Patogenita mikroorganismů. MUDr. Drahomíra Rottenbornová

Podobné dokumenty
Lékařská orální mikrobiologie I VLLM0421p

Infekce, patogenita a nástroje virulence bakterií. Karel Holada

Obecná mikrobiologie. Bakterie Viry Paraziti Houby

Obranné mechanismy člověka a jejich role v průběhu infekčních onemocnění

2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi

Obsah. IMUNOLOGIE Imunitní systém Anatomický a fyziologický základ imunitní odezvy... 57

Vztahy mezi mikroorganismy. Definice pojmů Mikroflóra lidského těla Bakteriální mikrofilmy a jejich význam v medicíně

Lékařská mikrobiologie II

SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA

Akreditované zkoušky prováděné v Laboratořích CEM

FAKTORY PATOGENITY A VIRULENCE

IMUNITA PROTI INFEKCÍM. Ústav imunologie 2.LF UK Praha 5- Motol

Brány vstupu: sliznice urogenitálního traktu opakování Klasické venerické nákazy (uvedené v zákoně): Neisseria gonorrhoeae (kapavka),, Treponema palli

3 Přehled klinicky nejvýznamnějších bakterií

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc

Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím

ZÁNĚTLIVÁ ONEMOCNĚNÍ CNS. Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

Lidmila Hamplová a kol. Mikrobiologie, Imunologie, Epidemiologie, Hygiena pro bakalářské studium a všechny typy zdravotnických škol

M KR K O R BI B OLO L GA

Epidemiologicky závažné bakteriální infekce Vlastimil Jindrák

Souhrn údajů o přípravku

CZ.1.07/1.5.00/

Interpretace výsledků bakteriologických vyšetření

TEST:Mikrobiologiepodz2cz Varianta:originál Tisknuto:02/01/2017

Imunopatologie. Viz také video: 15-Imunopatologie.mov. -nepřiměřené imunitní reakce. - na cizorodé netoxické antigeny (alergie)

Chirurgická infekce. Chirurgická propedeutika III. ročník

AKUTNÍ INFEKCE A PREPARÁTY JOALIS

F-1 Přehled laboratorních vyšetření prováděných na Oddělení klinické mikrobiologie ONMB

Lékařská mikrobiologie

Úvodní přednášky z předmětu TOXIKOLOGIE. VŠCHT Praha. Jedovatá stopa IV.

PNEUMOKOKOVÉ INFEKCE A MOŽNOSTI PREVENCE aneb CO MŮŽE ZPŮSOBIT PNEUMOKOK

Funkce imunitního systému

PREGRADUÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ V LÉKAŘSKÉ MIKROBIOLOGII

Stafylokoky v současné době patří mezi důležité bakteriální patogeny. Např. u nozokomiálních infekcí krevního řečiště jsou spolu s enterokoky

Základní vyšetření likvoru

Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět. Veřejné zdravotnictví

ZÁKLADY KLINICKÉ MIKROBIOLOGIE. M.Hanslianová OKM FN Brno

Respirační infekce a jejich původci. MUDr. Černohorská Lenka, Ph.D.

Mgr. Marcela Křiváková Ph.D. SZŠ Jaselská, Brno

Imunopatologie. Luděk Bláha

Imunologie. Věda zabývající se zkoumáním imunitního systému.

ČLENĚNÍ IMUNOLOGIE. Jolana Fialová SOU Domažlice, Prokopa Velikého 640 Stránka 19

Úvod do mikrobiologie

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Obranné mechanismy organismu, imunita. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

- na rozhraní mezi živou a neživou přírodou- živé jsou tehdy, když napadnou živou buňku a parazitují v ní nitrobuněční parazité

INFEKČNÍCH CHOROB PŘEDMĚT KLINICKÁ IMUNOLOGIE VÝUKA PŘEDMĚTU DOPORUČENÉ STUDIJNÍ PRAMENY

Humorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha

Nesporulující anaerobní bakterie

Diagnostická laboratoř Praha. Laboratorní příručka Příloha č.1. Přehled vyšetření prováděných v Laboratoři klinické mikrobiologie

Shody a rozdíly v obranném zánětu indukovaném různými patogeny; virové a bakteriální infekce

