány, ani nebyly uloïeny pro úãely dokumentace. V poslední dobû se Správa PraÏského hradu snaïí nakupovat kopie historick ch potahov ch látek, které pouïívá pfii v ech opravách starého nábytku. V Archivu PraÏského hradu je dále uloïeno nûkolik ãernobíl ch fotografií, na nichï je vidût, Ïe nûkteré stûny místností kdysi pokr valy látkové tapety. V minulosti ale byly sejmuty. V souãasné dobû jsou na stûnách instalované nedávno zhotovené kopie historick ch vzorû podle návrhu V. Procházky, podkladem pro jejich barevnost byly interiéry vídeàského Hofburgu. Nedochovaly se ani pûvodní záclony a závûsy. Mezi umûlecky a historicky cenn mi movitostmi shromáïdûn mi na PraÏském hradû vyniká pozoruhodná sbírka gobelínû ze 17. a 18. století. Vût inou zdobí reprezentaãní a pfiilehlé prostory PraÏského hradu. Souboru hradních gobelínû se zatím, aï na v jimky, nikdo po stránce umûleckohistorické systematicky nevûnoval. V. Malá zarchivu PraÏského hradu sepsala nûkolik re er í, ty jsou v ak spí e vûnovány otázkám pohybu gobelínû, soupisu nákladû na jejich opravy a podobnû. Pro úãely hradní evidence gobelíny na zaãátku 70. let 20. století kategorizoval J. Fusek. Zájem o nû mûla i J. BlaÏková, která se o nûkter ch z nich jako o analogiích zmínila ve svém soupise tapiserií z UmûleckoprÛmyslového muzea (BlaÏková 1975). Pokud v ak J. BlaÏková z hradní sbírky nûco hloubûji zpracovala, své závûry nepublikovala. Na sérii barokních gobelínû Dvanáct mûsícû narazila i R. Bauer z Umûleckohistorického muzea ve Vídni, kdyï zpracovávala vídeàskou kolekci, která je o nûco star í neï hradní a byla jí jakousi pfiedlohou. Jedinou skuteãnû zpracovanou sérií je tak cyklus Antonius a Kleopatra, kterému se vûnovala N. BaÏantová (BaÏantová, nedat., s. 200 212). Na PraÏském hradû se nacházejí tfii velké série, nûkolik dvojic a jednotlivé tapiserie. Za nejstar í gobelín lze povaïovat figurální flámsk gobelín z poãátku 17. století nazvan Asdrubal provdává svoji dceru Sibhaciovi, zhotoven v dílnû v Audenarde. Není signován, v horní bordufie je nápis popisující v jev. Série Dvanáct mûsícû roku obsahuje sedm kusû gobelínû. V 17. století ji zhotovil v Bruselu vynikající tkadlec tapiserií, v letech 1665 1693 majitel dílny, Geraert Peemans. Malífiem kartonu pro tuto kolekci byl v polovinû 17. století Josse van Hoecke. Základní barva gobelínû je svûtlá, figurální obrazy v Ïivotní velikosti upoutají pestr m provedením. Nahofie ve stfiedu jsou ve títu umístûny nápisy, dole signatury BB Bruxellis Brabantiae a jméno tkalce. âtyfii ztûchto gobelínû byly v 80. letech 20. století podlepeny tkaninou spojenou s originální textilií tavn m polymerem, zbylé tfii tapiserie jsou v relativnû dobrém stavu (obr. 3). Obr. 3. Gobelín Leden únor. (Foto J. Gloc) Obr. 4. Gobelín Hostina Antonia a Kleopatry. (Foto J. Gloc) Obr. 5. Gobelín Hold hudbû. (Foto J. Gloc) BRAVERMANOVÁ, M.: Das Grab Boleslavs II, in: Boleslav II. Der Tschechische staat um das Jahr 1000, Centre for medieval studies, Colloquia mediaevalia Pragensia 2, Praha 2001, s. 197 223. BRAVERMANOVÁ, M., FROLÍK, J.: Die Prager Burg; BRAVERMANOVÁ, M., CHARVÁT, P., NOVÁK, V., TOMKOVÁ, K.: Der Handel zwischen West und Ost; BRAVERMANOVÁ, M.: Die Bestattung der hl. Ludmila, Lederhelm ( Podivens Helm ), Grabausstattung Boleslavs II., Dolch., in: Europas Mitte um 1000, Beiträge zur Geschichte, Kunst und Archäologie, Handbuch und Katalog zur Ausstellung, Band I., II., Katalog, herausgegeben Alfried Wieczorek und Hans-Martin Hinz, Stuttgart 2000 a 2001. Band I.: s. 136 139, 376 378; katalog: s. 253 255, 258 260, 289 290. 115

Gerhard Peemans utkal i dal í sérii dvou gobelínû nazvan ch Svûtadíly: spojen gobelín pfiedstavující Ameriku a Afriku s postavou indiánky a ãernocha a dvojici Asii Evropu se dvûma dívkami, velbloudem a lvem. První jmenovan je téï restaurován pomocí podlepení tavn m polymerem. Monogramem Peemanse je oznaãen i jeden ze dvou dochovan ch gobelínû z pûvodní série Dvanácti mûsícû. V Praze byly kdysi dva tyto gobelíny. Jeden je dnes uloïen v Schönbrunnu. Ten, kter ve v seku zûstal na PraÏském hradû, se naz vá Amoreti. Naposledy byl restaurován v 20. letech 20. století. Témûfi celou na PraÏském hradû dochovanou barokní sérii pfiedstavují gobelíny s námûtem Antonia a Kleopatry. Milostn vztah egyptské královny a fiímského vojevûdce byl velmi ãasto zobrazován a vytkáván, v baroku jej pouïil Ïák Paula Rubense Justa Verus van Egmont. Na PraÏském hradû je uchováváno sedm zpûvodnû osmi kusû série. Poslední gobelín je dnes v Umûleckohistorickém muzeu ve Vídni, kam byl poslán v roce 1876. Tapiserie byly vytkány v Bruselu na zaãátku druhé poloviny 17. století tkalci Ianem van Leefdaelem a Gerardem van der Streckem. Jejich základní barva je svûtle edá s pestfie vypracovan mi figurálními motivy ze Ïivota této legendární dvojice. Nahofie uprostfied je vïdy medailon s textem osvûtlujícím jednotlivé v jevy, signatura dole uvádí jméno tkalce a oznaãení BB. Na pûti gobelínech byla v 80. letech 20. století opût uplatnûna technika termoplastické skeletáïe (obr. 4). Ze 17. století pochází je tû v sek gobelínu nazvan Hold hudbû (obr. 5) a pozûstatek série Dvanácti mûsícû s bruselskou znaãkou, kter vytkal dal í z nejlep ích tkalcû té doby Jodocus Vos. Tento gobelín, tzv. tûstûna, je jiï datovan do pfielomu 17. a 18. století. Posléze byl pfiestfiiïen a upraven tak, aby mohl viset nad krbem. Nedávno byl metodou klasické tkalcovské retu e restaurován ve Valmezu a je pfiipraven pro v zdobu Paláce lechtiãen, aï bude dokonãena rekonstrukce tohoto objektu. Z 18. století pochází série Modr ch mûsícû. Na PraÏském hradû je z deseti kusû devût, jeden je opût ve Vídni v Umûleckohistorickém muzeu. Tapiserie byly zhotoveny ve vévodské manufaktufie La Malgrange u Nancy v letech 1728 1736 podle návrhu lotrinského malífie Cocleta. Kolekci dal vûnem své choti Marii Terezii císafi Franti ek I. Lotrinsk. Jejich základní barva je svûtleïlutá s bledûmodr m ornamentálním provedením a pestr mi figurálními obrazci, uprostfied horní ãásti je vïdy lotrinsk znak, dole je nápis oznaãující jméno mûsíce. Vût ina tûchto tapiserií byla restaurována naposledy ve 20. letech 20. století spolky Záchrana a KfiesÈanská akademie, pouze jeden byl na zaãátku 90. let novû restaurován v Státních restaurátorsk ch ateliérech metodou neznatelné tkalcovské retu e. Oprava dal ích dvou jiï probíhala a probíhá v restaurátorsk ch a konzervátorsk ch dílnách oddûlení umûleck ch sbírek Správy PraÏského hradu. Správa PraÏského hradu spravuje je tû zhruba dvacet dal ích tapiserií. Nûkteré jsou