Plán péče o NPP Polické stěny

Plán péče o NPP Polické stěny na období 2009 2015 návrh na vyhlášení Ekologická projekce s.r.o. Na zábraní 17, Olomouc, 772 00

OBSAH 1. ZÁKLADNÍ IDENTIFIKAČNÍ A POPISNÉ ÚDAJE...4 1.1. EVIDENČNÍ KÓD ZCHÚ, KATEGORIE, NÁZEV A KATEGORIE IUCN...4 1.2. PLATNÝ PRÁVNÍ PŘEDPIS O VYHLÁŠENÍ ZCHÚ...4 1.3. ÚZEMNĚ-SPRÁVNÍ ČLENĚNÍ A PŘEKRYV S JINÝMI ZCHÚ...4 1.4. VYMEZENÍ ÚZEMÍ PODLE SOUČASNÉHO STAVU KATASTRU NEMOVITOSTÍ...5 1.5. VÝMĚRA ÚZEMÍ A JEHO OCHRANNÉHO PÁSMA...5 1.6. HLAVNÍ PŘEDMĚT OCHRANY...5 1.6.1. PŘEDMĚT OCHRANY PODLE ZŘIZOVACÍHO PŘEDPISU...5 1.6.2. HLAVNÍ PŘEDMĚT OCHRANY SOUČASNÝ STAV...5 1.7. DLOUHODOBÝ CÍL PÉČE...6 2. ROZBOR STAVU ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ S OHLEDEM NA PŘEDMĚT A CÍL OCHRANY...8 2.1. STRUČNÝ POPIS ÚZEMÍ A CHARAKTERISTIKA JEHO PŘÍRODNÍCH PODMÍNEK...8 2.2. HISTORIE VYUŽÍVÁNÍ ÚZEMÍ A ZÁSADNÍ POZITIVNÍ I NEGATIVNÍ VLIVY LIDSKÉ ČINNOSTI V MINULOSTI...35 2.3. SOUVISEJÍCÍ PLÁNOVACÍ DOKUMENTY, SPRÁVNÍ ROZHODNUTÍ A PRÁVNÍ PŘEDPISY...39 2.4. ŠKODLIVÉ VLIVY A OHROŽENÍ ÚZEMÍ V SOUČASNOSTI...39 2.5. SOUČASNÝ STAV ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ A PŘEHLED DÍLČÍCH PLOCH...46 2.5.1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O LESÍCH...46 2.5.2. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ÚTVARECH NEŽIVÉ PŘÍRODY...52 2.5.3. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O OSTATNÍCH POZEMCÍCH...52 2.6. ZHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ PŘEDCHOZÍ PÉČE A DOSAVADNÍCH ZÁSAHŮ DO ÚZEMÍ A ZÁVĚRY PRO DALŠÍ POSTUP...52 2.7. STANOVENÍ PRIORITNÍCH ZÁJMŮ OCHRANY ÚZEMÍ V PŘÍPADĚ JEJICH MOŽNÉ KOLIZE...53 3. PLÁN ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ...54 3.1. VÝČET, POPIS A LOKALIZACE NAVRHOVANÝCH ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ V ZCHÚ...54 3.1.1. RÁMCOVÉ ZÁSADY PÉČE O ÚZEMÍ NEBO ZÁSADY JEHO JINÉHO VYUŽÍVÁNÍ...54 3.1.2. PODROBNÝ VÝČET NAVRHOVANÝCH ZÁSAHŮ A ČINNOSTÍ V ÚZEMÍ...63 3.2. ZÁSADY HOSPODÁŘSKÉHO NEBO JINÉHO VYUŽÍVÁNÍ OCHRANNÉHO PÁSMA VČETNĚ NÁVRHU ZÁSAHŮ A PŘEHLEDU ČINNOSTÍ...64 3.3. ZAMĚŘENÍ A VYZNAČENÍ ÚZEMÍ V TERÉNU...64 3.4. NÁVRHY POTŘEBNÝCH ADMINISTRATIVNĚ-SPRÁVNÍCH OPATŘENÍ V ÚZEMÍ...64 3.5. NÁVRHY NA REGULACI REKREAČNÍHO A SPORTOVNÍHO VYUŽÍVÁNÍ ÚZEMÍ VEŘEJNOSTÍ 64 3.6. NÁVRHY NA VZDĚLÁVACÍ VYUŽITÍ ÚZEMÍ...67 2

3.7. NÁVRHY NA PRŮZKUM ČI VÝZKUM ÚZEMÍ A MONITORING...67 4. ZÁVĚREČNÉ ÚDAJE...70 4.1. GARANT PÉČE O NPP A OP NPP...70 4.2. PŘEDPOKLÁDANÉ NÁKLADY HRAZENÉ ORGÁNEM OCHRANY PŘÍRODY...70 4.3. REALIZACE NAVRŽENÝCH ZÁSAHŮ...71 4.4. KONTROLA REALIZACE PLÁNU PÉČE...71 4.5. ODBORNÉ SLEDOVÁNÍ ZMĚN V SOUVISLOSTI S PROVEDENÝMI ZÁSAHY...71 5. POUŽITÉ PODKLADY A ZDROJE INFORMACÍ...72 5.1. SEZNAM MAPOVÝCH LISTŮ...74 5.2. SEZNAM POUŽÍVANÝCH ZKRATEK...75 5.3. PLÁN PÉČE ZPRACOVAL...76 3

1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1. Evidenční kód ZCHÚ, kategorie, název a kategorie IUCN Kód v ústředním seznamu ochrany přírody: Kategorie: NPP Národní přírodní památka Název: Polické stěny Kategorie IUCN: III. přírodní památka 1.2. Platný právní předpis o vyhlášení ZCHÚ Vydal: Číslo: Ze dne: 1.3. Územně-správní členění a překryv s jinými ZCHÚ Kraj: Královehradecký Obce s rozšířenou působností třetího stupně: Náchod Obec: Machov, Police nad Metují, Suchý Důl Katastrální území: Bělý, Hlavňov, Slavný, Suchý Důl Chráněná krajinná oblast: Broumovsko Natura 2000 Ptačí oblast: Broumovsko (CZ0521014 ) Evropsky významná lokalita: Broumovské stěny (CZ0520518) Příloha: Příloha č.1/1: Orientační mapa s vyznačením území 4

1.4. Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí Parcelní vymezení území a ochranného pásma (zdroj údajů: katastr nemovitostí). Příloha: Příloha č.3/1a: Parcelní vymezení ZCHÚ Příloha č.3/1b: Parcelní vymezení ochranného pásma ZCHÚ Příloha č.1/2: Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma. 1.5. Výměra území a jeho ochranného pásma Druh pozemku ZCHÚ plocha v 0,0000 ha OP plocha v 0,0000 ha Způsob využití pozemku ZCHÚ plocha v 0,0000 ha lesní pozemky 686,3953 0,0034 vodní plochy zamokřená plocha rybník nebo nádrž vodní tok Trvalé travní porosty orná půda zemědělské pozemky ostatní neplodná půda ostatní plochy 0,6463 0,7003 ostatní způsoby využití 0,6463 zastavěné plochy a nádvoří 0,0969 plocha celkem dle katastru nemovitostí 687,0416 0,8006 plocha celkem dle hranic S-JTSK ve výnosu 685,7068 0,8487 1.6. Hlavní předmět ochrany 1.6.1. Předmět ochrany podle zřizovacího předpisu Výnos ministerstva kultury č. 55.763/55 ze dne 5.3.1956 nebyl dohledán. Předmět ochrany stanovený v tomto dokumentu není možno určit. 1.6.2. Hlavní předmět ochrany současný stav Hlavním důvodem ochrany je uchování geomorfologicky vysoce zajímavého území kvádrových pískovců svrchní křídy a na ně vázaných fragmentů specifických přirozených a polopřirozených rostlinných a živočišných společenstev. Skalní reliéf ve výškovém rozpětí 440 740 m n. m. vykazuje pestrou škálu makro-, mezo-, a mikroforem povrchových pseudokrasových jevů a tvarů. Z povrchových tvarů oblast vyniká značným množstvím tzv. skalních hřibů. Významný je i výskyt podzemních forem reliéfu pseudokrasových jeskyní. V poměrně rozsáhlých plochách vertikálního i horizontálního členění reliéfu se nacházejí skalní města až se 40 m převýšením jednotlivých skalních věží a pilířů. Díky takto 5