Alimentární intoxikace. MUDr. Miroslava Zavřelová ÚPL LF MU

Příručka k odběru biologického materiálu pro vyšetření prováděná na OKM

Ukazka knihy z internetoveho knihkupectvi

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření. Obsah. Seznam imunologických vyšetření

Imunitní systém. selhání normálních obranných reakcí organismu IMUNODEFICITNÍ ONEM. imunitně zprostředkované poškození tkání

Kapitola III. Poruchy mechanizmů imunity. buňka imunitního systému a infekce

Marek Matouš Marinka 9. B 2015/2016. Bakterie

REZISTENCE MIKROBŮ (TENACITA) Miroslav Votava, Vladana Woznicová Mikrobiologický ústav LF MU a FN u sv. Anny v Brně

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření

Interpretace serologických výsledků. MUDr. Pavel Adamec Sang Lab klinická laboratoř, s.r.o.

HOUBY A PLÍSNĚ. Mgr. Marie Vilánková. ECC s.r.o. Všechna práva vyhrazena

You created this PDF from an application that is not licensed to print to novapdf printer (

ZDRAVOTNÍ NEZÁVADNOST

Implementace laboratorní medicíny do systému vzdělávání na Univerzitě Palackého v Olomouci. reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

PROBLEMATIKA SENIORŮ V OŠETŘOVATELSTVÍ

Mikroskopické vyšetření. Nativní preparát Fixovaný barvený preparát Gram Ziehl-Neelsen Burriho metoda

VÍME VŠE O PREVENCI NEMOCNIČNÍ INFEKCÍ SPOJENÝCH S KATETRIZACÍ CENTRÁLNÍ ŽÍLY?

synlab czech s.r.o. Laboratoř České Budějovice, Vrbenská 197/23 sekce mikrobiologie Vrbenská 197/23, České Budějovice SOP A.

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 5. vydání... 21

III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT

Epidemiologie. MUDr. Miroslava Zavřelová Ústav ochrany a podpory zdraví LF MU

Imunitní systém.

Fakultní nemocnice Brno Laboratoře Oddělení klinické mikrobiologie Jihlavská 20, Brno

Hygiena a školní zdravotnictví. Infekční onemocnění

Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

CZ.1.07/1.5.00/

Karanténa opatření zavedená z důvodů dalšího nešíření nákazy omezuje volnost pohybu jedince vystaveného kontaktu s nákazou

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

MUDr Zdeněk Pospíšil

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 8. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základními pojmy a informacemi o lidské imunitě.

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

Enterotoxiny Staphylococcus aureus. Jana Kotschwarová Andrea Koťová

CZ.1.07/1.5.00/

Definice infekce (opakování) Obecně: Infekce (nákaza) = vztah mezi patogenními mikroby a makroorganismem (= ekologický pohled) Infekce kolonizace: Inf

CZ.1.07/1.5.00/

RESPIRAČNÍ INFEKCE. Milan Kolář

CENÍK PRO SAMOPLÁTCE - INFEKČNÍ SÉROLOGIE

Původce Metoda Cena [Kč]

Vzdělávací materiál projektu Zlepšení podmínek výuky v ZŠ Sloup

Antibiotická profylaxe v gynekologické operativě

CZ.1.07/1.5.00/

Technická kvalita některých obrázků je snížena vzhledem k množství a růz né kvalitě zdrojů.

1. Mikroby obecně a mikroby lidského těla, vlastnosti mikrobů 2. Přehled některých významných bakterií lidského těla 3. Přehled některých významných

CZ.1.07/1.5.00/

BAKTERIÁLNÍ INFEKCE UPOZORNĚNÍ PRO STUDENTY. Mechanismus poškození tkání při bakteriální infekci ŠÍŘENÍ BAKTERIÁLNÍ INFEKCE

CENÍK PRO SAMOPLÁTCE - INFEKČNÍ SÉROLOGIE

Mikrobiologický ústav LF MU a FN u sv. Anny v Brně Miroslav Votava PRŮBĚH A FORMY INFEKCE Přednáška pro II. r. ZL

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

Mízní systém lymfa, tkáňový mok vznik, složení, cirkulace. Stavba a funkce mízních uzlin. Slezina. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková

Transkript:

Patogenita mikroorganismů MUDr. Drahomíra Rottenbornová 1

Dělení mikroorganismů dle působení na lidský mikroorganismus Nepatogenní nemají schopnost vyvolat onemocnění; mohou osidlovat povrchy lidského těla (tzv. komenzálové) Patogenní mají schopnost vyvolat onemocnění (poškozují hostitele přímo svojí přítomností nebo produkcí toxických látek) Podmíněně patogenní hostiteli škodí pouze za určitých okolností: při narušení obranyschopnosti hostitele - jiným onemocněním (cukrovka, nádorová onemocnění) - podáváním léků (antibiotika, cytostatika, imunosupresiva) - těžkými operacemi, transplantacemi zanesením mikrobů z pro ně charakteristické lokality ( např. z kůže, ze střeva) do lokality jiné: (při operaci, zaváděním umělohmotných katetrů, kloubních náhrad, náhrad srdečních chlopní aj.) 2

Nepatogenní mikroorganismy. Normální mikroflóra člověka. dočasná či trvalá kolonizace kůže a sliznic určitými mikrobiálními druhy zde se tyto druhy vůči hostiteli jako patogeny nechovají v jiných lokalitách se mohou uplatnit jako podmíněné patogeny (záněty močového měchýře, pneumonie, endokarditidy ) za normální mikroflóru se považují jen některé bakterie, event. kvasinky, nikdy ne viry (pro jejich intracelulární parazitismus) Význam normální mikroflóry: syntéza vitamínů B a K v tlustém střevě, štěpení potravy brání růstu jiných, patogenních druhů pouhou svojí přítomností nebo svými metabolickými produkty ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 3

Příklady osídlení normální mikroflórou - I. krk spojivky nos tonsily, pharynx dutina ústní Staphylococcus epidermidis, kožní korynebakteria, kožní saprofytická mykobakteria, kvasinky Staphylococcus epidermidids stafylokoky, nepatogenní korynabakteria, pneumokoky, hemofily, neisserie, viridující streptokoky podobné osídlení jako v nose, časté nosičství patogenních mikrobů (Streptococcus pyogenes, Neisseria meningitidis, Bordetella pertussis) viridující streptokoky, nepatogenní neisserie, korynebakteria, hemofily, některé enterobakterie (E.coli, klebsiely), anaeroby (anaerob. streptokoky, Veillonella, fusobakterie, nepatogenní treponemy) 4

Příklady osídlení normální mikroflórou - II. tenké střevo v distální části laktobacily, ústní streptokoky, kvasinky tlusté střevo z 95% anaeroby (Bacteroides, Bifidobacterium, klostridia,), E. coli aj. enterobakterie (Enterobacter, Klebsiella), enterokoky, kvasinky, nepatogenní prvoci močové cesty přední část močové trubice (Staphylococcus epidermidis, kožní korynebakteria, nehemolytické streptokoky zevní genitál jako kůže vagina od puberty laktobacily, malé množství koryneformních tyček, anaerobů, kvasinek 5

Patogenní mikroorganismy Patogenita schopnost vyvolat onemocnění, poškodit makroorganismus Vázána na určitý druh antropopatogenní zoopatogenní antropozoopatogenní Virulence - míra patogenity různá u jednotlivých mikrobiálních druhů dána množstvím faktorů patogenity, které vytváří vysoce virulentní kmen snadno proniká do organismu a poškozuje jej i při velmi malé infekční dávce 6

Faktory patogenity (super stručně pro lenochy ) invazivita schopnost mikrobů pronikat do tkání hostitele, množit se v nich a poškozovat jejich funkci svojí přítomností a produkty svého metabolismu pouzdro vrstva polysacharidů nebo bílkovin vně buněčné stěny, která chrání bakteriální buňku před působením různých antimikrobiálních činitelů, před fagocytózou adherenční chopnost schopnost mikrobů navázat se na receptory slizničních buněk, z nichž pak nemohou být odstraněny samočistícími mechanismy spóry stádium životního cyklu mikroorganismu, do kterého přechází, zhoršují-li se životní podmínky pro vegetativní formu. Po navození vhodných životních podmínek spóra vyklíčí ve vegetativní buňku. toxicita schopnost mikrobů produkovat látky toxických vlastností (botulotoxin, tetanický toxin, záškrtový toxin, enterotoxin ZDZ-1 Obecná mikrobiologie 7