nástûnné, tzv. Aubussony, ve sbírce jsou zastoupeny i gobelíny novodobé. Jádro hradních gobelínû se poprvé na PraÏsk hrad dostalo kolem zaãátku druhé poloviny 18. století jako souãást v zdoby hradních místností pfii pobytech HabsburkÛ v âechách. Do Vídnû byly z Belgie pfievezeny zfiejmû jako nákupy Jana Adolfa Schwarzenberga, kter na vídeàském dvofie zastával funkci nejvy ího hofmistra v Bruselu. V kaïdém pfiípadû byly v Praze jiï v roce 1785. KvÛli nûkolika stûhováním mezi Prahou a Vídní zûstaly po roce 1918 dva kusy ze dvou sérií ve Vídni, pozdûj í snaha o narovnání a odkoupení zûstala bezúspû ná. Jinou cestou se na PraÏsk hrad dostala tapiserie Asdrubal. Po roce 1989 byla jako zabaven majetek Vladimíra Kabe e restituována pûvodnímu vlastníkovi. V. Kabe ji v ak poté vedle dal- ích umûleck ch pfiedmûtû PraÏskému hradu velkoryse vûnoval. Soubor ruãnû vázan ch kobercû, které tvofií vybavení prostor na PraÏském hradû i na zámku Lány, zaãal b t shromaïìován od roku 1920. Obsahuje pfies est set kusû. Za tímto poãinem se skr vala snaha vybavit sídlo hlavy státu kvalitními, reprezentativními uïitkov mi koberci. Tento zámûr byl systematicky naplàován aï do roku 1938. Na vybavení slavnostních sálû a pracoven se podílela fiada firem, které pfiedkládaly své nabídky. Soubor sestaven do roku 1938 má na svou dobu pfiekvapivou strukturu nepfievaïují v nûm tehdy oblíbené drobné kvûtinové vzory se stfiedov m medailonem, v nichï se navíc nabízelo nejvíc kobercû velkého formátu. Byly naopak nakupovány typy kobercû, které ve 20. a 30. letech podle obecného mínûní nebyly pokládány za reprezentativní a jejichï kvality ocenila aï následující desetiletí herízy s velk mi vzory z íránského ÁzerbájdÏánu, západoíránské hamadány nebo turkmenské koberce. Je zfiejmé, Ïe soubor nevznikal nahodile BRAVERMANOVÁ, M., OTAVSKÁ, V. a kol.: Nové poznatky o nejstar- ích textiliích z hrobu sv. Ludmily, in: Archaeologia historica 26, 2001, s. 447 486. BRAVERMANOVÁ, M., LUTOVSK, M.: Hroby, hrobky a pohfiebi tû ãesk ch kníïat a králû, Praha 2001. BRAVERMANOVÁ, M., KLOUDOVÁ, R., VRABCOVÁ, A.: Tkaniny z tumby Pfiemysla Otakara II., in: Archaeologia historica 27, 2002, s. 649 668. BRAVERMANOVÁ, M., OTAVSKÁ, V.: Pohfiební stfievíc pravdûpodobnû biskupa ebífie, in: Archaeologia historica 28, 2003, s. 471 491. BRAVERMANOVÁ, M.: Hrob sv. Václava a svatováclavské památky; Kult a hrob sv. Vojtûcha, svatovojtû ské památky; Pfiíbûh liturgického stfievíce biskupa ebífie; Kult sv. Ludmily a svatoludmilské památky; Svûdectví hrobu Boleslava II; Co se také stávalo s ostatky panovníkû; Tajemství studny u kostela V ech svat ch; Pohfiby HabsburkÛ ve svatovítské katedrále; Restituce habsburské moci; Ústav pro lechtické sleãny aneb zaopatfiovací instituce pro zchudlé ãlenky pfiedních lechtick ch rodû, in: Pfiíbûh PraÏského hradu, Praha 2004, s. 93 102, 108 110, 132 140, 196 203, 313 320, 338, 396 397. BRAVERMANOVÁ, M.: Hroby praïsk ch biskupû v katedrále sv. Víta na PraÏském hradû. PfiedbûÏné sdûlení, in: Archaeologia historica 29, 2004, s. 599 615. BRAVERMANOVÁ, M.: Tkaniny na rouchách postav zobrazen ch v kapli sv. KfiíÏe na Karl tejnû. Robe Fabrics on the portraits in the Chapel of the Holy Cross at Karl tejn Castle, in: Sborník ke konferenci Dvorské kaple vrcholného a pozdního stfiedovûku a jejich umûlecká v zdoba. Court Chapels of the High and late Middle Ages and their artistic decoration. Praha, Prague 2003, s. 114 123, 382 387. BRAVERMANOVÁ, M.: Textil nejstar ích PfiemyslovcÛ, v tisku. BRAVERMANOVÁ, M.: Osudy ostatkû sv. Prokopa, v tisku. BRAVERMANOVÁ, M., KLOUDOVÁ, R., OTAVSKÁ, V., VRABCOVÁ, A.: Pohfiební roucho Karla IV. z královské krypty v katedrále sv. Víta, v tisku. BRAVERMANOVÁ, M.: Hroby kníïat; Hroby králû; Hroby ãesk ch patronû; Hroby v znamn ch církevních ãinitelû, in: PraÏsk hrad ve svûtle pohfibívání v dobû pfiemyslovské a lucemburské. Grantov projekt ve spolupráci s J. Frolíkem a K. Tomkovou, v tisku. CIBULKA, J.: Královská hrobka v Chrámû sv. Víta na Hradû PraÏském, in: Umûní II, 1928, s. 41 44. DROBNÁ, Z.: La Riqueza del Bordado Eclesiastico en Checoslovaquia, Praga 1949. FLURY-LEMBERG, M., OTAVSK, K.: Die Grabgewand König Wenzels IV. In: Festschrift für Hermann Fillitz zum 70. Geburtstag, in: Aachener Kunstblätter des Museumsvereins, 1994, s. 293 304. Fontes rerum bohemicarum (ed. J. Emler), II., Praha 1874. GOLLEROVÁ-PLACHÁ, J.: Látky z praïské královské hrobky, Praha 1937. HILBERT, K., MATIEGKA, J., PODLAHA, J.: Královská hrobka v chrámû sv. Víta na Hradû praïském, in: Památky archeologické XXXVI (1928 1930), 1930, s. 241 257. KLIMTOVÁ, Z.: Katalog a zhodnocení ruãnû vázan ch kobercû z PraÏského hradu. Nevyti tûno. UloÏeno v dokumentaci oddûlení umûleck ch sbírek Správy PraÏského hradu, 2001. 116

6 7 a Ïe v bûr sledoval urãitou koncepci, ve své dobû netradiãní a blízkou dne nímu pohledu. Zcela jin charakter má ãást souboru získaná po 2. svûtové válce pfievody z rûzn ch zdrojû, nejvíce ze Státní banky ãeskoslovenské. Tehdy pravdûpodobnû ne lo o v bûr, ale jen o pfievzetí, moïná hrála do urãité míry roli potfieba kobercû velk ch formátû. Ve vût inû pfiípadû jde o koberce nízké estetické i uïitkové úrovnû. Soubor kobercû poprvé v roce 1972 zpracovala pro úãely dokumentace R. Kopaãková. Jejím cílem bylo pfiesné urãení typû kobercû a podrobné popisy vzorû na nich. Zpracování nûmeckého znalce P. Maucha z roku 1991, téï pro úãely dokumentace, zahrnuje jen ãást kobercû umístûn ch tehdy v reprezentaãních prostorách PraÏského hradu a zámku Lány. Poslední zpracování, které provedla Z. Klimtová v roce 2001, se nachází v písemné formû v dokumentaci oddûlení umûleck ch sbírek a je do urãité míry aktualizací dokumentace R. Kopaãkové. Cíle této práce byly pfiedev ím praktické posoudit aktuální stav, souãasné umístûní zhlediska stáfií a stavu zachování a vhodnost zafiazení jednotliv ch kobercû do souboru kulturních památek (Klimtová 2001). V souboru je tfii sta ãtyfiicet ãtyfii kobercû, které si díky své historické a umûleckohistorické kvalitû s pfiihlédnutím k jejich fyzickému stavu zaslouïí b t kulturní památkou. Mezi nimi pfievaïují íránské koberce, z nich jsou nejpoãetnûji zastoupeny dvû skupiny ze severozápadní provincie ÁzerbájdÏán herízy a tabrízy. V pfiípadû herízû nejde o typ, ale celou skupinu vzorû vázan ch ve mûstech a vesnicích v irokém okolí stejnojmenného centra. Mezi tfiiceti ãtyfimi koberci zafiaditeln mi do této skupiny je nejv znamnûj í koberec inventární ãíslo PHK 11 z doby kolem roku 1870 (obr. 6). TabrízÛ je v souboru dvacet pût, nejstar