dynamickému reliéfu vykazují zdejší skalní města výraznou teplotní inverzi. Vlhké a chladné mikroklima kaňonů, soutěsek a jeskyní umožňuje výskyt i glaciálních reliktů (někteří pavoukovci). Z přirozených lesních společenstev se v území dochovaly fragmenty původních smrkových borů, jedlových a klenových bučin, smrkových bučin a jedlin. A. přírodní společenstva a biotopy NPP Polické stěny Biotop (Katalog biotopů ČR) Název společenstva Podíl plochy v ZCHÚ (%) štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin kyselé bučiny květnaté bučiny společenstva s Dryoptetris dilatata, Polypodium vulgare aj., společenstva mechorostů, lišejníků a řas Luzulo-Fagetum avenelletosum, Calamagrostio villosae- Fagetum Dryopterido dilatatae-fagetum Festuco altissimae-fagetum, Dentario enneaphylli-fagetum boreokontinentální bory Betulo carpaticae-pinetum 0,6 brusnicová vegetace skal a drolin 6,3 2,5 0,2 Vaccinion 0,2 Popis charakteru výskytu z převážné části v mozaice s kulturami jehličnanů, zejména smrku menší izolované až fragmentální porosty maloplošně v okrajových částech, někdy opukový podklad s balvanitými rozpady kvádrových pískovců ve srovnání s Adršpašsko-teplickými skalami maloplošný, fragmentální výskyt B. útvary neživé přírody NPP Polické stěny útvar geologické podloží popis výskytu útvaru skalní reliéf s pestrou škálou povrchových pseudokrasových jevů a tvarů (skalní plošiny a města, kaňony, soutěsky, skalní pilíře a věže, skalní hřiby, skalní útvary a izolované skalky typu tors, jeskyně aj.) kvádrové pískovce svrchní křídy celé území NPP Polické stěny 1.7. Dlouhodobý cíl péče Lesní ekosystémy Stěžejními úkoly přírodě blízké péče o lesní ekosystémy se všemi jejich složkami je: - management v lese v ekosystémovém pojetí, tj. přechod od výlučné péče o lesní dřeviny a jejich porosty na péči o celé lesní ekosystémy (flóru, faunu i neživou přírodu geofaktor), - přeměny a rekonstrukce poškozených či jinak nevyhovujících (např. z hlediska druhové skladby) částí lesa; u porostů s převahou SM zajistit výchovou a způsobem obnovy změnu dřevinné skladby ve prospěch přirozené - zvýšení stability lesních porostů - vytvoření optimální struktury lesních ekosystémů (druhové, genetické, prostorové, věkové) diferencovaně podle stanovištních poměrů a cílů rekonstrukčního managementu, - přechod od plošného ke skupinovitému až individuálnímu způsobu managementu, 6

- maximální využívání a podpora spontánních procesů, zejména pak přirozené obnovy žádaných dřevin, kompetice i dalších principů autoregulace, - záchrana genových zdrojů lokálních populací buku lesního, javoru klenu, jedle bělokoré, borovice lesní i dalších dřevin pomocí vyhledání vhodných stromů a porostů ke sběru semen. Tyto stěžejní prvky trvale udržitelné péče o lesní ekosystémy platí pro lesy NPP Polické stěny obecně, ale jejich důležitost se výrazně zvyšuje v ochranných lesích a zejména pak na ekotopech reliktních borů, kde řada specifických druhů přežívá na hranicích existenčního minima. Vodní ekosystémy Přírodě blízkou péčí o vodní ekosystémy usilovat o zachování jejich přirozeného charakteru a v partiích narušených erozními vlivy pomocí nápravných opatření dosáhnout jejich revitalizace. Skalní ekosystémy Dlouhodobým cílem péče o skalní ekosystémy je maximálně eliminovat možná poškození biologických složek a geofaktoru, a to zejména preventivními opatřeními. 7

2. Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět a cíl ochrany 2.1. Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních podmínek Broumovské stěny patří z hlediska geomorfologie k nejhodnotnějším částem území CHKO Broumovsko. Tvoří přirozený předěl mezi oblastí polickou a broumovskou a často jsou považovány i za historickou hranici. Broumovské stěny jsou budovány převážně kvádrovými pískovci středního turonu. Pískovcové souvrství je ukloněno jihozápadním směrem. V závislosti na tomto úklonu vrstev jsou svahy směrem do Polické pánve mírné (NPP Polické stěny), k SV do rovinaté Broumovské kotliny spadá hřeben příkrými skalními stěnami a prudkými svahy s převýšením i přes 300 metrů (NPR Broumovské stěny). Geomorfologicky představují Broumovské stěny nejvýraznější část vnějšího pásma kuest Polické vrchoviny. Hřeben Broumovských stěn je orientován ve směru SZ JV a je dlouhý cca l2 km. Na severu je tvořen jednoduchým asymetrickým hřebenem a na jihu skupinou strukturních plošin. Shodný terén pokračuje českou a polskou částí Stolových hor za sedlem Machovského kříže. Erozí i dalšími procesy postupné denudace terénu byl odkryt skalní masív, na kterém vznikl velice členitý a pestrý pseudokrasový reliéf skalních hřebenů, kaňonů, roklí a soutěsek, skalních stěn, věží a útvarů, jeskyní i propastí. Hřebenové vyhlídky jako např. Slavenská a Supí koš poskytují pohledy jak na blízký skalní terén a tak i do okolí Broumovska a v případě Janácké vyhlýdky i na polské stolové hory. Nejzajímavější skalní partie a vyhlídky jsou proto zpřístupněné hustou sítí značených turistických cest a stezek, které umožňují průchod jinak těžko průstupným terénem. Broumovské stěny pro svoji vysokou krajinnou atraktivitu jsou častým cílem turistů, horolezců a ostatních milovníků přírody. Klimatologie Z dlouhodobých klimatických charakteristik (průměr z let 1901 1950), měřených na meteorologické stanici Broumov (410 m n.m., 50 35 s.š. a 16 o30 v.d.) vyplývá, že průměrná roční teplota je 7,3 C, délka vegetačního období je 152 dnů a průměrná teplota ve vegetačním období je 13,3 C. Nejchladnějším měsícem je leden s průměrnou teplotou 2,7 C a nejteplejším je červenec s průměrnou teplotou 17,2 C. Díky inverzním zvratům a vyšší nadmořské výšce jsou však teplotní poměry ve skalních městech výrazně extrémnější. V hlubokých stinných skalních roklích průměrné roční teploty kolísají i kolem 4 C. V NPP se však v globálu průměrná roční teplota pohybuje kolem 6 C. Roční úhrn srážek kolísá okolo 685 mm, z toho ve vegetačním období 427 mm (Božanov 782 mm, Police n. Met. 735 mm). Srážkové minimum (36 mm) bývá v březnu a maximum (89 mm) v červenci. Sněhová pokrývka trvá v průměru 100 130 dnů v roce. Podobně jako teplotní jsou i srážkové poměry skalních měst specifické. Například sněhová pokrývka v hlubokých, stinných skalních roklích místy leží až 7 měsíců. Langův dešťový faktor je 125 perhumidní. Průměrná roční teplota vzduchu za období 1961 1990 byla 6,1 7 C, normála ročních srážkových úhrnů za stejné období byla 800 1000 mm (www.chmi.cz). Průměrné údaje teplot a úhrnů srážek (1901 1950) Stanice Průměrná teplota Průměrné srážky Nadmoř. o Vegetač. Langův C mm výška doba dnů faktor roční IV IX roční IV IX Broumov 410 7,3 13,3 685 427 152 94 Božanov 450 782 480 Police n. Metují 450 735 442 8