Faktory patogenity (podrobněji pro pilné ) 1. Kontagiozita (přenosnost) 2. Invazivita 2.1. adherence 2.2. průnik do vnitřního prostředí 2.3. schopnost množit se ve tkáních hostitele 2.4. šíření organismem 2.5. překonávání obranných mechanismů 3. Toxicita 8

Ad 1. Kontagiozita Schopnost mikroba přenášet se mezi jednotlivými hostiteli Záleží na: počtu mikrobů vylučovaných z organismu rezistenci mikrobů vůči zevnímu prostředí infekční dávce chování hostitele 9

Ad 2. Invazivita Invazivita - schopnost mikrobů pronikat do tkání hostitele, množit se v nich a poškozovat jejich funkci svojí přítomností a produkty svého metabolismu 2.1. adherence 2.2. průnik do vnitřního prostředí 2.3. schopnost množit se ve tkáních hostitele 2.4. šíření organismem 2.5. překonávání obranných mechanismů 10

2.1. adherence Adherence - schopnost mikrobů navázat se na receptory slizničních buněk, z nichž pak nemohou být odstraněny samočistícími mechanismy Bakterie: pomocí tzv. adhezinů - speciální struktury (pilli, fimbrie) - speciální bílkoviny (tzv. nefimbriální adheziny) schopnost tvorby biofilmu (viz dále) 11

Střevní parazité: strukturami, které jim napomáhají udržet se ve střevě - přísavný disk Giardia intestinalis - háčky Ancylostoma duodenale - přísavky, háčky tasemnic Dermatofyta (kožní plísně): prorůstají stratum corneum pokožky na kůži se udrží tehdy, prorůstají-li keratinizovanou vrstvou rychleji, než se tato vrstva stačí odlučovat. 12

Biofilm Adheze na povrchu, tvorba kolonií Obalení kolonií slizovitou hmotou (polysacharidy produkované bakteriemi) Vytvoření strukturovaného společenství (komunikace, metabolická spolupráce bakterií) Ochrana před nepříznivými vlivy, před imunitními mechanismy, částečně také před účinky ATB a dezinf. látek Biofilm mohou tvořit g+, g- bakterie, kvasinky 13

Infekce v souvislosti s tvorbou biofilmu Místo vzniku biofilmu Zubní povlak Sliznice dýchacích cest Rány, kosti Pomůcky a implantované materiály Nemoc Zubní kaz, parodontóza Chronická bronchitida, chronická sinusitida Chronická infekce ran, osteomyelitida Infekce žilních a močových katetrů, endoprotéz a pod. Častí původci těchto infekcí: koaguláza negativní stafylokoky pseudomonády 14

2.2. Průnik do vnitřního prostředí Účinek patogenů: přímo na povrchu našich sliznic průnik do vnitřního prostředí (invazivnější patogeny) Některé známé způsoby průniku mikroorganismů do vnitřního prostředí shrnuje tabulka na dalším snímku 15

Způsoby průniku mikroorganismů do vnitřního prostředí přímý vzácně neporušenou kůží drobnými trhlinkami v pokožce drobnými trhlinkami ve sliznici pokousáním bodnutím členovce pomocí enzymů vynucenou fagocytózou jinými buňkami než fagocyty z rozpadajících se buněk Příklady: leptospiry, larvy schistosom zlaté stafylokoky, pyogenní streptokoky, původce anthraxu, tularemie, virus bradavic Treponema pallidum, HIV virus vztekliny, Pasteurella multocida virus klíšť. encefalitidy, borrelie, plasmodia Clostridum perfringens, Streptococcus pyogenes shigelly, Yersinia enterocolitica, Listeria monocytogenes, salmonelly, virové infekce 16