í pocházejí aï z doby kolem roku 1900 a vût inou jde o ryze uïitkové exportní koberce. Zajímav je koberec inventární ãíslo PHK 581 (obr. 7) s figurálními vzory inspirovan mi tzv. indopersk mi koberci ze 16. století. Ze stejné oblasti pochází také koberec s replikou ardebílského vzoru asi ze druhé ãtvrtiny 20. století. Soubor hamadánû, vût inou bûhounû, ze západního Íránu je v na em prostfiedí ojedinûl. Nejstar í, vázané kolem roku 1850, jsou dva ramadány (obr. 8). Ze západoíránského Kurdistánu pochází i pût kobercû typu bídïár a tfii pfiedloïky typu senné zprûbûhu druhé poloviny 19. století. Z jihoíránské produkce provincie Fárs je osmi koberci zastoupena ka káíská tvorba. V na- em prostfiedí je unikátní ka káí inventární ãíslo PHK 1524 témûfi ãtvercového tvaru zdoby kolem roku 1880. KobercÛ zafiaditeln ch k tvorbû kmenového svazu Chamse je sedm. Z nich sbûratelsky nejzajímavûj í je dnes jiï znaãnû po kozen koberec inventární ãíslo PHK 1263 zdruhé poloviny 19. století. Obr. 6. Koberec PHK 11. (Foto J. Gloc) Obr. 7. Koberec PHK 581. (Foto J. Gloc) MARTINEK, R.: Sakrální v ivka pozdní gotiky a renesance z ãesk ch a moravsk ch sbírek (1450 1550). Nepublikovaná diplomová a rigorózní práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, katedra dûjin umûní, 2001. MARTINEK, R.: Zhodnocení souboru církevních rouch z katedrály sv. Víta. Nevyti tûno. UloÏeno v dokumentaci oddûlení umûleck ch sbírek Správy PraÏského hradu. I., 2003. MARTINEK, R.: Zhodnocení souboru církevních rouch z katedrály sv. Víta. Nevyti tûno. UloÏeno v dokumentaci oddûlení umûleck ch sbírek Správy PraÏského hradu. II., 2004. PODLAHA, A.: Sv. Václava hrob a ostatky, Praha 1911. PODLAHA, A., ITTLER, E.: Chrámov Poklad u Sv. Víta v Praze, Praha 1903. ZEMINOVÁ, M.: Stfiedovûká tkanina královského pûvodu, in: Acta UPM XV., 1980, s. 3051. 117

Stfiedoíránská tvorba je zastoupena pfieváïnû bûïn mi uïitkov mi koberci ãtyfimi isfahány, dvûma jazdy a skupinou ferághánû, do níï lze spolehlivû zafiadit devût kobercû velkého formátu. Ferághánské provenience je i jeden znejv znamnûj ích kobercû v souboru PraÏského hradu, inventární ãíslo PHK 1154, nápisovû datovan do roku 1854 (obr. 9). Z v chodoíránské tvorby provincie Chorásán je nejzajímavûj í skupina ãtyfi jemn ch, hustû vázan ch kobercû doroch e. Z nich jemností a hloubkou odstínû vynikají dva bûhouny ze druhé poloviny 19. století. Poãet kobercû z oblasti Zakavkazska pfiesahuje padesát. Patfií mezi nû tfii tkané sumachy a zajímav írván-marazali z konce 19. století. Mezi koberci z Karabachu vyniká koberec inventární ãíslo PHK 1335 zoblasti ú i a dal í, inventární ãíslo PHK 1538, jehoï vzor neobvykle stylizovan ch búte je spojován s mûstem Goradis. Tureckou tvorbu reprezentuje jen asi dvacet kobercû, vût inou vzorû vyrábûn ch pro export a inspirovan ch íránskou tvorbou. Z nich se vymyká koberec inventární ãíslo PHK 803, bûhoun typu bergama ze druhé poloviny 19. století. V znamn m textilním souborem PraÏského hradu je i kolekce církevních rouch, vût inou uchovávan ch v prostoru nad Starou sakristií v místnosti b valé Klenotnice v katedrále sv. Víta. Zde jsou uloïeny pfiedmûty tvofiící vybavení katedrály. V nedávno zbudovaném depozitáfii textilu a archeologie v b valém Ústavu lechtiãen, kde je sledováno vnitfiní klima, jsou dnes uloïené textilie, které jsou souãástí fondu Klenotnice. Historicky obû ãásti dlouhou dobu tvofiily jeden celek, vût inou se jednalo o vybavení jednotliv ch kaplí a oltáfiû. Pouze nûkteré textilie byly od poãátku, kdy se k nám dostaly, povaïovány za druhotné relikvie, jako napfiíklad Ubrus Pánû ãi rou ka Panny Marie. V inventáfiích katedrály jim v ak po formální stránce byla vûnována stejná pozornost. K umûlému roztrïení fondu do lo v roce 1929 po dostavbû katedrály, kdy byl dokonãen nov prostor pro chrámov poklad. Pfiedmûty, které byly povaïovány za jeho souãást, tam byly pfieneseny. Kromû jiï zmínûn ch druhotn ch relikvií tam v ak byla umístûna i nûkterá církevní roucha, kdysi tvofiící vybavení kaplí a postupnû pfiipsaná ãesk m svûtcûm (napfiíklad Svatováclavská kasule) a barokní kasule, ãásti vût ích souborû. Zbytek souborû pfienesen nebyl, zûstal uloïen spolu s ostatními paramenty ve vyprázdnûném prostoru nad Starou sakristií. Následkem toho nûkdy do lo k roztrïení pûvodní kolekce. Kromû jiï zmínûn ch historick ch zápisû a dûl A. Podlahy a E. itlera se o nûkter ch církevních rouchách zmínil napfiíklad kanovník F. Bock (Bock 1856), kter se s nimi seznámil pfii sv ch cestách Evropou v 80. letech 19. století. Vût ina evidenãních karet pro potfieby dokumentace byla napsána v 70. letech M. Zeminovou. Poslední dobou se nûkter m církevním rouchûm vûnovali dále N. BaÏantová a R. Martinek (BaÏantová 1988, s. 401 406; BaÏantová Stehlíková 1987, s. 400 421; BaÏantová 1996, s. 19 51; Martinek 2001). Zastavme se nyní u tkanin a církevních rouch, které jsou souãástí fondu Klenotnice. Mezi nejv znamnûj í relikvie patfií Ubrus Pánû, kter získal Karel IV. od uherského krále v roce 1348 (obr. 10). Jedná se o hedvábnou a lnûnou tkaninu, rûznobarevnû pruhovanou v osnovách, utkanou nûkdy ve stfiedovûku na Blízkém v chodû nebo v Itálii. K jejím krat ím okrajûm jsou pfiipojené tkanice, pravdûpodobnû související se zvykem ukazování relikvií vûfiícím. Rou ku Panny Marie získal Karel IV. v roce 1354 z trevírského klá tera sv. Maxima. Je to lnûná, velmi fiídce tkaná textilie, která se pfied restaurováním v roce 1965 vyznaãovala krepov m efektem. Tkanina je snad syrského pûvodu, zhruba z doby okolo roku 1000. Prapor sv. Jifií byl jako celek pravdûpodobnû smontován ve 14. století pro pfiíleïitost ukazování ostatkû svat ch. Je zaznamenáno, Ïe jej Karel IV. daroval katedrále v roce 1354. Prapor je z ãerveného hedvábí, ve stfiedu je aplikován bíl lnûn kfiíï. V kfiíïení ramen je na jedné stranû kfiíï z kovov ch krouïkû s obvodov mi krouïky ze zlata, na druhé stranû je v perlovém orámování kfiíïek ze star ích tkanin datovan ch v rozmezí 5. 12. století, pocházejících z Byzance, Sicílie, Egypta a v chodního Stfiedomofií. Sv. Václavu je pfiipsaná kasule a tola, kdysi povaïovaná za autentickou památku po svûtci (obr. 11). K soupravû pûvodnû patfiil i manipul, kter je dnes v Národním muzeu. Vzhledem ke stáfií látky v ak pfiedmûty sv. Václavu patfiit nemohly, protoïe tkanina byla zhotovena nûkdy na konci 13. století ve panûlsku nebo v Egyptû (urãení M. Bravermanové). Tmavoãerven ornát je vytkán zlatou nití a zdoben drobn mi geometrick mi útvary, jejichï základem jsou hvûzdy a kvadriloby. Roucho pravdûpodobnû tvofiilo vybavení svatováclavské kaple. Obr. 8. Koberec PHK 566. (Foto J. Gloc) Obr. 9. Koberec PHK 1154. (Foto J. Gloc) Obr. 10. Ubrus Pánû. (Foto J. Gloc) 8 9 10 118