Výškové rozpětí území samotné NPP Polické stěny mezi nejvyšším vrcholem (Božanovský Špičák 772,7 m) a nejnižší částí rezervace (Z od lokality Černá rokle k. ú. Slavný 513,0 m) činí 214,7 m. Podle klimatické rajonizace ČR (Quitt 1971) patří NPP do klimatické oblasti chladné CH7. CH 7 velmi krátké až krátké léto, mírně chladné a vlhké,přechodné období je dlouhé,mírně chladné jaro a mírný podzim. Zima je dlouhá,mírná,mírně vlhká s dlouhou sněhovou pokrývkou. Klimatické oblasti (Quitt 1971) CHARAKTERISTIKY CH7 Počet letních dnů 10 30 Počet dnů nad 10 C 120 140 Počet mrazových dnů 140 160 Počet ledových dnů 50 60 Prům. teplota v lednu 3 4 Prům. teplota v červenci 15 16 Prům. teplota v dubnu 4 6 Prům. teplota v říjnu 6 7 dnů srážek nad 1 mm 120 130 Úhrn srážek ve veg.době 500 600 Úhrn srážek v zimě 350 400 Srážky celkem 850 1000 Počet dnů se sněhem 100 120 Počet dnů zamračených 150 160 Počet dnů jasných 40 50 V celé oblasti převládá vítr západních až severních směrů. Na horských hřebenech bývají velmi časté mlhy. Klimatické zvláštnosti Inverzní charakter mezoklimatu vykazují části NPP, kde je skalní terén v husté frekvenci vertikálních puklin a rozsedlin kvádrovitě členěn na pískovcová skalní města s výškovým rozpětím minimálně 10 20 m. Tento silně diferencovaný geomorfologický charakter terénu pokrývá četné hřebenové partie Broumovských stěn. V zastíněných částech hlubokých roklí, v rozsedlinách a četných pseudokrasových jeskyních i propastech dochází k výrazné klimatické inverzi. Ta umožňuje, aby v těchto chladných a extrémně vlhkých prostorách setrvával firn a led až do počátku letního období. Na vyhraněné chladné mikroklima pískovcových pseudokrasových jeskyní (např. jeskyně Pod Luciferem), propastí a mohutných blokových sutí je vázán výskyt řady vzácných nižších rostlin a bezobratlých živočichů, někdy i glaciálních reliktů). Souběžně s hřebenem Broumovských stěn ve směru SZ JV probíhá hranice výrazného klimatického předělu mezi českou a slezskou (kontinentálnější) klimatickou oblastí. Toto rozhraní se v daném směru polohově mění od linie hřebene Jestřebích hor po linii hřebene Broumovských stěn, kde probíhá nejčastěji. Častý rozpad nízké oblačnosti na tomto rozhraní přináší zvýšenou imisní zátěž a tím negativní ovlivnění lesních ekosystémů, především v návětrných hřebenových partiích Broumovských stěn. Tyto polohy vykazují i vyšší počet dnů s mlhou, v zimě s jinovatkou a námrazou, které mechanicky a chemicky poškozují zejména labilní smrkové porosty. 9

Mikroklima Přesto že mikroklima je ve skalních oblastech Broumovských stěn významným přírodním činitelem, bylo dosud měřeno jen příležitostně při speleologických aktivitách zaměřených na výzkum, evidenci a dokumentaci pseudokrasových jeskyní. Místní jeskyňáři (Česká speleologická společnost základní organizace 5 03 Broumov) řeší problematiku mikroklimatu jednak v rámci dokumentace každé jeskynní lokality, a to zejména ambulantním jednorázovým měřením teploty, vlhkosti a dynamiky jeskynní atmosféry podzemní lokality a porovnáním stejných veličin prostředí před jeskyní. Modelově byla provedena i náročnější studie mikroklimatu v trvání 24 + 1 hodina, za sledování všech snímaných veličin na několika staničkách v jeskynním systému (teplota vzduchu v 0,2 m a v 1,5 m nad dnem jeskyně a 0,2 m pod jeskynním stropem, vlhkost vzduchu a směr proudění jeskynní atmosféry, teplota vody v jeskynním toku) a na několika staničkách na povrchu nad jeskyní (teplota a vlhkost vzduchu v 0,2 m a 1,5 m nad zemí, proudění vzduchu, atmosférický tlak, oblačnost, teplota vodního toku pod vývěrem z jeskyně). Pozornost byla věnována zejména systému pseudokrasové jeskyně Pod Luciferem, a to v letním období. Imisní situace Průměrné roční koncentrace SO 2 se podle údajů ze stanice na hájovně u obce Hony pohybovaly v letech 1984 2001 v rozmezí 5 64 µg. m 3. Podstatně nižší byly ve vegetačním období, kdy kolísaly okolo 2 36 µg. m 3. Průměrné koncentrace přesahující hygienickou normu se vyskytovaly v 1 9 % dnů v roce. K výraznému poklesu koncentrací SO 2 došlo od r. 1993. Ve srovnání s lety 1984 1993 se v následujících letech např. čtvrtletní průměrné koncentrace SO 2 snížily 2,4 4,3krát. Průměrné koncentrace SO 2 (µg. m 3 ) ze stanice Hony (510m n.m.) Čtvrtletí Rok I. II. III. IV. Roční průměr Měsíc Měsíční průměr 1984 65 22 14 24 31 I. 47 1985 49 8 10 46 28 II. 64 1986 76 9 15 53 38 III. 31 1987 125 36 22 72 64 IV. 18 1988 83 21 14 99 54 V. 8 1989 51 14 9 43 29 VI. 8 1990 38 12 8 42 25 VII. 6 1991 48 11 13 41 28 VIII. 7 1992 63 12 7 33 29 IX. 10 1993 75 16 6 22 30 X. 19 1994 25 10 5 17 14 XI. 39 1995 18 8 3 23 16 XII. 43 1996 47 8 4 16 19 1997 27 6 2 13 12 1998 15 3 2 5 6 1999 8 4 2 5 5 2000 4 2 2 4 2,3 2001 8 2 1 6 4,4 2002 12 6 1 1 5,0 10