2.3. Množení ve tkáních hostitele Bakterie v krevní plazmě nebo tkáňové tekutině (bakteriím může vadit přítomnost přirozených antibakteriálních látek /komplement, lysozym, protilátky/ a především nedostatek volného železa) uvnitř napadené buňky (výhodné, dostatek nezbytných živin a růstových faktorů) požadavek na speciální živiny přítomné jen v určitých tkáních či orgánech: o o Př. některé ústní streptokoky využívají sacharózu z potravy Př. Brucella abortus využívá sacharid erythritol z hovězích placent, a proto vyvolává potraty u hovězího dobytka, ne však u člověka. Viry musí nalézt vnímavou buňku - vybavenou receptorem pro virus Kožní plísně vyhovuje jim teplota nižší než 37 o C, proto se omezují na tělesný povrch 17

2.4. Schopnost šířit se organismem Infekce generalizované mikrobi pronikají do vnitřního prostředí organismu, šíří se jím. př: virové exantematické infekce (spalničky, plané neštovice), tyfus generalizovat někdy mohou i infekce původně lokální např. při zvýšené virulence mikroba, při oslabené odolnosti makroorganismu Inkubační doba: doba mezi okamžikem nákazy a prvními klinickými příznaky u lokálních infekcí bývá kratší (dny) u generalizovaných infekcí bývá delší než týden Nejdůležitější cesty šíření: lymfou, krví, bezprostředně do okolí (per continuitatem) a podél nervů 18

Způsoby šíření mikroorganismů Způsob šíření Lymfou z kůže do regionálních podkožních uzlin ze sliznice orofaryngu a tonzil do krčních uzlin z plic do hilových uzlin ze sliznice genitálu do tříselných uzlin z Peyerových plaků do mezenteriálních uzlin Krví agens generalizovaných infekcí při pneumoniích vzácněji při ohraničených infekcích Příklad pyogenní koky, franciselly, Yersinia pestis respirační viry, EB-virus Mycobacterium tuberculosis Treponema pallidum, Chlamydia trachomatis Yersinia enterocolitica břišní tyfus, exantematické virózy, syfilis meningitidy, pyelonefritidy, hnisání ran 19

Způsoby šíření mikroorganismů - pokračování Per continuitatem z buňky do buňky viry sekretem po sliznicích patogeni dýchacího, trávicího a urogenitálního traktu z místa přisátí klíštěte do okolí Borrelia burgdorferi z místa poranění do okolní tkáně Clostridium perfringens ze středního ucha na meningy Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae typ b z plicní tkáně na pleuru Podél nervů původci pneumonií herpetické viry, tetanický toxin 20

21

2.5.Schopnost překonávat obranné mechanismy hostitele Během miliónů let evoluce se u makroorganismů vyvíjely mechanismy rezistence (odolnosti, obranyschopnosti, imunity) A- mechanismy nespecifické (vrozené) rezistence nejdůležitější jsou fagocyty a komplement B - mechanismy specifické (získané) imunity nejdůležitější jsou imunní lymfocyty a protilátky Souběžně s nimi se u mikrobů vyvíjely faktory virulence, které jim umožnily tyto obranné mechanismy překonávat. 22

Schopnost odolávat nástrojům nespecifické rezistence Fagocytóza vyhýbání se fagocytóze: např. tvorbou pouzdra přežití uvnitř fagocytu Komplement (systém bílkovin přítomných v krevním séru. Je aktivován přítomností mikrobiálních antigenů v makroorganismu. Výsledkem aktivace komplementu jsou především dvě funkce: podpora fagocytózy a lýza buněk.) zábrana aktivace komplementu: např. tvorbou pouzdra, štěpením složek komplementu aj. Cytokiny (látky tvořící se při zánětu) např. využití cytokinů jako růstových faktorů relativní rezistence vůči účinku interferonu 23

Schopnost odolávat nástrojům specifické rezistence Vyhnout se protilátkám a lymfocytům taktika udeřit a utéct dříve, než se rozvine imunitní odpověď (např. původci běžných nachlazení a průjmů) Oklamat lymfocyty Skrývání mikroba Antigenní mimikry Ukrývání povrchových antigenů Navození tolerance Antigenní proměnlivost Potlačení imunitní reakce 24