Dal í textilie jsou pfiipisovány sv. Vojtûchu, situace je zde obdobná jako u roucha sv. Václava. V echny tzv. svatovojtû ské textilie jsou totiï mlad í. Rukavice, pûvodem z 12. 14. století, byla sv. Vojtûchu pfiipsána aï patrnû v 17. století, tedy v dobû, kdy do lo ke znovuoïivení kultu ãesk ch patronû (obr. 13). Je pletená ze lnu a ozdobená barevn mi hedvábn mi nitûmi, v ivkou zlat m dracounem, perlami a pefiím. Pochází z Egypta nebo jiïní Evropy. Na hfibetní stranû je pfii ita zlacená a emailovaná fibule s postavou sv. Benedikta. Takzvaná svatovojtû ská mitra dnes nemá autentickou podobu, jakou mûla ve 14. století, kdy byla zhotovena (obr. 12). Je z ãerveného hedvábného sametu, vy itá rubíny, perlami, dracounem a imitacemi drahokamû. Na pfiední a zadní stranû jsou fiecká písmena, zkratky Kristova jména. V inventáfiích byla pûvodnû pfiipsána biskupovi Ondfiejovi, coï není právû tak moïné, jako Ïe by patfiila sv. Vojtûchovi, neboè biskup Ondfiej Ïil ve 13. století. Se jménem sv. Vojtûcha byla mitra spojena aï na zaãátku 16. století. Kasule a tola pocházejí aï z doby okolo roku 1400, kasule byla v raznû upravena v 19. století. Paramenta jsou zhotovena z italské hedvábné tkaniny vytkané stfiíbrnou zlacenou lamelou. Nejv raznûj ím v zdobn m motivem je labuè. Pfiipsání rouch sv. Vojtûchu je pravdûpodobnû aï pozdûj í. Z druhé ãtvrtiny 15. století pocházejí dochované pretexy dalmatiky. Jsou vy ívané perlami, rubíny, almand ny, zlat mi a hedvábn mi barevn mi nitûmi. V rámu z dobov ch listû jsou vïdy umístûny trojice polofigur s ãesk mi svat mi, Pannou Marií a Kristem. V ivka snad byla zhotovena v jiïních âechách, v ãeskokrumlovském klá tefie. Odtud moïná pochází i kasulov kfiíï s korpusem Krista. Je v ak o nûco mlad í, aï zdoby okolo roku 1500. V tomto pfiípadû není vylouãen ani jeho nûmeck pûvod. Obr. 11. Kasule sv. Václava. (Foto J. Gloc) Obr. 12. Mitra sv. Vojtûcha. (Foto J. Gloc) Obr. 13. Rukavice sv. Vojtûcha. (Foto J. Gloc) Obr. 14. Kasule ãásteãnû zhotovená z pozdnû gotického sametu. (Foto R. Martinek) Obr. 15. Kasule darovaná B. I. Martinicem. (Foto R. Martinek) Obr. 16. Kasule pofiízená k intronizaci J. J. Breunera. (Foto R. Martinek) 11 12 13 14 15 16 119

Dal í památky jsou jiï pozdnû renesanãní napfiíklad vy ívaná a kovov mi plaketami a sklíãky zdobená mitra, dar císafiovny Eleonory, a jedna mitra je barokní. Zajímavá je napfiíklad souprava ze druhé poloviny 17. století zhotovená ze slámy. Její v zdobn motiv je jiï typicky ranû barokní úponky s tulipány. Barokní je i souprava zhotovená z rudého sametu, její obvod je vy it vegetabilními motivy. Na stfiedu dorzální strany kasule je alianãní znak âernínû. Nûkolik parament, která se dnes nacházejí ve fondu Klenotnice, zhotovil z brokátû zdoben ch rûznobarevn mi nitûmi v roce 1857 v Milánû Faustino Martini. Paramenta obdrïel kanovník Václav Pe ina. V prostoru nad Starou sakristií je dále umístûno pfiibliïnû tisíc kusû parament - pluviálû, kasulí, dalmatik, miter, vel, burs, pal, tol, manipulû, pfiikr vek, plá tíkû na ciborium a dal- ích. V roce 1938 bylo nûkolik kusû ztohoto souboru prezentováno na v stavû církevních v - ivek v Praze. Kromû zmínek v publikacích o chrámovém pokladu a v kníïce Z. Drobné o ãeské v ivce (Drobná 1949) nebyl tento rozsáhl soubor aï do nedávné doby zpracován. V roce 2003 zaãal podrobn prûzkum jednotliv ch památek provádût R. Martinek. ShromaÏìuje analogie, památky novû datuje a hledá i dal í souvislosti. Jeho závûry jsou v písemné formû ukládány v dokumentaci oddûlení umûleck ch sbírek Správy PraÏského hradu, ãinnost je naplánovaná aï do roku 2006 (Martinek 2003, Martinek 2004). Za nejstar í církevní roucha, umístûná v prostoru nad Starou sakristií, lze povaïovat dva pozdnû gotické kusy kasuli a tolu ze zeleného sametu, zdobené cizelovan m motivem lupenû a granátov ch jablek (obr. 14). Samet je ale pouïit druhotnû. Tyto dvû textilie tedy jsou kromû v e zmínûn ch gotick ch parament ze souboru Klenotnice jedin m pozûstatkem kdysi bohatého vybavení gotické katedrály. Z renesance se nám zachoval stfiedov pruh jedné dama kové kasule, zdoben typick m dezénem té doby, drobn m, ve stfiídavém rytmu uspofiádan m kvûtinov m vzorem. TûÏi tû sbírky církevních parament nacházejících se v katedrále sv. Víta ov em tkví v barokním období ve francouzském, vût inou v Lyonu zhotoveném brokátu, nûkdy s naturalistick mi ãi bizarními motivy, a ve v ivce. Kasule zhotovená z hedvábného rypsu a zdobená v ivkou rozvilin s kvûty tulipánû ze zlat ch lamelek zlet 1660 1665 souvisí s osobou Bernarda Ignáce Martinice, nejvy ího purkrabího a královského místodrïícího, a jeho manïelkou Polyxenou zdietrich tejnu (obr. 15). Brzy poté byly ve Francii utkány brokáty s identick m drobn m kvûtinov m vzorem ve tfiech barevn ch verzích bílé, ãervené a zelené, z nichï byly k intronizaci arcibiskupa Jana Josefa Breunera v roce 1694 zhotoveny soupravy sestávající z pluviálu, kasule, toly a vela (obr. 16). Pluviály byly zdobeny arcibiskupov m erbem. Kasule z poãátku 18. století z hnûdého sametu, zdobená aplikacemi z ãerveného sametu doplnûn mi v ivkou a lamelkami, dokládá zase zvyk, popisovan v chrámov ch inventáfiích, darovávat kapitule svûtské aty. Ty b valy potom pfie ívány na paramenta. Na dal í brokátové soupravû zprvní ãtvrtiny 18. století byl uplatnûn aplikovan znak praïského arcibiskupa Franti ka Ferdinanda Kuenberga (obr. 17). Na jiné kasuli zbílého hedvábí byly v Praze nebo Vídni v roce 1737 vy ity motivy kvûtin Ïinilkou a rûznobarevn mi hedvábn mi nitûmi. Nachází se na ní také alianãní znak SchwarzenberkÛ a LobkovicÛ. Z první poloviny 18. století pochází hnûdá, velk mi naturalistick mi vytkan mi kvûty zdobená me ní souprava. PÛvodnû tvofiila vybavení svatojifiské baziliky, do souboru svatovítsk ch parament se dostala po zru ení klá tera sv. Jifií za Josefa II. I dal í soupravy parament svûdãí o procesu postupného vytváfiení svatovítské kolekce. Napfiíklad zchotû ovského klá tera se v roce 1783 do katedrály dostaly tfii bohatû vy ívané soupravy. Zadavatelem zakázky byl okolo poloviny 18. století probo t klá tera Christof Schmidt (obr. 18). Také 19. století byla doba, kdy se soubor svatovítsk ch parament roz ifioval. Napfiíklad z lyonského hedvábí je u ita kolekce tfiinácti pluviálû a pûti dalmatik, kterou v roce 1829 objednal arcibiskup Chlumãansk. Poãátkem 19. století darovala vévodkynû Marie Terezie z Anguelemu dvû me ní soupravy jednu tmavoãervenou sametovou a druhou Ïlutou atlasovou s v ivkou. Ve 20. století do souboru svatovítsk ch parament pfiibyla podstatná a poãetná secesní kolekce ze slonovinovû bílého hedvábného dama ku zdobeného v ivkou dvanáct pluviálû, pût dalmatik, est manipulû, ãtyfii toly, jedna palla, jedna bursa, jedno gremiále, jedna vela a jedna mitra. Paramenta byla v roce 1910 zhotovena podle návrhu Josefa Fanty (obr. 19). Na základû studia dokumentace k souboru chrámov ch parament je v ak moïné zjistit, Ïe v nedávné dobû do lo i k nenahraditeln m ztrátám. Je tû v 60. letech 20. století se v souboru nacházely rochety a alby z 18. století, zdobené paliãkovanou krajkou, které dnes jiï neexistují. Obr. 17. Dalmatika darovaná F. F. Kuenbergem. (Foto R. Martinek) Obr. 18. Kasule, kterou nechal zhotovit Ch. Schmidt. (Foto R. Martinek) Obr. 19. Kasule podle návrhu J. Fanty. (Foto R. Martinek) 17 18 19 120