Geologie, paleontologie, geomorfologie, speleologie a hydrologie a) Geologická stavba území Území NPP Polické stěny je součástí Polické vrchoviny. Přibližně 1/3 její plochy orograficky odpovídá Broumovské vrchovině. Vnitrosudetská pánev je budována kontinentálními sedimenty a vulkanity svrchněkarbonského a permského stáří, dále kontinentálními uloženinami spodního triasu a mořskými uloženinami svrchní křídy. Na obvodu pánve z větší části již na území sousedního Polska, vystupují krystalinické masívy proterozoického a staropaleozoického stáří: krkonošsko-jizerské krystalinikum, orlicko-kladské krystalinikum a krystalinikum Sovích hor. Tyto masívy tvoří podloží vnitrosudetské pánve. Složitá brachysynklinála vnitrosudetská pánve má osu orientovanou severozápadně, tj. sudetským směrem. V ose pánve vystupují sedimenty svrchní křídy, dílčí strukturu polické vrchoviny, která na svém podloží leží diskordantně. Na JV jsou na permokarbonské sedimenty nasunuty spodnotriasové sedimenty. Rozdílné litologické povahy jednotlivých formací, které se podílejí na geologické stavbě vnitrosudetské pánve, mají zásadní význam pro tvorbu půd a projevijí se také v krajině. Vnitrosudetská pánev se formovala po hlavních fázích variského horotvorného procesu jako vnitrohorská deprese, omezená poklesovou tektonikou. Sedimenty vystupují v nadloží přeměněných hornin poklesových částí okrajových masívů (krkonošsko-jizerského, orlicko-kladského krystalinika a krystalinika Sovích hor). V české části vnitrosudetské pánve na krystalinikum nasedá žacléřské souvrství svrchního karbonu. Sedimentace žacléřského souvrství se vyznačuje cyklickým střídáním slepenců, pískovců a aleuropelitů s uhelnými slojemi. Je doprovázena karbonskéým vulkanismu. Opakují se zde výlevy bazaltů (melafyrů) a ryolitů, byly zde popsány ryolitové tufy. Svrchnokarbonské odolovské souvrství tvoří pestrá paleta sedimentů aluviálních plošin (aleuropelity s uhelnými slojemi), které jsou prokládány sedimenty říčních koryt (pískovce a arkózy). V epizodických vodních nádržích dochází k sedimentaci vápenců. V klastických sedinetech se výrazně uplatňují minerály z granitoidních masívů zejména při sedimentaci arkóz, které jsou typické pro tuto jednotku. Chvalečské souvrství je přechodem karbonu do permu. Převládají zde červeně zbarvené sedimenty rozlehlých aluviálních plošin, místy vznikají jezera s karbonátovou sedimentací a vrstevnatými aleuropelity s faunou mlžů. Pozvolna zaniká tvorba uhelných slojí. V broumovském souvrství se střídají jemnozrnné psamity a aleuropelity červeného zbarvení. Na bázi vystupují prachovito-jílovité sedimenty s karbonáty a fosilními zbytky. Přibližně uprostřed tohoto cyklu dochází k silné vulkanické činnosti s mohutnými výlevy bazaltových (melafyrových) a ryolitových láv a sedimentují pyroklastika. Na vznikající vulkanické pohoří jsou vázány specifické proluviální horniny, vulkanodetritické facie a jezerní uloženiny (walchiové lupky a vápence) s obsahem rostlinných i živočišných fosilií. Po sedimentaci broumovského souvrství dochází k výrazným tektonickým pohybům, které značně pozměnily sedimentární prostor celé vnitrosudetské pánve variská tektogeneze). Následující cyklus trutnovského souvrství sedimentuje s úhlovou diskordancí. Na bázi vystupují slepence, na ně nasedají červené aleurity s vložkami psamitů. Bohuslavické souvrství je tvořeno pískovci a arkózami s karbonátovým tmelem a čočkami dolomitu a aleuriticko-psamitickými sedimenty. Nadložní bohdašínské souvrství je již řazeno do spodního triasu. Sedimentací pestrých pískovců, slepenců, arkóz a arkózových pískovců končí v pánvi kontinentální sedimentace. Po 11

uložení bohdašínského souvrství bylo území tektonicky modelováno. Tektonické pohyby měly za následek denudaci terénu. Denudace končí mořskou transgresí, které pravděpodobně zaplavila celou pánev. Tato vývojová etapa je již řazena do křídy. Geologickou situaci permokarbonskýchu a triasových sedimentů zobrazuje příloha č. 2/1. Sedimenty křídového moře vystupují podél osy polické křídové pánve. Na bázi cenomanu leží korycanské vrstvy (glaukonitové a křemenné pískovce a konglomeráty a aleurity se silicity). Následné bělohorské souvrství (spodní turon) tvoří rozpadavé slínovce. Ve středním a svrchním turonu sedimentovaly aleurity, opuky s vložkami vápenců s prachovou příměsí a přechody od prachovitých po hrubozrnné pískovce. Ze severovýchodní strany do pánve klínovitě zasahuje facie kvádrových pískovců. Maximální mocnost křídových sedimentů je větší než 500 m. Mořský charakter křídové sedimentace dokazují nálezy mořských mlžů a amonitů, jehlic mořských hub a ježovek a přítomnost glaukonitu. Ve svrchnokřídových sedimentech nalézáme stopy z geologické historie, jako např. vliv bouří a hurikánů na mořském dně. Po regresi křídového moře se celá vnitrosudetská pánev již trvale stává souší. b) Tektonická stavba území vnitrosudetské pánve Výrazné tektonické pohyby v období variské tektogeneze i během mezozoika, před sedimentací ve svrchní křídě, způsobily diskordance mezi stratigrafickými jednotkami, a to zejména při okrajích pánve, kde byly pohyby nejintenzivnější. Nerovnoměrnost pohybů v prostoru a čase má za následek dnešní nesymetrickou stavbu vnitrosudetské pánve (příloha č. 2/2). Dnešní osa pánve je výrazně asymetrická vzhledem k jejímu tvaru. Původně vznikla při saxonské tektogenezi a je v podstatě totožná s osou současného rozsahu křídových uloženin ve směru SZ JV. Vzhledem k rozšíření karbonských a permských souvrství je místy, a to zejména v jižní časti posunuta k JZ. Intenzita tektonických deformací je závislá na vzdálenosti od okraje pánve. Obecně je nejvíce porušený okraj pánve, a směrem do jejího středu se stavba pánve zjednodušuje. Na SZ je dobře patrný brachysynklinální uzávěr pánve. Tento hlavní uzávěr přechází směrem k JV ve dvě křídla pánve. Severovýchodní křídlo je vrstvami skloněno k JZ a jihozápadní (české křídlo) k SV. Přitom jihovýchodní uzávěr pánve není vzhledem k transgresnímu překrytí horninami svrchní křídy dobře patrný. Severovýchodní monoklina (polské křídlo pánve) je vůči krystalinickému bloku Sovích hor omezena výraznou tektonickou poruchou ve směru SZ JV zvanou lugika. Jihozápadní monoklina (české křídlo pánve) je v podstatě severovýchodním ramenem velké směrné překocené vrásy s osou směru SZ JV. Její vrchol byl denudován a JZ rameno bylo redukováno velkým přesmykem, nazvaným hronovsko-poříčský přesmyk. Hlavní přesmyk na obou stranách doprovázejí velké dislokace v podobě strmých poklesů i přesmyků, které se souborně nazývají hronovsko-poříčskou poruchovou zónou. Nyní tvoří hranici mezi vnitrosudetskou pánví a východní části podkrkonošské pánve (příloha č. 2/3 a 2/4). Intenzita tektonického porušení vnitřních částí vnitrosudetské pánve se mění podle stáří dané jednotky. Nejméně postiženy jsou přitom svrchní souvrství. Pánevní výplň je porušena zlomy radiálního i přesmykového charakteru všech hlavních směrů. Poruchy směru SZ JV jsou označovány za podélné. Patří k nim nejvýznamnější poruchy v celé pánvi, jako jsou např. velké dislokace hronovsko-poříčské poruchové zóny nebo zlomy v SV křídle pánve. Poruchy ve směru S J a Z V jsou málo četné a patří ke staršímu (variskému) systému. Osa samotné polické křídové pánve, nejsvrchnější části výplně vnitrosudetské pánve, je v podélném směru SZ JV příčně zprohýbána antiklinálními pásy přibližně směru VSV ZJZ a V Z. Podélné (SSZ JJV až SZ JV) a příčné poruchy (VSV ZJZ až SV JZ) porušují vrásové struktury. 12