Způsoby oklamání mechanismů specifické imunity Způsob Skrývání mikroba Antigenní mimikry Ukrývání povrchových antigenů Navození tolerance Antigenní proměnlivost Příklad HSV v nervových gangliích CNS, klouby, oko, placenta, ohraničená ložiska /TBC/, DNA hostitele Části antigenů mikroba podobné antigenům hostitele /únik IS nebo vznik autoprotilátekrevmatická horečka/ Pokrytí povrchu molekulami pocházejícími z hostitele Indikce pouze slabé imunitní odpovědi, vznik perzistentní infekce virus chřipky Potlačení imunitní reakce HIV, virus spalniček, EBV 25

Ad 3. toxicita Toxicita - schopnost mikroba poškozovat svého hostitele. Poškození vzniká: 1. přímým účinkem infekčního agens např. intracelulárním pomnožení mikroba (např. u virů a rickettsií) např. zahubení infikované buňky lymfocyty jako nástroj buněčné imunity 2. produkcí toxinů (exotoxiny, endotoxiny) 3. v důsledku obranných reakcí hostitele 26

Exotoxiny: toxické bakteriální proteiny, které bakterie secernuje do okolí toxiny rozrušující mezibuněčnou hmotu toxiny poškozují buněčné membrány toxiny brzdící syntézu bílkovin př. enzymy Streptococcus pyogenes př.clostridium perfringens (lecithinasa), Staphylococcus aureus (sfingomyelinasa, alfatoxin), Streptococcus pyogenes (streptolysin O), Listeria monocytogenes (listeriolysin). př. záškrtový toxin, shiga toxin toxiny narušující buněčné funkce neurotoxiny př. cholerový toxin, entrotoxiny E.coli, pertussový toxin př. tetanický toxin, botulotoxin superantigeny př. některé toxiny streptokoků a stafylokoků 27

Endotoxiny Endotoxin je lipopolysacharid, který je součástí buněčné stěny zejména gramnegativních bakterií do okolí se uvolňuje až po rozpadu bakterie K tomu může dojít po účinku komplementu, po fagocytóze a intracelulární destrukci bakterie nebo působením antibiotik. 28

Účinky endotoxinu Nízké hladiny endotoxinu spíše celkově stimulují obranyschopnost proti mikrobům endotoxin zvyšuje tělesnou teplotu a výrazně stimuluje imunitní systém aktivuje makrofágy, neutrofily, B-lymfocyty, komplement vyvolává lokální zánětlivou reakci Vyšší koncentrace endotoxinu všechny tyto účinky jsou výraznější (např. při bakteriální sepsi) výsledkem je endotoxický šok, který se projevuje těžkou hypotenzí a poruchami krevní srážlivosti 29

30

Poškození vzniklá v důsledku obranných reakcí hostitele Obranné pochody jsou málokdy tak přesně regulovány, aby působily pouze na mikroby. Většinou více či méně poškodí i buňky hostitele. 1. Poškození způsobená zánětlivou reakcí klasické známky: calor, rubor, tumor, dolor a functio laesa odrážejí jeho obranný význam, ale jsou i typickými chorobnými příznaky jejich následkem může být vážné až smrtelné poškození-např.: edém mozku při infekci CNS otok příklopky hrtanové při hemofilové epiglotitidě zánětlivý infiltrát plicní tkáně při rozsáhlých pneumoniích snižuje rozsah plochy nutné k výměně plynů 31

2. Poškození vzniklá v důsledku specifické imunitní reakce Tato poškození označujeme jako imunopatologické následky přecitlivělosti. Rozlišujeme čtyři typy přecitlivělosti viz tabulka na dalším snímku 32

Typ přecitlivělosti Čím je zprostředkovaný Příklad onemocnění I. protilátkami třídy IgE vyrážka až anafylaktická reakce při některých parazitárních onemocněních II. protilátkami třídy IgM a IgG, které aktivují komplement nebo buňky imunitního systému nekróza jaterních buněk při hepatitidě typu B, revmatická horečka po infekci Streptococcus pyogenes, hemolytická anemie u malárie III. komplexy antigen-protilátka (tzv. imunokomplexy)- usazují se ve tkáních, kapilárách, přitahují buňky IS, vyvolávají zánět glomerulonefritida po infekci Streptococcus pyogenes IV. T-lymfocyty (tvorba granulomů,chronický průběh) tuberkulóza, lepra, syfilis aj. 33