Unikátní hradní textilní památkou je soubor korunovaãních rouch, kter tvofií souãást národní kulturní památky âeské korunovaãní klenoty. Skládá se zplá tû s vleãkou zdobeného hermelínov mi lemy a hermelínovou pod ívkou vleãky, takzvaného manipulu téï s hermelínov m lemem, toly a pásu s tfiásnûmi (obr. 20). Tento soubor byl dlouhou dobu pfiipisován Karlu VI., kter si jej mûl pofiídit u pfiíleïitosti korunovace ãesk m králem v roce 1723. Nedávno ale byl novû urãen (BaÏantová Bravermanová Samoh lová 1994, s. 288 307). Látka, zníï je roucho zhotoveno, je pozdnû renesanãní. Navíc se zjistilo, Ïe ve vídeàské klenotnici se nachází druhá ãást kolekce zidentické tkaniny a stejnû krejãovsky zpracovaná, a to dal í plá È typu pluviálu, rukavice a kurfifitsk klobouk. Na základû studia obrazov ch a písemn ch pramenû a porovnáním jeho v sledkû s v sledky textilnû technologického prûzkumu odûvu lze konstatovat, Ïe soubor si pravdûpodobnû pofiídil Ferdinand II. Habsbursk, jednu ãást pro pfiíleïitost ãeské korunovace v roce 1617 a druhou pro pfiíleïitost fiímské korunovace v roce 1619. K ãesk m korunovaãním textiliím se váïe je tû jedna zajímavost. Je zaznamenáno, Ïe po korunovacích odkazovali ãe tí králové i královny roucha kapitule a ta je pfie ívala na odûvy pro kanovníky. Tento zvyk konãí pfied korunovací Ferdinanda II. Teoreticky by se tedy v souboru parament v katedrále mûly nacházet i zbytky star ích korunovaãních rouch, nedochovaly se v ak. Za nejstar í hradní textilii je povaïována tkanina, která je souãástí vazby rukopisu oznaãovaného cim. 3, tedy evangeliáfie uloïeného v Metropolitní kapitule u sv. Víta, pocházející zfrankosaské oblasti kolem roku 870 (obr. 21). Tkanina je nalepena na vnitfiní stranû pfiední desky vazby a na vnitfiní stranû zadní desky. Jedná se o zelenou látku se Ïlut m a rûïov m vzorem lovecké scény. Oba kusy tkaniny kdysi tvofiily jeden celek. Vzhledem k tomu, Ïe se stejná textilie dochovala i v jin ch sbírkách, je moïné popsat cel vzor, nejenom v sek, kter je na na í látce. Tkanina byla kdysi urãena jako perská ze 7. století. V âechách se to tradovalo dodnes. Je v ak nutné ji interpretovat jinak. Vzor na í látky, ale i ostatních s podobn mi scénami, které jsou uloïené v evropsk ch sbírkách, odráïí sásánovské prototypy, zprostfiedkované pozdnû antick m Stfiedomofiím. ZpÛsob podání obliãeje lovcû a jejich odûvu má v ak paralely pfiedev ím na portrétních císafisk ch byzantsk ch mincích datovan ch do 8. 9. století. Porovnáním zpûsobu tkaní, barvení a detailû vzoru s jin mi urãen mi látkami a to i pomocí rûzn ch historick ch dat lze dnes soudit, Ïe na i tkaninu, a tedy i celou skupinu je moïno interpretovat jako byzantskou nebo syrskou z první poloviny 9. století. To také daleko více odpovídá dobû pofiízení evangeliáfie ze svatovítského pokladu cim. 3 neï pfiedchozí urãení (dosud nepublikované urãení M. Bravermanové; Bravermanová, Textil, v tisku). Posledním zastavením procházky po jednotliv ch kolekcích historického textilu PraÏského hradu je textil nalezen pfii archeologick ch prûzkumech, pfiedev ím vyzvednut z hrobû. Jeho velká ãást byla získána na poãátku 20. století. Napfiíklad v roce 1911 byly tkaniny vyzvednuty z tumby sv. Václava a ãásteãnû zmínûny A. Podlahou (Podlaha 1911). V znamn nález byl uãinûn v roce 1928, kdy byly v souvislosti s opravou královské hrobky otevfieny rakve ãesk ch panovníkû a pfiíslu níkû jejich rodin (Hilbert Matiegka Podlaha 1930, s. 241 257). Brzy poté byly vyjmuté textilie po stránce umûlecké zpracovány J. Gollerovou-Plachou (Gollerová- -Plachá 1937) a J. Cibulkou (Cibulka 1928, s. 41 44), textilnû technologick prûzkum ale proveden nebyl. Dal í ãást látek a odûvû, která tvofií dne ní sbírku oddûlení umûleck ch sbírek, byla z renesanãního Colinova mauzolea vyzvednuta v 70. letech 20. století. Nûkteré textilie získané pfii archeologick ch prûzkumech PraÏského hradu interpretovala N. BaÏantová (BaÏantová 1987; BaÏantová 1993; BaÏantová 1996, s. 9 51; BaÏantová 1996, s. 93 102; BaÏantová 1998, s. 220 254), M. Zeminová (Zeminová 1980, s. 30 51) a K. Otavsk (Flury- -Lemberg Otavsk 1994, s. 293 304). Ve spolupráci s restaurátorkami pracujícími v restaurátorsk ch a konzervátorsk ch dílnách Správy PraÏského hradu se jim v posledních letech systematicky vûnuje pfiedev ím autorka tohoto ãlánku (viz seznam restaurátorek a literatura; následující pasáï je struãn m shrnutím publikovan ch textû M. Bravermanové). PraÏsk hrad byl nejv znamnûj ím, i kdyï ne jedin m ãesk m panovnick m pohfiebi tûm. První kníïata si urãila jako místo svého posledního odpoãinku kostel Panny Marie. Za dal í místo pro uloïení panovnick ch ostatkû byl vybrán novû postaven kostel a posléze klá ter sv. Jifií. Nacházejí se zde hroby kníïete Vratislava a pravdûpodobnû Boleslava II. a Oldfiicha. Toto místo v ak slouïilo i dal ím ãlenûm pfiemyslovské rodiny, kromû dûtí sem byla pfiedev ím pohfibena knûïna sv. Ludmila. Nejvíce ostatkû spoãinulo v rotundû sv. Víta a ve dvou 20 21 22 Obr. 20. Korunovaãní roucho. (Foto J. Kopfiiva) Obr. 21. Tkanina z evangeliáfie ze svatovítského pokladu. (Foto Archiv PraÏského hradu) Obr. 22. V ivka ze souboru relikviáfiov ch tkanin sv. Ludmily. (Foto J. Gloc) 121