Příčné poruchy představují úzká až různě široká i paprsčitá poruchová pásma. Nejvýznamnější příčnou poruchou je skalský zlom, který probíhá ve směru Horní Vernéřovice Skály Teplice nad Metují Bohdašín. Podle tohoto zlomu jižní část pánve poklesla až o 65 metrů. Tento zlom rozděluje pánev na dvě části s odlišnou tektonickou stavbou. Z podélných dislokací poklesového rázu je významný polický zlom, který probíhá ve směru Lachov Police nad Metují Machov a způsobuje pokles kvádrových pískovců na severovýchodním okraji Hejdy a Ostaše (např. pískovcová kra Kočičích skal je vůči masívu Ostaše pokleslá o 80 100 metrů). Zlom je morfologicky velmi výrazný v celém svém průběhu. Obdobný charakter má i další významný podélný zlom bělský, probíhající ve směru Hony Pěkov Hlavňov Suchý Důl Bělý Machovská Lhota. Tvoří další poklesový stupeň v jv. křídle polické křídové pánve a také zde odděluje vnitřní a vnější pásmo křídových kuest. Tvoří tím rovněž západní omezení masívu Broumovských stěn. Zlom pak z našeho území pokračuje na JV do terénu Gór Stolowych v Polsku. Tento batorowský zlom ze západu ohraničuje území, jehož česká část (západně a jihozápadně od obce Božanov a osady Studená) je součástí NPR Broumovské stěny. Další podélné dislokace východně od bělského zlomu, v prostoru mezi Machovem, Božanovem a osadou Studená, se vzájemně protínají. Výrazně od sebe oddělují jednak Broumovské stěny od Stolových hor a navíc člení terén jihovýchodní části Broumovských stěn, i východní českou část Stolových hor na dílčí horninové bloky (příloha č. 2/4). Tektonickými poměry celé horninové výplně vnitrosudetské pánve se zabývala řada autorů. Tyto práce byly zaměřeny převážně na výzkum stavu a porušení uhlonosných vrstev v permokarbonské části pánve nebo na možnosti využívání a ochrany podzemních zásob pitných vod ve vodonosných horizontech svrchněkřídových hornin polické křídové pánve. Na obecnější práce (Malkovský & al. 1974; Tásler & al. 1979) navazují práce, podrobně se zabývající poměry v horninách svrchní křídy (Havlena & Pešek 1983). Významné poznatky z geologie a tektoniky křídových hornin přinesla rozsáhlá kolektivní studie zaměřená na stav a perspektivy ochrany podzemních zásob vod v polické pánvi (Krásný & al. 1996). Mladší tektonické pohyby ve vnitrosudetské pánvi proběhlé po sálské tektogenezi nelze exaktně prokázat pro nedostatek mladotřetihorních a kvarterních uloženin. Můžeme je však předpokládat na podkladě zemětřesných pohybů, které jsou v této oblasti podchycené jak historicky, tak i současným seismickým sledováním na systémech seismických stanic v ČR i sousedních zemí. Nejbližší českou seismickou stanicí je Úpice a nejbližší polskou je Walbrzych-Ksiaz. c) Vývoj křídových sedimentů Oblast polické křídové pánve (geomorfologicky = Polická vrchovina) je řazena do hejšovinské oblasti české křídové pánve (Zahálka 1921). Sedimenty svrchní křídy v polické pánvi vznikaly v intervalu od svrchního cenomanu do coniaku, přibližně před 97 až 88 miliony let. Jejich mocnost se pohybuje od 400 metrů až přes 500 metrů (Vejlupek 1986). Vlivem horotvorných pohybů a vlivem zvýšení mořské hladiny byly souše zaplaveny mělkým křídovým mořem. Nad hladinu křídovéh omoře vystupovaly dva ostrovy. Západosudetský ostrov, který tvořily Jizerské hory a Krkonoše a východosudetský ostrov odpovídající širší oblasti Sovích hor a Králického Sněžníku. Oba ostrovní celky poskytovaly hojnost zvětralin potřebných pro vzniksvrchnokřídových sedimentů. Dokladem transportu a přemývání písku v moři je dnešní šikmé zvrstvení pískovců. V průběhu sedimentace se vytvořily tři hlavní vrstvy kvádrových pískovců: dolní glaukonitové, střední živcové a horní křemenné. Mocnost jednotlivých pískovcových vrstev se pohybuje mezi 30 100 metry. Pískovcové polohy jsou od sebe oddělena vrstvami opuk, tj. prachovců, vápenců a slínovců, místy s rohovci. Vrstvy slínovců sedimentovaly dále od břehů, pískovce 13

odpovídají příbřežním sedimentům pláží a delt. Souvrství pískovců a slínovců tvoří celý komplex Polické vrchoviny i hejšovinské facie Stolových hor (Čech & Gawlikowska 1999). Souvrství budující polickou křídovou pánev (včetně české části Stolových hor) se podle Čecha & al. (1980) člení na: I.) Perucko-korycanské souvrství střední až svrchní cenoman Sedimentace počíná od svrchního cenomanu. Svrchnocenomanské korycanské vrstvy byly identifikovány v celé polické pánvi. Mají stabilní faciální vývoj a málou proměnlivou mocnost. Vrstevní sled začíná slepenci s jílovito-písčitou příměsí, který vyplňují menší terénní nerovnosti předcenomanského reliéfu. V nadloží slepenců dominují šedé, laminované pískovce (s četnými stopami bioturbační činnosti). Ve střední části korycanských vrstev převažují nezelenale šedé glaukonitové pískovce až prachovito-písčité jílovce, místy i s koprolity a s hojnou ústřičnou faunou. Nejvyšší část korycanských vrstev tvoří glaukonitového jílovitého pískovce. Mocnost korycanských vrstev dosahuje až 56 m. II.) Bělohorské souvrství spodní turon až raný střední turon Bázi bělohorského souvrství tvoří poloha žlutavého až šedozeleného silně bioturbovaného glaukonitového jílovce, místy až slínovce nebo glaukonitového jílovce s fosfátovými konkrecemi a koprolity. Ve svrchní části bělohorského souvrství se vyskytují písčito-jílovité pískovce, které do nadloží přecházejí do prachovitých slínovců. Mocnost tohoto souvrství kolísá okolo 25 metrů. III.) Jizerské souvrství střední až svrchní turon. V jihovýchodní části pánve jizerského souvrství dominují hrubozrnné kvádrové pískovce. Tyto budují kru Broumovských stěn a východní části Stolových hor. V západní, severozápadní a centrální části pánve je jizerské souvrství tvořeno šedavými, pevnými, jílovitými spongilitickými prachovci s polohami písčitých spongilitických slínovců a jemnozrnným, rozpadavých pískovců. Pro litologický vývoj jsou charakteristické vápnité konkrece nebo polohy prachovitospongilitických vápenců. Sedimentace v polické pánvi byla pravděpodobně ukončena tektonickými pohyby v průběhu svrchního santonu až campanu. Jejich vliv vedl k regresi křídového moře. d) Geologické poměry NPP Polické stěny Geologické poměry NPP Polické stěny souvisí s lokalizací daného území. Budují jihovýchodní okraj polické pánve. Terén je zde tvořen tektonicky rozčleněnou vnější kuestou, jejíž jednotlivé části mají příkřejší či mírnější úklon geologických souvrství ve směru k JZ, tj. ke středu a ose pánve. Západní hranici protáhlého území omezuje bělský zlom, který má komplikovaný, ale geomorfologicky výrazný průběh. Systém více směrných tektonických poruch, v prostoru mezi Machovem a Božanovem, pak od sebe odděluje geologicky shodnou, ale geomorfologicky však výrazně rozčleněnou nejjižnější část Broumovských stěn a nejvýchodnější úsek české části Stolových hor. Z geologických řezů sestavených Čechem a Valečkou (Čech & Valečka 1996) je patrný prstovitý charakter spodní hranice výskytu kvádrových pískovců Broumovských stěn i dané české části Stolových hor. Tím jsou odděleny od ostatních částí celého pásma vnějších kuest polické pánve. Pískovcovou facii zde reprezentuje hrubozrnný křemenný pískovec, lokálně přecházející až do arkózového pískovce. Kvádrové pískovce jsou rozděleny na dvě tělesa: spodní těleso o mocnosti až 110 m vytváří vlastní Broumovské stěny. Svrchní těleso kvádrových pískovců dále zasahuje do pánve jejíž mocnost dosahuje okolo 15 20 m. Svrchní těleso je od spodního odděleno slínovci o mocnosti cca 30 60 m (příloha č. 2/5). e) Paleontologie Horniny vnitrosudetské pánve jsou vesměs chudé na zkameněliny. V NPP Polické stěny je hojnější výskyt popsaný na tzv. Mušlové cestě. 14