kostelech zaloïen ch po sobû tak, Ïe prostor pûvodní rotundy byl zaãlenûn do pûdorysu románské baziliky a poté gotické katedrály sv. Víta, Václava a Vojtûcha. Hrob sv. Václava po staletí nezmûnil své místo v pûvodní rotundû. Hrob K1, objeven poblíï hrobu sv. Václava, je ponejvíce pfiipisován Boleslavu I. Ostatky Bfietislava I., Spytihnûva I., Bfietislava II., Bofiivoje II., Pfiemysla Otakara I., Pfiemysla Otakara II. a Rudolfa I. Habsburského pfiemístil na popud Karla IV. v roce 1373 zrománské baziliky do nového chóru gotické katedrály Bene Krabice zweitmile. Nad vût inou nov ch hrobû byly postaveny kamenné tumby uzavfiené deskami s plastikami. Písemné prameny se zmiàují o tom, Ïe na PraÏském hradû nalezli svûj poslední odpoãinek i kníïata Bedfiich a Konrád II. Ota. Karel IV. zam lel uãinit hlavní praïsk kostel místem posledního odpoãinku pro sebe a své blízké. Nechal tedy pfied hlavním chórem postavit zdûnou kryptu, kam byl v roce 1378 také pohfiben. Místo posledního odpoãinku zde v ak nalezli i synové Karla IV. Jan Zhofieleck a Václav IV. V 15. století byli do královské krypty pochováni ãe tí králové Ladislav Pohrobek a Jifií zpodûbrad, v 16. století panovníci zrodu HabsburkÛ Ferdinand I., pak Maxmilián II. a manïelka Ferdinanda I. Anna Jagellonská. Z podnûtu císafie Rudolfa II. byla v roce 1566 zahájena pfied hlavním oltáfiem v stavba nové podzemní hrobky, zvût ené o nadzemní mauzoleum. Krypta byla dokonãena v roce 1589 a kapitulní dûkan Jifií Berthold Pontanus zbraitenberga byl o rok pozdûji povûfien pfienesením v ech ostatkû. Je tû za Ïivota Rudolfa II. byly do nadzemního mauzolea pfieneseny rakve Anny Jagellonské, Ferdinanda I. a Maxmiliána II. K velké zmûnû do lo v roce 1612, kdy po smrti císafie Rudolfa II. byl do podzemní ãásti postaven jeho objemn sarkofág. Bûhem staletí byla královská hrobka nûkolikrát nav tívena a jednotlivé rakve byly ãas od ãasu vymûàovány. Ti, co do ní sestoupili, zanechali nûkolik svûdectví, která nám dnes pomáhají pfii identifikaci jednotliv ch pohfiebních v bav. Pfii vyjímání pfiedmûtû totiï docházelo k rûzn m zámûnám, nálezy téï nebyly dostateãnû dokumentovány. Nûkteré otazníky se podafiilo vysvûtlit, u jin ch souborû se budeme muset smífiit s tím, Ïe jejich pfiifiãení konkrétním osobám zûstane nezodpovûzeno. Nejvzácnûj í textilní památky v âechách pfiedstavuje soubor relikviáfiov ch tkanin vyzvednut v 80. letech 20. století z tumby sv. Ludmily, nalézající se ve stejnojmenné kapli baziliky sv. Jifií. Sem byla knûïna pochována poté, co se její ostatky dostaly ztetína do Prahy. V bazilice hrob zmûnil je tû nûkolikrát své místo, neï se definitivnû dostal do jiïní kaple. V prostoru pod tumbou se nalezly dvû rakve, jedna s lebkami tfií neznám ch Ïen, druhá s kosterními pozûstatky sv. Ludmily. V obou rakvích se vyskytovaly tkaniny. Po problematickém restaurování ve Státních restaurátorsk ch ateliérech byly nûkteré tkaniny znovu konzervovány v hradních dílnách. Vedle textilnû technologického a historického prûzkumu zde byly také podrobeny prûzkumu paleobotanickému, paleozoologickému, prûzkumu DNA a ovûfiení datace nûkter ch tkanin pomocí metody C 14 v Oxfordu v Anglii. Vedle nûkolika nevzorovan ch látek, znichï ta nejstar í se mohla dostat do kontaktu s ostatky sv. Ludmily pfii jejich pfienosu z Tetína do Prahy, se podafiilo interpretovat nejstar í ãeskou v ivku ze lnu pocházející z prûbûhu, spí e v ak zkonce 10. století (obr. 22), dále zadní ãást hedvábné dalmatiky tkané vzácnou vazbou zvanou protolampas z Byzance z první tfietiny 11. století se vzorem medailonû s dvojicemi ptákû v kruzích, rovnûï pfiední ãást lnûné rochety ze 12. století a lnûnou vy ívanou oltáfiní pfiikr vku ze 14. století. Mezi nejstar í textilní nálezy z archeologick ch v zkumû PraÏského hradu patfií také drobn fragment hedvábné tkaniny pravdûpodobnû zhrobu kníïete Boleslava II., kter zemfiel v roce 999 a zfiejmû byl pohfiben na ãestné místo v ose svatojifiské baziliky. Jeho hrob zûstal po staletí neporu en, byl otevfien aï v 50. letech 20. století. Tkanina byla nedávno konzervována v hradních dílnách. Prokázalo se, Ïe byla zhotovena v Byzanci nebo na Pfiedním v chodû, pûvodnû ji pravdûpodobnû zdobil motiv orla. Zachoval se jen pruh látky, stfiiïen napfiíã kfiídlem ptáka. Vzhledem k tomu, Ïe se textilní fragment na el u pravého kolena kostry a Ïe se dochoval i uzel, lze soudit, Ïe látka byla kdysi tkanicí upevàující punãochy kníïete. Vyhodnocení textilií nám ãásteãnû umoïní i poznání osudu hrobu sv. Václava ve stejnojmenné kapli v katedrále. Látky byly nalezeny v roce 1911 ve zbytcích gotického náhrobku a v truhle umístûné pod náhrobkem pod podlahou. Nûkteré tkaniny byly restaurovány ve Státních restaurátorsk ch ateliérech, dal í, náhodnû nedávno objevené v prostoru b valé kapitulní knihovny v katedrále, byly konzervovány v hradních dílnách. Látky z tumby sv. Václa- 23 24 25 Obr. 23. Punãocha biskupa Mikulá e. (Foto J. Gloc) Obr. 24. Románská tkanina z královské hrobky. (Foto J. Gloc) Obr. 25. Kopie roucha Rudolfa I. Habsburského. (Foto J. Gloc) 122

va, které se zachovaly fragmentárnû, lze datovat do pomûrnû irokého období od 12. do 16. století. Nejstar í znich, samitum asi zoblasti Pfiedního v chodu, pravdûpodobnû zdobené postavami slonû, se do âech mohlo dostat poté, co praïsk biskup Menhart ve 12. století podnikl v pravu do Jeruzaléma. Dal í tkaniny se od sebe odli ují nejen technikou vût inou jiï byly utkány technikou lampas, ale i v zdobn mi motivy. Napfiíklad látku zfiejmû sicilské provenience zdobí geometrick vzor tvofien hvûzdou s vetkanou rozetou. Gotická je tkanina z Egypta se za piãatûl mi ovály s kruhov mi terãi s arabsk m nápisem nebo látka zdobená vertikálnû smûfiujícími linkami, kdy prostor mezi nimi je vyplnûn rostlinn mi ornamenty a srdíãky. V období pozdní gotiky byla utkána italská látka s makovicemi, lvy a kachniãkami umístûn mi do horizontálních fiad. Renesanãní tkaninu zase zdobí vzor granátového jablka. Jak vypl vá zdatace, látky byly k ostatkûm ãeského patrona umisèovány postupnû, nejvíce jich bylo pfiipojeno pravdûpodobnû za úprav svûtcovy tumby za Karla IV. a Václava IV. Staly se tedy, stejnû jako tkaniny ztumby sv. Ludmily, takzvan mi druhotn mi relikviemi. Relikviáfiové tkaniny byly vyzvednuty i z barokní tumby s domnûl mi ostatky sv. Prokopa. Vzhledem k tomu, Ïe ostatky byly do kaple V ech svat ch pfieneseny aï v roce 1588, jsou nalezené látky o nûco mlad í neï ostatní relikviáfiové tkaniny nacházející se na PraÏském hradû. Nejstar ími jsou nevzorované lnûné a hedvábné textilní fragmenty. Hedvábné byly importované, lnûné mohou b t domácího pûvodu. V jimeãná je velmi jemná hedvábná tkanina, tkaná plátnovou vazbou, mající mu elínov efekt. Pravdûpodobnû byla dovezena z Iráku, zoblasti kolem Mossulu. Vzhledem k tomu, Ïe látky znáhrobku sv. Prokopa nejsou vzorované, nelze je ani pfiesnû datovat. Rámcovû mohou b t urãeny jako stfiedovûké, textilie s mu elínov m efektem by mohla