f) Geomorfologie NPP Polické stěny NPP Polické stěny jakož i NPR Broumovské stěny zaujímají nejen přírodovědecky nejhodnotnější část Broumovských stěn, ale i nejvýchodnější partie českého dílu Stolových hor. Právě pro rozdílný charakter reliéfu jednotlivých částí geomorfologického okrsku Broumovské stěny (IVB-1B-b) i okrsku Stolové hory (IVB-1B-c) bylo přistoupeno k podrobnějšímu rozdělení těchto terénů na menší geomorfologické části podokrsky (obr. příloha č. 2/10). Podokrsek Supí hřbet (4b-1b-b2), který zaujímá severní a střední část Broumovských stěn. Velmi výrazná, silně rozčleněná kuesta, která se v jižní části již neopakuje. Terén je tvořen jednoduchým a poměrně úzkým asymetrickým hřbetem, který se táhne od obce Hony (sedlo Pasa 591,4 m). Od výrazného Honského Špičáku (652,2 m) dále pokračuje na JV přes Strážnou horu (688,4 m), Hvězdu (671,0 m), Supí hnízdo (702,1 m), Modrý kámen (685,8 m) a Loučnou horu (646,7 m) do ploché sníženiny u obce Slavný, kde hraničí s dalšími podokrsky Broumovských stěn. K západnímu ohraničení upadá mírným vnitřním svahem kuesty, často shodně s úklonem geologických vrstev až do nejnižších částí svahu na kontaktu s linií hraničního Bělského zlomu. Toto morfologicky výrazné ohraničení probíhá v průsečíku obcí Hony, Hlavňov, Suchý Důl a Bělý. Tato část Broumovských stěn náleží k NPP Polické stěny. Celá vrcholová partie asymetrického hřbetu je selektivními zvětrávacími procesy a gravitačními svahovými pohyby načleněna na hustou síť rozvodních hřbítků, skalních defilé i izolovaných skalních věží, oddělených ve stejně husté frekvenci roklemi a rozsedlinami. Ostatní terén je kryt četnými skalisky typu tors a různě rozměrnými bloky a balvany místy i hodně mocného zvětralinového pláště. Mírně ukloněné svahy k JZ jsou erozně (ale s tektonickou predispozicí) zahloubené sítí hlubokých a nepříliš širokých kaňonů, jejichž skalní stěny jsou rovněž rozčleněné až do samostatných skalních věží. Některé rokle jsou až 60 m hluboké, jako např. Kovářova rokle. Ta začíná od vrcholového hřebene v oblasti vrchu Supí hnízdo dvěma dílčími větvemi, které se postupně rychle zahlubují. Po jejich spojení do centrální rokle se v její střední délce vyskytují velké blokové akumulace, pod kterými podtéká Hlavňovský potok. V blokových akumulacích se nacházejí pseudokrasové jeskyně (suťové j.), protékané podzemním tokem. V silně rozčleněných skalních stěnách rokle se nacházejí i další typy pseudokrasových jeskyní. Hlavňovský potok si v jihozápadním svahu v prostoru od Supího hnízda po Ovčín (675,3 m) vytvořil široký erozní vějíř roklin a soutěsek, které jsou zdrojnicemi jeho vodního potenciálu. Přitom páteřním tokem je bystřina při Pánově cestě, která je zprava posilována o četné přítoky. Obdobným paprsčitým systémem roklí a strží, vázaných na hustou odvodňovací síť v jihozápadním svahu, je také vykryt prostor pod Ovčínem, Modrým kamenem a Slavenskými hřiby. Tyto zdrojnice po spojení všech roklí (Hruškova, Hájkova a Liščí rokle a Podskalí) vytváří říčku Ledhujku, která se vlévá do řeky Metuje. Další pokračování Broumovských stěn od sníženiny hřebenu u obce Slavný směrem k JV výrazně mění svůj morfologický charakter. Dosavadní forma lineárního asymetrického hřbetu v celém průběhu předchozího podokrsku se mění. Úklon vnitřního svahu kuesty se téměř vyrovnává na subhorizontální. Nejvyšší partie mají charakter strukturních plošin a plocha terénu krytého pseudokrasovou skalní modelací se rozšiřuje ve směru k JZ na šíři větší než 3 km. Terén těchto plošin stoupá od SZ k JV, kde kulminuje. Strukturní plošiny jsou podélně odděleny tektonickými zlomy v řádu metrů až desítek metrů. Podokrskem Božanovského hřbetu je strukturní plošina Božanovský Špičák. Její terén se zvedá od SZ k JV, kde stejnojmenným vrcholem ve výšce 772,7 m Broumovské stěny kulminují. Tektonicky podmíněnou zvláštností této plošiny je, že je mírně ukloněna a také odvodňována k SV, tj. probíhá po západním okraji celého tohoto podokrsku v linii souběžně či v blízkosti lesní silničky mezi obcí Slavný a lokalitou Pánův kříž. Plocha od Pánova kříže 15

k severu (Pod Zeleným hájkem, Pelovka, Zálesí) je odvodňováno hluboce zaříznutou a velkými blokovými akumulacemi zahlcenou Třešňovou roklí. Jižní část plošiny (samotného Božanovského Špičáku) je odvodňována soustavou roklí a strží ve směru k severu. Zde se odvodnění podél výrazné tektonické linie stáčí k východu a je jednou ze zdrojnic Božanovského potoka. Plošně jen malá a snížená část skalního terénu tohoto podokrsku v prostoru mezi Pánovým křížem a Machovským křížem (Polická stráň 696 m) je odvodňována k JZ na potok Stekelnice. V celém okrsku má skalní terén výrazný charakter. Okraje strukturních plošin, okrajové partie roklí i některé části temen plošin frekvencí i denivelací členění skalního masívu přecházejí až do formy skalních měst. Terén plošin je hustě pokryt skalisky typu tors. NPP Polické stěny a především samotný Božanovský Špičák jsou unikátní výskytem velice atraktivních, tzv. skalních hřibů. Členitá geomorfologie při uplatnění celé škály makro-, mezo- a mikroforem pseudokrasové modelace podmiňuje i početný výskyt podzemních prostor jeskynního (subhorizontálního) nebo propasťovitého (vertikálního) charakteru. Po speleologické stránce patří tento podokrsek k velmi atraktivním územím. Jihozápadní část Broumovských stěn je zařazena do podokrsku Signál (4b-1b-b4) pojmenovaného po nejvyšším vrchu (707,8 m). Východní hranicí je rozvodí probíhající souběžně či v blízkosti asfaltové svážnice Slavný Pánův kříž. Dále hranice směřuje k jihu až k lokalitě U zabitého (569,8 m), kde probíhá souběžně s tokem Stekelnice až po osadu Řeřišný. Protější svahy již přísluší Stolovým horám. Paprsčitým charakterem tektonických poruch na rozhraní mezi Broumovskými stěnami a Stolovými horami je masív podokrsku rozčleněn na několik samostatných dílčích plošin. Ty jsou odděleny suchými sufozními nebo erozními (odvodňovanými) roklemi. Od východu je to nejprve rozsáhlá plošina jihozápadně od asfaltové svážnice Slavný Pánův kříž. V severní části je rozbrázděna hlubokými roklemi a balvaništi, jejichž vodoteče jsou zdrojnicemi potoka Třeslice, který odvodňuje terén směrem k západu. Rozvodní hřbety mezi tímto systémem roklí (Barklovy rokle, Vokolnice, Černá rokle, Písečný důl aj.) mají pestrou skalní modelaci s výskytem četných skalních hřibů a dalších torů. Vyšší část plošiny na JV, v oblasti Bludiště a Junácké vyhlídky, má charakter skalního města včetně výskytu podzemních jeskynních prostor. Obdobný charakter má i k JZ ležící pískovcová plošina, tektonicky v podélném směru oddělená z obou stran. Pod okrajovým lemem skalních pilířů a věží je množství samostatných izolovaných skalních věží a srubů (útvary Kazatelna aj.), kde terén vrcholí ve výšce 719,8 m. K jihu nejvíce vystupuje plošina Signálu (707,8 m), příkře spadající především na J a JV do údolí Stekelnice (k Machovu) a na Z a SZ ke zdrojnicím Bělského potoka (jinak Třeslice) a k obci Bělý, s převýšením větším než 200 metrů. Okraje plošiny z velké části tvoří skalní stěny, skalní hřbítky a skalní sruby. I povrch vnitřní části plošiny je silně skalnatý a místy má charakter skalního města (Soví hrádek). Příkré obvodové svahy jsou kryté mocným zvětralinovým pláštěm. g) Pseudokrasový reliéf Pro terény s výskytem specifických forem povrchového i podzemního reliéfu se ustálil pojem kras či pseudokras. Kras a krasové jevy vznikají především chemickými procesy rozpouštěním vodou lehce rozpustných hornin. Za pseudokras a pseudokrasové jevy jsou považovány tvary povrchového nebo podzemního reliéfu vzniklé především fyzikálněmechanickými procesy v horninách vodou málo rozpustných či nerozpustných. Právě zcela ojedinělý pseudokrasový reliéf je i v NPP jedním z hlavních chráněných přírodních fenoménů. 16

Podmínkou pro vývoj různých forem pseudokrasového reliéfu jsou: litologická povaha horniny, faciální změny ve vrstevním sledu horniny i forma a rozsah její tektonické narušenosti. Vývoj reliéfu je pak ovlivněn těmito podmínkami při tvorbě jednotlivých specifických tvarů morfologická charakteristika těchto tvarů je pak základem pro geomorfologickou typizaci pseudokrasových jevů i tvarů. Za uplatnění procesu především mechanického a částečně i chemického zvětrávání, odnosu, svahovými pohyby, řícením a akumulací skalních bloků a sutí, sufozí, menší měrou i fluviální a eolickou erozí a dalšími geomorfologickými procesy jsou původní souvislé masívy hornin přetvářeny na širokou škálu povrchových i podzemních tvarů pseudokrasové modelace. Z karsologického hlediska je proto možno hovořit přímo o pseudokrasovém reliéfu ve všech pískovcových morfostrukturách s celou stupnicí konkávních i konvexních makro-, mezo- i mikroforem. Na podkladě současných poznatků jsou nyní pseudokrasové jevy děleny na tyto základní typy: - Základní morfostruktury: - stupňoviny: strukturně denudační plošiny, tabulové plošiny, kuesty - hřbetoviny: strukturní hřbety, antiklinální hřbety, kozí hřbety a hrástě. - Dílčí morfostruktury: a) konkávní (vhloubené), b) konvexní (vypouklé). - Makroformy: a) soutěsky, kaňony, rozsedliny, b) rozvodní plošiny a hřbety, skalní pilíře a věže. - Mezoformy: a) - jeskyně (všech typů), - závrty (sufozní i řícené), - skalní perforace : skalní brány, skalní okna, skalní tunely, skalní mosty, b) skalní útvary (typu tors): skalní hřiby ap. - Mikroformy: a) - skalní dutinky a výklenky (i tafony), - skalní voštiny, - škrapy (všech typů), - skalní mísy, b) - skalní lišty a hroty (převážně železivce), - pisolity a další formy sekundární mineralizace. Na mapové příloze č. 1/5 jsou rozlišeny tři zóny. Každá z těchto zón se liší nejen charakterem svého reliéfu, ale i predispozicí pro rozdílné uplatnění široké škály geomorfologických prvků povrchové či podzemní pseudokrasové modelace, a tím i potenciální pestrosti biologického prostředí: 1. Zóna odnosem méně narušená, s plochým nebo oblým povrchem terénu pokrytém zvětralinami a nebo jen nízkými a řídkými skalními výchozy. Jen v malých dílčích částech vnitřních svahů podokrsků Supí hřbet, Božanovský hřbet a Signál. 2. Zóna rozčleněná roklemi a rozsedlinami a kryté skalními věžemi a skalními útvary typu tors (příloha č. 2/6). Toto pásmo plošně převažuje ve všech částech terénu NPP. 3. Zóna sklaních měst s výrazným vertikálním členěním hřebenové partie podokrsku Supí hřbet, vysokých okrajových partií strukturních plošin, roklí a kaňonů ve všech částech NPP. Skalní stěny, pilíře i izolované skalní věže dosahují výšky až 50 metrů a na jejich temenech i stěnách se plně uplatňují mikrotvary pseudokrasové modelace (příloha č. 2/7). Zdejší relativně menší celky charakteru skalního města i zde dynamikou reliéfu dosahují všech kritérií včetně inverzního zvratu teplot a tím i charakteristického mezo- a mikroklimatického režimu ve dnech roklí a rozsedlin, v blokových akumulacích ve dnech roklí i v četných podzemních lokalitách (jeskyních a propastech). V 2. a 3. zóně se vedle povrchových jevů vyskytují také podzemní pseudokrasové jevy. Pseudokrasové makroformy nahrubo člení základní morfostrukturní tvary a vytváří tak základ pro další uplatnění pestré škály mezo- i mikroforem pseudokrasu. Vyhloubené 17

makroformy (soutěsky, kaňony, rokle) vznikají destrukcí výrazných puklinových zón, zejména vlivem mrazového zvětrávání a svahovou modelací i zpětnou erozí v místech zvětšené frekvence tektonických puklin. Rokle a kaňony tvoří základní rozčlenění terénu ve všech částech NPP, především pak na mírnějším vnitřním svahu severní části Broumovských stěn (povodí Hlavňovského potoka a Ledhujky). Soutěsky vytvářejí husté a mělčí již detailnější členění terénu, v částech charakteru skalního města však dosahují i značných hloubek (při napojení na dna kaňonů a roklí). Vypouklé makroformy jako rozvodní plošiny a hřbety nebo skalní pilíře jsou svojí svrchní úrovní nejblíže původní výšce terénu. Při intenzivnějším pravoúhlém rozčlenění podél hlubokých svislých puklin až do izolovaných skalních věží dostává terén charakter skalního města. Také pseudokrasové mezoformy lze dělit na konkávní a konvexní. Mezi vhloubené jsou řazeny především jeskyně a propasti, závrty a větší skalní perforace (skalní brány, okna a tunely), mezi vypouklé skalní útvary jsou řazeny především skalní útvary typu tors. Jsou to skalní tvary, které vedle divokých kaňonů a vyhlídkových skalních elevací tvoří největší atraktivitu těchto pískovcových skalních terénů. Izolované skalky typu tors (příloha č. 2/8) tvoří nejběžnější skalní útvary v pseudokrasových terénech, a přitom to jsou velmi zajímavé přírodní objekty. Jak naznačuje i jejich název, jsou zbytkovým torzem původní úrovně masívu, který v okolí podlehl procesu denudace a proto bývají často velmi bizardně modelované tvary výběrového zvětrávání. Nezřídka je na nich vyvinuta celá pestrá škála pseudokrasových mikroforem. K morfologicky nejzajímavějším a i turisticky atraktivním skaliskům typu tors patří i skalní hřiby (příloha č. 2/9). V NPP se vyskytují buď izolovaně nebo i v celých skupinách, např. na Božanovském Špičáku, nad Bělým a u Slavného, v různých velikostech i formách a také i v různých fázích vývoje od embryonálního stavu až po stav destrukce. Proto je jim věnována pozornost jak ze z hlediska výzkumu geofaktoru, tak i z hlediska praktické ochrany přírody. Široká škála pseudokrasových mikroforem vytváří nejpodrobnější modelaci veškerého obnaženého skalního masívu. K tvarům vhloubeným patří skalní dutiny a výklenky, skalní mísy a škrapy; k nejmenším pak skalní voštiny. K vypouklým tvarům jsou řazeny skalní lišty a hroty (z valné části železivce) a rovněž pisolity a další formy sekundární mineralizace. Všechny mikroformy se velmi intenzivně podílejí v nejrůznějších tvarových variantách na pseudokrasové modelaci skal. Na mapě neživé přírody (mapová př. č. 1/5) je vyznačena lokalizace nejdůležitějších a morfologicky nejzajímavějších jevů z typologického zastoupení makro- a mikroforem pseudokrasové modelace v terénu NPP Polické stěny. h) Podzemní pseudokrasové jevy a speleologie Ve všech skalních oblastech Polické vrchoviny se v široké škále pseudokrasové modelace vyskytují i podzemní jevy: pseudokrasové jeskyně a propasti. Svým rozsahem, významem i širokou přírodovědnou problematikou patří k největším zajímavostem zdejších skalních oblastí a jsou rovněž středem pozornosti speleologů i dalších odborníků, včetně orgánů státní ochrany přírody. Všechny přírodní dutiny jsou totiž ze zákona chráněné. Ve zdejších terénech byl výskyt jeskyní, jejich geneze i vazba k ostatním pseudokrasovým jevům studován a zpracováván až v 80. a 90. letech (Vítek 1979; Demek & Kopecký 1997). Pro geomorfologickou i speleologickou praxi evidence a dokumentace podzemních pseudokrasových jevů byla i na výsledcích zdejších zkušeností vypracována typologie jeskyní a později i komplexní metodika jejich mapování (Hromas & Weigel 1986). 18