b t je tû star í. Otázkou je, jak se dostaly na PraÏském hradû do renesanãní archy. Buì jiï byly pfieneseny s domnûl mi ostatky ze Sázavy, anebo, coï je pravdûpodobnûj í, jako star í pfiipojeny aï na PraÏském hradû. Je také moïné, Ïe se látky nacházely v nûkterém star ím relikviáfii sv. Prokopa, umístûném na PraÏském hradû, z nûhoï byly vyjmuty a posléze pfiesunuty do náhrobku. Dal í textilií získanou ze svûtcova náhrobku byla ãervená hedvábná tkanina s pozûstatky ãern ch kontur a plátkového olejového zlacení. Tento typ zlacení se vyskytuje jiï od 14. století. Malba na tkaninû je oboustranná, vzor nerozeznateln. Pravdûpodobnû se jedná o zbytky pûvodního renesanãního praporu visícího nad Prokopovou tumbou. Poslední tkaninu pfiedstavuje ranû barokní pokr vka s paliãkovanou a síèovanou krajkou. Stfiedovûké textilní relikvie byly nedávno konzervovány v hradních dílnách. Soubor vzácn ch textilií, i kdyï velmi poniãen ch, se podafiilo v roce 1928 vyjmout z hrobû praïsk ch biskupû zprostoru mezi oltáfiem sv. Víta a v chodními kaplemi. Jedná se o zbytky miter, punãoch, stfievícû a dal ích, jiï neidentifikovateln ch odûvû. Tkaniny byly opût s problematick m v sledkem restaurovány ve Státních restaurátorsk ch ateliérech, nyní dochází k revizi jejich stavu v hradních dílnách. Jsou utkány rûzn mi technikami a zdobeny rozmanit mi motivy. Zatím se podafiilo konzervovat a rekonstruovat hedvábnou nezdobenou punãochu biskupa Mikulá e (obr. 23), kter zemfiel v roce 1258, a unikátní stfievíc. Ten je pfiipsán biskupovi ebífiovi zesnulému v roce 1067. Svr ek hedvábného stfievíce byl vy it zlatou a stfiíbrnou nití technikou naz vanou opus anglicanum, typickou pro Anglii nebo Sicílii, pfiípadnû ãást Nûmecka okolo Trevíru. Tento unikátní import tedy dokládá zahraniãní kontakty ãeské nobility v raném stfiedovûku. Se souborem tkanin zhrobû praïsk ch biskupû souvisí i nûkolik dal ích textilií, které donedávna tvofiily s v e jmenovan mi jednu kolekci. V roce 1928 byly otevfieny i hroby prvních stavitelû chrámu, Matyá e zarrasu a Petra Parléfie, situované pod podlahou pfied vstupem do Staré sakristie a pfiekryté deskami s ryt mi postavami obou muïû. Za pozornost stojí fragmentárnû dochovan hedvábn pol táfi Matyá e zarrasu, pûvodnû vytkan zlatou nití do motivû palmet, vyplnûn ch postavami sedících zvífiat. Nedávno byl konzervován v hradních dílnách. Novû byla také interpretována tkanina, kdysi urãená jako byzantská z 10. století, nalezená v jedné ze sbûrn ch rakví v královské hrobce. Je fragmentárnû dochovaná. Její druhá ãást, téï kdysi vyjmutá zrakve, dnes jiï bohuïel neexistuje. Látku zdobí velk medailon s ptáky podél stromu Ïivota (obr. 24). Nyní je urãena jako sicilská z12. století. Jak se tedy mohla dostat do královské hrobky, do místa s nejstar ím pohfibem zpoloviny 14. století? Z písemn ch zpráv je zfiejmé, Ïe se v královské hrobce kdysi nalézala i zdobná truhla, pfiedaná do Národ- 26 27 28 Obr. 26. Tkanina s medailony z tumby Pfiemysla Otakara II. (Foto J. Gloc) Obr. 27. Tkanina, z níï byla u ita dalmatika Karla IV. (Foto J. Gloc) Obr. 28. Dalmatika Václava IV. (Foto J. Gloc) 123

ního muzea v polovinû 19. století. Tato truhla cestovní kufr byla pfiekvapivû urãena jako románská ztzv. sikuloarabské oblasti. Má tedy stejnou provenienci a dataci jako na e tkanina. Oba pfiedmûty pûvodnû pravdûpodobnû patfiily k sobû. K urãení osoby, jejíï ostatky mohly b t v tkaninû zabaleny a vloïeny do truhly, pomohly stfiedovûké kroniky. V roce 1191 u Neapole zemfiel na mor ãesk kníïe Konrád II. Oto. Jeho tûlo bylo pohfibeno v klá tefie Monte Cassino, kosti ale byly dopraveny do Prahy a pohfibeny v katedrále. V pozdním stfiedovûku muselo je tû existovat povûdomí, Ïe se jedná o kníïecí pohfieb, a tak byla truhla i s tkaninou pfienesena a uloïena po boku ãesk ch králû. Dal í tkaniny, vyzvednuté z tumby Pfiemysla Otakara II. v 70. letech 20. století, zûstaly dlouhou dobu nepov imnuty vedle jiného unikátního nálezu z této rakve pohfiebních korunovaãních klenotû. Textilie pûsobily jako nevzorované. Pfii nedávném novém konzervování v hradních dílnách se ale zjistilo, Ïe se kdysi naopak vyznaãovaly velkolepû pûsobícím dezénem jedna tkanina mûla vzor s medailony (obr. 26) a ptáky, druhá se lvy a stromy. DÛvod, proã dnes textilie pûsobí jako nevzorované, je pfiedev ím ten, Ïe lnûné a zlaté nitû, kdysi se na látce téï nacházející, byly vlivem pûsobení vnûj ích podmínek zcela zniãeny. ZÛstala tedy jenom vlákna hedvábná. Obû tkaniny, zhotovené v Itálii ve druhé polovinû 13. století, byly pûvodnû pfiehozem pfies dfievûnou rakev, v níï byly uloïeny ostatky Pfiemysla Otakara II. poté, co byl zabit v bitvû na Moravském poli. V dobû, kdy za Karla IV. byla zhotovena v gotické katedrále Pfiemyslova kamenná tumba, pfiestaly slouïit pûvodnímu úãelu a byly pfiidány do nové dfievûné rakve, nacházející se v prostoru pod tumbou. Unikátní soubor gotick ch rouch, pohfiební odûv prvního Habsburka na na em trûnu, Rudolfa I. zvaného Ka e, byl vyzvednut z královské hrobky na zaãátku 90. let 20. století. Ostatky i s textilem, av ak jiï bez pfiedtím oddûlen ch pohfiebních korunovaãních klenotû, podobn ch klenotûm Pfiemysla Otakara II., se sem dostaly aï v roce 1935. Do té doby byly uloïeny v kapli sv. KfiíÏe. Textilie byly bezprostfiednû po vyjmutí v roce 1993 pfievezeny do v carska, do centra nadace W. Abegga v Rigisberku, kde byly restaurovány. Odûv Rudolfa I. byl u it ze dvou stfiedoasijsk ch látek pocházejících z konce 13. století zdoben ch ãínsk mi draky a ptáky. Skládal se zpolokruhového plá tû s vleãkou, tzv. surcotu a tûsného kabátce. V rakvi se téï nacházela rou ka panûlského pûvodu ze druhé poloviny 13. století, pol táfiek a ãepiãka pod korunu. Je pfiekvapivé, jak svûtsk, luxusní a moderní byl pohfiební odûv krále, kterého takzvan Dalimil kritizoval za pfiíli nou etrnost. Na závûr konzervování byla pofiízena kopie celého odûvu (obr. 25). Nedávno bylo v hradních dílnách dokonãeno nové konzervování pohfiebního roucha ãeského krále a fiímského císafie Karla IV. Zbytky odûvu byly vyzvednuty z královské hrobky v roce 1935 a v 80. letech byly restaurovány ve Státních restaurátorsk ch ateliérech. Popis pûvodního císafiova odûvu se nám dochoval v Augsburské kronice zpera jednoho anonymního pozorovatele velkolepé pohfiební slavnosti. Karel IV. byl tehdy do rakve obleãen v luxusním ceremoniálním rouchu skládajícím se ze zelené dalmatiky zhotovené z bohatû zlatem protkávané látky pûvodem zitálie okolo poloviny 14. století (obr. 27) a pûlkruhového plá tû u itého zjednoho zprvních