Podle typologie jsou pseudokrasové jeskyně děleny do těchto 6 skupin: typ jeskyně index - jeskyně puklinová 01 - jeskyně vrstevní 02 - jeskynní výklenek 03 - jeskyně rozsedlinová 04 - jeskyně suťová 05 - jeskyně kombinovaná např. 12 = puklinovo-vrstevní jeskyně 45 = rozsedlinovo-suťová jeskyně atd. V NPP Polické stěny je dosud evidováno 7 podzemních prostor (jeskyní a propastí). Speleologický průzkum a evidence zde však dosud nejsou ukončené a celá tato oblast je z hlediska dalších i významných objevů velmi perspektivní. V mapě neživé přírody (příloha č. 1/5) jsou všechny uvedené jeskyně lokalizovány. Speleologický výzkum oblasti Polické vrchoviny, tedy i NPP Polické stěny je prováděn základní organizací České speleologické společnosti 5 03 Broumov, a to již od roku 1979. Činnost této jeskyňářské skupiny je speciálně zaměřena na problematiku pískovcového pseudokrasu. ZO ČSS provádí nejen výzkum, evidenci a dokumentaci pseudokrasových jeskyní, ale i studium mikroklimatu a dynamiky jeskynní atmosféry, studium a dokumentaci minerálních i biogenních výplní jeskyní i podmínek geneze pseudokrasových jevů obecně. Veškerá speleologická aktivita zdejších jeskyňářů i jejich amatérských i profesionálních partnerů a její výsledky jsou významným příspěvkem pro poznání a evidenci přírodního prostředí CHKO Broumovsko i jednotlivých maloplošných zvláště chráněných území. i) Geomonitoring: V Polické vrchovině k největšímu skalnímu řícení došlo ve svahu Boru (JV od Machova) v roce 1921, kdy se rozpadl vysoký skalní pilíř (tzv. Sypací skály) v okraji vrcholové plošiny (ve výšce cca 820 m n. m.). Došlo při tom k zničení lesních porostů a lesních komunikací v dráze řícení delší než 1 km a dokonce i k poškození několika obytných stavení v okrajové části obce. Skalní řícení menšího rozsahu jsou však známá i z nedávných let, např. z oblasti Adršpašsko-teplických skal v kaňonu Anenského údolí, nebo z Broumovských stěn, kde došlo k vyřícení skalních bloků a zničení pruhu lesa pod Strážnou horou. Tyto skutečnosti vedly k sledování těchto nebezpečných oblastí i procesů i k budování systému jejich monitorování, např. v Labských pískovcích (Zvelebil 1982). Do oblasti Broumovský stěn zasahuje spojovací geodetická síť Ostaš Hejšovina (Szczeliniec), jejíž geodetické body jsou rozloženy vně i uvnitř linií Polického zlomu a Bělského zlomu v úseku od státní hranice na jihu do úrovně Ostaše na severu. Pouze dva geodetické body východní řady (východně od linie Bělského zlomu) se nacházejí v hřebenu Broumovských stěn, z nichž severnějším je bod 7. u Supího hnízda a jižněji je bod 8. Božanovský Špičák. Na všech těchto bodech se vedle klasického terestrického geodetického zaměřování (pomocí elektrooptických dálkoměrů) provádí zaměřování satelitární a také měření gravimetrická. Poskytuje informace o stavu i změnách v přírodním i životním prostředí této oblasti, umožňující zpřesňovat managementové zásahy ve zdejších chráněných územích. 19

Pedologické poměry Po pedologické stránce kvádrové pískovce dávají všeobecně vzniknout chudým, nepříliš hlubokým půdám převážně typy kambizemí a kryptopodzolů. Kambizemě se vyskytují v terénně příznivějších, nepříliš skalnatých a méně kamenitých lokalitách a dále v celém převažujícím zbytku oblasti. Kambizemě jsou nejvíce zastoupeny typické oligotrofní. Na podloží bohatších slinitých a vápenitých pískovců, slínovců a hlinitých deluviích humusem obohacených se vytvářejí mezotrofní a v malé míře i eutrofní kambizemě. Ve vyšších plochách na kambizemě navazují kryptopodzoly a v nejvyšších partiích se ojediněle vyskytují podzoly. Na sutích jsou zastoupeny litozemě, rankery a pararendziny. V plošším terénu se nacházejí illimerizované půdy, pseudogleje, gleje a organozemě. Podél vodotečí se nacházejí i fluvizemě. Z hlediska půdních druhů převažují půdy lehké, písčité a hlinitopísčité. Flóra a vegetace Vegetace Polických stěn je velmi silně narušena lesnickým hospodařením. Převážná část území je v současné době porostlá jehličnatými, zejména smrkovými kulturami, nahrazujícími původně zde rozšířené jedlové a smrkové bučiny, popř. jedliny. Bučiny (acidofilní, okrajově i květnaté) v současné době pokrývají jen malou část území a jejich porosty jsou často jen fragmentální. Specifickým fenoménem jsou porosty s vysokým zastoupením břízy, která zde v době kalamit byla i dosévána. I přes všechny historické i současné negativní vlivy jsou v území dochována cenná společenstva. Význačná je především skalní vegetace, včetně místy vyvinutých keříčkových společenstev svazu Vaccinion. Většina skal v je v přirozeném stavu kryta lesem. Mikroklimatické podmínky vytvářené tímto zástinem jsou nezbytným předpokladem pro existenci sciofilní štěrbinové vegetace (zejména kapraďorostů společenstva s Dryopteris dilatata, Polypodium vulgare atd.) i různých společenstev kryptogamů porůstajících plochy skal a balvanů. Tato společenstva jsou jedním z předmětů ochrany v území, bez ohledu na to, že lesní porosty, které skály obklopují, mají většinou silně změněnou druhovou skladbu. Výskyt (sub)montánních reliktních borů asociace Betulo carpaticae-pinetum je zde ve srovnání s Adršpašsko-teplickými skalami pouze fragmentální, avšak z fytogeografického hlediska významný vzhledem k návaznosti na sousední území Stolových hor, kde je tento typ borů vyvinut v ještě vyšších nadmořských výškách. Podmáčené smrčiny (Mastigobryo-Piceetum, Equiseto-Piceetum) se vyskytují jen ojediněle a maloplošně a jsou silně narušené lesnickým hospodařením. Pozornost dále zasluhují fragmenty přirozených smrčin asociace Anastrepto-Piceetum, které lze nalézt na balvaništích v inverzních polohách některých roklí. Charakter vegetace i květeny je ovlivněn poměrně vysokou nadmořskou výškou a výskytem inverzních poloh. Přehled významných společenstev a druhů je uveden v tabulkách. Invazní druhy bylin Výskyt invazních druhů bylin je v území minimální a nepředstavuje ohrožení. V blízkosti chaty Hvězda a u starého lomu nad Suchým Dolem se vyskytuje křídlatka japonská (Reynoutria japonica). Obě lokality byly již v minulosti ošetřovány herbicidem, druh se však zatím nepodařilo zcela vyhubit. V dolní části Kovářovy rokle jsou dvě mikrolokality kolotočníku ozdobného (Telekia speciosa), vzniklé pravděpodobně nedávným zavlečením. 20