rostlinn mi motivy vzorovan ch sametû, pocházejícího zpoãátku poslední tfietiny 14. století, téï italské provenience. Podle popisu mûl b t plá È kdysi ãerven, dnes je hnûd. Karlova dalmatika tvarem pfiipomíná jinou dalmatiku, a to pohfiební odûv ãeského a fiímského krále Václava IV. (obr. 28). Tato dalmatika byla na zaãátku 90. let 20. století konzervována v Abegg-Stiftung. Byla u ita ze stfiedoasijské hedvábné tkaniny pûvodnû bohatû zdobené zlat mi nitûmi s rostlinn m a zvífiecím dekorem. Památka nám pfiipomíná pohnuté osudy krále, kter zemfiel na prahu husitské revoluce a jehoï ostatky byly v jejím prûbûhu hrub m zpûsobem zneuctûny v dobû, kdy pfiechodnû odpoãívaly v klá tefie na Zbraslavi. V rakvi Jifiího zpodûbrad byl nalezen pol táfiek zhedvábného, velk m a pestrobarevn m rostlinn m motivem zdobeného sametu. I tento pfiedmût jiï pro el konzervátorsk m zásahem (obr. 29). Kromû jiï konzervovan ch stfiedovûk ch odûvû je v depozitáfii Správy PraÏského hradu dále uloïeno pfies dvû stû jednotliv ch gotick ch textilních fragmentû, které ãekají na postupné zpracování. Snad se nám v budoucnosti podafií rekonstruovat i aty jedné ze ãtyfi Ïen Karla IV. V souãasné dobû probíhají práce na pohfiební dalmatice Ladislava Pohrobka, u ité zpodobného sametu, jako byl pol táfiek Jifiího zpodûbrad, a na hnûdém sametovém plá ti Jana Zhofieleckého. Soubor gotick ch odûvû zkrálovské hrobky, pfiestoïe je poniãen nevhodn mi 29 30 31 Obr. 29. Samet, z nûhoï byl u it pol táfiek Jifiího z Podûbrad. (Foto J. Gloc) Obr. 30. Kopie roucha Ferdinanda I. Habsburského. (Foto J. Gloc) Obr. 31. âepec Anny Jagellonské. (Foto J. Gloc) 124

podmínkami, v nichï se dlouho nacházel, a problematick mi restaurátorsk mi zásahy dob minul ch, patfií k unikátním památkám nejen u nás, ale i ve svûtû. Renesanãní kolekce pohfiebních rouch byla vyzvednuta pozdûji neï zbytky rouch gotick ch, a to aï v 70. letech v souvislosti s antropologick m v zkumem historick ch osobností, provádûn m na PraÏském hradû od 50. let 20. století. DÛvodem byl i patn stav mramorového Colinova mauzolea, kam byly vloïeny rakve s ostatky Anny Jagellonské, Ferdinanda I. a Maxmiliána II. Rakve Rudolfa II. a jeho sestry Eleonory naopak stály v podzemní královské kryptû. Na rozdíl od ostatních pohfiebních v bav nacházejících se zde byla v ak v roce 1928 Rudolfova schrána ponechána v pûvodním stavu. Ostatky Eleonory i se zbytky pohfiebního roucha byly v roce 1935 vloïeny do spoleãné rakve s jejími dávn mi pfiíbuzn mi, s ãesk m králem Rudolfem I. Habsbursk m a jeho stejnojmenn m str cem. Vût ina tkanin byla konzervována v 70. a 80. letech s v sledky aï na v jimky problematick mi. Odûv Ferdinanda I. byl kvûli velmi patnému stavu pûvodních tkanin v polovinû 90. let konzervován znovu a pro v stavní úãely byla u ita jeho kopie (obr. 30). Pouze aty dvanáctileté Eleonory byly spoleãnû s obsahem celé schrány zaslány do v carského Abegg-Stiftung. Na PraÏském hradû se tak nyní nachází vzácná sbírka kompletních renesanãních odûvû, na níï lze kromû jiného dokumentovat i zmûnu ve zvycích panovnick ch pohfibû. Zhruba od poloviny 16. století totiï králové nebyli pochováváni v ceremoniálních rouchách tak jako dfiíve. Stfiedovûké ceremoniální roucho bylo pouïíváno i ke korunovaci, a protoïe králové pfii korunovaci pfiijímali niï í knûïské svûcení, mûlo toto roucho církevní ráz. V Praze pohfibení Habsburkové jiï byli po smrti odíváni do svûtsk ch atû. Ferdinand I. do ãerného hedvábného plá tû kolového stfiihu se zajímavû fie en mi rukávy, plá tíku, kabátce, krátk ch nabíran ch kalhot s v raznû vystupujícím krytím, punãoch a pantoflí. Pod hlavou neboïtíka se v rakvi nacházel pol táfi, pfies tûlo byly poloïeny rou ky. Jeho odûv mûl panûlsk ráz, av ak s vlivy stfiedoevropského prostfiedí. MaxmiliánÛv pûvodnû pravdûpodobnû ãerven dama kov dlouh plá È vykazoval v chodní prvky (obr. 32). Císafi mûl dále kabátec, kalhoty, punãochy, stfievíce a klobouk. Pod hlavou opût pol táfi, pfies tûlo vlnûnou houni. Velmi podobn byl i odûv jeho syna Rudolfa II., kter v ak byl u it zkrásného sametu zdobeného rostlinn m vzorem (obr. 33). Podle podrobného popisu jednoho zúãastníkû Rudolfova pohfibu víme, Ïe se zachovala i jeho pûvodní barevnost, a to medová. Na Rudolfovû kabátci je dále zajímav detail. Odûv byl kvûli sloïitûj ímu oblékání nehybného mrtvého tûla vzadu rozstfiiïen a poté spojen tkanicemi. V rakvi Rudolfa II. se nacházelo i vût í mnoïství pol táfiû a rou ek. Anna Jagellonská byla do rakve obleãena do typick ch renesanãních atû s prostfiihávan mi rukávy stfiedoevropského rázu a s ãepcem drhan m ze zlatého dracounu (obr. 31). Trycht fiovitû se dolû roz- ifiující aty arciknûïny Eleonory mûly typick panûlsk ráz (obr. 34). Dokumentují skuteãnost, Ïe dfiíve se dûtské aty sv m stfiihem ani provedením nijak neodli ovaly od atû dospûl ch. Kolekce tfií renesanãních Ïensk ch odûvû byla na zaãátku 20. století vyzvednuta ze studny u kostela V ech svat ch. Studna ztratila svoji funkci v roce 1580 po dokonãené pfiestavbû kaple V ech svat ch, která vyhofiela pfii zniãujícím poïáru na PraÏském hradû v roce 1541. Na dnû studny byl nalezen hedvábn brokátov Ïensk ÏivÛtek s prodlouïen mi piãkami, pûvodnû sepnut pomocí nûrování, dále pleten váãek a drhaná síèka na vlasy. Vedle odûvû byl ze studny vyzvednut je tû jeden unikátní nález padesát dva cel ch koïen ch bot. V souãasné dobû se v hradních dílnách také konzervuje hedvábné plisované pohfiební fiádové roucho jedné zbarokních abaty í svatojifiského klá tera, Isidory Konstancie Roudnické, která zemfiela v roce 1731. Pro prezentaci sbírky historick ch textilií PraÏského hradu velmi pomohlo vybudování stálé expozice Pfiíbûh PraÏského hradu, zpfiístupnûné v roce v 2004. Vzhledem k tomu, Ïe se jedná o dlouhodobou v stavu, bylo nutné vytvofiit pfied otevfiením odpovídající klimatické podmínky, které jsou pro zachování textilií zásadnû dûleïité. To se snad podafiilo. Tkaniny jsou vystaveny ve vitrínách s upravenou teplotou a vlhkostí. Neustále kontrolované provozní podmínky po roãním sledování ukázaly, Ïe zde nedochází k v kyvûm. Látky jsou osvíceny pfiedepsanou intenzitou maximálnû 50 luxû. Doufáme, Ïe se v budoucnosti v souvislosti s pokraãujícími konzervátorsk mi prácemi podafií expozici obmûàovat a doplàovat. Tímto zpûsobem se tedy budou moci náv tûvníci v stavy nadále seznamovat s novû interpretovan mi unikátními památkami. 32 33 34 Obr. 32. Plá È Maxmiliána II. (Foto J. Gloc) Obr. 33. Kalhoty a kabátec Rudolfa II. (Foto J. Gloc) Obr. 34. aty arciknûïny Eleonory. (Foto J. Gloc) 125